Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

15. března 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. 

Pane prezidente, naše povídání dnes začneme nikoliv obecnými tématy, ale pojďme rovnou k sestavování vlády. Já mám takový pocit, že kdyby politická situace, politická scéna, byla divadelním představením, tak diváci už tak trochu začínají šustit pytlíky a nervózně si poposedávat, protože ten čas běží. Vy jste minule v tomto tématu naznačil, že možná začínáte být trochu nervózní, ale že možná nemáte všechny informace, které byste o průběhu vyjednávání měl mít. Už je máte? 

Budu je mít v úterý příští týden, kdy jsem si pozval pana premiéra, který mě má informovat o jednání o sestavování vlády. Do té doby nepovažuji za příliš korektní se k tomu vyjadřovat, protože chápu, že některá jednání nemají být medializována, a vy novináři, kteří jste až přehnaně zvědaví, byste některá jednání mohli ne zvrátit, na to sílu nemáte, ale alespoň narušit. Mě trochu pobavil onen výrok pana premiéra, že chce jednat s ODS, a reakce ODS, která ho poslala k šípku. Nicméně můj názor, jak dlouhodobě víte, je stále stejný. Vidím jako nejrozumnější řešení spolupráci, ať už v jakékoliv formě, hnutí ANO, sociální demokracie a komunistů, případně strany Svoboda a přímá demokracie, a to je vše. 

Tento Váš názor je konzistentní, zastáváte ho de facto celou dobu od parlamentních voleb v říjnu. Ale o nějaké konzistenci alespoň z mého pohledu Andreje Babiše těžko hovořit, protože jednou je to tedy menšinová vláda s podporou SPD a komunisté, podruhé je to tedy varianta koaličního uspořádání s ČSSD, a teď zase ODS. Upřímně řečeno, ČSSD a ODS jsou jako oheň a voda. A jak by tedy vláda byla směřována? Já se ptám spíše s ohledem na názor voličů, lidí. Musí z toho být nervózní, a upřímně řečeno, víte, to přirovnávání k situaci třeba v Německu podle mého názoru už pokulhává. Já se v tom totiž také nevyznám. 

Já se v tom trochu vyznám, protože já chápu Andreje Babiše, že ideální model, který by si přál, je menšinová vláda složená pouze ze členů, nebo alespoň stoupenců hnutí ANO. Tomu rozumím. Já jsem koneckonců měl čtyři roky taky menšinovou vládu a fungovalo to docela dobře. Samozřejmě, že ideální model může, ale také nemusí být. Záleží na tom, jak se k tomu postaví ty dvě strany, které nechtějí přímo do vlády, což jsou tedy Okamura a Filip, abych to personifikoval. 

SPD a KSČM. 

A záleží samozřejmě i na postoji sociální demokracie. Ale už jsme se dohodli, že dokonce června by mělo být jasno a já doufám, že jasno bude. 

Nezlobte se, ale podle mého názoru občané by měli tušit, kam tedy vláda bude směřovat, jak bude zaměřená. Když, když dám tu paralelu s Německem. Angela Merkelová nejdříve jednala o té Jamajka koalici a lidé věděli. Oznámila to, věděli, když ta jednání nedopadla, tak Angela Merkelová řekla, dobře, začínáme jednání se sociálními demokraty a varianta je tedy velká koalice. Pokud nedopadne, budou předčasné volby. Lidé byli celkem srozumitelně informováni. Ale tohle lavírování, já tomu ne úplně rozumím. A hlavně nevím, pokud by byla vláda s podporou ODS, tak by byla asi směřována doprava. Pokud s ČSSD, tak by byla doleva. Ta situace z mého pohledu je... 

Teď jsem, pane Soukupe, četl nějaký průzkum, podle něhož dvě třetiny hnutí ANO jsou levicoví a pouze jedna třetina pravicová. Ale já Vás musím opravit. Ono v tom Německu to nebylo tak idylické, jak Vy to líčíte. Nezapomeňte na ty heroické výroky Schulze, Gabriela a dalších. Nikdy nepůjdeme do koalice s Angelou Merkelovou, niemals. A najednou bylo všechno jinak. 

Pane prezidente, já si dovolím takovou hypotetickou otázku. Nezačíná se Andrej Babiš trochu bát reakcí veřejnosti, médií, politických konkurentů. Nezačíná prostě lavírovat, protože se bojí rozhodnout? Já vím, že jsem použil silná slova ale... 

