Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

31. srpna 2017

Dobrý večer vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Dobrý večer. 

Moje první otázky budou směřovat k domácí politice a k domácím záležitostem. Poslanci, kteří budou nově zvoleni v parlamentních volbách, nyní na podzim, budou muset nově podávat majetková přiznání podle zákona o střetu zájmů, který bude platný od prvního září, a která budou volně přístupná na internetu. Tahle povinnost se bude týkat více než třiceti tisíc funkcionářů. Pane prezidente, neobáváte se, že takto široká transparentnost povede k tomu, že lidem se do politiky chtít nebude, a to ani na té obecní nebo krajský úrovni, protože se prostě nebudou chtít takto majetkově v uvozovkách svlékat? 

Pokud se některým lidem nebude chtít do politiky proto, že chtějí skrývat své příjmy nebo svůj majetek, tak v politice nemají co dělat, protože by mohli politickou kulturu jenom poškodit. Podívejte se, pane Soukupe, abych nekázal vodu a nepil víno, já jsem si za celý svůj život ušetřil něco přes deset milionů korun, což jsem veřejně uvedl. Mám dvě místnosti ve staré tvrzi na Vysočině, které mě stály svého času 72 tisíc a konečně mám nafukovací člun za dva tisíce korun, to je vše, když nepočítám knihy. Knih mám hodně, ale ty se nepočítají, takže... 

Mně šlo o tu šíři. 

Nechte mě dokončit. Takže z toho logicky vyplývá, že jestliže si někdo poctivě vydělal peníze, tak by se měl pochlubit tím, že si je vydělal. A já Vám řeknu americký způsob, který je dramaticky odlišný od českého způsobu. Američan se chlubí, pane Soukupe, svým majetkem, vždyť to znáte. Já mám koně, já mám domy, já mám s prominutím ženu, bohužel i v tomto případě dochází ke chlubení. A když se Američana zeptáte, jak se má? Tak vám řekne, I´m fine, mám se dobře, i kdyby byl minutu před sebevraždou. Když se Čecha zeptáte, jak se má, tak vám řekne, že to stojí za, vytečkovat, vypískovat a vypípat, a to tehdy, kdyby před tím vyhrál milion v loterii. Takže ne, poctiví lidé se mají svým majetkem chlubit, a pokud někdo něco skrývá, znamená to, že k tomu majetku přišel podivným způsobem. 

Mně šlo o šíři osob, kterých se zákon týká. 

Já Vám rozumím. 

A fakt, že kdokoliv si majetek kteréhokoliv z těchto osob může najít na internetu, to je novum, a zda lidé se toho neleknou. Domníváte se, že neleknou? 

Tak v případě prezidenta republiky, což je vlastně první občan státu, se rozhodně neleknou informace, který jsem Vám před chvíli řekl. Možná, že mně budou závidět ten nafukovací člun. 

Možná spíš těch deset milionů. Minulý týden, pane prezidente, jste hodil, jak Vy říkáte, šrapnel. 

Ano. 

Týkal se načasování žádosti policie o vydání poslance Babiše a Faltýnka k trestnímu stíhání. Překvapilo Vás něco na následných reakcích a chcete k tomu dodat, když jste mě vyplísnil za to, že jsem se nedostatečně včas zeptal? 

Já si myslím, že reakce se daly očekávat podle hesla potrefená husa se ozve. To znamená, když máte předvolební konkurenční prostředí, tak každé obvinění vašeho konkurenta, ať už pravdivé nebo nepravdivé, je vítanou zbraní v předvolebním boji, a já se pouze vždy ptám, proč toto obvinění nebylo o rok nebo o dva dříve. A vzkázal jsem sociální demokracii, když se poněkud podivovala nad mými výroky o policejní provokaci, zda, jakože ano, Kubiceho zprávu, která byla také těsně před volbami, tak nepovažovala rovněž za policejní provokaci, ale ne jenom to. Řekl jsem také nabídku, že jsem ochoten jmenovat premiérem i člověka trestně stíhaného, že znám případ z Libereckého kraje, kde tamní hejtman Martin Půta je už delší dobu trestně stíhaný za dost komický úplatek, který údajně si řekl na benzínce. To je docela zajímavé prostředí, proč zrovna na benzínce? A policie ho za to stíhá, a přesto ho občané zvolili hejtmanem Libereckého kraje. Nic, vůbec nic, proti tomu nemám. Takže jinými slovy, my si často pleteme stíhaného nebo obviněného, tedy sprostého podezřelého z Járy Cimrmana s odsouzeným. Tak to byly asi tak všechny podstatné reakce, na které jste se ptal. 

