Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

7. prosince 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes se s panem prezidentem setkávám v Lánech. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. 

Pane prezidente, pojďme začít netradičně. Vždy začínáme domácími politickými událostmi. Bylo by to logické i dnes, protože jich je hodně. Ale jsem si jist, že se jim budeme věnovat dost dlouho. Pojďme začít jednou zahraničně politickou událostí, aby nezapadla. Já to jen uvedu, Jeruzalém je posvátným městem tří náboženství, islámu, judaismu a křesťanství. Historické centrum Jeruzaléma zažilo třicet šest válek. Dvacet tři krát bylo obsazeno, dvakrát bylo zcela zničeno. Připomeňme si, že Izrael východní část Jeruzaléma obsadil v roce 1967 po jednom z izraelsko-palestinských konfliktů a anektoval jej. Mezinárodní společenství to neuznalo, a přesto v roce 1980 Izrael prohlásil Jeruzalém za věčné a nedělitelné hlavní město v rozporu s rezolucemi OSN. V roce 1988 Palestina prohlásila Jeruzalém za své hlavní město. Teď se stala událost, dá se říci desetiletí, kdy včera americký prezident Donald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele, co Vy na to? 

Ve svém historickém přehledu jste zapomněl na jednu věc, která se jmenuje Jerusalem Act, a je to zákon amerického Kongresu, který ukládá americkému prezidentovi, aby přesunul velvyslanectví Spojených států z Tel Avivu do Jeruzaléma. A každý americký prezident až dosud vždycky o půl roku toto usnesení odložil. A teď se stalo v souladu s předvolebními sliby prezidenta Trumpa, že konečně snad k tomuto přesunu dojde.

Já mám z toho velkou radost, protože když jsem byl asi před čtyřmi roky na návštěvě v Izraeli, tak jsem říkal, že bych velmi uvítal, kdyby česká ambasáda se přesunula do Jeruzaléma, a kdyby se tak stalo, byli bychom první. Teď budeme patrně dříve nebo později následovat Spojené státy, ale pořád je to lepší než nic.

Když jste se díval na ty reakce uvnitř americké politické obce, tak jste jistě zjistil, že dokonce i šéf demokratů pochválil Trumpa a vyslovil uznání tomuto jeho rozhodnutí. To, že jiní protestují, je jejich problém, protože můj názor je velmi prostý. Každá země má právo rozhodnout, jaké město bude jejím hlavním městem, a každá země má také právo rozhodnout, kam umístí svoji ambasádu. Zpravidla samozřejmě do toho hlavního města.

Já jsem na začátku ten historický přehled zrekapituloval, ty události, pro diváky tak, abychom tomu rozuměli. Ale přesun těch ambasád, ambasády jsou v Tel Avivu z bezpečnostních důvodů, to je jedna věc, samozřejmě, a druhý důvod je, že Jeruzalém prostě není uznáván mezinárodním společenstvím jako hlavní město Izraele. Bezpečnostní důvody jsou logické. Vyvolá to odpor palestinské reprezentace, různých arabských skupin. Nemyslíte si, že teď bude bezpečnostní situace po tomto kroku americké vlády v regionu eskalovat?

Ona takzvaná palestinská intifáda, která byla asi dvakrát nebo třikrát, to znamená nepokoje, byla očekávána po Trumpově oznámení potřetí, ale zatím se nekonala, protože silně pršelo. Tak uvidíme, jak to bude dál.

A jaký tento krok bude z pohledu světové politiky?

Já si myslím, že je to především krok, který prozrazuje sebevědomou politiku Spojených států, a to je velmi dobře.

Myslíte si, že by se Evropská unie měla odhodlat k podobnému kroku?

Zcela určitě ano. Už jsem Vám před chvílí říkal, že jsem to doporučoval pro Českou republiku, a jsme členy Evropské unie, byli bychom první, tak tuto palmu prvenství jsme už ztratili. Vzpomínám si, jak mi tehdy premiér Netanjahu říkal, když to uděláte, dám vám pro tu ambasádu svůj vlastní dům. Já jsem teď ve svém projevu v New Yorku pro Algemeiner toto připomněl. Mimochodem, premiér Netanjahu nedávno o mě opět velmi hezky mluvil jako o svém příteli, tak toho hned využiji, a pokud se konečně i česká zahraniční politika rozhoupe, tak mu připomenu, že máme v Jeruzalémě jeho dům, takže ušetříme, protože v každém případě v Jeruzalémě ty domy budou velmi pravděpodobně docela drahé.          