Já snad neprozradím nic tajného, když řeknu, že jsem ho několikrát upozorňoval, že politik se nemá bát demonstrací. Za moji politickou kariéru jsem přežil řadu demonstrací, o kterých už jsme si spolu povídali. A jak vidíte, žiju, jsem relativně zdravý, až na bolavé nohy, a všechno je v pořádku. Takže očekávat, že demonstrace proti výsledku demokratických voleb mohou na těchto volbách něco změnit, je naivní. Teď jsme slavili, tedy někdo slavil, výročí února, vítězného února, a já si vzpomínám, jak jsem četl, že Beneš říkal Gottwaldovi, nikdy nepodlehnu tlaku ulice, která tehdy demonstrovala. Bohužel podlehl. Čili když ulice demonstruje, já nevím, za zrušení protikuřáckého zákona, za levnější pivo nebo za cokoliv jiného, má na to svaté právo. Ale když demonstruje proti výsledkům svobodných voleb, tak ti, kdo demonstrují, jenom dokazují, že sami nejsou demokraté. 

Tak já myslím, k těm demonstracím se určitě dostaneme. Já nevím, jestli ty demonstrující demonstrovali proti výsledkům voleb. Podle mého názoru většina z nich tam přišla v dobré víře demonstrovat za svobodu médií. To, že médiím nikdo nic nedělá. 

No právě. 

K tomu se určitě ještě dostaneme. Ale lidé určitě mají právo se shromáždit, vyjádřit. Stejně, jako třeba určitě mají právo umělci v přímém přenosu České televize vyjádřit svůj názor. Já to právo lidí se vyjádřit budu bránit. To se přiznám, že ano. 

Já ani v prvním, ani ve druhém případě jim toto právo neberu. Pouze bych chtěl říci, a teď budu citovat Norberta Wienera, zakladatele kybernetiky, který napsal, aktivně žít znamená žít s přiměřenými informacemi. Pane Soukupe, když tady včera byla demonstrace za svobodu slova. Víte, za co ti demonstranti demonstrovali? Za svobodu televize vůbec ne. Demonstrovali za Kalouskovu televizi. Pozor na to. Kalouskovu televizi, a já Vám to mohu naprosto jasně dokázat. Já jsem ve svém inauguračním projevu totiž věnoval České televizi jednu jedinou větu. Mimochodem ona za to víc nestojí. A v této jediné větě jsem řekl, existuje studie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, která říká, že Česká televize má zpravodajství a publicistiku obecně vychýlenou ve prospěch TOP 09, a já věřím, že po posledních volbách toto vychýlení zmizí. To je vše. Naprosto chápu, že pak vstali topkaři a udělali pochodové cvičení Vladislavským sálem. Ale uvědomte si, že ti, kdo demonstrovali na základě této jedné jediné věty, svatá prostoto, tak demonstrovali ve prospěch Kalouskovy televize a ničeho jiného. 

Já jsem ve Vladislavském sále byl a následně mě poměrně překvapilo, že média ten inaugurační projev neotiskla celý. Nebo pracovala pouze s dojmy, které právě byly mnohdy ovlivněny tím, těmi vyjádřeními těch lidí, kteří tam odtud odešli. Jedno z mála médií, které ten projev otisklo, byly Lidové noviny. Nejsem si jist, jestli, jestli Lidové noviny četli ti demonstranti nebo lidé, protože tam by skutečně bylo vidět, že České televizi jste věnoval opravdu pouze dvě věty, a byly z mého pohledu poměrně nevinné. Ano, byly kritické vůči České televizi. Samozřejmě, že lidé jsou jaksi citliví na kritiku novinářů zvláště v dnešní době. Nicméně podle mého názoru skutečně ta kritika České televize pokud si tu větu přečtu, byla poměrně nevinná. Domníváte se tedy, že to bylo politicky zneužito právě třeba TOP 09, paní Němcovou a lidé tedy demonstrovali v dobré víře.

Vzhledem k tomu, že to je skutečně stále ještě Kalouskova televize, i když TOP 09 se s odřenýma ušima dostala do Parlamentu, tak si myslím, že těmto demonstrantům musíme jasně říci, nikdo neohrožuje Českou televizi. Kritizujeme to, že byla a dosud je ve vlaku jedné mini strany vedené stále ještě de facto Miroslavem Kalouskem, velmi oblíbeným politikem, není-liž pravda. 

Podle průzkumu Miroslav Kalousek skutečně příliš oblíbený není. Nicméně ta taktika se mu poměrně povedla. Zvedl velký zájem veřejnosti. Dnes dokonce se k protestům přidaly školy, studenti. Ty protesty jsou tedy trochu jinak zaměřené než včerejší protesty za Českou televizi. Ale máte pravdu v tom, že boj za svobodu slova je v pořádku, a já ho podepisuji. Důvod, pro který ta svoboda má být ohrožená, de facto neexistuje. Protože těch několik vět, které jste České televizi věnoval, nebylo tedy příliš agresivních. 

Bylo by dobré, aby si to lidé alespoň přečetli. 

