Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

5. října 2017

Dobrý večer vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který pro vás natáčíme ve čtvrtek dopoledne v Clarion hotelu v Ústní nad Labem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Dobré dopoledne a dobrý večer. 

Dobrý večer je pro diváky, protože se koukají ve 20:15, ale my natáčíme dopoledne. Takže pro Vás pane prezidente dobré dopoledne. 

Děkuji. 

Pane prezidente, musím začít Vaší návštěvou Ústeckého kraje. Jak hodnotíte situaci lidí tady, co jste se dozvěděl a jak jste na závěr té návštěvy Ústeckého kraje, jak situaci hodnotíte? 

Ústecký kraj se zlepšuje, a i když má nepatrně vyšší nezaměstnanost, než je celostátní průměr, tak ve srovnání se situací před pěti lety, kdy jsem začal jezdit do krajů, je to až dramatický pokrok a já bych dokonce řekl, že ta vyšší nezaměstnanost, než jinde, je dána bohužel vyšším podílem takzvaně nepřizpůsobivých obyvatel, asi víte, o kom mluvím. Já si je definuju jako lidi, kteří odmítají nabízenou práci, a to bez ohledu na etnikum. Jestliže se podaří omezit pro tento typ lidí sociální dávky, tak i ta nezaměstnanost může ještě dále klesnout. Já právě dnes jedu do Šluknovského výběžku, kde, jestli si ještě pamatujete, byly svého času velké bouře. Teď se situace uklidnila, ale pochopitelně ta nezaměstnanost je tam opět o něco vyšší. Pokud jde o investiční akce, tak s panem ministrem životního prostředí Brabcem jsme probírali otázku jezů na Labi, protože splavnění Labe je jeden z důležitých investičních úkolů Ústeckého kraje. On má ten kraj to Labe dokonce ve znaku, pane Soukupe, má tam takové ty tři vlnky. Dozvěděl jsem se, že je asi dvacet čtyři zařízení na Labi, která stojí bez užitku, protože nejsou hotovy jezy, takže to je jedna věc. Druhá věc samozřejmě lithium, lithium, lithium, to si dovede představit. A třetí věc, kterou bych skončil, a která mě nesmírně potěšila, měl jsem radost a politici mívají málokdy radost. Setkal jsem se jednak s pěti sty studenty a jednak na jejich pozvání při příležitosti Dne seniorů s pěti sty vybranými seniory. Tam v Mosteckém divadle. V obou případech velmi, velmi přátelská atmosféra, a já jsem si uvědomil, že vlastně tato dvě setkání překlenula jakousi propast mezi generacemi, protože oni se v podstatě ptali na totéž. Proč se odtrhává Katalánsko, opět lithium jako obvykle, co s migrací. Čili já si myslím, že ty základní problémy Ústeckého kraje jsou pro všechny generace v zásadě stejné. 

Vy jste naznačil zlepšující se ekonomickou situaci, která samozřejmě má dopad i na Ústecký kraj, který byl dlouhá léta tak podceňovaný mezi ostatními kraji. Česká ekonomika roste velmi dobrým tempem, meziročně o čtyři celé sedm procenta. Hrubý domácí produkt o dva celé pět procenta. Přesto se směrem k unii tentokrát, tak nějak podceňujeme, a přesto jsou to dobré výsledky, velmi slušné výsledky, jedny z nejvyšších v Evropské unii. Jaký je Váš názor na ekonomický růst a prognóza? 

Podívejte se, pane Soukupe, něco jiného je srovnávat nás s Evropskou unií pokud jde o hrubý domácí produkt na hlavu, tam jsme v průměru někde na osmdesáti procentech, a to není vůbec špatné číslo. Ale naši lidé naprosto logicky se srovnávají s Evropskou unií, pokud jde o výši mezd a platů a tam už je to daleko horší. S Německem je to jedna třetina, s těmi ostatními zeměmi je to trochu lepší, ale pořád špatné. Někdy se ten rozdíl mezd odhaduje na jedenáct tisíc korun měsíčně, ale v každém případě se jedná o poměrně velké částky. A nedivte se, že lidé hodnotí naše přibližování k unii právě optikou životní úroveň a ne optikou hrubého domácího produktu. 

