Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

14. prosince 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který pro vás připravujeme tentokrát z Pražského hradu. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, když jsem na Vás čekal, než jste dokončil své pracovní povinnosti, viděl jsem, že jste s paní ministryní Šlechtovou telefonovali našim zahraničním misím. To mě zaujalo. O čem? Komu jste telefonovali a co jste říkali?

Tak zaprvé, byly to čtyři mise, respektive pět, když zahrnu i misi v Mali. Takže základní a nejdůležitější mise je samozřejmě mise v Afghánistánu, ale další je mise na Sinaji, na Golanských výšinách, to už máme tři. Čtvrtá je mise v Mali. No a samozřejmě, že teď se stala velmi důležitou mise v Iráku, protože tam mimo jiné cvičíme vojenskou policii a cvičíme vojenské letectvo.

Paní ministryně Šlechtová ještě před nástupem do funkce ministryně obrany říkala, že chce posílit naši přítomnost v zahraničních misích, a to i proti vůli SPD konkrétně. A Vy jste byl na celostátní konferenci SPD minulý týden. Nepřesvědčil jste je trochu ke změně postoje?

Nevím, jestli jsem je přinutil ke změně postoje, ale doufám, že jsem je alespoň přinutil k přemýšlení nad velmi prostou otázkou, pane Soukupe. Fajn, ve svém programu jste proti islámu, proti islámskému terorismu a já s vámi souhlasím. Na druhé straně říkáte, že nechcete bojovat proti islámským teroristům. Tak jsem ty teroristické organizace vyjmenoval. V Afghánistánu je to Tálibán, na Golanských výšinách nebo na Sinaji je to Al-Káida a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Samozřejmě v Iráku Islámský stát. Tak jsem říkal, máte dvě možnosti, buď vyškrtněte ze svého programu boj proti islámskému terorismu, a pak budete konzistentní, když budete bojovat proti zahraničním misím, anebo přestaňte bojovat proti zahraničním misím. Mimochodem ta základní námitka, že to musí být schváleno rezolucí Rady bezpečnosti, pokud mě paměť neklame, tak Afghánistán je schválen rezolucí Rady bezpečnosti a dokonce, ke svému úžasu, jsem zjistil, že i ta operace v Mali je kryta rezolucí Rady bezpečnosti, což jsem dříve nevěděl.

Pojďme zpátky domů. Samozřejmě tématem, které teď hýbe veřejným prostorem. Prezidentská volba. Za čtyři týdny bude první kolo prezidentské volby. V minulých dnech Nejvyšší správní soud zamítl stížnost Terezie Holovské, která protestovala proti zaregistrování pěti prezidentských kandidátů. Jen pro rekapitulaci, bylo to proto, že podpisy senátorů a poslanců se jaksi křížily, že podepsali více kandidátních listin. Zajímavé na tom bylo, že soud řekl, ano, tito kandidáti mohou kandidovat, ucházet se o funkci prezidenta, ale příště už to nebude dovoleno. To znamená, příště už musí každý senátor nebo poslanec podepsat pouze jednu kandidátní listinu. Mně to tedy přijde zábavné.

No komické to nesporně je a nesvědčí to zrovna o kompetenci soudu, který má rozhodnout jednoznačně, ale protože znáte můj názor, že je potřeba zrušit možnost, aby poslanci nebo senátoři kandidovali svého nominanta na prezidenta, a že ten, kdo chce opravdu oslovit voliče, musí získat alespoň těch padesát tisíc, tak si myslím, že je to pseudospor. Dejž bůh, aby byl změněn zákon o prezidentské volbě a aby tohle ustanovení vypadlo, protože to dělá z poslanců a senátorů nadlidi. Jeden senátor váží totéž jako pět tisíc občanů. Jeden poslanec váží totéž jako dva a půl tisíce občanů. Kde to proboha jsme?

No já jsem na to chtěl upozornit proto, že Ministerstvo vnitra říkalo, že v postupu, který zvolilo, nebo ve výkladu zákona, který udělalo, nevidí žádný problém. Soud tam evidentně problém vidí, ale naštěstí se…

Ale Vy jste měl, pane Soukupe, docela hezký bonmot, a on to nebyl bonmot. Dovedeno do důsledku, oni by vlastně tím pádem mohli dát kandidaturu třeba jednomu sto tisíci lidí,…

No, teoreticky ano.

… jste říkal, takže pak bychom místo devíti kandidátů, jako byli před pěti lety, měli sto tisíc kandidátů, z nichž bychom ovšem většinu z nich vůbec neznali.

