Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

2. listopadu 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u druhého povolebního týdne s prezidentem. Minulý díl, ve kterém prezident republiky hodnotil proběhlé parlamentní volby a nastínil svůj postup v povolební šachové partii, byl mimořádně sledovaný. A já budu doufat, že i dnešní díl vás zaujme stejně jako minulý týden. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, v minulém týdnu jste udělil státní vyznamenání. Tak jako každý rok proběhla veřejná debata o tom, kdo být vyznamenán měl a nebyl, a naopak vyznamenán byl a neměl být, a tak dále. To jsme všichni zachytili. Já bych se tomu věnovat nechtěl. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli v té veřejné debatě Vám nechyběl někdo, kdo by si zasloužil větší pozornost, v těch vyznamenáních. Osud někoho, koho jste vyznamenal a možná neoprávněně zůstal stranou, tak mu dejme teď prostor.

A víte, že ano. Je to skvělá otázka. Já jsem se ji od Vás neobjednal, pane Soukupe, ale teď mě napadlo, že máte pravdu. Víte, kdo to byl? Byl to pan Beck. Pan Beck, který byl terezínský a osvětimský vězeň, z Osvětimi uprchl v sedmnácti letech, vzal do ruky zbraň a v řadách Rudé armády bojoval za svobodu své země. A já jsem si uvědomil, že je to jakýsi protipól proti panu Bradymu. Víte proč? Pan Brady bezesporu trpěl a utrpení si vyžaduje soucit. Koneckonců přeživších osvětimských vězňů bylo jenom několik tisíc, kdyby se jim všem mělo dát vyznamenání, tak by Vladislavský sál praskal ve švech. A těch zemřelých bylo několik milionů, že? In memoriam. Takže utrpení je hodno lítosti a soucitu, ale vyznamenání se má udělovat za zásluhy o Českou republiku. V tomto případě za účast v boji, jako to dostali i mnozí jiní, generál Kutlvašr a další. A uvědomil jsem si, že o panu Beckovi v těch nenávistných komentářích, kde se každý impotent rozhořčuje nad tím, že zrovna on nedostal medaili, že o panu Beckovy nepadlo ani slovo.

Pane prezidente, Vy jako vrchní velitel ozbrojených sil dáváte vyznamenání tradičně části vojáků a bývalých armádních funkcionářů. Já už půjdu dál od vyznamenaných. Zaregistroval jste, že z armády odchází generál Miroslav Žižka, že se pro něj prostě nenašlo žádné místo? Je to v pořádku?

Já upřímně řečeno nevím, o koho jde, a nechci tedy předstírat, že jsem s touto osobou seznámen, ale děkuji za Vaše upozornění a určitě se na to zeptám. Jinak ale já bych u té armády, pane Soukupe, trochu zůstal. Poprvé jsem udělil vysoká státní vyznamenání funkcionářům, na které se v armádě často zapomíná, a to je náčelník Generálního štábu. To znamená, byl tady generál Krejčí, který opravdu odvedl obrovskou práci při výstavbě československé armády za první republiky. Byl tady generál Pezl, který odvedl neméně obrovskou práci při demokratizaci naší armády. Vy jste se vlastně ptal, kdo byl při těch komentářích opomenut, že, a na druhé straně kromě pana Becka to byli i tito dva náčelníci Generálního štábu.

Generál Pezl, první náčelník Generálního štábu České republiky.

No právě.

Už je mu devadesát roků.

A je to krásný a požehnaný věk. Pan Beck má taky devadesát, pan generál Pezl taky, a pan Skopeček dokonce devadesát dva.

Pane prezidente, pojďme od státních vyznamenání udělovaných minulý týden k domácí politice, k domácí situaci. Česká republika má krátce po volbách a probíhají jednání o vládě. Vy jste v úterý udělil pověření Andreji Babišovi k sestavení vlády. Vyjednávání se vedou a zdá se, že nějakou dobu budou trvat. Já jsem chtěl jenom upozornit na jeden postřeh. Německo mělo volby už v září, a vládu stále nemá. V Holandsku trvalo, já jsem si našel, že v Holandsku trvalo sestavení vlády dvě stě osm dní, a v Belgii dokonce skoro dva roky. Máme se připravit na to, že povolební jednání tedy nebudou krátká?

