Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

21. prosince 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov,

vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který pro vás dnes natáčíme v Lánech. Možná by slušela méně pracovní atmosféra, protože jde o poslední letošní vysílání v roce 2017, ale na politické scéně se toho děje tolik a je tak živá, že nám možná méně bilancující pořad odpustíte. Dobrý den i Vám, pane prezidente.


Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, jak jsem naznačil, jde o poslední letošní vysílání, nicméně na politické scéně je všechno možné jen ne mrtvo, jen ne předvánoční klid. Je tam velmi nervózně, děje se spousta věcí. Budeme bilancovat trochu méně, než je obvyklé při předvánočních rozhovorech, nevadí?

Vůbec ne.

Pane prezidente, před čtyřmi dny uplynulo šest let od smrti Václava Havla, jedné z nejdůležitějších postav novodobé historie České republiky. Jak hodnotíte jeho význam s odstupem několika let? A věnujme mu chvilku vzpomínku.

Tak já budu jenom opakovat to, co jsem o Václavu Havlovi řekl mnohokrát. Byl to člověk, který se obrovskou měrou zasloužil o mezinárodní prestiž tehdejšího Československa. Kamkoli jsem v zahraničí přijel, tak jsem slyšel slova, pozdravujte Václava Havla, vzpomínku na Václava Havla a tak dál. To byla zahraniční oblast.

Protože nikdo není černobílý, tak v domácí oblasti jsme měli různé názory, což je v politice obvyklé. Vzpomínám si, jak jsem ho do očí kritizoval, když napadl Slušovice a slušovické temné žilky a já mu říkal, Václave, ale vždyť je to jeden z nejúspěšnějších podniků. Nelíbilo se mně, když nadšeně podporoval kuponovou privatizaci, proti které jsem vystupoval. Ale to už je všechno zaváté listmi politiky a historie, takže věnujme mu opravdu tu tichou vzpomínku, a když si uděláme jeho bilanci plus a minus, tak ta bilance je nesporně pozitivní.

Takže když se srovnají negativní vzpomínky nebo nesouhlas s pozitivními a úctou, u Vás převyšují pozitiva?

Teď před minutou jsem řekl, že bilance je pozitivní.

Dobře. Pojďme, pane prezidente, k dění na domácí politické scéně, k dění v Poslanecké sněmovně. Před pár týdny začala fungovat. Jak ji zatím hodnotíte? Je to trochu divoké.

Pane bože, právě naopak. Poslanecká sněmovna stoupla v mých očích díky dvěma věcem. Zaprvé, že si poměrně snadno a rychle dokázala navolit vedení Sněmovny. A zadruhé, že obrovskou, více než ústavní většinou, byl schválen státní rozpočet, což jsem den poté s potěšením podepsal. A co chcete víc? Víte, jak v jiných zemích se bojuje o rozpočet, jak pokud je vůbec schválen, je tam jenom těsná většina a tady byla více než ústavní? Já myslím, že na začátek je to velký úspěch.

No, já jsem mluvil spíše o tom, že za poslední čtyři týdny už tam přišly čtyři žádosti o vydání poslanců, což tedy při tomto tempu by na konci volebního období zbyli už jenom čtyři poslanci neobvinění. Tak je to trošku divoký začátek. Byl trošku humbuk okolo …

Dobře, ale to není vina Poslanecké sněmovny. Víte, že jsem měl poznámky o policejních provokacích. Víte, že jsem jako příklad uváděl Kubiceho zprávu, podle níž Jiří Paroubek byl pedofil. Mimochodem, když už o tom mluvíme…

Ale já mluvím jenom o tom startu. Když to srovnáte se starty jiných Poslaneckých sněmoven, po jiných parlamentních volbách, po těch předchozích, zdá se Vám to tedy klidnější? Nevybočuje to z rámce?

Zaprvé v některých případech ten rozpočet, který byl, se nemusel projednávat zrovna na začátku existence Poslanecké sněmovny. Pokud byly volby v červnu, tak je celkem logické, že rozpočet projednáváte od září do prosince, ale jinak ten rozdíl není podstatný a pokud je, je ve prospěch této Sněmovny.

Druhá kontroverze a poměrně hlučná debata proběhla okolo volby předsedy komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů, kde komunisté chtějí protlačit svého poslance Ondráčka. Není to trošku už fraška?

Čemu říkáte fraška? Já zastávám názor, nesuďte a nebudete souzeni, jak praví Bible. Nekádrujte a nikdo vás nebude kádrovat. Jinými slovy, jestliže v tom druhém hlasování pan Ondráček prošel asi devadesáti pěti hlasy, tak pokládám za trošku ubohé, když se to zpochybňuje. Každý má přiznat porážku, ať je to porážka v milostných vztazích, anebo při hlasování v Poslanecké sněmovně.

