Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov “Týden s prezidentem”

16. listopadu 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u dalšího pokračování Týdne s prezidentem. Vítejte u pořadu, kde probíráme věci, které budou hýbat českou veřejností. S prezidentem republiky panem Milošem Zemanem jistě okomentujeme i události posledních dnů a jak je v Týdnu s prezidentem zvykem, otevřeme i nová témata. Dobrý večer, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, jak se Vám daří?

Ale mně dobře, a jak se daří Vám, pane Soukupe?

Děkuji za optání, lepší to být nemůže. Já se obvykle takto neptám, ale přeci jen. Setkal jste se s představiteli ČSSD, kteří hned před lánským zámkem, kde natáčíme dnešní Týden s prezidentem, měli zapotřebí komentovat Váš stav a říkali, že se Vám daří dobře. Já mám spíš pocit, že bych se chtěl zeptat, jak se daří jim.

Tak především tito představitelé sociální demokracie byli ovlivněni českými médii, z nichž většina novinářů mě vůbec neviděla, natož aby mě vyšetřovala, ale protože by si přála, aby prezidentské volby vyhrál někdo jiný, a protože nic jiného než můj zdravotní stav nemůže být argumentem, tak dospěli k názoru, že téměř umírám, ale ve skutečnosti po všech vyšetřeních jsem na tom, zaplať pán bůh, dobře. A jediné, co mě trápí, jsou bolavé nohy.

No, my se vídáme každý týden a já nemocného muže nevidím. O tom nechci debatovat, spíše moje otázka směřovala, jak se daří jim. Mně přijdou, že jsou trochu na palubě Titaniku, je to nejhorší volební výsledek ČSSD za posledních několik desítek let.

Já bych na to odpověděl jednou krásnou příhodou, pane Soukupe. Když byla vyrobena atomová bomba, tak se pátralo po technologii a po tajemství atomové bomby, a jeden moudrý muž, atomový fyzik, tehdy řekl, největší tajemství atomové bomby spočívá v tom, že ji lze vyrobit, rozumíte? A pokud jde o největší tajemství sociální demokracie, Vy jste sám připomněl, že je to nejhorší výsledek, já bych doplnil od roku 1992, a tam to bylo tak sedm procent, no a během pěti let to vystoupalo na třicet dva procent. Takže největší tajemství sociální demokracie, a ne jenom jí, spočívá v tom, že z těch sedmi procent se můžou dostat na třicet dva.

Doufejme, že budou mít šťastnou ruku a v konkurenci ostatních stran v budoucnu uspějí. Ještě jedna osoba, Pavel Bělobrádek, předseda KDU-ČSL. Ten stejně jako sociální demokracie dosáhl poměrně špatného výsledku, neříkám, že velmi špatného, ale určitě pod očekáváním členské základny i Pavla Bělobrádka. Ten z mého pohledu udělal dva překvapivé kroky v minulém týdnu. Ten řekl, že situace spěje k tomu, že by měla býti úřednická vláda, a hned poté podpořil jako kandidáta na prezidenta pana Drahoše. Má tedy být úřednická vláda a co tedy pan Bělobrádek vymýšlí? 


Víte, úřednická vláda tady byla několikrát. Byla to vláda pana Tošovského, byla to vláda pana Fischera a byla to vláda pana Rusnoka, ale ve všech třech případech to byla překlenovací vláda iniciovaná právě tím, že se nedařilo ustanovit vládu normální. A protože zatím ještě nebyl podniknut seriózní pokus na ustavení normální vlády, tak je zbytečné, proč mluvit o úřednické vládě.

No proto mně to přišlo zvláštní tři týdny po volbách, když ještě neproběhl ani jeden pokus, mluvit o úřednické vládě. Možná pan Bělobrádek má nějakou taktiku, jak se do té vlády dostat. Pane prezidente, ale nechce komentovat jednotlivé kroky těch hlavních hybatelů současného dění, což jsou politické strany. 

Jaký je teď jízdní řád prezidenta republiky v příštích dnech a týdnech? Mluvíme samozřejmě o skládání vlády a důvěře, jaký je jízdní řád? Jak Vy budete postupovat bez ohledu na to, co se ten který den bude dít? Jaký je jízdní řád?

