Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

22. února 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, na začátek našeho rozhovoru si dovolím několik takových obecných otázek. Já když se podívám na politické strany a politické představitele po světě, tak mně přijdou, že jsou trochu extrémnější nebo vyhraněnější než dříve. Jeremy Corbyn v Británii, Donald Trump, Tomio Okamura u nás, který vzbuzuje velké emoce. Pokud trošku s nadsázkou chci říci Karel Schwarzenberg, který se proslavil tím, že v Parlamentu spal, a pak se nechal vyfotografovat s čírem na hlavě, byl také velmi výrazný politik. Co to znamená?

Já si myslím, že když studujete historii světové politiky, tak zjistíte, že například v Británii, ale ve Spojených státech, prostě tam, kde byla demokracie, tak aby se v té demokratické soutěži politici prosadili, tak museli být výrazní. Zatímco třeba v Rusku, kde byl car a autoritativní režim, tak i tak byl jeden politik, kterého jsem obdivoval. Jmenoval se Stolypin, ale toho pak v kyjevském divadle roku 1905 zastřelili.

Takže, abych odpověděl na Vaši otázku, podívejte se, jsou dva typy politiků. Jeden typ se řídí tím evangelickým, řeč tvá budiž ano, ano, ne, ne. Cožpak nad to jest, od ďábla jest. A ti druzí, když to trošku přeženu, se řídí heslem, neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde. A ti druzí, ti mlží. Ti mnoha slovy neříkají nic. A naštěstí občané jim ve volbách nedají dost hlasů na to, aby mohli vládnout.

A myslíte si, že pokud ještě zůstanu u toho tématu, že politik s takovými těmi velmi neutrálními, vyváženými, seriózními názory má v dnešní době šanci se prosadit, anebo ta doba jaksi přeje politikům, kteří trochu vychází vstříc té populistické, v uvozovkách, poptávce u obyvatelstva po těch vyhraněnějších, výraznějších a nekompromisnějších názorech, jestli mi rozumíte?

Ale Vy jste teď spletl, pane Soukupe, dohromady dvě věci. Řekl jste politik s neutrálními názory a vyváženými názory.

Dobře, tak možná je lepší říci střízlivými.

A to není jedno a totéž.

Ano, ano, máte pravdu.

Rozhodně to není jedno a totéž.

Ano, máte pravdu.

Já jsem proti politikům s neutrálními názory, protože ti vlastně neříkají nic. Naopak nemám nic proti politikům s vyváženými názory, kteří dělají něco, čemu se říká cost-benefit analýza. Tedy analýza nákladů a přínosů. Kteří říkají, jsem proto a proto, ale současně si uvědomuji i protiargumenty. To je vyvážený postoj.

Vaší odpovědi rozumím a máte pravdu, že slova, kterými jsem to uvedl, nebyla nejobratnější. To je pravda.

Pane prezidente, s tím souvisí ještě jedna otázka. V Německu se zdá, že přebírají vládu ženy. O Angele Merkelové jsme mluvili několikrát. Novou šéfovou SPD je Andrea Nahlesová, opět žena. Zmíním novou generální tajemnici Křesťanskodemokratické unie Annegret Krampovou. U nás žen moc v politice není, to je jedna poznámka. A druhá, nebude tedy platit to, běda mužům, kterým žena vládne?

Ne, samozřejmě, že ne. Já jsem si vážil, i když jsem s jejími názory nesouhlasil, ale velmi jsem si vážil Margarety Thatcherové. To je krásný příklad ženské političky. A jistě bychom našli mnoho ženských političek v Evropě. Já mám přátelské vztahy s chorvatskou prezidentkou a myslím si, že je velmi dobrá politička. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Ale podívejte se, to je v podstatě nahodilá vlna. Někdy je žen hodně, někdy je žen málo. Ono se to střídá a nemá to žádnou zákonitost.

Ale víte, už se po těch mnoha a mnoha desítkách rozhovorů známe. Já tohle téma otvírám poměrně často, protože se mi prostě zdá v české politice žen málo.

No ale za to si, nezlobte se na mě, mohou ty ženy samy. Když se v Británii dokázala propracovat Margaret Thatcherová anebo samozřejmě Kitarovićová v Chorvatsku, proč to nedokážou i ženy v České republice?

Dobře, pane prezidente, pojďme opustit ta filozofická témata a pojďme ke konkrétnostem minulého týdne. Andrej Babiš se se zástupci řemeslných spolků a cechů dohodl, že by bylo vhodné do školních osnov vrátit pozemky a dílny. My, kteří jsme do školy chodili za socialismu, si na to pamatujeme. Je to cesta, jak vrátit slávu řemesel, nebo je to slepá cesta?