Ne, samozřejmě nebudou v intervalu týdnů, ale podle mého odhadu budou v intervalu měsíců, a protože jsem v podstatě cynik, pane Soukupe, tak Vám řeknu, že každý už se těší na nějakou funkci, chcete-li to nazvat zdvořileji, tak na nějakou práci ve prospěch naší milované vlasti, není-liž pravda.

Anebo se tomu dá říct nějaké korýtko.

Samozřejmě, že když tam ta korýtka nebudou, tak v takovém případě, dokud tato jednání neskončí, tak jsou bez korýtek. Nicméně ano, já hrozně rád uvádím ten příklad s Belgií. Teď jsem přijímal před několika málo dny zahraniční velvyslance a říkal jsem jim, v Belgii se vláda sestavovala ty dva roky a během těch dvou let belgická ekonomika prosperovala, což dokazuje, že je někdy užitečnější vládu nemít, než ji mít. Byl to, pane Soukupe, samozřejmě do určité míry bonmot, ale pro ty, kteří tvrdí, že vláda drží prst na tepu dějin, a že všechno, co se děje v ekonomice je její zásluha, tak je tento belgický příklad docela dobré ponaučení.

Chtěl jsem se zeptat, a slibuji, je to poslední otázka k minulosti. Mě zaujal průzkum, který vyšel tento týden, že šedesát procent lidí považuje výsledky voleb za neuspokojivé, že s nimi nejsou spokojeni. Ono se to dá interpretovat různě, a buď, že spokojeni jsou tedy voliči jenom ANO a Pirátů nebo ANO a SPD a ostatní jsou nespokojeni. Je to tak, že lidé hodnotí výsledky voleb z pohledu toho, jestli vyhrál jejich oblíbený tým nebo čím si to vysvětlit, to číslo?

Čtyřiceti procenty lidí, kteří vůbec nešli k volbám, a tito lidé mají tu neuvěřitelnou drzost, drzost vyjadřovat nespokojenost nad výsledky voleb, i když oni sami mohli ovlivnit tyto výsledky.

Pane prezidente, jak hodnotíte šance Andreje Babiše sestavit funkční vládu, a tady dávám důraz na to slovo funkční. A čím si Vás získal, anebo čím Vás přesvědčil, tím, že bude dobrým předsedou vlády?

Já už jsem to řekl při jeho pověření. Jsou to tři základní konkrétní pracovní výsledky. Jeho podnik dlouhodobě prosperuje a platí daně v České republice, to je také důležité. Vybudoval silné politické hnutí, a já sám vím, co to dá za práci, to není legrace, pane Soukupe. Zatřetí, jako ministr financí velmi uspěl, pokud jde o rozpočet, i když můj názor stále zůstává, že kdyby ten přebytek byl o něco nižší a investice o něco vyšší, takže by to bylo ještě lepší, ale budiž, i tak je ten výsledek obdivuhodný. Z těchto tří důvodů, a samozřejmě hlavní důvod je, že dostal třicet procent, nevidím nikoho lepšího. To mám dát toto pověření někomu desetiprocentnímu, nebo osmiprocentnímu nebo sedmiprocentnímu, nebo dvěma pětiprocentním? Pane bože, proč bych to dělal?

Já jsem v jednom svém pořadu říkal takový bonmot, pokusil jsem se o bonmot, že Andrej Babiš je mistr světa v disciplíně založit stranu, dostat se do Parlamentu, stát se ministrem, vytáhnout státní rozpočet z mínusu do plusu, nechat se vyhodit z vlády, naštvat všechny politiky a vyhrát volby. To je nepopíratelná jeho úspěšná kariéra za posledních několik málo let, co se začal zabývat politikou.

To je sice hezké, ale já bych ten příběh protáhnul, protože teď je před ním to nejtěžší. Dělat čtyři roky úspěšného premiéra.

A v této souvislosti nepopírám tedy jeho úspěšnou činnost, proč od něj nepožadujete sto jedna hlasů?

Abych mu nekomplikoval činnost tím, že by ho všichni ostatní vydírali a všichni ostatní by mu říkali, podívej se, prezident řekl, že chce od tebe nejméně sto jedna hlasů, tak já ti ten hlas dám, když mně zabezpečíš nějaké teplé korýtko. Nemusí to být nutně, pane Soukupe, v Parlamentě. Může to být klidně ve státní správě. Víte, kolik exekutiva ovládá státních institucí? Takže tomuhle jsem chtěl zabránit.