Přečetli. 

Pokud to neslyšeli, ale já jsem zapomněl reagovat na Vaši druhou poznámku. A ta bude poněkud ostřejší. U těch demonstrantů, kteří vyjadřovali své sympatie Kalouskově televizi, jsem jenom řekl, svatá prostoto, a tím to pro mě skončilo. Nicméně pokud jde o Českého lva a o naši uměleckou frontu obecně, tak pane Soukupe, tady musím být poněkud drsnější. Tam byl totiž jakýsi režisér, který vyzval diváky na Českém lvu, aby mě nevolili. Zhruba měsíc po volbách. A já si, a teď přijde to drsné vyjádření, vždycky vzpomenu na krásný citát Jana Wericha, kde blbec, tam nebezpečno. Tento člověk je blbec, a teď očekávám, že se zase na mě sesype kritika, že používám ostré až nesprávné výrazy. 

Víte, ta kritika České televize se do určité míry nebo ten hněv lidí a některých novinářů, se zaměřil i na mě, přičemž my pouze upozorňujeme na netransparentní hospodaření České televize s veřejnými prostředky. To je vše. Zajímavé je, že ředitel České televize to okamžitě překlopí, že bojuji proti svobodě slova v České televizi, což prostě je absurdní a jednoduché, zjednodušující a naprosto nesmyslné.

Pane Soukupe, já jsem dokonce četl,… 

Já jsem s Vámi teď chtěl polemizovat. 

…že Vám někdo navrhoval zrušit licenci Barrandova. 

Ano. 

Za to, že útočíte na Českou televizi. Chtěl bych říci, že svoboda slova zahrnuje i svobodu kritizovat novináře, že novináři zdaleka nejsou jakousi kastou, která má výsadní právo. Kromě toho zrovna dnes byl uveřejněn výzkum, kde například na otázku, zda jsou pro zrušení koncesionářských poplatků, osmdesát tři procent lidí odpovědělo, že ano. Takže Česká televize z každého z nás vymáhá, kolik to je? Sto třicet? 

Sto třicet pět korun měsíčně. 

Sto třicet pět měsíčně. Podle mého názoru za to nabízí drek. Omlouvám se za tento výraz, ale hodnotím jako divák kvalitu jejího vysílání. Díky bohu si mohu přepnout na jiné stanice, a toho si taky vážím. Ale tyto jiné stanice ode mě nevyžadují koncesionářské poplatky. 

Víte, jsou velmi zajímavé ty hysterické a agresivní reakce České televize. Ředitel České televize se nechal slyšet, že na mě podá trestní oznámení a takové věci. Já tedy upřímně řečeno nevím, za co. Všechny tvrzení kritizující jejich hospodaření máme podložené, tak ať jej podává. Nicméně, já jsem s Vámi chtěl polemizovat o těch umělcích, pane prezidente. Já si skutečně myslím, že to právo se vyjádřit měli, a na tom si stojím. Proti tomu, že vystoupili veřejně byť, i proti Vám, do určité míry proti nám, to je v pořádku. 

Počkejte, teď si vůbec nerozumíme. 

Ne, pane prezidente. 

Pane Soukupe, nezlobte se na mě, ale jestliže celý národ žil prezidentskou volbou, a jestliže více než pět milionů volilo a všichni ostatní o tom věděli, tak jestliže někdo řekne, že mě nemají volit měsíc po prezidentské volbě, tak je blbec, jak říkal Jan Werich. To není kritika umělecké obce. To je kritika jednoho mírně řečeno neinformovaného člověka. 

On to byl režisér Najbrt a můj názor na jeho vystoupení je ten, že prostě nezvládl v té atmosféře své vystoupení. Byl to přímý přenos. Byla tam velmi exaltovaná atmosféra, tak to asi nezvládl a prostě si tak naběhl. Nicméně právo vystoupit takto měli. Na druhou stranu to právo kritizovat, ať už umělce nebo novináře, máte Vy také, stejně jako mám já nebo kdokoliv jiný. 

To jistě. 

V tom je ta svoboda. Víte, já jsem si tady ještě přinesl citát z dnešního deníku Blesk, který včerejší demonstrace krásně popisuje, a v tom je tedy skrytá otázka. Tady je napsáno, ten redaktor, já vím, že byste ho asi tituloval ne příliš vlídným slovem. Napsal, čtyři tisíce lidí protestovaly proti výrokům prezidenta a za zachování svobody slova. No, nemá tedy i prezident republiky svobodu slova? 

