Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

26. dubna 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát jej natáčíme v Lánech a já doufám, že dnes vybuchnou nějaké šrapnely, jak se občas s panem prezidentem stává. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, začnu tématem, které tedy není moc výbušné, ale žije s ním v podstatě celá planeta. Tento týden se manželce britského prince Williama narodilo třetí dítě. Někde jsem četl, že jen za jeden rok tahle událost přinese britské ekonomice jeden a půl miliardy liber. Svět je úplně poblázněn, ne jen Británie.

To bych teda rád věděl, v čem? V nějakých upomínkových předmětech?

V upomínkových předmětech, zvýšené turistice a tak dále. Je to nějaký výzkum britské výzkumné agentury.

Ve zvýšené turistice těžko, v upomínkových předmětech možná, ale já nejsem na tohle odborník. Nicméně po mém setkání s britskou královnou lépe než dosud chápu úctu Britů ke své královské rodině.

Mimo jiné v téhle souvislosti, tedy ta konzultační firma, která toto uveřejnila, se jmenuje Brand Finance, prý je renomovaná, tak snad vědí, co říkají, no, ale i v České republice, tím jsem uvedl téma, se od roku 2011 v loňském roce narodilo nejvíce dětí. Bylo to sto čtrnáct tisíc dětí. Mimo jiné nejčastější jména byla Eliška, Tereza, Anna, Jan, Jakub a Matyáš, což jsou typická česká jména, což je sympatické. Znamená to, že česká veřejnost a mladí lidé vnímají, že krize skončila, že se mají dobře a porodnost prostě stoupá?

Já nevím, pane Soukupe, jestli jste v minulých letech četl rádoby zasvěcené analýzy rádoby demografů, kteří neustále ukazovali klesající populační křivku, a já jsem dokonce četl článek, v roce 2120 zemře poslední Čech. Konec citátů.

To nevypadá.

No vidíte. Zatím to tak nevypadá, takže vidíte, že ti demografové se mýlili, byli příliš sebevědomí a neuvědomili si právě to, co jste říkal, a sice že ta natalita je do jisté míry funkcí ekonomické úrovně. A když se ekonomická úroveň zlepšuje, tak roste i natalita.

Takže to možná je důkaz toho, že krize je definitivně pryč?

Do doby než přijde nějaká nová, že.

Pane prezidente, pojďme k domácím tématům, která budou hlavním obsahem dnešního povídání s Vámi, rozhovoru. A tím zásadním je sjezd KSČM, který jste navštívil o víkendu. Vyvolal velkou pozornost. Všichni byli v očekávání, nebo myslím tedy, všichni novináři byli v očekávání, že tam velmi podpoříte komunisty a tak dále, a byli tak trochu nabroušení. Možná to bylo určité zklamání, protože komunisty jste spíše kritizoval. Když to ale shrnu do jedné věty, mohu, dá se to říci tak, že jste jim vzkázal, buďte pokorní, nemějte přehnané požadavky a buďte státotvorní? Tak jsem to četl.

Ne jenom četl, tak jsem to i řekl. Podívejte se, na tom sjezdu jsem se snažil jako vždy mluvit tak, jak mně zobák narostl, a nebrat žádné ohledy na kohokoli. Ani na ty, kteří mi radili, abych tam vůbec nejezdil, a naopak na ty, kteří by asi uvítali nějaký ten projev hladící po srsti a neobsahující kritické momenty. Ty kritické momenty byly dva. A já bych je aplikoval na jakoukoli politickou stranu s tou historií, kterou má komunistická strana. Je zajímavé, a tím bych asi začal, že ekonomie nebo ekonomika si už tak více než sto let uvědomila, že monopol je nebezpečný. První antimonopolní zákon byl přijat v roce 1890 a jmenuje se Shermanův zákon. V politice, a to jsem jim říkal, monopol moci je stejně nebezpečný jako v ekonomice, a proto váš „Vítězný únor“, který založil monopol moci, byl ve skutečnosti prohraný únor. Sálem se ozvalo lehké šumění, ale nikdo nevstal a nikdo neodešel.

A druhý šrapnel, chcete-li to tak nazvat, se týkal právě té pokory, toho pokání. Tam jsem se odvolával na nádherný gruzínský film, jestli jste ho viděl. Jmenuje se Pokání. Pokud ne, vřele doporučuju. Je to jedno z nejkrásnějších filmových děl, které jsem kdy viděl. Pane Soukupe, představte si v normální politické struktuře, že když nějaká strana vyhraje volby, tak bude mít požadavek dát do ústavy článek o své vedoucí úloze, ale protože je to demokratická politická struktura a volby pokaždé vyhraje někdo jiný, tak by se ústava musela velice často měnit. Není to asi dobře, že? Takže už ten článek, tuším čtyři, komunistické ústavy, byl propagací monopolu moci. Ale víte, co bylo ještě horšího? Přes Gottwaldovo zaklínání se těsně po tom prohraném únoru komunisté zrušili svobodné volby. Nahradili je pofidérní kandidátkou.