No tak jízdní řád je stejný pro všechny důležité instituce. Na prvním místě je to ustavující schůze Poslanecké sněmovny, protože bez ní já nemohu přijmout demisi Sobotkovy vlády a tedy ani jmenovat vládu novou. Tady bych chtěl velice, velice ocenit, že už se ve Sněmovně formuje většina možná až sto čtyřiceti poslanců na podporu Radka Vondráčka jako předsedy Poslanecké sněmovny. Pokládám to za velmi dobrý signál. Vzpomínám si, že při té sérii mých jednání jsme si s panem Okamurou podali ruku na to, že pana Vondráčka podpoří, a jsem rád, že stejně jako ti další tento slib zřejmě dodrží, tak to je první fáze. 

Druhá fáze, jak už jsem řekl, je ta demise a jmenování nové vlády. A jmenování nové vlády má zase dvě fáze, to jest jmenování premiéra a jmenování celé vlády. Mezitím mně samozřejmě předseda vlády bude muset předložit návrh na složení vlády. Já si jako obvykle pozvu jednotlivé kandidáty na ministra. No, abych to trochu urychlil, tak předpokládám, že si nebudu zvát ty, které už znám, a doufám, že mi to prominou a nebudou to chápat jako nepřátelské, ale naopak jako přátelské gesto. A pak už zase nastupuje Poslanecká sněmovna, která má do třiceti dnů rozhodnout o důvěře této vládě.

Tím jsme asi zrekapitulovali stav současných jednání o vládě. Vy, předpokládám, máte už svoji představu, protože vlastně jednání s jednotlivými politickými stranami, myslím s výjimkou Starostů, které je ve čtvrtek, to znamená dnes, už máte za sebou. 

Pane prezidente, pojďme se věnovat Vaší návštěvě v Rusku příští týden. Letíte do Ruska, je to již poněkolikáté. Můžeme trochu zavzpomínat na ty Vaše cesty v průběhu posledních let a trochu vysvětlit, jak se naše, Vaše pozice směrem k Rusku a jeho představitelům, i naše ekonomiky vyvíjejí?

No tak těch zahraničních cest bylo několik desítek a já jsem to pokládal za…

Myslel jsem do Ruska, srovnat ty…

…milou a zajímavou povinnost, a pokud se ptáte jenom na cesty do Ruska, tak jich bylo také několik. Já jsem to nepočítal, ale rozhodně jich bylo několik. Nehledě na to, že s ruskými představiteli jsem se občas setkal i jinde, například s prezidentem Putinem v Pekingu. A myslím si, že tato cesta je specifická tím, že mě doprovází největší podnikatelská delegace za historii České republiky, sto padesát lidí, tři letadla, z nichž jedno jsme si kvůli tomu museli pronajmout. No a to svědčí o zájmu našich podnikatelů o rozvíjení kontaktů s ruskými protějšky a samozřejmě, pokud bych citoval některé hlupáky, tak všichni jsou Putinovi agenti, všichni jsou ruští švábi a letí do Ruska proto, aby tam vytvářeli jakousi pátou kolonu.

A zaváděli nás někam, kam naše demokracie jít nechce, ale sám jste řekl, že Vás doprovází největší podnikatelská delegace…

Ano.

…za posledních několik let. Ale je to v době sankcí, které Evropská unie proti Rusku uvalila. Není to trochu protiklad?

No protiklad to není, protože sankce stále ještě umožňují v některých oblastech rozvíjet vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci. Nicméně plně s Vámi souhlasím, že sankce jsou nesmysl, a to jak sankce ze strany Evropské unie, tak odvetné sankce ze strany Ruska. Já o tom budu s prezidentem Putinem i s premiérem Medveděvem samozřejmě mluvit a zopakuji svůj postoj, že jsem proti sankcím. A velice si vážím toho, že nedávno Andrej Babiš prohlásil, že nesouhlasí se sankcemi proti Rusku, protože je považuji za naprosto bezúčelné.

A bude Česká republika aktivnější v této, v této otázce, směrem k Evropské unii myslím?

No to je právě to, co jsem řekl v té poslední větě. Premiér Sobotka aktivní nebyl. Přál bych si, aby premiér Babiš aktivní byl, a pole pro tuto aktivitu se otevírá na takzvané Evropské radě, což je v podstatě společenství premiérů všech členských zemí.