Není to slepá cesta. To nemělo být nikdy zrušeno. To, co se teď s velkou slávou oslavuje jako německý duální systém, u nás existovalo. A byla to jedna z mála pozitivních stránek minulého školského systému, kde se lidi učili vztahu k půdě a také vztahu k těm řemeslům. Něco jiného bylo, že se třeba chodilo na brigády, a já jsem to sám zažil, kde místo, abyste se něco naučil, tak jste musel odrezovat trubky. Nevím, jestli se to dělalo i u vás. Já jsem si říkal, sakra, který blbec nechal ty trubky zreznout, a já je teď musím odrezovat. Tak to je samozřejmě naopak výchova k neúctě k práci těch, kteří vám tu práci přidělali. Ale obecně vzato, ano, naprosto s tím souhlasím. Ať se to vrátí, ale hlavně, ať se to dělá dobře.

No, jestli to není trochu idealismus, že řemesla se vrátí ve společenské důležitosti tam, kde byla, pokud zavedeme dílny a pozemky. Lidé si nebudou půjčovat, bezhlavě půjčovat, pokud zavedeme finanční gramotnost. Nebudou věřit fejkovým zprávám, falešným zprávám, když zavedeme mediální výchovu. Jestli to není trochu idealistické. Jestli to zase nebude stát jenom několik miliard na různé projekty, které pak neslavně skončí?

Já bych věřil zdravému rozumu lidí, kteří si ověří, že ty fejkové zprávy jsou nesmysl. Navážu na to, o čem jsme mluvili minulý týden. Když si na internetu přečtou několik fejkových zpráv, že jsem v nemocnici, a potom mě uvidí tady s Vámi v družné diskuzi, no tak si řeknou, že autoři těchto fejkových zpráv jsou podvodníci, a dál se jimi nebudou zabývat.

Poslední otázka k tomuto tématu. Rakouský filozof Wittgenstein už ve třicátých nebo čtyřicátých letech řekl, si tak posteskl, že děti chtějí to, aby je škola bavila, a nechtějí se tam učit. Má tedy škola děti bavit, nebo se máme vrátit tam…

Ale samozřejmě, že jo.

…že je to povinnost?

To byl Komenský, škola hrou. A já jsem třeba obdivoval, když nastupovaly počítače, to e-learning. To znamená, kdy se učíte vlastně také hrou, třeba jazyky pomocí počítače. Takže víte, když memorujete vzorečky nebo data, tak je to neschopnost vašich učitelů, případně neschopnost těch, kdo dělají jejich osnovy. A nejvyšší, nejvrcholnější stupeň opravdové výchovy je právě ten herní. Já bych tomu učeně říkal heuristický princip.

Událost, která rezonovala úplně celou zemí v posledních dnech, bylo olympijské vítězství Ester Ledecké. Viděl jste tu jízdu?

Neviděl, pokud vím, tak ji ani Česká televize nevysílala.

No, to je další otázka. Ona ji nevysílala, tedy přímým přenosem. Měli to naplánováno nějak do přestávky hokeje, místo toho vysílali hokej. To by se asi dalo pochopit.

Co bylo zvláštní, je, že ten komentář pana Vichnara a jakési expertky paní Hrstkové působil tak, že chtěli Ester Ledeckou vykoupat. Oni se vůbec nedívali, že jede svoji životní jízdu, a že pro Českou republiku vybojuje možná zlatou medaili. Všechny ty mezičasy svědčily o tom, že pravděpodobně vyhraje, protože byla prostě nejrychlejší. A já jsem si spočítal, že sedmkrát tam řekli chyba, a jejej, to je škoda, to je ztráta a tak dále. Já k tomu mám jednu poznámku a jednu teorii. Ten způsob komentáře byl takřka neuvěřitelný. Mimo jiné všichni z nás si hledali záznamy jízdy Ester Ledecké na internetu s cizími komentáři, protože Němci, Italové, Španělové si mohli jaksi hlasivky vykřičet. Český komentář byl opravdu ostudný. A podle mého názoru oni Ester Ledeckou chtěli vykoupat, protože odmítla dát rozhovor veřejnoprávnímu rozhlasu, což se setkalo, tedy mezi, v těch veřejnoprávních médiích s velmi ostrou reakcí a prostě ji chtěli vykoupat.

Tak zaprvé, já jsem včera podepsal blahopřání Ester Ledecké ke zlaté medaili. A bylo to velmi upřímné blahopřání. Zadruhé, dobře víte, že ten rozdíl byl jedna setina vteřiny, takže o to je to obdivuhodnější. Zatřetí, obvyklá česká závist a obvyklý komentátor, užvaněný komentátor, který sám by upadl na první překážce, ale o to raději poučuje ty, kdo to umí, jak by to dělal on, kdyby to taky uměl. Četl jsem, protože jsem se o to zajímal, že Ester Ledecká odmítá dávat rozhovory novinářům, a o to je mi sympatičtější.

No, je to naprosto pochopitelné. Tak pokud se soustřeďuje na životní závod, na který čeká celá zem, tak není přeci nikde psáno, že je povinná dávat rozhovory, pokud jí to prostě nevyhovuje. No, tak já myslím, že výsledky hovoří za vše.

A k té České televizi, pane prezidente, není to trochu symptomatické, tahle jejich arogance a určitá forma agresivity vůči zpovídaným a takováto pomstychtivost vůči špičkové sportovkyni? A můžeme to možná přesunout i na politiky nebo jiné lidi, pokud se ocitnou v jejich nemilosti.