Takovým spektáklem. Národní fronty, ano.

Ano, Národní fronty. A já si vzpomínám, že z tribuny na Letné jsem svůj projev skončil větou, chceme svobodné volby. To je alfa a omega. Všechno ostatní je dekorace. Ale svobodné volby, to je základ.

No, svobodné volby sice máme, ale komunisté jaksi u moci evidentně pravděpodobně budou. Chtějí mluvit do obsazování ministerstev. Hovoří o konkrétních ministerstvech, ale nemají zatím odvahu vstoupit do vlády, nebo nechtějí. Pravděpodobně by to jejich členská základna nepřijala. A tak říkají, že tam budou jaksi tolerovat odborníky nebo navrhovat odborníky. Jejich jména pravděpodobně i známe, protože jsou to pořád samí odborníci. A pan Dolejš, poslanec KSČM, dokonce řekl, že si chtějí komunisté zachovat právo, v případě, že se vláda bude o ně opírat, vládu sestřelit, kdykoliv sundat.


Já bych pana Dolejše nebral příliš vážně a jako argument bych uvedl to, že jako dlouholetý místopředseda komunistické strany, pokud vím, nebyl na tomto sjezdu místopředsedou zvolen. To o něčem svědčí.

To nebyl, ale já se samozřejmě nevyznám v jejich vnitrostranické atmosféře a různých proudech a podobně. Každopádně předseda Filip nebyl zvolen nějakou zvláštní zdrcující většinou. Jeho hlavní protikandidát pan Skála je představitel poměrně tvrdého, někdy se říká stalinistického křídla, ale nepodceňujme asi trošku tvrdší tendence v KSČM. Je to správné, aby se vláda o ně opírala?

Ano, máte samozřejmě pravdu, ale víte, co mě zarazilo, že pan Skála potom kandidoval na místopředsedu a také nebyl zvolen, třebaže předtím tady existoval jenom ten malý rozdíl.

Na druhou stranu byla zvolena místopředsedkyní paní Konečná, která je v Bruselu, která je evropskou političkou, tak možná je to dobrá zpráva. Jak hodnotíte pana Filipa, znovu zvoleného předsedu?

Já ho znám léta a léta a je to člověk, který má schopnost empatie, schopnost komunikace. Prostě něco, co je pro politika a zejména opozičního politika nesmírně důležité.

Na určitá rizika ať už historická nebo současná jsme upozornili. Je pravdou, že dostali komunisté hlasy voličů. Dostali jich poměrně dost a v současném uspořádání se zdá, že hrají významnou roli. Můžeme s tím nesouhlasit, jak se říká, může se nám to nelíbit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. No, tím se dostáváme, pane prezidente, k takové mé trvalce, která je mi trochu nepříjemná. Předpokládám, že se tady zase neshodneme, a to je vyjednávání tedy o důvěře vlády. Roli komunistů už jsme rozebrali, ale ČSSD, ta by měla do vlády vstoupit přímo. Vypadalo to tak hezky. Strany, pan Faltýnek i pan Hamáček říkali, že dospěly k programové shodě ve sto procentech. To znamená, že tam není žádný rozpor v cílech případné vlády nebo programového prohlášení, a pak přiletěl šrapnel ze Senátu, kdy pan Štěch a předseda poslaneckého klubu Vícha řekli, že doufají, že by členská základna rozhodnutí vedení měla přehodnotit. No, pan Hamáček odpověděl tak trochu po sobotkovsku, ostře, nekompromisně. Já tomu nerozumím. Rozumíte tomu Vy, pane prezidente?

Myslím, že trochu ano. Tak zaprvé, je třeba znát fakta a jedním z fakt je, že o důvěře vládě samozřejmě nerozhoduje podle ústavy Senát, ale pouze Poslanecká sněmovna. Takže názory senátorů jsou z tohoto hlediska irelevantní. Zadruhé, blíží se senátní volby. V nich má sociální demokracie obhajovat, tuším, a teď nevím, jestli třináct nebo dokonce, no dvacet tři asi ne, tak to bude třináct, třináct mandátů.

Teď jste mě nachytal, nevím.

Já taky ne, ale to se dá velmi snadno zjistit. Ale myslím, že je to třináct. Takže je-li tomu tak, tak v takovém případě se snaží tito lidé na sebe upoutat pozornost. Pozornost upoutáváme buď prací, nebo výkřiky. Obávám se, že v tomto případě jde spíše o výkřik, a jak jsem si přečetl, dokonce ani nebyl konzultován v senátním klubu.

No, on to takhle řekl místopředseda Zimola, že, myslím, že řekl právě, že ti senátoři chtějí vyvolat mediální pozornost. No, já na to mám takovou poznámku, že mně tedy přijde, že spíš tu mediální pozornost se snaží mnohdy vyvolávat pan Zimola, ale budiž. Uvidíme podle vývoje další situace. Pane prezidente, mně přijde jedna zásadní věc, která padla včera, a to je to, že sociální demokraté trvají na tom, že odsouzený, byť nepravomocně, prvostupňově odsouzený premiér musí odejít z vlády, a chtějí to dát do koaliční smlouvy. Hnutí ANO řeklo jasně, že tahle podmínka není k jednání. Podle mého názoru to tím skončilo.