Pane prezidente, pojďme si trochu zrekapitulovat, nebo dozvědět se Váš názor na cestu, kterou Rusko od roku 1991 ušlo do dneška. Myslím z geopolitického pohledu, ekonomického i v ostatních aspektech.

Z počátku bylo v situaci rozpadu. Já to teď nechci připisovat jenom Borisi Jelcinovi a komukoli dalšímu. Po schůzce v Bělověžském pralese, kde se všichni po alkoholickém dýchánku rozhodli, že se rozdělí a že vzniknou samostatné státy, velmi vážně hrozila dokonce druhá fáze rozpadu, a to vyhlášení samostatnosti některých regionů Ruské federace. A aby k tomu nedošlo, aby nedošlo k dezintegraci, pak každá země, Rusko nevyjímaje, potřebuje silnou osobnost v čele. My si pořád myslíme, že v čele vlády má stát úředník, ale to je snad možné pro velmi klidné doby a rozhodně ne tehdy, když hrozí rozpad vaší země. No a v okamžiku, kdy Rusko takovou silnou osobnost získalo, no tak začalo postupně stoupat. No a nyní je v situaci, kdy si může dovolit hrát rovnoprávnou roli jako partnera Číny a Spojených států. Mimochodem pokud jde o partnera Evropské unie, zde stále ještě platí Kissingerova otázka, jaké telefonní číslo má Evropa, protože stále ještě de facto nemáme výraznou, podtrhuji výraznou, osobnost v čele Evropské unie.

Formálně sice ano, ale prakticky to není respektováno.

Formálně je to ten úředník a úředník není nutně výrazná osobnost.

Dobře, pojďme k nám domů. Pane prezidente, čekají nás oslavy 17. listopadu a předpokládám, že na Vaši hlavu se snese kritika, že se jich neúčastníte, proč?

Tak já jsem se jich účastnil v době, kdy neměly charakter oslav, ale kdy měly charakter rozhánění různých demonstrací, zatýkání nebo vyhazování z práce. Já sám jsem byl mimochodem z práce komunistickým režimem třikrát vyhozen. A tak, jako si myslím, a teď mně odpusťte tvrdá slova, že na těchto demonstracích budou exhibovat velmi často lidé, kteří proti komunismu vůbec nikdy nebojovali.

Je pravda, že od listopadu 89 uplyne už takřka třicet let, dvacet osm. Já se, samozřejmě nabízí se otázka, jestli má po tak dlouhé době ještě cenu dělat oslavy, ale já se zeptám na něco jiného. Má smysl ještě dnes zkoumat, kdo byl nebo nebyl spolupracovníkem STB, a z toho vyvozovat jeho schopnost působit ve veřejných službách a podobně? Když vlastně většina lidí už není v aktivním věku?

Já vám nevím. Já si myslím, že lustrační zákon byl užitečný ve své době, kdy hrozilo, že STB ovládne některé mocenské struktury. Dnes už takové nebezpečí neexistuje, a proto se domnívám, že lustrační zákon je přežilý.

Výročí 17. listopadu. Myslíte si, že už bylo řečeno vše, nebo je potřeba ještě něco dodat? Myslím k odkazu samozřejmě.

Víte, zaprvé, my tady slavíme všechno možné, samozřejmě Karla IV., a je to tak v pořádku. Teď příští rok budeme slavit sto let nezávislosti Československa. No a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Jinými slovy vracet se k historii a k jejímu poučení je vždycky užitečné. A pokud jde o vykládání této historie pokaždé jinak, já Vám řeknu jednu krásnou historku. Zachovala se stéla, která popisuje jednu bitvu mezi egyptským faraonem a asyrským králem. V písemnictví obou těchto zemí se dozvíme, že to byla drtivá porážka jejich protivníka. Tato stéla ukazuje, že to byla remíza, takže tady máte vlastně snad poprvé v historii ilustraci toho, že, jak by řekl Orwell, historii lze trvale přepisovat.

Pane prezidente, velmi krátce. Co považujete za největší riziko pro polistopadový kurz, který naše země nastolila?

