Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

19. dubna 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

První otázka není moc zákeřná, jak se dneska máte? Já se ptám proto, že vyšel žebříček World Happiness Report, který říká, že Češi jsou dvacátý první nejšťastnější národ na světě.

Já znám jiný výzkum, to je výzkum Eurobarometru, který je starý asi dva roky, a tam to vychází tak, že nejšťastnější národ na světě jsou Dánové. A jestliže jsme tedy na jednadvacátém místě, tak ještě máme co dohánět.

Loni jsme skončili dvacátí šestí, já jsem se na to koukal, já vím, není to nějaký velký hlavní výzkum, který hýbe veřejným míněním, ale skončili jsme dvacátí šestí, teď jsme dvacátí první. Takže, když to mohu říci, tak s vládou Andreje Babiše a s Vaším výkonem ve funkci prezidenta jsou asi lidé spokojení?

Já si myslím, že i když každá vláda v případě, že ekonomika šlape, tvrdí, že je to primárně její zásluha, tak ve skutečnosti, když budu hodně zdvořilý,  je to tak půl na půl. Já vždycky říkám, že úspěch ekonomiky zajišťují především podnikatelé a jejich zaměstnanci.

Ekonomický výkon má několikaletý doběh a samozřejmě vláda v prvním funkčním období, nebo v prvním roce funkčního období, když říká, že dobrá ekonomika nebo stoupající výkon ekonomiky je její zásluha, tak to asi tak úplně nebude. A já tedy se přiznám, že s politickou situací, procesem sestavování vlády a všemi těmi kontroverzemi a stále stoupajícími rozpory a napětím tedy moc spokojený nejsem. Za mě ve srovnání před rokem tedy šťastnější nejsem.

Já vím, ale, pane Soukupe, nezapomeňte, že patříte do menšiny obyvatel, kteří se každodenně zabývají politickou situací. Velké části obyvatel je to úplně jedno a ta zbývající menšina se o to stará jenom občas.

Okrajově, asi nesleduje každý den postupy debat o sestavování vlády nebo důvěry, chápu. Pojďme k aktualitám. Pane prezidente, včera byl zvolen předsedou komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů poslanec ANO pan Mašek. Na tom by asi nebylo nic zvláštního. Pan Mašek není veřejně známý, předpokládejme, že je to odborník, o to teď nejde. Ale jde o to, že ta komise má kontrolovat výkonnou moc, Generální inspekci bezpečnostních sborů, a ten poslanec je za hnutí ANO, to znamená z vládní strany, jejímž členem je předseda vlády. Nemělo by být skutečně to, že kontrolní funkci Parlamentu by měli primárně za ni odpovídat opoziční poslanci?

Já bych proti tomu nebyl, ale ono také záleží na tom, jak je ta opozice silná. A když je velmi početně slabá, početně, dané počtem poslanců, no tak nemůže někdy v Poslanecké sněmovně všechno prosadit, a to je přesně tento případ. Kdyby pana Maška volilo jenom hnutí ANO, tak by to asi bylo dost málo, že. Takže zřejmě ho museli volit i další poslanci.

No, dobře, já si přesto myslím, že tu kontrolní funkci by opozice měla míti.


Znovu opakuji, že proti tomu nic nemám, ale že to vyžaduje určitou sílu té opozice.

Rozumím. Pane prezidente, jsme uprostřed procesu získávání důvěry vládě mezi poslaneckými kluby, parlamentními stranami a rozviřují se různé diskuze. Mimo jiné je zcela zřetelné, že Vaše pozice je velmi silná, prezidenta republiky, myslím ústavně. Před časem jsme hovořili o tom, po vyhraném prezidentském klání jsme hovořili o tom, že byste se klonil k tomu, aby Vaše jaksi pravomoci se v ústavě trochu rozšířily, hovořili jsme o zákonodárné iniciativě, nepotřebnosti některých kontrasignací s premiérem a vládou. Měnilo se na tom něco?

Nezměnilo, ale upřímně řečeno, toto je spíše odkaz nebo dědictví, chcete-li, pro mého nástupce. Já realisticky nepředpokládám, že prezidentovi, který je aktivní až až, by toto Parlament změnou ústavy umožnil. Možná, že by bylo dobré, kdyby jako z historie římských císařů nastoupil nějaký zdánlivý ňouma, který by vypadal, že se o politiku vůbec nezajímá, Claudius například a podobně, a pak by mu to Parlament možná dal.

A pak by se divil, co zase silný prezident po něm dokáže s tím udělat.

A pak by se divil, přesně tak.

Já se ptám i proto, že mezi některými ústavními právníky se hovoří o tom, že ten druhý pokus, který má prezident republiky, že by mu měl být odebrán, že by ho měl mít předseda Sněmovny, a třetí pokus případně předseda Senátu. Zachytil jste tuhle diskuzi?

Třetí pokus by měl mít opět prezident, to je zase jiná varianta. Víte, já mám k ústavním právníkům krajní nechuť, protože velká část z nich jsou žvanilové, ale plánuji někdy na červen, červenec, až budou mít čas oni i já, že bych si pozval dva ústavní právníky, které uznávám, a to jsou profesoři Pavlíček a Jičínský, a o těchto věcech si s nimi velmi rád popovídám.