To určitě ano, ale pokud sestaví vládu a bude jmenována vláda, která se nebude opírat o předem sjednanou většinu, tak pravděpodobně narazí u prvního zákona, s kterým tam přijde, ale bude vládou.

Nebude, já jsem měl včera jednání s ODS. Mimochodem, deník Právo měl velmi hloupý titulek, prezident nezlomil ODS, to jsem viděl v Monitoru, protože já, pane Soukupe, nikoho nelámu. Když už, tak ať to dělá Andrej Babiš, ale ne prezident republiky. Já pouze mapuji terén, a ptám se lidí na jejich názor na povolební uspořádání. A abych se vrátil k Vaší otázce, pan Fiala i jeho první místopředsedkyně paní Udženija mně jasně řekli, že budou podporovat rozumné návrhy zákonů v Poslanecké sněmovně i z opozice, já bych to nazval kultivovanou opozicí. Já jsem jim k tomu blahopřál, protože podívejte se, ne všichni můžou být ve vládě. Kde by potom byla ta opozice, že? A k demokracii opozice patří.

No ano, já rozumím, ale Andrej Babiš má pouze sedmdesát osm poslanců, do většiny mu zbývá dvacet tři. Já bych tomuto plánu, že se budu spoléhat na takovou ad hoc podporu zákon od zákona rozuměl v případě, že by měl devadesát sedm a potřeboval by získat čtyři nebo pět poslanců, ale pokud mu chybí dvacet tři, tak se mi zdá skutečně logické, že by buď sestavil koalici, koaliční vládu, anebo měl obdobu opoziční smlouvy, jako byla mezi lety 98 a 2002, což mimochodem byla úspěšná vláda, to je objektivní fakt. A nic takové se tady nerýsuje.

Pane Soukupe, Vy nečtete noviny a možná, že děláte dobře, protože si tím uchováváte duševní zdraví. Nicméně v novinách bylo publikováno, že Vojtěch Filip připustil toleranci Babišovy menšinové vlády. On má tuším asi patnáct mandátů, takže už Vám zbývá poněkud nižší počet, než který jste uváděl Vy. Vždyť ta vyjednávání proboha teprve začala. Proč jste všichni tak netrpěliví? A proč nepočítáte i s tím, že mohou, což je normální, a nemusíme být Belgií, probíhat i vyjednávání mezi prvním a druhým pokusem. Podle mého názoru jsou zde tři varianty. Některé strany půjdou do opozice. Některé strany budou tolerovat Babišovu menšinovou vládu, a nelze vyloučit ani to, že některé strany do ní nakonec vstoupí, ale já nakonec budu opakovat to, co Vám už jsem řekl třikrát. Prezident tady není od toho, aby vyjednával. Prezident tady není od toho, aby sestavoval vládu. Víte, o čem vyjednávám, dá-li se to tak nazvat, já? Já se například ptám těch lidí, jestli si přejí předčasné volby. To bylo naše minulé téma, jestli si vzpomínáte. K mému překvapení vedení ODS vyjádřilo opatrné sympatie k myšlence předčasných voleb. I když jsem jim říkal, prosím vás, tak voliči rozdají karty a politici by měli umět s těmito kartami hrát. Kromě toho za předčasné volby vyhodíte miliardu korun, která by se dala použít pro něco daleko užitečnějšího. Ale v jisté konkrétní situaci, kdyby neprošel ani třetí pokus, tak je taková krásná věta v ústavě, která zní - prezident může rozpustit Sněmovnu a vyhlásit předčasné volby. Pozor, může, nikoli musí. Já jsem člověk, který ústavu používá tvůrčím způsobem.