Co se týká mezd, tak jeden z největších problémů, kteří lidé uvádějí, je určitá nespokojenost s politikou. Nespokojenost s politickou kulturou, hašteřením politiků. Nemůže to být i z pohledu nesplněných očekávání? Takřka před třiceti lety proběhla sametová revoluce a lidé se prostě domnívali, že do deseti let doženeme Rakousko, Německo, a ono už je to skoro třicet a, jak říkáte, naše mzdy jsou na úrovni třiceti jedna procent německých a dokonce švýcarských na úrovni sedmnácti procent. Není ta znechucenost z politiky trochu dána opravdu tou nízkou platovou úrovní? 

Ne, já bych zaprvé doplnil, že jsme alespoň dohnali Portugalsko nebo Řecko, což sice není zázračný výkon, ale je to určitý pokrok. A já bych tu nespokojenost přisuzoval tomu, že naši politici často žvaní a žvaní. Já už jsem při naší minulé besedě uváděl, že pod stůl spadlo dvě stě zákonů, protože jenom Čapímu hnízdu se věnovala osmi hodinová diskuze, ale to není jediný případ. A protože naší politice chybí dlouhodobá vize, nějaký nový sen, tak lidé jsou znechuceni právě tou všedností, každodenností, korupčními skandály, kterých je samozřejmě hodně, a to je, myslím, ten hlavní důvod znechucenosti politikou. 

Neobáváte se, že naše ekonomika brzy narazí, že přijde pád, protože logika ekonomického cyklu je neúprosná. Jen prostě někdy nevíme, nikdy nevíme, kdy jsme na tom vrcholu, a kdy přijde pád. Logicky se domníváme, že stále budeme růst, ale ekonomický cyklus prostě takový není. Nejsme teď na vrcholu a nečekají nás problémy? 

Tak zaprvé, když mluvíme o ekonomickém cyklu, tak nejde o cyklus České republiky, ale světové ekonomiky. A já vím, že japonský premiér Abe prohlašoval, že lze očekávat novou ekonomickou krizi silnější, než byla v roce 2008. Já bych si samozřejmě přál, aby se tato prognóza nesplnila, uvidíme, ale znova opakuji, že je to záležitost celosvětové ekonomiky, nikoliv malé české ekonomiky. 

Budu klást ještě jednu takovou mírně pesimistickou otázku, na kterou bych znal odpověď. Vy jste naznačil, že mzdy jsou, mzdová úroveň je stále poměrně nízká a ten tlak odborů na zvyšování mezd jak ve veřejném sektoru, tak v soukromém sektoru je stále větší. Neobáváte se, že zvýšený tlak na růst mezd a vyšší úroveň mezd přinese vyšší inflaci, zdražení a lidé přestanou nakupovat prostě proto, že zboží bude dražší, a ekonomický růst se zastaví, není to další faktor? 

To je iluze některých neoliberálních ekonomů, kteří říkají, že ekonomiku máme krotit tím, že budeme mít nízkou mzdovou úroveň, dovedeno do důsledků, nejúspěšnější ekonomika by z tohoto hlediska byla v Bangladéši, protože tam je mzdová úroveň prokazatelně nejnižší, ale jak víme, Bangladéš na tom není příliš dobře, a naopak nejvyšší mzdy jsou ve Švédsku nebo v Lucembursku, a to je naopak prosperující ekonomika, čili ne. Já jsem proti tomu, abychom škrtili mzdy, a to zejména mzdy v takzvaném produktivním sektoru. V sektoru, který pane Soukupe, něco vyrábí, a mám velkou skepsi ohledně, o tom už jsme mluvili, zvyšování mezd sto padesáti tisícům státních úředníků, protože ty při vší úctě k nim většinou za produktivní příliš nepokládám.

Já mám takovou poznámku, četl jsem teď takový pozoruhodný průzkum, myslím, že byl britský, který říká, že žijeme nejméně zdravě na celém světě, zatímco nejzdravěji žijí v Afghánistánu, tak pravděpodobně asi žijí velmi zdravě. 

Ano mají permanentní dietu od rána do večera, že? 

Ještě jednu mírně pesimistickou otázku. Česká národní banka zatím zanechala úrokové sazby na stejné výši. Do konce roku se očekává jejich zvýšení. Nemůže to být dalším faktorem, který by příští rok mohl spustit ekonomickou krizi? 

Ale naopak, za prvé to hlasování...