Vůbec neznali, ale napříště už to evidentně možné nebude. Pane prezidente, v souvislosti s prezidentskou volbou, mně tam trochu chybí žena a mám takový svůj pocit, že jedna žena, známá kandidátka, nějaká, nechci říct žádné jméno, ani ho nevím, by ten Váš pánský klub mohla pěkně rozstřelit, co myslíte?

Já Vám nevím, pane Soukupe. Vzpomínám si, že před pěti lety tam byly ženy, Jana Bobošíková, pak tam byla Táňa Fischerová a pak tam byla ještě třetí, lidovkyně, pane bože, jak ona se jmenovala? No, to nevadí, ale určitě tam byla.

Zuzka Roithová, myslím.

Takže byly tam tři ženy z devíti, a to je docela slušné zastoupení.

Dobře, jak jsem řekl, za čtyři týdny je prezidentská volba. Je na místě se ptát, jaké tedy budou první kroky prezidenta po zvolení. Já jsem se na to ptal v Aréně Jaromíra Soukupa pana Horáčka. Musím se samozřejmě zeptat i Vás. Pokud budete znovu zvolen, jaké budou Vaše první kroky?

Žádné. Já budu pokračovat v tom, co jsem dělal pět let, a nevidím důvod, proč teď bych udělal tlustou čáru a začal znovu.

Ta Aréna Jaromíra Soukupa s panem Horáčkem byla zábavná. Přivolala spoustu pozornosti. Byla to opravdu show, ale přišlo mi, že pan Horáček byl trochu proklamativní a obecně tak konstatoval. Dám Vám takový příklad, na dotaz jednoho z diváků na situaci seniorů a na výši platů řekl podle mého názoru typickou větu. Já dám svůj prezidentský plat na charitu, abych na situaci seniorů upozornil. Není to trochu málo?


Podívejte se, samozřejmě, že miliardář si může dovolit dát svůj plat na pomoc seniorům, ale počítejte se mnou, seniorů je přes dva miliony, průměrný starobní důchod je jedenáct tisíc, takže on jeden prezidentský plat to nevytrhne. Já sám dávám samozřejmě třetinu prezidentského platu už pět let na pomoc Fondu ohrožených dětí a myslím si, že je to správné, a rozhodně na tom nechci založit žádnou prezidentskou kampaň.

Já jsem chtěl jenom upozornit, že prezident republiky by měl mít jaksi z mého pohledu rozmyšleno, jak konkrétně změní politickou situaci, rozhodnutí vlády, jakým způsobem bychom měli postupovat, než jenom dělat tato gesta.

Víte, zaprvé, někteří prezidentští kandidáti, nebudu jmenovat, vedou kampaň tak, jako kdyby kandidovali na premiéra. Toho jste si určitě všimnul. Vykládají, co všechno změní, a vůbec si nepřečetli ústavu a nevědí, jaké má prezident kompetence. Ale na druhé straně, když si prezident vytvoří určitou neformální autoritu, tak může leccos ovlivnit. Já jsem včera jmenoval vládu a myslím si, že se všemi ministry včetně premiéra si docela dobře rozumím a že když k nim přijdu, nebo když si je pozvu, ať už na Hrad nebo do Lán, a něco jim řeknu, nějaký svůj názor, tak že o něm minimálně budou přemýšlet. A když ten prezident tu autoritu nemá, no tak si může říkat, co chce, a je to takové mluvení do větru.

No jistě, to je v každé lidské činnosti. Něco je psáno, nějaká pravidla, ale je na lidech, jak je konkrétně naplní, jaké spolu mají vztahy, jak dokážou svoji vůli prosadit, jak dokážou spolu komunikovat, to je pochopitelné. Pane prezidente, jakou odhadujete volební účast? Myslíte si, že bude vyšší než v parlamentních volbách?

Já si myslím, že ano, protože je to podobně jako Sparta a Slavie dost polarizováno, a právě tato polarizace vede k vyšší volební účasti. Máte tady devět kandidátů a mohl byste mi namítnout, že bylo také devět parlamentních stran, které se tam dostaly, a přesto byla volební účast jenom šedesát procent. Ale já bych zase řekl, že u těch prezidentských voleb je ta volba více personifikovaná. Je to více o tvářích než o politických stranách.

Já Vám řeknu z pohledu, pane prezidente, moderátora, když jsem dělal takové ty předvolební debaty, kde bylo osm nebo devět stran a každý říkal svůj názor, to bylo k uzoufání nudné. Zatímco teď, když se hovoří s kandidátem na prezidenta, s jedním člověkem, je to zábavné. Lidi to baví, velmi to oceňují, i z pohledu moderátora je to zajímavá, a z pohledu televize, je to zajímavá situace, která nás těší.

