Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

19. října 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, u pořadu, o kterém se mluví. A jsem si jist, že o dnešním díle se bude hovořit více, než je obvyklé. S prezidentem České republiky panem Milošem Zemanem se setkávám jen pár hodin před tím, než se otevřou volební místnosti, kdy vy, voliči, budete mít osud země ve svých rukou. Mnoho vlivných lidí říká, že jde o jedny z nejdůležitějších voleb v novodobé historii Česka, a jsem si jistý, že to, co dnes pan prezident řekne, bude velmi citlivě vnímáno. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. 

Náš pořad natáčíme ve čtvrtek dopoledne v Plzni v hotelu Marriott, jak bývá zvykem při Vašich výjezdech do krajů. Pane prezidente, vím, že mi nemůžete odpovědět, zítra začínají parlamentní volby. Jaké základní charakteristiky by musela splňovat strana, abyste Vy ji volil? Já vím, že mi neodpovíte na to, koho budete volit. 

Ale odpovím, pane Soukupe...

No tím lépe.

... protože Vás mám rád, tak odpovím. Budu volit Čecha. 

Jaké charakteristiky by měl splňovat člověk, nebo strana, aby pro Vás byl úplně nevolitelný? 

Musel by předstírat znalosti tam, kde žádné znalosti nemá. Jinými slovy musel by to být blbec, protože každý z nás, pane Soukupe, něčemu nerozumí. Problém je právě v tom předstíraní, tedy předstírání, že tomu rozumíte. Rozumíte mi, že? Výborně. Takže blbců je samozřejmě hodně, Jan Werich vždy říkal, kde blb, tam nebezpečno. Takže politici se pohybují v nebezpečném prostředí. 

Neměli by politici mít alespoň nějaké základní ekonomické školení, aby nám tedy neříkali blbosti? 

Proč jenom ekonomické? Ať také studují psychologii, ať studují sociologii, mezinárodní politiku. To všechno, zejména když stoupají z té komunální úrovně přes regionální až na celostátní. To všechno by měli mít, ekonomie sama o sobě nestačí. 

Pane prezidente, jaké otázky, zpět volbám a k voličům, jaké otázky by si měli lidé položit předtím, než se začnou rozhodovat, koho budou volit? 

Víte, jsou dvě možné otázky. Jedna se týká programu a druhá se týká kandidátů. A moje celoživotní zkušenost s politikou říká, že ti kandidáti jsou důležitější, protože když se zeptáte na program těch stran, tak on se slévá. Chceme lepší zdravotnictví, chceme lepší školství, kdo by nechtěl, že ano? Ale ty detaily, pominutelné detaily, které to odlišují, stranu od strany, tak ty nejsou zase tak extrémně důležité. Ale otázka na kandidáty, ta důležitá je. Zní velmi prostě, co jsi v životě dokázal, než jsi šel do politiky? Případně, když jsi byl politický funkcionář, ale nekandidoval jsi do Parlamentu, co jsi dokázal jako ten politický funkcionář? A když nějaký kandidátek řekne, no víte, já jsem teprve vyšel ze školy, já ještě nic neumím, ale toho poslance zvládnu, tak mě zvoltej a já to nějak udělám, tohle už se jednou stalo, nebudu jmenovat, ale Vy asi víte, o koho se jedná. A nechtěl bych, aby se to opakovalo. 

Chápu, že lidé, aby si získali respekt ostatních, tak by měli mít za sebou nějaké výsledky, ať už v jakémkoliv oboru. Máte pocit, že takových lidí je v české politice dost, nebo na kandidátkách stran? 

Víte, kdyby jich bylo dost, tak by se politické strany nebránily mému opakovanému návrhu na takzvané panašování. To znamená, aby si voliči mohli vybrat osobnosti z několika kandidátek průřezově. Tohle existuje v komunálních volbách, osvědčilo se to, ale kdyby to strany připustily i na krajské nebo celostátní úrovni, tak zejména ty strany, které budou mít na kandidátkách málo osobností, by na tom prodělaly, zatímco současný model je založen na metodě, chcete-li cibuli, kupte si k tomu mrkev. Pro milovníky mrkve dodávám, chcete-li mrkev, kupte si cibuli. Jinými slovy, představte si, pane Soukupe, stranu, která má na kandidátce jednoho jediného zajímavého člověka. Při tom dnešním modelu, protože ten člověk se vám líbí, budete volit celou tu stranu, třebaže ti další kandidáti už budou mít řekněme IQ poněkud nižší a budou mít třeba, třeba i pochybný charakter, ale ten jeden člověk to všechno zachrání. Kdyby se přijalo panašování, tak by volič byl svým suverénním pánem a vlastně by si z té nabídky kombinací těch kandidátek vybral a sestavil vlastní kandidátku. 

