Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

4. ledna 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes pro vás natáčíme první díl Týdne s prezidentem v roce 2018 zde na Pražském hradě. Atmosféra v médiích a mezi veřejností je poměrně vyhrocená, protože právě vrcholí boj o Pražský hrad. Již za týden nás čeká první kolo prezidentských voleb. Dobrý den i Vám, pane prezidente, a dovolte, abych využil této příležitosti, a popřál Vám vše nejlepší do nového roku.

Dobrý den a samozřejmě vše nejlepší Vám, pane Soukupe, i divákům televize Barrandov.

Pane prezidente, já vím, že tuhle otázku nemáte moc rád, ale přesto se na ni musím zeptat, jak jste oslavil svátky a Nový rok?

A víte, že tentokrát odpovím docela rád? Z jednoho velice prostého důvodu. Každý z nás dostává o Vánocích nějaké dárky. Tak já dostávám především knihy a sešlo se mi několik knih s tématem životopisů. Je to Gustav Husák, je to Ronald Reagan, je to Antonín Švehla a je to François Mitterrand. Takže jak vidíte, mám co číst. Ale kvůli tomu Vám to, pane Soukupe, neříkám. Moje žena mně mimo jiné věnovala takový dojemný dárek. Říkala, "ty jsi chtěl, když jsi byl malý kluk, šlapací autíčko a ty jsi to autíčko nedostal, tak tady ho máš“. A z takové velké krabice se vybalilo šlapací autíčko, do kterého se bohužel už nevejdu, a až bude mít Kačenka děti, tak jí to předám. Ale zatím ho mám v Lánech a strašně rád se na něj dívám, protože je to, s pouhým asi tak sedmdesátiletým zpožděním, splnění mého dětského snu.

Janek Ledecký zpíval, sliby se mají plnit o Vánocích, tak alespoň nějaké sny si můžeme plnit o Vánocích.

Tak, tak.

Pane prezidente, lidé si dávají na Nový rok předsevzetí, dal jste si nějaké předsevzetí nebo to nemáte rád?

Dal jsem si předsevzetí dělat to, co jsem dělal až dosud, protože člověk nemá zbytečně měnit svoje chování. A samozřejmě, že mně teď mezi jinými dárky také věnovali nový výkřik módy, a to jsou nikoli elektronické cigarety, ale takové zvláštní cigarety, které rovněž údajně slouží k tomu, aby se člověk odnaučil kouřit. Takže já je začnu zkoušet a uvidíme, jestli to zabere nebo ne. Kdyby to zabralo, tak je předsevzetí, přestanu kouřit, ale to si dává každý kuřák každý rok.

Jako nekuřák to chválím a přeji Vám, ať uspějete.

A já Vám budu znova citovat, jednou už jsem to myslím říkal, Marka Twaina, "není nic snadnějšího, než přestat kouřit, já sám jsem to dokázal již stokrát".

Pojďme k vážnějším věcem. Já jsem na začátku řekl, že atmosféra je poměrně vyhrocená, houstne právě před prezidentskou volbou. A já se zeptám na několik věcí, které Vám Vaši protikandidáti jaksi v uvozovkách vyčítají. Jedna je Vaše neúčast v prezidentských debatách, v takových těch debatách, kde se všichni ti kandidáty sejdou a navzájem se tam konfrontují s názory, a to, že nevedete kampaň. Já vím, že jste to už několikrát vysvětloval, ale mohl byste to na tomto místě znova vysvětlit?

Každý, kdo slyšel moji tiskovou konferenci 10. března minulého roku ví, že jsem už tehdy oznámil, za A, že nepovedu kampaň a za B, že v souvislosti s tím ani nepůjdu do těchto debat. Takže to není nic nového, to není žádné překvapení. Já chci, aby mě voliči posuzovali podle výsledků mé pětileté práce, ať už v dobrém nebo ve zlém, to záleží samozřejmě na nich. A myslím si, že každý kandidát by měl být posuzován podle výsledků své minulé práce a nikoli podle toho, co řekne v hodinové debatě, kde se většinou slibuje. A druhý důvod je ten, že jsem se zavázal, že nebudu na své protikandidáty útočit. A kdybych šel do debat, tak jak mě znáte, pane Soukupe, tak to by se tedy zcela určitě nedalo splnit.

No tak ona značná část programu Vašich protikandidátů je takový program anti-Zeman, kdy jsou zpochybňovány Vaše kroky.

Ale to je dost ubohé, protože kdyby například můj program před pěti lety byl především anti-Schwarzenberg, bylo by to hrozně málo. Já uznávám, že to může být součást jejich programu, ale když je to součást hlavní nebo dokonce jediná, je mi jich líto.

Jedním z těch výtek, které jsou proti Vám vedeny, je Vaše zdraví. Mirek Topolánek to řekl včera tak, že Vaše zdraví je natolik podlomené, že nemůžete vykonávat prezidentský mandát, a tak dále. Máte na toto připravenou odpověď?