Pane prezidente, než se dostaneme k aktuálním politickým, domácím politickým událostem, což je jmenování Andreje Babiše premiérem, sestavování vlády a tak dále, Andrej Babiš, tak mi dovolte jednu otázku. Andrej Babiš vyhrál volby. Já jsem zaregistroval vyjádření Vašeho protikandidáta pana Drahoše, že pravděpodobně ty volby byly silně ovlivněny zahraničními rozvědkami, zahraničním vlivem. Myslíte si, že volby byly ovlivněny ze zahraničí? 

Já jsem řekl, a to platí, že se nebudu vyjadřovat ke svým protikandidátům. Takže to, co teď řeknu, platí bez ohledu na osoby. Jestliže se odstupující premiér, který už nemá do čeho mluvit, setkává s nějakým kandidátem na prezidenta, je to jejich soukromá věc. A nemá cenu to komentovat, ale důležité je, co tito dva lidé vydají za prohlášení. A to, co jste teď právě citoval, je tak neuvěřitelná drzost, že na to jako prezident samozřejmě musím reagovat, byť by to řekl kdykoliv. Podívejte se, zeptejte se každého našeho občana, který šel volit, milý příteli, milá přítelkyně, byl jsi ve svém volebním rozhodování v parlamentních volbách ovlivněn nějakou zahraniční rozvědkou? 

A jak by to mělo být, to ovlivnění? 

Prosím? 

A jak by mělo být to ovlivnění, jako, že média otiskují něco, co zahraniční rozvědky chtějí? 

Ne, je to naprostý nesmysl a já bych ocenil, že Bezpečnostní a informační služba okamžitě vydala prohlášení, že neexistují žádné informace tohoto typu, čímž z těchto dvou lidí udělala neinformované hlupáky. 

On pan Drahoš řekl, že se obává ovlivnění i prezidentských voleb, ale teď já jenom nerozumím, jak by to mělo konkrétně proběhnout. Rozumíte tomu? 

Já tomu rozumím. Podívejte se, je to takové alibi, které si může vytvořit jakýkoliv kandidát na prezidenta. Když vyhraje, tak se na to zapomene, a když prohraje, tak se řekne, prohrál jsem proto, protože mému protikandidátovi fandila nějaká zahraniční zpravodajská služba. Ale když se ptáte, jak by se to dalo ovlivnit, nijak. Podívejte se, v Americe, kde se také diskutuje o ovlivnění voleb, mají hlasovací automaty, takže se vedla diskuze o tom, zda hackeři nemohou ovlivnit tyto automaty, ale ukázalo se, že nemůžou. U nás je papírový systém hlasování, takže to nemůžete ovlivnit vůbec. 

Pojďme k Andreji Babišovi. Vy jste ho jmenoval premiérem. Je tedy teď designovaný premiér. A ve svém projevu jste ho upozornil, že může očekávat mediální hromy a blesky. Myslíte si, že mu to vadí? 

Ano, ještě není dostatečně zkušený v politice, aby mu to nevadilo. 

Měl jste na mysli jaké mediální hromy a blesky? Takové ty média, které jsou přesvědčeny, že znají pouze ten jeden jediný prospěšný světonázor, dobrý pro každého, jako České televize, nebo Bakalovy média. Tyto média jste myslel? 

Zhruba ano. Pohrobky TOP 09, kteří se ještě zachovali v našich médiích. A když mluvíte o Bakalových médiích, já neustále opakuji jednu krutou větu, že novinář, který bere peníze od Zdeňka Bakaly, je hoden toho nejhlubšího opovržení, ať jsou to Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, co tam ještě je, Respekt. 

DVTV a Respekt a takovéhle věci. 

Respekt, ano. 

Tak oni se navzájem s tou Českou televizí tak jaksi podporují, protože si dodávají kuráže, navzájem se zvou a ten jejich jediný správný názor dobrý pro všechny si takto podporují, no budiž.

Pane prezidente, jaký je teď jízdní řád? Andrej Babiš je designovaný premiér, ale vládne stále Sobotkova vláda, je to tak? 

Do třináctého. 

Jak budete postupovat? 

Do třináctého prosince vládne formálně vzato Sobotkova vláda. Já myslím, že už nic, zaplať pán bůh, dělat nebude. A jakmile jmenuji vládu a předtím se, počínaje dneškem, budu setkávat s kandidáty na ministry nebo ministryně, tak jakmile jmenuji vládu, tak se rozjede, 18. prosince počínaje, první kolo jednání o tom, zda Babišova vláda může získat podporu. Když to nevyjde, rozjede se druhé kolo počínaje začátkem ledna. A někdy kolem 10. ledna plus mínus, by mělo být hlasování o důvěře vládě a já jsem oznámil, že před Parlamentem na toto téma vystoupím. 