Ne. Já si myslím, že nic neskončilo. Vaše konkurenční televize Nova se mě na totéž nedávno zeptala a já jsem odpověděl, že zpočátku jsem to považoval za naprosto rozumnou podmínku. Pak jsem se zamyslel a vzpomněl jsem si na Alenu Vitáskovou, která u prvoinstančního soudu dostala osm a půl roku a odvolacím soudem byla osvobozena. Takže jsem říkal, že si myslím, že by bylo rozumnější trvat na tom, aby to byl až pravomocný rozsudek.

Já tomu rozumím a já bych tomu chtěl tady dát ještě jeden rozměr. Možná mi řeknete, že to s tím nesouvisí, ale já si myslím, že ano, a budu s tím trošku otravný. Andrej Babiš v roce 2011 vyhrál volby, nebo založil své hnutí, a potom vyhrál v roce 2013 a opakovaně v roce 2017 s rétorikou protikorupční. S tím, že v minulosti…


Malá oprava, nevyhrál volby, byl druhý.

Ano, v roce 2013 ano. Ale protikorupční rétorika, kritika toho, co se stalo v ekonomice a v rozhodování státu, ať už šlo o privatizační rozhodnutí, ať už šlo o veřejné zakázky, rozhodování ČEZU a tak dále, mezi veřejností bylo vyvoláno podezření, že šlo o poměrně organizovanou systematickou činnost, která prostě veřejné statky, veřejné zdroje přesouvala do úzké skupiny lidí, a lidé se tomu vzbouřili, a proto Andrej Babiš získal tak velkou podporu. Nenalhávejme si, že to nebylo hlavním tématem jeho kampaně. Problém je, že za tu dobu se všichni ti lidé, o kterých Andrej Babiš tehdy mluvil, ať už to byl Zdeněk Bakala, Martin Roman, všichni možní lobbisté, solární baroni a tak dále, usídlili ve svých luxusních vilách a nestalo se nic. A jediný, komu hrozí reálně kriminál, je Andrej Babiš. Můžu to vysvětlit i takto?

Za kauzu Čapí hnízdo. Čili jestli Vám dobře rozumím, tak tito lidé, aby je nestihl nežádoucí osud, zorganizovali trestní stíhání Andreje Babiše.

Anebo jestli Andrej Babiš politicky s nimi nezačíná prohrávat, protože Andrej Babiš celou dobu ukazuje na to, že ČSSD je s těmito lidmi spojená.

Já nemám rád tyhle ty konspirativní teorie. Pravda ovšem je, že v kauze Čapí hnízdo se jedná o padesát milionů korun, které se navíc neztratily, ale byly investovány do velmi zajímavého rekreačního objektu, který slouží široké veřejnosti. A na druhé straně, Vy už jste sám zmínil Zdeňka Bakalu, tam se ztratilo, no ztratilo, přelilo do jeho kapes, asi sto miliard korun. To je, jak jistě uznáte, zatraceně velký rozdíl. Já jsem dost spoléhal na ten zákon o prokázání původu příjmu a majetku. A je mi líto, že zatím se tento zákon aplikoval jenom asi ve čtyřech případech.

Které jsou zcela nevýznamné.

Málo významné, a ti velcí zloději, tak dobře, abych neříkal zloději, podezřelí, důvodně podezřelí ze zlodějin, ti tam nejsou.

Ale, pane prezidente, musíte uznat, že byť by i šlo o sto miliard korun Zdeňkovi Bakalovi, tak přeci oba víme, že všichni ti Bakalové, Křetínští, Koláčkové, Tykačové mimo jiné z energetiky dostali daleko více peněz. A Bakala je jen určitým symbolem. Mimo jiné ani on není u soudu. I on je ve své luxusní švýcarské vile, kupuje si cyklistické oddíly a vidíme, jak to vypadá na Ostravsku. To není jediný případ. A jediný skutečně z těchto lidí, kterému reálně hrozí kriminál, je Andrej Babiš. A já se přiznám, že říkám to, co chci. Jeden týden jsem obviňován z toho, že nadržuji Andreji Babišovi, druhý týden, že ho nemám rád, a tak dále. Ale toto je prostě fakt. Nesouvisí to s tím?


Já už jsem to srovnal, těch padesát milionů s tou daleko výraznější částkou v případě Zdeňka Bakaly, ale uvědomte si, tady nejde jenom o Bakalu. Vzpomeňte si na kauzy Pitra, na kauzy Krejčíře. Není jenom Bakala. A bohužel naše neschopnost tyto lidi odstíhat, a to ještě nemluvím o Viktoru Koženém, je poměrně enormní a rozhodně nesvědčí o dobré práci policie, které dokonce z černošické vily utekl, kdo, Krejčíř nebo Pitr?

Krejčíř, ano.