Doufám, že ano, ale především ty čtyři tisíce lidí protestovaly proti dvěma větám, které jsme si teď opět oživili. Buď je neznají a je to jejich chyba, anebo dokonce tam jdou se zlou vůlí a to je ještě horší. Jinými slovy, pane Soukupe, uzavřeme tohle téma, protože za blbost se musí platit a mě je těch chudáčků líto. Jdou tam demonstrovat, opakuji to po třetí, za Kalouskovu televizi. Já neútočím na svobodu slova. Nikdy jsem proti ní neřekl ani jednu jedinou větu. Moje kritika České televize je podléhání Kalouskovi a jeho straně, což mimochodem odchod těch topkařů z Vladislavského sálu dokonale prokázal. 

Na to mohu dát repliku tu, že moje kritika České televize nemá nic společného s obsahem jejich zpravodajství, ale s jejich hospodařením. Tak v tom se asi shodujeme. Mimo jiné z České televize odteče takřka miliarda korun externím produkcím ročně a ty smlouvy zveřejňovány nejsou. Já nevím, co bych tedy ještě měl mít za podnět, abychom takovou věc, na ní upozornili. 

Ale já jsem zažil totéž v televizní krizi v roce 2001, a to už jsme si říkali. Tam byly desetimilionové smlouvy s autory různých scénářů, ale protože jim hrozilo ředitelem České televize Hodačem, že ty smlouvy budou zrušeny, tak oni zorganizovali boj za svobodu slova. A to byly ty spacáky na Kavčích horách a tak dál. To už si skoro nikdo nepamatuje, protože kdyby Vám někdo řekl, já chci, aby se zpřehlednilo vyplácení honorářů, tak Vám řeknu, dobře, je to v pořádku. Když Vám někdo řekne, bojuji za svobodu slova, tak jdete do ulic. 

Právě, no právě. To je případ, kdy kritizujeme hospodaření České televize, tak se z toho okamžitě stane boj proti jejich svobodě, což prostě není pravda. 

Poslyšte, ale nemáte takový dojem, že té České televizi věnujeme nepřiměřenou pozornost? 

To možná ano, nicméně po nějaké době, po několika letech jsme měli tři poměrně slušné demonstrace za sebou. Ale spíše pozornost věnujeme těm demonstracím, vzbouření lidí, pocitu, že jaksi se něco děje s médii, které je oprávněné. Ten pocit, ale myslím, že bychom to měli lidem vysvětlit, že médiím se na rozdíl třeba od Maďarska nebo Polska nic neděje. 

Dobře, tak přece jenom Vám ještě řeknu jednu větu, a pojďme už od tohoto tématu. 

Ano. 

Podívejte se, pane Soukupe, já se dívám občas na zprávy a před zprávami je nějaký publicistický pořad. A teď jsem tam viděl nějakého moudře pokyvujícího muže, který měl k dispozici asi patnáct, dvacet minut v tomto pořadu, proč ne. Ale já ho znám, a to byl člověk, který byl poslanec, který byl nasazen teď v posledních volbách jako jednička ve Středočeském kraji. A propadl, protože mu voliči nedali důvěru. A já si říkám, ve Sněmovně je dvě stě poslanců, kterým voliči důvěru dali, proč Česká, objektivní, nezávislá, nestranná televize nedává rozhovory s lidmi, kteří mají důvěru občanů? Proč tam stále ze setrvačnosti uchovává lidi, kteří tu důvěru nezískali. 

S tím obsahem mi nezbývá než poznamenat to, co jsem řekl, že ten hodnotit nechci, obsah České televize. Mají na to své orgány, Radu České televize. Mají zákon o České televizi, tak by pravděpodobně se tím někdo zabývat měl, pokud je to tak, jak říkáte. Ale pojďme tedy k dalšímu tématu, abychom celý dnešní Týden s prezidentem nevěnovali České televizi. 

Pane prezidente, Vy jste včera při inaugurační oslavě, koncertu, v projevu řekl, že budoucnost je na pět let naše. Jaká tedy ta budoucnost bude? 

Samozřejmě, že v mém projevu si prakticky nikdo nevšiml mé vize, a to je vize aktivního občanství. Prezident by měl propagovat tuto vizi, aby se alespoň částečně zacelila mezera mezi, chcete-li to tak nazvat, ovládajícími a ovládanými. Mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Mezi politiky a občany a tak dále a tak dále. Tak na tohle vůbec nikdo nereagoval. Institut Václava Klause reagoval na Bakalu. Já nevím, jestli je tento institut spojen se Zdeňkem Bakalou. Nicméně věta, že o tom se má mluvit v Ostravě a nikoliv v Praze, mě hluboce urazila, protože Bakala je celostátní problém, nikoliv pouze ostravský problém.

To ano, ale já jsem se teď neptal na inaugurační projev ve Vladislavském sále. Já jsem se ptal na tu Vaši vizi, kterou jste naznačil včera na tom, na tom koncertě. 

