Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

23. listopadu 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes jej pro vás natáčíme ve čtvrtek dopoledne v Moskvě v hotelu Baltschug Kempinski.

Jednání prezidenta Zemana poznamenal rozruch okolo článku jednoho ruského webu, který schvaloval sovětskou okupaci Československa v roce 1968, ale prezidenta Zemana doprovází v Moskvě početná podnikatelská delegace a prezident také jednal s vrcholnými představiteli Ruské federace. O těchto a mnoha dalších věcech budeme hovořit s panem prezidentem Milošem Zemanem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, jak jsem řekl na úvod, článek ruského armádního webu Zvezda vyvolal velký rozruch u nás doma. Schvaloval sovětskou okupaci v roce 1968 a dokonce řekl, že Češi by za to měli být vděční. Co Vy na to?

Je typické, že povrchové a okrajové jevy, jako byl například tento článek, jsou předmětem pozornosti novinářů a dokonce i některých druhořadých politiků více než obsah mého jednání tady. Ale dobře, řekl jste si o to, tak tímto článkem začneme. Podívejte se, v Sovětském svazu, a tedy v Rusku jako následnické zemi, jsou stále ještě nostalgikové, kteří sní o sovětském impériu. Ale pokládal jsem za drzost a provokaci, jestliže takový článek vyjde právě v den, kdy jsem přijel do Moskvy. A tak jsem se samozřejmě proti tomu důrazně ohradil. Mimo jiné jsem o tom jednal i s premiérem Medveděvem, který se samozřejmě od tohoto článku distancoval, ale to nestačilo, takže článek byl zaprvé stažen z webu, zadruhé jeho autor byl vyhozen, zatřetí šéfredaktor dostal důtku s výstrahou, jak se říká, a nejlepší nakonec, pane Soukupe, v témže, Krasnaja zvezda, časopise, nebo co to je, webu, vyšel článek oslavující pražské jaro. Jinými slovy, po článku, který oslavoval okupaci, vyšel po této mé kritice jako odpověď článek oslavující pražské jaro, což dokazuje, že ne jenom v České republice jsou někteří novináři prostitutky. Ono se jim u nás říká presstituky, nikoli prostitutky.

No, ale nedivte se, že českou veřejností to velmi zarezonovalo, ten článek a informace o něm, protože v roce 1968 jsme byli Sovětským svazem poníženi, a Češi na to jsou samozřejmě velmi citliví.

Samozřejmě. Já jsem teď četl, že některé z našich periodik uveřejnilo článek jakéhosi člověka, jak nadšeně vítal 21. srpna 68 na letišti sovětské vojáky. No a námi to nijak nezacloumá, pouze si řekneme, že ten člověk je blázen. Já jsem ostatně také v první reakci pro podnikatelskou delegaci řekl, že je to šílenec s vylízaným mozkem, i když takových výrazů obvykle nepoužívám.

Mě na tom zajímalo, pane prezidente, poslední otázka k této záležitosti, Vy jste o ní dokonce hovořil s ruským premiérem Medveděvem.

Ano.

Co na to říkal?

No přesně to, co Vám říkám. Zaprvé se od toho veřejně distancoval, což jste mohl vidět i v televizním přenosu. Zadruhé mně říkal, víte, u nás jsou prostě nostalgici, kteří nemohou zapomenout na to.

To je logické a to veřejné distancování můžeme brát jako oficiální stanovisko Ruské federace?

On dokonce říkal, že podobného oficiálního stanoviska už bylo několikanásobek, protože, dokonce mi citoval roky, kdy tomu tak bylo. Takže jakékoliv schvalování sovětské okupace je v příkrém rozporu se stanoviskem ruského vedení.

Dobře. Zmínili jsme premiéra Medveděva, s vrcholnými představiteli Ruské federace, prezidentem Putinem i premiérem Medveděvem, jste jednali především o ekonomické spolupráci, o čem?

Já bych začal tím, že jsem si s sebou přivezl delegaci sto čtyřiceti podnikatelů, což je za posledních dvacet pět let největší podnikatelská delegace z České republiky, a z toho vyplývá i ta šíře ekonomických témat, od energetiky, přes strojírenství, včetně dopravního strojírenství, až po řadu dalších průmyslových odvětví. Pro Vás by mohlo být zajímavé, že jednání za přítomnosti prezidenta Putina se zúčastnil také šéf Rosatomu a šéf, který má na starosti ten plynovod, teď jsem si marně vzpomínal, jak se jmenuje, ale už jsem si vzpomněl, Nord Stream, Miller. A to je nová informace exkluzivně pro Vás. Tak jsme si říkali, že mohu na základě podkladů, na základě stanoviska Ministerstva průmyslu a obchodu, vyjádřit podporu České republiky tomuto projektu Nord Stream 2, třebaže některé jiné země tento projekt kritizují. A jsem rád, že Česká republika zde má nezávislé stanovisko a že hájí své vlastní ekonomické zájmy.