Andreje Babiše se týká i stále bobtnající skupina Šuman. Vyplavávají nové a nové odposlechy, které mají nějakým způsobem dokumentovat minulou činnost Andreje Babiše. Já se nechci bavit o obsahu anebo důsledcích, obsahu těchto odposlechů nebo důsledcích na politickou scénu. Já bych se chtěl zeptat na princip, je přijatelné brát vážně na internetu zveřejněné nahrávky, když nevíme, kdo za nimi stojí a proč to dělá? Ono totiž vypadá, že nejde o nahodilou akci třeba nějakého aktivisty. Zdá se, že jde o vysoce profesionální a trvající činnost? 

Já když na Hrad dostávám anonymní dopisy, tak je nechávám házet do koše, protože když nemá někdo odvahu se podepsat, tak si nezaslouží, aby se jeho názorům věnovala pozornost. Jsme ve svobodné společnosti přes veškeré problémy, které tato společnost má, a nikdo nemůže být stíhán za svůj názor. A jestliže se někdo skrývá a jestliže vystřeluje tyto anonymy, aniž by doložil jejich validitu, tak bych je taky hodil do koše a víc bych se jimi nezabýval. 

Víte, jde o tu tenkou hranici, o tenkou hranici spravedlnosti, že některé věci by se veřejnost prostě měla dozvědět, a pokud je mám, tak bych je veřejnosti měl dát vědět, ať jsem motivován jakýmkoliv motivem, a poté snahou o manipulaci. Já tomu nerozumím a přistupuju k těmto nahrávkám trošku s odstupem. Já se ptám proto, že jsme mohli vidět tu obrovskou možnost ovlivňovat politické dění, případně volby, prostřednictvím internetu, prostřednictvím sociálních sítí, zpráv na nich uveřejňovaných a velmi jednoduše takto využívat nálady veřejnosti k tomu, aby s ní do určité míry manipuloval. Obrovský skandál vypukl ve Spojených státech, kde bylo podezření z ovlivňování voleb právě tímto způsobem Ruskem. Velká debata se vedla o ovlivňování voleb ve Francii po prezidentských volbách. Nemůže toto být podobný princip, a opakuji, nechci se bavit o obsahu těch nahrávek? 

Pane Soukupe, Vy děláte z dospělých občanů České republiky děti, a já s Vámi proto zásadně, ale zásadně nesouhlasím. Vy považujete stupeň jejich manipulovatelnosti za daleko vyšší, ať už internetem, sociálními sítěmi nebo čímkoliv dalším, než který ve skutečnosti je. Já prostě věřím ve zdravý rozum lidí. Přede mnou byl jeden prezident, který říkal, pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Já jako tento prezident říkám, zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí. A to je všechno, jinými slovy, když někdo bude rozšiřovat jakékoliv, jak říkal Donald Trump, fake news, tak se můžeme pouze usmát, zeptat se odkud to máte, doložte důkazy, a když žádné důkazy nemáte, jděte na pochod do Prčic. Pokud jde o tu americkou volební kampaň, kde se tvrdilo, že tam ovlivňují Rusové, byl předložen jediný důkaz takového vlivu? Samozřejmě, že ne. Pokud jde o francouzskou volební kampaň, kterou už jste zmiňoval, vždyť Putin přijal Marii Le Penovou, pomohlo to? Vůbec ne, prohrála s Macronem. A jednoho krásného dne právě ti poražení, kteří budou hledat nějakou záminku pro svoji porážku, budou tvrdit, třeba v mém případě, kdybych vyhrál prezidentské volby, že jsem agent Číny, a že čínští agenti způsobili můj volební úspěch. 

Pane prezidente, já rozhodně nepovažuji občany České republiky za manipulovatelné ovce, ale sám jste zmínil třeba Kubiceho zprávu. 

Ano. 

