Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

21. září 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Dobrý večer. 

Vy tady na Lánském zámku odpočíváte po Vašem nočním návratu z New Yorku, kde jste se zúčastnil zasedání Valného shromáždění OSN. Pokud máte srovnat atmosféru a obsah letošního jednání a těch předchozích, kterých jste se zúčastnil, jak to vychází? 

Víte, já zastávám názor, že každá organizace je tak kvalitní nebo nekvalitní, jak kvalitní je její vedoucí osobnost. A předchozí generální tajemník OSN Pan Ki-mun byl velmi milý člověk, já jsem se s ním několikrát setkal a z lidského hlediska proti němu nic nemám. Jeho oblíbené téma byly klimatické změny, a já jsem mu jednou říkal: „Pane generální tajemníku, Vám to tady hoří, protože je terorismus a Vy se zabýváte globálním oteplováním.“  A opravdu nemluvil o ničem jiném než o tomto tématu. Teď nastoupila skutečně silná osobnost, to je bývalý portugalský premiér Guterres, a první věc, kterou udělal, bylo zřízení úřadu pro boj s terorismem, a dokonce riskoval a do jeho čela jmenoval Rusa, Voronkova. Takže myslím si, že tyto dva kroky jsou velmi pozitivní, a že novým generálním tajemníkem OSN může dostat novou dynamiku. 

Letošní jednání se tak trochu z mé perspektivy konalo ve stínu dvou událostí nebo procesů. Jedna je krize na Korejském poloostrově a harašení zbraněmi a jadernými a raketovými zkouškami jejich vůdce Kima a druhá je trvající vleklý konflikt a problémy na Blízkém východě.
Vy ve Vašem projevu jste hovořil o řešení uprchlické krize zejména v místě, odkud uprchlíci odcházejí. Hovořil jste o tom, že je to začarovaný kruh. Pokud odchází mladí lidé a mozky do zahraničí, ta země odkud odcházejí, se dostává do čím dál tím větších problémů, které jsou neřešitelné, a vyzval jste k tomu, abychom se soustředili na pomoc v místech, odkud ti uprchlíci odcházejí. Setkal jste se s nějakou pozitivní odezvou? A jak se mezinárodní společenství k Vašemu návrhu staví? 

Začněme tou Koreou. Podívejte se, pane Soukupe, já jsem asi poslední, kdo by měl sympatie ke Kim Čong-unovi, už jsme o tom několikrát mluvili, takže nemá cenu se k tomu vracet. Na druhé straně představa prezidenta Trumpa, destroy - zničit Koreu, reálně znamená zlikvidovat obrovské množství obyvatel. Ti, kteří přežijí odsoudit k hladovění, a kromě toho je tady velké riziko, že Severní Korea má na dostřel svých dalekonosných děl Soul, tedy hlavní město Jižní Koree. Takže je to nápad, který není úplně nejlepší.
Já jsem se shodou okolností setkal před několika málo dny právě v New Yorku s jihokorejským prezidentem a říkal jsem mu se zdvořilostí mně vlastní, pane prezidente, nechci, abyste mně odpovídal, ale z veřejných zdrojů jsem se dozvěděl, že Jižní Korea připravuje komando, které chce vyslat do Severní Koreje, jak tomu říci zdvořile, k eliminaci. K eliminaci některých… 

Taková zpráva proběhla médii. 

…vedoucích představitelů včetně Kim Čong-una. A nechci, abyste mně odpovídal. No tak prezident se usmál a neodpověděl. Tohle řešení, konec konců atentát na Heydricha si pamatujeme, tohle řešení by podle mého názoru bylo daleko průchozí než nějaká masivní vojenská akce. 