Probírali jste i téma protiruských sankcí?

Samozřejmě, ale ne jenom protiruských sankcí, ale i odvetných sankcí Ruské federace vůči členským zemím Evropské unie. Ty odvetné sankce se většinou týkají potravinářského průmyslu, takže já jsem říkal prezidentu Putinovi na tiskové konferenci, no tak dobře, tak nebudete mít naše vynikající jogurty, nebudete mít naše vynikající sýry. No a on se mě jenom zeptal, a co české pivo? Pivo bude? Takže ano, sankce by se měly zrušit z obou stran. A to je názor, který zastávám, jak víte, dlouhodobě.

Já jsem včera hovořil s bývalým německým kancléřem Schröderem. Ten rozhovor byl velmi nervózní, ostatně diváci ho uvidí hned po skončení našeho pořadu. Nicméně v tématu protiruských sankcí jste se zcela shodovali.

A v čem byl nervózní?

No, on velmi, on velmi nervózně reagoval na otázky týkající se energetiky. Nevím proč.

Já si myslím, že on stejně jako já podporuje ten projekt Nord Streamu. A pokud jde o obnovitelné zdroje, tak my všichni víme, že ten projekt Energiewende, který prosazovala kancléřka Merkelová, už je dnes evidentně neproduktivní, neefektivní, ale samozřejmě politici, kteří s tím svázali svůj osud, si to nechtějí přiznat. To tak bývá.

No, já jsem se kancléře Schrödera ptal, jestli je energetika ovlivňována politickými zájmy a jestli je tedy součástí politiky, nebo jestli považuje energetiku za součást politiky, a na to reagoval velmi nervózně. Nechtěl o tom mluvit.

Jo takhle, no tak ono je to oboje. Samozřejmě, že je to jak politická, tak ekonomická záležitost, a těžko se to dá oddělit.

Když jsme u toho kancléře Schrödera, on dokonce říkal, ne u mě, ale v rozhovoru pro časopis Die Zeit, že Vladimir Putin je alespoň čitelný, na rozdíl od Donalda Trumpa. Je pro Vás Vladimir Putin čitelný?

Je, je naprosto čitelný. Hájí, jako každý jiný lídr velké země, zájmy své země, což se mu, protože je to země velká, pochopitelně daří snadněji než u nás, vedoucích představitelů malých a středních zemí. Ale je předvídatelný, je čitelný, a pokud jde o Donalda Trumpa, já už jsem v New Yorku uváděl jeden z několika příkladů, kdy nedodržel svoje slovo. Tam šlo o přenos americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, což slíbil před volbami, ale pak nedodržel. Možná že jsem naivní, pane Soukupe, ale politici by měli pokud možno dodržovat svoje předvolební sliby.

Jak to vidíte s těmi sankcemi? Měla by od nich Evropská unie upustit zcela a Spojené státy samozřejmě zcela, nebo požadovat nějaké podmínky. Jak odhadujete vývoj?

Víte, je zajímavé, že jako podmínky se většinou uvádí naplnění minských dohod, ale neuvádí se tam, třeba v tom takzvaném normandském formátu, otázka Krymu. Z čehož vyplývá, že už tiše je Krym odepsaný, ale až na mě to nikdo nechce veřejně říci, dobře.

Já jsem se na to ptal, pane prezidente, bývalého kancléře Schrödera, jestli také považuje Krym za fait accompli, a možná to byl pravý důvod jeho nervozity, protože na to odmítl odpovědět.

Ano. Na druhé straně občas musíte být první, který někdy něco řekne, jakože Země se točí kolem Slunce a nikoli naopak, a pak vás za to buď upálí, nebo minimálně vás přinutí, abyste to odvolal. Dobře, ale vraťme se k tomu základnímu tématu. Podle mého názoru tedy Donald Trump se zatím teprve orientuje ve světě světové politiky, protože se jí nikdy předtím nezabýval, a jeho určitou nervozitu lze pochopit. Doufejme jenom, že nebude trvat příliš dlouho.