Špatná informace ve zlém úmyslu v dobrém čase podaná obyvatelstvu, lidem, může způsobit velké škody. Já se ptám na princip těchto nahrávek, jestli toto nemůže být obdobná záležitost, kdy nepravdivá informace, a já nevím, nebavím se o obsahu, já o těch nahrávkách nic nevím, může ovlivnit volby, politickou situaci, názory veřejnosti, a potom s odstupem mnoha měsíců nebo let se zjistí, že to prostě nebyla pravda. 

Ano, vyšetřování skončilo, zapomeňte, že. Máte pravdu s tou Kubiceho zprávou, ale já bych řekl, že ona vychovala naše občany. To znamená, jakmile skončily volby, tak na Kubicově zprávě usedl prach a nikdo se jí dále nezabýval. A po těchto a dalších policejních blamážích, já už jsem tady mluvil o vyšetřování na Úřadu vlády, o akci Budišov a tak dále a tak dále a tak dále. Tak po všech těchto policejních blamážích, ještě bych k tomu přidal kauzu Opencard, kterou policie ani nedokázala vyšetřit, takže je promlčená, jak víte, tak po všech těchto blamážích už lidé těmto řekněme zaručeným falešným zprávám nevěří. Mimochodem víte, co se stalo? Ministr vnitra Chovanec, a já jsem ho za to přátelsky kritizoval, zřídil oddělení, které má odhalovat dezinformace. Uplynulo půl roku a toto oddělení nevydalo ani jednu jedinou zprávu o odhalené dezinformaci. Tak se společně ptejme, na co takové oddělení je? 

Já myslím, že oni odhalili pouze svůj falešný profil na některé ze sociálních sítí, aspoň to jsem se doslechl. Každopádně minulý týden Lubomír Zaorálek, nyní vrcholný činitel ČSSD, oznámil, že ČSSD je ochotno jíti do povolební koalice s ANO, pokud v ní nebude Andrej Babiš, jaký je Váš názor na toto sdělení? 

Tak zaprvé, to se podmiňuje tím, zda Andrej Babiš bude nebo nebude stíhán, a to se zatím v této chvíli neví. Zadruhé, o mně se někdy říká, že jsem tak trochu cynik, pane Soukupe, ale bohužel znám, jak výrazně se liší předvolební a povolební prohlášení. Takže ponechme ta povolební prohlášení, která mohou být diametrálně odlišná. 

Takže se přikláníte ke slovům Václava Klause, který říkával, toto je všechno falešná hra a po volbách se uvidí, přeloženo, po volbách s ANO stejně všichni půjdou do koalice bez ohledu na to, co dneska před volbami říkají. 

Ale tohle to, když už se odvoláváte na klasiky, pane Soukupe, tak tohle to říkával Josef Lux, jeho klasická věta zněla, o koalici se hovoří až po volbách. 

Chtěl bych zmínit poslední exkluzivní výzkum Médea Research, který ukončila nyní v konci srpna, který naznačuje, že obliba ANO mírně klesá, pohybuje se okolo 28 procent, zatímco ČSSD se podařilo zastavit propad a mírně vystoupala ke čtrnácti procentům. Na hranici bytí a nebytí, myslím parlamentního bytí a nebytí, se pohybuje TOP 09 a KDU-ČSL. Co je zajímavé, že zdá se, že vycházející hvězdou, alespoň podle našich údajů, budou Piráti, jejichž preference se pohybuje až k devíti procentům a překvapivě i Starostové překonali pětiprocentní hranici. Máte k tomu nějaký komentář? 

A to je internetový průzkum? 

Ne, toto byl telefonicky dělaný průzkum, podle mezinárodních standardů. 

Na jakém vzorku populace? 

1020 obyvatel. 

No, nevěřím tomu, já ostatně, jak dobře víte, zásadně nevěřím jakémukoliv průzkumu veřejného mínění, ať je pro mě přívětivý nebo nepřívětivý, protože jsem se mnohokrát za těch pětadvacet let v politice přesvědčil o tom, že je dramatický rozdíl mezi průzkumy a reálnými volebními výsledky. Tak tedy zejména bych nevěřil těm devíti procentům Pirátů, protože jsem si nevšimnul, že by Piráti nějakým výrazným tématem nebo nějakou výraznou osobností oslovili veřejnost. To není jejich kritika, to je jenom moje konstatování. 