Že vlády, bez ohledu na jejich politické přesvědčení levé nebo pravé, se ujmou lidé, kteří to neumějí. A buď mají zlé úmysly, to znamená potenciální tuneláři, nebo korytáři, anebo sice zlé úmysly nemají, ale jaksi aktivní hlupák je největším nebezpečím pro zdravý rozvoj společnosti. Tohle nebezpečí samozřejmě existuje v každé zemi, ale u nás, pane Soukupe, existovalo dvojnásobně, protože tady lidé nebyli po čtyřiceti letech totality připraveni na ten trénink, který mají Francouzi, Němci, Rakušané, Američani a kdokoli další. Takže všichni jsme se to museli učit. No někdo se to naučil a někdo ne.

Pane prezidente, víte co se dělo 17. listopadu 1999?


Ne, tak to si nedokážu vzpomenout.

To se konala akce ‚Děkujeme, odejděte‘. Z té tehdejší politické reprezentace jste ve vysoké státní funkci zůstal už sám, což svědčí jednoznačně o tom, že máte nejlepší výsledky. Výsledky hovoří za vše, ale nestýká se Vám trochu po té partě tehdejší?

A co nazýváte tou partou? Podívejte se, já jsem ty lidi znal a velká část z nich, samozřejmě nikoli všichni, byli žvanilové. Já si vzpomínám, že když se psal program Občanského fóra, tak jsem ho musel na chalupě na Vysočině napsat sám, protože všichni ostatní jenom mluvili, mluvili, ale nic nenapsali, takže příliš se mně po nich nestýská. A když jste mně teď připomněl onu událost, ano, na Václavském náměstí tehdy bylo hodně lidí, ale za rok, za rok, pane Soukupe, na výročí tohoto setkání ‚Děkujeme, odejděte‘ tam přišlo dvě stě lidí, co to je? To svědčí o tom, že toto hnutí nemělo zdravý základ.

Pane prezidente, mám dvě otázky týkající se restitucí. Jedna zpráva mě zaujala. Rodině Mašínů byl v minulém týdnu teprve vrácen rodinný statek v Lošanech. Nejsou ty boží mlýny u restitucí příliš pomalé?

No tak jestliže jste tady měli čtyřicet let komunismu, tak to samozřejmě ty boží mlýny zpozdilo. Já si vzpomínám, že ta restituce probíhala v několika vlnách. Poměrně rychlá byla takzvaná malá privatizace a tady, i když se vzájemně nesnášíme, patří zásluha Tomáši Ježkovi, který byl tehdy ministrem privatizace, a který tu malou privatizaci urychlil. Je mimochodem divné, že ten statek Mašínů nespadal už do malé privatizace počátkem devadesátých let, ale já jsem to nijak podrobněji nezkoumal.

Já jsem chtěl uvést touto otázkou k restitucím samozřejmě to, že Andrej Babiš se vyjádřil kladně o návrhu komunistů, že by se měl zdanit restituovaný církevní majetek, a odpůrci tohoto kroku samozřejmě říkají, že pokud jde o navrácení ukradeného majetku, tak probůh proč má být daněn? Jaké je Vaše stanovisko?

Andrej Babiš řekl, že toto stanovisko zastává již od roku 2014, takže ho nelze podezřívat, že by aktuálně reagoval na stanovisko komunistické strany. Mimochodem bylo to i stanovisko sociálně demokratické strany v jejím předvolebním programu. Já samozřejmě nejsem právník, myslím si, že je to věc, o níž by se mělo vážně diskutovat. Hledat i právní analýzy, zda to je nebo není možné, a především rozlišit dvě věci. Fyzickou a finanční restituci. Pokud já vím, tak to zdanění se týká pouze finanční restituce, a tam přichází v úvahu spíš, než kdybychom se vraceli k restituci fyzické.

Pane prezidente, minulý týden proběhla ještě jedna událost, což byla jaksi velká mediální pozornost soustředěná na jednu teplickou základní školu, kde pod fotografií dětí na sociálních sítích se rozhořela opravdu velmi zlá rasistická debata. Padala tam slova, jakože je potřeba tam hodit granát a tak dále. Děti se prý už bojí, dokonce před tou školou hlídkuje policie, což pro mě otvírá dvě témata. To mimořádně nenávistné prostřední sociálních sítí a druhé, samotný rasismus v Česku.

