Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

30. listopadu 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Jako obvykle s panem prezidentem budeme hovořit o nejvýznamnějších událostech v domácí politice, ekonomických trendech, zahraniční politice a nevynecháme ani kulturu. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, musím začít samozřejmě sestavováním nové vlády. Andrej Babiš Vás navštívil a přinesl Vám seznam členů vlády. Jak ty jména hodnotíte?

Tak já Vám samozřejmě ještě nebudu říkat konkrétní jména, i když musím uznat, že to, co je publikováno, je většinou správně, a předpokládám, že se s nimi v Lánech setkám. Setkám se pouze s nováčky ve vládě, kterých je devět, protože ty dosavadní ministry za hnutí ANO už znám a nemám proti nim žádné výhrady. A řeknu Vám svůj názor na tyto lidi až po těchto schůzkách, nikoli před nimi.

Já vědomě jména nezmiňuji, protože média o nich spekulují. Nicméně oficiální stanovisko nebylo. Hned po odvysílání Týdne s prezidentem bude hostem Duelu Jaromíra Soukupa Andrej Babiš, tak budu doufat, že z něj ta jména nějak vylámu.

V tom případě by nedodržel slovo, které mi dal, a sice že do jmenování vlády, a tedy do těchto schůzek, ani on, ani já ta jména nezveřejníme.

Jsou tam jména, která Vás překvapila?

V podstatě mě trochu překvapilo, že nejlepší člen, schválně neříkám členka, ale člen předchozí vlády, to jest Karla Šlechtová, se rozhodla státi se ministryní obrany. Ano, bylo to pro mě překvapení. Jinak jsou to jména, když teď mluvím o těch nových kandidátech na ministra, poměrně málo známá, takže opakuji ještě jednou, počkejme a uvidíme.

U té známosti, Andrej Babiš často říká, že jediným kritériem je odbornost. Víte, mně to přijde trochu podezřelé, protože když jmenuji ministrem někoho, koho nikdo nezná, nikdo ho nikam nevolil a jediné, co o něm víme, je, že Andrej Babiš o něm říká, že je odborník, tak samozřejmě mě to vede k otázce, jak si je tedy budete testovat? Jak budete hodnotit jejich odbornost?

Tak v každém případě já budu studovat jejich životopisy, které jsem dostal. A z těch životopisů se něco o odbornosti dovíte. Po tolika letech v politice si troufám tvrdit, když jsem se seznamoval s problematikou jednotlivých rezortů, že kdyby byli absolutní neodborníci, tak že to poznám.

Víte on je takový mýtus, že nejlepší manažeři budou i dobří politici. Mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že to nemusí být pravda. Posledním případem je ministr financí Pilný, který jako manažer zažil poměrně hvězdou kariéru, a jako politik upřímně řečeno byl dost kontroverzní. Mám na mysli jeho šílené nápady s důchodci, kteří mají sekat trávu a podobně. Moje otázka je, jestli se toho trochu nebojíte, protože manažeři obvykle neumí přesně rozlišit dobro a zlo. Jinými slovy jsou dobře schopni plnit úkoly, které jsou jim zadány, ale mnohdy jim chybí vize.

Ale v tom případě potřebují člověka, který jim ty úkoly zadá. A ať máme vůči Andreji Babišovi jakékoli výhrady, tak nepochybujeme o schopnosti zadávat těmto lidem úkoly.

Ještě jedna věc, můžeme Andreji Babišovi vyčítat všechno možné, ale ne schopnost rozhodovat. Má tam být, pane prezidente, ve vládě, pokud jsem z otevřených zdrojů zjistil, deset mužů a čtyři ženy.

Tak.

To je docela pokrokové. Jak hodnotíte počet žen ve vládě?

Nijak. Vůbec mě to nezajímá. Ani Klaus ani já jsme ve svých vládách neměli ženy.

A nelitujete toho?

Nelituji toho, protože tehdy prostě jednak některým ženám se nechtělo do politiky, já si vzpomínám na Jitku Kupčovou, kterou jsem chtěl jako ministryni spravedlnosti, ale ona to odmítla, protože se musela starat o starou maminku. I takové rodinné důvody se dají pochopit. Takže neměřme efektivitu vlády ani počtem starých a mladých, ani tlustých a tenkých, ani mužů a žen, ale čistě tím, jestli ti lidé to umějí nebo to neumějí.

Mohu se zeptat ještě jednu otázku k ženám v politice? Po roce 1989 se jich vystřídalo v nejvyšších funkcích ve státě poměrně dost. Na které vzpomínáte s největším respektem, které Vás nejvíce zaujaly, ženy v politice?

No, v zahraničí to byla nepochybně Margaret Thatcherová, ale Vy se mě asi ptáte na domácí politiku.

Ano.

A já Vás zklamu. Opravdu při nejlepší vůli si nedokážu vzpomenout na výraznou ženu političku, ale připouštím, že ani výrazných mužů politiků nebylo příliš mnoho.