Já vím, že jsem otravný s těmi pesimistickými otázkami. 

Ale proč, pesimismus je v podstatě dobře informovaný optimismus, takže takhle to musíte brát. K tomu hlasování o úrokových sazbách, Vy víte, že to bylo těsné, že to prošlo, to ponechání úrokových sazeb, o jeden jediný hlas, a já si myslím, že zdravá ekonomika má mít takové úrokové sazby, aby se ukládání peněz vyplácelo. A to nula celá dvacet pět, to ještě není dostatečný impulz k tomu, aby se Vám Vaše úspory zhodnotily a abyste je nemusel zašívat do slamníku. Takže já předpokládám, že mírné zvýšení úrokových sazeb bude následovat. 

V Americe je stejná situace. Burzovní indexy stoupají, stoupají, když od české ekonomiky přejdeme k té světové. Stoupají, překonávají různé psychologické hranice, které tamější analytici stanovují. Není zase záchvěv, poslední záchvěv před krizí, tak jak jste řekl, japonský premiér jí očekává. 

Samozřejmě, že Dow Johnsonův index a některé další burzovní indexy, u nás je to například PX 50, jak víte, tak mají celkem růstovou tendenci, a jednou přijde bublina a ten index se zhroutí, ale teď je otázka, odkud ta bublina přijde. Podle mého názoru dosud máme poměrně velmi levnou energii, ale to je stav, který je dlouhodobě neudržitelný. My odmítáme stavět atomové elektrárny, protože se říká, že by se nevyplatily. No jo, ale než je postavíme, tak uplyne 15 let, a ptejme se, jaká bude cena elektřiny, světová cena elektřiny za těch 15 let. A já se domnívám, že dojde k výraznému růstu této ceny. Takže se elektrárny vyplatí. Další příklad je uhlí. Cena jak energetického, tak koksovatelného uhlí se zvýšila zhruba trojnásobně, a to je šílený růst. Díky tomu OKD je poprvé po dlouhé době v zisku 2,5 miliardy korun. Takže já si myslím, že tady asi musíme hledat nějaké podněty. Nechci říci zrovna pro bublinu, ale pro rozhýbání oscilace světové ekonomiky. 

Dobře, pojďme zpět domů. Jak jste zmínil, nízká úroveň mezd nemůže být do budoucna naší konkurenční výhodou, tak jak doposud mnohdy byla. Samozřejmě jedinou cestou je zvýšení kvalifikace zaměstnanců, inovativnost průmyslu. Jak hodnotíte i v kontextu toho tady v Ústeckém kraji úroveň technického vzdělávání? 

Já jsem tentokrát navštívil ústeckou střední školu, která se zabývá energetikou, stavebnictvím, ale také zdravotnictvím. Předtím jsem navštívil například opavskou univerzitu, ale uvědomte si prosím jednu věc, která se často podceňuje. V zásadě ten technický rozvoj v praxi, v podnicích, je do značné míry nesen právě tou vrstvou středně kvalifikovaných technických pracovníků. To znamená lidí, kteří mají ty střední technické školy. A já jsem byl velmi rád, když jsem mohl ocenit vysokou úroveň středních škol právě v Ústeckém kraji, a mohu dodat, že v zásadě ta vysoká úroveň je i v jiných krajích, protože ty vysoké školy, při vší úctě k nim, to je třešnička na dortu, a když ten dort pod tou třešničkou je shnilý nebo vysušený, tak co vám ta třešnička pomůže? 

Pane prezidente, poslední otázka k Ústeckému kraji. Zmínil jste, že lidi v Ústí, v Ústeckém kraji, ale i v celé zemi se zajímají o tu problematiku lithia. My už jsme o ní v jednom z předchozích debat hovořili. Mnohdy jsou zkreslené představy o množství miliard, které z těžby lithia může Česká republika mít, a hovořili jsme i o tom, že to lithium patří České republice, pouze vydává k jeho těžbě licenci. Ministr průmyslu Havlíček v minulých dnech oznámil, že těžba lithia by mohla začít zde na Cínovci v roce 2022 pod taktovkou australské firmy. Jak hodnotíte ten vývoj okolo, okolo těžby lithia? 