Pane prezidente, k těm aktualitám, v podstatě všichni Vaši, ne všichni, ale ti významní Vaši soupeři v prezidentském klání, Vaši protikandidáti v prezidentské volbě, pan Drahoš, pan Fischer i Hilšer ohlásili kandidaturu do Senátu. Zajímavé na tom je, že většina z nich se stále konfrontuje s Vašimi postoji. Asi je to logické, protože svoji známost získali v boji s Vámi, tak v něm trochu virtuálně pokračují dál, i když se samozřejmě už teď nesoupeří s Vámi, ale se svými ostatními protikandidáty v Senátu. Kdo z nich má šanci uspět a kdo by uspět měl z těch, které jsem vyjmenoval?

Ne. Chraň bůh, abych tady doporučoval nějakou senátní strategii. Zaprvé proto, že dobře víte, že mám dlouhodobé pochybnosti o smyslu Senátu jako takového. Zadruhé, já to budu se zájmem sledovat proto, protože jsem si uvědomil, že něco jiného je, když kandiduje kandidát XY za sebe a za své jméno, a něco jiného je, když kandiduje jako Antizeman, a to mu samozřejmě přidává hlasy. V senátních volbách těch přidaných hlasů už tolik nebude, takže uvidíme, jak to dopadne.

No, já jsem se ptal v podstatě na to, která z těch osobností, o které jsem hovořil, má co říci, jejíž hlas by byl ve veřejném prostoru obohacující, kterého byste si případně vážil i přesto, že kandidoval proti Vám, to je vše.

Pane Soukupe, pokud tito lidé mají co říci, tak už to řekli jako kandidáti v prezidentské volbě.

Pane prezidente, Ústavní soud v tomto týdnu zamítl návrh na zrušení zákazu kouření, nebo tedy příslušnou změnu toho zákona a mě by zajímal Váš komentář k tomu. A ještě jedna věc. Já jsem totiž vůbec nevěděl, že v tom zákoně bylo ustanovení, které nakazuje nepít alkohol při činnostech, kdy si můžeme ublížit sami sobě, ad absurdum je to sekání trávy, žehlení nebo česání ovoce, a tuhle část ten Ústavní soud zrušil. Upřímně řečeno do té doby, než to zrušil, já jsem nevěděl, že tam je. Mně to přišlo jenom úplně absurdní zákonem zakazovat pití alkoholu, když jdu sekat trávu nebo podobné činnosti, věděl jste to?

Nevěděl, a to, že zákony občas obsahují nesmysly, kterých si nevšimne ani citovaný Senát, je smutná pravda. Já bych tu Vaši myšlenku trošku rozvinul, pane Soukupe. Pokud jde o mě, tak já si dokážu ublížit kdykoli tím, že zakopnu o koberec, spadnu ze schodů, to se mně jednou stalo v televizi, jednou se mně to, dvakrát se mně to stalo na chalupě na Vysočině. U mě je to tedy způsobeno tou neuropatií, těmi necitlivými nohami, ale v podstatě každý může zakopnout o koberec a každý může spadnout ze schodů, ať pije alkohol anebo ne, čili je to samozřejmě nesmysl. Stejný nesmysl byl, když hospodský měl být věštec, který pozná, zda ten, kdo u něj popíjí, potom spáchá nějaký trestný čin nebo bude agresivní. Víte, to je jeden z důvodů, proč poněkud provokativně říkám, že normální občan je přinejmenším stejně inteligentní jako politik, neboť normální občan by možná tuto část ze zákona vyhodil.

Bylo to poukázání na jeden z nesmyslů, které zaplevelují právní řád neustálými povinnostmi a povinnostmi, které při největší opatrnosti, ale současně respektem k normálnímu životu nelze dodržet. Já tedy nevím, proč by si žena nemohla dát skleničku vína, když žehlí, nebo já jedno pivo, když jdu sekat trávu, ale budiž.

Pane prezidente, je několik věcí v zahraniční politice, v zahraničí, které se staly. Samozřejmě největší část věnujeme později Sýrii, ale slovenský ministr vnitra včera odstoupil jako výraz protestu nebo nesouhlasu s tím, že odešel policejní prezident. Zdá se, že na Slovensku změna na postu předsedy vlády moc nepomohla a jaksi vnitropolitická situace je tam napjatější a napjatější.

Víte, já nejsem kriminalista a nedokážu tedy posoudit vinu policejního prezidenta na jakékoli spáchané vraždě. Samozřejmě, a to už jsme si říkali jednou, v Belgii odstoupil ministr dopravy, když spadl most. A mně to připadá docela logické, nu a v tomto případě mně připadá logické odstoupení policejního prezidenta, případně ministra vnitra. Nepřipadá mně logické odstoupení předsedy vlády, protože ten za to opravdu nemůže.

No, tam politici vždycky musí najít rovnováhu mezi zaviněním a odpovědností.

Jistě.

Někdy tu odpovědnost přebírají za věci, které objektivně vůbec nemohli ovlivnit. U nás je to tedy trochu posunuté, ale na Slovensku jaksi padá jeden vládní činitel za druhým a s vyšetřením té vraždy novináře Kuciaka a všechny tyhle kroky jsou de facto důsledkem a doprovodnými jevy společenské nervozity a toho, a té tragédie, která se tam stala, se zatím prostě nic neděje. Já jsem dokonce zachytil, že tam snad mezinárodní vyšetřovatelé přijedou pomoci.