Přesně tak, a proto může být ta volební účast o něco větší. Já vím, že je odhad až osmdesát procent, s tím nesouhlasím, ale může být o něco vyšší než těch šedesát procent z parlamentních voleb.

Jste proto, aby volební právo se stalo volební povinností?

Ale samozřejmě, že ano, a říkal jsem to mnohokrát. Jsem rád, že na sjezdu SPD to bylo podpořeno, a mimochodem bylo to za Masarykovy první republiky. Je to v Belgii, je to v Lucembursku, je to v Austrálii. Není to žádná velká novinka.

Já jsem četl ještě zajímavý názor Miroslava Macka, matadora české politiky, který říkal, že by byl pro, abychom se vrátili ke staroanglické zásadě, že může volit jen ten, kdo platí daně.

Já si myslím, že by to mělo být přesně obráceně. Měli bychom přimět všechny neplatiče daní, aby je platili. A potom se bude de facto realizovat i Mackův návrh.

Pojďme k hlavní události tohoto týdne, a to je samozřejmě jmenování vlády Andreje Babiše. Obecně, pane prezidente, co od ní očekáváte?

Vy jste jistě sledoval rozmíšky minulé vlády právě proto, že to byla vláda koaliční. Něco z toho uniklo navenek, něco zůstalo pod povrchem, ale že se tam rvali jako psi, to je naprosto nepochybné. Tak to očekávám, že nebude. A samo o sobě je to pozitivní efekt, protože když vláda pracuje jako tým bez ohledu na stranickou příslušnost, tak má daleko vyšší výkonnost. Víte, mně se z počátku na Babišovi nelíbilo, budu řídit stát jako firmu, když ale dodal, budu řídit stát jako rodinnou firmu, tak to už se mně docela líbilo. To je něco jiného, protože já jsem zažil při svých cestách do krajů mnoho úspěšných rodinných firem, a ty firmy se chovají ke svým zaměstnancům úplně jinak. To vlastně nejsou zaměstnanci, to jsou rodinní příslušníci.

Andrej Babiš se netají tím, že podle jeho názoru vláda, která je jednobarevná, má větší akceschopnost, a slibuje, že se nebude hádat a že bude tedy akční, že bude fungovat, že bude pracovat pro lidi. To je jeho názor, tím on se netají, a snaží se evidentně i to jednání povolební vést tak, aby se mu to povedlo. A netají se i obdivem k Vaší vládě, jednobarevné vládě. Hádali jste se tam?

To víte, že ano, ale nikdy to nešlo do médií, a když se o to nějaký ministr pokusil, tak druhý den přestal být ministr.

Andrej Babiš sliboval ve svém projevu, že vláda bude aktivní, aktivnější. Vysvětlil Vám v čem?

Především si myslím, že bude rychlejší. Ta rychlost se projevuje ne jenom v legislativní úrovni, to znamená předkládání zákonů do Parlamentu a prosazování, málo se ví o tom, že osmdesát, možná více než osmdesát procent rozhodovacích aktů nejsou zákony, ale rozhodnutí vlády. A z toho vyplývá, že i tak významná opatření, jako je například zvýšení minimální mzdy, vůbec nerozhodujete zákonem, ale usnesením vlády, a takových opatření jsou samozřejmě desítky.

Třeba i zvýšení důchodů.

Tam si myslím, že bude ta vláda daleko a daleko rychlejší, protože se nebude hádat.

Jaký je aktuálně Váš vztah s Andrejem Babišem? V posledních dnech se to zdálo, že to není úplně ideální, zlepšilo se to?

Ale tak to, že…

Ale já mám informace pouze z médií.

Ano, takže nemáte informace žádné, abychom si rozuměli. Ne, zaprvé musím předeslat, že to, že mají občas politici různé názory, není v demokracii něco nenormálního. A my se rozcházíme s Andrejem Babišem dlouhodobě v názoru na to, zda naše ekonomika je nebo není investičně poddimenzovaná. Já tvrdím, že ano, on tvrdí, že ne.