No jednu jste zmínil, Karlu Šlechtovou, která se…

To ano.

..která se stane pravděpodobně, pokud ji jmenujete, ministryní obrany. Čím Vás tak zaujala?

Pracovitostí. Pracovitostí, tahem na branku a inteligencí. A myslím si, že přitom vůbec nehraje roli, jestli je nebo není žena.

Když jsme u obrany. V minulém týdnu jste se zúčastnil jednání nejvyšších velitelských kapacit české armády jako vrchní velitel ozbrojených sil. Jaké dojmy z tohoto jednání máte?

Já myslím, že vcelku dobré. Generál Bečvář ve svém vystoupení velmi správně řekl, že v minulosti docházelo k výraznému utlumování výdajů na obranu. Já jsem na to paríroval, že v letech 1998-2002 to procento, dvě procenta výdajů na obranu, bylo dodrženo, a každý to pokládá za samozřejmost, pane Soukupe. Dneska z toho děláme vědu, a když to má být jedna celá čtyři, tak jásáme, jaký je to pokrok.

Generál Bečvář jako jednu z priorit na tom jednání řekl, že jednou z priorit je doplnění početního stavu armády. Souhlasíte s ním?

Já jsem mu odpověděl, že nejde jenom o kvantitativní kritérium, ale že je zapotřebí, aby do armády přicházeli mladí, talentovaní vojáci a velitelé, tedy i manažeři.

U nákupu té techniky, zvýšení výdajů rozpočtu armády, s tím souvisí nákup nové techniky. My jako Česká republika vyvážíme více a více zbraní, ale nákupy do naší vlastní armády se nám příliš nedaří. Není to tím, že každý větší nákup v armádě skončí průšvihem, trestním stíháním, vyšetřováním a tak dále? Jinými slovy, jestli se odpovědní činitelé armády prostě nebojí rozhodovat?

Já vím, že narážíte na letadla CASA, a chudák Vlasta Parkanová, která tak hezky zpívala, tak z toho má do dnes velké problémy. Teď se velmi silně diskutuje o nákupu nových helikoptér. Před tím to byl nákup radarů, ale myslím si, že každá velká zakázka je spojena s diskuzemi o tom, jestli je nebo není výhodná. Například právě generál Bečvář mně tvrdil, když jsem mu argumentoval, že portugalské obrněné transportéry jsou podstatně levnější než ty, které jsme nakoupili, tak on mi říkal, ano, pane prezidente, ale ten portugalský transportér je v podstatě autobus. Já nevím, jestli mu to mám věřit, ale je to odborník. Opět se vracíme k odbornosti, tak připusťme, že má pravdu.

Pojďme k událostem ve Sněmovně. Tam se děly minulý týden věci. Radek Vondráček byl tedy zvolen předsedou Sněmovny a Sněmovna byla ustavena. Jak hodnotíte Radka Vondráčka?

Velmi dobře. Měl jsem sice možnost se s ním setkat jenom jednou, ale zapůsobil na mě velmi dobrým dojmem. A kromě toho jsem si přečetl jeho životopis, jeho působení v Kroměříži, a zjistil jsem, že napříč politickým spektrem je pro svoje lidské vlastnosti vnímán velmi pozitivně.

Ve Sněmovně se ještě udála věc, která se nazývá Demokratický blok. Ten Demokratický blok není věc, ale pravicové strany, strany na pravicové straně politického spektra, ustavily Demokratický blok jako protiváhu údajně nedemokratickým silám, které jaksi ve Sněmovně představují většinu. Na to mě napadá takové rčení, příliš pozdě, příliš málo. Neměla se takováhle událost stát před volbami, aby voliči věděli, koho mají volit?

Tak zaprvé, označit sám sebe za demokrata je drzost, protože tím dávám najevo, že ostatní demokraté nejsou. Zadruhé, kdyby ti lidé hledali pravdu a nikoli lež, tak by se označili, jak jste sám řekl, jako pravicový blok, a měli by v zásadě pravdu. Takže je to drzost a je to lež, a co chcete víc?

O té demokratičnosti a nedemokratičnosti jsme mnohokrát mluvili v průběhu předvolební kampaně, že je to takový, takovou tradicí, že se političtí konkurenti označují za nedemokraty.

Jasně.

Pokud jsou pak zvoleni, tak už asi jsou demokrati, ale ono, zdá se, to stále pokračuje. Mě zaujala ještě jedna věc. Předseda pražské ODS Filip Humplík po pro něj nepříliš podařených volbách v Praze rezignoval a pražská ODS volila nové vedení a zcela zařízla Václava Klause mladšího. Překvapilo Vás to?

Tak já nejsem specialista na ODS, a i kdybych byl, nechci se k ní příliš vyjadřovat.