Jak hodnotíte povolební kroky Andreje Babiše? Jsou podle Vás obratné, dělá to poprvé, premiérem ještě nikdy nebyl. Jsou obratné, státnické, nebo vidíte tam velké chyby? 

Všechno je něco poprvé a mluvit o obratnosti můžete teprve, když bude výsledek, a výsledek není znám. Víte, jedna věc je trochu komická. Všichni mně tak trochu pláčí na ramenou, obrazně řečeno, že s nimi nikdo nejedná. A všichni naopak říkají, že s nimi nikdo nechce jednat. To jistě uznáte, nedává logiku. Takže já se pokusím zjistit, teď například jedu na sjezd Strany přímé demokracie, pokusím se zjistit, jak je to s tou ochotou nebo neochotou k jednání. 

Tak ono to vypadá, že na začátku, hned po volbách v řádu hodin nebo dnů, všichni velmi aktivně, tedy všichni kromě ANO, se potřebovali vymezit, že za ANO nikdy, že Andrej Babiš je nepřijatelný, že je trestně stíhaný premiér, je zcela nepřijatelné a tak dále a tak dále. A teď se zdá, že to možná ty strany trochu mrzí. Nemáte pocit, že zejména ČSSD a KDU už trochu měkne? 

Já jsem dokonce jednomu nejmenovanému předsedovi politické strany říkal, tak ty jsi měl takové silácké řeči před volbami, s Babišem nikdy, a teď si mně stěžuješ, že s tebou Babiš nejedná. Tak jak to jde dohromady? 

Pane prezidente, vypadá to, že ta vláda, kterou dává dohromady Andrej Babiš, jejíž jména ministrů už jsou potvrzená a jsou venku, pravděpodobně důvěru Poslanecké sněmovny nezíská, to lze předpokládat. Já mám k Vám otázku, na kterou jsem se de facto ptal několikrát v předchozích rozhovorech. Nedáte přeci jenom Andreji Babišovi, já vím, že to nejde formálně, nějaké limity v rozhodování vlády, ať se to týká třeba obměn lidí ve státních podnicích, úřadů? 

Andrej Babiš s výrazným náskokem zvítězil ve volbách. Dávat limity vítězi může poražený, ale já nejsem poražený, pane Soukupe. 

Dobře, ale víte, jak to myslím. Vláda bude vládnout, pravděpodobně, bez důvěry, a na tom je to postaveno, aby jaksi vláda učinila kroky, které Parlament... 

Vláda, která nemá důvěru, je plnohodnotná vláda podle ústavy a může dělat jakékoliv kroky včetně personálních změn. 

Tak třeba na Úřadu vlády lze asi očekávat těžko, že by Andrej Babiš spolupracoval s Vladimírem Špidlou nebo pozoruhodným tiskovým mluvčím premiéra Sobotky Ayrerem. To lze předpokládat, ale ředitel Českých drah nebo České pošty nebo Budvaru a podobně, ti spadají do stejné kategorie, jako třeba... 

Záleží na tom, jestli jsou to lidé úspěšní nebo neúspěšní. Dám Vám příklad. Andrej Babiš velmi často mluví o EGAPu, to je pojišťovací společnost, a o Exportní bance. A v souvislosti s tureckou elektrárnou Adularya zrovna včera při svém jmenování připomínal, že díky řekněme nesprávné přípravě tohoto projektu, když to řeknu velmi jemně, zfušovanému projektu, řekl bych méně jemně, takže jsme přišli o tučné miliardy korun. Jestli z toho vyvodí osobní odpovědnost těchto lidí, případně udělá reorganizaci těchto dvou institucí, tak se mu nelze divit. 

Tak tedy v případě těchto dvou institucí nepochybně by to bylo v pořádku, protože ztráty, které státní rozpočet musel uhradit, přesahují dvacet miliard korun, tak tam pravděpodobně k chybám došlo. 

Tak. 

Pane prezidente, pojďme se na chvilku zastavit u jednotlivých ministrů, jejichž jména jsou známá. Karla Šlechtová na obraně. Vím, že je to Vaše oblíbenkyně. 

Je to moje oblíbenkyně a já už jsem jednou řekl, že když vzala do ruky zbraň, tak jsem se trochu vyděsil, ale právě proto, že ji mám rád a že ona tuto funkci chce vykonávat, tak si počkám, jak to s ní dopadne, a budu se modlit, pane Soukupe, aby nedopadla jako Vlasta Parkanová nebo jako Karolína Peake. Ale myslím, že Karla Šlechtová neumí zpívat, takže má všechny předpoklady pro výkon ministryně obrany. 