Pane prezidente, česká ekonomika trpí nedostatkem pracovní síly. Podnikatelé si stěžují na složitý proces udělování pracovních víz. Hovoří se většinou o Ukrajincích. Nemělo by být to samé pro občany Ruské federace, zjednodušení přístupu na náš pracovní trh? A mají o to Rusové podle Vašeho názoru zájem?

Ale klidně, a samozřejmě také třeba Bělorusové nebo Srbové, kde nemáte například výraznou jazykovou bariéru, to je v pořádku, ale uvědomte si, že životní úroveň na Ukrajině je výrazně nižší než v Rusku. A z toho vyplývá vyšší zájem Ukrajinců o práci v zahraničí, včetně České republiky, než by tomu tak bylo u Rusů. Schválně jsem se díval, než jsem sem jel, na hladinu nezaměstnanosti v Ruské federaci, a ta je překvapivě nízká.

Pane prezidente, poslední otázka. Vy hovoříte dobře rusky a při jednáních používáte ruštinu. Řada médii v Česku upozorňuje na to, že tím vlastně vyjadřujete určitou podřízenost a že z diplomatického pohledu to není v pořádku.

Já média považuji za většinou idiotská a nyní jste právě uvedl další důvod. Skutečnou příčinou je to, že když máte překladatele, tak je jednání samozřejmě dvakrát delší, anebo obráceně, když máte stanovený rozsah dané schůzky, tak se tam dostane o polovinu méně témat. Je sice pravda, že třeba schůzka s prezidentem Putinem se prodloužila oproti očekávání na více než dvojnásobek, protože jsme si měli o čem povídat, ale překladatelé nebyli nutní. Já jsem potom říkal i na setkání s našimi podnikateli, ano, mluvím dobře rusky, ruština prezidenta Putina je rovněž vcelku ucházející, a tak jsme si samozřejmě povídali rusky.

Pane prezidente, pojďme k nám domů. Na začátek mám jen takovou drobnou otázku, která mě zaujala, to téma. Bylo 17. listopadu, což byl státní svátek. Uzákonili jsme to, že o státních svátcích jsou obchody nad dvě stě metrů čtverečních zavřeny, ale některé tam nespadají. Já jsem s překvapením zjistil, že 17. listopadu otevřeno je. Otázka je logická. Máme obchodům nařizovat, kdy mají mít otevřeno, a kdy ne? A pokud ano, proč některé svátky tam patří a proč tam některé svátky nepatří?

Které svátky tam patří, a které nepatří, je vymezeno v zákoně, to zaprvé.

Zadruhé, já když jsem ten zákon podepisoval, tak jsem byl pod tlakem dvou protikladných argumentů. Jeden říkal, lidé si potřebují o svátcích odpočinout, proto zaveďme ono omezení, které jste zmiňoval. A tento argument nakonec zvítězil.

Druhý argument naopak zněl, zaměstnanci těch obchodů si potřebují přivydělat, to znamená, přesčasová práce je lépe placená. Tento argument nezvítězil. A pak tam byl ještě jeden zajímavý argument, že to omezení tou plochou dvě stě metrů je vlastně určitá diskriminace, znevýhodnění jedné formy toho podnikání. Já sám mám stále pochybnosti o tom zákonu, ale Parlament ho přijal poměrně velkou většinou, a kdybych ho vetoval, tak by mě snadno přehlasoval tou známou sto jedničkou.

Pojďme k důležitějším věcem. Andrej Babiš u nás doma, zdá se, směřuje k menšinové vládě. Je zřejmé, nebo alespoň tak to vypadá, že podporu Sněmovny nezíská, takto vypadá tedy dnes. Myslíte si v této souvislosti, že se dočkáme rozpočtového provizoria, protože zákon o státním rozpočtu na rok 2018 přijat nebude?

Tak zaprvé, Babišova menšinová vláda může tento zákon o rozpočtu předložit Poslanecké sněmovně nezávisle na tom, jestli získá, nebo nezíská důvěru. A jestli ho Poslanecká sněmovna dokáže včas projednat, záleží už do značné míry na ní. Já už jsem jednou, tuším právě v naší diskuzi, na základě vlastní zkušenosti jako premiér upozorňoval na to, že když rozpočtové provizorium netrvá příliš dlouho, tak to není žádná velká tragédie.

To ano, ale Vy hovoříte o roce 99 a Vaše rozpočtové provizorium trvalo pouhý měsíc.