Ale ta vize je naprosto tatáž. 

To znamená? 

To znamená, já i nadále samozřejmě budu jezdit do krajů, protože mám lidi rád a moc rád si s nimi povídám, rád slyším jejich názory. Ale také jim rád říkám svoje názory. To je oboustranné. Takže na tom se samozřejmě nic nemění. Ale navíc tam přibyla ona vize, o níž jsem částečně mluvil už předtím. Ale teď se mě to podařilo zformulovat do jakéhosi uceleného konceptu, který se jmenuje aktivní občanství. 

Mimo jiné politika lidi zajímá čím dál, tím více. Ten zájem lidí o politiku, ať už celostátní, tak o tu místní, je čím, dál tím větší a můžeme to vidět na každém kroku. Pane prezidente, Vy jste řekl, že dále budete jezdit do krajů. Nemáte tedy v Andreji Babišovi teď významného konkurenta při těch výjezdech do krajů, protože vláda to příliš nedělala, a teď se to tedy děje pravidelně. 

Já jsem jednou Andrejovi říkal, my dva jsme jediní, kdo dokáže naplnit sál. A on byl takový skromný a říkal, Miloši ty dokážeš naplnit i náměstí. Ale já si myslím, že teď v jarních a letních měsících oba dva dokážeme naplnit náměstí. 

Já spíše narážím na to, že Andrej Babiš kam přijede, tam slibuje. Slibuje investice, dělá z mého pohledu zajímavé kroky. Třeba v Novém Boru podepsal petici směřovanou na Ministerstvo dopravy, což je tedy rezort pod předsedou vlády a dokonce tu samou petici podepsal i ministr dopravy proti svému vlastnímu úřadu. A tak když jsem počítal zhruba ty sliby, které Andrej Babiš dal, dospěl jsem zhruba k částce až sto miliard, a to před sebou máme ještě dalších osm krajů. 

Máte pravdu, já vždycky, když mluvím, ať už ve Sněmovně, anebo v našem pořadu, tak říkám, něco jiného je slib a něco jiného je jeho finanční zajištění. A právě proto, ač je to nepopulární, tak neustále opakuji jako tibetský modlící mlýnek svoje téze, kde se dají ušetřit prostředky, a z těchto ušetřených prostředků se dají financovat tyto sliby. 

To určitě ano, pane prezidente, ale když vezmu namátkou sliby Andreje Babiše. Miliarda korun na skokanské můstky v Harrachově. Urychlená dostavba D49. Miliarda korun na pražskou Invalidovnu a tak dále a tak dále. Sto miliard korun neušetříte. To je příliš. 

Ale jo, to byste se až divil, protože já už jsem například říkal, když mě k tomu provokujete, že jenom čtyřicet miliard korun naprosto zbytečně každý rok vyhazujeme na dotace na solární energetiku. Počet státních úředníků se zdvojnásobil a objem prostředků, ať už jsou to jejich mzdy nebo další výdaje, je takový, že kdybyste to sečetl s těmi solárními elektrárnami, tak už jste pomalu na sto miliardách. 

Nevím, protože nám zbývá ještě osm krajů, a nevím, kam se s těmi částkami dostaneme. Ta otázka je logická. Nevypadá to spíše jako předvolební sliby, anebo jde opravdu o zahájení masivní investiční akce státu? 

Tak zaprvé, skokanský můstek v Harrachově není žádná masivní investiční akce, to zaprvé. 

Ale chtějí na to půl miliardy. 

To je infrastrukturní investice. To jsou dálnice, to je kanál Dunaj-Ondra a leccos dalšího. Já vřele podporuji úmysl Andreje Babiše, aby zde konečně existoval jakýsi integrovaný investiční program, který by byl delší než jenom na čtyři roky. On i já jsme se do značné míry inspirovali knihou Jana Antonína Bati. Budujeme stát pro čtyřicet milionů lidí. Ale znovu opakuji, investice, to nejsou tyhle ty drobné, jako je ten lyžařský můstek. Integrovaný investiční program musí mít například startovací byty pro mladé rodiny, že? To je obrovský program, který mimochodem moje vláda kdysi zahájila. Pak dopravní program, o kterém už jsme mluvili. Ale našli bychom samozřejmě i další témata. A takové to vytírání zraku skokanským můstkem, já mám Rašku rád, vážím si ho, ale nezlobte se na mě, není to podstatné. 

Pane prezidente, ale já tomu rozumím. O tom jsme se bavili několikrát, že ucelené investice do dopravní infrastruktury, do bydlení, nájemních bytů a tak dále, jsou v zájmu státu, občanů, zvýší se tím spotřeba. To je naprosto v pořádku. Já se ptám na to, že takovouto ucelenou koncepci jsem od Andreje Babiše neslyšel. Slyším pouze sliby v jednotlivých krajích na jejich požadavky. Mimo jiné ty skokanské můstky v Harrachově mají stát půl miliardy, což mi tedy jako úplně drobné tedy nepřijde.