No, je to jedna z nejvýraznějších tváří ODS.

Ale vzpomínám si na Mao Ce-tunga, který kdysi šel po poli plném makovic a měl v ruce nůž a ty makovice, které přečnívaly, tím nožem uřezával. Stačí Vám to?

Rozumím. Ještě u ODS, nebo ODS vzdáleně. Zaregistroval jste pochvalu Václava Klause, zakladatele ODS pro Tomia Okamuru?

Ne.

On řekl, že je to výrazný politik, kterému nechybí schopnost politické zkratky a vysvětlení voličům, a že je to schopný politik.

To má naprostou pravdu. Ostatně schopnost politika se měří volebními výsledky a z tohoto hlediska je Tomio Okamura úspěšný politik.

Poněkud uražený předseda ODS Petr Fiala, tak se tváří od voleb, že je tak jako uražený a neustále ponižovaný, a má teď takový výraz ublíženého, byl konečně zvolen místopředsedou Sněmovny. Vítáte to?

Protože, pokud vím, Petr Fiala nikdy Sněmovnu neřídil, tak bych daleko více uvítal třeba zvolení Jana Bartoška z Demokratického, tedy pravicového, bloku, který už jednou místopředsedou Sněmovny byl, a tedy se to nemusí učit. Petr Fiala se to učit bude a uvidíme, jak to dopadne.

V dnešních dnech probíhá potvrzování šéfů výborů v Parlamentu. Mě překvapila jedna věc. Komunistická poslankyně Vostrá je šéfovou, šéfovou…

Šéfkou.

Šéfkou vlivného rozpočtového výboru.

Ano, a co?

No, jestli není tedy čas znovu diskutovat o exekutivních pravomocích pro komunisty?

Tak zaprvé, rozpočtový výbor Parlamentu, stejně jako jakýkoli výbor, není exekutiva. Zadruhé, už v minulosti třeba Vojtěch Filip byl místopředseda Poslanecké sněmovny, čili to není nic nového, a pokud se to rozšíří úměrně volebním výsledkům, ale ty zase nejsou zářivé, osm procent, tak proč ne.

Poslední otázka ke Sněmovně. Mě tam zaujala v minulém týdnu debata, kdo kde má sedět, a zdá se, že jako poražený tohoto boje byli vyhodnoceni Piráti, protože sedí v koutě. Je to tak důležité, kde kdo sedí?

Není to vůbec důležité, ale je důležité vědět, kdo se kvůli tomu rozčiluje, protože to o něm něco vypovídá.

Pane prezidente, nechme Sněmovnu Sněmovnou. Včera zemřel Tomáš Ježek, jedna z nejvýraznějších postav polistopadové ekonomické transformace, jeden z tvůrců kupónové privatizace, jeden z nejvýraznějších ministrů. Věnujete mu vzpomínku?

Já už jsem mu věnoval vzpomínku. Doufám, že to můj tiskový mluvčí publikoval. Víte, byl to člověk, s jehož názory jsem zpravidla nesouhlasil, ale velmi jsem si vážil toho, že je myslel upřímně. Pozor, ne Grossovsky, ale opravdu upřímně. A byl hluboce přesvědčen o správnosti svých názorů. Někdy je to dobře, někdy je to špatně, ale pořád je to lepší, než abyste to předstíral. Kromě toho, on měl takové dvě fáze vývoje. Ta první, když dělal takzvanou malou privatizaci, a ta se mu povedla. Pak byla druhá. Vy sám jste řekl, že to byl jeden ze spoluautorů kupónové privatizace, tedy velké privatizace. A Vy možná víte, že jsem byl zásadním odpůrcem kupónové privatizace. Ale on se dostal do složité situace, protože pak ho sesadili z funkce předsedy Fondu národního majetku. Nahradili ho mladým, ambiciózním, v tom horším slova smyslu ambiciózním, Romanem Češkou. No a od té doby zatrpkl a tak trošku se ztrácel z horizontu.

Většina novinářů se shoduje na tom, že to byl poctivý neúplatný člověk.

Ano, naprosto souhlasím.

Souhlasíte, když jste, Vy jste zmínil velkou privatizaci, kupónovou privatizaci. Tomáš Ježek sám řekl, že považuje za velkou chybu malou regulaci investičních fondů tehdy, že kupónová privatizace byla v pořádku, ale jedinou věc, kterou, která se udělala špatně, a která jí potom zkazila v očích veřejnosti, byla malá regulace investičních fondů.

Já si myslím, že to není úplně správné. Je to totéž, jako kdybyste řekl, že na Titaniku bylo příliš nízké zábradlí, takže lidé pak přes ně padali a utopili se, ale oni se samozřejmě neutopili kvůli tomu zábradlí.