A krátkodobě jsme se teď rozešli v názoru na to, zda je třeba následovat Trumpova gesta, a i naši ambasádu přesunout do Jeruzaléma, což jsem mimochodem navrhoval už před čtyřmi lety. A vytknul jsem Andreji Babišovi, že se v životě nezabýval zahraniční politikou. On ve svém prohlášení vyjádřil obavy, že dojde k masivním demonstracím. Tak jsem mu zrovna včera říkal, Andreji, všiml sis, že ty demonstrace byly slabé, trvaly dva tři dny a naprosto ustaly? A on mně říkal, Miloši, já jsem teď byl dvě hodiny na svátcích Chanuky, což je slavný židovský svátek. No tak doufám, že při příležitosti těchto svátků lépe pochopí, že česko-izraelské vztahy jsou naprosto výjimečné. Izrael nás hodnotí jako nejpřátelštější zemi v celé Evropské unii a tohle by bylo škoda zkazit.

Zmínil jste investice, kde byl rozpor s Andrejem Babišem, a Jeruzalém. K těm investicím, já jsem se díval samozřejmě na televizi, kde jste hovořili, a když Andrej Babiš hovořil o investicích, tak mi přišlo, že jste pokyvoval hlavou. Tak jsem si říkal, že jste se na tom už asi dohodli.

Dohodli jsme na tom, že se ten podíl investic zvýší, protože já věřím, že třeba ten nápad, aby se Ministerstvo pro místní rozvoj stalo Ministerstvem veřejného investování, nebude jenom přemalováním vývěsní cedule. Podívejte se, v tom předvolebním šílenství se stalo mnoho věcí, které kazí státní rozpočet. Dám Vám kvůli úspoře času jediný příklad. Já nemám nic proti tomu, aby se zlepšila situace starobních důchodců, zdravotně postižených, velmi jsem se přimlouval za zvýšení platů pečovatelek v sociálních službách, ale ptám se, pane Soukupe, proč tedy máme živit sto padesát tisíc úředníků? Za mě jich bylo osmdesát tisíc. Mezitím proběhla informatizace veřejné správy, takže počítač by měl správně část úředníků alespoň pro ty rutinní práce nahradit. A nechte mě už jenom jednu větu. Uvědomte si, že při kritickém nedostatku pracovních sil by se tihle úředníci daleko lépe uživili v soukromém sektoru, a státu by odpadla povinnost je živit, tečka.

No, pane prezidente, já jsem v předvolebních debatách na situaci v sociálních službách, pečovatelských domech, ať už platové, tak věcné, objektivní situaci, která tam je, upozorňoval, ale tak nějak to téma propadalo. Všichni se k tomu přihlásili, ale tak už se to dál nerozvíjelo. Tak já budu doufat, že zrovna tato situace sociálně slabých, těch bezmocných, dlouhodobě nemocných a dalších tahle vláda vezme jako jednu ze svých priorit, anebo věcí, kterým bude věnovat pozornost, doufejme.

Ale vždycky se musíte ptát, kde na to vezmete. A já Vám dávám zdroj, úspora, kde na to vezmete. Parkinsonovy zákony a sto padesát tisíc úředníků, když jich dříve bylo osmdesát tisíc, tak to je podle mého názoru jasný zdroj úspor.

Pane prezidente, my jsme v minulých týdnech hovořili o kandidátech na ministry, teď víme, že jsou již ministři, ale pouze o těch, které znáte, protože jste řekl, že o těch, které neznáte, hovořit nechcete, že o nich budete hovořit, až se s nimi seznámíte, až oni Vám vyloží svoje vize. To se stalo. Kdo na Vás tedy nejvíce zapůsobil? Jak je hodnotíte?

Tak já bych nechtěl dělat žádný žebříček, ale odpovím na Vaši otázku. Pozitivní dojem jsem měl v zásadě ze všech. U některých proto, že jsou to viditelní srdcaři, a to poznáte i za hodinu rozhovoru, a u některých, když jsem si prostudoval jejich životopis, tak například proto, že vím, že byli poměrně dlouhou dobu náměstky ministra v tom daném rezortu, takže se to nemusí učit.

To se týká Ministerstva průmyslu a Ministerstva školství, což jsou zrovna důležité rezorty.

No i u jiných, ano, i u jiných.

Ministerstva pro místní rozvoj.

Tak.

Z Vaší řeči jsem pochopil, tedy z televize, že možná předpokládáte, že na druhý pokus vláda Andreje Babiše důvěru dostane. Mohu si to vyložit tak, a teď mi dovolte spekulaci, že sociální demokracie cítí, že předčasné volby by byly její konec?