To je jenom dobře, ale já bych upozornil, že pokud jsem četl správně, tak na Slovensku v posledních letech jsou pohřešováni dva nebo tři novináři a kupodivu tím se nikdo nezabývá. Proč se to nevyšetřuje stejně intenzivně jako ta vražda, tím spíše, že je pravděpodobné, že byli zavražděni taky.

Tam je klíčová otázka, jestli to souviselo, ta vražda souvisela s prací toho novináře a souvisela s obsahem jeho práce, anebo to byl násilný trestný čin, což je vždycky tragédie, ale nesouvisející s prací toho novináře.

Četl jsem analýzu, která říká, že v tom posledním článku o té italské mafii údajně nebylo nic tak zásadního, aby to kohokoli opravňovalo k vraždě.

Četl jsem to také, ale musíme počkat na výsledky vyšetřování. Každopádně je nepříjemné, že se tam nic neděje, nebo aspoň o tom nejsme informováni, a ty důsledky jsou závažné, myslím pro tu vnitropolitickou situaci, ale nechme Slovensko.

Mě zaujala ještě jedna zpráva, Angela Merkelová jede do Spojených států, kde ji přijme prezident Donald Trump. A z toho, co jsem pochopil, Angela Merkel možná bude tak trochu moderovat napjaté vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy?

Je to možné. Německo má v Rusku několik přátel, jako jednoho bych uvedl třeba bývalého kancléře Gerharda Schrödera.

V každém případě několikrát se hovořilo, nejméně, tedy nejvíce v době Václava Havla, že by Česko mohlo hrát roli jakéhosi prostředníka mezi Východem a Západem, Ruskem a západním světem. Myslíte, že je dobré a vhodné takovou debatu obnovit?


Víte, prostředník musí mít sám sílu, a tu sílu může mít zase jenom nějaký silný stát, minimálně střední, ale spíše veliký, i velký ekonomickým potenciálem, ne jenom počtem obyvatel. Takže Angela Merkel může být určitě prostředníkem.

Poslední zpráva z takových změn celosvětových je situace na Kubě. Začal zasedat kubánský Parlament a zdá se, že definitivně končí éra Castrů. Bratr jaksi legendárního Fidela Castra Raúl, který je prezidentem, ohlásil, že ve funkci chce skončit, a měl by být nahrazen Miguelem Díazem-Canelem, což je tedy na jejich poměry poměrně mladý politik, myslím, že mu není ani šedesát roků. Ale tím pádem po mnoha desetiletích končí jméno Castro ve vedení Kuby, což je velmi neobvyklé, po tolika desetiletích slyšet, že v čele Kuby není nikdo, kdo se jmenuje Castro. Jak hodnotíte v krátkosti éru Castrů a tuhle tu změnu?

Éru Castrů hodnotím krajně negativně. A víte, já patřím k lidem, kteří nemají rádi adorování Che Guevary, protože Che Guevara velel popravám, a dokonce prohlásil, veřejně, ‚popravujeme a budeme popravovat‘, když revoluce zvítězila. Tihle lidé mě nenaplňují nadšením a ti, kdo mají jeho portrét na tričku, mně připadají jako duševně zaostalí, nebo přinejmenším neinformovaní.

Spíše neinformovaní, stává se to často u mladých lidí a je to spíše symbol revolty. Podle mého názoru většina z nich neví, co přesně Che Guevara dělal a co tam bylo za hrůzy.

V tom případě, chtějí-li symbol revolty, tak si můžou dát na tričko například mě. Nebudu mít proti tomu nic, a naopak já jsem nikdy nevyzýval k popravování svých politických odpůrců.

Nevím, jestli s tímhle nápadem uspějete, ale budiž. Pane prezidente, pojďme k tomu, co zajímá většinu lidí, ale přiznám se, že je to téma, které začíná být aspoň pro mě jaksi, politického moderátora a komentátora, trochu únavné, a to je získávání důvěry pro vládu Andreje Babiše. Z mého pohledu to trochu vypadá, jako kdyby volby byly včera, protože jsme to tak nějak po půl roce vrátili na začátek. Střídají se u Vás všechny politické strany. Někteří říkají, že si jdou pro radu, někteří vypadá, že Vás chodí poučovat, a důvěra není. Jak to vidíte Vy?

Já bych nemluvil o poučování ani z jedné, ani z druhé strany. Říkejme tomu zdvořile výměna informací, to zaprvé. Zadruhé, ona už vláda byla na spadnutí, kdyby sociální demokracie nepřerušila jednání. Tak pak se to přehouplo k té druhé variantě, to znamená menšinové vládě Andreje Babiše, to bylo také na spadnutí, ale tam došlo ke vzpouře v poslaneckém a nejenom v poslaneckém klubu ANO, v hnutí ANO, řekl bych, takže se to opravdu to kyvadlo vrací zpátky. Já budu mít ještě dnes na jeho žádost schůzku s Janem Hamáčkem, předpokládám, že mě bude informovat o pokroku jednání. A mohu televizním divákům prozradit, že jsme se před několika minutami vsadili o láhev slivovice, ta sázka byla už staršího data, ale nebylo specifikováno, co bude ten výsledek, takže láhev slivovice. Pokud do konce června nebude sestavena vláda, tak pan Soukup dostává láhev kvalitní slivovice a vice versa.