Asi to není úplně standardní řešení mezinárodní krize. On prezident Trump byl ve svém projevu trochu uvolněný a vypadalo, že důsledky nemá úplně promyšlené, protože Kima mimo jiné nazval rakeťákem, což jsem si říkal, nebyl to trochu psychologický nátlak, zesměšnění protivníka, a tak mě napadlo, že podobně se Američané chovali k Japoncům před druhou světovou válkou a tak slavné to nebylo. Nakonec vyhráli, ale stálo to statisíce lidských životů. Nepodceňujeme trochu Severní Koreu? 

Ale tak Severní Korea, pane Soukupe, těch raket zase tak moc nemá, a pokud nějaké má, tak oni většinou vybuchují už na odpalovací rampě a já nevěřím příliš tomu, že by byla raketami vybavena do té míry, aby bylo oprávnění nazývat Kima rakeťákem. 

Pojďme zpět k tomu hlavnímu, co jste v OSN pronesl, migrační krizi. Jak jste hodnotil projev slovenského prezidenta Kisky? 

Já Andreje Kisku znám, těším se na návštěvu, která v prosinci na Slovensku u něj proběhne. On má jakýsi ustálený názor, se kterým nesouhlasím, ale který respektuji. To znamená názor, že migranty máme na našem území přijímat, neřkuli vítat, a že mohou být do jisté míry i obohacením naší společnosti. Nuže, kdyby nešlo o muslimské migranty, tak bych s tím i souhlasil, například migrační tlak mezi Evropou a Amerikou obohatil americkou společnost a tak dále. Ale pokud jde o muslimskou migraci, je to opravdu neslučitelnost kultur a tady přicházíme k tomu, co jste Vy sám citoval. Já jsem si uvědomil, že většina politiků, kteří mluvili na Valném shromáždění, nezdůrazňovala tu stránku brain drainu. Mimochodem, kdybych chtěl být nezdvořilý, tak bych někdy řekl, že to spíš můžeme nazvat muscle drain než brain drain, tedy únik svalů spíše než únik mozků, ale i to je pro rozvoj ekonomiky dané země důležité. A myslím si, že například, když prezident Macron také zdůrazňuje tu migraci a dokonce nás vyzývá, abychom byli solidární s migranty, tak já na to odpovídám, ano, solidární na jejich původním území. Tam jim máme pomáhat a myslím si, že Česká republika v rámci rozvojové pomoci pomáhá dost. 

Zpět ke Slovensku. Nepřijde Vám, že alespoň v zahraniční politice se nám Slovensko začíná vzdalovat? Narážím na projev a názory prezidenta Kisky, ale i na to, že zcela zjevně se Slovensko odtrhlo od původně jednotné V4, Visegrádské čtyřky, v otázce uprchlíků a nyní si Slovensko trochu užívá pozici takového premianta nebo nejlepšího mezi zlobivými, jak bych to nazval. 

Tak to jsou dvě věci. Samozřejmě něco jiného jsou názory prezidenta Kisky a něco jiného jsou názory premiéra Fica, to je první věc. A druhá věc ano, Slovensko udělalo takový zajímavý trik. Oznámilo, že přijalo šestnáct, slovy šestnáct migrantů. A na základě tohoto přijetí…

Se stalo tím premiantem. 

…se vykoupilo a jak Vy říkáte, stalo se premiantem. Přitom my jsme svým způsobem taky přijali kolem šestnácti migrantů v rámci Generace 21, jestli si vzpomínáte, z Iráku. No jenomže všichni utekli do Německa. 

V této souvislosti mě napadá otázka, která s tím možná příliš nesouvisí, ale napadlo mě. Já jsem četl v tomto týdnu, že v Evropské unii se ročně vyhodí osmdesát osm milionů tun jídla v hodnotě sto čtyřicet tři miliard eur. Existuje nějaký způsob, jak tohle zachránit? A případně použít třeba pro cíle, o kterých jste mluvil? 