O veřejných zakázkách na Ministerstvu obrany už jsme hovořili v minulých rozhovorech, ale k tomu se vracet nechci. Zajímavé je to, že těch veřejných vyjádření potenciálních ministrů bylo zatím málo. A pokud nějaké padlo, vždycky vyvolali bouři. Jednu z těch bouří udělala Karla Šlechtová, když řekla, že chce více vojáků v zahraničních misích. Souhlasíte s tím? 

Ale to já chci taky. Samozřejmě, že ano, zejména v Afghánistánu, a pevně doufám, že k tomu dojde. Podívejte se, pane Soukupe, my přeci nemůžeme jedním koutkem úst prohlašovat, že jsme proti islámskému extremismu, a druhým koutkem úst říkat, že nechceme své vojáky v zahraničních misích. To je zbabělé, to je pokrytecké, tak za sebe necháme bojovat druhé? 

Dobře, ministerstvo zahraničí, Martin Stropnický. V minulé vládě se Vaše názory na zahraniční politiku s názory ministra zahraničí Zaorálka a vlády dost často střetávaly. Bude teď zahraniční politika Pražského hradu a ministerstva zahraničí... 

Tak já bych Vás opravil, protože... 

Bude trochu koordinovanější, srozumitelnější? 

V devadesáti procentech případů se naše názory shodovaly. Vzpomeňte si třeba na prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů ohledně vztahu s Čínou. Ale samozřejmě mediálně zajímavých je těch 10 procent, kde se tyto názory lišily. To je například zrušení protiruských sankcí a jistě bych našel ještě nějaké další ilustrace. I prezident má právo na svůj názor, protože prezident podle ústavy spoluurčuje, zdůrazňuji, spoluurčuje zahraniční politiku. A pokud jde o Martina Stropnického, má bezesporu diplomatickou praxi. Jako ministr obrany se vymezoval v zásadě jako ten, kdo podporuje zvýšení výdajů na obranu, což je naprosto pochopitelné. Který ministr by nepodporoval zvýšení svého rezortu. A jak se vymezí nikoli v obranné, ale v zahraniční politice, to ukáže čas. 

Dobře, Alena Schillerová, je to dobrá volba? I náměstkyně ministra financí, která je spojována se zajišťovacími příkazy a tím pověstným zaklekáváním na firmy a tak dále. Andrej Babiš ji přerozhodl jmenovat ministryní financí? 

Až dosud jste se mě ptal na ministry, které znám. Paní Schillerovou osobně neznám a nepokládám za korektní se o ní vyjadřovat dříve, než se s ní za několik málo dnů setkám. A to samozřejmě platí i o ostatních ministrech s výjimkou, kdo nám tam zbývá, Dana Ťoka a Richarda Brabce? 

A Roberta Pelikána. 

A Pelikána, takže těchto tří. Na ty se mě klidně ptát můžete, ale opakuji ještě jednou, nejdříve se s těmi nováčky setkám, a teprve potom si o tom můžeme popovídat. 

Dobře, tak Robert Pelikán. Na co by se měl soustředit ve vztahu k justici? 

Tak stále ještě je tady zákon o státním zastupitelství, to je jakási trvalka, jakýsi evergreen. A myslím si, že by bylo dobré, abychom konečně měli jasnější představu o pozici státních zástupců v našem justičním systému. 

Jedním z kroků, který vláda nevyloučila, že udělá, a mezi lidmi velmi zarezonoval, je zmírnění restrikcí ve vztahu k zákazu kouření. 

Mě se na to neptejte jako kuřáka, protože já to samozřejmě uvítám, ale dovedu si představit fanatiky, nekuřácké fanatiky, kteří budou běsnit. Takže nechme se překvapit, jestli lidé dostali rozum, jestli pochopí, že když se vybudovaly chráněné místnosti pro nekuřáky a kuřáky tak, že to úplně stačí a že je zbytečné teď ty kuřácké místnosti zase pečlivě odstrojovat. Myslím si, že je to šaškárna. Uvidíme, jak to dopadne. 

Dobře. Pojďme teď už opravdu naposledy v našich rozhovorech, i do budoucna, naposledy k Bohuslavu Sobotkovi, k Sobotkově vládě. Velmi krátce, jaká byla? 

Já už jsem několikrát, pane Soukupe, řekl, že byla udržovací, a to není žádná nadávka, žádná kritika, to je prostě... 

Já jsem se na to ptal, pane prezidente, jestli považuje vládu za udržovací, Andreje Babiše, a ten velmi vehementně protestoval. 