Ještě jeden odchod poměrně výrazné postavy v minulém týdnu nás potkal. Zemřel Ladislav Body, což byl polistopadový romský občanský aktivista a poslanec. V této souvislosti mě napadlo, posledním představitelem Romů v Parlamentu byla poslankyně Horáková tuším před patnácti lety. Nesvědčí to o něčem?

Tak na poslance Bodyho si trochu pamatuji. Na paní poslankyni Horákovou si prakticky nepamatuji, ale to svědčí o tom, když si na ni nepamatujete, že nebyla příliš výrazná. A každý svého štěstí strůjcem. Pane Soukupe, když jste v Parlamentu, tak na sebe upozorněte pokud možno ne tím, že do Parlamentu přijdete v maskáčích, ale poněkud jiným způsobem. Takže ano. Tehdy se vycházelo z toho, že by menšiny, a Romové jsou druhem menšiny, měly mít určité zastoupení, a to se projevovalo třeba i na kandidátkách. Pak došlo k té fázi, že kandidátky se sestavovaly hlasováním členské základny. No a tam už se ty menšiny příliš často neobjevovaly, čest výjimkám. Já vím, že třeba polská menšina má určité zastoupení.

Já si pamatuju, my jsme v našem moskevském rozhovoru hovořili o Koordinačním centru Občanského fóra v začátcích devadesátých let v politice. Já si pamatuji, že skupina romských aktivistů kolem Emila Ščuky a Ladislava Bodyho tehdy na Vinohradech dávala dohromady Romskou občanskou iniciativu, a to byli slušní, poctiví lidé. Tehdy to mysleli opravdu velmi aktivně a snažili se. Možná je opravdu škoda, že takoví lidé odcházejí.

Ale lidi si nevybíráte. Lidi buď jsou nebo nejsou. A všiml jsem si tuhle, že bylo několik romských stran, nikoli jedna jediná. Já sám, kdybych byl romský aktivista, tak bych určitě usiloval o vytvoření jednotné romské strany. A pak by ještě stálo za to, přivést Romy k volbám. Ona jejich volební účast není zrovna zářivá.

Pane prezidente, v minulém týdnu ještě poměrně výrazná strana volila nového předsedu, TOP 09. Miroslav Kalousek odstoupil a byl zvolený Jiří Pospíšil. Co na něj říkáte?

Vy mě neustále tlačíte tu do hodnocení ODS, tu do hodnocení TOP 09. Jsou to pravicové strany, já se pokládám za levicového politika, takže k nim mám přirozený odpor, ale to neznamená, že je budu mustrovat a poučovat, co mají a co nemají dělat.

No, ten pořad je Týden s prezidentem a vždycky hodnotíme to, co se minulý týden událo.

Dobře, tak chcete-li můj názor…

Událo se toto, tak se na to zeptat musím.

…na Jiřího Pospíšila, tak poněkud mě překvapilo, že krátce poté, co neúspěšně kandidoval na prvního místopředsedu ODS, z této strany odešel. Pane Soukupe, já plně respektuji, že lidé mohou měnit politické strany. Můj velký vzor Winston Churchill to udělal několikrát, ale aby to udělal v takovém kalupu a kvapíku, jako to udělal pan Pospíšil, který pak převesloval jinam, to se vidí málokdy. Trochu mě to zarazilo, ale to je vše.

Dobře, už se nebudu ptát na konkrétní jména představitelů událostí minulého týdne. Zeptám se na zdravotnictví. V Aréně Jaromíra Soukupa v úterý jsem měl šéfa České lékařské komory jako hosta, a ten řekl, že vidí tři hlavní problémy ve zdravotnictví. Je to nedostatek peněz, nedostatek personálu a nedodržování zákonů ve zdravotnictví. Souhlasíte s ním?

Pane Soukupe, to je tak obecné tvrzení, že je můžete aplikovat na jakýkoli obor lidské činnosti. Kde je dostatek peněz?  Kde fungují dobré zákony? A co bylo to poslední?

Nedostatek personálu.

V každém případě je to pravda, ale je to tak obecné, že konkrétně o zdravotnictví to vůbec nic neříká. Já bych mluvil daleko spíše o lékové politice. To je jeden výrazný segment zdravotnictví, kde se ztrácejí peníze. To je opak nedostatku peněz. Tady je přebytek peněz, protože vyhazujete peníze za předražené léky. Kdyby bylo více času, dostaneme se k patentové ochraně léků, ke generikům, které už patentovou ochranu nepotřebují, a podobně. Další takovou problematikou by byla přístrojová technika, kde máte v nemocnicích v okruhu dvaceti kilometrů drahá cétéčka, drahé magnetické rezonance a jinde nemáte nic, že? Tak bych mohl pokračovat bod po bodu, a to už by bylo konkrétní a o něčem by to vypovídalo.