No, ekonom ve mně by odpověděl, že první cesta je zdražit jídlo, ale politik ve mně okamžitě namítne, že to by zničilo každou politickou stranu, která by to navrhovala. Víte, samozřejmě, že laici se budou domnívat, že bychom měli pomáhat potravinami třeba v Africe, ale to platí o trvanlivých potravinách. Představa, že běžné potraviny převezeme přes Středozemní moře do Afriky je trošku málo pravděpodobná. Potřebovali bychom k tomu zřejmě chladírenské lodi. 

Pane prezidente, jedna otázka, která se zahraniční politiky týká možná jen zdánlivě nebo okrajově. V čele vojenského výboru NATO letos končí český reprezentant Petr Pavel, jak hodnotíte jeho působení v té funkci, přispěl k něčemu? 

Já si myslím, že ano. Víte, já soudím lidi podle jejich životního příběhu a generál Petr Pavel v době konfliktu na Balkáně zachránil obklíčenou francouzskou jednotku a to s nasazením vlastního života, to se cení. 

Váš pobyt v New Yorku a naše debata o migrační krizi a těžkých konfliktech ve světě mě samozřejmě vede k otázce na obranyschopnost a bezpečnost České republiky. Existuje taková globalistická teze, která říká, že svět je vlastně globální vesnice a žádný konflikt od nás není dost daleko. Odpovídá koncepce armády, tak jak byla představena v roce 2016, tomu, co Vy jako vrchní velitel ozbrojených sil si představujete? Já jenom připomínám, že například generál Pavel Adam jasně řekl, což je šéf plánování Ministerstva obrany, jasně řekl, že v minulých letech jsme se soustředili spíše na naši účast v mírových misích a podobně, a nyní bychom měli pozornost armády a pozornost našich státních představitelů spíše soustředit na obranu vlastního území, protože ani tam už konflikt nemůžeme… To znamená, Vy a vize české armády. 

Tak pokud jde o tu globální vesnici, to je desítky let starý koncept Marshalla McLuhana, který se naprosto neosvědčil, a který už dneska nikdo nebere vážně. Svět není globální vesnice, ale svět je polarizovaný a je polarizovaný daleko více než byl před několika desítkami let. A myslím si, že právě Čína se dostává do popředí, že i Spojené státy změnily svoji strategii a přesouvají svoji pozornost k Pacifiku.
Ale Vy jste se ptal spíše na to vyzbrojování. Já jsem teď vystupoval na Velitelském shromáždění naší armády a nebyl jsem příliš vlídný. Začal jsem svůj projev slovy, že platí, že generálové se vždy připravují na minulou válku. To platilo za první světové války, za druhé světové války, vzpomeňte si, jak obtížné bylo prosadit tankové jednotky, kromě de Gaulla a Guderiana to nechtěl nikdo. No a platí to i teď. Dokonce jsem se těch generálů zeptal, jestli náhodou nechtějí obnovit jezdectvo, což byla samozřejmě ironická nadsázka. A já, když čtu tu strukturu investic nebo akvizic, tak si někdy říkám, jestli některé konkrétní druhy vojenské techniky také nepatří spíše do druhé světové války, a abych byl zcela konkrétní, neustále naléhám na to, aby armáda byla vyzbrojená alespoň pozorovacími drony, protože bojové drony jsou příliš drahé a nemáme k nim odpovídající logistiku. Tak teď jsem si pozval velitele našich vzdušných sil a probírali jsme právě materiál, který teď připravíme pro poradu s ministrem obrany právě o vybavení armády drony. Takže to je jeden konkrétní příklad, jak opravdu modernizovat armádu novou technikou. 

K tomu trochu směřovala moje otázka, jestli tak malá země jako je Česko má mít kompletní vojenský arzenál, anebo se máme spíše specializovat, když vidíme, že naše účast ve vojenských misích je spíše ve specializovanějších činnostech. Jaký je Váš názor? 