Já nenávistné prostředí sociálních sítí znám na vlastní kůži. Podívejte se někdy, co se píše pod jakýmkoli článkem, který o mně vychází. Já si myslím, že jsou to nešťastní, ale zejména pitomí lidé, protože tak trochu mně připomínají ty, kdo exhibují v parku a rozhalují se tam. No a tady se rozhalují na sociálních sítích. Podívejte se, pane Soukupe, já jsem si našel velmi jasné kritérium, proč bych tyhle ničemy, protože jinak je nazvat nemůžu, odlišil od slušných lidí, kteří tam taky diskutují. Tihle ničemové dokáží pouze nadávat. Oni nedokáží vypotit ani jeden jediný argument, to je nad úroveň jejich rozumu, rozumíte mi? Takže když tam najdete sérii nadávek, ať už na děti nebo na mě nebo na kohokoli jiného, a není tam nic jiného než ta nadávka, tak je to plevel, jako se říká, je sůl země, o některých moudrých lidech, tak toto je plevel země. No a všude je občas koukol mezi pšenicí, jak se říkávalo.

Víte, já s tím, tedy s nenávistí na sociální síti, mám své zkušenosti. Jsem podle mého názoru takřka stejně populární jako Váš mluvčí Jiří Ovčáček. My na to máme s panem Ovčáčkem takové pořekadlo, že nám skoro exploduje telefon, když pustíme Twitter. A mám s tím tedy své zkušenosti. Zajímavé je, že z mého pohledu s většinou těch nejnenávistnějších lidí jde to, že jsou ve svém životě opravdu neúspěšní, a o výsledcích…

To vždycky říkám, a za to jsem nejvíc kritizován, protože když jsem teď udělil státní vyznamenání, tak jsem prognosticky řekl, a budou vám závidět ušlápnutí lidičkové, kteří sami v životě nic nedokázali. Hned se ozvala paní Machalická z Lidových novin, která citovala tento můj výrok a zkritizovala téměř všechny vyznamenané.

A rasismus v Česku, druhá část otázky, pane prezidente.

Podívejte se, kdybychom byly rasisty, tak bychom nepřijali vietnamskou komunitu velmi přátelsky a dokonce si nevážili její pracovitosti. Pokud si někteří z nás neváží Romů, a já bych řekl části romské populace, ne celé, tak je to proto, že tato část nechce pracovat a chce žít ze sociálních dávek. A stejně tak bychom si nevážili i těch, kdo jsou sice takzvaně bílí, ne Romové, ale taky nechtějí pracovat.

Tím jsem samozřejmě uvedl také to, že proti Vám se v minulém týdnu ozvali romští členové Rady vlády pro národnostní menšiny a vyzvali lidi, aby Vás nevolili pro Vaše výroky. Chcete se k tomu ještě vrátit?

Tak já jsem řekl, že devadesát procent Romů nechce pracovat, a opřel jsem tento odborný odhad o pět let ježdění po krajích, kde jsem se mimo jiné setkával s řadou sociálních pracovníků, starostů z obcí s vyloučenými lokalitami a tak dále a tak dále. A toto je takový průměr. Průměr, takže ať naši kolegové z té rady, jak se jmenuje, uvedou svůj odborný odhad. Ať řeknou, že je to osmdesát pět procent, nebo patnáct procent. Ať to o něco opřou, já to opírám o pětiletou, velmi intenzivní zkušenost.

Pane prezidente, v minulém týdnu mě ještě zaujala jedna zpráva. Vy přijmete generálního ředitele České televize Petra Dvořáka na jeho žádost. O čem s ním budete hovořit?

No budu s ním mluvit například o tom, že je poněkud překvapují, když se nevysílá tisková konference prezidenta republiky, což je tedy nejvyšší státní funkce, při ukončení jeho návštěvy v kraji, že je stejně překvapující, když se nevysílá tisková konference mluvčího prezidenta, a že tedy tyto a další skutečnosti vedou k podezření, i když TOP 09 už má teď ubohých pět procent, že její zlý duch stále ještě straší na Kavčích horách.

Ta instituce je skutečně pozoruhodná a politici si jí začínají všímat, což je podle mého názoru dobře. Víte, oni vyberou na koncesionářských poplatcích astronomickou sumu takřka osmi miliard korun, kterou také utratí. To jsou násobky toho, co mají všechny ostatní televize. Shodneme se na tom asi, že principem veřejnoprávnosti by mělo být mimo jiné zajištění plurality názorů v České televizi. Myslíte si, že ta pluralita názorů v České televizi je respektována?