Tak předseda České lékařské komory si stěžoval na nedostatek peněz. To znamená málo peněz, které proudí do zdravotnictví. Já jsem na to argumentoval, že tam proudí dvě stě sedmdesát šest miliard a žádné rezervy se netvoří a každý rok je ta částka větší a větší, jak se ekonomice daří, je malá nezaměstnanost, pojistné se vybírá ve větší míře, a stejně to nestačí. To je jejich argument.

Víte...

Já jsem se ptal, kde to skončí.

Víte, co je to sací reflex, pane Soukupe? Sací reflex poprvé formuloval maďarský ekonom, který se jmenoval János Kornai, a neznamená nic jiného, než že když se přisajete na nějaký zdroj, tak se neodtrhnete více a sajete a sajete. Jinými slovy, peněz není nikdy dost.

Mimo jiné mluvil jste o té lékové politice. Nejvyšší kontrolní úřad zjistil a publikoval to ve zprávě, že mezi třemi nemocnicemi u stejného léku byly až desetinásobné rozdíly v ceně. V jedné nemocnici stál osmdesát dva korun a ve druhé osm set dvacet.

A ne jenom to, třeba i v tak triviálním výkonu, jako je operace slepého střeva, se ceny za tento výkon podle úhradové vyhlášky liší několikanásobně. A já už jsem se mnohokrát zdravotníků ptal, proč alespoň u těch triviálních výkonů to nesjednotí. Oni mě vždycky ujišťovali, že to už udělají, a zatím to pořád neudělali.

Na obranu zdravotnictví je potřeba říci, že podle jednoho výzkumu, který dělala instituce HealthCare, si pacienti nestěžují na lékařskou péči, ale stěžují si na špatné připojení Wi-Fi a na jídlo. Tak to s tím zdravotnictvím asi nebude tak špatné?


Já být po nějaké těžké operaci, tak nebudu mít na jídlo ani pomyšlení, a pokud jde o wifinu, já jsem člověk, který dokáže zapnout počítač a prohlížet si internet, ale po nějaké těžké operaci bych na to určitě neměl náladu.

Pane prezidente, z jednoho výzkumu vyplývá, je to z minulého týdne, že největší důvěru z institucí si v České republice...

Má armáda.

Armáda a policie. Nejméně lidí věří církvi a tisku, což mimo jiné pro nás novináře není zrovna lichotivé. Co říkáte těmto

Vy se pokládáte za novináře? Já myslel, že jste mediální magnát.

Jsem mediální magnát a vlastník médií, ale zaměstnávám novináře, tak s nimi trochu soucítím.

Tak zaměstnavatel novinářů je něco jiného než novinář. Že lidé nevěří médiím, to je pro mě naprosto pochopitelné. A snad jsem k tomu i svým malým dílem také přispěl.

A pokud jde o církve. Církve měly obrovskou autoritu krátce po revoluci. Kardinál Tomášek a podobně. A pak postupně začaly restituční spory a úměrně intenzitě těchto sporů prestiž církve klesala. Já jsem to říkal svatému otci, on se mě ptal, jaké jsou hlavní příčiny poklesu prestiže katolické církve v České republice. A já mu říkal, jednoznačně restituční záležitosti.

Pane prezidente, Evropská komise tento týden vydala svoje hodnocení, svoji statistiku, svůj výzkum, ve kterém zveřejnila, jak lidé jednotlivých členských zemí hodnotí členství svých států v Evropské unii. Zajímavé je, že nejhůře členství svých států hodnotí Maďaři a Češi. Překvapuje Vás to?

Překvapilo by mě, kdyby Maďaři byli před námi, protože Češi, jak už jsem Vám jednou říkal, jsou nejskeptičtější národ v Evropě.

Třicet šest procent obyvatel u nás je nespokojeno se členstvím v Evropské unii, ale Slováků pouze čtrnáct procent.

Slováci mají euro a euro je určitý symbol příslušnosti k Evropské unii. Přesvědčil jsem se, že Slováci jsou zaprvé na tento symbol hrdí, zadruhé, že jim přináší určitý ekonomický prospěch, například ušetří transakční náklady a podobně. Takže z těchto a dalších důvodů si myslím, že u těch Slováků je to naprosto pochopitelné.

Ale v Británii podle stejného výzkumu je nespokojených lidí se členstvím Velké Británie v Evropské unii dvacet pět procent, což je méně než v Česku, a šedesát devět procent uvádí, že jsou spokojeni, a přesto došlo k brexitu.

No a víte, proč došlo k brexitu. Kvůli nezvládnuté migrační krizi, kde vedení Evropské unie nedokázalo opevnit její vnější hranice, a Britové, zejména starší a konzervativní voliči, se začali obávat toho, že pokoj anglického venkova bude narušen proudy muslimských migrantů. To je vše.

Ale mě to číslo třicet šest procent nespokojených s členstvím v Evropské unii v Česku opravdu překvapilo. Přeci nemusím být velký eurohujer, abych viděl, že přínos Evropské unie je větší, než negativa. Není to v tom...