V těch misích ty drony budeme velmi potřebovat, ať už v Afghánistánu, v Mali, na Golanských výšinách nebo kdekoli jinde, v tom není rozpor. Ale pokud jde o teritoriální obranu, a samozřejmě s nástupem islámského extrémismu je ta teritoriální obrana stále důležitější, tak tam bych kladl velký, velký důraz na myšlenku aktivních záloh, které velmi podporuji a několikrát jsem se s nimi i setkal. 

No tak o tom hovoří koncepce rozvoje armády, která je rozdělená na dvě pětiletky. První pětiletka říká zharmonizovat, když to jaksi zjednoduším, zharmonizovat výzbroj s NATO a druhá, ve druhé více pracovat s lidskou sílou včetně těch aktivních záloh, ale já jsem směřoval k tomu, máme mít tedy ten kompletní vojenský arzenál, nebo je úvaha o společné evropské armádě úplně mimo realitu či je správná? 

Tak to je sugestivní a návodná otázka, pane Soukupe, protože jistě tušíte, že v podmínkách malé nebo střední země Vám odpovím, že si to nemůžeme dovolit mít kompletní arzenál. Ale, i když jsem v zásadě podporoval a podporuji myšlenku evropské armády, a dokonce jsem o této myšlence hovořil asi před čtyřmi lety v Evropském parlamentu ve Štrasburku, tak tady Vám musím namítnout, že už máme NATO, a to NATO jako celek má samozřejmě kompletní strukturu výzbroje, čili my bychom se měli specializovat na to, v čem jsme dobří, to je i polní nemocnice, to je i protichemická jednotka, ale například i naši Rangers z Prostějova, kteří jsou vynikající a dokonce vyhráli soutěž, kde porazili své anglické kolegy, a takhle bych mohl pokračovat dál a dál. 

Pokud hovoříme o bezpečnosti, musím se zeptat na policii, to je druhá ozbrojená složka státu. Jak hodnotíte zhruba rok po policejní reorganizaci? 

Víte, já jsem už několikrát řekl, že pan plukovník Šlachta s panem Ištvanem odvedli špatnou práci, protože tvrzení o tom, že jsou na stopě obrovské mafii, se nakonec smrsklo na již citované kabelky Jany Nagyové. A v tom jsem nesouhlasil s Andrejem Babišem, který plukovníka Šlachtu chválil, a já jsem se ho zeptal, no a v čem vidíš jeho výsledky? Velmi jednoduchá otázka, že? Ale stejně tak budu postupovat i k výsledkům naší policie, protože zatím všechny ty akce, které policie provádí, tak nějak končí v prázdnotě. Vezměte si jenom takový případ jako je Opencard, kde došlo k miliardovým ztrátám, ale také k promlčení. Vezměte si OKD, kde nás Bakala okradl o desítky miliard korun, a ani státní zastupitelství, ani policie příliš nereagovaly. Teď začínají trochu reagovat, ale znáte to přísloví o tom, jak zavíráte dveře chlíva, když vám ta kráva utekla? 

Pane prezidente, hovořili jsme o vnějších rizicích, armádě, nyní o policii, jak hodnotíte kriminalitu v České republice, její vývoj, a jsme tedy bezpečnou zemí? 

Jsme, pane Soukupe, šestou nejbezpečnější zemí na světě a dokonce jsme lepší než Švýcarsko, a to je co říct. Když je důvod, abychom se pochválili, tak se pochvalme, proč ne? A pokud jde o trendy, tak myslím si, že kriminalita u nás mírně, ale víceméně vytrvale klesá, což samozřejmě neuspokojí člověka, kterému ukradli jízdní kolo, ale globálně to opravdu vypadá o něco lépe. Za to bych mohl i policii pochválit, a také ji chválím. Bohužel ty velké, zejména ekonomické kauzy, ty se jí nedaří. Příští týden ke mně přijde Milan Chovanec v doprovodu ředitele finanční policie, která byla zřízena od prvního ledna, a já jsem ocenil, že tento můj návrh, jak ministr vnitra, tak policejní prezident přijali. No a tak se zeptám toho ředitele, co zatím finanční policie dokázala? A podobně jako Daňová Kobra, kolik ukradených peněz zachránila? Jsem zvědavý na výsledek. 