Já vím, že protestoval, protože v jeho oblasti, to znamená EET, kontrolní hlášení a tak dále, ta vláda udržovací nebyla. Ale vládu musíte hodnotit jako celek, a ne jenom prizmatem činností jednoho ministerstva, například ministerstva financí. Podívejte se, já jsem dával příklad tří reforem, které moje vláda za čtyři roky udělala a dnes přežívají, a dnes se ukazuje, že byly úspěšné. To byla profesionalizace armády, takže mladí muži by mně měli poděkovat, že už nemusí na vojnu. Zadruhé bylo to zavedení krajské samosprávy, takže páni hejtmani by mně měli poděkovat, že jsou hejtmany. A konečně privatizace bank, díky čemuž, a to dokonce oceňovali i moji názoroví oponenti, je náš bankovní sektor zdravý. Jmenujte mně podobně razantní reformu alespoň jednu, natož tři, které udělala Sobotkova vláda. 

Takto razantní reformy tam asi opravdu nebyly. Ale tak pojďme zkusit oznámkovat ty nejdůležitější věci z pohledu občanů. Jak byste oznámkoval činnost vlády v oblasti třeba... 

Nebudu. 

Čerpání fondů Evropské unie? 

Ne, ne, ne, ne. 

Myslíte si, že to bylo úspěšné období? 

Myslím, že Karla Šlechtová se mimo jiné zasloužila, protože to měla v rezortu, o čerpání evropských fondů, ale do tohoto tématu se nenechám zatáhnout z velmi prostého důvodu. Pane Soukupe, Vy víte, že jsem z řady důvodů měl výrazné výhrady vůči Bohuslavu Sobotkovi, ale právě proto bych nebyl objektivní při hodnocení jeho vlády. Když jsem Vám řekl, že jeho vláda byla udržovací, tak to nebylo hodnocení, ale konstatace. A pokusil jsem se na příkladě těch tří reforem argumentovat, proč. 

Já jsem se chtěl zeptat na velmi krátké hodnocení třeba podpory krajů, školství, dopravy, sociálně slabších občanů. 

A to je přesně to, co jsem Vám řekl, že bych nebyl objektivní. 

Jaké hlavní kroky očekáváte v hospodářské oblasti, pokud jsme toto téma přeskočili, v hospodářské oblasti od nové vlády, hospodářské oblasti. 

Upřímně řečeno, to, co bych chtěl nejvíce, je zvýšení objemu investic ze státního rozpočtu. Víte, málo se ví, že zatímco objem investic, já jsem si teď na to nechal zpracovat studii, byl tak kolem patnácti procent ze státního rozpočtu, tak v posledním roce byl pět procent, to je zatraceně nízké číslo. A tím se vlastně odsuzujeme k budoucí zaostalosti. Ono se nám to krásně mluví, roste hrubý domácí produkt, roste spotřeba domácností, spotřeba vlády, ale to, co klesá, a to výrazně klesá, jsou investice. 

Mimo jiné návrh státního rozpočtu na rok 2018 prošel prvním čtením a opozice jej kritizuje ze dvou důvodů. Jeden je, že tam je padesátimiliardový schodek i v době, kdy ekonomika roste, a druhý je nízký objem investic. 

Ta druhá kritika je oprávněná a ještě bych k tomu přidal rostoucí počet státních úředníků, podotýkám státních úředníků, nikoliv státních zaměstnanců. 

Ano, učitele, policisty, ty máme rádi, ty vynecháme. 

Hasiči a tak dále a tak dále. Podívejte se, já samozřejmě vítám, jestliže se přidává důchodcům, to je v pořádku. Ale proč se má přidávat 10 procent státním úředníkům, když jich je tam zbytečně moc a když první úkol je snížit jejich počet? 

Pojďme zpátky k té Sobotkově vládě. Řekněte mi alespoň tedy nejlepší a nejhorší okamžik Sobotkovy vlády z Vašeho pohledu? 

Tak nejlepší okamžik byl zcela určitě, když byla jmenována. Nejhorší okamžik, když odešla. 

Bohuslav Sobotka je nepochybně nejnenáviděnější sociální demokrat alespoň u části lidí. Ale nemůžeme mu upřít, že čtyři roky vládl, dovládl. Mnoho jeho předchůdců tuto pozici neustálo. Čtyři roky to prostě nevydrželi. To mimo jiné svědčí o určitých jeho schopnostech manažerských, politické obratnosti. Čtyři roky vládnutí jsou důkazem, že Bohuslav Sobotka není úplně neschopný. Myslíte si, že se vrátí do vrcholných státních pozic? 