Pokud bude, dostává pan prezident láhev slivovice, taková jsou pravidla sázky.

Neřekl jste kvalitní, pane Soukupe.

Tak té nejlepší, kterou dokáži sehnat, ač nejsem tedy expertem na slivovici, nechám si poradit. Pane prezidente, za poslední dva dny se u Vás, pokud vím, vystřídal Petr Fiala z ODS, Pavel Bělobrádek, předseda Pirátů Ivan Bartoš a několikrát u Vás byl Andrej Babiš. Nejdříve Vás přišel informovat o tom, že zkrachovala jednání s ČSSD. Vyšel ven, říkal, že vnímá Vaši radu jednat s SPD, KSČM, aby to zase v neděli vzal zpátky a přišel Vás poinformovat o pokračujícím jednání s ČSSD. Je z toho cesta ven? Jaký je smysl těchto návštěv?

Já bych to nijak nedramatizoval. Podívejte se, na stole stále reálně leží dvě varianty a já klidně podepíšu každou z nich podle toho, jak se politici dohodnou. Mimochodem, když u mě byl Petr Fiala, říkal jsem mu, tak klidně bylo možné uzavřít i koalici 103, to znamená, hnutí ANO a ODS, a byla to ODS, která se tomu bránila. A když u mě byl pan předseda Bartoš, tak jsem mu stejně tak říkal, máte v programu ministerstvo informatiky, mohli jste si o něj říci a být ve vládě. Ono je velmi snadné z opozice něco kritizovat, ale v každém případě jedna z těchto dvou variant se zcela určitě uskuteční.

Já vím, já se to snažím posunout tak, že pořád se na to díváme z pohledu toho, že Andrej Babiš je a bude předsedou vlády a všechny ostatní jaksi počtem vycházející varianty s ODS, SPD a tak dále se točí okolo toho, jestli oni přijmou Andreje Babiše, jestli není také na místě začít pomalu uvažovat o tom, že by se udělala nějaká jiná varianta, pokud to zase zkrachuje, pokud zase ČSSD řekne, že... Ale já myslím, že lidé už jsou nervózní a už to nikomu nevyhovuje.

Pokud jde o jinou variantu, tak to by musely, pane Soukupe, volby dopadnout jinak, řekněme, třicet procent pro hnutí ANO a dvacet šest procent pro stranu XY, abych nikoho konkrétního nejmenoval. Pak bych docela vážně uvažoval o tom, že druhému na pásce dám takovou šanci, ale když je ten poměr 30:11, tak je to naprostý nesmysl.

Dobře, tak já se z toho snažím najít cestu ven a možná poukazuji na nějaké řešení, které není tak úplně nabíledni. Vy jste hovořil o dvou variantách, což je zřejmé, podpora KSČM jako konstanta a ve vládě ČSSD anebo SPD, případně SPD, které bude podporovat společně s komunisty menšinovou vládu.

Pozor, SPD ani KSČM nebudou ve vládě. To je obecně rozšířený omyl tupých novinářů, kteří o nich píší jako o vládních stranách. Pokud by se tato varianta uplatnila, tak by to znamenalo, že tyto dvě strany budou tolerovat vládu.

Tolerovat vládu.

Zatímco ČSSD do vlády rovnou vstoupí.

Rozumím, ale já to říkám trochu úmyslně, protože, pokud jsem slyšel vyjádření komunistů, kteří chtějí jaksi vetovat případné ministry na místech ministerstva zemědělství, myslím, spravedlnosti, místního rozvoje a tak dále, nebo zdravotnictví, co říkali, no tak je to takové, podle mého názoru, pokud oni doporučí nezávislého odborníka, který je jejich kandidátem, tak v té vládě jsou, a schovávat to za to, že jaksi podporují menšinový kabinet odborníků, mi přijde trošku, v uvozovkách, podvod na voliče, no.

Ale tak, pokud to je skutečný odborník a není to politický trafikant, kterému se nezdvořile říká bafuňář a zdvořile funkcionář, tak je všechno v pořádku a odbornost, odbornost se dá posoudit životní praxí.

Pane prezidente, zásadní problém u sestavování vlády na straně ANO není tak ani pochybnost o kvalitě jejich ministrů, o schopnosti vládu vést, nějaké skandály, korupce a podobně, to tam není. Ten zásadní problém je trestní stíhání Andreje Babiše. O tom jsme mluvili už několikrát. Vy jste vyzýval všechny k tomu, aby zachovali klid do té doby, než budou nějaké důkazy o postupu vyšetřovatelů, případně jaksi rozsudek soudu. Pravda je, že jsem tedy zachytil vyjádření pana Faltýnka, který je v té věci obviněný, že od října roku 2017, kdy byl vydán k trestnímu stíhání, po volbách, se nestalo nic, nebyl ani předvolán k výslechu. Já jsem s panem Faltýnkem o tom nemluvil, ale viděl jsem jeho vyjádření v tisku. Nesvědčí to možná o tom, že ta policie si s námi trochu hraje?

Vy jste si před chvílí stěžoval na to, že od října 2017, kdy byly volby, se nic nehnulo se sestavením vlády. Nyní si pan Faltýnek stěžuje, že od stejného data se nic nehnulo s jeho vyšetřováním. Já si sice myslím, že obojí je chyba, ...