Já bych dokonce doplnil to, co říkáte, těch pětadvacet procent u Angličanů. Angličané jsou čistí plátci. To znamená, že ta skepse vůči Evropské unii zákonitě u nich může být vyšší. My jsme naopak čistí příjemci, a přesto si nevážíme opravdu tučných stovek miliard korun, které z Evropské unie dostáváme.

A není to odpovědnost politiků, že lidem nedokáží vysvětlit výhody členství v Evropské unii? Právě i s ohledem na ekonomiku, třeba.

To také, máte pravdu, ale na druhé straně nezapomeňte, že současně s těmito penězi nám Evropská unie posílá celou spoustu nesmyslných směrnic, a mimochodem jedna z nich je právě ta relokační směrnice o umísťování migrantů.

Tento týden, pane prezidente, teď se trošku už posunu k ekonomice, tento týden oznámil jeden z největších světových výrobců Mattel, je to výrobce hraček, že v České republice zřídí své distribuční a logistické centrum. To je po Amazonu, Legu a dalších firmách další distribuční centrum. Není to špatně? Neměli bychom místo takovýchto distribučních center podporovat výrobu s vyšší přidanou hodnotou? Nesvědčí to jenom o tom, že stále jsme vnímáni jako levný zdroj pracovní síly?

Tak nejde o to, jak jsme vnímáni, jde o to, jestli tady vůbec seženou pracovní síly, protože podle evropské metodiky míry nezaměstnanosti je tato míra tři procenta. To je takzvaná frikční nezaměstnanost. Nehledě na to, že už jsou lidé, kteří nechtějí pracovat, a těch je bohužel pořád ještě dost. A z toho vyplývá, že já si nedovedu představit, že by sehnali patrně poměrně špatně placenou pracovní sílu. Kdo by to pro ně dělal?

A není to tedy důsledek těch investičních pobídek a naší politiky, kdy...

Legu se určitě žádné investiční pobídky nedávaly.

Amazonu dávaly.

Amazonu ještě dávaly, to doznívala ta obava z vysoké nezaměstnanosti. A v okamžiku, kdy jsme se dostali na ta tři procenta nezaměstnanosti, tak už se investoři začali, nechci říci odpuzovat, ale nezačali se přímo vítat.

Pane prezidente, OECD minulý týden oznámilo, to už je další ekonomická otázka, oznámilo, že v příštím roce světovou ekonomiku čeká vrchol osmiletého maxima, pak lze očekávat pokles. Jak hodnotíte tuhle zprávu?

Každá ekonomika se vyvíjí v cyklech, to není žádný nový objev. A nikdo neví, ani OECD neví, jak dlouho ten cyklus bude trvat, protože bohužel teorie ekonomických cyklů ví akorát to, že nic neví. Jinými slovy, že nezná délku tohoto cyklu. Například za Billa Clintona byla nepřetržitá konjunktura devět let a američtí ekonomové tak od třetího roku Clintonovy administrativy předvídali, že příští rok přijde pokles, a ono to trvalo devět let.

Tak pak asi přepsali učebnice, možná.

Možná.

Pane prezidente, v minulém týdnu se stala ještě ekonomická událost s přesahem do politiky. V Budapešti se konal summit 16+1, to znamená čínsko-východoevropský summit. Čína oznámila, že ve východní Evropě nebo ve střední a východní Evropě je připravena investovat šedesát miliard korun. Jak hodnotíte vliv čínské ekonomiky, čínského ekonomického růstu na světovou ekonomiku a naši ekonomiku ve střední Evropě?

Tak Vy jistě víte, že třeba Číňané vykoupili podstatnou část amerických dluhopisů, čili nejde jenom o to, že by investovali do středoevropské nebo evropské ekonomiky. Tam jim někdy regulační orgány tyto investice i zakazují, například tuším ve Velké Británii, anebo něco v Německu, ale investují v podstatě do téměř všech zemí světa. Mimochodem, včetně Tchaj-Wanu, což se málo ví. A z toho vyplývá, že my nemůžeme popírat obrovský potenciál, zdůrazňuji potenciál, perspektivu čínského trhu, jak pro naše exportéry, tak naopak pro příjemce investic. Víte, ve světové ekonomice byly vždycky největší investice investice infrastrukturní. Ať to byl například Suezský kanál, Panamský průplav, transsibiřská železnice a desítky dalších dopravních a jiných projektů. A Číňané teď přišli s tím projektem Nové hedvábné stezky, což není nic jiného, když to zjednoduším, než vysokorychlostní železnice, která ovšem vede z Číny přes střední Asii a Rusko až k nám do Evropy.

Pokud jsem dobře vnímal média, nebo pokud jsem to dobře pochopil, tak v Číně se poměrně přitvrzují pravidla pro vývoz kapitálu do všech oblastí mimo tento projekt Nové hedvábné stezky. Budeme jeho součástí? Je v tom nějaký posun?