Myslím, že o něco víc, ale to není podstatné.

Tady pokud by Sněmovna hlasovala proti zákonu o státním rozpočtu a předpokládejme, že její hlasování nebude mít nic společného s obsahem toho zákona, ale prostě bude to určitý, může to být určitý odpor proti postupu Andreje Babiše.

Nemyslím, já jsem měl, jak dobře víte, postupně v Lánech setkání s vedoucími představiteli všech parlamentních subjektů. Mimo jiné jsem se jich ptal také na to, zda jejich případný odpor vůči Babišově vládě by se promítnul i do odporu vůči hlasování o rozpočtu a minimálně u některých z nich jsem se setkal s názorem, že rozpočet je tak důležitý, že tento odpor by se dal překonat.

Tak uvidíme. Zákon o státním rozpočtu je bezesporu ekonomické téma.

Pojďme pokračovat v několika ekonomických tématech. Tím prvním jsou ceny energií. Energie zdražuje, ať už elektřina, plyn, teplo i pohonné hmoty. Nádrž benzínu oproti létu je nyní zhruba o sto korun dražší, což není, což není zrovna málo. Končí tedy éra levných surovin alespoň na několik příštích let, nebo jak odhadujete vývoj cen surovin a energii?

Ale o tom už jsme mluvili a shodli jsme se asi před měsícem na tom, že ceny elektřiny a obecně ceny energií půjdou nahoru. Z řady důvodu, které jsme tenkrát rozebírali. No a vedle negativních efektů, které to má, jsou také efekty pozitivní. Například teď se říká, že není výhodné stavět nové bloky jaderných elektráren, ale může se ukázat v blízké budoucnosti, že se to vyplatí. Ano, samozřejmě musíme počítat s tím, že žádné obnovitelné zdroje, ale především jaderná energie může zabránit tomu, aby zde byl nedostatek elektrické energie. No a jako bývalý prognostik mohu upozornit na to, že se pořád čeká na termojadernou fúzi, která umožní výrobu levné elektřiny z mořské nebo sladkovodní vody, což je stále ještě utopie, i když se o ní mluví od roku 1960.

Ono se někdy říká, že elektrická energie bude nová ropa. Strategická surovina, kvůli které se mohou vést i války. To je jenom poznámka.

Něco optimističtějšího z české ekonomiky. Český export vzrostl o pět procent navzdory tomu, že česká koruna silně posiluje. Očekávalo se, že právě posilování české koruny bude mít negativní vliv na český export. Realita je opačná. Český export stoupá. Dá se to využít tak, že to oslabení české koruny v minulosti exportéři využili pro inovace, zvýšení svých exportních schopností, nebo jak si vysvětlujete pozitivní..?

To možná taky, ale já budu narcisisticky citovat sám sebe. Silná koruna je bič na exportéry, a když exportéry bičujete, no tak se ocitnou pod tlakem, zvyšují produktivitu práce, více inovují a díky tomu mohou i více vyvážet. Ano, u nás export vzrostl, mimochodem dovoz vzrůstá rovněž významně a nezapomeňte, že tam naopak silná koruna dovozu pomáhá. A když už jsme byli u toho Ruska, tak vývoz i dovoz s Ruskou federací vzrostl o desítky procent, pane Soukupe. To znamená, že ta dynamika našeho obchodu se více než obnovila. A samozřejmě obnovil se i příliv ruských turistů. Takže jsme s Putinem i s Medveděvem s radostí konstatovali, že končí takové ty časy blokády a izolace, a že právě těch sto čtyřicet podnikatelů, kteří se mnou přijeli, to nejsou Putinovi agenti. To nejsou ruští šváby, jak by řekli někteří pitomí novináři, ale to jsou lidé, kteří cítí příležitost za rovnoprávných podmínek obchodovat s Ruskem.

Takže oživení našeho zahraničního obchodu dáváte i do souvislosti s ekonomickou diplomacií, kterou provozujete zejména Vy?

Tak samozřejmě, že ano, ať už jde o Rusko, ať jde o Čínu a ať jde o některé další země.

Mimo jiné ten termín ekonomická diplomacie zavedli Američané…

Proč ne.

…kteří dokonce některé diplomaty jmenují podle toho, co jsou schopni zařídit pro americké firmy.

A vláda to má dokonce v programovém prohlášení, tento termín, což je velmi dobře.