Hovořili jsme o osobnostech, o lidech, o kandidátech. A pokud se podíváte na strany a nabídku programu, je tam dost vizí? Vizí, vizionářství, nebo je to tedy taková úředničina? 

Víte, já chápu, že slovo vize se dá zneužít. Měli jsme vize dosažení komunismu a všichni víme, jak to dopadlo. A ze zcela jiné škatulky je vize tisícileté říše, zaplať pán bůh, že se neuskutečnila. Pak byla vize vědeckotechnické revoluce, ale protože nebyla spojená se sociálními a politickými změnami, to byl Radovan Richta, jestli si ještě vzpomínáte, tak víceméně také neuspěla a vedla k zaostávání naší země. Takže odpověděl bych ano, když to bude realistická vize. Vize, která se dá v horizontu deseti, patnácti, maximálně dvaceti let dosáhnout, proč ne. Pokud by byla nad dvacet let, tak, jak říkal Keynes, to už jsme skoro všichni mrtví a to už nám nepomůže. 

Takže jedna z vizí ze stran, dokončení Pražského okruhu by tam asi být tedy neměla. 

Dokončení Pražského okruhu…

Ve dvaceti letech při tomhle tempu.

…vybudování dopravní infrastruktury, ale robotizace českého průmyslu v rámci modelu 4.0 a mohl bych jmenovat ještě asi tak deset dalších bodů. 

Pražský okruh se asi do dvaceti let nestihne, jak to tak vypadá při tomhle tempu.

Pane prezidente, kdybyste Vy vstupoval, já vím, je to hypotetická otázka, ale je krátce před volbami, takže musíme mluvit dost obecně. Kdyby Vy jste vstupoval zpátky do stranické politiky, na jakých tématech byste Vy stavěl, Miloš Zeman

Tak já se považuji i nadále za levicového politika, chcete-li za umírněně levicového politika, a tak bych, což dělá každá levice, stavěl na tématech mezilidské solidarity. To znamená solidarity mladších se staršími, zdravých s nemocnými, bohatších s chudými nebo chudšími a tak dál a tak dál. A každé z těchto témat, pane Soukupe, má svoji praktickou, šedivou, nudnou realizaci. Příklad, solidarita bohatších s chudšími se projevuje progresivním zdaněním. Vy i já máme nadprůměrné příjmy, já jako prezident, Vy jako mediální magnát, výborně. Kdyby bylo zavedeno progresivní zdanění, o část těchto příjmu přijdeme oba dva. A přesto si myslím, že je to v pořádku, a že je to ta solidarita, o které samozřejmě můžeme mluvit i v jiných oblastech. 

Vidíte mezi stranami, které kandidují, myslím z těch stran, které mají nějakou relevantní šanci do Parlamentu se dostat, někoho, kdo ohrožuje demokracii? My jsme o tom už několikrát mluvili. Součástí každé kampaně je neustálé opakování, že ta nebo která strana ohrožuje demokracii, nebo že je nedemokratická. Z Vašeho pohledu, je tam někdo takový z těch relevantních stran? 

Je, a já už jsem to řekl několikrát, je to Dělnická strana sociální spravedlnosti, a protože každá takováto nálepka se má zdůvodnit, tak mým důvodem je, že tato strana velmi úzce spolupracuje s Kotlebovou neonacistickou stranou na Slovensku. A znáte to německé přísloví, mit gefangen, mit gehangen, spolu chyceni, spolu pověšeni. Takže ten, kdo spolupracuje s neonacisty, je sám neonacista, a je-li neonacista, pak ohrožuje demokracii. Chtěl bych věřit podle výsledků krajských voleb, že se tito čeští neonacisté nedostanou do Parlamentu. 