Tedy s tím především musíme něco dělat. Ne jenom to kritizovat. A jedna z cest, jak s tím něco dělat, spočívá ve dvojím zamítnutí zprávy o hospodaření České televize. To už se ostatně jednou stalo. V takovém případě dochází k personálním změnám v České televizi. A já bych si samozřejmě tyto změny velice přál, i když je jako prezident nemohu vůbec ovlivnit. To mohou ovlivnit pouze poslanci, pokud dvakrát tu zprávu o hospodaření zamítnou. Tak uvidíme, jestli to udělají.


Víte, to hospodaření, my se hospodaření České televize budeme poměrně pečlivě věnovat v našem jiném pořadu Kauzy Jaromíra Soukupa. Ale zdá se, že ten současný ředitel je mimořádně neúspěšný ředitel. Oni vycházejí z toho, že hospodaření České televize je vyrovnané. Ale vyrovnané je pouze proto, že jej pravidelně doplňují z prostředků Fondu televizních poplatků, které zdědil tento ředitel z předchozích vedení. A vyrovnané tedy určitě není. Takže ono jim nestačí sto třicet pět korun od každé domácnosti. Oni několik set milionů korun každý rok musí brát z rezerv, a přesto se tváří, že je to úspěšný ředitel, úspěšná instituce. Mně to přijde úplně neuvěřitelné. Pokud jsem se do toho díval, tak podle mého názoru kauza OKD skoro bledne v tom, co se děje hospodářsky v České televizi.

Ale no tak. Kauza OKD neměla jenom těch sedm miliard neúspěšné privatizace. Ale měla zhruba sto miliard Bakalova vytunelování OKD v těch dalších letech. Čili srovnávat sto miliard…

Sto miliard ne, ale těch sedm miliard, víte, v tom Fondu poplatků bylo přes pět miliard korun. Už tam toho mnoho nezbylo.

To je pravda, ale srovnáváte pět miliard a sto miliard.

Pane prezidente, další aktualitou je, že včera soud definitivně zamítl všechny žaloby na platnost nebo neplatnost nebo respektive neplatnost prezidentských voleb. A Vaše inaugurace se tedy 8. března konat bude. Očekával jste jiný výsledek?

Upřímně řečeno ani ne, i když mám takový dojem, že byly snahy ještě mně trochu situaci znepříjemnit. Ale ty snahy by musely být motivovány nějakými konkrétními reálnými fakty. A žádná taková fakta tam nebyla. Takže dostáváme se k tomu, o čem jsme mluvili před chvilečkou. Opět typická závist. Závist poražených, kteří fňukají, že jejich kandidát neuspěl, místo, aby sportovně uznali svoji porážku a počkali si, co bude za pět let.

Jsou Češi tedy nepřející?

Ale jako každý národ.

Nevybočuje to.

Já bych negeneralizoval, protože si myslím, že jsou přející a nepřející.

Pane prezidente, na začátku jsme mluvili o extremistech, extrémních názorech, ale v zahraničním kontextu. Ministr spravedlnosti Pelikán včera řekl, že SPD, což je tedy parlamentní strana, která se účastní jednání o vládě, je fašistická strana. Co tomu říkáte?

No, tak zaprvé, je to historická neznalost, protože fašismus je v podstatě italská verze totalitního systému, která se od nacismu liší například tím, že nebyla vyhraněně antisemitská. A víte, proč se za minulého režimu u nás ujal termín fašismus? Z toho prostého důvodu, že když si rozklíčujete slovo nacismus, tak to je nacionální socialismus. No a minulému režimu, kde slovo socialismus bylo slovem erbovním, tohle vadilo, tak začal používat termín fašismus. Pan Pelikán by se měl naučit historii.

No, ono to vypadá trochu zvláštně, víte. Protože to, že SPD, KSČM, ANO a ČSSD se snaží najít nějaké vládní řešení, je známé. Takto vypálit ultimativní výrok vůči jedné z těch stran a doprovodit to rozhodnutím, že pokud by se vláda opírala o jakoukoliv formu podpory SPD, on v té vládě nebude, vypadá spíše tak, že je to muž na odstřel a hledá si únikovou cestu. Je to možné? To samé se týká ministra Ťoka, které…

Ano je to samozřejmě možné. Podívejte se, my se k tomuto tématu zřejmě ještě za chvíli vrátíme.

Nepochybně.

Víte, že já jsem podporoval tu variantu spolupráce hnutí ANO se sociální demokracií, s tolerancí komunistické strany. Jsem tedy rád, že tato varianta je na stole. Zda bude potřeba nebo nebude potřeba získat i hlasy SPD pro tuto toleranci, se uvidí. V každém případě je to jednorázová podpora. A jednorázová podpora by neměla nikomu vadit.

Další z aktualit minulého týdne je, že byl předložen vládní návrh zákona o lobbingu, který má zavést různou regulaci, hlášení jednání se skupinami nebo lidmi, kteří prosazují nějaké zájmy. Myslím, politici by měli vést tu evidenci a měl by se zavést registr lobbistů a tak dále. Myslíte si, že je to potřebné?