Já pouze za tím výzkumem stojím, v konci srpna byl proveden podle mezinárodních standardů a byl proveden poctivě. Budoucnost ukáže, jestli se tyto čísla potvrdí nebo nepotvrdí a důkazem budou až volby. Když jsme u šrapnelu, pane prezidente, Vy je rád házíte, ale jeden přeletěl i k Vám na Hrad. Cestovatel Petr Horký požádal hradní správu a sehnal na to dokonce peníze, aby si tady mohl uspořádat mejdan. Hradní správa mu to prý zatrhla, jak to je? 

Hradní správa mu nic nezatrhla, pan Horký požadoval stejné podmínky, jako měl při své oslavě padesátin pan kancléř a pan kancléř si pozval sto padesát lidí. Panu Horkému jsme nabídli akci v rozsahu sto padesáti lidí. No pan Horký chtěl akci v rozsahu čtyř set lidí, takže byli jsme na něj hodní, nikoliv horcí, ale hodní a nabídli jsme mu jiný prostor Hradu, než původně chtěl. Kdyby mu stačilo sto padesát lidí, měl by to, co chtěl. 

Ještě zůstaňme chvilku ve vládě. Ministr bez portfeje Chvojka chce do konce volebního období předložit zákon o lobbingu, který by měl regulovat činnost lobbistů, včetně toho politického lobbingu a pravděpodobně především toho politického lobbingu. Potřebujeme takový zákon? 

Ne, podívejte se, já jsem zaprvé mnohokrát říkal, že rozlišuji bílý a černý lobbing, a to rozlišení je velice prosté. Bílý lobbisté k Vám přicházejí, aby Vám dali informace o své konkurenci. Samozřejmě, že ty informace jsou hanlivé, ale nic za to nechtějí, žádné peníze. Takže když pak posuzujete nějaký projekt, tak máte více úhlů pohledu, a to je dobře. Černí lobbisté k Vám přicházejí a mají v ruce obálku. Tedy nabízejí peníze, tak to je černý lobbing, ale ti se s Vámi budou scházet právě na těch benzinových pumpách a v jiných prostorách a nikoliv prostorách řekněme úředních institucí, takže jak rozlišit bílé a černé lobbisty, když předem nevíte, kdo má v ruce obálku a kdo má v ruce informace na svoji konkurenci. Pan Chvojka, já ho mám docela rád, je to sympatický mladý ministr, má takovou představu, že bych měl mít kalendáříček a do toho kalendáříčku nebo diáříčku si vpisovat, dnes jsem se setkal s tím a tím. Já s tím nemám sebemenší problém, akorát, že požádám nějakého úředníka, aby to dělal za mě, protože jsem ve své podstatě líný člověk. Teď, aby ta informace měla nějakou reálnou hodnotu, tak přece nemůžete říct, přijal jsem v 10:50 Františka Vopršálka, musíte tam taky napsat, o čem jste jednali, a to už není jedna řádka v diáři, to už je jedna stránka v diáři. A to už je podle mého názoru trochu zbytečné. 

Víte, my jsme na začátku našeho rozhovoru hovořili o majetkových přiznáních, ten zákon o lobbingu v podstatě tento princip rozšiřuje. Nyní by měl být u všech poslanců, senátorů a tak dále veřejně dostupný kdykoliv, komukoliv na internetu jejich majetek. Jde o to, že zákon o lobbingu by tuto povinnost a právo občanů kontrolovat nejen majetek, ale i činnost zvolených zástupců, prostě rozšířil. To je princip, tady si myslíte, že ta hrana už je příliš daleko? 

Ale tak já si především myslím, že je to krajně nepraktické a pokusil jsem si uvést důvody. Když napíšu, setkal jsem se s Jackem Rozparovačem, tak tam musí být příloha, jednali jsme o nájemných vraždách, které jsem si u Jacka Rozparovače objednal. Pokud tomu tak není, je tato informace zbytečná, protože možná, že Jack Rozparovač ke mně přišel jenom na skleničku whisky, a když tam ta informace bude, no tak bude i u všech ostatních. A pak neděláte nic jiného, než že vyplňujete informace o tom, s kým jste se setkal. Pane Soukupe, tipněte si kolik za pět let své prezidentské funkce jsem měl setkání? Já jsem to nedávno počítal, tipněte si? 

Nemám tušení, více než tisíc? 