Tak pozvěte si třeba do Arény nějakého sociálního demokrata, protože ten by byl kompetentní odpovědět na Vaši otázku. Já mám takový dojem, proto jsem říkal, že ta druhá volba nebo druhý pokus by měly být v únoru, že sjezd sociální demokracie je někdy začátkem února. No a tím jsem nepřímo, ale velmi nepřímo odpověděl na Váš dotaz.

Andrej Babiš ještě řekl ve svém projevu, že zájem vlády bude národní zájem. Vysvětlil Vám Andrej Babiš, co tedy on rozumí pod pojmem národní zájem?

Ale to mi nemusí vysvětlovat, to všichni víme, včetně Vás, pane Soukupe. A můžeme to ilustrovat na nádherném případu migračních kvót. Jsou země, které vzaly na své území migranty, a doplatily na to. Jsou země, které se z této zkušenosti svých sousedů poučily a žádné muslimské, ilegální migranty nechtějí. Přitom my tady máme migrantů spoustu, z Ukrajiny, z Vietnamu, a nevadí nám. Ale teď se bavíme výlučně o muslimských migrantech. Národní zájem tedy je, nepouštět sem tyto migranty, protože narušují naši kulturu. Mimochodem, víte, co je zajímavé? Ty kvóty, ty už v podstatě vyprchaly. Nikdo už je nebere vážně, a jaké války se kolem nich vedly.

Dokonce nás Evropská komise hodlá zažalovat. A dokonce, jsme u těch migrantů a kvót, já jsem si všiml, že existuje, aspoň z veřejných zdrojů, napětí mezi Donaldem Tuskem a Evropskou komisí. Donald Tusk se staví ke kvótám rezervovaně. Evropská komise poměrně silnými slovy říká, že je protievropský. Všiml jste si toho?

Ano, všiml jsem si a do jisté míry jsem se zaradoval, do jisté míry jsem se udivil. Zaradoval jsem se proto, že Donald Tusk se konečně pochlapil a už to není stín Jeana-Clauda Junckera, a vyjadřuje se jako vlastně evropský prezident, protože to je jeho funkce, skutečně zájmy Evropské unie. A udivil jsem se proto, protože co je to Evropská komise? To je sbor úředníků, nic jiného. A když se úředníci vzbouří proti vládě v čele s Donaldem Tuskem, tak mají být vyhozeni.

No, ono to vypadá tak zvláštně, skutečně přesně jak popisujete, protože ten, kdo je kritický, je automatiky protievropský. Je to taková zvláštní situace. Pane prezidente, teď mě tak napadá, Vy jste byl ke kvótám kritický. Následující rok, dejme tomu, kdy se o kvótách hovoří, Vám daly de facto za pravdu. Ke kvótám se staví rezervovaně stále více a více politiků a to téma přestává být tak aktuální. Nebude podobný vývoj u Jeruzaléma? Kdy Donald Trump uznal Jeruzalém jako hlavní město státu Izrael a Vy jste jako jediný evropský, významný evropský politik ten krok schválil a vyzval jste a ostatní se tváří rezervovaně. Nebude ten vývoj podobný?

To víte, že bude. Podívejte se, já trošku znám Evropskou unii a občas jí vyčítám zbabělost. Vyčítám jí politiku appeasementu. Nevím už, kde jsem kritizoval, že v Evropském parlamentě mohla vystoupit usvědčená palestinská teroristka, která se mimo jiné podílela na únosu letadla a srovnávala Gazu s Osvětimí, což je drzost non plus ultra. Takže ano, jsou tam zbabělci, ale možná právě proto, pane Soukupe, když velký beran zavelí, některé ovce se utrhnou ze stáda a půjdou za ním. No, ale protože já jsem tuto myšlenku měl před čtyřmi lety a Benjamin Netanjahu mi tehdy říkal, tak já Vám dám svůj vlastní dům pro tu ambasádu, tak jsem tuhle v New Yorku říkal, doufám, že ho to ještě nepřešlo, protože bychom ušetřili. No a tedy doufám, že Česká republika bude jednou z prvních zemí, která se k Trumpovi nebo ke Spojeným státům přidá. Už jsem upozornil Martina Stropnického, že si chci s ním o tom jako s novým ministrem zahraničí promluvit.

Když jsme u evropské politiky, pane prezidente, mě ještě zaujalo vyjádření šéfa sociálních demokratů v Německu Schulze, který se vyjádřil pro federalizaci Evropy. A jasně řekl, že si přeje Spojené státy evropské, což mimo jiné není úplně nová myšlenka. V osmdesátých a devadesátých letech na tom v Itálii byla postavena poměrně velká strana reprezentovaná jejich politiky, Marco Pannella, Emma Bonino. U nás se o tu myšlenku začátkem devadesátých let velmi dral třeba občanský aktivista John Bok. Co Vy a Spojené státy evropské a princip federalizace Evropy?


