Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

13. dubna 2017

Dobrý večer, pane prezidente. 

Dobrý večer, Vám i divákům TV Barrandov. 

Stalo se nepříjemným pravidlem, že naše hovory bohužel směřujeme k teroristickým útokům. Nejinak tomu bylo v minulých dnech. Terčem teroristického útoku se stal švédský Stockholm. Švédsko je ale známé svojí vstřícnou politikou k migrantům. Čím to je, že právě takto vstřícná země se stala terčem útoku? 

Zaprvé proto, že těch migrantů je tam hodně. A když je tam hodně migrantů, tak část z nich jsou takzvaní džihádisté, ať už jim říkáme osamělí vlci, nebo spící buňky. Ale švédský premiér už asi před měsícem oznámil úmysl deportovat zhruba osmdesát tisíc těchto migrantů, takže myslím si, že i Švédsko mění svoji politiku. 

Společným jmenovatelem teroristického útoku ve Stockholmu, ale i útoku na křesťanské kostely v Egyptě a v poslední době i útoku na autobus s německými fotbalisty, je islám. Rozbuškou pro současnou vlnu teroristických útoků je označovaná občanská válka v Sýrii. Česko jako jedna z mála světových zemí udržuje v Sýrii své velvyslanectví. Nebojíte se kritiky za přílišnou podporu Asadova režimu, či jeho legitimizaci? 

Tak zaprvé, naše ambasáda byla požádána, aby se stala takzvaným protective power, tedy ochrannou velmocí, a víte pro koho, pane Soukupe? Mimo jiné i pro Spojené státy. Tak, je příjemné být ochráncem Spojených států, ale v tomto případě nás Spojené státy těžko mohou obviňovat z toho, že straníme Asadovu režimu. 

Zůstaňme ještě v zahraničně politické oblasti. Podle časopisu The Independent je Izrael jednou z nejrespektovanějších zemí světa, a přitom má méně obyvatel než Česká republika. Čím si to vysvětlujete? Mimo jiné, osobně nemám rád, pokud je Česká republika označována za malou zemi, protože tomu tak není. 

Zaprvé, je to země středního rozsahu. Mluvil jste o Švédsku, a to má méně obyvatel než Česká republika. A Švédsko je nesporně také respektovaná země. Nicméně důvody, proč je Izrael respektovanou zemí, jsou trojí. Zaprvé, je to technologická velmoc, to si málokdo uvědomuje. Já jsem třeba byl v Izraeli a navštívil jsem mimo jiné i továrnu na výrobu dronů. Drony dnes umí vyrábět pouze Američané a Izraelci. Takže i to je taková malá známka technologické nadřazenosti, to je první důvod.

Druhý důvod samozřejmě je, že je to demokratická země zasazená do prostředí, které příliš demokratické není. A třetí důvod je samozřejmě historie Izraele včetně holocaustu a včetně boje od roku 1948, kdy byla první válka tohoto typu. Válka za nezávislost Izraele, který chtěly arabské země zničit. A Izrael byl v situaci státu, který si nemohl dovolit prohrát ani jednu válku, protože každá prohraná válka by vedla k jeho zániku. 

Kritika státu Izrael v poslední době mnohdy hraničí s antisemitismem. Myslím kritiku ze strany některých médií a aktivistů. Jedním z hlavních oponentů současného Izraele je evropská komisařka pro zahraničí a bezpečnost Federica Mogheriniová, která mimo jiné silně podporovala bojkot izraelských výrobků ze Západního břehu Jordánu. Nenastal čas, aby se Česká republika více profilovala k politice Evropské unie v zahraniční oblasti? A zůstává Česko stále spojencem Izraele? 

Tak ta poslední otázka je bezpředmětná, samozřejmě, že ano. Pokud jde o ty předchozí otázky, já jsem zažil paní Mogheriniovou na několika summitech, a poněkud mě zarazilo, že na všech těchto summitech výmluvně mlčela. Myslím si, že evropský ministr zahraničí by měl občas mluvit a dávat jasně najevo svá stanoviska. A co se týče bojkotu Izraele, myslím si, že tento bojkot selhal, díky Bohu za to. Co se týče naší podpory, já už jsem před třemi lety navrhl přesun naší ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Jsem rád, že s tím teď přišel i nový americký prezident, pokud jde o americkou, nikoli o českou ambasádu. 