Ale velmi jednoduchou. Moje lékařské konsilium už vydalo zprávu o mém zdravotním stavu, tak ať si ji Mirek Topolánek přečte. A tam se konstatuje, že s výjimkou bolavých nohou jsem zdravotně naprosto v pořádku. A to říkají lékaři. Topolánek, pokud vím, medicínu nestudoval. A pane Soukupe, víte, jak se říká člověku, který někoho buď diagnostikuje, nebo dokonce léčí na dálku? Šarlatán. A já jsem si nevšiml, že by Mirek Topolánek u mě byl, měl na krku stetoskop a vyšetřoval by mě.

Tak zcela evidentně je to používáno, ten argument, právě proto, aby veřejnost byla znejistěna. Tak vysvětlil jste to. Jedna z dalších věcí jsou peníze na kampaň. Všichni kandidáti jsou povinni ze zákona vést si svůj transparentní účet, a na Vašem transparentním účtu je několik milionů korun, a kampaň nevedete a ty výdaje tam nejsou nějak vysoké. Co s těmi penězi, které tam zbydou, uděláte?

Přesně v souladu se zákonem, podle kterého se kandidát sám může rozhodnout, kam ty peníze vloží, za předpokladu, že to bude charitativní účel. A tak ty čtyři miliony odevzdám Klokánkům, což je zařízení na podporu týraných a opuštěných dětí. Já už na Klokánky přispívám dlouho, a budu rád, když ty čtyři miliony ještě budu moci přidat.

Pane prezidente, je něco, pokud byste uspěl v další prezidentské volbě, a jak jsem řekl, první kolo nás čeká již příští týden, co byste prostě dělal jinak, nebo lidé, s kterými byste již nespolupracoval?

Ale tak víte, člověk když stárne, tak se stává vlídnější, vstřícnější, a protože já bohužel stárnu, tak bych očekával, že v budoucnosti bych byl méně agresivní, méně sebevědomý, a chcete-li to tak nazvat, i méně namyšlený, než jsem byl až dosud. Ale nějakou základní změnu své orientace, to znamená hájit národní zájmy, podporovat ekonomickou diplomacii a tak dál a tak dál, to bych samozřejmě neměnil. Stejně tak bych jezdil mezi lidi, protože politik, který nejezdí mezi lidi, ztrácí zpětnou vazbu. A víte, co u některých politiků, nebudu jmenovat, mě štve? Oni přijedou do firmy, setkají se s vedením podniku, ale nesetkají se se zaměstnanci. Nebo přijedou do města či obce, setkají se se zastupitelstvem a nesetkají se s občany. Tak pomiňme to vysvětlení, že mají málo času, pro to setkání je hodina nebo dvě, to je nezabije. Čili jediné druhé vysvětlení, které je asi bohužel pravdivé zní, že někteří politici se setkání s občany bojí.

No, pane prezidente, vyzkoušíme si tu namyšlenost v uvozovkách. V mém pořadu Aréna Jaromíra Soukupa byl hostem Váš mluvčí Jiří Ovčáček a mimo jiné i mluvčí bývalého prezidenta Václava Klause Petr Hájek, který tam řekl větu, "já nechápu, proč ostatní kandidují, když stejně nemají vůbec žádnou šanci proti Vám“. Zaregistroval jste to vyjádření?

Nezaregistroval. Já si myslím, že někteří tu šanci mají, někteří na konci toho pelotonu už asi ne, i když víte, že věřit průzkumům je ošidné. Nicméně jejich šance nespočívá v tom stát se prezidentem, ale zviditelnit se, a budou mít na vizitkách kandidát na prezidenta a to jim může zůstat do konce života.

Pane prezidente, před pěti lety v době prezidentské volby zvláště mezi prvním a druhým kolem, v době souboje mezi Vámi a Karlem Schwarzenbergem, byla atmosféra stejně vyhrocená, možná ještě více. Takoví ti univerzální nositelé pravdy, někdy nazývaní Pražskou kavárnou, upozorňovali na to, že jde o souboj o osud demokracie a svobody, a že pokud vyhrajete Vy, tak ztratíme svobodu a demokracii, a čeká nás bída a zmar v uvozovkách. No, po pěti letech můžeme říci, že demokracii jsme neztratili a objektivně se máme lépe.

Bída a zmar tady taky není.

Lépe než před pěti lety. Proč je atmosféra zejména u prezidentských voleb takto vyhrocená?

Já myslím, že nejenom u prezidentských voleb. Podívejte se, i u parlamentních voleb se někdy říká, když vyhraje ta či ona strana, čeká nás ztráta demokracie, bída, zmar. Mně tohle připadá jako fráze, které se v podstatě opakují u každých voleb. To znamená, budete strašit tím, že váš protivník je nedemokratický, že zavede zemi do totality. Pak se samozřejmě ukáže, když ten protivník náhodou vyhraje, že nic takového se nestalo.

Ono mimo jiné znakem totalitních režimů je ta neustálá snaha vytvářet obraz nepřítele.