Zákon nám zakazuje mluvit o předvolebních průzkumech, tak o nich nemluvme, ale chtěl bych mluvit o jednom trendu, a to je snižující se volební účast. Za posledních dvacet let zhruba ze sedmdesáti pěti procent klesá pod šedesát. A nevypadá to, že podle dostupných dat by se to výrazně měnilo. Co s tím? 

Ale já už jsem, promiňte, že se opakuji, tolikrát vyžadoval návrat k první republice, kde volební účast byla povinná. Tolikrát jsem upozorňoval, že volební účast je povinná také v Belgii, v Lucembursku, v Austrálii, a když nejdete k volbám, tak zaplatíte nějakou pokutu, o jejíž výši můžeme diskutovat. Neměla by být ani likvidační, ani příliš malá, ale to už je technická otázka. A všichni mně říkají, že je to jako za komunistů. Tak já jim říkám, vážení pánové a vážené dámy, pokud jste si toho nevšimli, tak komunisté asi tak v roce 1964 naopak zrušili povinnou volební účast. Zatímco v Masarykově demokratické republice povinná volební účast byla. Proč se k ní nevrátit? 

A nepomohlo by zavedení nových modernějších forem volby? Tím myslím to, že to klasické, že přijdu s občanským průkazem do volební místnosti, někam musím dojít, v dnešní době internetu se některým lidem zdá trochu zastaralé. Nestálo by za to zvážit volby přes internet, tak jak už to v některých zemích je? Nějakou formou je vymyslet? 

Já nejsem IT odborník, abych mohl vyloučit riziko zneužití, i když vím, že třeba Estonci tohle velmi dobře aplikují. Na druhé straně slyšel jsem také námitku, že sama ta byť minimální námaha, že jdete k volbám, zdvihnete zadek z pohovky a odvolíte tím klasickým způsobem, což vyvolává určitou únavu, je vlastně projevem nějaké občanské odpovědnosti. Nevím, nechci tyhle argumenty vážit, můj názor opakuji ještě jednou, je kombinace panašování, důvěra ve voliče, který si sestaví svoji vlastní kandidátku z nabídky těch, které mu byly předloženy. Rozumíme si? A zadruhé, nedůvěra ve voliče, to je kombinace důvěry a nedůvěry, že by šel dobrovolně k volbám, tak ho tam naženeme hrozbou pokuty v ceně lepší večeře pro dvě osoby. 

A čím si tedy vysvětlujete, že ta volební účast klesá? Je to chyba politiků, kde je chyba? 

Nedůvěra, to je jednoslovná odpověď, a když to trošku rozvedu, je to nedůvěra v politiky, je to nedůvěra v programy, a tato nedůvěra se bohužel projevuje například i tím, že nám klesá, výrazně klesá, počet členů politických stran, anebo když vznikají nové strany, tak mají velkou obtíž nabrat nové začínající členy. A ta nedůvěra je samozřejmě způsobena tím, protože lidé mají vlastní zdravý selský rozum, že si přečtou nějaké programy a řeknou, že je to bla bla bla, bla bla bla, že ano, nebo nesplnitelné sny a sliby, což taky bývá. A když se podívají na vystupování některých politiků, po dlouhé době, pane Soukupe, jsem teď otevřel televizi, abych se podíval na parlamentní debatu o lithiu. Mně se občas vyčítá, že používám sem tam nějaké ostřejší slovo, budiž. Tak nejslušnější slovo, které jsem v této debatě slyšel, byla prasárna, ale budiž. Lidé, kteří o tom často vůbec nevěděli, ani nevěděli, co to lithium je, tak se samozřejmě, protože je před volbami a potřebovali se předvést, rozohňovali a létaly tam hromy, blesky, ale nic z toho nebylo. Takže právě takovéto zážitky voliče odpuzují. 

Mimo jiné, k lithiu se dnes ještě dostaneme. A zeptám se na jednu otázku, která mi přijde logická. Mně přijde v tuto chvíli trochu padlé na hlavu, že v předvolební kampani tři vládní strany se všechny unisono vymezují vůči vlastní vládě, vůči svým výsledkům, přičemž v té vládě ještě společně sedí. Je to normální? 

Ano, je to naprosto normální. Charles Darwin v knize O původu druhů napsal jednu moudrou větu, která zní, že největší agrese je agrese vnitrodruhová. Chcete-li to vztáhnout, pane Soukupe, na politiku, tak největší agrese je mezi koaličními partnery. 