Pane prezidente, já se Vám pokusím vysvětlit, kam směřuji. Andrej Babiš se vyjádřil pochvalně o vládě z let 98-2002. Problém je v tom, že mu chybí to, co Vy jste si zajistil, podpora více než sto jedna poslanců. Vy jste si to zajistil podpisem opoziční smlouvy. To mu zatím chybí, ale pokud bude tedy jmenován, a Vy říkáte, v průběhu jednání se něco uděje, buď nějaká strana vstoupí do vlády, Andrej Babiš ji tam pustí, přizve ji k vládě a tak dále, něco se stane, nicméně vláda bude jmenována. Mně jde o ty exekutivní pravomoci, na to chci upozornit. Vláda bez důvěry má exekutivní pravomoci stejné jako vláda s důvěrou. Může vyměnit policejního prezidenta, šéfy státních firem jako je ČEZ nebo Lesy, Budvar, odvolat nejvyššího státního zástupce, měnit platby za státní pojištěnce, zvýšit důchody a tak dále. Těch pravomocí je celá řada a jsou vysoké. A tady bude vláda bez důvěry, pravděpodobně, a všechno toto dělat může.

A proč ne? Protože ta vláda bez důvěry, a to je jedna z děr v naší ústavě, může teoreticky vládnout až čtyři roky právě proto, že ústava nestanoví žádný termín. Mám dojem, že to byla buď Topolánkova nebo Nečasova, ale spíše Topolánkova vláda,..

Topolánkova vláda.

..kterou Klaus nechal vládnout několik měsíců, než získala důvěru, že. Jinými slovy, pokud by taková vláda, pane Soukupe, vládla čtyři roky, tak čím se liší od vlády, která má sice důvěru, ale také vládne jenom čtyři roky.

No liší se v tom.

To znamená do příštích voleb.

Liší se v tom, že má tu důvěru, a lidé volili do Parlamentu a vyjádřili své přání svojí volbou, a ta vláda ji pak respektovat nemusí.

To je ‚Titel ohne Mittel‘, jak říkají Němci. To znamená ano, souhlasím s Vámi, že by bylo daleko lépe, kdyby vláda důvěru měla. Ale na druhé straně existuje i druhá varianta, varianta menšinové vlády a já jsem ten poslední, a už to opakuji po desáté, který by se snažil rozhodovat o tom, jestli to bude vláda s důvěrou, bez důvěry, koaliční vláda a podobně. To ať si rozhodne vítěz voleb.

Budete chtít po Andreji Babišovi nějaké záruky, že některé exekutivní kroky do té doby, než získá důvěru Poslanecké sněmovny, neudělá? Nebo personální kroky?

No do té doby, než získá důvěru Poslanecké sněmovny, ale to mohou být právě ty čtyři roky, takže já nechci strašit, já věřím, že to proběhne za daleko kratší období, ale podívejte se, role prezidenta je tady dvojí, alespoň já ji tak chápu. Prezident by měl přispět ke vzniku silné, stabilní, efektivní vlády, což mimo jiné znamená, že ji povede úspěšný, a já bych si troufal říci dospělý, člověk. To je ta dospělost, ta je strašně důležitá i v politice. Druhá věc, za kterou mě právě těch šedesát procent lidí, kteří nejsou spokojeni s výsledky voleb, bude nenávidět, zní, prezident republiky už kvůli tomu, aby se ušetřila miliarda ze státního rozpočtu, má využít svých pravomocí daných ústavou a zabránit tomu, aby několik měsíců po normálních volbách, byly opět další volby. Byli bychom za šašky, byli bychom za blázny a dokázali bychom, že neumíme respektovat přání voličů.

Vy jste to řekl, může být varianta, skutečně je tam otevřená ústavní varianta, že vláda může vládnout bez důvěry třeba celé čtyři roky. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský řekl, že je to balancování na hraně ústavnosti. Máme tedy balancovat na hraně ústavnosti?

Každý kdo byl v životě úspěšný, se pohyboval na hraně něčeho. Někdy dokonce tu hranu, pane Soukupe, i přeskočil. Ano, je pravda, že někteří za to překročení hrany byli upáleni, a teď se jim stavějí pomníky.

Co říkáte na plán, který v médiích se také objevil, přizvat do vlády nestranické odborníky. Padla jména jako Martin Pecina nebo Miroslav Toman, co tomu říkáte?

Já vřele souhlasím. Koneckonců žádná politická strana nemá tolik opravdových odborníků. Něco jiného je, že se někteří za odborníky považují.

To je druhá otázka, co to znamená odborník?

Odborník je člověk, který v životě ve svém oboru něco dokázal. A zase dáme si konkrétní příklad, já jsem teď vyznamenal jednoho pana profesora, který založil informatické a robotické centrum.

Profesor Mařík.