Víte, pane prezidente, já nezpochybňuji to, že pan Ondráček byl zvolen, demokraticky zvolen, a že je právoplatným členem poslaneckého klubu komunistické strany. Ale proč zrovna člověk z jeho minulostí musí být zrovna předsedou komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů? Mně to přijde trochu jako provokace.

No, vidíte.

Kdyby byl v kterémkoliv jiném, tak pravděpodobně nevyvolá takové…

Já bych řekl, že my, lidé, kteří za komunistického režimu s ním měli co do činění v tom negativním smyslu, tak že jsme nyní kupodivu tolerantnější vůči komunistům než ti, kteří vlastně se třeba narodili po roce 89, anebo byli tehdy děti. Jinými slovy, pokud komunisté říkají, že nemají na tuto specializaci nikoho jiného, a pokud jsem dokonce četl i názory jiných poslaneckých klubů, že se bezesporu pan Ondráček osvědčil jako odborník, tak vzal čert jeho minulost. Koneckonců jestliže ho k nějakému tomu pohotovostnímu pluku, který nás často honil při demonstracích, naveleli,  tak byl to mladý kluk a mladí kluci dělají blbosti. Někteří je dělají i v dospělém věku.

Chápu, ale přesto zrovna do této komise. Lidé se rozčilují, protestují a já se upřímně řečeno nedivím.

Víte, já bych skoro řekl, že by tuto komisi bylo potřeba zrušit. To znamená, že GIBS je sám o osobě kontrolní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, tak proč kontrolovat kontrolora. Proto mně to připadá celkem zbytečná diskuze.

Pojďme k dalšímu tématu. Tento týden prošel zákon o státním rozpočtu, jak jste konstatoval. Budeme se mu věnovat později, to znamená jednotlivým kapitolám, změnám, které tam poslanci udělali, ale mě zaujalo to, že tak pěkně zafungovala hlasovací koalice na půdorysu předchozí vlády. Značí to něco, co myslíte?

Ne jenom na půdorysu předchozí vlády. Pokud vím, tak se k ní přidali snad i komunisté, pokud se nemýlím. Přidala se strana Svoboda a přímá demokracie, ta samozřejmě taky nebyla na půdorysu předchozí vlády. Takže byla to taková kombinace.

Zdá se, tím uvozuji následující téma, že ta vláda tak, jak je teď sestavena, důvěru pravděpodobně na první pokus nezíská, lze předpokládat.

Vy se na mě tak tázavě koukáte a já nejsem Sibyla.

Já vím.

A přesto Vám řeknu jednu hypotézu. Jsem téměř přesvědčen o tom, že Babišova vláda dostane důvěru na druhý pokus, a že si dokonce bude moci vybírat ze dvou až tří parlamentních subjektů, kteří dejme tomu budou tolerovat menšinovou vládu, ale, a teď přijde ta provokace, nevylučuji, že když si toto některé parlamentní subjekty uvědomí, tak aby byly první, aby nebyly vytlačeny, tak se možná na poslední chvíli rozhodnou tu Babišovu vládu podpořit, ale pokládám to za méně pravděpodobné než variantu druhého pokusu.

No, ono to tak vypadá. Andrej Babiš preferuje svoji menšinovou vládu a zdá se, že si tu podporu takříkajíc vysedí. Aspoň tak pravděpodobně kalkuluje.

To dělal Helmut Kohl. Ten vždycky říkal, že některé věci je potřeba vysedět.

Celá řada stran si stěžuje na způsob, jakým tedy Andrej Babiš jedná nebo nejedná. Teď se přidalo i ČSSD po ODS a TOP 09 s tím, že je to trošku hra. Nebyla trochu chyba dát Andreji Babišovi bianco šek na dva pokusy? Na ten druhý pokus?

Vy byste si zřejmě přál, aby republika neměla fungující vládu, protože jak už jsem několikrát řekl, vláda je fungující ještě předtím, než požádá o důvěru Poslaneckou sněmovnu. Andrej Babiš by nemohl jet do Bruselu, kde jak se zdá na Radě Evropy působil docela dobře, čili ne, naopak. A tím, že jsem jasně řekl, že otevřu časový prostor pro jednání o menšinové vládě, protože je pravděpodobnější než vláda koaliční, jsem mu dal určitou jistotu a my politici, i když je to divné, někdy potřebujeme jistotu.