V téhle souvislosti jedna ze stran, ta hlavní strana, pořádala pochod proti levné práci, přičemž čtyři roky seděla ve vládě. Mně to tedy přijde zvláštní. 

No a co kdyby pořádala pochod za svoji levnou práci? To znamená za snížení svých mezd? Pokud to byl pochod poslanců nebo stranických funkcionářů nebo kohokoli dalšího tohoto typu, pak by byla věrohodnější, protože teď si poslanci, senátoři a další zvyšují usnesením vlády, ani na to není zákon, usnesením vlády, platy a pak vyjdou do ulic a chtějí bojovat proti levné práci. 

Ještě jedna věc, která mě zaujala. Bývalá ministryně zdravotnictví zažalovala stát a soudí se o doplatek toho, že byla přeřazena na referentskou pozici. Dříve byla náměstkyně, nyní je referentkou. A soudí se, že to přeřazení bylo neoprávněné, a soudí se i o doplatek tedy té vyšší mzdy. Není to první výrazný argument proti služebnímu zákonu? 

Ale těch argumentů je celá řada, počínaje institutem politických náměstků, o tom jsem už několikrát s Vámi a s jinými mluvil, ale tohle, myslím, nebyla ministryně zdravotnictví, ale náměstkyně, že? 

Náměstkyně, náměstkyně. 

Ano, tak samozřejmě, že když někdo odejde z dobře placené a možná i zajímavé funkce, tak mu to přijde líto a začne kopat kolem sebe. Já bych v takovém případě prásknul dveřmi a říkal, když mě vyhazujete, tak odcházím. 

Druhou, nebo další věcí, která se udála minulý týden, je odchod Pavla Teličky, místopředsedy Evropského parlamentu, z hnutí ANO. On mimo jiné uvedl, že mu vadí už dopředu případná podpora jeho strany, která ho tam nominovala, to znamená hnutí ANO, Vaší osobě. Přichází tím Česká republika o schopného člověka ve službách? 

Víte, já bych rád vycházel z fakt, a ta fakta jsem už několikrát uvedl a nikdo je nedementoval. Pavel Telička byl členem nejužšího vedení Bakalovy New World Resources, to znamená v podstatě společnosti OKD. A myslím, že to byla televize Nova, která uvedla, že si tam on či jeho firma vydělala šedesát milionů korun Bakalových peněz. Tak jsem to uvedl a čekal jsem na Teličkovu reakci. A on reagoval dvěma větami. Zaprvé řekl, že v té společnosti vykonával vysoce kvalifikovanou práci. A zadruhé, že v té společnosti, v tom vedení, měl vždy zájem o sociální situaci zaměstnanců. Tak si to rozeberme, pane Soukupe. Vysoce kvalifikovaná práce pana Teličky vedla k tomu, že OKD zbankrotovala. A zájem o sociální poměry zaměstnanců OKD vedl k tomu, že Bakala nesplnil svůj slib a neprodal ty zaměstnanecké byty nájemníkům. Takže myslím si, že z těchto naprosto konkrétních důvodů nemám důvod předpokládat, že v osobě Pavla Teličky Česká republika něco podstatného ztrácí. 

Já jsem mluvil spíše o vlivu v europarlamentu, jehož je místopředsedou, a pokud opouští svoji stranu, která ho tam nominovala, jestli Česko neztrácí vliv v europarlamentu? 

Já nevím přesně, kolik je místopředsedů europarlamentu, musel bych se podívat. Něco mi napovídá, že jich může být až třicet, ale to mně zase připadá trochu přehnané. Uvidíme, podívám se. A jinak samozřejmě, že kdyby počkal, a kdyby do nových eurovoleb šel pod záštitou jiné politické strany, bylo by to jistě poctivější. 