Já jsem byl v Číně na konferenci o tomto projektu právě proto, abychom byli jeho součástí. To je povinnost českého prezidenta.

Pane prezidente, ještě jedna zpráva vyšla minulý týden, o zadlužování českých domácností. Meziročně ve třetím kvartále, ke konci třetího kvartálu, meziročně stouplo o devět procent na dva celé jedna bilionu korun. Jen hypotéky činí více než jeden bilion korun, víc než tisíc miliard si lidé napůjčovali na bydlení. Nenutíme lidi se příliš zadlužovat prostě třeba tím, že nejsou k dispozici nájemní byty? Pokud chce někdo mít slušný byt, musí si ho koupit, to znamená se zadlužit. To číslo dvě celé jedna bilionu korun je docela hrozivé.

Tak si zjistěte, pane Soukupe, jak velký je objem úspor českých obyvatel, a zjistíte, že je o něco málo vyšší, než je objem tohoto zadlužení. Ne zase o mnoho, ale o něco málo vyšší. A z toho logicky vyplývá, že vždycky musíte srovnávat dvě veličiny. Ne jenom jednu a děsit se míry zadlužení. Musíte se vždycky dívat i na objem úspor.

To ano, ale objem zadlužení českých domácností je vyšší, než objem zadlužení všech českých podniků.

No a co? Co tím chcete naznačit? Já jsem Vám nabídl tu dvojici. To znamená, na jedné straně mám úspory, úspory domácností, na druhé straně mám dluhy domácností. Já být Vámi, tak vedu argumentaci, že se to týká úplně jiných sociálních skupin, a měl byste pravdu. Ale Vy jste místo toho přeskočil na úplně jiný segment ekonomiky, tedy na podnikovou sféru.

Je to zarážející, srovnání dluhů podniků a domácností, tak to vychází ve prospěch domácností. V exekuci je devět set tisíc lidí. To, a existenčními problémy jsou…

O tom už jsme mluvili mnohokrát.


..existenčními problémy jsou ohroženy takřka dva miliony lidí.


O tom už jsme mluvili mnohokrát a já jsem Vám tvrdě říkal, že ne vždy, ale ve velké části případů, si za to mohou lidé sami. Když mají několik exekucí a ještě si vezmou nějaký úvěr a přijde další exekuce, tak nezlobte se na mě, ale to je jeho chyba. To není chyba ekonomického systému.

A ta dostupnost bydlení, že nové byty, slušné byty se prodávají a lidé se musí zadlužit. Nemělo by se v tomto ze strany státu něco udělat, aby byla větší nabídka nájemného?

Dobře, tak to je trošku jiná tématika. Já, když jsem byl předseda vlády, tak jsem prosazoval myšlenku takzvaných startovacích bytů. To jsou v podstatě malometrážní neluxusní byty pro mladá začínající manželství, zejména pro mladé rodiny s dětmi. Korespondovalo to s tím, že podle ekonomické teorie nejvyšší multiplikátor, tedy nejvyšší řetězová reakce nějaké investice je jednak investice do dopravy, to už jsme probírali, ale pozor, na druhém místě je investice do bytové výstavby. To znamená ano, preferujme vedle dopravních investic také bytové investice. Ano, klidně i s podporou státu, ale v takovém případě se pak vyrovná nabídka - poptávka a cena klesne.

Vy jste se možná rozčílil trochu zbytečně. Já jsem chtěl upozornit na to, že objem hypoték je více než polovina celkového dluhu domácností.

Tak ony hypotéky dnes mají extrémně výhodnou situaci, která možná dlouhodobě existovat nebude. Ony jsou samozřejmě fixovány, ale uvědomte si, že už přece jenom to procento roste, už překročilo hranici tří procent a roste dál. Takže to je zase krátkodobá situace, která se patrně nebude opakovat.

V příštím roce se dá očekávat zdražení energií. Po vlně zdražování potravin se dá očekávat zdražení energií, což bude už poměrně výrazný zásah do domácích rodinných rozpočtů. Neobáváte se trochu sociálních problémů? Zvyšování zadlužení, neschopnosti splácet?