Ano, já jsem Vás zkoušel, jestli si to jméno budete pamatovat. Výborně. Takže pamatujete. A protože se uvažuje o Ministerstvu informatiky, tak například, tenhle člověk na základě toho, co reálně dokázal, by byl výborný ministr informatiky, pokud by to ovšem vzal. A pak přijdou politici, nebudu jmenovat, opravdu nebudu jmenovat - no víte, tak já jsem si něco přečetl na vysoké škole, já zhruba vím, co je to informatika, já jednou viděl robota a já bych toho ministra taky dokázal dělat, protože jsem funkcionář té či oné politické strany.

A ještě tedy nerad bych to dělal, ale přemluvíte mě, pane prezidente.

Ano, ano. “Já bych se obětoval.“ To už se tady taky říkalo, že ano.

Ale ono to právě mnohdy vypadá, že je to trochu marketingový trik. Lidé rádi samozřejmě slyší, že někdo je odborník, protože k němu mají důvěru. Jenže někdy to vypadá, že je to odborník jenom proto, že lidé to chtějí slyšet, ale výsledky konkrétní práce za ním nejsou. To je podobné jako u novinářů. Dnes v podstatě během jednoho dne si mnohdy může někdo založit nějaký blog nebo server a prohlásí se za novináře. Ono to s novinařinou nic společného nemá, ale přesto to o sobě říkat může. A u těch odborníků je to podobné, proto jsem chtěl trochu jaksi...

Kritérium a to kritérium je naprosto jasné. Navštivte Dejvice, já jsem to s panem profesorem Maříkem otevíral, podívejte se na to robotické centrum, nehledě na jeho další práce. To je velké dílo, které on vykonal, a proto si to zaslouží.
Mimochodem k těm novinářům, já jsem teď dal vyznamenání docentu Žantovskému, Petrovi Žantovskému, abychom si ho nepletli s jinými Žantovskými. A samozřejmě se ozval řev novinářů, kteří se tím cítí uraženi, a já bych to, pane Soukupe, trochu odlehčil. Já jsem si vzpomněl na jednu větu od Ivana Vyskočila z jeho povídkové sbírky Kosti: "Já docent, mám vás, ač nedocenty, upřímně rád". Takže Petr Žantovský teď může toto vše říkat svým kritikům.

Osoba Petra Žantovského mezi novináři zarezonovala a vzbudilo to velké diskuze, emoce, ať pozitivní, negativní, ale tak.

Ano, on napsal skvělou Černou knihu o České televizi. Já kdykoli diskutuji s občany, tak především nadávají na Českou televizi. Mohu Vás potěšit, nenadávají na TV Barrandov, ale nadávají na Českou televizi.

To jsem rád, ale máme svobodu, svobodu podnikání, svobodu názorovou, tak já budu samozřejmě rád, pokud co nejvíce lidí se svobodně rozhodne, že se budou koukat na nás a ne na Českou televizi.

Přesně tak.

To je každého věc. My jsme nakousli ty nestraníky odborníky. Milan Chovanec, předseda ČSSD řekl, že by si dovedl představit v čele ČSSD nestranického odborníka nebo osobnost veřejně nebo všeobecně uznávanou. ODS už to udělala s osobou Petra Fialy tehdy a uspěla. Považujete to za cestu ven z krize pro ČSSD, která může být úspěšná?

Je to zajímavá myšlenka. Já když sáhnu do své vlastní minulosti, tak já jsem se vlastně také stal předsedou sociální demokracie po velmi krátké době v čele pražské organizace. To bylo několik měsíců, takže bylo to téměř totéž. Vím, že se v téhle souvislosti uvažuje třeba o panu Středulovi jako předsedovi odborů. Nevím, jestli ještě o někom dalším. V zásadě, i když do toho nemám právo sociální demokracii co mluvit, bych to nevylučoval, i když mám pocit, že v řadách sociální demokracie by si ten kandidát měl přece jenom nějakou krátkou dobu, spíše měsíce než roky, odpracovat, ale co je základ? Ať je přímá volba předsedy strany, a do ní ať se přihlásí jak nestraníci, tak straníci. A někdo vyhraje, že.  Bez té přímé volby budeme jenom spekulovat, co je lepší.

A co říkáte na ohlášený návrat Jiřího Paroubka do ČSSD a souhlasné vyjádření pražské organizace ČSSD k tomuto návratu?