Ne. Já si myslím, že je to zbytečné papírování. A dnes jsem se v jedenáct hodin nula pět minut setkal s panem Soukupem, který lobboval, teď nevím za co, protože zatím jsem to nepochopil, ale to je jedno.

Možná proti České televizi.

A já si povedu nějaký deníček, milý deníčku, a v tom budou napsáni všichni lobbisté. Včera u mě byl pan Soukup, pardon pan Okamura, pan Filip. V úterý ke mně přijdou pánové Hamáček a Zimola. Tak si je mám taky zapsat do deníčku? Pane bože, proč bych to dělal? Zase si nějaký byrokrat vymýšlí práci.

Andrej Babiš protestoval ještě proti jednomu zákonu, což je zákon o státní službě. A řekl, že zabetonoval úředníky, a že teď nemůže dělat personální změny, a že by bylo potřeba zákon o státní službě výrazně změnit. Souhlasíte s ním?

Ano naprosto. Já jsem, jak víte, ten zákon vetoval ze stejného důvodu. A myslím si, že když ti úředníci mají větší pravomoc než například ministři, takže je něco špatně.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš se nechal slyšet, že by chtěl vymyslet způsob, jak by obyvatelstvo mohlo návrhy zákonů připomínkovat, a měla by se k tomu vyvinout nějaká webová aplikace, což jsem tedy, nebo internetový projekt, jestli jsem to dobře pochopil. Není té demokracie už trochu moc a nesměřuje to k trochu zvláštnímu systému?

Ale i dnes třeba formou petiční akce se mohou občané vyjadřovat k některým návrhům zákonů. Takže to není nic nového. Já obecně uvítám jakýkoli návrh, který povede ke zvýšené aktivitě občanů při posuzování věcí veřejných. A nemusí to být jenom zákony.

Já jsem četl nový výzkum o vztahu Čechů k Evropské unii a z něj vyplývá, že padesát čtyři procent lidí by hlasovalo pro, zcela určitě by hlasovalo pro setrvání České republiky v Evropské unii, a kategoricky proti by byla jen jedna třetina. To svědčí o docela pozitivním vztahu Čechů k Evropské unii. Tam to nevypadá, že by tedy většinová nálada byla proti Evropské unii.


Já bych taky byl mezi těmi padesáti čtyřmi procenty a doufám, že kdyby bylo vypsáno toto referendum, tak přesvědčím spolu s dalšími veřejnost, aby hlasovala proti vystoupení z důvodů, které jsme si říkali už minulý týden. A já bych opravdu nechtěl, aby z naší republiky odcházeli investoři. Nechtěl bych, aby docházelo k tomu, že budou zrušeny poměrně mohutné evropské dotace. A pokud se nám na Evropské unii něco nelíbí, tak pane bože, máme své zástupce, jsme členy nikoli pozorovateli, tak ať ti zástupci tam něco dělají.
 
Víte, před dvěma týdny jsem měl v Aréně Jaromíra Soukupa poslance za SPD pana Kobzu a toho jsem se ptal, jestli zákon o referendu chtějí, protože je to pro ně principiální záležitost, anebo jenom proto, že chtějí vystoupit z Evropské unie. Upřímně řečeno, z jeho odpovědi jsem moc moudrý nebyl. Podle mého názoru to byl asi mix obou dvou motivů. Ale on tam řekl jednu zajímavou věc, že pokud budeme mít zákon o obecném referendu, bude to velké kladivo na Evropskou unii a strašák, protože se budou bát, že vystoupíme.


Ne, já si myslím, že Evropská unie by se toho vůbec nebála, protože my na rozdíl od Velké Británie nejsme čistý plátce do rozpočtu Evropské unie, ale naopak čistý příjemce. Takže takzvaný czexit by Evropskou unii nebo její rozpočet odbřemenil od jistých částek, které teď České republice dává.

Pane prezidente, pojďme k dalšímu bloku otázek ke sjezdu ČSSD, kterého jste se zúčastnil. Konal se v Hradci Králové. Já jsem v jednom z komentářů, nebo ne v jednom, v několika komentářích k tomu sjezdu slyšel, že to byl sjezd, který hledá osobnost. No, mně to přišlo trochu protimluv. Tak buď osobnost existuje a my o ní víme, anebo neexistuje, a pak o ní nevíme, protože pokud ji máme složitě hledat, tak to pravděpodobně osobnost není. Nicméně, našel sjezd osobnosti v čele ČSSD?

Každá osobnost se musí projevit svými činy. A jak u Jana Hamáčka, tak u Jiřího Zimoly je ještě čas, abychom v jejich čele, tedy v čele sociální demokracie, poznali, jaké činy to budou. Já jim samozřejmě přeji vše nejlepší a doufám, že vyzrají do skutečných osobností.

No, uvidíme. Já jsem v televizi průběh toho sjezdu poměrně pečlivě sledoval. Sledoval jsem Váš projev a sledoval jsem ale i projev slovenského premiéra Fica, který řekl takový příměr, že když nefunguje bordel, je potřeba vyměnit holky, nebo tak nějak to řekl. S tím příměrem o výměně personálu tedy. Byl daleko od pravdy?