No, tak on, zdá se, to první kolo nebo první vládu, s kterou půjde žádat o důvěru, jaksi hraje vabank, protože ví, že má v záloze druhý pokus.

Ale právě proto nemusí být hysterický, nemusí být nervózní a nemusí dělat zbytečné chyby.

Pane prezidente, novináři hodně spekulují o Vašem pevném spojenectví s Andrejem Babišem. To bylo v posledních týdnech poměrně časté, ale mně se to nezdá tak pevné. Mýlím se?

Samozřejmě, já tohle…

Jeho názory na některé politické strany, jednání, přijatelnost nebo nepřijatelnost politických stran, partnerů i zahraničí politice. Nerozpojuje se Vaše, to v uvozovkách, pevné spojenectví?

Takhle, zaprvé, spojenectví nebo pakt je novinářské klišé, a protože novináři jsou velmi často hloupí a používají klišé jako berličku, aby nemuseli myslet, tak toto je jedna z těchto berliček. Jsme lidé, kteří mají ten základní společný zájem, a sice aby tady prosperovala Česká republika. To je myslím náš společný zájem. A jsme lidé, kteří se mohou lišit v některých konkrétních věcech. Mám takový dojem, že už jsem Vám minule uváděl, že například vztah k Izraeli a vztah k přesunutí ambasády do Jeruzaléma je jednou z věcí, kde se lišíme.

Mimo jiné už si to Andrej Babiš nastudoval? Problematiku Jeruzaléma a Izraele.

Já mám dojem, že už telefonoval Netanjahuovi. Říkal mi, že už byl na svátcích Chanuka a že se tam zdržel dvě hodiny, tak jsem mu říkal, Andreji, a jestlipak víš, co jsou to svátky Chanuka? Svátky Chanuka jsou oslavou Jeruzaléma, nikoli Tel Avivu. Jinak jsem rád, že sem přijede tak jako minule izraelská vláda, a doufám, že se opět setkám se svým přítelem Netanjahuem.

Pane prezidente, když hodnotíte a vidíte, jak se tedy jedná, jak Andrej Babiš jedná o vládě, jak se pohybuje v parlamentním prostředí. Pokud to srovnáte s těmi mnoha politiky, které jste za svoji dlouhou politickou kariéru zažil, je pro Vás obratným vyjednavačem? Já neříkám schválně nejtvrdším, já nemám rád tvrdé vyjednavače, protože ono říci ne, je velmi jednoduché. Problém je, že tím nic nevyjednáte. Myslím tím obratným. To znamená tím, který dosáhne svého cíle.

Počkejme na výsledek. Tady vládne jakási hysterie. Já si vzpomínám, když byla ustavena moje vláda, tak Lidové noviny napsaly týden po jejím ustavení článek "vláda ještě nic nedokázala". Týden po ustavení vlády. Tady čtrnáct dní po ustavení vlády vládne hysterie, že se ještě nic nevyjednalo. Pane Soukupe, ono se ve skutečnosti už něco vyjednalo a z náznaků to můžete vyčíst, a že někteří čekají na ten druhý pokus, aby si zachovali takovou nějakou důstojnost nebo prestiž, pane bože, proč ne.

Pane prezidente, ještě jedna otázka týkající se Andreje Babiše, tedy nepřímo. Evropský vyšetřující úřad OLAF zabývající se vyšetřováním dotací poskytujících se z evropského rozpočtu ukončil vyšetřování kauzy Čapí hnízdo a prý odeslal zprávu do Prahy. My její obsah neznáme. To znamená, logicky se na něj nemůžu ptát. Měla by být celá zveřejněna?

Ano. Já myslím, že zcela určitě, že tady není co tajit. Stejně tak jako existuje třeba i zpráva policie, která tuším byla alespoň v nějakém výtahu zveřejněna, ne těch patnáct tisíc stránek nebo kolik to má, ale nějaký výtah. Nevidím důvod, proč by neměla být zveřejněna.

Jiná otázka k domácí politické scéně. O minulém víkendu se konalo setkání stran organizované Tomiem Okamurou a jeho SPD, pro které se vžilo označení, v uvozovkách, extremistické. Hosty byly i Geert Wilders z Holandska a Marine Le Pen. Jak ho hodnotíte?

Tak já nemám rád tu nálepku extremistická. Jde o dvě strany, které ve svobodných volbách ve svých zemích se tuším umístily na druhém místě, pokud jde o volby prezidentské ve Francii, a pokud jde o volby parlamentní v Holandsku. Samozřejmě, že někteří komentátoři to vydávají za jejich porážku, ale já říkám stříbrná medaile je taky medaile.