Krejčíř, tak to je dost veliká ostuda, když přijedete někoho zatýkat a on vám uteče před nosem.

Ale každopádně tohle byli skuteční gauneři, kteří se neštítili násilí, pistolí, střelby a tak dále. Já spíš mluvím o těch bílých límečcích, o těch uhlazených pánech, kteří mimo jiné z energetiky dostali stovky a stovky miliard korun. A Vy jste to nakousl, pane prezidente, případ Aleny Vitáskové, předsedkyně Energetického regulačního úřadu, která evidentně do té energetiky, která vyprodukovala nejvíce českých miliardářů, a já znova opakuji, většina z nich zbohatla díky rozhodování státu anebo státních podniků, ona tam vletěla, takřka to odskákala osmi lety natvrdo. Nakonec spravedlnost zafungovala tak, že odsouzena nebyla. Ale já Vám dám konkrétní případ. Její podřízená, ředitelka odboru licencí solárních elektráren, která státu nezpůsobila vůbec žádnou škodu, která rozhodla tak, jak rozhodla. Nebylo žádné podezření z úplatku. Správnost jejího rozhodnutí o několik let potvrdil její nástupce. Tak včera nastoupila do vězení na sedm let.


Na sedm let? Vidíte, já jsem sledoval jenom paní Vitáskovou…

Jmenuje se Schneidrová.

…takže o téhle kauze…

Včera nastoupila do vězení na sedm let.

Přiznávám se, že o téhle kauze její náměstkyně nevím. A já bych se vrátil k tomu základnímu. Tady je pořád jakýsi model, že za všechno mohou zlodějští podnikatelé, zatímco ne jenom politici, ale zejména zákonodárci, jsou téměř nevinní. Pane Soukupe, solární baroni, o kterých jsme před chvíli mluvili, se jako houby po dešti začali rozrůstat teprve na základě nesmyslného rozhodnutí Parlamentu a neméně nesmyslného rozhodnutí tehdejší vlády, kde hlavním propagátorem byl Martin Bursík. Není Martin Bursík přinejmenším stejně velký zločinec jako solární baroni?

Ale o tom hezky mluvíme. Mluví se o tom ve volebních kampaních, pane prezidente.

Ano.

Problém je, že Martin Bursík je politikem, je doma. Všichni solární baroni si užívají své miliardy. Já jenom upozorním, že ten zákon, o kterém hovoříte, dával výhodu těm solárním baronům. Ty miliardy mohli získat, pokud jejich elektrárny byly zprovozněny do 31. 12. 2010. Konkrétně paní Schneidrová nastoupila na úřad s paní Vitáskovou až v roce 2011 a snažily se to tam dát do pořádku. Výsledkem je ale reálně, solární baroni si užívají své švýcarské vily a včera paní Schneidrová, která žádné rozhodnutí nevydala v době, kdy to bylo, nastoupila do vězení na sedm let. Není na čase se tím zabývat a dát vzkaz všem těm Bakalům, solárním baronům, Křetínským a těmhle těm energetickým bossům, že dost?


Tak já Vám mohu slíbit, protože o paní Schneidrové jsem do této chvíle příliš nevěděl, že se na tu kauzu podívám, nechám se o ní informovat. Když politik o něčem neví, tak se má k tomu poctivě přiznat, a ne se tvářit jako všeználek.

Děkuji, já jsem s paní Schneidrovou hovořil. Je to zlomená žena, která včera nastoupila do vězení. A pak jsem se vedle toho podíval na tu vilu Bakaly a všech těchto.

Ano. A to znamená, že ten rozsudek, když nastoupila do vězení, je už pravomocný?

Ano, ano.

Čili soud nevyhověl jejímu případnému odvolání.

Ano.


Když jsme u té spravedlnosti, pane prezidente, hovoří se o činnosti ministra Pelikána, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. My jsme ho zmínili v kauze pana Nikulina, toho údajného ruského hackera, který byl u nás zadržen a pak byl vydán do Spojených států. Já bych jenom nerad, aby ty věci, o kterých hovoříme, zůstaly spát. Je v tom něco nového?


Tak já jsem před několika málo dny dostal analýzu pana profesora Gerlocha, což je tuším prorektor Univerzity Karlovy.

Bývalý děkan právnické fakulty.

A tato analýza ukazuje, že pan, dosud ministr spravedlnosti, Pelikán v případě pana Nikulina a jeho vydání nerespektoval zákon. Tak já si myslím, že vzhledem k tomu, že pan ministr Pelikán se sám rozhodl odejít z vlády, tak už asi těžko s tím budeme něco dělat. Nějaká kárná žaloba nebo něco podobného by možná byla na místě, ale odchod z vlády je daleko větším trestem než kárná žaloba.

A výstraha a vykřičník Andreji Babišovi, že přeci jen předseda vlády je odpovědný za činnost svých ministrů?

Ovšem, že ano.