Já bych se mohl vrátit ještě dál do minulosti k panevropskému hnutí. Ale dobře, ponechme stranou historické reminiscence a vraťme se k současnosti. K tomu Martinu Schulzovi, on zaprvé řekl, že ti, kdo s tím nesouhlasí, by měli vypadnout. Tak to je nejlepší způsob, jak vzbudit odpor vůči samotné myšlence spojených evropských států. Zadruhé, když to říká politik, který prohrál volby, no tak je to něco jiného, než kdyby to říkal úspěšný politik. Takže tyto dva body jsou můj komentář k Schulzovu vystoupení.


Pojďme zpátky domů. Včera přišla další žádost policie o vydání dalšího poslance, tentokrát jde o pana Růžičku zase z ANO 2011, který nějak jako představitel města Postoloprt podepsal špatnou smlouvu o prodeji nějaké nemovitosti místní podnikatelce. Předtím policie požádala o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka a i pana Svobody z ODS. Není to za těch pár dnů, kdy Sněmovna funguje, trošku moc?

Pane Soukupe, netrapte mě. Já jsem se vyjadřoval jako prezident ke kauze Čapí hnízdo. Byla moje povinnost o tom něco vědět, když jde o člověka, kterého jmenuji premiérem, ale jak jste to říkal, v nějakých Postoloprtech?

Postoloprtech na Ústecku, poslanec Růžička něco…

Postoloprtech, tak při vší úctě ke krásnému jménu tohoto města mě nenuťte a netrapte, abych znal, jestli tam někdo kšeftoval s pozemky, kšeftoval s domy.

Ne, ne, ne, já jsem myslel ten fakt, že čtyři poslanci mají být vydáni.

To ať si policie rozhodne. Nejsou to, předpokládám, poslanci…

To určitě. Ale mně přišla ta skutečnost, že během jednoho nebo dvou týdnů, kdy existuje, je ustavena Sněmovna, přijdou čtyři žádosti o vydání k trestnímu stíhání, tak asi se to tam kupilo a teď už přišla doba, kdy…

Je to klidně možné.

Pane prezidente, Vy jste tento týden podepsal návrhy na jmenování profesorů vysokých škol. A pokud jsem tomu dobře rozuměl, tentokrát jste souhlasil se všemi. Je to tak?

Já mám totiž, jako koneckonců každá instituce, odbor zvláštních úkolů, a ten z dostupných datových bází v zásadě prověřuje, jestli ten člověk nebyl řekněme agent, nebo tím spíše rezident Státní bezpečnosti. Žádný z těch tuším padesáti dvou navrhovaných profesorů nebyl v této spolupráci. Já bych byl celkem ještě vlídný, kdyby šlo o nějakého důvěrníka, ostatně tato kategorie byla zrušena Ústavním soudem. U rezidenta je to trochu těžší, protože to je víc než agent. Rezident je držitel propůjčeného bytu, a to je nějaká vyšší hierarchie. Ale prostě důležité je, že toto prověření dopadlo pozitivně. A to mně vlastně připomíná, že když jsem i já dostával lustrační osvědčení, tak jsem říkal svým kolegům, mám pozitivní lustraci, čímž jsem myslel, že je dobře, že jsem nebyl agentem Státní bezpečnosti. A jim zkameněly tváře, pane Soukupe, a všichni se ode mě odvraceli, protože pozitivní lustrace je terminus technicus, který znamená, že jste byl agentem Státní bezpečnosti.

Já jsem si z veřejných zdrojů našel, že profesorkou má být jmenovaná třeba Helena Třeštíková, známá režisérka nebo kameraman Vladimír Smutný. Je tam ještě někdo, kdo z Vašeho pohledu stojí za zmínku tady před kamerou? Samozřejmě, že kdo je jmenován profesorem, stojí za zmínku vždy, ale jestli některá ze známých tváří nebo některý kandidát, který Vás potěšil?

Ale tak zaprvé, většina těch jmen je pro mě neznámá, což je pochopitelně moje chyba, protože většinou jsou to profesoři z oblasti přírodních a technických věd, ale právě proto jsem jejich nominaci velmi rád podepsal.