Ta australská firma v této fázi provádí pouze průzkum bohatosti ložiska a my jsme, pane Soukupe, ve světě, a konec konců i u nás doma, zažili řadu případů, kdy průzkum ukázal, že to ložisko není příliš bohaté. Dám příklad ze sousedství. Poláci chtěli těžit břidlicový plyn v oblasti Mazurských jezer. Provedli velmi nákladný průzkum, a to bylo všechno, protože zjistili, že ta ložiska jsou tak chudá, že by se těžba nevyplatila. Tím nechci tvrdit, že něco podobného bude v případě lithia, ale jenom upozorňuji na to, že jsme ve fázi průzkumu. 

Pojďme k aktuálním událostem a nemohu začít jinak než Španělskem. Jak jste se cítil, když jste sledoval záběry španělských bezpečnostních sil, jak zakročili proti demonstrantům nebo lidem, kteří chtěli vyjádřit názor v referendu. Jaký je Váš názor? 

Já jsem to už jednou říkal při jednom setkání tady s občany. Říkal jsem v takové nadsázce, představte si, že v Brně demonstrují moravisté, chtějí odtrhnout Moravu od České republiky a policie do nich střílí, byť gumovými projektily. On takový gumový projektil, když jim dostanete do oka, může způsobit i smrt, takže to není žádná neškodná zbraň. Takže kdyby se to stalo, u nás jsou naštěstí moravisté klidní, tak by to bylo minimálně na demisi ministra vnitra, ale spíše na demisi celé vlády. A toto poněkud divoké srovnání, i když Španělé jsou jistě horkokrevnější národ, ukazuje, že tady je něco v nepořádku, že ten model katalánské autonomie se dlouhodobě neosvědčil. 

A pojďme se podívat na to z druhé strany. Španělsko, nebo španělská vláda říká, že to referendum bylo neústavní. Ono nebylo ani protiústavní, bylo neústavní, prostě mimo rámec ústavy, a ty kroky té autonomní vlády hodnotí jako pokus o narušení územní celistvosti Španělska, a tím zdůvodňují ten tvrdý zásah bezpečnostních složek. Z formálního pohledu je to v pořádku? 

Podívejte se, stejná argumentace by v tom případě mohla být použita například proti vyhlášenému záměru uspořádat další skotské referendum, kde byste taky mohl říci, že je to narušení územní celistvosti Velké Británie, a měl byste pravdu, ale britská vláda je natolik rozumná, že tuto argumentaci nepoužívá. Já jsem spíše očekával, že španělská vláda řekne, účast v referendu byla čtyřicet dva procent, takže to referendum vlastně neplatí. Ale všichni víme, že ta účast byla relativně nízká právě proto, že policie v řadě případů bránila k přístupu do volebních místností. 

Ta otázka byla trochu provokativní s tím, že je zřejmé, že v roce 2017 pokud vláda v jedné z nejrozvinutějších zemí světa takto tvrdě zakročí vůči občanům, je to zvláštní a musí počítat s tím, že se setká s nevolí jak veřejnosti, tak místních občanů. 

Mimochodem jediné dobré otázky jsou právě ty, které jsou provokativní, takže já Vám naopak děkuji. 

Tak ještě jednu provokativní. 

Dobře. 

Jsme v Ústí nad Labem, jednou z nejvýraznějších postav ústeckého regionu v ČSSD je poslanec Jaroslav Foldyna, když jsme začali to referendum v Katalánsku, to je známý bojovník za práva Srbů. Jak více než dvacet nebo takřka dvacet let po odtržení Kosova od Srbska hodnotíte tento krok? 

Já jsem kritizoval toto odtržení. Považuji to za flagrantní porušení resoluce Rady bezpečnosti, která, pokud si na ni ještě vzpomínáte, garantovala územní integritu Srbska, tedy včetně Kosova. Ale bohužel došlo k něčemu, co se nazývá měřit dvojím metrem nebo takzvaný dvojitý standard, když je referendum v případě Krymu, tak je to nezákonná anexe. Když vlastně se Kosovo osamostatní v rozporu s touto resolucí, tak je všechno v pořádku. Já jako prezident jsem na to reagoval tak, že nejmenuji našeho velvyslance v Prištině, a protože když ho já nejmenuji, tak tam prostě nebude, a nepřijímám kosovského chargé d'affaires při přijímání zahraničních velvyslanců. 