Šest tisíc za pět let, šest tisíc nejrůznějších setkání, a teď si představte, kdybych si vedl evidenci a tam měl Jacka Rozparovače a za chvíli by bylo spácháno, a já bych věděl u kolika lidí, několik nájemných vražd. 

Víte, zastánci zákona o lobbingu říkají, že zákon o prokazování původu majetku nebo majetkové přiznání se dá obejít tím, že majetek, peníze napíšu na příbuzné, známé, kamarády a tak dále. Toto by se obcházelo hůře. 

Tak zaprvé, ten zákon o majetkových přiznáních se nedá tímto způsobem obejít, protože je takzvaný pojem osoby blízké. No a to může být příbuzný, to může být známý, to může být kdokoliv. A i na toho tento zákon právem spadá a zasahuje. 

V Moskvě, pane prezidente, končí velvyslanec Remek, jak se veřejně proslechlo. Máte už představu, kdo ho na této klíčové pozici může nahradit? 

Bohužel, bohužel ještě ne, ale budu o tom brzo přemýšlet. 

Dobře, ještě krátce k prezidentství. Americký exprezident Bill Clinton v minulém týdnu vzpomínal na svého přítele Václava Havla. Máte i Vy mezi světovými státníky někoho, koho považujete za svého přítele? 

Víte, ona je tenká hranice mezi přátelstvím a známostí. Ono se také říká, že politici, zejména vrcholoví politici, žádné přátelé nemají, a něco na tom je. Zeptejte se, jaké přátele měl Churchill, a protože třeba i o de Gaulleovi říkal, že nejtěžší kříž, který měl nést v životě, byl kříž lotrinský, a přitom byste očekával, že mezi Churchillem a de Gaullem bude přátelství a ona tam byla někdy až nenávist. Takže já bych řekl, že mám zdvořilé až přátelské vztahy s čínským prezidentem, ruským prezidentem, pokud jde o střední Evropu s polským i maďarským prezidentem. Byl tady nedávno rakouský prezident, no a budete první, komu řeknu, že přijede do Prahy na moje pozvání i německý prezident, a já bych si velmi přál, abychom i s ním navázali přátelské vztahy, ale tak aby se lidé objímali a byli jedno tělo a jedna duše, to v politice, pane Soukupe, nikdy, ale nikdy neexistuje. 

Tak opravdových přátelství už ubývá, protože už prostě žijeme příliš rychle. 

Já mám někdy pocit, že naopak žiju příliš pomalu, ale to je otázka subjektivní. 

Zmínil jste Německo a návštěvu německého prezidenta příští týden u nás v Praze, u Vás na Hradě, což je určitě pocta. Německá kancléřka se dnes nechala slyšet, že případná nesolidárnost s běženci bude mít důsledky, a ona neřekla jaké důsledky. Dříve se diskutovalo, že ten stát Evropské unie, který nebude solidární, přijde o evropské dotace, peníze, a budou mu kráceny evropské příspěvky. Tento postoj německá kancléřka nezastává, nicméně dnes se nechala slyšet, že to bude mít důsledky, máte představu jaké? 

Mám představu, že to budou sankce, finanční sankce, omezení dotací. Takže je zase dobré na plnou hubu říci a nezakrývat to nějakými hezkými frázemi. Nicméně můj názor, který je neměnný a dlouhodobý, zní, nenechme se vydírat. Když se budeme ponižovat a když se budeme hrbit, přijdou další a další požadavky a my je musíme zarazit na samém začátku. Nezapomeňte, že chceme-li být suverénní země, pak jedna ze součástí suverenity je právě to, že my, a nikdo jiný, budeme rozhodovat o tom, koho umístíme na našem území, a že tuto součást suverenity nám nemůže vzít žádná instituce Evropské unie. 

Já jsem zmínil, pane prezidente, agenturu Médea Research, která mimo jiné dělala i výzkum nálad obyvatelstva, respektive výzkum toho, co lidé nyní považují za svůj největší problém. Při spontánní odpovědi, to znamená odpovědi na otázku, řekněte mi první věc, která je pro vás problémem, se otázka migrace umístila velmi vzadu, dokonce měla daleko menší důležitost, než je třeba kouření v hospodách nebo něco podobného. Zatímco pokud se na migraci naši tazatelé zeptali přímo, takřka 80 procent lidí to považuje za problém. To znamená, že na otázku migrace jsou naši občané velmi citliví a velmi bedlivě sledují vývoj. 