To je známá anekdota, která se v politických kruzích říká velice, velice často. Podívejte se, já jsem byl v pokušení odpovědět na otázku, proč je slovenská sociální demokracie úspěšná a naše ne, odpovědí, protože slovenská sociální demokracie má Roberta Fica. Hledejme tedy českého Roberta Fica.

Mluvili jsme o těch osobnostech, tak uvidíme, jestli někdo z vedoucích představitelů ČSSD se tedy stane českým Robertem Ficem. Vy jste se po pětadvaceti letech vrátil na místo činu. Tam jste byl zvolen, v Hradci Králové jste byl zvolen předsedou ČSSD a dovedl jste ji ke třiceti procentům. Jen tak z vizuálního pohledu v televizi na tom sále se mnoho nezměnilo. Ale myslíte si, že opravdu sociální demokracie má šanci nastoupit tu trajektorii, kterou jste tam nastavil Vy? Cestu vzhůru. Opravdu se to stane?

Tu šanci má, ale bude to o něco obtížnější, než to bylo v minulosti. Jednak je silnější konkurence a zadruhé chybí lidi. To už jsme si říkali. A nejde jenom o dva, tři významné vedoucí funkcionáře. Jde o desítky, možná stovky krajských a okresních funkcionářů, kteří jsou dnes otráveni tím minulým vedením, nechce se jim příliš pracovat. Odcházejí členové, a tak dochází k tomu, že ten restart bude o něco obtížnější, ale není nemožný.

Jedna věc na tom sjezdu mě zaujala. Já vím, že už jsme se dohodli, že o Bohuslavu Sobotkovi mluvit nebudeme, a jeho vládě.

Tak.

Ale on tam vůbec nebyl. Já nevím, jestli nebyl pozván, nebo se rozhodl tam nepřijet?

Byl pozván.

A jak to hodnotíte?

Ověřoval jsem si, že byl pozván. Jisto jistá nestatečnost, která ho provázela v těch krizových situacích. Ale stejně jako Vy, ani já bych o tom nechtěl mluvit. Konstatuji, pozván byl a nepřišel.

Ono se může zdát, že ten sjezd, jaksi se mu podařilo zakopat válečné sekery, nebo takovou tu mediální rozpolcenost. Ale když se na to dívám trošku podrobněji, tak se mně zdá, že se to moc nepovedlo, protože mimo jiné uložil předsedovi Hamáčkovi ve vládních jednáních z mého pohledu takřka nesplnitelné úkoly. Ve vládě nemůže být trestně stíhaná osoba. Přitom víme, že Andrej Babiš je jediný kandidát na premiéra ze strany ANO. Vláda se vůbec nijak nesmí opírat o podporu SPD a tak dále. Jak z toho pan Hamáček má vybruslit?

On už z toho do jisté míry vybruslil tím, že nechal zamítnout návrh Milana Štěcha, který byl daleko ostřejší a který mu opravdu svazoval ruce. Já nechápu, proč zrovna Milan Štěch, který byl členem politického grémia jako předseda Senátu, a jako takový se samozřejmě rovněž přičinil, že sociální demokracie utrpěla neúspěch, zrovna tohle, svazovat ruce a nohy novému předsedovi, navrhuje.

Nicméně kdybych já měl hodnotit svůj pohled na ten sjezd, tak bych řekl, že tam se utkaly zcela objektivně dvě skupiny. Do jedné z nich patřil již citovaný Milan Štěch, ale také například Milan Chovanec. Mně ho bylo trochu líto, protože on prohrál jednak kvůli tomu, že byl úzce spojen s Bohuslavem Sobotkou, ale také kvůli tomu, že se postavil do čela těch, kdo chtěli, aby sociální demokracie odešla do opozice. A jestli jste sledoval můj projev na sjezdu, tak já jsem říkal, když odejdete do opozice, budete ještě bezvýznamnější, než jste teď. Začněte jednat s hnutím ANO, nějak se dohodněte a všechno bude v pořádku.

Vy jste jim říkal, že nemají aspirovat na ministerská křesla. To znamená, logicky nemají tedy být v koalici a podpořit menšinovou...

Ale to není to principiální. Principiální bylo jít do opozice, anebo jednat se hnutím ANO. A jaký bude výsledek tohoto jednání, ví bůh. Kdyby měli nikoli politické náměstky, to si Jan Hamáček popletl, ale odborné náměstky na všech ministerstvech, tak by mohli vyhovět svým odborným komisím, které si stěžují, že vedení vlastně odborné komise vůbec nerespektovalo, a mohli by si budovat cosi jako stínovou vládu. Ale to je jejich věc. Pokud budou mít nějaké ministry, také se svět nezboří.