V současné době je zvolen poslancem. Protože je to poslanec sedmiprocentní strany, velmi pravděpodobně nezíská žádnou parlamentní funkci. Bude pracovat v Poslanecké sněmovně čtyři roky, a co bude dál, to se uvidí. 

Vy jste na Vysočině také několik let odpočíval a vrátil jste se do funkce prezidenta, tak. 

Tak já jsem, předtím měl za sebou spíše úspěšnou politickou dráhu, ale protože nechci mluvit teď o Bohuslavu Sobotkovi špatně, tak o něm nemluvím vůbec. 

Dobře, myslím, že to bylo naposledy, co jsme o Bohuslavu Sobotkovi hovořili. 

Výborně. 

Pane prezidente, pojďme k aktualitám, které se udály v minulém týdnu. Jednou z věcí, která veřejností zarezonovala, byl pád lávky v Troji. Mě na tom zaujalo, já vím, že nemůžete hodnotit práci statiků nebo stavebníků a tak dále. 

Ano, ano, ano. Vy se mě budete ptát v okamžiku, kdy v Praze nebo kdekoliv jinde spadne most. 

No, já se Vás nechci zeptat na lávku. 

Nebo tím hůře lávka. Víte, kolik je podle analýz... 

Kdybyste mě nechal domluvit, pane... 

Spadlých nebo havarijních mostů. Několik set. 

Určitě hodně. Kdybyste mě nechal domluvit, tak to byl jenom úvod k té otázce. Ta otázka je na politickou odpovědnost, politickou odpovědnost politiků. Pražská primátorka Adriana Krnáčová v reakci na ten pád té lávky řekla, že by politici měli vyvodit politickou odpovědnost. A v tomto případě, kdo by ji tedy měl vyvodit, když ne ona? 

Ať si myslíme o primátorce cokoliv, vyvozovat odpovědnost za každou spadlou lávku by měl především projektant této lávky. Dále ten, kdo měl na starosti její údržbu, a dejme tomu ještě o jedno patro výš člověk, který odpovídá na pražském magistrátu za tuto strukturu investic. To je v pořádku, ten by měl asi odstoupit. Mimochodem, vzpomínám si, že v Belgii odstoupil nějaký ministr dopravy, když se srazily vlaky nebo něco podobného. 

Tak samozřejmě. 

Ale pak. 

Politik nese odpovědnost. Pravděpodobně tu vinu nese nějaký konkrétní dozorový orgán, ale politik nese odpovědnost za chod toho mostu. 

Dobře, tak já bych, a promiňte mi ten černý humor, volal Adrianu Krnáčovou k odpovědnosti, kdyby dejme tomu spadl Libeňský most, což říkám jako varování, protože ten je také v havarijním stavu, a zatímco na té lávce byli čtyři zranění, z toho dva těžce, tak kdyby spadl Libeňský most, tak to už by byly oběti a to už by bylo opravdu na odstoupení primátorky. 

Osobně tedy nevidím úplně velký rozdíl mezi jedním těžce zraněným nebo deseti těžce zraněnými. Tu odpovědnost by někdo měl nést, ale když přijde malér, většinou se k tomu čeští politici neznají, tak to zobecněme. Nepřijde Vám skutečně divný systém, kdy politickou odpovědnost nikdo nepřijímá a za konkrétní průšvihy svého města, rezortu, úřadu a tak dále se prostě neodstupuje? Vždycky se ukáže někdo, kdo za to konkrétně může, zavinil to, ale tu odpovědnost nikdo necítí, rozumíte. Tu vinu najdeme, ale tu odpovědnost nikdo necítí. A sám jste řekl, že v zahraničí se odstupuje z funkcí za mnohem menší prohřešky. 

Já Vám dám příklad, který jsem už možná v naší diskuzi jednou uváděl, a to je kauza Opencard, kde bylo odmítnuto vyvození politické odpovědnosti. Teď se možná začne nějaké trestní stíhání, ale v podstatné části této kauzy došlo, jak dobře víte, k promlčení. Takže ta materiální odpovědnosti ta už asi bude těžko vymahatelná. A kromě kauzy Opencard, je tady stále nevyřešená kauza OKD. Teď, jak jsem si všiml, Piráti udělali dobře a navrhli vytvoření vyšetřovací komise ke kauze OKD. A tam také bude někdo muset vyvodit politickou odpovědnost, a to rozhodně nebude vrátný na ministerstvu financí. 