Já jsem zachytil, pane prezidente, že viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl se nechal slyšet, že si dovede představit další zvyšování úrokových sazeb. Guvernér České národní banky říká, že během dvou let může být ta základní úroková sazba až na třech procentech. Co to znamená? Je to zoufalá snaha centrálních bankéřů zvýšit úrokové sazby, aby je pak, až přijde recese, mohli rychle snižovat nebo?

To se dělá, protože to je procyklická, nebo naopak anticyklická politika centrálních bank, ale víte, já jsem odkojen knihou Maxe Webera O protestanské etice, a tato kniha mimo jiné vyzývá k tomu, aby lidé šetřili. A jak mají lidé šetřit, když úrokové sazby jsou nízké, neřkuli nulové. Takže mně mírné zvyšování úrokových sazeb z tohoto důvodu nevadí.

Já jsem použil slovo recese. Myslel jsem hospodářskou recesi a teď si dovolím takovou slovní hříčku u jiné recese. Zachytil jsem, že Brno si chce začít stavět metro, a to prý není recese, co si o tom myslíte?

Já jsem se na trochu informoval a dozvěděl jsem se, že hlavním autorem tohoto projektu je jistý Matěj Hollan z politické strany nebo hnutí Žít Brno. No a já jsem si to spojil s jedním zážitkem s Matějem Hollanem, protože to je člověk, který navštívil Ukrajinu, konkrétně Lvov, a tam se nechal bičovat v sado-maso porno klubu. No a ještě přitom bičování křičel, more, more. Já bych mu teda přidal, kdybych tam u toho byl, ale v každém případě jsou to dvě zdánlivě nesouvisející fakta, ale když je dáte dohromady, zjistíte, že to je projev duševně nenormálního člověka, i to brněnské metro při vší úctě k Brnu.

Já jsem, pane prezidente, na začátku hovořil o setkání s kancléřem Schröderem. V Německu zkrachovala jednání o koalici, vládní. Volby měly v září a na konci listopadu pravděpodobně je zřejmé, že Německo spěje k předčasným volbám. Jak tu situaci hodnotíte a může to mít vliv na naši politickou nebo ekonomickou situaci?

Určitě ne. Podívejte se, jednání o volbách, promiňte o vládě, nikoli o volbách, většinou trvá několik měsíců. V Belgii dokonce, což je rekord, trvalo dva roky. A nic hrozného se neděje, pokud jste stabilní, demokratická země. Takže ono to tak bude i u nás. Já bych očekával, že u nás vznikne vláda s důvěrou Sněmovny možná za dva, možná za tři měsíce, to se ještě uvidí. Tak, ale teď k tomu Německu. Víte, ten uraženecký odchod sociálních demokratů do opozice byla podle mého laického názoru taktická chyba. Tady bych citoval Rudolfa Bechyně, což byl první takový, nebo nejpřednější sociálně demokratický politik první republiky. A ten říkal, suchá je skýva opozice. A já bych ještě dodal, a ani není posolená, pane Soukupe. To znamená, že když jste v opozici, neprosadíte skoro nic. Mimochodem, to by si měly uvědomit i některé naše parlamentní strany. A právě proto si myslím, že nakonec zvítězí takzvaný zdravý rozum, na který se často odvoláváme, někdy neprávem, a že se vytvoří opět velká koalice. Je to můj odhad, mohu se samozřejmě mýlit.

Pane prezidente, zpět k nám domů. V minulém týdnu proběhly oslavy 17. listopadu. My jsme se bavili o tom, že Vy se jich nezúčastníte. Možná to bylo dobře, protože, jak jsem tedy ze zpravodajství České televize viděl, většina vystupujících měla potřebu říci, že nemá ráda Babiše a Vás, co jste těm oslavám říkal? Viděl jste to?

Tak zaprvé jsem to neviděl a nemyslím si, že jsem o něco přišel. Zadruhé jsem o tom něco málo v Monitoru četl a trošku jsem se rozesmál, když tam bylo kádrování, kdo má a kdo nemá vystoupit na nějaké pódium. Podívejte se, i kdybych měl tisíce výhrad k Michalu Horáčkovi, musím přiznat, že byl spojen se 17. listopadem, například tím, že spolu s Michalem Kocábem vytvořili tu spojku mezi tehdejší Adamcovou vládou a Občanským fórem, čili ano, on má svaté právo na tom pódiu vystoupit. Někteří nejmenovaní další prezidentští kandidáty opravdu nemají se 17. listopadem 89 co společného, a přesto vystupovali. Je to bizarní, je to úsměvné a já si myslím, pane Soukupe, že státní svátek by se opravdu neměl zneužívat ke kandidátským vystoupením, i proto jsem byl v Lánech.