Tak ono těch referend, národnostních referend, které mají směřovat k zjištění vůle obyvatel, odtrhnout se od určité části území. S nimi jakoby se roztrhl pytel. Zaregistroval jsem referendum v Kurdistánu s tím, že Kurdové se taky chtějí odtrhnout nebo utvořit si svůj stát, což velmi nelibě nese jak vláda v Turecku, tak vláda v Íráku. 

Byl u mě asi před třemi lety prezident Barzání, který mně říkal, za tři roky budeme mít referendum o nezávislosti Kurdistánu. Je dobrý prognostik. Já jsem kdysi dávno četl knihu Jamese Aldridge, jmenuje se Diplomat a tam se mluví o tom, že už po druhé světové válce byly vypracovány projekty na nezávislý Kurdistán. Pak spadly pod stůl, to se v politice občas stává. Já teď zase řeknu jednu kacířskou, chcete-li provokativní, tentokrát ne otázku, ale odpověď a doufám, že se na mě irácká vláda neurazí. Podívejte se, tam se rvou sunnité a šíité. Do toho máte ještě teroristické buňky Islámského státu, a jediná boje schopná síla jsou pešmergové, tedy kurdská armáda, a já jsem velmi rád a velmi si toho vážím, že se podařilo právě Kurdům poslat zbraně v jejich boji s Islámským státem. A co je špatného na tom, kdyby vznikl nezávislý Kurdistán? Ano vím, že by například protestovalo Turecko, protože by se obávalo toho, že se to přenese i do východního Turecka, kde je silná kurdská menšina, ale kdyby to zůstalo pouze na území Iráku, tak by se ten sen Jamese Aldridge z roku čtyřicet pět najednou naplnil s drobným časovým zpožděním. 

Otázka další, pane prezidente, s tím trochu souvisí. O všem by všelidová referenda měla rozhodovat? Známým zastáncem, referend je SPD Tomia Okamury i Andrej Babiš říká, že starosty by měli volit lidé přímo a nikoliv prostřednictvím zastupitelstva. Kde z Vašeho pohledu je hranice o které by měli rozhodovat lidé přímo? 

Tak zaprvé já bych ne úplně ztotožňoval referenda s přímou volbou, já jsem pro obojí, ale... 

Trochu to souvisí, já jsem to spojil do jedné otázky. 

Souvisí to, ale není to totéž. 

Ano. 

Podívejte se, je naprosto jasné, že žádné referendum nemůže rozhodovat o daních, protože každý by chtěl co nejnižší daně. Zadruhé žádné referendum nemůže rozhodovat o rozpočtu a konečně žádné referendum nemůže rozhodovat o lidských právech, tedy o omezení základních práv a svobod, a to je všechno. Všechno ostatní, včetně toho odtržení Moravy, abych dal absurdní příklad, je samozřejmě povoleno, proto jsem říkal, i když sám nejsem stoupenec vystoupení z Evropské unie, že samozřejmě i vystoupení z Evropské unie je legitimní otázkou pro referendum. Ovšem za předpokladu, že si seženete dvě stě padesát tisíc podpisů na příslušnou petici. 

Zase spojím referendum a přímé hlasování. Nepodporuje to určitou dvojkolejnost státního zřízení? Můžeme to trošku vidět i na Vašem úřadě. Jste zvolený prezident přímo občany, zodpovídáte se tedy přímo občanům. Zdá se, že ale dost velká část politické scény se s touto novou skutečnosti těžko sžívá. Nemůže se to samé opakovat při rozšíření? 