Ano, já bych dokonce řekl, že my svým způsobem kopírujeme totalitní režimy. Podívejte se, to známé a mnou kritizované tvrzení, že parlamentní volby ovlivnily zahraniční rozvědky, se dá vlastně přiřadit k tvrzení komunistické propagandy, že na nás působí imperialistické zahraniční rozvědky, nebo že jsou tady nějaké, jak se tomu říkalo? Ideodiverzní centrály, už jsem si vzpomněl, ideodiverzní centrály. Krásný název, že jo? Teď se tomu říká dezinformační weby, ale je to v podstatě něco podobného. Já si myslím, že je třeba nechat na lidech, co oni budou považovat za ideovou diverz,i a co za normální program.

Víte, ta hlasitá část veřejnosti, tato v uvozovkách Pražská kavárna, jak se říká na Pražském hradě, ale ta část veřejnosti, která upozorňuje na riziko ztráty svobody a demokracie a tak dále, se většinou v posledních letech soustřeďuje na vítěze voleb. To znamená na ty, kteří ve volbách uspěli. Na Andreje Babiše, na Tomio Okamuru, do určité míry i na Vás. Nesvědčí to v uvozovkách o krizi elit, že tedy názor hlasité části veřejnosti se prostě čím dál tím více oddaluje od názoru běžných lidí, kteří ve volbách rozhodují?

No tak zaprvé.

Nebo o ztrátě kontaktu s realitou?

To, že jsou tito lidé rozčíleni, znamená, že z nich mluví komplex méněcennosti, protože vyhrál někdo, kým oni do jisté míry pohrdají. Možná, že se ho současně i bojí. Víte, já Pražské kavárně vůbec nevyčítám její názory. Já jí vyčítám to, že ona svoje názory považuje za nadřazené názorům ostatních. A řekněme si upřímně, Vy tomu říkáte elita, já bych to zpochybnil. Kdo tam je? Čest výjimkám, ale máte tam pár neúspěšných bývalých politiků. Máte tam nějaké béčkové umělce a já nevím, koho všeho ještě. Věčné petenty, kteří vám podepíší jakoukoliv petici, jenom aby se o nich psalo. Jinými slovy, ať Pražská kavárna uzná, že její názor je stejně hodnotný, nikoli však hodnotnější, než názor těch normálních občanů, a bude všechno v pořádku.

A o to mi právě jde. Do určité míry třeba i část novinářů nechápe, že demokracie je právě v tom, že musím akceptovat jiný názor, přestože se mi nelíbí. Víte, mě rozpaluje do běla, že se mi snaží část novinářů nebo část té veřejnosti říkat, koho si mohu nebo nemohu pozvat do diskuzního pořadu v mé televizi, či dokonce na co se mohu, nebo nemohu ptát. A pokud tedy neuposlechnu, budou si na mě stěžovat vrchnosti, přičemž si pletou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání s jakýmsi cenzorem, a aby mně ta činnost byla zakázána. To je prostě podle mého názoru nepochopení demokracie.

Ale to je něco podobného jako, o tom jsme mluvili minule, když Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy zpracuje studii, podle níž Česká televize byla ve vleku TOP09, a cenzoři tuto studii zakáží publikovat.

No, o tom co je demokratické nebo nedemokratické, na to přeci máme předpisy. A pokud je nějaká strana nedemokratická, je tady Nejvyšší soud, který ji může rozpustit. My přeci nejsme od toho, jako média nejsme od toho, abychom toto hodnotili.

Ono se tohle jednou dělo a myslím, že se to stalo s Dělnickou stranou, ale ta byla rozpuštěna a pouze se přejmenovala na Dělnickou stranu sociální spravedlnosti. Víte, pane Soukupe, i na základě této zkušenosti, já si myslím, že rozpuštění strany ten problém neřeší právě proto, že ta strana se může snadno přejmenovat. Tu stranu je potřeba porazit v demokratických volbách argumenty, nikoli nadávkami a nikoli nálepkami.

Od toho jsou tady i média, aby dala prostor všem demokratickým názorům, a lidé si sami rozhodnou. Děkuji Vám za tyto odpovědi.
Pane prezidente, k aktuálním domácím událostem. Česká pošta nejdříve před Vánoci tradičně oznámila, že nestihne doručit všechny vánoční zásilky. Hned po Novém roce oznámila zdražení, přičemž poslání jednoho obyčejného dopisu stojí devatenáct korun a poslání doporučeného dopisu čtyřicet čtyři korun. To mi tedy nepřijde zrovna jako lidová cena. Zvláště přihlédnu-li k tomu, že osm set milionů korun dostali od státu jako kompenzaci za služby.


Veřejnou službu, ano.

Veřejnou službu. Když to přeženu, důchodci dostali přidáno pět set korun, což jim tedy stačí na poslání jednoho dopisu měsíčně.