Pane prezidente, pojďme k věci, která mě osobně pálí a přijde mi hrozně nespravedlivá, a to je situace na Ostravsku. Víme o problémech OKD, dopadu na zaměstnanost a samozřejmě i sociální situaci lidí, kteří žijí v bytech Zdeňka Bakaly a platí za dva plus jedna patnáct tisíc korun ze mzdy dvacet pět, kterou získají jako havíři na čelbě při ražení uhlí, a situaci, kdy vítkovické impérium pana Světlíka se potýká s problémy. Do toho…

ArcelorMittal, ano.

ArcelorMittal, který ohlásil, že z důvodu toho, že evropské regulační úřady by nepovolily koupit nějakou ocelárnu v Itálii, se bude muset zbavit největší ocelárny v zemi ArcelorMittal v Ostravě. Není toho na ten region už moc?

Je toho hodně, a abychom si také dali nějaký pozitivní příklad, já jsem přijal pozvání a během blížící se návštěvy Moravskoslezského kraje mimo jiné navštívím také Třinecké železárny. Jejich majitel pan Chrenek mě asi před pěti nebo šesti let mírně vytočil tím, že poskytl finanční dar čtrnáct milionů korun mému protikandidátovi Honzovi Fischerovi, ale to už je dávno. A důležitější je, že pan Chrenek ve skutečnosti je úspěšný podnikatel. Když tehdy na Ostravsku byla průměrná nezaměstnanost více než deset procent, tak v tom mikroregionu Třinecko byla kolem pěti procent. Už to je podnikatelský úspěch svého druhu. Jinými slovy, snažme se, když už mluvíme o těch podezřelých typech, jako je Bakala a další, taky občas podporovat a ocenit úspěšné podnikatele, a já jsem se s desítkami, možná dneska už stovkami z nich na svých cestách po republice setkal.

To nepochybně je pravda. Desítky, stovky a tisíce podnikatelů jsou poctiví a dělají, co mohou, zaměstnávají lidi a pak vidí tu beztrestnost všech těchto Bakalů a energetických a solárních baronů, kteří se topí v miliardách jen díky rozhodování státu a ovlivněnému rozhodování a tak dále. Konkrétně u pana Chrenka samozřejmě jsem v konfliktu zájmů, protože jsem od něj kupoval televizi, ale je pravda, že když jsem se s ním na něčem dohodl, vždy to platilo bez jakékoliv výjimky. Byť to nebylo jednoduché, ale platilo to, a máte pravdu, že Třinecké železárny jsou v regionu příkladem úspěšného podniku, který drží slovo, a to je i moje osobní zkušenost s panem Chrenkem.

Vidíte, tak teď jsme mu udělali bezplatnou reklamu.

No já myslím, že ten region si to zaslouží.

Když jste řekl, já jsem od pana Chrenka kupoval televizi, tak jako člověk, který se nepohybuje v těchto kruzích, jsem na první poslech nabyl dojmu, že jste měnil svoji starou televizi za novou, a chtěl jsem se Vás zeptat, jakou značku jste si od pana Chrenka koupil?

Pan Chrenek založil v roce 2009 televizi Barrandov, kterou já jsem koupil v roce 2012.

No tak vidíte.

Neuvažujete, pane prezidente, v takto těžké situaci o tom, že byste vládě doporučil nebo s vládou jednal o tom, že by třeba ten ArcelorMittal koupil stát? Byl by to opačný postup. Stát se zbavoval svého majetku, ale pro stabilizaci regionu, pro sociální situaci, že by stát aktivně vstoupil do té situace po všech těch hrůzách, co se tam děly?


Je také jiná varianta, která spočívá v tom, že ArcelorMittal případně další podniky by koupil úspěšný domácí podnikatel. Nevylučujme ani tuto variantu. Ale jednak já samozřejmě předpokládám, že s vládou budu mít pravidelné konzultace, ať už individuální anebo týmové. Mimochodem můj expertní tým se tuto sobotu znovu schází tentokrát na debatě o měnové politice s guvernérem Rusnokem. A předpokládám, že si probereme energetickou politiku, že si probereme dopravní politiku, a pak už asi bude programové prohlášení nové vlády a budeme se zabývat jím. Takže ano, i toto je jedna z mých pracovních náplní.

Víte, já se k tomu ještě vrátím. Regiony, jako je Ostravsko, Karviná, Sokolovsko, Mostecko, vygenerovaly největší množství miliardářů v zemi. Lidé, kteří zprivatizovali, nebo se dostali k rozhodování o elektrárnách, o výrobě elektřiny, těžbě uhlí, souvisejících činnostech. Ty jména tady padaly. Je náhodou, že tyhle regiony, které vyprodukovaly všechny ty Bakaly, Křetínské a Tykače a všechny možné miliardáře jsou ty nejchudší?