Vy mě pořád zkoušíte ze sociální demokracie.

Už je to poslední otázka, slibuji, na sociální demokracii.

Tak dobře, řeknu dvě věty, které se vzájemně kříží, a řekl jsem je už několikrát. Jiří Paroubek byl po mně, moje skromnost je příslovečná, nejúspěšnější předseda sociální demokracie, věta první.

Věta druhá, na vrcholu svých úspěchů zpapaláštěl a začal díky tomu, že, no ta slavná věta, kdo to má, o jeho oblečení, ale kdyby bylo jenom to, pane Soukupe. On se prostě začal cítit jako mistr světa, ztratil sebekontrolu, a díky tomu začal pomalu padat dolů, a nakonec to skončilo těmi dvaceti dvěma procenty. A zachoval se jako chlap, protože rezignoval. Byli lidé, kteří s dvaceti procenty nerezignovali, ač k rezignaci byli vyzýváni.

Co by ale dnes sociální demokracie za dvacet dva procent dala.
Další osobou z politické minulosti staré zhruba deset let, je Mirek Topolánek. Ten se stále častěji ve veřejném prostoru objevuje. V podstatě každý den dává někam rozhovor a vyjadřuje se a staví se do role obránce liberální demokracie a ústavnosti. A v téhle souvislosti mně tak přišlo úsměvné, že jeho poradce, myslím, má zítra nastoupit do vězení. Jak se tváříte na potenciální návrat Mirka Topolánka?

Víte, já dokážu pochopit, když někdo odešel z nějaké funkce a teď se mu po té funkci stýská, a protože se do ní nemůže vrátit, tak alespoň poskytuje rozhovory, kde radí těm, kdo tuto funkci zastávají, jak by to měli dělat. Já bych docela přátelsky Mirkovi Topolánkovi doporučil jedinou věc. Mirku, zabýváš se energetikou, jezdíš do Jižního Súdánu kvůli nějakým energetickým projektům, přeji ti dvě věci. Zaprvé, aby tyto projekty uspěly a zadruhé, aby tě tam nesežrali. A v každém případě zabývej se i nadále energetikou a už se nepleť do politiky.

Poslední otázka k domácí politice, pane prezidente. Miroslav Kalousek vyjádřil myšlenku, návrh nebo plán, jak zablokovat zvolení vedení Poslanecké sněmovny. Tím by zablokoval i jmenování vlády. Ona ta situace není tak nová, už v roce 2006 se to stalo, kdy Poslanecká sněmovna byla v patu.  Až po několika měsících, a myslím, že to trvalo tři nebo čtyři měsíce, zvolila do svého čela tehdy mírně zmateného poslance Vlčka a nakonec se to odblokovalo a začalo fungovat. Myslíte si, že jsme v podobné situaci, jako v roce 2006 a může se to stát?

Tehdy ten návrh na obstrukci měl daleko větší podporu, než má teď. Já si vážím stanoviska všech ostatních parlamentních stran, které ten Kalouskův návrh odmítly jako nesmyslný projekt. Je to v podstatě projev závistivce, který horko těžko vůbec prošel do Poslanecké sněmovny, a protože nemá na to se šesti nebo sedmi poslanci, aby dělal nějakou konkrétní smysluplnou aktivitu, tak se chce předvést alespoň tímto způsobem. Víte co se stane, pane Soukupe? Já jsem viděl film, myslím, že se jmenoval Občan Kane, ale nejsem si tím úplně jist, a tam hlavní hrdina vytáhne deku a vytáhne termosku, a za řečnickým pultem začne takzvaný filibuster. Teď to Američané nějak omezili, ale dřív filibuster byl rozšířený americký politický sport. Mimochodem teď ho převzal David Rath, který mluvil dvanáct hodin. Tak jestli to Kalousek vydrží taky dvanáct hodin a pak se vyčerpá, tak mu Honza Hamáček odejme slovo, Kalousek se vyčerpaně odplazí do své poslanecké lavice, a Sněmovna se bude věnovat duševně normálním tématům.

Tak pojďme opustit domácí politiku, více k ní asi už neřekneme. A pojďme se věnovat chvilku ekonomickým tématům. A to první je zahraniční, Donald Trump, americký prezident má dnes jmenovat nového šéfa Federálního rezervního systému, Fedu, což je obdoba centrální banky. Do funkce by měl nastoupit v únoru a dnes by měl oznámit jeho jméno. Je tam několik kandidátů a moje otázka zní, má nás tento krok amerického prezidenta zajímat, a pokud ano, v čem nás může ohrozit nebo proč?