Já myslím, že to je opravdu hrozivé srovnání, ale já s Vámi v zásadě souhlasím. Nechci vytvářet žádné konspirativní teorie. Ale myslím si, že Česká pošta by si opravdu zasloužila důkladný audit, aby se prokázalo, zda v ní nedochází k plýtvání. Vezměte si, že ona dlouho odmítala tu existenci takzvaných kamenných poboček, které jsou přitom na každé vesnici jedním z kulturních center té obce. Pak zavedla ten program Pošta Partner, ale to už bychom si o tom povídali příliš dlouho. Čili odpovědí na otázku, zda se zdražuje přiměřeně nebo nepřiměřeně, když jiné subjekty buď nezdražují vůbec, nebo jenom velmi mírně. Je to koneckonců státní pošta, patří Ministerstvu vnitra, teď je nová vláda, tak ať nový ministr vnitra nařídí audit v České poště.

Já jsem se na to ptal samozřejmě z toho důvodu, že mezi veřejností služby České pošty jsou kritizovány, zvláště před Vánocemi. No a teď tedy i ty ceny, tak už mi to přijde pro lidi trochu hodně.

No, já jsem zažil, když jsem byl na chalupě na Vysočině, případy, že třeba balíčky, ne balíky ale balíčky, které jsem měl dostat, tak mně pošťačka vždycky jenom hodila lístek, že mě nezastihla, a že si mám dojít na poštu. Tak to taky nebyla zrovna ta nejlepší služba zákazníkovi. Ale dobře, navrhuji konkrétní řešení, které se jmenuje audit.

Dalším státním podnikem, tedy ne ve smyslu státním, protože pošta je státní podnik, ale státem vlastněným podnikem je Budvar. Je v pořádku, že stát vlastní pivovar?

Mě vždycky zajímají výsledky, a vlastník mě zajímá až ve druhé řadě. Mohou být úspěšné a neúspěšné státní podniky, ale historie zná i neúspěšné soukromé firmy, takže soukromé vlastnictví není automatickou zárukou úspěšnosti.

Na to se ptám, protože pokud se něco pokazí ve státním podniku, okamžitě se spustí pokřik, že se má privatizovat. Já se ptám, jestli ta privatizace, to znamená změna státního vlastnictví v soukromé, automaticky bude znamenat zlepšení, a zda tedy spíše než to samotné státní vlastnictví akcií není problém to, že státní úředníci prostě považují státní vlastnictví za povolení krást, že dochází k masivní korupci.

Podívejte se, ptal jste se na Budvar. Budvar měl až donedávna skvělého dlouhodobého manažera, který se jmenoval Jiří Boček. Teď bohužel asi před rokem musel ze zdravotních důvodů odejít. Bylo pro mě ctí dát mu za jeho dlouholetou práci státní vyznamenání. A když ten podnik naopak má včele nějakého nýmanda nebo nekňubu, který neumí řídit, tak ten podnik ne proto, že je státní, ale proto že má v čele hloupého manažera, nemusí být efektivní.

Takže privatizace není samospasitelná?

Ale tak já bych Vám mohl jmenovat řadu podniků, které u nás byly v minulosti privatizovány, a některé z nich skutečně skončily rozkradením, vytunelováním a už si ani nepamatujeme jejich jména.

K vztahu soukromého a státního sektoru v ekonomice se ještě dnes dostaneme, ale nakousli jsme téma korupce. Co říkáte tomu, že po šesti letech, kdy byl David Rath zadržen s tou krabicí od vína, ve které bylo několik milionů, nemáme rozsudek? A zdá se, že ho hned tak mít nebudeme. Je to systémové selhání justičního soukolí, anebo je prostě David Rath chytřejší, než jsme si mysleli?

Ono to není jenom v případě Davida Ratha. Vezměte si zpívající exministryni obrany Vlastu Parkanovou, která je trestně stíhána taky už asi šest let za údajně předražený nákup letadel CASA, a taky nic, že? Samozřejmě nechytili ji s krabicí od vína, neinstalovali jí patrně žádné odposlechy, na rozdíl od Davida Ratha, ale výsledek je stejný. Já o tom chci mluvit i v Poslanecké sněmovně a chci jenom upozornit na fakt, že presumpce viny u politiků je docela v pořádku pokud platí dva zamlčené předpoklady. Zaprvé, že ta vina je téměř nezpochybnitelná, a zadruhé, že proces proběhne rychle. Včera jsem seděl s ministrem spravedlnosti panem Pelikánem. A oba dva jsme četli tentýž materiál, který uvádí, že v osmdesáti procentech případů komunální zastupitelé, kteří byli obviněni policií z nějakého zneužití pravomocí, bylo soudy osvobozeno. Tak se ptejte, buď pracují špatně soudy, anebo pracuje špatně policie? Já bych tedy vsadil na to druhé.