Ne. Pokud tím máte na mysli to, že je přímá úměra mezi bohatstvím několika miliardářů a chudobou těch ostatních, tak já bych tady takovou přímou úměru neviděl. To, co už jsem jednou řekl a co pokládám za základní, je neschopnost orgánů činných v trestním řízení odlišit poctivé podnikaní, byť vede k miliardovým ziskům, a proboha proč ne, od řekněme zlodějského podnikání, které samozřejmě pak vede k tomu, že Bakala ukradne byty svým nájemníkům, OKD a tak dále a tak dále. Čili Vy se snažíte tak trochu, pane Soukupe, vyvinit orgány činné v trestním řízení, zatímco já jim neustále vyčítám veřejně i neveřejně, že za to do značné míry mohou ony.

Ne. Ba naopak, ba naopak, protože kauzu skandálního rozhodování státu při prodeji OKD panu Bakalovi, při například rozhodování ČEZU při prodeji poloviny východoněmeckých dolů Mibrag panu Křetínskému a tak dále a tak dále, je známé a neděje se nic. Neděje se vůbec nic.

Já jsem o tom mluvil třeba s Danielem Benešem. Říkal jsem, no kdyby podnikatel, který podniká v jiném oboru, se dopustil stejných chyb jako ČEZ na Balkáně, kde přišel pomalu o spodní kalhoty.

Ano, další příklad zahraniční expanze…
 

A Dan Beneš na to reagoval tvrzením, za vše může Roman.

Ano.

Což byl jeho předchůdce. Já nevím, kdy konkrétně ta rozhodnutí o invazi na Balkán vznikla. Nicméně byla to rozhodnutí nesmyslná, hloupá, a když si vezmete, Albánie, Rumunsko, Bulharsko, tak tam prodělali kalhoty.

Ale i to Německo s doly Mibrag, to byly miliardy a miliardy a miliardy, které jsme odepsali. A vedle toho mám paní Schneidrovou, která si včera šla sednout na sedm let, víte? A to je také energetika.


Já už jsem Vám slíbil, že se na to podívám.

Pane prezidente, já se s Vámi nechci hádat, já jenom upozorňuju na nespravedlnosti, které z mého pohledu jsou. Předpokládám, že advokáti pana Romana, pana Křetínského a tak dále si již brousí tužky. No, tak uvidíme. Pane prezidente, Vaším poradcem se stal šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, uznávaný ekonom. Co to znamená?

Jenom to, že Hospodářská komora respektuje největší podnikatelskou organizaci, a že by bylo poněkud protismyslné, kdyby prezident této komory nebyl v mém nejužším expertním týmu. Jsem velmi rád, že to Vladimír Dlouhý přijal. Neodpustil si sice poznámku, že jeho členství v expertním týmu neznamená souhlas se všemi mými politickými názory, ale až v tom expertním týmu nějakou dobu pobyde, tak zjistí, že já od nikoho ze členů tohoto týmu nevyžaduju, aby se mnou souhlasili, naopak často je pro mě zajímavější polemika.

Pane prezidente, ještě se vrátím k té energetice a fungování státu, ArcelorMittal. Já jsem si všiml, že třeba spolková země Dolní Sazko má v koncernu Volkswagen dvacet procent hlasovacích práv. Z důvodu toho, že je to významný zaměstnavatel a ekonomika fungování Dolního Sazka do určité míry je závislá na Volkswagenu, a vymohla si tam dvacet procent hlasovacích práv, což je významné. Neměl by stát už zapomenout na ta skandální rozhodnutí. Mluvili jsme tady o balkánské expanzi ČEZU, dolech Mibrag ve východním Německu, privatizaci OKD a tak dále a tak dále. Razantněji si říci o svá práva, pokud jde o zájmy širokých mas lidí, pokud jde o stabilitu regionu, aby vláda mohla ovlivňovat rozhodování takovýchto firem, třeba těch těžařských, právě s ohledem na to, že jde o tak významné podniky, a trochu kopírovat německý model?

Já jsem nikdy nebyl zásadním odpůrcem státního vlastnictví, nehledě na to, že i to může existovat v nejrůznějších formách například komunální vlastnictví, které je značně rozšířeno ve Francii. Vy jste sám uvedl těch dvacet procent akcií Volkswagenu a tak bych mohl pokračovat dál a dál, kombinované, smíšené formy vlastnictví. My jsme tady propadli jakési modle, že státní vlastnictví je vždycky škodlivé, Renault byl například státní podnik, pokud se nemýlím, a naopak soukromé vlastnictví dobré.

No, jak pro koho.

Jak pro koho. Ano, pro Bakalu určitě ano, ale přestaňme pro tuto chvíli mluvit o něčem nepříjemném. Znáte Šoloma Alejchema, pojďte se bavit o něčem veselejším, jak to vypadá s cholerou v Oděse. Takže ano, máte úplnou pravdu. Na paní Schneidrovou Vám slibuji, že se podívám. A pokud jde o kauzu OKD, příští týden na jeho žádost přijímám předsedu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny v kauze OKD. Jak vidíte, i já se trochu snažím.

Pane prezidente, dobře, tak nechme těžaře a miliardáře stranou. Včera jste jmenoval nového náčelníka Generálního štábu Aleše Opatu. Jak ho hodnotíte?