Ale to OKD je typické. Vinu má nést nějaký konkrétní znalec, zatímco odpovědnost z politické reprezentace za to nikdo nepřiznal a všichni ukazují na toho konkrétního znalce, který se brání tím, že na to měl málo času, že měl špatné zadání a že na něj politici naopak tlačili, aby spěchal a tak dále. Tak to je typický příklad. 

Tak jednak ten znalec byl korigován už úřadem pro hospodářskou soutěž, to zaprvé, který řekl, že ten odhad je příliš nízký, ale já bych to řekl asi takhle. Podívejte se, součástí profesní náplně každého politika, v našem případě tehdy ministra financí, je, aby posoudil znalecký posudek. A v případě, kdy dojde k závěru, že z nějakých důvodů je ten znalecký posudek nesprávný, tak aby si vyžádal posudek jiný. V tomto případě existuje vážné podezření, že ta cena byla podhodnocena záměrně, a právě proto je dobré, aby se vytvořila ta vyšetřovací komise. 

Tak doufejme, že ta vyšetřovací komise parlamentní nedopadne jako ty předchozí. 

To je pravda. 

U kterých to vypadalo spíše tak, že každý ten orgán Parlamentu včetně vyšetřovací komise musí mít svého místopředsedu, předsedu, služební auto, sekretářku a tak dále. A ta činnost tak nějak vždycky se rozplyne. 

Se rozplyne, ale buďme optimisty. 

No dobře. 

Život je krásný, když máme naději, že? 

Vy jste zmínil, že o víkendu přijdete na sjezd SPD Tomia Okamury. Jedním z jeho takových vlajkových lodí programu je právě hmotná odpovědnost politiků. Když jsme mluvili o té odpovědnosti politiků, mluvili jsme o té politické odpovědnosti, která by měla směřovat tedy k odstoupení z funkce, pokud za něco odpovídají. Neříkám, že vždycky zavinili. Co ta hmotná odpovědnost politiků, že by svým majetkem ručili za špatná rozhodnutí? 

Ale vždyť, pane Soukupe, něco podobného už teď existuje u vedoucích představitelů akciových společností. 

Vím, ano. 

Kde, jak víte, oni ručí svým majetkem. 

Ano. 

Tak proč by stejně tak neručili svým majetkem i politici? 

Další věcí, které SPD prosazuje, je další vlajková loď, je široké referendum. V tom se také shodujete? 

Ale vždyť já jsem asi před rokem v Poslanecké sněmovně obhajoval zákon o obecném referendu a vůbec mi nevadilo, že ho předložil můj jinak názorový odpůrce Jiří Dienstbier, protože si myslím, že ten zákon je napsaný poměrně dobře. A bohužel, zatím leží ve Sněmovně v prvním čtení. Doufejme, že se to teď trochu pohne. 

Je známo, že s mnoha programovými body SPD se dost těžko můžete shodnout, ale jedna věc další, ve které se shodnete, jsou ty kvóty na migranty. To jste odmítal Vy i Tomio Okamura. Zajímavé bylo, že tak nějak postupně se to rozplizlo. 

Je zajímavé, že ty kvóty dneska odmítá skoro, skoro každý. A víte, proč? Protože se blíží volby, anebo blížily volby, když mluvíme o parlamentních volbách. Takže v podstatě každý říká, já jsem také proti kvótám, včetně těch, kteří podepsali různé petice na podporu migrantů, ale na to se teď úplně zapomnělo. 

On se ten systém kvót tak nějak sesypal. Bylo to velké téma řádově před půl rokem a teď se to tak jaksi, už s tím skoro nikdo nechce mít nic společného. 

Tak uvidíme, jak to dopadne na Evropské radě, kam teď Andrej Babiš jede. Tuším, že 14., ano, 14. prosince. Zavázal se veřejně, že bude bojovat proti kvótám. Věřím, že tento slib dodrží. 

Tak jsme našli pár věcí, ve kterých se s Tomiem Okamurou shodnete. Očekáváte od něj podporu v prezidentské volbě? 

Pane bože, jestli si někdo myslí, že tam jedu, abych požádal o podporu. 

To jsem neřekl. 

V prezidentské volbě, tak je to naprosto naivní, a víte proč? Pane Soukupe, víte jaký je rozdíl mezi parlamentní a přímou volbou, kromě jiného? V parlamentní volbě nesmírně záleží na podpoře politických stran, tedy pokud jsou v Parlamentu samozřejmě. V přímé volbě je to naprosto okrajová záležitost. Je samozřejmě sympatické, když vám někdo řekne, že vás podporuje, ale to je asi tak všechno, protože v přímé volbě máte osm a půl milionů oprávněných voličů, zatímco v parlamentní volbě máte dvě stě osmdesát jedna poslanců a senátorů. Tak si to srovnejte. Na jedné straně maličký hlouček, na druhé straně obrovská masa. Ten hlouček můžete ovlivnit svým doporučením. Tu masu prakticky vůbec ne, to je totéž, jako když nějaký blbec bude vykládat, že je ovlivněna ruskou nebo americkou nebo jakoukoliv jinou rozvědkou. 