O tom jsme se už bavili několikrát v Týdnu s prezidentem, že právě tento postup znamená, že slušní, poctiví lidé mnohdy do komunální politiky prostě jít nechtějí, protože jim toto riziko, nepřiměřené riziko trestního stíhání za nějaké pochybení při stavbě chodníků nebo něco podobného, nestojí za to. A pak logicky kvalita samosprávy, té místní samosprávy, bude horší. O tom jsme se několikrát bavili. Ale vidíte ještě nějaké neuzavřené velké korupční případy, které v uvozovkách, opět říkám v uvozovkách, křičí?

Ale milý pane Soukupe, vždyť velmi dobře víte, že celou dobu mluvím o Zdeňkovi Bakalovi. Celou dobu mluvím o vytunelování OKD. Co je větší případ vytunelování než OKD? To není jenom těch pět miliard toho hloupého státního prodeje. To je jenom špička ledovce. To, že Zdeněk Bakala vysál z OKD, ať už na dividendách nebo jiným způsobem, desítky miliard korun, přitom do toho podniku neinvestoval, nevytvořil rezervní fond a já nevím, co všechno ještě, to je nesporný fakt, který dnes uznává téměř každý. A my teď tady honíme nějakého komunálního politika za to, že údajně prodal něco pod cenou, protože znalecký posudek byl jiný, ale byty se nekupují na základě znaleckého posudku, ale na základě nabídky a poptávky.

Tak ono u toho OKD a Zdeňka Bakaly, pokud vím, v létě rozhodli věřitelé, že akcie OKD má získat státní podnik Prisko, a prostě se tak nestalo. Potom byla podána žaloba věřitelů na OKD, respektive OKD podalo žalobu na Zdeňka Bakalu o dvacet čtyři a půl miliardy a soud ještě ani nerozhodl o tom, jestli tu žalobu vůbec bude projednávat.


A takových případů je víc, ale tenhle, v tom se shodneme, je zcela určitě nejmarkantnější. Tak doufejme, že nová vláda v tom bude razantnější už díky tomu, že to byl právě Andrej Babiš, který upozorňoval na různé korupční případy, včetně Zdeňka Bakaly. Korupční proto, protože Zdeněk Bakala, jak víte, financuje leccos. Knihovnu Václav Havla, samozřejmě Respekt, čímž myslím týdeník, Hospodářské noviny, čímž myslím deník, ale občas přispívá i některým politikům, proto ta korupce. A zdá se, že jeho vliv se postupně vytrácí.

Doufejme. Mimo jiné ty Hospodářské noviny psaly, že kauza lithium byla fake news a že to byl konkrétní případ, jak zahraniční rozvědky ovlivnily volby.

Které zahraniční rozvědky?

To nevím, myslím, že ruské.

Ruské? A proč ne americké nebo australské nebo izraelské? Nebo, to by bylo zvlášť pikantní...

A že toto je konkrétní případ toho, jak lidé...

…rozvědka z Nigeru, říká Vám to něco, pane Soukupe?

Rozvědka, ne, ne.

Mně sice vůbec nic, ale bylo by to pikantní. Rozvědka z Nigeru tady ovlivnila kauzu lithium, nesmysl. Došlo k hrubé chybě, protože to předběžné memorandum se vůbec nemělo uzavírat. Mělo se počkat, jak dopadnou ty průzkumné práce, a pak se mělo buď říci, zásoby jsou tak malé, že nestojí za to je těžit, anebo zásoby jsou veliké a nechť je na domácím území těží domácí podnik. To je všechno.

Tak mě ten názor Hospodářských novin zaujal, že toto je konkrétně ovlivnění názorů veřejnosti.

Takže už jsem se dozvěděl, že i kauza lithium byla dílem zahraničních rozvědek.

Pane prezidente, příští týden je pro českou politiku klíčový. Andrej Babiš jako předseda vlády bude žádat Sněmovnu o důvěru a konají se prezidentské volby, tedy jejich první kolo. Myslíte si, že Andrej Babiš má šanci získat příští týden důvěru?

Téměř určitě ne, a já už jsem to několikrát veřejně řekl. To první kolo je takové zahřívací, pane Soukupe. Samozřejmě, že téměř všechny politické strany chtějí ukázat svaly a nechtějí dát svoji kůži zadarmo. A to je důvod, proč velmi, velmi pravděpodobně Andrej Babiš v prvním kole tu důvěru nezíská. Ale jsem téměř přesvědčen o tom, že ji získá v kole druhém. Povinností prezidenta je vytvořit mu časový prostor, což samozřejmě udělám, tak, aby ten druhý pokus byl až někdy v únoru, ne-li ještě později. A mám důvod předpokládat i z některých poloveřejných náznaků, že by mohly být minimálně dva parlamentní subjekty, které už by Babišovu menšinovou vládu při druhém pokusu tolerovaly.

Myslíte komunisty a sociální demokraty?

Ano, samozřejmě, a ti by měli většinu sto osmi hlasů. Mně by se tam docela líbili i Piráti, ale ti chtějí zůstat v hrdé opozici, a protože jsou nová parlamentní strana, tak netuší, že opozice může pouze kritizovat, a že se tvoří ve vládě. Ale oni se to časem naučí.