On prý nebyl ani pozván k výslechu.

... ale respektujme to, že v některých případech vyšetřování trvá celou řadu let.

A druhá věc, která brání případné podpoře nebo angažmá SPD ve vládní architektuře, je označení té strany jako extremistická. Já jsem se na to několikrát v těch debatách, které vedu, ptal. V podstatě kromě slova extremistická nepadl žádný konkrétní argument, vyjma toho, že referendum je věc, s kterou většina stran tak souhlasí napůl, protože nechtějí, aby rozhodovalo o věcech mezinárodněpolitických, vypovídání mezinárodních smluv a podobně. Mně tedy jako princip to, že označím stranu za extremistickou, protože chce referendum možná trochu širší, než chci já, přijde trochu nefér. Není ta SPD diskvalifikována trochu nefér?

Ale tak já jsem sám na jejich celostátní konferenci kritizoval jistou inkonzistenci jejich postojů, říkal jsem jim, tak vy bojujete proti islámskému terorismu, výborně, a jste proti tomu, abychom vysílali mise do Afghánistánu, kde naši vojáci bojují právě proti islámským teroristům, tak se rozhodněte, buď vyhoďte ze svého programu odpor proti islámskému terorismu nebo vyhoďte ze svého programu nesouhlas s těmi misemi, ale to byla konkrétní kritika nekonzistence jejich programu, a na základě této kritiky bych ještě neřekl, že tato strana je extremistická.

V úterý mi v Aréně Jaromíra Soukupa říkal Ivan Bartoš, šéf Pirátů, že jste mu říkal, že si přejete vládu bez extremistů. Nevím, jestli je to pravda, chci se na to zeptat, a dovozovalo se z toho, že jste změnil názor na to, že SPD by nemělo ...

Ano, ano, ano, já jsem to zaregistroval taky, a to je prostě Bartoš,  to znamená pirát, on je Bartošek, a to je lidovec.

Pirát, ano, Bartošek z KDU, ale pirát.

Já jsem to zaregistroval taky, a on si to trochu překreslil. Já jsem panu Bartošovi jasně řekl, že pro mě jsou obě dvě tyto varianty srovnatelné, že jsem ochoten podepsat každou z nich, a neřekl jsem, protože já zásadně nepoužívám tento termín, že si přeju vládu bez extremistů.

Pane prezidente, já vím, jednou už jsme se neshodli na tom, když jsem se ptal, jak byste oznámkoval ministry za jejich činnost na ministerstvech. To jste dělat nechtěl a říkal jste, že je ještě brzo a že to vůči těm lidem není fér, protože je to příliš krátká doba, kdy byli v úřadě. Ale pokud bych se mohl zeptat na Vaše známkování jednotlivých politických lídrů, na takové vysvědčení za to jednání, které vede k sestavení vlády, a postup politický v Parlamentu. Byl byste ochoten je oznámkovat?

Vy chcete, abych celých dalších pět let svého funkčního působení si vychoval, pokud tito lídři zůstanou ve funkci, nové a nové nepřátele, jako kdybych jich už teď neměl dost.

No zrovna u Vás, jako kdyby Vám to vadilo.

Ale tak víte, vzhledem k tomu, že chápu obtíže, které s tím sestavováním vlády jsou spojeny, tak bych jim ještě nějakou dobu nechal čas. Aniž bych konkrétně kohokoli jmenoval, někde vidím určité chaotické chování, jinde naprostou pasivitu, a teď se zeptejte, co je horší.

No, to je asi jedno, pokud výsledkem je, že vláda s důvěrou není, tak je to asi jedno. I nekonání je někdy konání, to znamená, ta pasivita může být taky konáním, chaotičnost, no, já nevím, asi je to jedno. Výsledkem je, že tu prostě vládu zatím s důvěrou nemáme.

Ale znovu platí sázka o láhev slivovice.

No, dobře.
Pane prezidente, o víkendu se bude konat sjezd KSČM, což je po mnoho, mnoho let vždycky významná událost, naštěstí už ne tak významná jako v šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých letech, i dříve samozřejmě. Nicméně bude to první sjezd komunistické strany, KSČM tedy, oni jsou trošku hákliví, když říkám komunistická strana, KSČM, na který přijede prezident republiky, od roku 1990. Co jim tam řeknete?

Tak na to už jste se mě jednou ptal a já jsem Vám odpověděl, že by nebylo zdvořilé říkat to Vám dříve, než to řeknu delegátům sjezdu, ale protože Vás mám rád, tak jsem Vám řekl, a opakuji to znovu, že ten projev jako každý můj projev bude provokativní. A provokativní v tom smyslu, že podněcuje k přemýšlení. Masaryk kdysi říkal, že myšlení bolí. Myslím, že i delegáty sjezdu bude z mého projevu trochu bolet hlava.

Posledním prezidentem republiky, který vystoupil na sjezdu komunistické strany, byl Gustáv Husák. Já jsem si ten jeho projev našel a bylo to bezobsažné plkání frází a planých nadějí o perestrojce a čem. No, já vím, ono se to jaksi dobře hodnotí po třiceti nebo více letech, kdy se opravdu ukázalo, že to bylo plané plkání. Ale Vy, uděláte jim konkrétní doporučení v postupu při sestavování vlády, jako jste udělal konkrétní doporučení sociálním demokratům na jejich sjezdu?