Tak já ho zatím mohu hodnotit pouze ze znalosti jeho životopisu. Nicméně řekl jsem už při jeho jmenování, že pro mě je důležitou součástí kvalifikace jakéhokoli vojáka jeho účast v zahraničních misích. Nesouhlasím s těmi, kteří se domnívají, že by naše armáda měla být uzavřena v domácích hranicích, a pokud za ně vyjede, tak jenom na nějaké mezinárodní cvičení. Jsem toho názoru, že i armáda by měla bojovat, je-li proti komu. To znamená, je-li tady viditelný a nebezpečný nepřítel. A mnohokrát jsem řekl, že takovým nepřítelem je islámský terorismus, dnes zejména v Afghánistánu. A tam opravdu naše armáda bojuje.

Tak Aleš Opata je skutečně voják.

Byl v Afghánistánu.

A byl v Afghánistánu. Je skutečný voják, není to žádný bílý límeček, který prošel všemi možnými kancelářemi Ministerstva obrany, až se dostal do té největší. Je to skutečně voják. Tak doufejme, že uspěje. Nicméně, jste vrchním velitelem ozbrojených sil. Jste hlava českých ozbrojených sil. Já mám takovou otázku k Ministerstvu obrany. Paní ministryně Šlechtová se v posledních dnech tak nějak rozjela s výběrovými řízeními. Bez výběrového řízení oslovila tři dodavatele armádních vrtulníků. Myslím, že přilby, uniformy takřka za miliardu korun. Vypsala výběrové řízení na bojová vozidla pěchoty. Je to docela dost peněz. Je to proto, že to předchozí vedení bylo neschopné to zadministrovat, anebo máme jaksi média trošku zbystřit, že se začíná utrácet?

Já mohu citovat paní ministryni, která i veřejně říkala, že to, o čem pan ministr Stropnický tvrdil, že dostala v mašličkách, nebyl výsledek tendru, tedy výběrového řízení, ale pouze výsledek jakéhosi marketingového průzkumu, což je samozřejmě zarážející, ať už se to týká helikoptér, ať už se to týká radarů, a mám dojem, že tam bylo ještě něco. Paní ministryně má praxi z Ministerstva pro místní rozvoj. To znamená praxi týkající se veřejných zakázek. Ostatně ona sama zákon o veřejných zakázkách připravovala a tak předpokládám, že tam do těch mašliček vnese trošku více pořádku.

Existuje nějaká nová, nebo připravuje se nějaká nová koncepce rozvoje armády, nebo platí ta stará? Já jsem ji četl, v roce 2015 byla přijata. Já jsem ji četl, nebo četl, pokud jsem tomu rozuměl, tak jsem se snažil s tím seznámit. Budete tlačit na své poradce nebo na ministra obrany, aby…?

Jestliže by každých několik málo let byla nová koncepce naší armády, tak by to podle mého názoru bylo špatně, protože koncepce má být dlouhodobá. To neznamená, že bych občas nezasahoval do takové koncepce. Příkladem budiž moje láska ke dronům, kde nutím armádu, a zdá se, že už mně vyhověla, aby si časem nějaké drony pořídila, protože to je moderní forma, místo toho, aby kupovala staré železo, které bylo moderní před padesáti lety.

No, pane prezidente, já jsem se právě s tou koncepcí rozvoje armády, pokud mi moje znalosti ozbrojených sil stačily, snažil seznámit. A víte, co se tam třeba píše? Já Vám to ocituji. Revizionistické velmoci ohrožují mezinárodní bezpečnostní uspořádání a rozdmýchávají ozbrojené konflikty v sousedních zemích. Revizionistické velmoci. Mně to tedy přišlo jako z učebnice občanské nauky z roku 1974 tedy.


Tak, i když jsem tuto koncepci četl, tak se přiznávám, že tohle jsem buď přeskočil, nebo nezaregistroval. A přitom by mě to jako člověka, který se zajímá o politiku, nesmírně zaujalo. Já se to snažím dešifrovat, pane Soukupe. Velmi pravděpodobně, kdo je takovou revizionistickou velmocí, zdůrazňují velmocí. Čína, ta v podstatě nežádá s výjimkou Spratlyova souostroví, a to je drobná skupina ostrůvků, o žádnou teritoriální změnu. Takže ta tam asi patřit nebude. Rusko, no Rusko by samozřejmě rádo rozšířilo svoje území, a která země ostatně ne, když mu to sousedi dovolí. A pak tady máme také menší, leč revizionistické státy, které by rády udělaly totéž. Maďarsko třebas dosud těžce nese důsledky Trianonské dohody, která je připravila o dvě třetiny území, a já se mu ani nedivím.


Rumunsko s Moldavskem podobná situace.


Přesně tak. Jinými slovy, je to hloupá formulace a omlouvám se, že jsem si toho nevšiml. Ale já jsem se opravdu v té koncepci zabýval především… To se zase někomu zanítilo slepé střevo umělecké tvorby, a tohle to tam napsal.

Možná jsem si toho všiml, protože jsem zbytku moc nerozuměl, tak jsem si toho všiml.