Možná je děsí osud malých stran, které vstoupily do vládní koalice, a ta je sešrotovala. Ať to byli Zelení, do určité míry i lidovci a tak dále.

A byly i malé strany, které nevstoupily do vlády, a přesto byly sešrotovány, takže to není žádný rozdíl.

Vláda předložila programové prohlášení, které jsme probírali. Přesto, je tam něco, co Vám dodatečně tam chybí, takový ten pocit, že když odejde člověk ze dveří, že by chtěl ještě něco říci?

Já si ho budu muset ještě jednou přečíst, protože teď jsem přivítal stanovisko nového ministra školství, který se v zásadě postavil proti inkluzi. Vy víte dobře, že já jsem kritizoval inkluzi od samého počátku, a teď si úplně nejsem jist, i když jsem programové prohlášení četl, jestli je tam ta změna stanoviska vůči inkluzi obsažena. Pokud je, je všechno v pořádku, pokud ne, budu navrhovat, aby tam byla.

Tak to je konkrétní případ. Já bych se chtěl vrátit teď trochu k obecné rovině naší debaty, kterou jsme začali náš rozhovor. Hodně se hovoří o české demokratické tradici právě v kontextu té vyhrocené atmosféry. Co to pro Vás znamená, co pro Vás znamená Masarykovská tradice demokracie?

No vidíte, já nemám rád, když se jenom cituje jedna Masarykova věta, a sice že demokracie je diskuze. To je samozřejmě pravda. Ale druhá z četných Masarykových vět zní, rozčílení není program. A já, když se usměju na svého politického odpůrce, tak on si myslí, že si z něj dělám legraci, a je rozčílený. A já mu připomenu tuto větu, rozčílení není program. A kolik lidí, kteří se ohání Masarykovskou tradicí, buď tuhle větu vůbec nezná, nebo ji ignoruje.

A Vaše prezidentská tradice, pane prezidente? Myslím, pokud se lidé někdy v budoucnu ohlédnou zpět. Jak by měli vnímat Vaši prezidentskou éru?

Já už jsem to částečně před několika minutami zodpověděl. Snaha hájit národní zájmy a zbytečně se nehrbit, chcete-li to tak nazvat. Velice šedivá, nudná, ale užitečná ekonomická diplomacie, která je nutná pro naše exportéry. Osmdesát procent naší produkce jde na export. A teď bych k tomu teda přidal i ten třetí bod, čímž nemyslím dělat si legraci ze svých politických protivníků, ale mít určitý smysl pro humor obecně, a brát tu politiku, byť na té nejvyšší úrovni, s úsměvem a nikoli s takovou zaťatou vážností.

Pane prezidente, další otázka směřuje k tomu, co dnes hýbe alespoň částí médií, což je ta zpráva OLAF. To je zpráva o vyšetřování kauzy Čapí hnízdo, tedy té poskytnuté dotace pro farmu Čapí hnízdo vlastněnou tehdy Agrofertem. Ta zpráva je údajně snad, možná, nebo má být negativní. Každopádně nebyla zveřejněna. Je to správný postup?

My už jsme se o tom bavili minule a já jsem říkal, že podle mého názoru by měla býti zveřejněna. Přečetl jsem si dvě informace. Jedna, že nejvyšší státní zástupce, můj jmenovec Pavel Zeman říká, že by to nemělo být zveřejněno, protože je to součást spisových materiálů. Já nejsem právník, ale nezdá se mi to. A můj nejmenovec, ze kterého si občas dělám tu legraci, Miroslav Kalousek, tak oznámil, že tu zprávu četl. Tak fajn, tak ať ji publikuje a my si ji všichni rádi přečteme a teprve potom se k ní budeme vyjadřovat.

Pane prezidente, další dvě otázky se týkají penzijního systému a stáří a služeb státu ve stáří. Doba, po kterou Češi pobírají důchod, se velmi prodlužuje. V roce 1970 průměrně jsme pobírali důchod jen jedenáct let. Nyní ženy pobírají důchod dvacet sedm let a muži více než devatenáct roků. O čem to svědčí? A je správné zkracování té doby strávené v důchodu tím, že se doba odchodu do důchodu zvyšuje? Jinými slovy snižuje se tedy finanční náročnost na důchodovou službu?


Já bych nechal tu hranici šedesáti pěti let, protože ji máme v téměř všech zemích Evropské unie, a není dobré hrát si za každou cenu na premianta a mít nějaké extrabuřty. O posunu této hranice můžeme uvažovat, až se lidé budou v průměru dožívat devadesáti let, ale to je ještě hodně daleko. Takže nechme to tak, jak to je. A pokud jde o důchodovou reformu jako celek, víte, že jsem vždy narážel se svým návrhem mírně zvýšit procento sociálního pojištění. A říkali mi, že jsou to vedlejší náklady práce, což je samozřejmě pravda, které prodražují pracovní sílu, což je samozřejmě taky pravda, a že bychom na tom byli stejně špatně jako Francie, která má to pojištění také vysoké. Moje odpověď v těch diskuzích byla, že náklady na živou práci musíme brát jako celek. To znamená včetně mzdy, ne jenom pojištění, a ta mzda je pořád ještě zatraceně nízká ve srovnání s vyspělými zeměmi západní Evropy. Tím byste vybilancoval ten takzvaný důchodový účet. Ale je to jedno z mnoha možných řešení a já netvrdím, že je jediné.