Ale jistě, že ano, a nejenom toto, nechte se překvapit.

No, dobře, no, a vidíte, pane prezidente, takhle jsou ...

Za týden si o tom můžeme popovídat.

A teď se mně nedivte, že jsem ze všech politických debat, které moderuji, trochu nervózní, protože je to stále za týden a za týden, a já se vždycky snažím po dobrém, po zlém dostat k nějaké informaci, a prostě mně to nejde.

Pane Soukupe, pokud nebude tento sjezd odvolán, a to asi nebude, tak to, že za týden si popovídáme o mém vystoupení na tomto sjezdu, je téměř stoprocentní jistota.

No, ale v té době už to budou mít všechna ostatní média, tak musíte samozřejmě tolerovat to, že já se snažím ulovit nějakého sólokapra, i když zatím tedy neúspěšně. No, pane prezidente, postup komunistů při procesu sestavování vlády je samozřejmě jedno velké téma. Druhé velké téma, které se očekává od toho sjezdu, je samozřejmě volba šéfa, předsedy KSČM. Po mnoha letech Vojtěch Filip, aspoň se mi to tak zdá z veřejných vyjádření různých kandidátů, které jsem si studoval, že to nemá úplně jisté a podle všeho, těch kandidátů bude devět, podle všeho se zdá, že do druhého kola volby postoupí europoslankyně Konečná a stávající šéf Vojtěch Filip. Já vím, zase asi budu neúspěšný, koho byste na tom postu viděl raději?

Pane Soukupe, já jsem byl členem komunistické strany od roku 68, tedy od Pražského jara, do roku 1970, kdy jsem byl z této strany po právu vyloučen. Po právu proto, protože jsem nesouhlasil s její politikou. Jestliže nejsem členem této strany, tak bych pokládal i od prezidenta republiky za enormní drzost, kdyby měl kádrovat, kdo má a kdo nemá být předsedou jakékoli politické strany.

Tak Vy zas musíte tolerovat, že já se na to ptát musím. Když se zeptám oklikou, stejně z Vás nic nedostanu, když se zeptám přímo, nejsem o moc úspěšnější. Je to jako s tou pasivitou a zmatečností, výsledek je pořád stejný.

Ano, ale pohovoříme si o tom za týden. Vy vypadáte zdravě, Vy se určitě dožijete i příštího týdne.

Nepochybně se dožiju, i kdybych měl chřipku, tak sem dojde.

Výborně.

Pane prezidente, já jsem se ještě díval na jeden výzkum, a to se týká vztahu veřejnosti vůči komunistické straně. To dění v komunistické straně, nepochybně i je to ovlivněno tím, že hrají velkou roli při procesu sestavování vlády, vyloženě zajímá dvacet čtyři procent lidí a čtyřicet devět procent lidí uvádí, že je vůči Komunistické straně Čech a Moravy, KSČM, nezaujatými, to znamená, nedívají se na ně s nějakými předsudky. Myslíte si, že to znamená, že občané začínají prostě brát KSČM jako standardní součást a že tolerují její případné angažmá a že tedy je to definitivní rehabilitace?

Vidíte, právě tohle bude obsah mého projevu. Takže je mi líto, že jsem Vás opět odrazil. Ano, mně řada lidí říká, že KSČM není totéž, co KSČ. Já jim říkám, já vám to věřím, ale tak to dokažte. A charakter toho důkazu, o tom chci právě na komunistickém sjezdu mluvit.

No, tedy musím říci, že dnešní debata je těžká. Je to taková vysoká škola politické debaty. Pane prezidente, nechme tedy komunisty. Pojďme k dalšímu tématu, které hýbe veřejností, médii i zahraničními politiky, zahraničními médii, a to je situace v Sýrii. Minulý týden v sobotu Spojené státy za podpory Francie a Velké Británie zaútočily na několik cílů v Sýrii, a měla to být odveta za chemický útok v městě Dúmá, který měl být proveden režimem Bašára Asada, který ovládá jaksi část území Sýrie. No, byl ten, ptám se, z pohledu mezinárodního práva, byl ten zásah zákonný?

Samozřejmě, že ne, protože nebyl posvěcen usnesením Rady bezpečnosti. Já občas čtu polemiku založenou na tom, že třeba ruská anexe Krymu rovněž nebyla posvěcena Radou bezpečnosti. Víte, že já sám jsem veřejně několikrát tuto anexi označil za protiprávní, ale to nic nemění na tom, že je to faktický stav věcí. Trochu mně tahle argumentace připomíná klukovskou argumentaci, já jsem dostal trojku, ale Pepíček dostal čtyřku, takže já jsem lepší než Pepíček.

Tamto porušení bylo větší než tohle porušení, ale to porušení to bylo. Pravda je, že Rada bezpečnosti je prostě orgán, jediný orgán OSN, který může svá rozhodnutí vymáhat silou, a proto byl zřízen, to rozhodnutí tam nebylo. Svědčí to, ten souhlas Rady bezpečnosti tam nebyl, svědčí to tedy o větší aroganci a nadřazenosti mocností než dříve?

Ta arogance tady byla vždycky.