To určitě ne. Byl takový krásný příklad s tou americkou volební nocí, kdy ta pluralita byla 4:0. Vzpomínáte si na to? Protože ti poskoci v České televizi vesměs fandili Hillary Clintonové a dávali to jasně najevo, aniž by mezi sebe připustili zastánce opačného kandidáta, ale to je pars pro toto. Toto zdaleka není jeden jediný případ. No a právě proto se vracím k TOP 09, případně k Bakalově mediálnímu impériu. Mimochodem, pane Soukupe, novinář, který bere peníze od Zdeňka Bakaly, je hoden toho nejhlubšího opovržení.

Pane prezidente, ono jde o to, že lidé při placení koncesionářských poplatků jak televizi, tak rozhlasu nemají žádnou volbu. Oni to učinit musí bez ohledu na to, jestli se jim vysílání České televize líbí nebo nelíbí, a bez ohledu na to, jaký mají politický názor. Proto by mně přišlo logické, že Česká televize tedy musí zajistit pluralitu názorů. A ta astronomická suma takřka osmi miliard korun je skutečně neuvěřitelná, pro ostatní televize je to z říše naprosto nepředstavitelného UFO, a ještě nestačí. Na utrácení téhle astronomické sumy mimo jiné dohlížejí a rozhodují lidé jako je Zdeněk Šarapatka, což je člen Rady České televize. Já jsem jenom za posledních několik týdnů, skutečně můj žaludek by nestačil na to, abych to četl déle, vybral několik jeho citátů. Upozorňuji, že tento člověk se zaštiťuje jménem České televize, které je respektované, a dohlíží na utrácení takřka osmi miliard korun. "Obyčejnými lidmi Zeman pohrdal už jako premiér. Proč se nepochlubit kolaborantem, když má metál z Hradu", to je o Petrovi Žantovském. "Oslava republiky je zájezd estébáků", to je o oslavě 28. října. "Zneuctění svátku země", oslavy 28. října. "Česku budou vládnout dva agenti STB s náckem z Japonska", takto hovoří člen Rady České televize o Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi. Nebylo by potřeba vysvětlit generálnímu řediteli České televize, co je pluralita názorů? A já vůbec nehovořím o tom, co zaměstnanci České televize předvádí na námi oblíbených sociálních sítích a vysílají prázdné židle a podobné věci.


Pane Soukupe, Zdeněk Šarapatka je člověk, který kdysi pracoval, teď nevím, jestli v Lidovém domě nebo Úřadu vlády, už je to hrozně dávno, ale vím, že jsem ho vyhodil pro neschopnost.

To jsme dva. On pracoval i v televizi Barrandov, ten důvod byl úplně stejný.

A taky jste ho vyhodil, no vidíte. Mám dojem, že ho dokonce vyhodil i Stanislav Gross, takže to už je potřetí, co byl vyhozen pro neschopnost. No a je to ubožák, takže nekritizujme jeho. Kritizujme toho, kdo si ho najal nebo zvolil do Rady České televize, protože když tam volíte ubožáky, jste sám ubožák.

A tito lidé, tito lidé rozhodují o osmi miliardách korun, které občané jim zaplatí, aniž by měli jakoukoliv možnost volby.

No právě proto je možné vést i diskuzi o zrušení koncesionářských poplatků a pak jsou tam různé modely, jako například nahradit tyto poplatky financováním ze státního rozpočtu a podobně. Nechme to, pane Soukupe, na příští vládě, na budoucím ministru kultury a podobně.

Podobná debata se vede samozřejmě o Českém rozhlasu, kde, my jsme se už o tom jednou bavili, kde z koncesionářských poplatků, kdy opět lidé nemají možnost volby, jsou financovány zpravodajské weby s poměrně vyhroceným názorem a lidé je financovat musejí prostě proto, že žádnou možnost volby nemají.

Já se přiznávám, že Rozhlas neposlouchám, a jediné co poslouchám, jsou zprávy v České televizi, a samozřejmě poslouchám svoje vystoupení na televizi Barrandov, a protože více času nemám, pane Soukupe, tak nemůžu kvalifikovaně posuzovat, jestli Rozhlas je dobrý, nebo špatný, ale mohu říci, že jsem se několikrát setkal s generálním ředitelem Rozhlasu na jeho žádost, a že na mě zapůsobil velmi pozitivním dojmem.