Víte, oni ti organizátoři to odůvodnili tím, že Michal Horáček nedostatečně reprezentuje étos 17. listopadu. No, já jako student právnické fakulty jsem se pohyboval v koordinačním centru tehdejšího Občanského fóra a viděl jsem tam jak Vás, tak zejména Michala Horáčka, který se skutečně pohyboval v tom nejužším kruhu vedení tehdejšího Občanského fóra, a jeho přítomnost mezi klíčovými lidmi tehdejších událostí nikdo nemůže zpochybnit. Ty ostatní jsem tam tedy neviděl. To je pravda, takže tak. Co podle Vás tedy je ten étos 17. listopadu?

No tak především nekádrovat, nejsme jako oni, vzpomeňte si, pak se to heslo trochu změnilo na ironické heslo, nejsme jako my, a to už bylo horší. Nekádrovat a nenadřazovat svoje názory nad názory druhých. Neříkat, že když má někdo jiný názor, než mám já, tak že je to buď hlupák nebo agent Putina nebo, já nevím, kdokoli jiný. A bohužel, tento étos 17. listopadu se vytratil.

Pane prezidente, letošní oslavy byly trochu zastíněny jednáním o nové vládě. Jak vidíte vývoj? Jak ho odhadujete Vy v příštích dnech a týdnech a jak budete postupovat?

Tak já nemám...

Sněmovna byla ustavena, včera.

Ano, nemám co tajit. Posílal jsem blahopřejný dopis panu předsedovi Vondráčkovi a blahopřeji mu i tímto způsobem. A pokud jde o počet hlasů, který získal, tak ten je impozantní, takže lze věřit, že na podobném půdorysu se může vytvořit i menšinová vláda, která bude mít, ne-li podporu, tedy alespoň toleranci některých subjektů. Mimochodem, já sám bych si sice přál, aby to byl už první pokus, ale nevylučuji, že to bude až pokus druhý. Ale to je otázka rozdílu jednoho, maximálně dvou měsíců.

Minulý týden mi Andrej Babiš v jiném pořadu Duel Jaromíra Soukupa říkal, že jeho motiv pro menšinovou vládu je jednoduchý. On chce akce schopnou vládu, která nemusí dělat příliš mnoho kompromisů a je schopna prosadit co nejvíce z programu, který před voliče přednesla před volbami. To se zdá být celkem srozumitelné a logické zdůvodnění, je reálné?

Reálné samozřejmě je. Já bych dokonce řekl, že ta menšinová vláda je o něco reálnější, než vláda koaliční, protože v koaliční vládě se budete rvát o ministerská křesla. Na druhé straně, já bych, protože s ním budu mluvit za několik málo dní, chtěl Andreji Babišovi říci, že by měl dodržovat princip, který sám hlásá, a to jest princip, že ta menšinová vláda bude vláda odborníků. A pokud bych zjistil, že někdo s rezortem, který má řídit, nemá vůbec nic společného, tak bych mu samozřejmě tento fakt vytknul.

Já jsem někde zachytil, že kandidátem na ministra zemědělství je Karel Tureček, což byl původní člen TOP 09. Teď je člen hnutí ANO a za minulý rok, jsem se koukal, promluvil ve Sněmovně pouze čtyřikrát a řekl dvě stě šedesát šest slov, to jsem si našel. To by měl být ten odborník?

Tak zaprvé, já znám lidi, kteří mluví ve Sněmovně téměř nekonečně, a přesto bych je za odborníky nepovažoval. Karel Tureček je vynikající odborník na vodní hospodářství, což je samozřejmě součást zemědělské problematiky. Není to součást jediná. Pokud vím, tak Andrej Babiš původně uvažoval na tuto funkci s Miroslavem Tomanem, a byl jsem neformálně informován, že to Mirek Toman nakonec z mě neznámých důvodů odmítl. Je to samozřejmě škoda, protože s Karlem Turečkem by mohli vytvořit velmi účinný tandem.

Možná se mu nechtělo do menšinové vlády bez podpory, třeba by to bylo jenom na několik měsíců, tak uvidíme, jak to dopadne.

Je to vždycky riziko a já si vzpomínám, když nastupovali ministři do Rusnokovy vlády, tak to byl také test odvahy, pane Soukupe.