Každopádně podle odhadů Ministerstva financí by příští rok po dlouhých letech poprvé měl být důchodový účet v přebytku. Mělo by se vybrat z pojištění o devět miliard více, než se vydá. To ale není pravděpodobně trvalý jev.

Je to samozřejmě způsobeno jednak růstem průměrných mezd, jednak růstem počtu zaměstnaných. Počet zaměstnaných už moc zvyšovat nemůžete, protože jsme na hranici. Průměrné mzdy ovšem zvyšovat můžete, to je pravda.

Měl by být do důchodového systému zapojen soukromý sektor?

Do důchodového určitě ne. Já nemám rád, když, a takové případy byly, se zřídí nějaké soukromé společnosti, které okradou důchodce. Koneckonců vzpomeňte si na kampeličky, to byl český příklad. Kampeličky rozhodně nebyly státní.

Obrovské finanční skandály byly ve Spojených státech se soukromými finančními institucemi.

Ano, přesně tak. Mimochodem nebyl Enron taky taková společnost?

Enron byla olejářská, domnívám se.

No ale mám dojem, že měl taky penzijní fond.

Je to možné. To nevím.

Minimálně pro své zaměstnance a možná i pro někoho dalšího. Budeme si to muset zjistit. Ale v každém případě, ne, já jsem pro PPP projekty třeba v dopravních stavbách nebo téměř kdekoli jinde, ale rozhodně ne v důchodovém systému. To je tak citlivá věc, že okrást důchodce je něco horšího, protože se nemůže bránit, než okrást nějakého podnikatele, který se bránit může.

Tento blok otázek jsem si jaksi nazval vstup soukromého kapitálu nebo soukromých institucí do služeb, které obvykle provozuje stát. Vy jste zmínil PPP projekty. Nová vláda řekla, že chce postavit dvě stě deset kilometrů nových dálnic. Nechme stranou to, že za předchozích pět let nepostavili skoro nic, ale sami řekli, že uvažují o těchto Public Private Partnership projektech, to znamená, že soukromí investoři investují do státní dopravní infrastruktury, do těch dálnic, a budou po nějakou dobu vybírat mýto nebo nějakou jinou kompenzaci. Je to správná cesta u dálnic?

Já jsem byl dokonce autorem pilotního projektu PPP u dálnice D47 a Vladimír Špidla, když po mně nastoupil jako premiér, tento projekt zrušil. Zaplatil pokutu asi šest set milionů korun, které vyhodil ze státní pokladny naprosto zbytečně. A svěřil místo soukromé firmy dostavbu D47 státní firmě. Důsledek? Opoždění proti smlouvě se soukromou firmou a mimo jiné i příjemně zvlněná dálnice, takže když po ní jedete, tak se tak krásně houpete a testujete si, jestli vám fungují tlumiče.

On mimo jiné polský filozof Zygmunt Bauman říkal, že stát má tendenci zbavovat se odpovědnosti tím, že své povinnosti přenáší na soukromé subjekty, ale pak sám ztrácí trochu význam nebo smysl existence.

Samozřejmě, když jsme se bavili o té poště, tak návrh na privatizaci pošty tady ležel na stole a v podstatě by znamenal, že by se tedy osekaly ty kamenné pobočky, čímž by se v obcích, zejména v těch menších obcích, přece jenom oslabil veřejný život. A tady máte krásný příklad, že privatizace státního podniku by byla v rozporu se zájmy státu, pokud má stát skutečný zájem na tom, aby na vesnici fungovala pošta, zdravotní středisko, samozřejmě spolky, hasiči a tak dál.

Pane prezidente, česká měna posílila oproti dolaru v loňském roce o osmnáct procent, což z ní dělá druhou nejsilněji posilující měnu světa. Je to dobrá zpráva pro českou ekonomiku?

Tak jestli si vzpomínáte, tak když Česká národní banka uvolnila kurz koruny, tak jsem říkal, že nedojde k žádnému dramatickému poklesu, že to bude zvolna klesat a ustálí se na hodnotě třicet pět padesát za euro. Já to počítám radši v eurech než v dolarech. Tam ten rozdíl není tak veliký. Tipněte si, kolik to je teď, třicet pět padesát, pardon, dvacet pět padesát. Trapně jsem se přeřekl, ale už jsem se opravil. Dvacet pět padesát, a já myslím, že zhruba na této hodnotě to plus mínus zůstane.

Dokonce ekonomové se domnívají, že letos možná prolomí hranici dvacet pět korun česká koruna.