Já jsem zaregistroval vyjádření Jana Hamáčka, který říkal, že svoje kroky, jaksi dohody s Andrejem Babišem, s hnutím ANO, si nechají schválit ve vnitrostranickém referendu. Rozumím tomu tak, že vnitrostranické referendum by případně mohlo schválit Andreje Babiše jako trestně stíhanou osobu ve vládě nebo v koaliční vládě s ČSSD, i když sjezd to zakázal, že jednoduše, já neznám přesně právní sílu jednotlivých orgánů sociální demokracie a logicky referendum má větší váhu než rozhodnutí sjezdu. Je to tak, čtete to stejně?

To je otázka, protože sjezd bude teď zasedat někdy v březnu, pokud se nemýlím. Tak ten může revokovat toto usnesení. Na to má svaté právo. Zadruhé, já pochybuji, že by mohl diktovat hnutí ANO, koho má a koho nemá mít ve vládě. A domnívám se, že nakonec dojde k nějakému kompromisu, a ten kompromis bude spočívat právě v tom, že sociální demokracie bude mít vedle těch mnou doporučovaných odborných náměstků i nějaké ministry. Já si vzpomenu tak trochu na Martina Bursíka a jeho stranu Zelených,…

S šesti poslanci, čtyřmi ministry.

…ale budu přát sociální demokracii, aby nenásledovala tento osud.

Tak mají patnáct poslanců, to by mohli těch ministrů mít možná deset, protože Martin Bursík měl šest poslanců a čtyři ministry.

A nezapomeňte na jednu věc. Bohuslav Sobotka se podepsal na kandidátkách sociální demokracie do Parlamentu a z toho logicky vyplývá, že nemáte stoprocentní záruku,...

Že těch patnáct poslanců...


…že všech patnáct poslanců bude disciplinovaných, a pokud se vedení hnutí ANO a vedení sociální demokracie na něčem dohodne, tak že se tito poslanci nevzbouří. To je ještě to neblahé sobotkovské dědictví, ale já doufám, že k němu nedojde.

Já jsem podobnou otázku nebo pochybnost vyjadřoval ve svých pořadech k jednotlivým představitelům politických stran a všichni z toho tak nejistě ustoupili. Myslím, že jediný radikálnější názor měl Vojtěch Filip, předseda KSČM, který řekl, že pokud by to tak bylo, tak by poslanci měli rezignovat. Uvidíme.

Neznám poslance, který by rezignoval. A myslím si, že i když by to bylo čestné řešení, tak že každý poslanec je upoután velikostí svého platu a tím, že má, teď kolik, čtyři roky po volbách, zhruba čtyři roky teplé místečko v Poslanecké sněmovně. A nezapomeňte, že snad dvě třetiny, ne-li tři čtvrtiny, poslanců mají i nějakou funkci v různých výborech a podvýborech, takže tím se jim zvyšuje plat, a to je další bonifikace, kvůli které rezignovat nebudou.

Dobře. Pane prezidente, pokud byste měl říci ty hlavní důvody, proč nemáme vládu nyní. Jaké by to byly?

V Holandsku se jedná o vládě sedm měsíců.

My vládu máme, ale bez důvěry.


Ano, já vím, co myslíte. Tedy v Holandsku se jedná o vládě sedm měsíců, v Německu je teprve teď před podpisem koaliční dohoda, a ta ještě bude u SPD podrobena referendu. Taky vnitrostranickému referendu. Takže vidíte, že nejsme nijak originální. Já jsem řekl, že osobně bych si představoval, ale je to můj subjektivní odhad, že ten druhý pokus se může uskutečnit někdy na přelomu jara a léta. Ale je to můj subjektivní odhad a já Andreji Babišovi, pokud bude vyjednávat, nedávám žádný časový limit.

Mě zaujal jeden novinový titulek, který říká, ‚ANO, SPD a KSČM, odstrčení a ukřivdění se blíží k moci‘. Vidíte to také tak?

Odstrčení a ukřivdění?

Myslím, že tam bylo odstrčení, rozhořčení a ukřivdění.

A kým odstrčení?

Tak pravděpodobně veřejností nebo médii. To byl takový titulek v novinách.

Strana, která se nechá rozhořčit médii, není dobrá politická strana.

Vy jste včera přijal Vojtěcha Filipa a Tomia Okamuru z SPD tady na Pražském hradě a jednali jste o čem? O vládním uspořádání, co jste projednali?

Tak, jako jsem jednal s Andrejem Babišem na pracovní večeři, a když jsem mu dával pověření k jednání o vládě, tak jsem ho v tom dopise současně požádal, aby mě informoval, jak toto jednání probíhá, tak podobně jsem se ptal představitelů obou dvou těchto stran, jaký oni mají názor a pohled na toto jednání. Zdá se, že zejména v případě komunistické strany je to jednání téměř ve finální podobně. A poněkud opožděnější je to jednání se stranou Svoboda a přímá demokracie, kde existují některé neshody ohledně parametrů, ne obecně, ale parametrů zákona o referendu.

V úterý se máte setkat s Janem Hamáčkem a Jiřím Zimolou v Lánech. Budete pravděpodobně jednat o stejných tématech.

Jistě.

Zopakujete jim ještě silněji to, co jste jim řekl na sjezdu, nebo tam budou ještě jiná témata?