Tak někdo musí opustit svoje dobré místo, protože když je odborník, tak předpokládám, že má dobré výsledky, a jít tedy do vlády, která může mít trvání jenom pár měsíců. No, tak asi.

Ale na druhé straně pokud jeho zaměstnavatel je seriózní, tak mu to místo bude držet.

Pane prezidente, poslední dny jsou trochu plné pochyb. Hovořím o přepočítávání hlasů ve Středočeském kraji, kdy nakonec po přepočtení hlasů se do Sněmovny místo Petra Bendla dostal Martin Kupka, což mimo jiné z mého pohledu je dobrá zpráva, protože Martin Kupka je slušný člověk. Ten důvod prý byl bizarní. Volební komise zapomněly počítat preferenční hlasy, protože ten kandidát Kupka byl na druhé straně kandidátního lístku. Myslíte si, že to lze, tuto událost ve středních Čechách, vztáhnout i na jiné kraje? Stalo se, myslíte si, že ve volbách tedy se staly chyby?

Tak, kde není žalobce, není ani soudce. A pokud vím, v jiných krajích nikdo neprotestoval, ale ano máte pravdu. Je to matoucí a koneckonců, i kdybyste zmenšil tisk, tak aby se vešel na jednu stránku, tak by to bylo pořád lepší, než to takhle roztahovat, protože spoustu lidí to zmate.

Já jsem zachytil vyjádření předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, který říkal, že by si přál změnu volebního zákona tak, aby jeden člověk mohl podepsat pouze podporu jednoho kandidáta. Jaké máte s Pavlem Rychetským nyní aktuálně vztahy, mimo jiné?

Tak my už jsme se dlouho neviděli, ale teď jde o to, jestli s některými názory souhlasíme a jinými nesouhlasíme. Pokud jde o tento názor, teď máte na mysli nominace občanů?

Ano.

Anebo nominace poslanců a senátorů?

Obojí, tak jsem tomu rozuměl.  

No jak jsem se díval na zákon o volbě prezidenta, tak tam v jednom paragrafu je dokonce doslova uvedeno, že poslanec nebo senátor může nominovat pouze jednoho prezidentského kandidáta. A mě velmi překvapilo, když se teď tento paragraf toho zákona zpochybňuje. Co se týče občanů, víte, ona ta petice, kterou podepisují, není petice pro volbu, ale jenom pro nominaci toho kandidáta. To znamená, třeba si přejí pestřejší nabídku, a proto si přejí, aby kandidovalo více lidí, a dají jim svoji podporu, i když nakonec ve výsledku volí jenom toho jednoho. Takže proti tomu bych nebyl.

Pojďme věnovat pár minut ČSSD. Co říkáte na diskuzi o tom, že by se novým předsedou otřesené ČSSD měl stát hejtman Běhounek? Znáte ho?

Tak mohu jenom opakovat, kdykoli zabrousíte na toto téma, že je to vnitřní věc ČSSD. Vím, že ČSSD má ve svých stanovách, že kandidát na předsedu musí být minimálně čtyři roky členem sociální demokracie. Jirka Běhounek je nestraník. Jinak nepochybuji o tom, že by to byl velmi schopný předseda.

K ČSSD ještě jedna informace. Jiří Zimola se nechal slyšet, že v případě nutnosti, finanční nutnosti, je pro to, aby se prodal Lidový dům.

Mám Jirku Zimolu rád, ale tady bych byl zásadně proti. On ten Lidový dům je už teď zastaven, tuším, že Fio bance, takže o prodeji se vlastně dá těžko uvažovat, ale i kdyby ano, Lidový dům je něco více než budova. Lidový dům je pro sociální demokracii symbol, a já sám jsem se o tom mnohokrát přesvědčil. Je to symbol, který vznikl z haléřových sbírek dělníků a takový symbol se neopouští.

Proto mě to zaujalo. Pane prezidente, zaregistroval jste takovou kauzu vyloučení Jakuba Patočky z ČSSD, což je šéfredaktor deníku Referendum. To je internetový server, který je poměrně blízký ČSSD, nebo respektive jejímu vedení reprezentovanému Bohuslavem Sobotkou, Jiřím Dienstbierem a tak dále. Mě na tom zaujala jedna věc, že tento šéfredaktor měl pěkné konzultační smlouvy v rezortech, vládních rezortech, které ovládala ČSSD. Konkrétně na České poště, pak jsem viděl, další úvazek měl na ministerstvu vedeném Jiřím Dienstbierem, co tomu říkáte?