Pane prezidente, Vy jste zmínil v souvislosti s Pavlem Teličkou zkrachovalé OKD, těžaře černého uhlí. Já se musím zmínit o jiném těžaři a jsme zase zpět u kauzy lithia. Naši analytici časopisu Týden a Faktor S se té kauze věnovali a zjistili docela zajímavé věci. Ta firma je v Austrálii registrována jen formálně, opravdu formálně. Její akcie končí na britských Panenských ostrovech a její jedinou aktivitou je těžbě lithia na Cínovci, nic jiného netěží. Zajímavá je tam jedna věc, a je to taková paralela s OKD. Ta firma už ohlásila vstup na Londýnskou burzu, přičemž otevřeně uvádí, že má právo těžby lithia. A logicky vzato cena jejich akcií se bude odvíjet od důvěry investorů v to, že to právo má. A my jsme zmínili, že jste tam našel v tom memorandu velrybářský hák. Nesměřuje už zcela jasně k tomu, že Česká republika se ocitá v nevýhodné pozici, protože prostě už půjde o velké peníze v případě, že to? Rozumíte mi? 


Já Vám velmi dobře rozumím a vzpomněl jsem si trochu s úsměvem a trochu se smutkem na jiný případ Panenských ostrovů, Virgin Islands, mimochodem to jsou britské ostrovy, nikoli samostatné ostrovy. A víte v jaké souvislosti? Když Viktor Kožený uprchl, tak on nejdříve uprchl na Panenské ostrovy, a teprve potom na Bahamy. A já jsem mluvil s tehdejším britským ministrem zahraničí Robinem Cookem a říkal jsem, Robine, tak my tam máme jednoho velkého zloděje, a on je zrovna na území, které spadá pod jurisdikci Velké Británie, co kdybyste ho nám vydali? A on říkal, Miloši, víš, ony ty britský Panenský ostrovy jsou formálně tedy britský, ale fakticky jsou skoro samostatný, no a oni si tam dělají všechno, co chtějí. Tak to je jenom vzpomínka na britské Panenské ostrovy. 

Ale je to vyhlášený daňový ráj s anonymními akciemi. 

A právě proto tam prchal Viktor Kožený, že? No a možná i další. A teď k té Vaší otázce. Já jsem asi před dvěma dny viděl v Monitoru stanovisko profesora báňské ostravské univerzity, který říká, že to lithium se těží tak, že jsou vysoké náklady, nízké výnosy, že by se dokonce ta těžba musela dotovat, což mě úplně šokovalo. Dotovat, proč bychom proboha dotovali jakoukoli těžbu, když to zase tak moc nepotřebujeme. Takže uvádím to jenom jako příklad odlišného názoru od názoru, že jsou tam obrovské zásoby snadno vytěžitelné suroviny. Víte, že jsem opakoval několikrát svůj názor, že průzkum, ale samozřejmě i těžbu, má dělat státní podnik Diamo, protože je to státní majetek, ty nerosty, ale podmínil jsem to tím, že se prokáže, že tam ty zásoby opravdu jsou, a že by se nepotvrdila prognóza onoho báňského profesora, kterého jsem teď citoval. 

To ano, ale já jsem se ptal na to, že ta firma nic jiného než zamýšlenou těžbu lithia na Cínovci nemá a nyní už na Londýnskou burzu jde prodávat své akcie s tím, že to právo těžby má. To znamená, chce de facto to memorandu už zpeněžit. Je to stejné jako v případě OKD. Takových případů, kdy se těsně před volbami nebo před odvoláním úředníka podepsalo nějaké memorandum, a pak se ukázalo, že je to velký problém, už tady byla celá řada. A oni chtějí dát své akcie na veřejnou burzu s informací pro investory, že mají právo těžby lithia. A jediným podkladem, který proto mají, je to memorandum. 

Tak já nechci nasazovat psí hlavu Jiřímu Havlíčkovi, kterého si vážím, ale vzpomínám si, že den před demisí vlády, ve které byl ministr obrany Karel Kühnl, podepsal nějakou velikou zbrojní zakázku, myslím si, ale to nevím přesně, že šlo o obrněné transportéry. 

Byly to obrněné transportéry. 

Byly? No tak vidíte, máte lepší paměť než já. A to den před svojí demisí, což je velmi nápadné. A pokud jde o tu skutečnost, že v podstatě nemám k dispozici nic jiného než podepsaný papír, zase svědčí o tom, že tam může být ten velrybářský hák. A já bych Vám uvedl dva příklady. První, ten už jsme vlastně probírali minule, to byl Martin Bojar, jeho dopis, a Diag Human s velkými ztrátami pro Českou republiku. Takže vidíte, že i dopis, on byl jednostránkový, tohle memorandum je dvoustránkové, že i dopis může být velrybářským hákem. A druhým takovým složitějším příkladem byla televize Nova a to nás stálo deset miliard. 