Zeptat jsem se samozřejmě musel, protože ta otázka se nabízela. Pojďme do zahraničí v závěru našeho rozhovoru. Zaregistroval jste zprávu, že Mezinárodní olympijský výbor vyloučil ruské sportovce z olympiády, a co tomu říkáte? 

Tak pokud vím, tak půjdou pod nějakou neutrální vlajkou. Dopingové aféry existují. Vím, že asi předevčírem Mezinárodní olympijský výbor konstatoval, že jediný, kdo je za tuto dopingovou aféru odpovědný, je tamní ministr sportu. Tak vidíte, před chvílí jsme diskutovali o odpovědnosti, takže odvolat z funkce, zbavit veškerého majetku, případně zavřít anebo... 

No vidíte, hmotná, politická, trestní odpovědnost. 

Ano, ano, a už to máme. 

Už to máme. Zůstaňme ještě u Ruska. Německý koordinátor pro transatlantickou spolupráci Jürgen Hardt řekl, že se zdá více než pravděpodobné, že Rusko dodává ropu a ropné produkty do Severní Koreje, a podporuje tak našeho oblíbeného Kima. Zaregistroval jste to, myslíte si, že je to možný? 

Ne, nezaregistroval. Možné to je, ale vím, že například i Čína, která ze známých důvodů byla vůči Severní Koreji tolerantnější než Rusko, přerušila dodávky, nebo odběr, co to tenkrát bylo. Odběr korejského uhlí, myslím si. 

Ano. 

Takže naopak odběr korejského uhlí, což je sankce svého druhu, že. Dost o tom pochybuji, pokud to nemá doloženo, tak to taky může být, jak říká Donald Trump, fake news. Ale víte, upřímně řečeno, ta blokáda, a o tom už jsme také mluvili, se nikdy příliš neosvědčila, protože ta země, viz případ Kuby, padesát let to trvalo a taky nic z toho, ta země si vždycky nějaké kanály najde. 

Poslední otázka dnešního rozhovoru se týká Španělska. V minulých dnech proběhly oslavy dne ústavy. Španělé velmi intenzivně dávali najevo loajalitu ke státu a oslavili Den španělské ústavy včetně oblasti v Katalánsku a současně španělský soud zrušil mezinárodní zatykač na katalánského premiéra Puigdemonta. Jak hodnotíte teď tu situaci ve Španělsku? Ona se trochu už uklidnila. Uplynulo několik týdnů či měsíců od těch vzrušených dnů, kdy Katalánci vyhlašovali nezávislost. Jak ji hodnotíte a jak ji vidíte do budoucna? 

Vraťme se na chviličku k tomuto tématu, které jsme probírali už v minulosti. Já jsem Vám tehdy říkal, že katalánská nezávislost je otevření Pandořiny skříňky, že by následovala nezávislost Skotska, případně severní Itálie a tak dále, a to asi není úplně dobré řešení. Zadruhé jsem upozorňoval na to, že v Barceloně demonstruje jeden den milion lidí za katalánskou nezávislost a druhý den tam přijde taky asi milion lidí, který demonstruje za španělskou jednotu. 

A ono to vypadá, že je to taky bavilo, protože ti lidi nebyli úplně rozdílní to demonstrování. 

Nikdy, nikdy nebyli úplně rozdílní. Ale když se ptáte na to propuštění z vazby. Ano, určitě ano. Podívejte se, nejhorší je udělat z někoho mučedníka. To se stalo i Andreji Babišovi, že ho Sobotka vyhodil z vlády naprosto nesmyslně a v rozporu s koaliční smlouvou. A protože se stal mučedníkem, tak tím získal několik málo procent navíc. 

Tak možná se katalánský premiér, expremiér Puigdemont přijede zeptat Andreje Babiše, jak se to dělá. Pane prezidente, náš čas vypršel. Děkuji Vám za rozhovor. 

Bylo mi potěšením a možná, že za týden Vám řeknu, jakým dojmem na mě působili kandidáti na ministra. Ale samozřejmě se jich také zeptejte, jakým dojmem jsem na ně působil já. Možná, že se budou otřásat hrůzou. 

To uvidíme, jestli nějakého potkám, přeptám se. 

Hezký den. 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 7. prosince 2017

zpět na seznam zpráv