No, protože pokud nemám ten souhlas Rady bezpečnosti, no, tak to stejně udělám, takže ta Rada bezpečnosti se mi hodí jenom tehdy, pokud se mnou souhlasí. Pokud se mnou nesouhlasí, tak to stejně udělám, no.

Podívejte se, například americká akce v Koreji byla posvěcena Radou bezpečnosti. Mimochodem sovětský zástupce tehdy udělal dramatickou chybu, když se zasedání Rady bezpečnosti nezúčastnil. Ale máme tady celou řadu případů, kdy Rada bezpečnosti dokázala rozhodnout, ať už to byla akce v Afghánistánu, nebo třeba akce proti pirátům v Somálsku, takže neříkejme, že je tím právem veta úplně blokována. To právo veta pouze vyžaduje hledat kompromisy.

No, já jsem svůj pořad Aréna Jaromíra Soukupa v úterý věnoval takřka celý situaci v Sýrii. Je to zcela zřejmé. Ta pozice je taková, jsme spojenci, nemáme právo se ptát na to, jestli ty argumenty, které byly uvedeny pro ten útok, jsou správné nebo ne. A nebudeme se ptát ani na to, jestli je tam Rada bezpečnosti, jsme spojenci, tak se musíme za svého spojence postavit. Já tím nechci vůbec zpochybnit naše členství v NATO nebo naše spojenecké vazby, ale samozřejmě se logicky musíme ptát, jaké jsou důkazy. Veřejnost je nemá, nemůže mít a jediným soudcem, který může předložit, ano, tak je to oprávněné, ,je ta Rada bezpečnosti. No, to je jako z mého pohledu, jako kdybych u nějakého trestného činu chtěl po policistovi, aby odsoudil zločince.

Podívejte se, spojenci v NATO nebo v daném případě i v Evropské unii jsou spojenci právě proto, že je můžeme v případě potřeby i kritizovat. Sovětský svaz jsme nikdy kritizovat nemohli, proto to nebyl náš spojenec. Byla to okupační mocnost, nic víc a nic méně.

Já vím, ale ono začíná být takovým zvykem jaksi u části médií, pokud kritizujeme postup spojenců, jsme automaticky proti spojencům a proruští, pokud kritizujeme...

Tak to je část médií, o jejichž inteligenci vždycky pochybuji.

Pokud kritizujeme Českou televizi nebo jiná média, okamžitě jsme obviněni z toho, že chceme porušit svobodu slova, což ani v jednom, ani v druhém případě není pravda.

Podívejte se, dejme si trochu jiný případ. Do 1. května platí výjimka na cla, na ocel a hliník, a je samozřejmě nutná kritika Ameriky, že chce tuto výjimku od 1. května zrušit. A já jsem včera přijímal amerického velvyslance a podstatná část naší diskuse se týkala právě těchto celních sazeb. Říkal jsem mu, že protekcionismus je cesta do pekel, protože dlouhodobě oslabuje potenciál té země, snižuje její soutěživost. Byla to téměř přednáška z mé strany, ale on je také ekonom, a docela to pochopil a souhlasil. Takže byla to kritika spojence, konkrétního rozhodnutí?

Tak z mého pohledu je to debata.

Ale byla to současně i kritika, že ta cla jsou podle mého názoru nesmyslná, a dokonce škodlivá.

Mimo jiné když jsme u těl cel, té celní války mezi Čínou a Spojenými státy, pokud to bude takhle pokračovat, obáváte se, že čínské zboží zaplaví naopak Evropu, protože do Spojených států bude mít horší přístup?

Je zajímavé, že zrovna pokud jde o ocel, nevím, jak je tomu u hliníku, čínský vývoz oceli do Spojených států je už poměrně malý. To je změna proti minulosti. Ano, může dojít k tomu, že se to tady objeví. V každém případě vítám, že v Číně konečně roste životní úroveň, že tam vzniká střední třída.

Domácí spotřeba začíná být motorem.

Ano, přesně tak, a když tam roste domácí spotřeba, tak už je daleko obtížnější nějakou dumpingovou cenou tlačit svoje výrobky jinam.

No, já jsem se ptal na to, pokud Američané tohle to udělají, čínské zboží zaplaví evropský trh, Evropa se samozřejmě bude bránit tím, že provede taky nějaké regulace cla nebo něco podobného, Čína nám odpoví a už se v tom vezeme. A ptali se nás Američané?

Tak já bych drobně korigoval. Ona Čína kromě svého vnitřního trhu, o kterém jsem teď mluvil, má pochopitelně k dispozici i trhy další, zejména asijské, takže nemusí jít všechno do Evropy. Ale v zásadě s Vámi souhlasím, jakákoli obchodní válka v historii skončila porážkou obou válečných stran.

Pane prezidente, zpět k té Sýrii, a možná oba dva myslíme na poněkud excentrického a impulsivního amerického prezidenta, který prostřednictvím Twitteru začíná hýbat celým světem. Nesvědčí to o tom, že, a teď samozřejmě narážím na chybějící souhlas Rady bezpečnosti, že politici dnes prostě chtějí všechno a hned, že nemají ochotu jednat a začínají vystupovat z pozice síly? Mluvím samozřejmě o Američanech, ale i o Rusech a dalších, o Velké Británii.