Já jsem nechtěl nasazovat na ministra Havlíčka, protože, pokud by to bylo jeho úmyslem, tak takovéhle věci se, podezřelé věci, podepisují spíše týden po volbách, než týden před volbami. 

Přesně tak. 

Jenom se ukazují skutečnosti, které možná ministr nevěděl. Jedna z těch skutečností, které naši analytici zjistili, je, že sedm procent té firmy patří do českých rukou. My tedy stále pokračujeme v tom, abychom zjistili přesně, do kterých, ale nezpochybnitelné je, že sedm procent té firmy patří českým občanům, českým firmám. 

Tak to je právě ten problém neprůhlednosti vlastnictví, a já bych velmi podporoval, aby jakékoli anonymní vlastnictví, a koneckonců už jsme měli anonymní vkladní knížky, které se teď ruší, to je krok správným směrem, aby se ignorovaly anonymní akcie a tak dále a tak dál. Tak, aby i tento typ anonymního vlastnictví se stal transparentním, protože nemůžeme vyloučit, i když teď to berete spíše jako anekdotu, že to patří panu Koženému nebo panu Bakalovi. A abychom vyvrátili toto podezření, je dobré vědět, kdo těch sedm procent má. 

Pojďme ještě pokračovat v ekonomických tématech. Letos to vypadá podle odhadů ekonomů, že z Česka odteče na dividendách do zahraničí dvě stě padesát miliard korun. Je to podobné číslo jako loni. Je to pro ekonomiku zdravé, nebo není? A pokud není, co s tím dělat? 

Víte, vždycky potřebujete mít protihodnotu. Protihodnotou je objem nově investovaných, anebo reinvestovaných prostředků. Když je tento objem vyšší než ty vysáté dividendy, tak se s tím dá žít. Pokud tomu tak není, no tak je to samozřejmě plundrování české ekonomiky. Takže já se vždycky dívám na statistiku, která má ukázat obě stránky této bilance. Zatím to nevypadá nejhůř. Řekl bych, že jsou seriózní firmy, a k nim patří třeba Škoda, Volkswagen, které skutečně většinu těch zisků ponechávají a reinvestují. Zakládají nové podniky, Kvasiny, Vrchlabí a tak dál. Pak jsou banky, a některé z těchto bank, aby na mě nepodaly žalobu, tak nebudu jmenovat, ale to je banka, která je matkou české dcery, a hospodářský výsledek této matky je podstatně horší, než hospodářský výsledek té dcery. Vy už asi tušíte, o koho jde, ale já jsem nic neřekl. A díky tomu ta matka si to teda přesála od té dcery, a tam už si myslím, že to nebyla reinvestice, že to bylo neúměrné, a že to tomu bankovnímu sektoru nepomůže. 

On na to upozorňuje ekonom Aleš Michl z jiného pohledu, ty dividendy, kdy říká, že dodatečné zdanění dividend, další zdanění dividend proudících do zahraničí, by ve svém důsledku odlákalo zahraniční investice, a bylo by pro českou ekonomiku kontraproduktivní. 

To je právě to porovnání těch dvou stran téže mince. 

Pane prezidente, o platech už jsme mluvili několikrát. Já se pokusím na to podívat, nebo zeptat se na to z jiné strany, a to je nerovnost odměňování mužů a žen za stejnou práci. Já jsem se koukal do předvolebních programů jiných stran a nikdo to neřeší. A v zahraničí, v zahraničí je to poměrně živé téma. Pokud muž a žena vykonávají naprosto stejnou práci, měli by mít stejnou odměnu. To je tedy to, co se v zahraničí řeší. To, co by asi mělo být logicky správné, ale z našich dat, které jsou dostupné, to tak není. Ženy prostě dostávají méně než muži za stejnou práci. 