Proti setkání těchto politiků se protestovalo, bylo tam několik set lidí. Pak se zase protestovalo proti zvolení zmiňovaného poslance Ondráčka. To znamená, že se demonstrovalo více, než je u nás obvyklé. Znamená to něco?

Ne. Já si myslím, že lidé by se měli naučit, že nejlepší forma demonstrace je jít k volbám a vhodit volební lístek s příslušným kandidátem nebo s příslušnou politickou stranou. A to je také jediné, co má skutečný efekt.

Mimo jiné v takových periodách zhruba dvaceti let se u nás opakovaly revoluce, 48, 68, 89, tedy ne na konci osmička, ale příští rok má na konci osmičku. Máme se bát nějaké revoluce?

A proti čemu byste chtěl revoltovat? Máme ekonomický růst, máme, zaplať pán bůh, konečně i růst životní úrovně. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. Jsme šestá nejbezpečnější země na světě. Jen úplný blázen anebo takzvaný profesionální revolucionář by zde vyzýval k demonstracím a například takových trockistů, což byli profesionální revolucionáři, tady tuším moc nemáme.

Pane prezidente, v minulém týdnu se stala taková událost. Centrum mediálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy před časem vyhrálo veřejnou zakázku na hodnocení zpravodajství, kterou vypsala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Měla to být analýza vyváženosti vysílání České televize. Ta instituce, která ho vyhrála, tu analýzu provedla a přišla s názorem, že Česká televize jednoznačně prosazovala a preferovala ve svém zpravodajství politický směr reprezentovaný TOP 09.

Mě zaujal pan Křeček z Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který řekl: "Když se mi potvrdilo zlé tušení, že s analýzou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání odmítne pracovat, a my ji podle smlouvy o dílo nemůžeme jen tak zveřejnit, poslal jsem tři prosté otázky. Zda ji uveřejní mezi ostatními analýzami, zda ji uveřejní brzo a jestli ne, zda ji na fakultních stránkách můžeme mezi ostatními analýzami publikovat my. V odpovědi jsem dostal třikrát stručné ne. Co to svědčí o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a České televizi?

Já mohu s ješitností mně vlastní jenom opakovat, že to, že zpravodajství České televize je závislé a poplatné TOP 09, jsem řekl několikrát, minimálně jednou i v tomto našem pořadu.

Českou televizi jsme zmiňovali mnohokrát.

A jsem rád, že se to potvrdilo, i když nejsem rád, že to existuje. Pane Soukupe, jediné řešení, které, pokud vím, se už několikrát použilo, je nepřijmout zprávu o hospodaření České televize, a to dvakrát. Taková jsou pravidla hry. V okamžiku, kdy zpráva o hospodaření není Poslaneckou sněmovnou dvakrát schválena, všechno padá. A pak se samozřejmě uvidí, jak bude vypadat nové složení České televize.

Víte, ústřední orgán státní správy Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vypíše veřejnou zakázku na analýzu objektivnosti zpravodajství České televize. Vyhraje jej Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, ta tu zprávu za veřejné peníze…

Nemusíte to opakovat, já jsem Vám rozuměl a diváci také. Jenomže Vy jste zapomněl na jednu věc. Možná, že to v té studii není. I Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je poplatná TOP 09.

No právě, a oni zamítnou zveřejnění té zprávy a ta Česká televize, která je kritizována tou zprávou, se vrhne na, tedy ta její taková novinářská obec, to zpravodajství, se vrhne na Fakultu sociálních věd a obviní ji z toho, že ta zpráva je účelovka, že si to asi někdo objednal. Mně to přijde skoro neuvěřitelná historka.

Škoda, že jsem si to neobjednal já. Teď bych se tím mohl chlubit.

Neuvěřitelná historka.

Ale, ne, ne, ne, ne. Já si myslím, že u několika akademiků profesní čest zvítězila nad tím být korumpován TOP 09. Nehledě na to, že po posledních parlamentních volbách už korupční potenciál TOP 09 je značně omezený.

Pane prezidente, pojďme zase zpátky od České televize k domácí politické scéně. Jak moc jsou důležité kontakty a zkušenosti pro výkon prezidentské funkce? Já jsem měl ve svých pořadech hosty ty hlavní Vaše protivníky, pana Drahoše, pana Horáčka a pana Topolánka a mezi nimi jsou poměrně velké rozdíly ve znalostech politických reálií a znalostech jak funguje stát. Samozřejmě logicky premiér Topolánek, který je bývalým předsedou vlády, o tom ví nejvíce. To znamená, v tomto kontextu vyniká. Jak moc je to důležité, kontakty a znalosti konkrétních lidí?