Já to mohu jenom potvrdit, protože z mnoha setkání s občany, aniž bych já sám o tom mluvil, zažívám četné otázky a odpovídám jim naprosto stejně, jako jsem odpověděl Vám. Chceme-li být suverénní zemí, musíme rozhodovat o tom, koho tady umístíme a koho tady neumístíme. Mimochodem byly tady dobře míněné pokusy někoho tady umístit, vzpomeňte si, jak se to tehdy jmenovalo Generace 21, nebo co, jak přivezla rodinu z Iráku, šéf této rodiny prohlásil, když jim dali byt 2+1, že nebude bydlet v pomalovaném kravíně. Přitom nějaká mladá rodina s dětmi by tento byt samozřejmě uvítala. A nakonec celá rodina odjela dílem do Německa, dílem se vrátila zpátky do Iráku. Myslím si, že tento pokus stačil. 

Mám ještě jednu zahraničně politickou událost, respektive aktualitu, na kterou se chci zeptat. Severní Korea tento týden vypálila raketu, která přeletěla Japonsko a dopadla do moře. Zdá se, že Severní Korea chce mezinárodní situaci eskalovat. Jak je z Vašeho pohledu situace vážná? 

Není, já si myslím, že je to blafování, že Severní Korea má několik málo raket, z nichž většina vybuchne již při startu, že tyto rakety nejsou reálně schopny zasáhnout území jakéhokoliv sousedního státu, natož Spojených států, a že kdyby se tak stalo například třeba v případě Japonska, takže Severní Korea velmi dobře ví, že by okamžitě následovala odveta. Nebyla by to pochopitelně odveta jadernými zbraněmi, která by postihla i civilní obyvatelstvo. Byla by to odveta konvenčními zbraněmi, ale dostatečně ničivější, selektivně zaměřená právě na zbrojní základny nebo vojenské základny severokorejské armády. Bohužel, kdyby tento zásah vedl ke změně severokorejského režimu, tak bych to dokonce i uvítal, ale mám obavu, že po tom mnohadesetiletém cepování severokorejské populace mentalitou koncentračního tábora, víte, co to je stockholmský syndrom, pane Soukupe? Ano, věznitel, tedy vězeň má sympatie vůči svému vězniteli. Já si myslím, že dneska už po těch desítkách let někteří Severní Korejci mají sympatie ke Kim Čong-unovi, bohužel. 

To určitě, ale já jsem se ptal spíše na tu nevypočitatelnost toho režimu. Je zřejmé, že ty rakety, pokud by byly vypáleny na území Japonska nebo Spojených států, by způsobily obrovskou celosvětovou katastrofu. 

Musely by nést jadernou hlavici, samozřejmě. 

Nicméně i Severní Korea si je nepochybně vědoma, že žádné dalekonosné zbraně nepotřebuje, jde o tu agresivitu režimu a nevypočitatelnost, protože mimo jiné obrovská asijská metropole Soul leží pouze 40 kilometrů od severokorejské hranice, to znamená, tam by pro napadení Soulu, mnohamilionové metropole, by skutečně nepotřebovali žádné velké sofistikované zbraně. 

Já vím, ale i když si nemyslím o diktátorských režimech, že jsou příliš inteligentní, Vy se opravdu nedomníváte, pane Soukupe, že i ten stupidní tlouštík v čele Severní Koreje si neuvědomí, že útok na Soul a případné poničení Soulu by znamenal jeho poslední okamžiky v čele Severní Koreje? A má tento člověk zájem, aby to byly poslední okamžiky? 

Doufám, že si to uvědomuje. 

Doufejme. 

Pane prezidente, Vy jste několikrát říkal, že nepovedete prezidentskou kampaň. 

Přesně tak. 

Nový Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran se k vedení prezidentské kampaně postavil pro mě způsobem, kterému příliš nerozumím, proto se na něj chci zeptat. Pokud se prezident republiky setkává se zástupci krajů, a mluvíme o Vašich výjezdech do krajů, pokud se prezident republiky setkává se zástupci krajů a jejich funkcionáři, o volební kampaň nejde. Pokud se setkává s občany, o volební kampaň jde. Není to z Vašeho pohledu nesmysl? 