Já si myslím, že na sjezdu jsem řekl, že mají jít do jednání s hnutím ANO, což oni učinili, takže nevidím důvod, proč bych jim to znovu opakoval.

To ano, ale hned na sjezdu, nebo hned po sjezdu Jan Hamáček řekl, že by měli zájem o Ministerstvo práce a sociálních věcí například, na což Andrej Babiš hned zase měl repliku, že už ho měli a nic tam nepředvedli. Což znamená, že tedy Jan Hamáček se ne přesně řídí nebo nenaslouchá Vašim radám.


Moje rady se vůbec netýkaly konkrétních ministerstev, ale jednání těchto dvou politických subjektů, a k těmto jednáním, zaplať pán bůh, dochází. Já jsem vždy zdůrazňoval, že jednání o vládě vede premiér. A to je Andrej Babiš. Takže jsem rád, že tato jednání probíhají. A nechme tedy na Babišovi a Hamáčkovi, jak se dohodnou.

Dobře. Pojďme k ekonomickým tématům a nechme tedy téma sestavování vlády, sjezdu ČSSD, už být. Pane prezidente, já mám takové téma, které se přiznám, že mě trošku rozčiluje a přijde mi trochu nedůstojné. Pokud se podívám na seznam majitelů českých firem v daňových rájích, tak je tam více než třináct tisíc firem, které vlastní české průmyslové a obchodní podniky. To znamená, ty české firmy jsou vlastněny firmami v daňových rájích. Majitelé z daňových rájů kontrolují takřka pět procent české ekonomiky. Problém je v tom, že na konci majiteli zas těch firem v daňových rájích jsou dost často Češi. A obrovské množství peněz ve formě dividend nebo různých služeb odchází z České republiky do těchto daňových rájů. Není na čase proti tomuto trendu a faktu bojovat?

Dobře, ale vždycky musíte říci jak. Jedna z cest, kterou nastoupila například Evropská unie, ale nedotáhla ji do konce, byl tlak na zvýšení daňového zatížení v těchto daňových rájích. Ale výsledek byl, že například na Kypru korporátní zdanění se zvýšilo z pěti na deset procent, což je pořád daleko méně než je u nás. Takže buď to dotáhněme do konce a v tom případě v celé Evropské unii dosáhněme jednotné korporátní daně, já bych proti tomu vůbec nebyl, anebo druhé řešení je mít národní omezení, například sankcionování těch firem, které mají svá sídla jinde než na českém území.

No, víte, na světě tento tlak stoupá. V Americe Donald Trump vyhlásil boj proti americkým podnikům, jejichž zisky odtékají do zahraničí, a je úspěšný. Google například nebo Apple přesunuly svá sídla, nejmocnější americké firmy, přesunuly svá sídla zpět do Spojených států. V Itálii před časem provedli takovou amnestii na penále a trestní stíhání pokud firmy a lidé převedou prostředky, které mají ukryté v zahraničí zpátky do Itálie. Těch motivů je celá řada, ale tam jaksi nelze očekávat, že by země jako Kypr nebo Bahamy nebo Britské Panenské ostrovy, dobrovolně se vzdaly svých výhod, daňových. Tam asi ta cesta…

Lichtenštejnsko, ale ono se to týká například i Nizozemí, což se málokdy ví, že. Právě proto bych se spíše přimlouval, než čekat na nějakou evropskou jednotnou směrnici, pro opatření na národní úrovni. Něco podobného, jako udělal ten Trump.

Víte, třeba v tom Holandsku. Mě toto téma zajímá a začínáme se tomu pečlivě věnovat. Třeba v Holandsku má sídlo čtyři tisíce majitelů českých firem. My budeme zjišťovat, kolik z nich má konečného vlastníka Čecha. Ale to se týká i nejmocnějších finančních skupin v zemi. Nebylo by prostě dobré zvýšit tlak na tyto firmy, aby se chovaly třeba jako Andrej Babiš, který jako fyzická osoba, Čech, prostě vlastnil Agrofert bez nějakého mezičlánku na Kypru nebo v Holandsku nebo kdekoliv jinde. Upřímně řečeno i mně to přišlo celá léta nefér. Já prostě jsem Jaromír Soukup, který firmy vlastní jako Jaromír Soukup, daním tady a žádné firmy v Holandsku jsem si nikdy nezakládal.

Tak samozřejmě musíme pochopit, jaký je důvod. Důvod je naprosto evidentně nižší zdanění v těchto zemích. Chceme-li tomuto důvodu zabránit, máme dvě cesty. Přinutit ty země, aby zvýšily zdanění tam, což se hned tak nepovede, nebo také snížit daně u nás, což je cesta, kterou navrhuje Andrej Babiš.

Pane prezidente, k ekonomickým otázkám. Česká vláda schválila přistoupení k fiskálnímu paktu Evropské unie. Předpokládám, že to vítáte, nicméně je tam ještě dlouhá cesta. Musí tu smlouvu ratifikovat Parlament a tak dále. Jak se tváříte na fiskální pakt?