V minulém týdnu, pane prezidente, policie zasahovala v několika advokátních kancelářích. Myslím, že byli zatýkáni někteří policisté kvůli únikům informací, což je taková opakující se činnost. Předtím byla kauza Vidkun, my jsme se jí v jiném pořadu věnovali. To byly úniky informací z policejních spisů v Olomouckém kraji. Teď se to děje v Praze. Není to už trochu hodně?

Když si někdo nedokáže zařídit, aby ty informace byly skutečně pod zámkem a aby se k nim nedostali nepovolaní lidé, tak je to přece jeho chyba. A měl by být trestán především on sám, a ne jenom ti, kdo pak těch uniknuvších informací zneužili například v médiích nebo jinde.

Ještě jedna zajímavá věc, když jsme u těch lustrací, což tedy pan Horáček, Váš protikandidát, se mu nelíbila moje legendární magnetická tabule, kde chci ano, ne, nebo líbí, nelíbí. U těch lustrací, tak nechci tedy nějak lustrovat nebo být kádrovákem, ale není trošku problém, nezarazilo Vás, že nový ministr vnitra je ex člen toho slavného Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti?

Tak předpokládám, že má, a teď nevím, jestli říci pozitivní nebo negativní lustrační osvědčení, tedy nebyl agentem Státní bezpečnosti. A podívejte se, v té době, když vás jako mladé kluky povolali do nějakého pohotovostního pluku, no tak jste tam museli jít, co vám jiného zbývalo.

V tomto týdnu ještě soud rozhodl ve sporu mezi občanskými aktivisty a policií o vyvěšování těch tibetských vlajek při návštěvě čínského prezidenta v Praze. A tam se ukázal tedy ten fakt, že soud považoval postup policie za nesprávný, zatímco interní, kontrolní mechanismy, anebo audit Ministerstva vnitra a Policie České republiky ho považovaly za správný. Co na tento rozpor říkáte?

Tibetská vlajka?

No jaksi, že soud vyhodnotil zásah policie proti těm, kteří ty vlajky vyvěšovali, za neadekvátní, nedovolený, zatímco policie si byla jista tím, že dovolený je?

Podívejte se, ať už policie nebo soud by podle mého názoru měl především tibetským vlajkařům vysvětlit, že tibetská vlajka vznikla v roce 1912 a to na návrh britských kolonizátorů, kteří chtěli z Indie ovládnout Tibet jako svoji další kolonii, a že tedy v rámci tohoto ovládnutí připravili pro tuto svoji budoucí kolonii i vlajku. Vlajku, která by byla vlajkou otrokářské společnosti, protože tam, jak víte, byl v tom roce 1912 otrokářský režim. Tak kdyby tohle to policie nebo soud těmto lidem vysvětlil, možná, že by žádnou vlajku nevyvěšovali. Vyvěšovat otrokářskou vlajku je trošku, trošku zvláštní.

Každopádně samozřejmě otázka Tibetu v mezinárodní politice je typickým příkladem toho slavného fait accompli. Je to prostě hotová věc.

Samozřejmě. Hranice Tibetu je hranicí, která existuje desítky a desítky let, a v podstatě nikdo se ji nepokusil změnit, takže naši opět tibetští vlajkaři, a ten pojem vlajkař používám i v historickém významu, vůbec nevědí, že to heslo free Tibet je vlastně porušením mezinárodně uznávané hranice Čínské lidové republiky.

Pojďme od toho tématu pryč. Já bych se chtěl vrátit k Jeruzalému. Turecký prezident Erdogan zase vyzval mezinárodní společenství, aby uznalo Jeruzalém za hlavní město Palestiny. Nehrozí tam opravdu větší konflikt?

Jak jste si všimnul a jak jsem Vám argumentoval, tak kdyby to Trumpovo rozhodnutí, a to je rozhodnutí velmoci, největší velmoci světa, vyvolalo nějakou intifádu, tak bych přikývnul, že tam hrozí větší konflikt, ale dnes už v televizi ani nesledujete žádné záběry z demonstrace, protože tam žádné demonstrace nejsou. A kdyby se k tomu přidaly, jak jste sám naznačil, další země, tak mezi námi, toho už by si téměř nikdo nevšiml.

Zůstaňme u několika posledních otázek v zahraničí. Včera byly uzavřeny volební místnosti v Alabamě ve Spojených státech, kde v doplňovacích volbách do Senátu vyhrál demokratický kandidát a prohrál tedy kandidát Donalda Trumpa. Tím se většina Donalda Trumpa v Senátu smrskla na jenom jeden jediný hlas a to ještě nejistý. Neoslabuje to jeho pozici do budoucna?