Je to sice nesmysl, ale zákon o prezidentské volbě nic takového neříká. Tohle je výmysl nějakého bláznivého úředníka, kterého jsem odmítl jmenovat předsedou té komise, takže on má takový mindrák. Takže přečtěte si ten zákon, ten zákon jednoznačně říká v případě prezidentské volby, že prezidentskou kampaní je situace, kdy prezidentský kandidát, a lhostejno, kdo to je, chválí sám sebe a kritizuje své protikandidáty, přesně toto je definice v tomto zákoně. Já nedělám jedno ani druhé. 

Mně jde zase o princip. 

Ale kdybyste mě nechal domluvit, tak bych ještě doplnil, že asi jedna z nejvyšších právních autorit v této zemi, profesor Gerloch, který je mimochodem místopředsedou legislativní rady vlády, jasně v nějakém rozhovoru, který jsem četl na internetu, na otázku, když prezident Zeman jezdí na setkání s občany, a na to jste se ptal, je to jeho volební kampaň? On odpověděl, ne, pokud nechválí sám sebe a pokud nekritizuje své protikandidáty. 

Ano, já jsem to téma otevřel proto, že z mého pohledu přímo volený funkcionář státu a nejde o prezidenta, jde o princip, nejde jen o prezidenta, jde i o poslance, nebo jiné přímo volené zástupce lidu ve státní správě, by měl své účty skládat těm svým voličům. To znamená lidem. Z tohoto pohledu, při tomto výkladu, by volební období v případě prezidenta nebylo pět let, ale jen čtyři a něco až do data vyhlášení... 

Máte pravdu.

Mě šlo jen čistě o právní princip.

Ale protože jste sám řekl, že se to týká ne jenom prezidenta. Víte, já si nevážím lidí, kteří odmítají komunikovat s občany, teď nejde o žádnou volební kampaň. Jste zvolen v čase T, víte, že máte před sebou plus čtyři, pokud neuděláte nějaký výrazný malér, a jsou lidé, kteří se zavřou do svých kanceláří ve Sněmovně, a jsou naopak lidé, kteří jezdí mezi občany. Ale ti první se buď občanů bojí, anebo o ně nemají zájem, a obojí je špatně. 

Pane prezidente, když se řekne Cínovec, co se Vám vybaví? 

Ale vy myslíte to zatracené lithium? Prosím Vás, nechtějte ode mě, abych dělal báňského odborníka, já vždycky mám rád témata, kde mohu říci, nezlobte se na mě, tomu prezident nerozumí, protože prezident není všeználek, aby se vyjadřoval ke všemu. Já jenom říkám, že je zapotřebí, aby technologie této těžby nepoškozovala životní prostředí, například spodní vody. To znamená, aby to byla v každém případě hlubinná těžba, aby se udělala poctivá analýza nákladů a výnosů, a tak daleko ještě nejsme. Nechám to, nechám to s plnou důvěrou na odbornících. 

Já jsem to téma otevřel proto, že v lidech, v občanech byl vyvolán dojem, a možná oprávněný, nevím, nejsem odborník na lithium, že jde o obrovské bohatství, které patří soukromé firmě. Náš horní zákon říká, že vyhrazené nerosty, mezi které lithium patří, patří státu. Bez ohledu na to, kdo vlastní pozemek nad ním, to je naše právní úprava, která je rozdílná například od té americké, která říká, že nerosty pod pozemkem patří tomu vlastníkovi pozemku. Měl by stát tuto těžbu provádět sám, tedy jí znárodnit, nebo by měl tu licenci dát soukromé firmě? Ministr Babiš se dal slyšet, že by byl pro znárodnění těchto ložisek, respektive aby stát prováděl tu těžbu sám a případné výnosy použil na úhradu státního dluhu a podobně, jaký je Váš názor? 

No tak teď jsme viděli případ OKD, kdy soukromá firma New World Resources zkrachovala, převzala to státní firma Prisko, a nikoliv jejich zásluhou, ale díky tomu, že ceny černého uhlí šly výrazně nahoru, je OKD v zisku a ten půlroční zisk byl asi dvě a půl miliardy korun. To znamená, že nic proti státnímu vlastnictví zejména tam, kde je riziko, že prostě soukromá firma nebude hospodařit racionálně a že to vyplundruje. Nicméně já jsem četl nějaké analýzy, podle kterých ta zásoba lithia je v hodnotě osm a půl miliardy korun, nevím, jestli je to pravda. Třeba ty analýzy jsou falešné, ale osm a půl miliardy korun zase není žádná velká částka, když si to srovnáte s velikostí státního rozpočtu. Ne, chci přesnější analýzy, chci informace o technologii dobývání toho lithia, a teprve potom mám svaté právo se vyjádřit ve prospěch jedné nebo druhé strany. 