No ten problém spočívá v tom, že tyto dvě média se pohybují mimo konkurenční prostředí, protože diváci, čtenáři nebo posluchači potrestají noviny, televize nebo rozhlas, pokud jsou soukromé, v případě, že je nebaví, že s nimi nesouhlasí, a tím je potrestají a to má samozřejmě dopad na jejich hospodaření. Tyto dvě instituce jsou z tohoto vyčleněny a své příjmy mají naprosto jisté, proto by pravděpodobně podle mého názoru měly být tedy pluralitní, ale budiž. 

Pane prezidente, ve veřejném prostoru rezonovala stávka bývalého chartisty a dokonce bývalého ministra vnitra Hradílka. Jaký je Váš názor a Vaše stanovisko?

No, pana Hradílka v Lipníku vypískali, můžeme Vám nabídnout záznam televize, kde on jenom řekl, jmenuji se Hradílek, a ozval se ohlušující pískot. A protože v tom Lipníku žije velmi dlouho dobu, tak i to něco znamená, to zaprvé. 

Zadruhé řekl, že mě žádá, abych nekandidoval, i když jsem mu slušně odpověděl, že před dvěma dny moje žena odevzdala na Ministerstvo vnitra podpisy sto třinácti tisíc lidí, kteří mě naopak žádali, abych kandidoval, a že on se nemůže nadřazovat těmto sto třinácti tisícům lidí. No a konečně jsem mu doporučil, že pokud si mě nepřeje, abych kandidoval v budoucím období, tak ať jde volit někoho jiného. Pokud vím, je devět kandidátů, takže má široký výběr.

Zhruba před rokem vznikla Kroměřížská výzva, jejímž předmětem činnosti mělo být nalezení vhodného kandidáta proti Miloši Zemanovi, a můj oblíbený šéfredaktor Mladé fronty Dnes to okomentoval tak, že Kroměřížská výzva nenašla tedy za rok kandidáta a nyní se soustředí na to, aby si ho našel Miloš Zeman sám, a nechal se porazit. No tak uvidíme. 

Pane prezidente, pojďme k ekonomice. Zítra, jak jsme hovořili, zítra slavíme dvacet osm let od 17. listopadu. Daří se nám lépe než za éry socialismu? Mnoho lidí stále komentuje, zejména na sociálních sítích, že mnohdy se nám dařilo hůře. Jaký je objektivní stav a jaký je Váš názor? Myslím ekonomický.

Podívejte se, je psychologická záležitost, kterou už analyzoval i Tomáš Masaryk, kdy v mládí byla tráva zelenější, nebe modřejší a vedlo se nám obecně lépe. Ve skutečnosti je to nesmysl, vede se nám nesrovnatelně lépe, než před rokem 89, a to nejenom v takových věcech, které nikdo nepopírá, jako je možnost cestování do zahraniční, svoboda slova, svoboda shromažďování a tak dále, ale i ekonomická úroveň. Koneckonců vycházejí přepočty, co si dnes můžete koupit za svoji mzdu. Když to srovnáte, tak zjistíte, že ta životní úroveň je dvoj až trojnásobně vyšší, než byla před rokem 89.

Ono se říkalo ještě před několika lety, že tehdy se stály fronty na banány, ale teď se stojí stejné fronty, jenom na pracovních úřadech, což tedy teď odpadá, protože máme nejnižší nezaměstnanost za mnoho let. Můžeme si, myslíte, na tuto míru nezaměstnanosti zvyknout, nebo se máme obávat?

Ne, já si myslím, že bohužel, a na to jsem několikrát upozorňoval, naše ekonomika je podinvestovaná, a já to kritizuji při každém projednávání zákona o státním rozpočtu. Teď jsem zrovna četl nějakou studii, že dříve se vydávalo patnáct procent z rozpočtu na investice, a teď čtyři procenta. Budu si to muset ověřit, ale autor této studie je ekonom, tak to snad ví. No a je-li tomu tak, tak to znamená, že se nám to v budoucnosti nevyplatí, protože budoucí ekonomická výkonnost není dána spotřebou, ať už spotřebou domácností nebo spotřebou vlády, ale investicemi, samozřejmě rozumnými investicemi. Například do dopravní infrastruktury. A my jsme podinvestovaná ekonomika, a proto tady může hrozit v budoucnosti hospodářský propad.