Je pravda, že ty čísla kriminality, když porovnám rok 2015 a 2017, tak skutečně klesají, ale jak jste řekl ten, kdo je zrovna tím, koho se dotkla trestná činnost a je poškozený, tak to asi příliš neocení, ale je pravda, že čísla klesají.
Ale abychom nemluvili jen o bezpečnostních rozpočtech, armádních rozpočtech, policejních rozpočtech, pojďme se vrátit do Strakovy akademie do sídla Úřadu vlády, zdá se, že tam přijela úplná cisterna živé vody a vláda chrlí spousty různých nápadů. To, co mě napadlo, jeden z těch nápadů, který mě zaujal, je koncepce rodinné politiky, kterou vláda přijala a obsahuje spoustu věcí, jako jsou půjčky na bydlení, bezplatné jesle, bezplatné školky, vyšší mateřskou, rodičovskou, přídavky na děti a tak dále. Lidovci se hned ozvali, že takové věci musí být projednány ve vládě jako celku a nechtějí být přehlasováni, a že to nebylo konsensuální. Má existovat vůbec něco jako rodinná politika a pokud ano, má to být čtyři týdny před volbami takto prezentováno? 

Odpověď na první otázku, ano. Odpověď na druhou otázku, ne. Vždyť ta vláda je koaliční a její struktura se čtyři roky nezměnila včetně lidovců. To znamená, že pokud měla vláda v programu koncepci rodinné politiky, měla dost času tuto koncepci vydiskutovat a předložit. Já si myslím, že potřebujeme rodinnou politiku, a to zejména v situaci, kdy některé jiné skupiny, které příliš nemilují klasickou rodinu, hlasitě manifestují svoji odlišnost. Takže ano.
Pokud jde o to, zda se to má dělat čtyři týdny před volbami, odpovídám razantně, že ne. Je to populismus a je to pokrytectví, a každý rozumný člověk se zeptá, proč jste to neudělali už dávno? 

No, tak to je otázka nabíledni, protože věci, které mají zlepšit život velmi širokých vrstev obyvatelstva čtyři týdny před volbami, když je zřejmé, že tato vláda to nemůže garantovat, tak prostě tu otázku navozují, to je logické. Ministr Pilný, ministr financí Pilný, se zase tvrdě opřel do odborářského bosse Středuly, obvinil ho, že ten tlak na zvyšování mezd, jak ve veřejné sféře, tak v soukromé, je prostě čirým populismem, a že zaměstnancům ničemu nepomůže, pomůže ale zviditelnění jejich bosse. Souhlasíte s takto tvrdým odsouzením odborů a jejich předáka? 

Já jsem panu Středulovi asi před dvěma lety říkal, že odborová organizovanost u nás v České republice je asi sedmnáct procent ze všech zaměstnanců, zatímco například ve Švédsku je to sedmdesát tři procent, a že by první, co by měl udělat, usilovat o zvýšení této organizovanosti, protože zatím je velmi slabá menšina, to zaprvé. A teď si ten problém rozdělme řekněme do dvou částí. Pokud jde o platy v soukromém sektoru, tak ty určují zaměstnavatelé a zvyšují je ne z lásky ke svým zaměstnancům, ale protože je nedostatek pracovních sil, takže musíte zvyšovat platy. Vláda v tom může trochu udělat tím, že zvyšuje minimální mzdu, s čímž souhlasím, ale minimální mzda se týká tak dvou, tří procent ekonomicky aktivní populace. Takže tam v podstatě žádný velký odborový tlak nepotřebujeme, ale když budou odbory v rámci kolektivního vyjednávání se dohadovat s vedením firmy, tak proč ne. Jsem pro růst mezd a velice to vítám. Pokud jde ovšem o mzdy ve veřejném sektoru, mám velmi skeptické stanovisko. Jsem pro zvýšení mezd učitelů nebo policistů, ale nevidím důvod, proč přidávat platy sto sedmdesáti tisícům úředníků, o to jsme už mluvili minule, že jejich počet se za patnáct let zdvojnásobil, protože si myslím, že oni se množí takovým buněčným štěpením, pane Soukupe, a podle Parkinsonových zákonů za chvíli budeme národem úředníků. 