A to myslíte vážně tuhle otázku?

Ano.

Pokud ji myslíte vážně, tak Vám mohu odpovědět, že člověk, který nemá vybudovanou síť znalostí, spíše bych mluvil o znalostech než o kontaktech, je podobný chirurgovi, který se chystá operovat, ale neví, kde je slepé střevo.

No, jaksi v těch debatách bylo zřejmé, že pan Horáček, aspoň u mě, se jaksi věnoval politickým deklaracím a obecně platným zásadám, což je samozřejmě jeho právo, ale o jeho znalostech a schopnostech řídit stát a jaksi kontaktech v té komunitě vedoucích představitelů státu jsem se moc nedozvěděl. Pan Drahoš na tom byl trochu lépe a nejlépe na tom byl Mirek Topolánek. Je to logické.

Logicky. Samozřejmě, že ano. On je taky jediný, který prošel politickou praxí, ať si myslíme o té praxi cokoli, tak faktem zůstává, že on jediný kromě mě, tu politickou praxi má.

A do jaké míry by prezident tedy měl obecně vstupovat aktivně do jaksi výkonné politiky? Já jsem dával příklad, každý týden spolu vedeme rozhovory, znám Vaše názory na zdravotnictví, obranu, zahraniční politiku, celou řadu věcí, rozpočet a tak dále, a svůj úřad vykonáváte aktivně i při personálních rozhodnutích, aby jaksi správa státu byla co nejblíže Vašim zásadám. U těch ostatních kandidátů mi tato snaha nepřišla. Měl jsem pocit, že spíše chtějí být méně aktivním prezidentem.

Tak ono je to možná snadnější nebo pohodlnější, jak to chcete nazvat. Já bych citoval ústavu, která říká, že "prezident je součástí výkonné moci".  Z toho logicky vyplývá, že mu nemůžete říkat, proč se pleteš do výkonné moci, když jsi její součástí, rozumíme si? To zaprvé.

Zadruhé, prezident má podle ústavy právo zvát si na konzultace jednotlivé ministry. Samozřejmě, že se s nimi nebude bavit o tom, co měli včera k obědu, ale jaké jsou problémy v jejich rezortu. Prezident má právo vystupovat na zasedání vlády. Prezident má právo vystupovat přednostně na zasedání Parlamentu a tak dál a tak dál. Pozor, tohle všechno dělat nemusí. Vláda bude spokojená, že ji ten dědek neotravuje. Pokud jde o Parlament, možná totéž. A pokud jde o ministry, tak ti si přijedou popovídat, ale zase odjedou a budou ignorovat přání prezidenta. Tohle by všechno dělal neaktivní prezident a žil by si pohodlně tady v Lánech, nebo na Hradě. Akorát je otázka, k čemu by takový prezident byl?

No, tak mezi lidmi samozřejmě rezonuje, zejména mezi Vašimi odpůrci, že by prezident měl plnit jen takovou tu reprezentativní úlohu a příliš se do té výkonné politiky nemíchat, ale to samozřejmě je personifikováno k Vám, abyste se do toho nemíchal. Já jsem se ptal jaksi obecně, a na to jste odpověděl.
Pane prezidente, k prezidentským kandidátům mám ještě jednu otázku. Vy, Miloš Zeman vzhledem ke své historii, názorům jste jednoznačným kandidátem levice. Mirek Topolánek vzhledem ke své historii, názorům je kandidátem pravice, to asi nelze.. Další dva relevantní Vaši protivníci v nadcházejících volbách jsou pan Drahoš a pan Horáček. Kam byste je zařadil na téhle škále?


Já nevím. Upřímně řečeno, pane Soukupe, já opravdu nevím. Víte, já nebudu tvrdit, že jsem pana Horáčka nebo pana Drahoše nějak systematicky studoval, ale levicové nebo pravicové smýšlení se pozná i z jednoho jediného vystoupení. To nemusíte dlouho studovat, co ti lidé říkali. A já jsem se třeba zrovna včera poprvé a myslím že naposledy díval na diskuzi pana Drahoše a pana Horáčka. Protože jsem se zavázal, že své protikandidáty nebudu kritizovat, tak se nevyjádřím k obsahu, ale jenom řeknu, že jsem tu diskuzi sledoval a že po jejím vyslechnutí jsem na tom stejně, jako jsem byl na začátku. To znamená, když se mě zeptáte, jsou tito lidé levicoví nebo pravicoví, odpověď zní, nevím. A jestli to vědí oni, to taky nevím.