Tak nás samozřejmě zajímá jak Fed, tak Mezinárodní měnový fond, tak Světová banka, abych uvedl jenom ty tři nejvýznamnější instituce. Mohlo by nás kdysi zajímat i londýnské City, ale po brexitu jeho váha trochu poklesla. A především by nás zajímala naše Česká národní banka, která mně v poslední době dělá radost. Vystoupila z těch intervencí, zvyšuje úrokové sazby, což je přesně to, jak se má normálně banka chovat. Samozřejmě, že i Fed bude mít dopad na naše bankovnictví, ale daleko menší než to, co udělá naše národní banka.

Pane prezidente, český stát vydal dluhopisy v eurech a je to s ohledem samozřejmě na nízkou úrokovou úroveň v eurozóně. Není to na druhou stranu rizikové, protože pokud koruna oslabí, splácení dluhopisů se nám velmi prodraží? Jak to hodnotíte i s ohledem na to...

Koruna zesílí, pane Soukupe, já už jsem to říkal poté, co Jiří Rusnok opustil ten režim devizových intervencí. Říkal jsem, že koruna se přiblíží k hodnotě dvacet pět padesát za euro. Včera nebo předevčírem jsem se ptal, jak na tom jsme, tak jsme na hodnotě dvacet pět šedesát. Takže téměř už se blížíme k tomuto cíli. A není důvod, aby koruna při prosperující ekonomice se čtyř procentním růstem oslabovala. Ale v každém případě to, že se vydávají dluhopisy v eurech, je naprosto normální. Vy přece víte, že většina našich podniků, které dováží z Evropy, z Evropské unie, obchoduje v eurech. A proč by to proboha nedělala? Jediný důvod proti euru je, abychom nesplácely řecké dluhy. To opakuji neustále. Všechno ostatní mluví pro euro.

A pana prezidente, v Poslanecké sněmovně, v nové Poslanecké sněmovně je většina odpůrců eura. A Vy jste zastáncem eura. Andrej Babiše je odpůrcem eura.

Já jsem podmíněným zastáncem eura, protože v okamžiku, kdy evropský stabilizační mechanismus je bohužel nastaven tak, že by český daňový poplatník platil část řeckých dluhů, tak se ze mě stal dočasný odpůrce eura do doby, než buď Řecko vykopnou z eurozóny, což by se mně velmi líbilo, z eurozóny, ne z Evropské unie. Anebo, o čemž silně pochybuji, Řecko dokáže to, co dokázalo Portugalsko nebo Irsko, to znamená, reformami se z té pasti vyhrabe, ale u Řeků o tom velmi, velmi silně pochybuju.

Dobře, pojďme poslední část našeho dnešního rozhovoru věnovat zahraničí, zahraničně politickým otázkám. Ta první směřuje ke Katalánsku.

Takže dneska už se mě nebudete ptát na Severní Koreu?

Ne, Severní Koreu ne.

Výborně.

Ale nebudeme daleko, budu se ptát na Japonsko.

A jéje.

Ale první otázka je na Katalánsko. Katalánský premiér Puigdemont, po krocích Madridu, kdy Madrid administrativně převzal vládu a správu Katalánska přímo pod sebe, odešel do belgického exilu. Aspoň to tak vypadá. Není to trochu operetní záležitost v roce 2017?

Je. Naprosto souhlasím, nehledě na to, že si myslím, že ten jeho postup byl nejenom v rozporu se španělskou ústavou, ale také naprosto neprofesionální. Trochu mně to připomíná puč tureckých generálů, který byl také neprofesionální, i když puč jako puč, že ano. Jeden vojenský, druhý civilní, ale v každém případě, já jsem více méně odpůrcem té regionální samostatnosti, ne autonomie, ale samostatnosti, protože tím otevíráte Pandořinu skříňku. Tak fajn, dneska Katalánsko, zítra severní Itálie, pozítří Skotsko, pak Baskicko, ETA by taky chtěla.

Příští týden Morava.