Není tedy pokrytectví současně Izrael kritizovat a na straně druhé od něj brát a kupovat technologie na boj proti terorismu a zbraně? 

Víte, to se často děje i u jiných zemí, ale pokrytectví je Izrael kritizovat, aniž bych pro to měl jiný důvod než kolektivní komplex méněcennosti. Protože já jsem se, pane Soukupe, pokusil už před mnoha lety definovat antisemitismus, a dospěl jsem k názoru, že je to kolektivní komplex méněcennosti. 

My máme dobré vztahy se Spojeným státy, s Ruskem i s Čínou. Není na čase tímto směrem více napřímit diplomatické aktivity a pokusit se zvednout prestiž diplomacie České republiky? 

Prestiž diplomacie se většinou uskutečňuje formou vzájemných návštěv, já si například velice vážím nedávné návštěvy čínského prezidenta v České republice, a samozřejmě i rozvojem vzájemně výhodných ekonomických vztahů. Když máte plná ústa řečí o přátelství a spolupráci, a nenaplňujete tyto řeči konkrétními dohodami, tak děláte v politice velice málo. 

Pojďme opustit zahraniční politiku, a nyní mám pár otázek k ekonomice. Česká národní banka minulý týden uvolnila kurzový závazek a oproti očekávání se koruna příliš nerozkývala. Každopádně tato událost otevřela znovu otázku možného vstupu České republiky do eurozóny. Vzhledem k lidem, které jste nominoval do bankovní rady České národní banky, mám na mysli pana Moru nebo pana Dědka, lze předpokládat, že jste příznivcem této myšlenky. Měla by tedy Česká republika přijmout euro, a pokud ano, tak kdy? 

Česká republika je plně připravena na přijetí eura, protože splňuje všechna tři Maastrichtská kritéria. Musí ovšem v tom případě projít dvouletým přechodným obdobím, kde se má kurz koruny v nějakém tolerančním pásmu stabilizovat. Jsem si vědom toho, že občané jsou většinou proti euru, a já se snažím na setkání s občany říkat prostou pravdu. Euro je něco jako teploměr, když vyměníte jeho stupnici, například nahradíte Fahrenheit Celsiem nebo naopak, tak teplota, ať už venkovní, nebo vnitřní, se vůbec nezmění. Zatímco u nás panuje představa, že zavedení eura změní naši ekonomickou teplotu. Je to nesmysl, ale je to nesmysl obecně rozšířený, a je třeba ho trpělivě vyvracet. 

Po podzimních parlamentních volbách budete pověřovat konkrétního člověka sestavením vlády. Pro Vaše rozhodnutí bude důležitý jeho názor na euro? 

Příliš ne, bude to součást komplexu jeho názorů, ale musíte si uvědomit, že ten člověk bude stát v čele vítěze voleb. A ten vítěz voleb bude mít volební program, a v tom volebním programu mimo jiné bude vyjádřen i vztah k euru. 

Vývoj kurzu koruny po ukončení devizového závazku, nebo kurzového závazku není dramatický. Vy jste se k vývoji kurzu minulý týden vyjadřoval poměrně opatrně. A nyní s odstupem času se tato otázka nabízí znova. Jaký bude kurz eura v červnu před dovolenými? Mají lidé kupovat eura na dovolenou nyní, nebo mají počkat? 

Já si myslím, že by ušetřili několik haléřů, ale nejsem schopen odhadnout, jestli by to bylo více, nebo méně. Myslím si, že by měli kupovat už teď, protože máte pravdu v tom, že koruna se chová velmi rozumně. Mírně posílila, a já předpokládám, že velmi pomalu bude posilovat tak někam k hodnotě 25,50 za jedno euro. 

Ptám se proto, protože výdaj na dovolenou je u většiny rodin velmi významným výdajem, a lidé proto kurz eura velmi pečlivě sledují. 

Pane Soukupe, já ovšem říkám lidem, jezděte na dovolenou do České republiky, a v takovém případě se těmito problémy nemusíte zatěžovat a podpoříte tím domácí cestovní ruch, a tedy i domácí ekonomiku. 

Vláda se loni chlubila rekordním přebytkem státního rozpočtu. Mám na mysli ke konci března, ke konci prvního kvartálu. V meziročním srovnání tento přebytek klesl o devadesát procent. Je to dáno především ukončením většiny dotačních titulů Evropské unie, respektive dotačních programů. Neměla by vláda na tuto skutečnost reagovat? 