Po debatách s nimi tedy to také nevím. A je tam ještě jedna zajímavá věc týkající se prezidentské volby. Sílí spekulace, že pokud by Mirek Topolánek postoupil do druhého kola, a jeho kandidatura je opřena o podpis senátorů a poslanců, pravděpodobnost, že by soud ty volby zrušil, je poměrně vysoká. My jsme se už o té žalobě, která předcházela volbám, bavili, ale ten soud ji zamítl z toho důvodu, že stěžovatelka nebyla ke sporu legitimována. To znamená, že ji zamítl z formálních důvodů. Po proběhnutých volbách má potom aktivní legitimaci, to znamená právo podat návrh tomu soudu, každý občan. A tam už ta pravděpodobnost je poměrně vysoká.

Dobře, ale já myslím, že tahle spekulace byla dementována panem Mlsnou, což je tuším náměstek ministra vnitra, a my se tady pohybujeme na tenkém ledě spekulací. Nicméně pokud tomu dobře rozumím, tak Nejvyšší správní soud nezpochybnil, a ani nemohl, protože je to podle zákona, sám fakt, že někoho navrhují poslanci nebo senátoři. To, co bylo zpochybněno, bylo, že někdo navrhoval dva kandidáty nebo třeba tři pro mě za mě. Protože ten výrok Nejvyššího správního soudu zněl tak, jak zněl, tak trochu chytrá horákyně, oblečená, neoblečená, tak můžeme očekávat, že za pět let v příštích prezidentských volbách už tohle možné nebude. Ale Nejvyšší správní soud říká k mému údivu, že to zatím možné bylo.

To ano, ale je tady reálné riziko, že pokud by jaksi ve druhém kole byl Mirek Topolánek, ty volby by mohly být zrušeny z formálních důvodů. Mimo jiné v Rakousku byly také z formálních důvodů volby zrušeny a musely se opakovat.

Dokonce z tak komických důvodů, že prý nelepily obálky, pokud si na to vzpomínáte. A aniž bych Rakousko podezříval z nečistých úmyslů, tak mám takový dojem, že od prvního prosince v Rakousku platí nový zákon, který dával volební právo i šestnáctiletým, a pan Hofer nemá příliš velkou oporu mezi šestnáctiletými. Nyní je mimochodem v nové vládě ministrem pro infrastrukturu. Tak je to samozřejmě spekulace. Nikoho nechci podezřívat ze zlých úmyslů, ale pane Soukupe, uznejte, že odkládat volby kvůli nelepícím obálkám je něco tak absurdního, že národ Švejka by to měl pochopit.

Ale soud je soud. Soud rozhoduje a my jeho rozhodnutí musíme akceptovat, i když se nám to nelíbí.
Pane prezidente, poslední otázka k Vašim protikandidátům a prezidentským volbám, Pavel Fischer, kandidát na prezidenta se vyjádřil v nějaké debatě v atmosféře debaty myslím v nějaké katolické instituci, že by homosexuála ústavním soudcem nejmenoval. Máte k tomu komentář?


Zaprvé, já po desáté připomínám, že se nebudu vyjadřovat ke konkrétním osobám protikandidátů, což neznamená, že se bez ohledu na osoby nevyjádřím k nějakému konkrétnímu názoru. A tady Vám řeknu komentář, který se skládá z jedné nádherné pravdivé anekdoty. Před řadou, řadou let, pane Soukupe, se konalo setkání Leonarda Bernsteina, který tehdy řídil Newyorskou filharmonii, s šéfem Moskevské filharmonie. A ten Rus říká Bernsteinovi, pane Bernsteine, vy nás pořád obviňujete z antisemitismu, ale já mám ve svém orchestru dvacet dva procent židů, kolik máte vy? A Bernstein odpověděl, netuším. Já si myslím, že tohle je přesná odpověď. Ten, kdo počítá procenta židů, je pořád antisemita. Teprve ten, kdo řekne, netuším, antisemita není a je to normální člověk.

Pane prezidente, víte, k tomuhle výroku, mě to trochu nadzvedlo, musím říct. Ani ne tak ten výrok sám. Nevím, v jaké atmosféře byl pronesen. Nevím, jestli nebyl vytržen z kontextu a tak dále. Mě nadzvedl následný komentář Pavla Fischera na Facebooku, který řekl, ano, myslel jsem to tak, my jsme hovořili o adopcích dětí homosexuály, a o té si můžeme myslet cokoliv, a v tomto kontextu jsem řekl, že bych homosexuála ústavním soudcem nejmenoval, protože je v logickém konfliktu zájmů, protože bude lobovat za změnu rodinné politiky, která by jeho menšině, v tomto směru sexuální menšině, mohla vyhovovat, ale ad absurdum takovéto názory, pak by tedy ústavním soudcem nemohl být příslušník žádné menšiny.