Já bych teď měl vzplanout svatým hněvem, bouchnout tady do toho stolečku, který by to možná ani nevydržel, a říci, ano, samozřejmě muži a ženy mají mít za stejnou práci stejnou odměnu. Dobře, vyjděme ze soukromého sektoru, protože pokud jde o veřejný sektor, tam je to něco trochu jiného. Takže v soukromém sektoru máte zaměstnavatele, který tu s mužem, tu se ženou uzavírá pracovní smlouvu. On většinou nestudoval gender studies. Neřídí se nějakými abstraktními zásadami rovnoprávnosti, ale jde mu o to, aby jeho zaměstnanci vykonávali co nejlépe nějakou práci. Proč tedy on, který se řídí těmito pragmatickými kritérii, dává velmi často ženám nižší plat a staví je na nižší manažerské pozice? Já proto nalézám jenom jednu odpověď, ach bože, a teď mě zase ty sufražetky roztrhnou. Žena má poněkud jiný životní osud než muž. Žena je matkou rodiny, žena tím, že rodí děti, o ně také pečuje a také je vychovává. Já jsem pro to, aby tato práce, protože já to pokládám za práci pro společnost, se honorovala, jako je tomu například ve Švédsku. Ve Švédsku je výchova dětí matkou, zejména v tom útlém věku, považovaná za práci a platí se, zaplať pán bůh za to. Pro to všechno jsem, ale vzhledem k tomu, že ten zaměstnavatel si říká, tak ona mně uteče, ona bude rodit děti a tak dále a tak dále, tak proč bych ji teď posouval na nějaké vyšší příčle žebříku? 

A pohled, to, že ženy právě, protože my máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených, ženy, které se vrací na pracovní trh po rodičovské dovolené, mají prostě objektivně horší pozici při získávání práce po takové přestávce. Není to, právě toto důvodem, proč? 

Ale to s tím souvisí, protože jestliže může utéct a jít na mateřskou dovolenou, tam může zůstat, jak víte, čtyři roky, že? Což je mimochodem jedna z nejdelších mateřských dovolených na světě, nebo v Evropě. Tak už tím ztrácí pracovní návyky, ztrácí kontakt se svým bývalým pracovištěm, a to všechno, jak oba dva říkáme, je brzdící faktor pro jejich kariéru. Ale oni mají jednu krásnou kariéru, a to je být s tím malým dítětem doma. A já vím, že je to možná něco, co lidé označí jako hlásání zaostalých, konzervativních názorů, ale víte, to dítě, když nemá kontakt se svými rodiči, pokud možno samozřejmě s oběma, ale když to nejde a když ta otcovská role je oslabená, tak alespoň s matkou, dítě, které je postiženo například tím, že je v kojeneckém ústavu, v dětském domovu a tak dále, tak musí vynaložit daleko více energie, aby tento hendikep překonalo. 

S tím možná souvisí ještě jedna věc. Nabídka částečných pracovních úvazků je na našem trhu poměrně malá ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Budete chtít od nové vlády, aby se tímto zabývala? 

Rozhodně ano, protože v Holandsku je ta možnost, neříkám nutnost, ale možnost částečných úvazků asi sedmdesátiprocentní, u nás asi sedmnáctiprocentní, a ještě se nevyužívá. Řekl jsem, je to možnost, tedy nabídka, nikoli nutnost, tedy její využití. Proč tomu tak je? Ono to tak trochu souvisí i s tím, že u nás je bržděn i home office, tedy práce doma. A to ani tak není dáno nějakou počítačovou negramotností. Uvádí se, že sedmdesát šest procent našich domácností má internet, tak jakápak negramotnost? Ale je to nezvyk a je to tak trošku, pane Soukupe, peciválství. Stejně tak, jako my Češi se hrozně neradi stěhujeme a naše dojížďková vzdálenost za prací je jedna z nejnižších v Evropě, tak stejně tak se nám nechce brát si zkrácený úvazek, protože pak by to chtělo second job a dělat dvě práce najednou už je zpravidla obtížnější, než dělat jednu práci pořádně. 

Pane prezidente, další věc, která mě zaujala v předvolebních materiálech stran, je, že takřka unisono všechny strany chtějí zpřísnit kontrolu sociálních dávek. 

A proč to neudělaly předtím? 

No, a máte představu, jak by se tohle mělo stát? Já tu otázku směřuju spíše k tomu, jestli se máme obávat další byrokratické zátěže, která k ničemu nepovede, jestli tohle je cesta, kontrola, další kontrola. Já jsem dokonce četl, že jaksi nezaměstnaní, kteří jsou nemocní, by měli nosit neschopenku na Úřad práce, stejně jako ji nosí zaměstnaní svému zaměstnavateli. 