Zaprvé, to, že byly ukončeny tituly z předchozího programovacího období, neznamená, že nebudou pokračovat evropské dotace. Budou se pouze vztahovat k budoucímu období, které se teď teprve rozbíhá. Zadruhé, nezapomeňte, že deficit státního rozpočtu je plánován na šedesát miliard korun. A jestliže zatím, za první tři měsíce, máme přebytek státního rozpočtu, byť výrazně nižší než v minulosti, tak to pokládám za úspěch. 

Přebytek státního rozpočtu ke konci března 2016 činil zhruba čtyřicet tři miliard korun. Ke konci března roku 2017 pouhé čtyři. 

Právě proto jsem řekl, byť výrazně nižší, ale stále přebytek. 

Nepřijde Vám přehnané tvrzení některých analytiků, že případné vítězství Marine Le Pen ve francouzských prezidentských volbách srazí kurz eura na patnáctileté minimum? 

Já si myslím, že takový výkyv je velmi, velmi nepravděpodobný. Ale on je nepravděpodobný i úspěch Marine Le Penové. Záleží totiž na tom, co za úspěch považujete. Můžete považovat jistě za úspěch, že vyhraje v prvním kole, ale troufám si tvrdit, že ve druhém kole se všichni spojí proti ní. 

Já jsem se ptal především z toho důvodu, že mi přijde zvláštní, že výsledek voleb v jedné ze zemí eurozóny by měl znamenat tak výrazný výkyv kurzu eura. Mimochodem, víte, jak reagovala koruna na Vaše zvolení? 

Před čtyřmi lety?

Před čtyřmi lety.

Nevšiml jsem si toho, ale myslím si, že kurz koruny by se nevychýlil o více než, teď hádám, o takový desetník. 

Přesně o deset haléřů oslabila koruna před čtyřmi lety k euru.

Myslím, že zaměstnanost a mzdy jsou tématem, které hýbe veřejností. Pojďme se jim na chvilku věnovat. Odborový předák Josef Středula se nechal slyšet, že ekonomika šlape, a že by si přál zvýšit minimální mzdu alespoň na úroveň čtyřiceti procent té mzdy průměrné. V konkrétních číslech by to znamenalo, aby minimální mzda stoupla zhruba na dvanáct tisíc pět set korun, protože průměrná mzda činí v tuto chvíli zhruba dvacet devět tisíc pět set korun. 

Dvacet devět a půl tisíce, ano. Já obecně podporuji plynulé zvyšování minimální mzdy, nikoli tedy  pouze zvyšování jednorázové, a to i proto, protože společně s tímto zvýšením se hýbají i mzdy, které nejsou úplně minimální. Já Vám dám příklad, pane Soukupe, já už se delší dobu pohoršuji nad tím, že v sociálních službách jsou hrubé mzdy někdy šestnáct, někdy čtrnáct, ale někdy dokonce i dvanáct tisíc korun měsíčně. A přitom ty pečovatelky vykonávají nesmírně odpovědnou práci. Jsou to tedy většinou ženy, a takové ty frigidní sufražetky, které bojují za ženská práva, si při tom jejich existenční situace vůbec nevšímají. 

Pro zajímavost, průměrná mzda v nepodnikatelské sféře, to znamená zejména ve službách pro stát, je vyšší než průměrná mzda. Průměrná mzda v nepodnikatelské sféře přesahuje třicet tisíc korun, konkrétně třicet jedna tisíc pět set korun, zatímco průměrná mzda v podnikatelské sféře je tedy velmi, o mnoho nižší, protože průměrná mzda je pouze dvacet devět tisíc pět set korun. 

Máte pravdu, a je to způsobeno tím, že vláda někdy až nesmyslně zvyšovala platy státních zaměstnanců. Já nemám nic proti tomu, aby byly zvýšeny platy policistů, hasičů, zdravotníků nebo učitelů, to jsou také státní zaměstnanci. Ale podle údajů, které jsem nedávno dostal, je u nás sto padesát tisíc státních úředníků. Když jsem byl premiérem, bylo jich osmdesát tisíc, čili je to zhruba zdvojnásobení. A já mám někdy pochybnosti, zda právě tito lidé, aby ospravedlnili svoji existenci, si nevymýšlí zbytečné byrokratické opakované kontroly, vícenásobné formuláře a tak dál. Tady bych viděl zdroj úspor. 