Vždycky, pane Soukupe, musíte srovnávat minimálně dvě veličiny, a ne jenom jednu. To znamená míru inflace, do níž vstupují i ceny energií, musíte srovnávat s nominálními mzdami a jejich poměrem dostanete takzvanou reálnou mzdu, která vyjadřuje kupní sílu. A reálná mzda roste momentálně asi o pět procent, nominální asi o sedm, tedy inflace je asi tak dvě procenta. Ale řeknu Vám k těm cenám energií něco, co sice opakuji neustále, ale jsem hlasem volajícího na poušti. My vyhazujeme čtyřicet miliard korun za státního rozpočtu ročně na podporu dotovaných solárních, zejména solárních, to je devadesát procent, vzal čert větrné elektrárny, vzal čert, mně jinak sympatické, vodní elektrárny, bavme se jenom o solárních elektrárnách. Čtyřicet miliard korun, proboha, víte, co to je? Kdybyste dosáhl toho, že by se tyto dotace zrušily, nebo alespoň omezily, tak v tom případě dojde k tomu, že nebudete muset zvyšovat náklady na energie, protože právě tyto dotace vedou k tomu, že platíte víc jak v domácnostech, tak samozřejmě ve výrobních podnicích. A teď jako advocatus diaboli řeknu i protiargument. Ano, říká se, kdybychom tyto dotace, které bláznivá vláda někdy v minulosti zavedla, zrušili, budeme mít na krku celou řadu arbitráží a prohrajeme je. No a já říkám, a kdo vám říká, že je nutně prohrajete? Dělejte si aspoň pořádné právní expertizy.

Vy naznačujete, že reálná kupní síla neklesne. Ale já bych chtěl říci, že…

No to určitě ne.

…že šedesát procent, přes šedesát procent lidí na průměrnou mzdu nedosáhne. Ta průměrná mzda je poměrně vysoká, blíží se třiceti tisícům korunám, ale šedesát šest procent lidí na ni nedosáhne.

Ale to je normální rozdělení četnosti a totéž platí  nejenom o průměrné mzdě, ale například o průměrném starobním důchodu. Ten je jedenáct, teď už možná dokonce dvanáct tisíc, ale také dvě třetiny starobních důchodců ho nemá. To je v podstatě dáno tak, jak jsou rozděleny sociální skupiny, které požívají tu mzdu nebo ten důchod.

No ano, ale tyto poměry se příští rok příliš nezmění a mimo jiné starobní důchod, průměrný starobní důchod nedosahuje ani minimální mzdy. A sám říkáte, že velké množství důchodců, velké procento důchodců, kteří toho průměrného důchodu zdaleka nedosáhnou.

Což, to bude vždycky. To je statistická zákonitost stejně tak, jako když někdo v průměru sní jedno kuře, tak to znamená, že to můžete rozpočítat tak, že dva lidé se výborně najedli půlky kuřete, a není to pravda. Ale pokud jde o důchodce, velmi jsem uvítal změnu valorizace starobních důchodů, kde teď ta valorizace poroste rychleji než v minulosti podle nových pravidel, a velmi jsem uvítal i návrh, který dlouho opakuji, aby každému se přidalo stejně a ne procentem z předchozí výše jeho důchodů.

Pane prezidente, poslední otázka je k zahraniční politice. V Německu zkrachovala jednání o vládě, takzvané Jamajka koalici. Nyní se vrací na stůl teoretická možnost velké koalice. Sledujete situaci v Německu, může nás nějak ovlivnit?

Jestli si vzpomínáte, tak jsme se o tom bavili před týdnem nebo čtrnácti dny, a tehdy jsem Vám říkal, že věřím v obnovení velké koalice. Pevně doufám, že k tomu dojde.

Časopis Spiegel v Německu uveřejnil, že složitá jednání a problém komunikace stran souvisí s tím, že je absence velkých myšlenek a velkých osobností.

Tak to je samozřejmě pravda. Já jsem Vám tady citoval výrazné osobnosti politiky Willyho Brandta, Helmuta Kohla, Margaret Thatcherovou, Tonyho Blaira, François Mitterranda, Olofa Palmeho. Pane bože, mohl bych pokračovat poměrně dlouho. Kde jsou, kde jsou, sag mir, wo die Menschen sind? Takže, samozřejmě, že teď máme, protože je období konjunktury, spíše v čele šedivé a nudné úředníky, protože osobnosti, ať se nám to líbí nebo ne, pane Soukupe, se rodí v krizích. De Gaulle by byl bezvýznamný poslanec Dolní sněmovny, kdyby nedošlo k druhé světové válce, pardon, Winston Churchill, přeřekl jsem se a chtěl jsem pokračovat, a de Gaulle by byl bezvýznamný plukovník francouzských tankových vojsk.

Zhruba toto časopis Spiegel naznačoval. Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní rozhovor. Náš čas vypršel.


Bylo to hezké, děkuji Vám a vím, že jste se chtěl zeptat ještě na demisi. A já Vám pouze sděluji, že jakmile přijedu na Hrad, tak že demisi přijmu.

Na to nezbyl čas, ale pokud jsem dobře zaregistroval, předseda vlády Sobotka ani nepovažoval za důležité za Vámi přijet a demisi Vám poslal poštou. Tak to asi není tak důležitá událost.

Já jsem vycházel z toho, že už jednou demisi oznámil, a já jsem ho tehdy za známých okolností přijal a tyto věci není nutné opakovat.

Dobře, děkuji Vám ještě jednou.

Hezký den.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 30. listopadu 2017

zpět na seznam zpráv