Přímo volený prezident, ať je to kdokoliv, to se netýká jenom mě, přímo volený prezident zpravidla získá více hlasů, než všechny politické strany dohromady, ty strany mu tak trochu tuto velkou podporu závidí. Já bych, dneska máme asi nějaký kacířský den, pane Soukupe, to řešil tím, že bych to uvedl do rovnováhy, mandát, velmi silný mandát, přímo voleného prezidenta s jeho reálnými kompetencemi, a to rozšířením těchto kompetencí, minimálně ve třech oblastech. Zaprvé, prezidentovi by se měla vrátit zákonodárná iniciativa, která se sebrala Václavu Havlovi v roce 1993. Zadruhé, veto prezidenta by mělo být přehlasovatelné kvalifikovanou většinou. To znamená sto dvaceti, nikoliv sto jedna hlasy. A zatřetí bych odstranil některé zbytečné kontrasignace premiérem. Například u státních vyznamenání, je absurdní, aby premiér kontrasignoval rozhodnutí prezidenta, koho vyznamená a koho tedy nevyznamená. V další fázi, ale to už je pro přímo voleného prezidenta v příštím století, nikoliv desetiletí, si myslím, že prezident, a tady se vracím k modelu první republiky, by měl mít právo mluvit premiérovi do toho, kdo bude ministr. Měl by právo odvolat ministry. Měl by právo odmítnout návrh premiéra na některé konkrétní ministry. Neměl by toho samozřejmě nadužívat, ale samozřejmě pak by se vytvořila rovnováha mezi mandátem a těmi reálnými kompetencemi. Já když vidím na náměstí občany, kteří přicházejí na setkání se mnou, tak si říkám, kdyby tady byl hlouček dvě stě osmdesáti jedna lidí, to jest poslanců a senátorů, tak se budu divit, že mně přišlo hodně málo lidí. A druhá varianta tedy je vrátit moc tomuto hloučku. Sebrat jí osmi a půl miliónu lidí, kteří mají volební právo, i když ne každý ho využije. A pak by zase byly ty kuloárové diskuze v Parlamentě, na záchodě, zlomené zápalky, co tam ještě bylo, nábojnice v obálce a tak dále a tak dále. 

Pokud budete zvolen, budete takhle významné změny ústavy iniciovat? 

Tak já si myslím... 

Je třeba právo prezidenta předsedat vládě, pokud přijde na její zasedání, v ústavě bylo, dneska už není. 

Ano, prezident může přijít na zasedání, ale nemůže vládě předsedat, ale tak to je celkem formalita. Pokud prezident na vládě je, tak se mu samozřejmě věnuje, jak se říká přiměřená pozornost, takže tohle to není zrovna tak důležité právo. Je to spíše ornament, ale to co jsem uváděl, důležitá práva jsou, protože jinak každé vaše veto Sněmovna velmi pohodlně přehlasuje. 

Dobře, mluvili jsme o jednom nápadu ministra Babiše přímo volených starostů. Ten druhý nápad. 

Pane bože, to není zdaleka jenom nápad bývalého ministra Babiše. 

Já jsem chtěl jenom uvést další otázku. 

To je nápad, který se tady vleče poměrně dlouhou dobu, který i já se snažím prosazovat, a právě zase přes odpor těch, kterým vyhovují ty zákulisní čachry, kteří závidí těm, kdo dostali vysoký počet preferenčních hlasů a dělají všechno proto, aby se nestali starostou nebo primátorem. 

Já jsem se chtěl zeptat na nápad pana Babiše už z doby, kdy byl ministrem. Nyní již ministrem není a to je Účtenkovka, ta loterie, do které se lidé zapojují po získání, po nákupu v systému EET. Zúčastníte se toho, a jak to hodnotíte? 

Ne, já se neúčastním žádné loterie, tedy ani této, protože pravděpodobnost mé výhry je stejně tak jako u kohokoliv jiného relativně velmi, velmi nízká a na druhé straně si myslím, že je to docela dobrý, ale okrajový nápad. Něco podobného bylo, a snad ještě i je, na Slovensku. Zpočátku se to setkalo s velkým zájmem, pak ten zájem šel trochu dolů. Já říkám proč ne, že? Je to hra jako každá jiná loterie a uvidíme, jaké bude mít podmínky. A když ty podmínky budou špatné, tak zájem o ní za pár měsíců opadne. 

Víte co mě na tom zaujalo, možná nejvíc pane prezidente? Že mobilní aplikace téhle té soutěže chce od uživatelů, kteří se tam přihlásí přístup k přehledu telefonních hovorů, probůh... 

To už zrušili, byla to naprostá blbost. 

Na co to mohl stát potřebovat? 

Ale tak podívejte se, Andrej Babiš měl štěstí a opravdu rozumné ajťáky, když zaváděl EET, protože to úložiště dat je nesporně obrovské a hrozilo velké nebezpečí, že mu to klekne, jako klekl, já nevím, vzpomeňte si, registr vozidel a ještě pár dalších věcí, dobře. Blahopřeji, tohle mu vyšlo. Na Účtenkovku se vykašlal, svěřil to druholigovým ajťákům, a ti mu předvedli ne, co umějí, ale co neumějí. Já jsem přesvědčen, že ten výpis hovorů se tam dostal naprostým omylem. 