Dobře, ale počkejme si na druhou verzi programového prohlášení, kde bych už velmi rád něco podobného viděl. Ono zase je to těžké sepsat. Ale nežijeme ve vzduchoprázdnu. Některé projekty byly už předtím. Takže jde o to vzít je a dát je dohromady. 

Pane prezidente, jaké máte nejbližší plány směrem k zahraničním cestám? Já jsem si přečetl na oficiálních stránkách, že chystáte začátkem dubna cestu na Slovensko. 

Ano. 

A tam teď tedy zuří politická krize. Natáčíme náš dnešní pořad odpoledne ve čtvrtek v Lánech, a než jsme začali natáčet, tak na internetu šly různé zprávy, že premiér Fico rezignuje. Pak zase to jeho kancelář popřela. Takže možná v době vysílání, osm hodin večer, už diváci budou vědět, jak to dopadlo. Jak tam odhadujete tu situaci, že dopadne, a jaké jsou její příčiny? 

Tak zaprvé, je takovým zvykem, že český prezident se loučí na konci svého funkčního období, což jsem udělal minulý rok v prosinci v Bratislavě. Další zvyk je, že když je náhodou zvolen podruhé, tak přijede na Slovensko jako na první návštěvu. Tak aby to bylo trošku pestřejší, tak jsme se se slovenskou stranou dohodli, že tentokrát to budou Tatry. Alespoň tam nebudou demonstrace a doufám, že mufloni, svišti a podobně jsou natolik spokojeni se svojí situací, že demonstrovat nebudou. Předpokládám, že kromě prezidenta Kisky se tam mám setkat s premiérem, ať už s novým nebo předchozím, nebo možná s oběma. Já považuji vztahy mezi Českou a Slovenskou republikou za vynikající. Absolutně se nechci vměšovat do vnitřních záležitostí Slovenska. A jediné, co v těchto vztazích budu těch pět let prosazovat, je to, že dosud nemáme český dům v Bratislavě. Na to už jsem několikrát upozorňoval. A teď budu shánět sponzory. Mimochodem, prezident Kiska je také docela zámožný člověk. Takže i jeho se zeptám, jestli by trochu nepřispěl. 

Každopádně prezident Kiska s premiérem Ficem si tak víceméně vyměňují vzkazy přes média. Ale situace na Slovensku trochu ovlivňuje náladu veřejnosti u nás, protože tam se také demonstruje. To vzbouření lidí jaksi zapříčinila, nebo takovou rozbuškou byla ta tragédie, kdy novinář Kuciak se svojí přítelkyní byli zavražděni. Problém je v tom, že lidé také demonstrují za svobodu slova stejně jako u nás. Samozřejmě, že ta paralela tam existuje. Až na to, že o motivech té tragédie zatím nevíme vůbec nic. Neznáme, alespoň z veřejných zdrojů jsem nenašel žádné hypotézy nebo oficiální zprávy o stavu vyšetřování těch strašných vražd. A lidé tam také brání svobodu slova, protože se domnívají, že ta tragédie se stala v souvislosti s výkonem práce toho novináře. Až na to, že to prostě nevíme. 

Já jsem bývalý, zdůrazňuji bývalý, čtenář detektivek. A jako takový a jako laik Vám řeknu svoji hypotézu. Já si skoro myslím, že ten vrah už ze Slovenska zmizel, pokud to byl nájemný vrah. Ale na druhé straně zcela určitě na Slovensku zůstali, protože museli zůstat, ti, kdo si tuto vraždu objednali. A toto je naprosto jasná stopa. Já protože o tom nic nevím, tak nechci spekulovat zrovna o italské mafii. Ale je to jedna z možností, proč ne. 

Samozřejmě. A pokud by ta jedna z hypotéz motivů vraždy té strašné vraždy toho novináře, bylo, že je obří korupce v soudní moci a výkonné moci na Slovensku, to by bylo skutečně systémové selhání premiéra Fica. Systémové selhání slovenského státu. Toho se tam lidé bojí. 

Ale zatím to nebylo prokázáno, takže buďme objektivní. U nás taky existují různá podezření vůči justici. Vzpomeňte si na Marii Benešovou, která dokonce použila termín justiční mafie. Teď zrovna včera byl zadržen nějaký soudce Nejvyššího soudu kvůli korupci. 

Vrchního soudu v Praze. 