Ve Velké Británii minulý týden proběhla zpráva, že firmy musí hlásit rozdíly v odměňování mužů a žen u srovnatelných pozic. Myslíte si, že by se Česká republika měla tímto inspirovat? 

Rozhodně ne, odměna nemá být závislá na pohlaví, ale na výkonu. A já si dokonce myslím, že systém kvót schopné ženy uráží a neschopným stejně nepomáhá. 

V této souvislosti, v tomto kontextu musím poznamenat, že některé politické strany, konkrétně ČSSD a Zelení, mají kvóty žen na kandidátkách, a logicky potom potíže se sestavováním kandidátek. Nepřijde Vám tento způsob nakládání s kandidátními listinami trochu jako parodování demokracie? 

Já už jsem Vám částečně odpověděl, že by se mělo rozhodovat podle výkonu, ale protože česká povaha umí obejít jakékoli pravidlo, pak toto pravidlo kvót se dá obejít tak, že ženy dáte na poslední místa kandidátky. Tím to formálně naplníte, ale bohužel se vám nepodaří ty ženy dostat více do politiky. Jediným řešením, což je mimochodem i švédský model, by byl systém zipu. To znamená, první, třetí, pátý buď muž, nebo žena. A druhý, čtvrtý a šestý naopak. Ale jak jste správně řekl, na to strany často nemají dostatečně výrazné osobnosti, a je úplně jedno, jestli ta osobnost je muž, anebo žena. 

Věnujme se chvíli ČSSD. Vedení ČSSD opouští další výrazné tváře. Po Jeronýmu Tejcovi i hejtman Zimola. Z politiky ohlásila odchod i bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Nemění se tak Sociální demokracie na stranu bez výrazných tváří? 

Žádná politická strana ani hnutí u nás nemá tolik významných osobností, aby buď ona, anebo minimálně její voliči, neměli litovat, když některé osobnosti odejdou. 

Do předsednictva ČSSD se vrací Michal Kraus, který proslul takzvanou kakaovou aférou. Bohuslav Sobotka jeho návrat komentoval slovy, že Michal Kraus si odpykal svoji karanténu. Co říkáte na termín politická karanténa? 

Já si myslím, že v politice jsem, pokud jsem schopný, nikoli ovšem schopný všeho, abychom si rozuměli. A pokud si chci dobrovolně od politiky odpočinout, pak to není karanténa, pak je to prostý odpočinek. K Michalu Krausovi se nechci vyjadřovat, protože v době, když jsem byl předsedou Sociální demokracie, jsem s ním měl spory. Pokládal jsem ho jemně řečeno za nepříliš schopného, a nechci tuto kritiku opakovat, když se nyní k mému údivu vrací do předsednictva. 

Jak dlouho by taková politická karanténa měla trvat? Neměla by být doživotní? 

Zaprvé jsem řekl, že by se to nemělo nazývat karanténa, ale odpočinek. A zadruhé, v mém případě tento odpočinek trval deset let. 

Starosta Prahy 6 si zaplatil téměř padesát tisíc korun za rozhovor v časopise Playboy. Podobné kauzy s kupovanými články a rozhovory se objevují stále častěji. Co si myslíte o politicích, kteří si musí kupovat rozhovor? 

Upřímně řečeno, tady budu kritičtější než v případu Michala Krause. Myslím si, že je to něco jako prostituce. To znamená, jako když si muž musí kupovat sex, protože nesežene jinak ženu. Když je to ještě Playboy, tak je to dvojnásobná prostituce, a víc k tomu nemám co dodat. 

Velkým globálním problémem jsou tak zvané fake news, lživé zprávy. Řada novinářů i politiků se diví, jak okatě lidé těmto lživým zprávám věří. Šíří se především sociálními sítěmi, jako je facebook a podobně. Ministerstvo vnitra dokonce zřídilo instituci, která má čelit těmto lživým zprávám. Já jsem se doslechl pouze o jediné aktivitě, a to, že popřelo svůj falešný profil na sociálních sítích, není to trochu málo? 