Doufejme. 

Jenom blbec, protože na to se samozřejmě vždycky přijde, tak jenom blbec by to dělal takhle veřejnou formou. 

Tak doufejme, a když jsme nakousli toto téma. Jak se díváte na množství technologií, bezpečnostních kamer, čárových kódů, které prostě špehují náš pohyb nebo monitorují náš pohyb a jsou ale teoreticky zneužitelné. Jaký je Váš přístup na rozhraničení? 

Můj přístup je přesně opačný, já nevěřím na teorii velkého bratra, a když se chce někdo kamerou podívat na můj ušlechtilý obličej, dejme mu tuto příležitost. Mně naopak vadí, a to se teď stalo nedávno, že někdo měl kameru, ta kamera zachytila nějakého zloděje. On dal fotku toho zloděje na Facebook, a díky té fotce byl ten zloděj chycen. A víte, co se stalo? 

Dostal pokutu. 

Byl obviněn, ano, dostal pokutu, že prostě zneužívá a tak dále a tak dále. To je naprostý nesmysl, tak ta kamera je tam přesně od toho, aby umožnila třeba i prostřednictvím Facebooku, kde to sleduje spousta lidí. Vždyť to dělá i sama policie, která občas uveřejní nějakou fotku z kamery a říká, znáte toho a toho? Někdy to vyjde, někdy to nevyjde. Naopak já jsem, a vím, že teď budu obviněn ze snahy po špiclování lidí, já jsem pro rozšíření těchto systémů. Jeden příklad jsem Vám uvedl. To znamená, že je naprosto v pořádku, jestliže dám fotografii tohoto typu na Facebook a nemám být za to stíhán. 

Na začátku jsem zmínil, že lidé uvádějí nespokojenost s politickou situací, politickou kulturou, nejčastěji jako svůj problém, který ve společnosti vidí. A také uvádějí jako třetí nejvýznamnější problém obavy z návratu nedemokratického režimu. Co tomu říkáte, a co by mělo být podle mínění lidí tím nedemokratickým tou rozbuškou, která by mohla vést k návratu demokratického zřízení a kdo o tom má rozhodovat? 

Tak zaprvé v soutěži politických stran je jedním z nejčastějších obvinění konkurentů, že jsou populisté a ne demokraté, případně tedy, že chtějí zavést nedemokratický režim. Je to nesmysl, nedemokratický režim, je naprosto jasně charakterizován absencí svobodných voleb. To znamená, já si vzpomínám na Hitlerův výrok, budou to poslední volby po našem nástupu a pak už žádné další nebudou. To byla ta tisíciletá říše, jestli si na to vzpomínáte. Pokud tedy neexistují strany, které by chtěly omezit svobodné volby, a mimochodem omezení svobodných voleb je i kuriální systém. To znamená, že někteří mají vyšší volební hlas, než jiní. To bylo kdysi za Rakouska-Uherska, teď to zaplať pán bůh není. Pokud tedy nikdo nechce omezit svobodné volby tak nemůže být právem, právem obviňován z toho, že chce zavést nedemokratický systém. Nicméně je to obvyklá řečnická figura, abych tak řekl. V každém předvolebním souboji, a já už jich za těch pětadvacet let zažil dost. 

Právě s ohledem na atmosféru voleb jsem se na to ptal, protože lidé jsou zneklidňováni, že ta strana je demokratická, ta strana je nedemokratická a mají možná oprávněné, možná neoprávněné obavy. Já tomu dával příklad, že pokud jedna strana obviňuje tu druhou, že je nedemokratická, tak je to stejné jako, když v derby Sparta Slavie je rozhodčím kapitán Sparty. To se Slavii asi líbit nebude. 

Určitě. 

V minulém týdnu se stala ještě tragická událost v Las Vegas v Americe, kde střelec zabil padesát osm lidí na hudebním festivalu. To samozřejmě otevřelo otázku držení zbraní, jak v Americe, tak samozřejmě u nás. Jste Vy příznivcem toho, že by v ústavě české mělo být zakotveno právo nosit zbraň? 