Takže nedělejme z nás ostrov pozitivní deviace a ze Slovenska ostrov negativní deviace. Zatím toto spojení v případě té vraždy nebylo prokázáno. Mimochodem, zaujalo mě, že na Slovensku údajně v nedávné době zmizeli dokonce dva novináři. A nikdo proti tomu neprotestoval, nikdo to pořádně nevyšetřuje. I to je zajímavá informace. 

V té situaci na Slovensku o těchhle případech informace nemám, takže na ně neumím reagovat. Ale ta situace na Slovensku před dvěma dny byla, tak mně připomínala takovou tu historku, jak pronásledují muže vlci a on jim předhodí svůj kabát, aby získal trochu času k úniku, a vlci mezitím trhají ten kabát. Tak stejně se, nebo podobně se možná zachoval premiér Fico, kdy předhodil vlkům svého ministra vnitra. Kaliňáka, ale toho času příliš nezískal, to vypadá. I když dnes se bude rozhodovat. Uvidíme. 

Necháme se překvapit. Já, až na tom Slovensku budu, tak se na to svých kolegů samozřejmě zdvořile a utajeně zeptám. Ale veřejně, jak už jsem říkal, nepovažuji za vhodné radit našim slovenským přátelům, co mají a co nemají dělat. 

Ale ještě jedna poznámka, pane prezidente, k tomu soudnímu systému a selhání justice, korupci v justici. Tak tam je podezření, na Slovensku, že jde o organizované systémové selhání propojené s vládou a korupci ovlivňování případu, zatímco ten případ na Vrchním soudu v Praze byl poměrně bizarní, kdy ten soudce údajně pro vietnamského odsouzeného udělal nějaké podání a sám ho podepsal jeho jménem a sám si to odnesl do podatelny soudu, a pak si to sám vyřizoval.

Já nejsem znalec slovenských poměrů, a tedy ani znalec slovenské justice. Ale na druhé straně to podezření, že justice není úplně nestranná, to funguje v každé zemi žádnou nevyjímaje, a protože jsem prezident České a nikoliv Slovenské republiky, tak mě spíše zajímá, a několikrát jsem na to upozorňoval, jestli tady nemáme nějaké soudní procesy, které jsou možná, zdůrazňuji možná, objednané. A vždy v těch debatách prezidentských kandidátů jsem upozorňoval na Alenu Vitáskovou, kde si možná ten proces mohli objednat takzvaní solární baroni. 

Ale Andrej Babiš říká něco podobného ve svém stíhání v kauze Čapí hnízdo. Mimo jiné v tom pořadu Kauzy, který teď tak rozvířil situaci ohledně České televize, tak se pečlivě připravujeme na několik dílů týkajících se Aleny Vitáskové, solárních mafií, korupce s tím související a vztahů. A je to tedy skutečně zajímavé. Je to tedy skutečně zajímavé a opravdu případ Aleny Vitáskové by měl být vytažen zpátky na světlo, a my to uděláme. 

Pane prezidente, byl jaksi publikován výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění o oblíbenosti politiků a představitelů státu. Vy jste skončil na druhém místě a těsně před Vámi Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu. Je známo, že spolu moc příliš vřelé vztahy nemáte. Co tomu říkáte? 

Nic. Zaprvé ten rozdíl je jedno procento, abych Vás tedy doplnil. 

Ano. 

Zadruhé Pavel to má poněkud snazší, protože funkce předsedy Ústavního soudu nevyvolává negativní emoce. 
Ale jak jsme už si řekli před chvíli, vzal jsem na vědomí, že nejméně oblíbeným politikem je Miroslav Kalousek. A přiznávám se, že právě proto mě trochu překvapuje postoj generálního ředitele České televize pana Dvořáka, který díky tomu, že hájí tu zprávu, že napadá, omlouvám se za přeřeknutí, že napadá tu zprávu té Fakulty sociálních věd, která cituje tu vychýlenost ve prospěch TOP 09. Zavdává podezření, že sám může být tímto směrem ovlivněn. 

Tak my jsme si zakázali mluvit o České televize, Vy jste se tam vrátil. Já bych chtěl poznamenat, že mě tedy osobně poměrně překvapilo v dnešních dnech, že ředitel Dvořák, ředitel České televize, což je prostě významná veřejná instituce placená z daní, nevystoupil v tomto směru a neřekl pravdu, že České televizi se nic zvláštního neděje. A nepokusil se tu situaci uklidnit. Naopak se věnoval tedy rozhovoru v nejčtenějším celostátním deníku mně a začal vyprávět, že špatně počítám jejich příjmy z reklamy, protože reklama není sponzoring a tak dále, což mně přišlo v této situaci prapodivné. A ředitel se tedy nevyjádřil k celospolečenským událostem.