Takhle, je potřeba si uvědomit, že tam neratifikujeme tu část fiskálního paktu, která se týká vstupu do eurozóny.

To je ta třetí a čtvrtá hlava, ano.

Ano, přesně tak. Takže všechno ostatní je procházka růžovou zahradou, protože my ty požadavky na vyrovnaný rozpočet velice dobře splňujeme.

To znamená zbytek toho fiskálního paktu je pro Vás přijatelný?


Naprosto.

Ona se tam stala ještě změna, že dříve tam byla potřeba ústavní většina, teď bude prostá většina. Opozice proti tomu protestuje, ale…

Opozice je od toho, aby protestovala, ale v době, když byla u vlády, tak fiskální pakt docela podporovala.

Dalším mým tématem obvyklým jsou exekuce. České ekonomice se daří čím dál tím lépe, přesto počet exekucí stoupá. V roce 2007 to byly další desítky tisíc případů. V exekuci už je přes osm set tisíc lidí, přes čtyři sta tisíc lidí je v dluhové pasti, z které se takřka nemají šanci dostat. Ministr Pelikán předložil vládní návrh novely insolvenčního zákona, nebo zákona o oddlužení. Je to cesta správná?

Víte, já jsem ztratil doslova statisíce hlasů tím, že jsem se veřejně stavěl proti exekucím. Ne proti exekucím, naopak, proti přílišné toleranci vůči dlužníkům. Takhle bych to nazval. Ale myslím si, že je potřeba rozlišovat mezi těmi, kdo do dluhové pasti vstoupili vědomě, a mezi těmi, kdo se tam dostali nějakou nešťastnou náhodou. Takže já jsem teď četl docela zajímavý návrh, pane Soukupe. Zní na první pohled komicky, ale stojí za to o něm přemýšlet. Tady máte několik variant toho exitu. Máte osobní bankrot. Já jsem navrhoval prodloužení splátkového kalendáře až na třicet let. Ale mimo jiné, když už by došlo k tomu oddlužení, tak podmínka by byla, že ten dlužník si už nesmí vzít žádnou půjčku. Co tomu říkáte?

No nevím. Samozřejmě, že pokud by ten trh fungoval normálně, byl regulován, myslím trh půjčování peněz. Ten problém jsou spotřebitelské úvěry.

No jistě.

Kdy lidé si půjčovali buď na hlouposti, nebo si půjčovali na to, aby zaplatili tu předchozí půjčku. Ten problém je totiž jinde, pane prezidente, ten problém je s příslušenstvím těch dluhů. Ty úroky, poplatky, sankce, které...

Ano, samozřejmě. To jsou ty jízdy načerno, které vám narostou tím příslušenstvím.

…které ty lidi ničí.

Ano.

A já se snažím zjistit u mých hostů, včetně u Vás, jestli není cesta, aby stát zasáhl do toho příslušenství dluhů. Protože ty pohledávky se pak přeprodávají, přeprodávají a lidé se z toho už v podstatě potom nemají šanci dostat. To, co říkáte, by bylo naprosto v pořádku, pokud by příslušenství bylo přiměřené, pokud by exekuční náklady nepřesahovaly násobně částku dluhu. Pokud by lidé tedy věděli, co podepisují. Pokud by smlouvy, které podepsali, bylo možné zrušit, když se zjistí, že ten člověk tomu prostě nerozuměl. A celá řada takovýchto podmínek, které v minulosti prostě nebyly.

Víte, samozřejmě, že už teď existují omezení pro exekutory, což dříve nebylo. Stejně tak byly omezeny i odměny advokátům, také v pořádku. Ale to příslušenství, to je pouze vrcholek ledovce. Prostě jsou lidé, kteří si berou půjčku z nutnosti, a těm je potřeba pomoci. A jsou lidé, kteří si berou tu půjčku z nerozvážnosti, zejména ty spotřebitelské úvěry, které jste jmenoval. A tam upřímně řečeno nějaké příliš velké důvody k soucitu nevidím. Za hloupost, za hloupost, pane Soukupe, se má platit.

Dobře. Poslední otázka, pane prezidente. Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, řekla, že čeští politici se budou muset co nevidět vypořádat s tlakem Evropské unie na odstavení jaderné elektrárny Dukovany. Jak to budeme řešit?

Nijak. Pokud elektrárna Dukovany, a totéž se týká Temelína, má před sebou normovanou životnost, která je minimálně o deset let delší, než by si přála Evropská unie pro její uzavření, pak je zapotřebí dodržet tuto normovanou životnost a dohodnout se tak s Evropskou unií. Jak říká teta Kateřina, chtěl bych vidět toho smělce, který by nám v tom zabránil.

Pane prezidente, děkuji Vám za Vaše odpovědi. Já už více otázek připravených nemám.


Výborně. Budu se těšit na příští týden. Buď se tady objeví pozdní zima, anebo první jaro. A protože zima už téměř neexistuje a naše děti ani téměř nevědí, co to zima je, tak těšme se na to jaro.

Budu se těšit i já na Vás, pane prezidente.


Na shledanou.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 22. února 2018

zpět na seznam zpráv