Já jsem se zase naopak zabýval technikou vyzbrojování armády a snažil jsem se, aby ta technika byla opravdu moderní a aby nebyla zastaralá.

Mimo jiné v té, v jedné z těch analýz, které Ministerstvo obrany zveřejnilo, je právě taková analýza, že jaksi hlavním problémem české armády je to, že neprošla transformací na to moderní vojsko, a tam asi ta technologie, technika, o které mluvíte, hraje roli a ta modernizace a transformace není jedna událost, ale postupný proces.


A kromě toho naše účast v zahraničních misích kromě jiného má tu výhodu, že vychovává nový velitelský kádr, a souhlasím s Vámi, že ty bílé límečky v Ministerstvu obrany žádným novým velitelským kádrem nejsou.

Když jsme u té obrany, pane prezidente, jaká má být úloha naší armády v NATO? Ono se píše v tom dokumentu, který jsem četl jaksi nepozorně, že jsme součástí NATO, ale tu specializaci české armády, v které oblasti s námi NATO má počítat, to tam napsáno není.


Je, je, tady Vás zase přichytím, protože v koncepci je, že naší specializací uvnitř NATO je jednak protichemická jednotka a jednak vojenské zdravotnictví. To není tak málo, když si vezmete, že například dětští chirurgové v Iráku, v Jordánsku a v dalších zemích, to je myslím MEDEVAC, nebo tak nějak se to jmenuje, že, dělají velmi, velmi záslužnou práci v uprchlických táborech. Takže toto je specializace. Chemické jednotky, nebo spíš protichemické jednotky a vojenské zdravotnictví.

Třetí taková docela dobrá specializace jsou Rangers. Tady je speciální vojenská jednotka z Prostějova, která už před dávným časem soutěžila mimo jiné s britskou obdobnou jednotku Rangers a vyhrála. Tak to už máte tři, na tak malou nebo střední zemi je to docela dost.

A pokud jde o NATO, já jsem na nedávném summitu NATO říkal, a to byl ještě irácký stát v plné síle, že to, co bych potřeboval od Severoatlantické aliance, je, aby byla agresivní. Vzpomeňte si na komunistickou terminologii, agresivní pakt. Ale já jsem tou agresivitou samozřejmě myslel agresivitu vůči Islámskému státu a obecněji vůči islámskému terorismu.

Pane prezidente, náš čas už se pomalu blíží ke konci, ale mám jenom jednu poslední otázku. Připravil jsem si ještě témata zahraničně-politická, svobody tisku a nových žebříčků a důsledků z toho vyplývajících, ale ty nám neutečou. Ty si nechme na příští týden. Ale v minulém týdnu Michael Bloomberg, bývalý starosta New Yorku a newyorský miliardář a mediální magnát se rozhodl zaplatit za Spojené státy čtyři a půl milionu dolarů, což je jejich příspěvek z Pařížské dohody o ochraně klimatu.


Předpokládám roční příspěvek.

Roční. Mně to přišlo docela zajímavé v kontextu o těch miliardářích. Neměl by to být nějaký vzor pro ty naše energetické miliardáře, že než aby si kupovali francouzské módní časopisy jako pan Křetínský a říkali a blábolili o tom, že je to jejich občanská povinnost, aby těm regionům jako je Ostravsko, něco dali zpět, byť nemusí. Neměli bychom tlačit trochu na tyto boháče, aby tu společenskou odpovědnost přetavili ve skutečné činy? V těch regionech, kde zbohatli.

Já si vzpomínám na jednu analýzu amerických miliardářů, když mluvíte o panu Bloombergovi, která říká, že jsou tři generace. První, která se jmenuje robber barons, tedy loupeživí baroni. Já se obávám, že v některých případech jsme z této generace bohužel ještě nevyrostli. Druhá generace jsou takoví baťovští podnikatelé, kteří jsou pohlceni svojí profesí podnikat, ale ještě se příliš nevěnují charitě a dalším věcem. No a třetí generace to jsou filantropové. To je třeba Rockefeller, Guggenheim a podobně. Koneckonců, když si vezmete dneska Billa Gatese, kolik on dává na charitu, no tak to je krásný příklad…

To jsou desítky miliard dolarů.


…takového filantropa. Takže odpověď na Vaši otázku zní, vyčkejme generační výměny a doufejme, že i u nás bude nějaký Bill Gates.

Tak z toho asi ti chlapi v Havířově nebudou mít moc velkou radost, ale budiž. Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní rozhovor, který byl takový živý. Doufám, že jsem Vás neurazil.

Nemůžete mě urazit, protože já mám urážky rád, a to nikoli jenom ty, které sám rozdávám, ale i ty, které sám občas dostávám.

To je nám společné, to, že mluvíme o tom, o čem chceme, bez ohledu na nějaké vlivy. Děkuji Vám, pane prezidente.

Já děkuji Vám a děkuji i za tu připomínku o paní Schneidrové a slibuji, že se na to podívám.

Děkuji.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 26. dubna 2018

zpět na seznam zpráv