Příští týden Morava, na Slovensku jižní Slovensko, tedy maďarská část, ale ta by se asi spíš chtěla připojit k Maďarsku, než by vyhlašovala samostatnost. Kypr ten tím trpí celou dobu a tím by se to ještě zvěčnilo. A určitě bych našel, o Itálii už jsem Vám říkal, ten případ Padánie neboli severní Itálie? Tam Umberto Bossi chtěl taky vyhlásit samostatnou republiku. Benátsko taky chtělo vyhlásit samostatnou republiku. Ne, jakmile spustíte tuhle řetězovou reakci, tak se nikdy nezastavíte.

Víte, ono k tomu exilu, rakouský premiér v roce 1916 se také posmíval hlášením tajné policie, že ruští exulanti připravují v Rusku revoluci a víme, jak to dopadlo, no uvidíme. Úplně poslední část, kterou jsem se chtěl zeptat, je tedy to Japonsko. Já jsem zaregistroval, že japonský premiér Šinzó Abe řekl, že Japonsko musí uvažovat o nových spojenectvích a nespoléhat se jen na Spojené státy. Ona se podobně vyjádřila i Austrálie zase směrem k Japonsku. Znamená to, že v geopolitické mapě vliv Spojených států, aspoň v těchto končinách, trochu oslabuje, že postup Donalda Trumpa směřuje k tomu, že se od něj dosavadní pevní spojenci začínají mírně odklánět?

Já bych tohle nesváděl na Donalda Trumpa. Několikrát jsem citoval strategii de Gaulla - strategii všech azimutů, jak se to jmenovalo. On mluvil o Evropě od Atlantiku po Ural. Já jsem nedávno ve Štrasburku říkal, že bych to rozšířil od Atlantiku až k Tichému oceánu, a jsme už téměř u toho Japonska, že. Ale v každém případě, jestliže Vás někdo nutí, abyste se vzdal některých spojenectví, chcete-li zůstat jeho spojencem, tak se k Vám chová neférově. Podívejte se, dejme si naprosto konkrétní příklad na závěr našeho přátelského rozhovoru. Já tvrdím, že Evropská unie udělala nesmysl, když vyhlásila protiruské sankce. To dnes tvrdí i někteří další. A teď se stalo, že Amerika rovněž vyhlásila protiruské sankce, ale tyto sankce jdou proti energetickým zájmům Evropské unie, takže proti těm americkým protiruským sankcím Evropská unie protestuje. No nepřipadá Vám to jako pokrytectví? Ať se ty sankce zruší, ať spolu lidé diskutují,  a ať je tady ta strategie všech azimutů.

Ono v okolí amerického prezidenta se začalo zatýkat. Je tam ta aféra Paula Manaforta, což je jeho blízký spolupracovník, a trochu se rozšiřuje. Nezačíná se to jeho pevné postavení v americké politice administrativě trochu drolit?

Ale ono nikdy nebylo pevné, pane Soukupe. Kde jste na to přišel?

Na venek působil velmi, velmi...

Nikdy, on dokonce měl velmi slabou pozici v Republikánské straně, ještě v primárkách asi tak jedna třetina Republikánské strany vystupovala proti němu. Teď nemyslím jenom podporovatele Bernie Sanderse nebo někoho jiného ze strany Hillary Clintonové, ale řekněme jeho protikandidáty v těch primárkách. A z toho vyplývá, že když nastoupil do svého úřadu, tak dokonce někteří tvrdí, že narazil na hradbu nepřátelství předchozí, tedy Obamovy administrativy. Já musím zaklepat, mně se nikdy nic takového nestalo, když jsem nastupoval do úřadu po prezidentovi Klausovi, tak se nikdo nebránil.

Pane prezidente, to bylo všechno, co jsme si dnes mohli říci. Náš čas vypršel, děkuji Vám za rozhovor a za Vaše slova.

Za týden se zde uvidíme a já předpokládám, že některá překvapení se ještě do té doby objeví,..

Budu doufat.

..takže se těším, že Vám je jako prvnímu řeknu.

Těším se na to, děkuji Vám.

Hezký den a na shledanou.

Děkuji i vám vážení diváci televize Barrandov za to, že jste s námi strávili minulých čtyřicet minut se mnou a s panem prezidentem Zemanem a těším se příští čtvrtek u Týdne s prezidentem.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 2. listopadu 2017

zpět na seznam zpráv