Tak ten padesátník sem, padesátník tam. Ale myslím si, že česká ekonomika by potřebovala investiční impulzy v podobě nových výrob s vysokou přidanou hodnotou. A teprve tehdy by mohl ten kurz dále posilovat.

Pane prezidente, ve vztahu k zahraničí mě zaujaly dvě zprávy tento týden. Jedna je, že ve Francii přibývá útoků na policisty, a ti se dokonce vyjadřují tak, že se do některých čtvrtí obávají chodit. A bylo jasně řečeno, že většinou tyto útoky na policisty jsou činěny gangy nebo skupinami lidí, kteří jsou buď migranti aktuální nebo potomci přistěhovalců v druhé nebo třetí generaci. Má takto vypadat multikulturní Evropa? A jak tu situaci ve Francii vnímáte ve smyslu migrace?

Já už jsem před několika málo lety mluvil o existenci takzvaných no-go areas, kam se policisté bojí v noci chodit. A jeden rozzuřený čtenář mi napsal, že si vymýšlím a že žádné no-go areas neexistují. Tak jsem mu odepsal, až bude v Bruselu, ať navštíví Molenbeek, a až bude v Paříži, tak ať navštíví Saint-Denis, a našel bych samozřejmě i některé další. Podívejte se, tvrdil jsem od počátku, že kultura těchto migrantů je v zásadě neslučitelná s evropskou kulturou, a já si myslím, že si to uvědomují i sami migranti, a že nárůst kriminality je způsoben právě tím, že jsme otevřeli těmto migrantům prostor včetně útoků na policisty.

Mimo jiné oficiální studie Dolního Saska uvádí, že zvýšení kriminality v německém Dolním Sasku je v přímé souvislosti s nárůstem počtu migrantů.

Ale tak to je celkem evidentní, ale jak už jsem říkal, můžeme si za to sami. Včera jsem seděl nad studií, která říká, já jí nevěřím, ale cituji, že v Africe je připraveno sto milionů migrantů, kteří se chtějí dostat do Evropy. Tak to vydělme deseti, pane Soukupe. A to už může být docela realistické číslo. Představte si, že by tedy do Evropy přišlo dalších deset milionů migrantů, přes Španělsko, přes Francii. To nemusí jít jenom těmi tradičními cestami. Já si myslím, že pokud Evropská unie konečně nenajde odvahu opevnit své vnější hranice, o čemž neustále kecá, ale téměř nic nedělá, tak v takovém případě tady budeme mít v několika letech těch deset milionů migrantů.

Tak možná nedělá proto, že eurokomisařka Federica Mogherini řekla, že islám má místo v evropském prostoru a v evropské kultuře.


Určitě má místo v evropské historii, protože Evropa s islámem, konkrétně s Osmanskou říší, bojovala po několik staletí, než se podařilo islám porazit.

Pane prezidente, na závěr moje oblíbená otázka, jestli sledujete další twitterové rozmíšky mezi Donaldem Trumpem, americkým prezidentem, a severokorejským diktátorem Kimem, tak to dospělo tak, že se mládenci předhání v tom, kdo má větší a silnější jaderné tlačítko. Není to už trochu klukovina?

Mně, nevím proč, a teď se snad diváci nebudou zlobit a cenzura nezačne fungovat, mně to připomnělo takové to klukovské přetahování se o to, kdo má většího, ale tam nešlo o tlačítko, pane Soukupe.

Pane prezidente, slavíme, nebo slavíme, konstatujeme, že uběhlo dvacet pět let od rozdělení Československa. Bylo to dobré rozhodnutí? A co můžeme teď závidět Slovákům a co oni mohou závidět nám?

To, jestli Slovákům máme nebo nemáme závidět euro, je na úsudku každého z nás. Pravda je, že sedmdesát procent Slováků je s eurem spokojeno, a to bychom měli vzít v úvahu. A z těch aktuálních věcí. Víte, trochu mě zamrzelo, když Slovensko teď v OSN nehlasovalo spolu s námi, Polskem a Maďarskem o rezoluci, která se týkala přesunu americké ambasády do Jeruzaléma, protože nedodrželo princip visegrádské jednoty. A kromě toho, což je možná ještě důležitější, Slovensko expedovalo za války šedesát tisíc svých židovských spoluobčanů do Osvětimi. Takže právě od Slovenska bych očekával jistou větší vstřícnost k Izraeli, než je u jiných zemí.

Pane prezidente, to byla úplně poslední otázka. Děkuji Vám za rozhovor.

Já očekávám, že po této poslední větě, tedy odpovědi, byť máme velmi přátelské vztahy se Slovenskem, může přijít rozhořčená demarše z Bratislavy a já budu vysvětlovat Slovákům, což je trochu bizarní, kdo to byl Josef Tiso a jaký byl jeho osud.

No uvidíme, jestli demarše přijde. Děkuji Vám.

Já Vám děkuji.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 4. ledna 2018

zpět na seznam zpráv