To víte, že ano. Zejména, když sám říkáte, že ten hlas je nejistý. Tak já si myslím, že tohle to se čas od času stávalo každému americkému prezidentovi, a ten se s tím musel vyrovnat nějakými kompromisy s, v tomto případě demokratickou, menšinou, která se může stát většinou.

A teď otázka, za kterou mě určitě vyplísníte. Můj oblíbený severokorejský diktátor.

Ach zase.

Kim, Kim. Čína podle dostupných zdrojů začala stavět na hranicích s Koreou uprchlické tábory. Ta zpráva měla uniknout tím, že čínská vláda požádala jednoho z mobilních operátorů o to, aby tam zabezpečil internet a tak dále. A média vykládají tuhle zprávu tak, že může dojít k pádu Kima a může tedy přijít velká uprchlická vlna z Koreje do Číny. Máte o tom nějaké informace, co si o tom myslíte?

Tak v čínských uprchlických táborech by si asi moc nepomohli, a právě proto by daleko více prchali do Jižní Koreje, kde by je zaprvé přivítali chlebem a solí a zadruhé jim nabídli, když ne přímo ubytování, tak alespoň daleko luxusnější uprchlické tábory. Ne. Možná, že s tím opravdu Čína počítá jako s uprchlickou vlnou, ale já se domnívám, že ta uprchlická vlna by šla na jih.

Pane prezidente, poslední otázka je k naší zahraničněpolitické linii. Hodláte koordinovat více ten postup s ministrem zahraničí Stropnickým, a zejména i ve vztahu k tomu, že pan předseda Babiš se nechal slyšet, že jaksi udělají
nějaký duel spolu, nebo duo s panem Stropnickým, že budou určovat zahraničněpolitickou linii oni dva a samozřejmě prezident republiky je...

Až pan premiér Babiš zjistí, že premiér například, pardon, prezident například jmenuje velvyslance a bez jeho palce žádný velvyslanec neprojde, tak ho ta myšlenka dua přejde a začne vyznávat myšlenku tria.

Tria. A tedy jakou politickou linii budete teď prosazovat ve vztahu k nové vládě, myslím zahraničněpolitickou. Nějaké zásady. Já jsem se na to ptal třeba Vašeho protikandidáta pana Horáčka, ale ten na obrázek paní Merkelové říkal, že ho nezajímá. No, tak u prezidenta by snad mohl, ale nějaké teze zahraničněpolitické linie ve vztahu?

Paní Merkelová je bezesporu nejsilnější politickou osobností Evropské unie. Může se nám líbit, může se nám nelíbit, ale tohle nemůžeme popírat, to zaprvé. Zadruhé, já bych kontury české zahraniční politiky v zásadě neměnil. Jsme samozřejmě zakotveni v Evropské unii. Jsme samozřejmě zakotveni v NATO. Bylo by možná dobře, kdyby NATO bylo trošku iniciativnější. Já už jsem o tom jednal na jeho summitu ve Varšavě, kdy jsem říkal, že by bylo dobré, aby více zasahovalo proti Islámskému státu, ale díky bohu, musím to zaklepat, Islámský stát v Iráku a v Sýrii už je velmi oslaben a pokud jde o Afghánistán, tak tam NATO posiluje, což je velmi dobře. A na druhé straně jsou lidé, kteří se domnívají, že se nemáme dobývat na ruské, čínské, ale i indické a další trhy. Již zmiňovaná kancléřka Merkelová byla v Číně osmkrát. A člověka, který by ji za to kritizoval, by asi právem označila za pitomce. Jenom u nás jsou ti, opakuji po třetí, tibetští vlajkaři, kteří nevědí, co činí.

Pane prezidente, to byla poslední slova naší debaty. Více času už nemáme, děkuji Vám za rozhovor.


Takže my se ještě jednou uvidíme před Vánoci, pokud vím, popřejeme si hezké Vánoce a protože já mám odpracováno, setkal jsem se se všemi předsedy devíti parlamentních subjektů, setkal jsem se se všemi devíti novými kandidáty na ministra, tak si teď pár dní odpočinu před svým projevem v Parlamentě na podporu nové vlády.

Děkuji Vám a přeji klidný odpočinek, pane prezidente.

Já samozřejmě přeji totéž Vám a nenechte se rozčílit některými lidmi, které budete mít v Aréně.

Děkuji Vám. A děkuji za pozornost i vám, vážení diváci televize Barrandov, a těším se zase příští čtvrtek u Týdne s prezidentem nebo v úterý u Arény.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 14. prosince 2017

zpět na seznam zpráv