Ale tak to víte, pane Soukupe. V českém prostředí hrát roli oběti, nad kterou roníte slzy, jak je pronásledovaná, je daleko snadnější, než hrát roli bojovníka za pravdu. Já si stejně jako Vy myslím, že Česká televize není v žádném případě napadena. Ale to, že tam její komentátoři, a ne jenom komentátoři, byli agenty TOP 09, je ne-li nepochybné, tedy alespoň velmi pravděpodobné. 

Tak ona část těch médií skutečně se teď předhání v boji za svobodu slova. Lidé na to logicky slyší, protože ve svém principu lidé jsou prostě spravedliví a nespravedlnosti nechtějí. Problém je, že tedy skutečně Miroslav Kalousek to celkem chytře využil a využívá. A k tomu průzkumu, jemu důvěřuje pouze deset procent lidí a osmdesát dva procent lidí mu zcela nedůvěřuje, podle tohoto průzkumu. To jenom na poznámku, na okraj. 

A teď, pokud vím, navštívil nějaké demonstranty, aby jim vyjádřil svoji podporu. 

Svoji podporu. 

Svatá prostoto, jak vždy dodávám. 

Tak ono z těch deseti procent udělal pravděpodobně aspoň patnáct. 

Jedenáct. Dobře. 

Nicméně, v tom průzkumu třetím nejoblíbenějším politikem je Martin Stropnický, což je docela zajímavé, protože o něm v podstatě vůbec není slyšet. 

A možná právě proto. 

Možná právě proto. Pane prezidente, ještě jeden výzkum CVVM, a chtěl bych se vrátit k té, k tomu zájmu lidí o politiku. Padesát osm procent lidí podle toho průzkumu se o veřejné události zajímá. Čtyřicet procent lidí uvádí, že sleduje i zahraniční události, což je násobek toho, co bývalo, skutečně. A my to vidíme i na zájmu lidí o politické pořady v televizi. Čím je ta rostoucí poptávka o události ve veřejném prostoru způsobena u lidí? 

Já se pokusím odpovědět ze své vlastní zkušenosti občana, nikoliv prezidenta. Už jsem Vám jednou říkal, že skoro osmdesát procent českých domácností má internet. A na internetu máte celou řadu zajímavých serverů, které Vám přinášejí informace, jež papírová média nebo veřejně právní Česká televize prostě nepublikují. Takže ten zájem roste s dostupností internetových informací. To je moje odpověď na Vaši otázku. 

Pane prezidente, poslední otázka se týká ekonomiky. Je březen a firmy začaly vydávat buď konečné výsledky hospodaření za rok 2017 anebo předběžné výsledky. Mě na tom zaujala jedna věc. Škoda Mladá Boleslav vykázala zisk přes čtyřicet miliard korun. Čtyři největší banky vykázaly zisk přes padesát pět miliard korun. To je dohromady jen u těchto pěti podniků sto miliard korun. Zajímavé na tom je, že nikdo z nich nemá českého vlastníka a ty zisky budou odtékat do zahraničí. Měla by s tím vláda začít něco dělat? 

Tak zaprvé, buďme trochu objektivní. Volkswagen do Škody Mladá Boleslav v minulosti investoval značné prostředky a jako každý podnikatel má zájem, aby se mu tyto prostředky vrátily. Zadruhé, i tak jsou tady reinvestice ať už do Vrchlabí, do Kvasin a do řady dalších pobočných závodů Škody Auto Mladá Boleslav. A zatřetí, ano v principu souhlasím s tím, že je potřeba hledat způsob, jak zvýšit zdanění těchto dividend, které odtékají do zahraničí, a tím zvýšit tlak, aby tyto prostředky byly reinvestovány. 

K tomu moje otázka směřovala, jestli sektorová daň případně je nástrojem, který by toto měl. 

Může to být i sektorová daň, která by zahrnovala i energetiku. Podívejte se, vezměte si například to, že obce v minulosti prodaly svoje vodárenské zařízení a teď ho namáhavě vykupují zpět a rekonstruují zastaralé trubky. Zatímco si to mohly klidně nechat a profitovat z toho. Totéž energetické akcie, které obce také prodaly, a mohl bych mluvit o dalších příkladech. Jsem pro to, aby jak obce, tak stát byly investory a nezbavovaly se prostředků, které mají. Ve Francii čtyřicet procent vlastnictví je vlastnictví komunální. To znamená vlastnictví měst a obcí. 

Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní dlouhý rozhovor a za Vaše argumenty. 

A až se vrátím ze Slovenska, i když my se ještě do té doby uvidíme, tak Vám řeknu, jak to na tom Slovensku vypadá a jak napětí mezi prezidentem a premiérem, které u nás také bylo, ale teď už, zaplať pán bůh, není, se promítá do slovenské politické scény. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 15. března 2018

zpět na seznam zpráv