V redakci časopisu Týden, ta otázka se jen vzdáleně týká odborů, v redakci časopisu Týden jsme hovořili o odborářském předákovi Středulovi, a tak jsme se shodli, že má schopnosti být výrazným politickým vůdcem. Myslíte si to také? 

Ale tak je vidět ve veřejném prostranství a to je conditio sine qua non pro jakéhokoli politického vůdce. Myslím si, že například z hlediska sociální demokracie by tam docela patřil, protože sociální demokracie byla vždy stranou úzce spjatou s odbory. Dokonce pokud jde o Labour Party, tak to byla spíše odborářská strana, která si zřídila vlastní politickou reprezentaci a teprve poměrně nedávno Tony Blair zrušil takzvané block vote, a otevřel dveře pro řekněme kvalitní politickou reprezentaci. 

V minulém týdnu ještě se vláda usnesla na tom, že začne připravovat nový zákon o ochraně spotřebitele. Ten by měl nahradit stávající zákon o ochraně spotřebitele, protože podle odůvodnění vlády je ta právní úprava roztříštěná mezi občanský zákoník a zákon o ochraně spotřebitele. Považujete opatření proti takzvaným šmejdům, proti obchodníkům, prodejcům, kteří zneužívají ať už sociální nebo vzdělanostní situaci svých obětí a klamavou, nepravdivým způsobem je donutí k nákupu, za dostatečnou? Považujete to za problém? 


Ne, ale když jsem byl na chalupě na Vysočině, tak jsem dostával prakticky každotýdenně do schránky letáky, chutný oběd zdarma, předváděcí akce a tak dále a tak dále. Dárky pro pány, dárky pro dámy, dárky pro rodinné páry nebo manželské páry. Nikdy jsem tam nejel, pane Soukupe, a vždycky jsem si říkal, jen blbec na tohle může naletět, ale jak se zdá, tak ti šmejdové tohle organizovali, a využili nebo spíše zneužili důvěřivost těchto lidí. Já bych na to šel z úplně jiného konce. V Rakousku je nesmírně silná organizace na ochranu spotřebitele. Když je něco jako sociální dialog nebo u nás tripartita, tak spolu s odbory a s politickými stranami se tahle spotřebitelská organizace rovnoprávně účastní tohoto dialogu, samozřejmě v otázkách, které ji zajímají. U nás, já jsem si všiml, že je něco jako organizace na ochranu spotřebitele, snad ji vede i člověk, nechci jmenovat, který byl už předsedou asi pěti podobných organizací, ale v žádné z nich příliš neuspěl. Čili jděme na to snahou o vybudování silné, vlivné spotřebitelské organizace. 

Víte, ono i s rozvojem technologií, všech možných dat o spotřebitelském chování, nákupech, slevových karet a tak dále a tak dále, je to poměrně sofistikovaná činnost. Ti prodejci, kteří toto využívají, velmi promyšleně působí na ty lidi, tak aby oni na první pohled neodhalili, že jde o nepoctivost. A mnohdy nejsou schopni se sami bránit, proto pravděpodobně organizace, pokud je to tak, nebo právní úprava, by zasáhnout měla. 

No dobře, ale to by měla v podobě právního oddělení, svého právního oddělení, právě zajišťovat ta organizace na ochranu spotřebitelů, o které jsem teď mluvil. 