Ale ani to OKD by bez těžební licence, kterou vydává stát, těžit uhlí nemohla. 

No to samozřejmě. 

Pane prezidente, za několik dnů začíná školní rok, já se chci zeptat na platy učitelů. Platová úroveň učitelů regionálního školství, to znamená základních a středních škol, je podprůměrná. Průměrný plat je dvacet devět tisíc korun a učitelé základních škol v průměru berou dvacet čtyři tisíc korun a středních škol dvacet pět tisíc korun. Čeští učitelé i ve srovnání s průměrem Evropské unie berou pouze padesát procent průměru vysokoškolsky vzdělaných lidí, zatímco průměr Evropské unie je devadesát. Bude příští vláda jako svojí prioritu, a Vy jako prezident republiky s ministry budete jednat, brát jako svojí prioritu zvýšení prostředků pro regionální školství? 

Víte, pane Soukupe, je strašně snadné, jak správně říká pan ministr Pilný, vyjmenovat deset priorit a potom nemít žádnou. Já mám dvě priority, investice do dopravní infrastruktury, to zaprvé, a investice do vzdělání včetně platů učitelů, to zadruhé, a dost. Abychom si jasně rozuměli. Takže všichni ostatní se svými prioritami mě zákonitě budou nenávidět, ale teď, co je tady podstatné, a teď zazní další šrapnel. Tak tedy, na rozdíl od jiných politiků, já vždycky říkám, kde máme na to vzít peníze? Což téměř všichni ostatní zapomínají, za mě, pane Soukupe, bylo osmdesát tisíc úředníků, za mé vlády, osmdesát tisíc, pozor, nezaměňovat úředníky a státní zaměstnance, jako jsou policisté, hasiči, zdravotníci a právě učitelé. Osmdesát tisíc čistých úředníků. Dávali jsme dvě miliardy korun ročně do informatizace státní správy, abychom snížili tento počet a aby rutinní práce vykonával počítač. Víte, jak to dopadlo? Tipněte si, kolik je dnes čistých úředníků? Tipněte si? 

Dvojnásobek? 

Ano, téměř jste se strefil, sto padesát tisíc. 

To mě nepřekvapuje. 

Paní hejtmanka Vildumetzová mně dala teď velmi hezkou tabulku, z toho sedmdesát tisíc jsou úřednici v centrální státní správě. To znamená pod jednotlivými ministerstvy. Teď bychom měli šáhnout do svědomí městům a obcím, protože i městské úřady bobtnají, a je tam dalších sedmdesát tisíc, a kraje mají těch zbývajících deset tisíc. Takže, když chceme zvýšit platy učitelů, proč neredukovat počty zbytečných, opakuji zbytečných, úředníků, kteří si jenom vymýšlejí práci, aby je nikdo nevyhodil. Vymýšlejí si zbytečná hlášení, několikanásobné kontroly a tak dále a tak dále. A protože na informatizaci státní správy teď už vydáváme ne dvě, ale devět miliard korun ročně, no tak ty prostředky by se měly zhodnotit právě tím, že klesnou počty zbytečných rutinních úředníků a zůstane tam řekněme jedna třetina dobře placených odborníků. 

Mně jde prostě o to, že podle mého názoru by učitelé měli být z řady státních zaměstnanců, anebo lidí, které platí stát, vyčleněni. 

Ale to s Vámi naprosto souhlasím, ale já jsem řekl i to B, to znamená, kde na to vzít? 

Pane prezidente, děkuji Vám za Vaše názory a za tu dnešní debatu. 

Bylo to zajímavé a televize Barrandov opět dostala jednu exkluzivní informaci, jste první, kteří vědí, kdy sem přijede německý prezident. 

Děkuji, děkuji i Vám, vážení televizní diváci, za Vaši pozornost a těším se zase ve čtvrtek na Týden s prezidentem. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 31. srpna 2017

zpět na seznam zpráv