Mě Jakub Patočka nezajímá, protože nemám rád lidi, kteří kombinují totální neúspěšnost s totálním sebevědomím. Podívejte se, on to byl předseda Strany zelených, zkrachoval. Byl to šéfredaktor Literárních novin, zkrachoval. Teď byl mimochodem vyloučen z ČSSD. Myslím si, že docela dobře. Pokud jde o ten deník Referendum, já nevím, kdo ho ještě dneska čte. Možná jeho autoři, kteří si vzájemně přečtou svoje články.

Ale každopádně ČSSD se o redaktory tohoto deníku Referendum umí dobře postarat. Dalším redaktorem tohoto deníku, deníku Referendum, a teď mu dělám tedy reklamu, je Vratislav Dostál, který byl ČSSD protlačen do Rady České televize jako další postava. Zdá se, že ta Rada České televize je takové mírné odkladiště sympatizantů politických stran. Minule jsme hovořili o bizarní postavě pana Šarapatky. Nyní je tam další redaktor deníku Referendum, což už mi tedy nepřijde náhoda.

O panu Dohnalovi dokonce říkal Vámi citovaný Jakub Patočka, sehnali jsme mu plat, to je citát.

Tomu Dostálovi?


Dostálovi. Já jsem říkal co?

Dohnalovi.

Dohnalovi, promiňte, ono je to zase ne příliš významná postava, takže se člověk může přeřeknout.

Ale ta instituce Rady České televize významná je, protože hlídá, nebo měla by kontrolovat hospodaření s osmi miliardami korun.

Ano, ale pro některé lidi je to především dobře placené místo, a teď si rozlište lidi, kteří tam jdou proto, že chtějí něco změnit a zlepšit, anebo lidi, kteří tam jdou kvůli tomu dobrému platu. Ta druhá kategorie se bude obávat jakékoli změny. Ta druhá kategorie tam bude jenom kvůli těm penězům.

Pane prezidente, poslední otázka, která mě zaujala. Je to událost minulého týdne. Nejvyšší kontrolní úřad vyhlásil výsledky své prověrky nákupu léků, konkrétně u tří nemocnic, nemocnic v Ostravě, Plzni a na Homolce. A zjistil zajímavé rozdíly. Ty nemocnice utratily za léky takřka pět a půl miliardy korun. A některé stejné léky kupovaly až desetinásobně předražené mezi těmi nemocnicemi, tak jsem to z té zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu zjistil. Mně to přijde takřka neuvěřitelné. Co to svědčí o systému nákupu ve zdravotnictví a co s tím dělat?

Že by tady měla být unifikace, to znamená, že by měly být jednotné ceny léků, je víceméně nesporné. My se, pane Soukupe, musíme ptát, proč tomu tak je, a proč jsou často nesmyslné rozdíly stále ještě pravidlem. Podle mého názoru je to především v systému takzvaných bonusů, kdy nemocnice může dostat zpátky od pojišťovny určitou částku představující rozdíl mezi normální cenovou hladinou a tím, co se nakoupilo. A zastánci těchto bonusů pak uvádějí, že z nich si nemocnice hradí některé drahé léky, nebo si hradí některé drahé přístroje a tak dál a tak dál. Já nejsem povolán k tomu, abych rozhodoval, jestli systém bonusů je dobrý nebo špatný. Podle mého názoru by každý lék měl mít svoji pevnou cenu a ta cena by se neměla lišit nemocnice od nemocnice.

Já jsem se na to ptal z podobného důvodu jako na Radu České televize, kde se hospodaří s penězi daňových poplatníků, s veřejnými penězi, tak by to mělo být pod významnější kontrolou a z tohoto důvodu se na to ptám. Pane prezidente, to byla poslední otázka dnešního rozhovoru s Vámi. Já Vám děkuji a přeji Vám úspěšný zbytek cesty v Ruské federaci.

Teď už jenom dneska letíme do Jekatěrinburgu a je tam mínus tři, takže doufám, že nezmrzneme. Jinak myslím si, že tato cesta, a to mohu říci už dnes, byla úspěšná. Doufám, že vaši diváci viděli z okna chrám Vasilije Blaženého, pokud tam kameraman zamířil svoji pozornost. A s Vámi se loučím a na shledanou v Praze, pane Soukupe.


Děkuji Vám, pane prezidente, na shledanou. Děkuji i vám, vážení diváci televize Barrandov, za pozornost a těším se zase příští čtvrtek u Týdne s prezidentem.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 23. listopadu 2017

zpět na seznam zpráv