Nějaká instituce. Já jenom doplním, že Česká obchodní inspekce podle toho, co jsem si našel na internetu, vydala zprávu o posledních kontrolách obchodníků a nepoctivě se chovalo přes čtyřicet procent obchodníků v kamenných obchodech, ale přes osmdesát procent obchodníků, kteří prodávají své zboží nebo služby přes internet. 

Já jsem velmi konzervativní člověk a zatím jsem si v e-shopu nic nekoupil, ale uznávám, že je to moderní forma, a že časem převládne. 

Dobře. Pojďme k aktualitě z minulého týdně. Městský soud v Praze zamítl odvolání somálské dívky, která se domáhala práva nosit muslimský šátek v české zdravotnické škole, střední zdravotnické škole. Ona chtěla omluvu a šedesát tisíc korun jako zadostiučinění. Takový ten kult ctnosti, jak někteří intelektuálové to nazývají, zdá se, dostal aspoň nějaké hranice. Jak to hodnotíte, to rozhodnutí soudu? Ono jde o symbol, o principiální symbol, nejde o osud té dívky nebo té školy. Jde o symbol.

Mě především zarazilo, že ta dívka se vůbec neobtěžovala dostavit k jednání soudu. Já bych to označil jako pohrdání soudem a to by v zemi, kde respektujeme soudní autoritu, nemělo existovat, to zaprvé. Zadruhé, plně sdílím názor soudu, že v sekulárním školství je nošení ostentativních náboženských symbolů svým způsobem provokací. Řeknu to takhle tvrdě a myslím si, že ve škole se provokovat nemá. 

Ještě jedna věc hýbe spíše pražskou politikou a veřejností. Jaký je Váš názor na obnovení nebo neobnovení Mariánského sloupu? 

Pane bože, já jsem o tom svého času, když jsem četl nějaký článek, přemýšlel a říkal jsem si, Miloši, jestli se tě pan Soukup zeptá na tvůj názor, tak ztratíš další a další voliče. A já to přesto řeknu, naprosto chápu historickou konotaci, když se říká, že ten Mariánský sloup není oslavou vítězství na Bílé Hoře, ale oslavou vítězství nad Švédy, dobře. Panna Maria Vítězná a tak dále, že? Pane Soukupe, teď se opřete do toho křesla, protože teď uslyšíte názor laika, který má rád architekturu, ale zůstává laikem. Když se podíváte na Staroměstské náměstí, tak to potřebuje nějakou vertikální dominantu, která se hodí k charakteru toho náměstí. Je úplně jedno, jestli to bude zrovna Mariánský sloup nebo cokoli jiného, ale měla by to být vertikála, rozumíme si? A teď řeknu ještě kacířštější myšlenku. Obdivuji mistra Jana Husa, ale ta Šalounova socha Husa se na Staroměstské náměstí vůbec nehodí. A víte proč? No, protože je horizontální, ta mohla být kdekoli jinde, jenom ne na Staroměstském náměstí. Tak, a teď se budou rozčilovat jak zastánci, tak odpůrci Mariánského sloupu, protože u těch zastánců jsem jim řekl, že je podporuji kvůli architektonické kráse a nikoli kvůli významu té sochy, a rozčílí se i husité, kde jsem řekl, že sice obdivuji Husa, ale Šalounovi se ta socha moc nepovedla. Tady vidíte, jaké má nevýhody politik, který se snaží říkat pravdu. 

Možná, že to lidem skutečně nebude vadit, protože mě, a domnívám se, že i většinu diváků, prostě zajímal Váš názor a vůbec se s ním nechci konfrontovat. Pane prezidente, když jsme se bavili o zvyšování platů, já se trošku vrátím k diskuzi o odborářském bossovi Středulovi, Vy jste sám zmínil, že se Vám příliš nelíbí to desetiprocentní navýšení státních platů státních úředníků. Já jsem si všiml ale jedné věci. V průběhu prázdnin, to znamená července a srpna, naše vláda vydala dluhopisy za sto třicet šest miliard korun a díval jsem se na to, že v loňském roce to nebyla ani desetina. Čím si to vysvětlujete? Volbami? 