Kdyby tato instituce neexistovala, neměla by patrně ani falešný profil, a ušetřilo by se. Podívejte se, pane Soukupe, tam podle mých informací dělá patnáct až dvacet lidí v čele s paní Romancovovou. Nemyslím si, že jsou zrovna špatně placeni, a jestliže tato instituce za tři měsíce své existence fakticky nevydala ani jednu zprávu, tak je to podle mého názoru dobře, protože kdyby vydávala své nesmyslné zprávy, tak víte, že matematika zná pojem záporného čísla. Tato instituce má nulovou efektivitu, ale ona by mohla mít i zápornou efektivitu. 

Vydavatelství Naše vojsko tiskne trička a hrnečky s emblémy nacistických pohlavárů, což mě osobně u vydavatelství tohoto jména přijde skoro neuvěřitelné. Dá se takováto aktivita vydavatelského domu ospravedlnit svobodou slova? 

Ale proč zrovna jenom Naše vojsko? Já bych to vztáhl na všechny vydavatelské domy. Představte si, že byste beztrestně třeba na tričkách publikoval fotografie nebo obrázky jakéhokoli masového vraha, třeba Pol Pota, to je klasický příklad moderního masového vraha. Je to v každém případě nevkusné, a pokud bude někdo chtít napodobit Pol Pota, a tedy vyvraždit velkou část svého národa, tak by měl skončit buď ve vězení, anebo v blázinci. 

Řada médií, novinářů a analytiků se při svých odhadech volebních výsledků velmi plete. Podle mého názoru je to zejména proto, že spíše než realitu a fakta popisují svět tak, jak by si jej přáli, nebo tak, jak by se jim líbil. Jak si vybíráte informace, na základě kterých se rozhodujete Vy? 

Já se především snažím u každého problému, respektive řešení tohoto problému, najít informace o několika alternativách tohoto řešení. A srovnávám argumenty pro a proti,  a podle toho se rozhoduji. Zatímco lidé, kteří se soustředí pouze na jednu alternativu a ignorují alternativy ostatní, se chovají tak trochu jako pražská kavárna, která je pověstná právě svojí zálibou v jednoduchých a jednostranných alternativách. 

Když jsme u odhadu, jak odhadujete výsledek tureckého referenda o posílení pravomocí tureckého prezidenta o tomto víkendu?

Obávám se, že referendum prezidenta podpoří, a rozhodně z toho nejsem nadšen. Domnívám se, že prezident Erdogan výrazně odstupuje od tradice Atatürka, to znamená od tradice sekulárního státu směrem k islámskému státu. 

Pokud se tedy prezident Erdogan stane v podstatě neomezeným vládcem Turecka, mělo by Turecko zůstat v NATO? 

Především by nemělo vstoupit do Evropské unie, ale jak se zdá, ono tam stejně nebude přijato. NATO je naproti tomu vojenská organizace. A vojenská organizace se neřídí politickými, respektive hodnotovými pravidly. Koneckonců například v Řecku, když byla vláda tak zvaných černých plukovníků, tak Řecko také zůstalo v NATO, i když to rozhodně nebyla vláda demokratická. 

Hovoříme spolu, pane prezidente, ve čtvrtek před velikonočními svátky, dnes je Zelený čtvrtek. Velikonoce jsou nejvýznamnějšími křesťanskými svátky. Jsou svátky naděje, vzkříšení Ježíše Krista a boží lásky. Vím, že jste se vzdal novoročního poselství. Řekl byste pár nadčasových slov při příležitosti velikonočních svátků? 

Není nic hrozivějšího pro politika, než je nadutá fráze, a proto místo naduté fráze Vám sdělím, že v duchu nejlepších velikonočních tradic jsem hezké zadečky svých dvou sekretářek poněkud potrestal pomlázkou, a pak jsem porušil velikonoční pravidla, a oběma sekretářkám jsem dal po dvou vajíčkách natvrdo uvařených, ale obarvených. Třebaže správně ty vajíčka měly dát mně. 

Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente. 

Ještě nekončíme, pane Soukupe, ještě Vám musím a zejména Vašim divákům, oznámit, že příští týden si na Vás chystám šrapnel a jestli jste někdy sledovali hry Járy da Cimrmana, tak jistě víte, co to šrapnel obnáší. Takže hezký den a těšte se na příští pokračování. 

Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente. 

Rádo se stalo. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 13. dubna 2017

zpět na seznam zpráv