Tak já jsem tento útok označil za projev „kaubojské“ mentality a jak známo „kaubojové“ opravdu jednají velmi impulsivně. Oni tasí své kolty, které jsou zavěšeny nízko u pasu, a teprve po střelbě se ptají, kdo je vinen.

No, tak to vypadá. Ono mezi námi Američané, nejen, že nebyl souhlas Rady bezpečnosti, ale on nebyl ani souhlas amerického parlamentu, tak to nějaké personální změny naší vlády bez důvěry, na postech šéfa České pošty a podobně, zase nejsou tak hrozná věc. No, pane prezidente, britská premiérka Theresa Mayová řekla, že bombardování syrských skladů bylo v mezinárodním zájmu. Když tady spolu každý týden hovoříme o mezinárodní politice, no tak těch zájmů těch různých států je nějak hodně. Co to prohlášení mohlo znamenat, že je to v mezinárodním zájmu?

Já mám rád analogie, pane Soukupe, takže uvedu Vám citát člověka, kterého si jinak vážím, ale který v tomto případě uklouzl. Vstup do Iráku byl v mezinárodním zájmu, protože se tam nalézají zbraně hromadného ničení. Autorem tohoto výroku byl Tony Blair, který na to sice s nějakým časovým zpožděním, ale přesto doplatil, protože mu to pak každý vyčítal, takže jakýpak „v mezinárodním zájmu“? To je floskule, která vůbec nic neříká.

No, ono se ještě hovoří právě, ten útok byl jaksi ospravedlňován tím útokem chemickými zbraněmi, jenže o něm nic nevíme, protože ti inspektoři OSN se tam prostě na to místo nedostali, a zase Spojené státy obviňují Rusko, že to tedy blokuje. No tak, co s tím?

Tak jediné řešení je, aby se tam ta inspekce dostala, na čemž se už údajně pracuje, a v takovém případě, ať vydá objektivní závěrečnou zprávu, protože Vy jistě víte, že v Sýrii se obě strany obviňují z výroby chemických zbraní.

Ano, těch skupin a to území je tak roztříštěné mezi jednotlivé skupiny, ať jsou to islamisté, nebo byli, ať jsou to Kurdové, další poměrně nepřehledné různé bojůvky, část tedy ovládaná Bašárem Asadem, ano. Pane prezidente, Američané ohlásili, že v důsledku toho chystají další sankce proti Rusku. Ministr zahraničních věcí Ruska Sergej Lavrov řekl, že vztahy jsou horší než za dob studené války. Generální tajemník OSN řekl dokonce: „Studená válka s odplatou je zpátky, ale jinak. Zdá se, že mechanismus a záchytné body, jak zvládat rizika eskalace, které existovaly v minulosti, v současnosti neexistují." Je tedy ta situace mezi Ruskem a Spojenými státy srovnatelná s dobou studené války, jak tedy někteří představitelé naznačují?

Jsou analogie, které se dají použít, jsou analogie, které se smysluplně použít nedají, a toto je jedna z nich. Studená válka, tak já jsem ji v podstatě zažil jako dítě, jako jinoch, chcete-li, ale docela dost jsem ji studoval, protože mě z řady důvodů zajímala. Před chvílí jsem Vám uváděl ten příklad odchodu ruského zástupce ze zasedání Rady bezpečnosti. Vy víte, že Andreji Gromykovi, ministru zahraničí se říkalo ‚Mr. No‘, protože na všechno odpovídal slovem ‚nět‘, a já si myslím, že nic takového teď není, že tady probíhá dialog, někdy rozhořčený, někdy vyostřený. Mimochodem prezident Trump teď pro změnu prohlásil, že žádné další protiruské sankce nebudou. Jakmile spolu lidi mluví, byť by si nadávali, tak to není studená válka. Tam totiž obě strany mlčely.

A poslední otázka dnešního rozhovoru. Jaký je tedy postoj českého státu a české diplomacie k té věci? Já už jsem se v tom trochu ztratil, se přiznám, jak ve vyjádřeních Andreje Babiše, který nejdříve jednoznačně podpořil Američany, pak to trochu jako mírnil, to samé ministryně obrany, která okamžitě reagovala podporou. Včera jsem zachytil její vyjádření, že to snad chce řešit nějak na půdě NATO a že vlastně o tom jsme informováni nebyli. Jaký je tedy postoj českého státu?

Já jsem tuším na Frekvenci 1, na Vaší konkurenční nikoli televizi, ale stanici, řekl, že jak ministr zahraničí, tak ministryně obrany si musí uvědomit, že jsou až dosud členy české vlády.

České.

Nikoli americké, britské anebo francouzské.

Pane prezidente, to bylo vše, co jsem na Vás měl připraveno. Děkuji Vám za rozhovor.

Bylo mi potěšením a za týden, tak slivovice ještě nebude, tak rychle to nepůjde, ale budeme možná znát výsledky jednání mezi ANO a ČSSD, to zaprvé, budeme zcela určitě znát výsledky jednání komunistického sjezdu, a budeme znát i ohlas na můj projev na tomto sjezdu.

Tak já budu doufat, že se něco dozvíme a že to bude pro moderátora ne tak těžké.

Příště už to bude daleko lehčí, ale nezapomeňte, že člověk roste se svými úkoly.

Pane prezidente, ještě jednou Vám děkuji za rozhovor.

Já také.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 19. dubna 2018

zpět na seznam zpráv