Není divné, že míra nezaměstnanosti ve Spojených státech a Evropské unii je zhruba o polovinu menší? To znamená, ve Spojených státech je o polovinu menší nezaměstnanost než v Evropské unii a v některých jižních státech, jako je Španělsko nebo Itálie. Ve Španělsku mají dokonce míru nezaměstnanosti sedmnáct procent, průměrnou, v Itálii jedenáct.

Četl jsem, že se to dá poměrně snadno vysvětlit tím, že Američané jsou ochotni cestovat za prací, a to třeba z východního na západní pobřeží či naopak, což je obrovská vzdálenost. Vezmou karavan, jedou tam. Tam si najmou nějaký domek a pracují. No a právě tahle ta migrační ochota je podle mého názor základním faktorem, proč Američané mají nižší nezaměstnanost. Pokud jde o to Španělsko, já nejsem žádný znalec Španělska, ale protože něco podobného je i v Itálii, v Řecku a částečně v Portugalsku, tak bych to velmi laicky vysvětloval i tamějším teplým podnebím. Víte, my seveřané, a já se rovněž pokládám za seveřana, trpíme zimou, a protože se chvějeme chladem, tak nás to nutí, to chvění, abychom více pracovali, protože jedině práce nás zahřeje.

U toho Španělska je zajímavá věc, některá španělská média uvádějí, že hlavní příčinou toho opticky velmi vysokého čísla míry nezaměstnanosti je velmi přísný zákoník práce. Takže lidé pracují na různé zkrácené úvazky, v hotelech, bují šedá ekonomika, černé peníze a podobně a údajně to s tím souvisí, nevím. Může to být určitý studijní materiál pro případné změny v zákoníku práce, abychom neopakovali jejich chyby. 

Pane prezidente, minulý týden mě zaujala ještě jedna věc. Náměstek ministra zahraničí Tlapa v Mladých Bukách na Exportním fóru řekl myšlenku, že by bylo vhodné zřídit ministerstvo hospodářství, jehož předmětem činnosti by byla správa státních účastí ve státních podnicích nebo akciových společnostech, které stát ovládá, a tuto agendu vzít z Ministerstva financí. Co si o tom myslíte?

Víte, škatule, škatule, hejbejte se. Tohle není řešení problému. To, co bude řešení po ustanovení nové vlády, bude, že se sejdou ministři, nikoli náměstci, ale ministři, a dohodnou se na případných změnách kompetenčního zákona. Já vřele podporuji snížení počtu ministerstev minimálně o dvě. To znamená ministerstvo, ne ministerstvo pro vědu a výzkum, to by evidentně patřilo pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. Nu a pak ministerstvo pro lidská práva, které by včetně Legislativní rady patřilo pod Ministerstvo spravedlnosti. Tak to už máme dvě zbytečná ministerstva pryč. A co bude dál, o tom ať se ministři dohodnou.

Úplně poslední otázka, pane prezidente, je k jaderné energetice. Já jsem zachytil v minulém týdnu to, že ČEZ požádal o posouzení vlivu stavby na životní prostředí, takzvané EIA, u dostavby dvou bloků jaderné elektrárny v Dukovanech. Znamená to, že se rozjíždí rozšiřování jaderné energetiky u nás?

Ale to se snad rozjíždí celou dobu, to, že byl zrušen jeden neúspěšný tendr, neznamená, že se tento proces zastavil. My jsme tady při některém z našich minulých pořadů mluvili o tom, že je začínají růst ceny elektřiny a samozřejmě i ceny uhlí, ať už z jakýchkoli příčin. Takže když se říkalo, že výstavba nových bloků nemusí být rentabilní, tak to platilo při určité cenové hladině, ale nemusí to platit už teď. A já bych si samozřejmě velmi přál, aby se našla ta firma, která obnoví slávu českého jaderného strojírenství, a ve spolupráci s ní se najdou i takzvané ofsety, to znamená možnost uplatnění této firmy v zahraniční. A budu věřit, že tato sláva jaderného strojírenství nakonec převáží nesmyslné dotované projekty takzvaně obnovitelných zdrojů nejaderné energie.

Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní debatu a za Vaše odpovědi.

Byl jsem rád, že jsme se opět viděli, a vypadáte opravdu dobře.

Pane prezidente, musím říci, že Vy také.

Děkuji. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 16. Listopadu 2017

zpět na seznam zpráv