Samozřejmě, já bych…

To jsem považoval za větší problém než případný nějaký výrok.

Já bych Vám dal dokonce příklad přesně v tomto duchu. Já jsem jmenoval ústavní soudkyní jednu paní, která předtím byla řekněme vášnivou propagátorkou církevních restitucí, a bylo celkem jasné, že dříve nebo později se církevní restituce k Ústavnímu soudu dostanou. No a co? To znamená, že tam mají být lidé bez chuti, bez zápachu, bez názoru?

A možná by tam tedy v kontextu Vaší anekdoty asi neměl být podle mínění pana Fischera ani žid?

Například.

Například. Pane prezidente, minulý týden jste jmenoval vládu Andreje Babiše, která už uveřejnila programové prohlášení. Zásady programového prohlášení vlády. Co jim říkáte?

Já si to teď studuju. Vystoupím s názorem na programové prohlášení desátého ledna na zasedání Poslanecké sněmovny, takže teď bych asi nepovažoval za zcela korektní to říkat v tomto pořadu, třebaže si ho vážím. Takže uvedu jenom dva body, které pak v tom vystoupení v Parlamentu rozvedu.

První bod, mně se to prohlášení líbí. To je jako v té anekdotě: Co si myslíš o Brežněvovi? No a on vás zavede na záchod, nakloní se nad mísu a zašeptá, víš, já ho mám docela rád. Takže něco podobného se týká i tohoto programového prohlášení. Myslím si, že je uděláno dobře, že je uděláno profesionálně. Vadí mně tam, a to zdůrazním, malá pozornost, relativně malá pozornost věnovaná investicím. Tam je všechno možné, a do toho jsou pravda zamíchány i investice na stejné úrovni významnosti jako to ostatní. Není to pravda, protože investice předurčují budoucí produktivitu práce, budoucí konkurenceschopnost. Já jsem teď dával paní ministryni financí materiál, který dokazuje, že podíl investic ve výdajích státního rozpočtu dramaticky klesá. Tohle mi tam chybí. Prostě hierarchizace těch témat. Říci, co je důležitější a co je méně důležité.

Přesto v ekonomické oblasti je tam nějaký bod, který stojí za zvláštní pozornost, důchodový systém, reforma?

Andrej Babiš, i jeho okolí, sám říká, že důchodová reforma bude trvat několik let. Já chci připomenout, že když končila moje vláda, tak prostředky věnované z privatizace Transgasu, což bylo sto třicet miliard, jsme Špidlově vládě určili na důchodovou reformu a Špidla to rozfrcal. To se nedá označit jiným slovem, rozfrcal. Takže žádných sto třicet miliard na důchodovou reformu nemáme a já jsem zvědav, kde se seženou. Nicméně vyčkejme. Zatím tady v podstatě zkolabovala Potůčkova komise, ale i Bezděkova komise před ní. Všechny komise dlouho pracovaly a nakonec nedošly k výsledkům. Já budu rád, když důchodová reforma bude úspěšná. Jenom bych si přál, aby nebyla vedená tou nejsnadnější cestou. To znamená připravit důchodce o část prostředků a pak si hrdě zatleskat a říci, tak a teď tady máme vybilancovaný důchodový účet.

Veřejností zarezonovala zpráva nebo plán Andreje Babiše odstartovat výstavbu vládní čtvrti. A ty jednotlivá ministerstva, která teď sídlí v centru města, v historických budovách, by se přestěhovala do nově vybudované vládní čtvrti a ty budovy by se asi prodaly. Andrej Babiš říkal třeba, že by Ministerstvo kultury mohlo sloužit jako muzeum, že by se mohlo zpřístupnit.

Ono už teď je možná muzeum, ale neuvědomuje si to.

Jak se na to tváříte, na tenhle ten plán?

Podívejte se, pane Soukupe, každý z nás má svůj sen. Andrej Babiš má sen vládní čtvrti, který už říkal několikrát. Já mám sen kanálu Dunaj - Odra. Mějme rádi svoje sny, važme si jich, a snažme se je uskutečnit, ať už jde o ten vodní koridor nebo ať už jde o tu vládní čtvrť.