Čímž by se stali v deštivém počasí ještě neschopnějšími. Ne, pane Soukupe, tady nehrozí nebezpečí byrokratizace, a to z toho důvodu, že byl přijat zákon, který jednoznačně říká, že když odmítnete nabízenou práci, dostanete existenční minimum, které je dva tisíce dvě stě korun měsíčně. Podotýkám, že ta nabízená práce může být i takzvaná veřejná služba. Tam je bohužel velmi nízký limit, jenom dvacet hodin měsíčně, což pokládám za krajně nízký limit, ale i tak je to první krok. Generální ředitelka Úřadu práce paní Sadílková mně říkala, že už mají perfektní seznam všech, kdo odmítli nabízenou práci. Tak jakápak byrokracie? Vezmu tenhle seznam a seškrtám těmto lidem sociální dávky až na to existenční minimum. 

Ptal jsem se, protože byrokracie je ve volbách téma a lidé už začínají být trochu hákliví na další povinnosti administrativního charakteru.

Pane prezidente, úplně poslední otázka, kterou mám, je ze zahraničněpolitické oblasti. Minulý týden proběhly v Rakousku parlamentní volby a vyhráli křesťanští demokraté pravděpodobně budoucího premiéra Kurze. Jak výsledky voleb v Rakousku hodnotíte? A jak hodnotíte osobnost Sebastiana Kurze, kterému je teprve třicet jedna roků? 

Kterému je už třicet jedna roků. To znamená, že to sladké mládí už pominulo a nastoupil dospělý věk, pane Soukupe, ale dobře. Nesmírně mě to zaujalo, a to ze tří naprosto jasných důvodů. Důvod číslo jedna, pořád si stěžujeme na nedostatek osobností, a najednou v Rakousku se vynořily dokonce tři. To je Kurz, to je dosavadní kancléř Kern a to je Hofer, který je kandidát, nebo byl kandidát na prezidenta a teď možná bude předsedou Parlamentu v závislosti na výsledcích voleb. Mimochodem už jsou sečteny ty korespondenční hlasy, nebo ještě ne? 

Já se domnívám, že korespondenční hlasy ještě sečteny nejsou, že budou ohlášeny do konce týdne. Nezachytil jsem zprávu. 

Dobře, takže vyjděme z toho, že zatím operujeme pouze s výsledky bez korespondenčních hlasů, což může hrát roli v případě strany zelených. Jak víte, ta možná vypadne z Parlamentu, ale ty korespondenční hlasy mohou pomoci tu čtyřprocentní hranici překročit. Takže tři konkrétní jména, tři zajímavé osobnosti, zatímco dřív tam měli nudného Faymanna, který potopil svojí nudností sociální demokracii v Rakousku. A stěžujeme si na nedostatek osobností a ony najednou jsou, a jsou dokonce tři. Tak to je bod číslo jedna.

Bod číslo dvě, všichni tady říkají, že migrace už není téma, že už vyšuměla, a všechny tři hlavní strany měly jako hlavní právě migraci. 

Protiuprchlickou rétoriku. 

Takže je vidět, že naši milovaní užvanění komentátoři opět neměli pravdu. A cynická poznámka k bodu číslo tři, pane Soukupe. Ne-li všichni tito tři, Hofer asi ne, ale možná ti první dva, byli ještě před několika lety „vítači“ a o sto osmdesát stupňů změnili svoji rétoriku a nyní se z nich stali výrazní odpůrci migrace. Víte, jak Churchill říkal, jen idiot nemění svoje názory, tak oni prokázali, že nejsou idioti. 

Pane prezidente, to bylo úplně to poslední, na co jsem se chtěl zeptat. Děkuji Vám za poslední předvolební rozhovor. 

A pěkně prosím ještě jednou, vstaňte z gauče, vezměte si volební lístky, vyberte si z nich, koho chcete, a jděte k volbám. Já vím, že je to slabý argument, ale uděláte svému starému prezidentovi velikou radost. 

To byl apel prezidenta České republiky Miloše Zemana k občanům těsně před volbami. Děkuji i vám, vážení diváci televize Barrandov za vaší pozornost, kterou jste věnovali poslední předvolební debatě s panem prezidentem. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 19. října 2017

zpět na seznam zpráv