Ani ne. Na trhu dluhopisů, pane Soukupe, je dnes taková pohodová atmosféra, že tam dosud existují někdy až záporné úrokové sazby nebo, když to řeknu jednodušeji, dluhopisy jsou levné a z toho vyplývá, že na tom dluhopisovém trhu se ucházejí o přízeň kupujících různé země, takže my se snažíme využít situace, která teď na dluhopisovém trhu existuje. Já osobně se domnívám, že jakmile porostou úrokové sazby, tak tohle to všechno zmizí, protože u českých státních dluhopisů jsou, pokud mě paměť neklame, no ne úplně nejnižší, ale jedny z nejnižších úrokových sazeb. 

Tomu rozumím. 

Takže tady vidíte, tady máte odpověď na svoji otázku. A na druhé straně, kdybychom ty dluhopisy vydali za rok nebo za dva, no tak už ty úrokové sazby nebudou tak levné nebo nebudou tak nízké, no a my budeme vyplácet potom z těch dluhopisů daleko vyšší úroky než vyplácíme dnes. 

Tomu rozumím, ale to mluvíme o úrocích. 

Vždyť jo. 

Trošku zapomínáme na to, že dluhopis je půjčení peněz a budeme muset vrátit ty půjčené peníze. Potřebujeme tolik půjčených peněz? Není to jenom účetní trik, jak rychle do rozpočtu dostat peníze, aby to prostě před volbami nevypadalo tak špatně? 

Ne, tyhle peníze v zásadě nejdou do rozpočtu, protože do rozpočtu jdou rozpočtové příjmy, které jsou výnosy daní, pojištění et cetera, et cetera. 

Takže určitý trik to není? 

Nikoli dluhopisy.  Já bych to interpretoval tak, že si prostě vláda vytváří jakousi rezervu na horší časy, jakýsi rezervní fond, chcete-li to tak nazvat, podobně jako třeba Česká národní banka má dneska větší devizové rezervy než Belgie anebo Kanada. To je taky zajímavé. Já sice nevím, co s nimi bude dělat, asi je bude pomalu rozpouštět, ale to je druhý problém. A stejně tak je klidně možné, že příští rok nebude žádná emise dluhopisů, pokud ty úrokové sazby vyskočí a pokud to už bude nevýhodné emitovat. 

Pane prezidente, poslední otázka. V Americe jste dostal od poměrně významné židovské organizace cenu Bojovník za svobodu. Cítíte se jako bojovník za svobodu? 

Ale já se cítím jako člověk, který podporuje stát Izrael, a já toto ocenění chápu jako ocenění celé České republiky, protože je, troufám si říci, z evropských zemí na prvním místě z těch zemí, které podporují Izrael, a ve světovém kontextu možná jsme druzí za Spojenými státy a to je vše a to je krásný výsledek. Vy dobře víte, že podporuji Izrael dlouhodobě, že to není žádná módní vlna. Izrael je demokratická země obklopená islámským terorismem, který ji chce zničit, a právě proto je třeba takové zemi pomáhat. 

Pane prezidente, čas pro dnešní povídání, pro dnešní rozhovor vypršel, děkuji Vám za něj. 

Já se především omlouvám divákům televize Barrandov, protože nepochybně jsem dnes působil poněkud unaveně, a to z toho důvodu, že jsme přiletěli nikoli v noci, ale brzo ráno a kromě toho zažíváme šestihodinový time lag neboli časový posun. Slibuji, že příště už budu opět svěží a čilý, na shledanou. 

Za moderátora mohu říci, že to na Vás nebylo poznat a děkuji Vám, že i přes tyto okolnosti jste si na nás udělal čas. 

Velmi rád. 

Děkuji i vám vážení diváci televize Barrandov a těším se zase příští čtvrtek ve stejný čas na Týden s prezidentem. 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 21. září 2017

zpět na seznam zpráv