To jste odpověděl poměrně jasně, co si o tom myslíte. K zahraniční politice mám jen jednu otázku. Událostí v zahraničí se stala celá řada. Ve Spojených státech prošla daňová reforma a tak dále, ale bohužel čas, který máme, nám neumožňuje o nich hlouběji diskutovat. Mě zaujala jedna zpráva, možná v kontextu Izraele mě zaujala. V Německu narůstá muslimský antisemitismus. To je oficiální konstatování německé vlády s tím, že vláda bude jaksi vyučovat více o holokaustu, muslimské děti o holokaustu. Co nárůst antisemitismu v Německu, což je velmi blízko nás, je to náš nejbližší soused, znamená?

Pane bože, tak zaprvé, muslimský antisemitismus v Německu je dán počtem muslimů v Německu. To je strašlivě jednoduchá logika. A tento počet se zvýšil s příchodem muslimských migrantů.

To je logické, ale antisemitismus a Německo vyvolává hrůzu, proto se na to ptám.

Proč? Protože tam jsou muslimové, kteří tam přišli odjinud. A to, že jsou na německé půdě, a oni většinou ani to historické povědomí nemají, jim nebrání v tom, aby svůj antisemitismus vyjadřovali, ale já Vám ocituju jeden ze slavných textů muslimů. Jsou to výroky proroka Mohameda, vedle Koránu nejslavnější druhý text. A abych, když říkáte, že máme málo času, dlouho nezdržoval, tak vám ocituji pouze dvě věty: "Strom volá, za mnou se skrývá Žid, jdi a zabij ho. Kámen volá, za mnou se skrývá Žid, jdi a zabij ho.“ Muslimský antisemitismus existuje od začátku islámu. To není vůbec nic nového.

Ano, ale jaksi německá historie a antisemitismus vyvolává hrůzné vzpomínky. Proto samotná existence…

Ano, kdyby to dělali Němci, tak s Vámi budu souhlasit, ale tohle dělají muslimové, kteří, tuším, ani nevědí, kdo to byl Adolf Hitler. A pokud ano, tak budou chápat Hitlera jako svého spojence, protože Hitler, jak známo, přijal velké muftího z Jeruzaléma a poděkoval mu za jeho boj proti židům.

Pane prezidente, mě v tomto kontextu zaujal citát z německého tisku, který říká, řada lidí bojuje za uprchlíky v Evropě s odkazem na lidská práva, ale paradoxně jsou to často stejní lidé, kteří mají ve svém programu vyhlazení Izraele. Myslí se tím ty uprchlíci.

Samozřejmě že ano, protože když si přečtete například program Íránu, tak přesto, že tam došlo k určité, no oblevě, tak nejvyšší vůdce Íránu prohlásil, že do dvaceti let nebude Izrael existovat. To je vlastně vyhrožování genocidou, není-liž pravda. A zločin genocidia je trestný. Takže taková trestná výprava proti některým lidem by se docela vyplatila.

Nechme politiku politikou. Pane prezidente, čekají nás vánoční svátky, jak je budete trávit?

Konečně se slétne rodina, pane Soukupe. Syn, který je lékař, přijede z ostravské fakultní nemocnice. Dcera, která studuje v Londýně, to bude mít nejdál. A pokud jde o ženu a tchyni, kterou nazýváme babičkou, tak ty to mají naopak nejblíž, ty to mají třicet kilometrů z Prahy do Lán. Budeme rádi, že máme chvíli klidu. Budeme vzpomínat na uplynulý rok a na to, co se jednotlivým z nás přihodilo, a jediný, kdo nám na tuto otázku neodpoví, bude náš pes Darsi, protože se zatím nenaučil mluvit.

Zatím. Pane prezidente, já vím, že Vaše vánoční poselství si teprve připravujete. Budeme ho vysílat i my na televizi Barrandov, ale kdyby se někdo opozdil nebo to nestihl, co byste popřál lidem, kteří tedy nestihnou Vaše vánoční poselství?

Víte, já bych lidem popřál mnohé. Přeje se zdraví a já to naprosto chápu. Přeje se štěstí, přeje se úspěch. Tomu všemu rozumím. Ale když se snažíte být alespoň trochu originální, a to bude v kontextu vánočního poselství, který Vám ovšem neprozradím, tak mimo jiné svým spoluobčanům popřeji, aby se nikdy a nikým nenechali manipulovat a aby byli svobodné a sebevědomé lidské bytosti. A k tomu ať mají zdraví, štěstí a úspěch.

Děkuji Vám, pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám klidné prožití vánočních svátků a šťastný vstup do nového roku.

Velice děkuji a já Vám samozřejmě přeji totéž.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 21. prosince 2017

zpět na seznam zpráv