Ale tak víte, že druhý dodatek americké ústavy zakotvuje právo nosit zbraň. Američané jsou na to hrdí, uznávám, že to vyplývá i z jejich historické tradice, ale i tak si myslím, že to může být potenciální obrana proti teroristům. Teď právě nějaká, myslím, že prodavačka nebo majitelka nějakého krámu zastřelila legálně drženou zbraní nějakého zloděje, který tam vnikl a zranil nožem jejího kolegu, dobře udělala. 

Ona to byla shodou okolností prodejna zbraní, pokud vím. 

Tak tím spíš, měla k tomu blízko. A tady já bych zatím váhal s tím soudem, protože já jsem byl přesvědčen, a na devadesát devět procent jsem i nadále přesvědčen, že ty teroristické útoky jsou islamistické, a občas přijde nějaký Breivik, kterého při nejlepší vůli nemohu označit za islamistu, ba právě naopak. A teď tenhle člověk, někteří o něm prohlašují, že konvertoval k islámu, ale dokázáno to není. Může to být docela normální blázen, takže i když kritizuji islámský terorismus, veďme poctivou hru a neoznačujme každého blázna nutně za islámského teroristu. 

Proto jsem se ptal na právo nosit zbraň, nikoliv to, že jde o teroristu, protože ono se zdá, že islámský stát se pomalu přihlásí ke každé druhé autonehodě, když to přeženu v uvozovkách. 

Je to pravda, A jinak s tím bláznem, tak máte psychotesty a ty psychotesty by měly mít častější frekvenci, než měly. Ony teď, myslím, mají frekvenci deset let, což je dost, příliš dlouhá doba. A to se týkalo právě toho střelce u nás z Uherského Brodu. On měl jít na psychotesty a den nebo dva dny předtím spáchal ten zločin. Kdyby ty psychotesty proběhly o něco dřív, možná, že by k tomu nedošlo. 

Zmínil jste Uherský Brod, tam problém vypadal po následném vyšetřování, že policie byla nedostatečně vycvičená, že ten zásah nebyl dostatečně rychlý, razantní. Jak hodnotíte způsobilost policie bránit podobným typům útoků? A druhá otázka je preventivní obrana. Máme dost bezpečnostních rámů a jsme připraveni jaksi zbavit se části, nebo vzdát se části své svobody a podstupovat kontroly při vstupech do restaurací nebo na koncerty nebo podobně? 

Tak já jsem zavedl kontroly. 

Tam by to bylo několik otázek najednou. 

Kontroly na Pražském hradě, což mi někteří vyčítají, ale když Hrad chtěl trošku ty kontroly uvolnit, tak policie, podle mého názoru právem, zasáhla a řekla, ať ty kontroly zůstanou takové, jaké jsou. Víte, pane Soukupe, ve světě pořád něco máte. Jednou Las Vegas, předtím Barcelonu, předtím Manchester, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Ne, safety first, ve Vatikánu se stojí fronty 4 hodiny. Na Hradě podstatně kratší dobu, jen ať tam ty bezpečnostní rámy jsou, pokud něčemu případně zabrání. A já nechci nasazovat na policii, protože když se diskutovalo o tom ozbrojování, případně i ústavní změně, tak to byli někteří policisté, kteří sami právem říkali, my nemůžeme být všude. A když tedy bude člověk, který absolvoval psychotesty, absolvoval zkoušky, že se tedy opravdu strefí do toho teroristy, a ne že bude střílet někam mimo, tak když tam bude místo toho policisty tento člověk, tím lépe ne? 

Pane prezidente, náš rozhovor je u konce, náš čas vypršel. Děkuji Vám za Vaše odpovědi tady v Ústí nad Labem. 

Bylo mi potěšením, a jenom závěrem, pane Soukupe, bych dodal, že jsem si dnes přečetl, že jsem přestal pít. 

Ano, to bylo v Lidových novinách. 

Ano, v Lidových novinách, musím tedy divákům televize Barrandov sdělit, že i tato zpráva je nepravdivá. Sice tady mám jenom skleničku vody, ale až skončí tento pořad, což bude za několik málo minut, tak si jako obvykle dám s Vámi skleničku vína, a jak vidíte, Lidové noviny se dokonce mýlí i v případě, kdy o mně píší pozitivně. 

Každopádně vím, že jste ve skvělé kondici. Děkuji Vám. 

Já také. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 5. října 2017

zpět na seznam zpráv