Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

3. května 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dnes s panem prezidentem natáčíme na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, jako obvykle začnu takovým lehčím tématem. Dnes připadá den svobody tisku, dnes slavíme den svobody tisku. Otázka je jednoduchá, máme co slavit?

Já si myslím, že náš tisk je naprosto svobodný. A nikdo nechce zavádět cenzuru. Já jsem naopak protestoval proti některým pokusům o zavedení cenzury internetu, protože i internet je tisk svého druhu.

Je to nosič reklamy, reklamy a samozřejmě informací. Pane prezidente, oproti loňskému roku jsme jaksi trochu klesli, o jedenáct míst. Minulý rok jsme byli dvacátí třetí, dnes jsme třicátí čtvrtí. Je to závažný pokles? Ze sto osmdesáti zemí se mi to zase nezdá tak špatné. Mimo jiné Spojené státy se umístily ve stejném žebříčku na čtyřicátém pátém místě, tedy za námi.

Víte, vždycky záleží na tom, kdo to sestavuje, ten žebříček. Ten, kdo to sestavuje, nebo jeho tým, může být obviněn ze subjektivity. A pokud nemáte objektivní kritéria svobody tisku a jenom dojmy těchto sestavitelů, tak bych to v případě těchto i podobných žebříčků nebral příliš vážně.

Každopádně oba se tedy shodujeme na tom, že sice některá média můžeme považovat za neobjektivní, sice některá média můžeme považovat za ta, která nemluví pravdu, nebo ji neříkají celou, ale máme svobodu a lidé mají právo si vybrat, a oba dva jsme tedy zastánci svobody tisku a žádné regulace. Je to tak.

To sice ano, ale já jako bývalý prognostik se kojím nadějí, že protože velká většina českých domácností už má internet, takže papírová média jsou v konkurenci internetu, a věřím, že internetová konkurence, která je objektivnější a hlubší, to nakonec vyhraje.
 
Pane prezidente, pojďme k aktualitám. Já jsem si ve Vašem programu přečetl, že jste přijal velvyslance Burkiny Faso, Nepálu a Bangladéše, ale mimo jiné jste přijal i šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kalu. Co jste spolu řešili?

NKÚ dává velmi zajímavé kontrolní zprávy na zasedání vlády. A tyto kontrolní zprávy často obsahují výčet nedostatků a já bych to někdy nazval i plýtvání. A tak jsem požádal Mílu Kalů, aby mně pro můj připravovaný projev ve Sněmovně, ať už bude ke státnímu rozpočtu nebo k jiné příležitosti, připravil takovou svodku. To znamená, kolik miliard se, pozor, ne nutně rozkradlo, to je trochu jiné téma, ale proplýtvalo neefektivním hospodařením.

Víte, ono hospodaření s veřejnými statky, a neřeknu jenom prostředky, začíná nabývat na větší a větší důležitosti. Na jedné straně vláda a Andrej Babiš říkají, že je potřeba tak obrazně řečeno zacpat díry, kudy utíkají daně. A říká se o lepším výběru daní. Jenže na občany to dopadá větší regulací, EET, další a další povinnosti, kontrolní hlášení a tak. Já teď se nechci bavit o smyslu a pravdivosti argumentů, které vedly k zavedení EET. Já se chci bavit o té výdajové stránce rozpočtu. My jsme tady několikrát hovořili o z mého pohledu kolosálních nepravostech a možná věcech, které prostě nejsou pod kontrolou. Ať to byly miliardy v České televizi, nyní jsme v jiném pořadu otevřeli Českou exportní banku, kde ze státního rozpočtu odešlo více než dvacet miliard korun. Role Nejvyššího kontrolního úřadu je podle Vás dostatečná, nebo jí někdo brání? Já si mimo jiné vzpomínám na přestřelku mezi panem Kalou a panem Babišem o tom, jestli šéf Nejvyššího kontrolního úřadu se má právo zúčastnit zasedání vlády, nebo nemá.

Ale tak teď se zúčastňuje. Myslím si, že se to vyjasnilo, a dokonce pan prezident Kala mě informoval, že pan premiér Babiš bere ty kontrolní zprávy velice vážně a ukládá ministrům, aby na ně reagovali. Já se vždycky při tomto setkání ptám, kolik bylo podáno trestních oznámení právě kvůli tomu plýtvání. A tak jsem se dověděl, že zatím osm. Není to moc, ale je to určitý progres proti minulosti.

No, víte, slova jsou slova a činy jsou činy. Jestli Nejvyšší kontrolní úřad skutečně je brán dostatečně vážně, protože co si budeme nalhávat, při nehospodárnostech ve státní správě je buď hloupost úředníků, že jim něco nedojde, že něco nevidí, že něco nedomyslí a utíkají tam státní prostředky, anebo je to dobře vymyšlený úmysl, jak různí oligarchové nebo skupiny se mají dostat buď k penězům, nebo k nějakému příznivému rozhodnutí státu, které jim dodatečně přinese peníze. A proto jsou slova jen málo. To znamená, pokud Nejvyšší kontrolní úřad vydá zprávu o nehospodárnosti, kontrolní zprávu, která skončí tím, že se někde založí do šanonu, no tak…

No dobře, to trestní oznámení to už nejsou slova, to už je čin,…

A je jich dost?

…pro určité obviněné velice riskantní čin.

Ale je jich jenom osm, jste řekl. Je to dost?

Samozřejmě, že ne, ale jak už jsem řekl, a nechci se opakovat, má to určitou progresi. Dřív to byly třeba jenom tři, tři za rok. To je velmi málo.

No a ta situace s korupcí, s tou velkou korupcí, kdy rozhodnutí státu jsou motivována ziskem nějaké skupiny, ziskem nějakého člověka, není to tedy motivováno prospěchem občanů. Takových případů jsme měli celou řadu. Mizí taková ta velká korupce, nebo naopak si nachází jiné formy? To je to, co občany zajímá.


Já si nemyslím, že velká korupce mizí. A řekněme si, že když případ Rath, který už asi šest let je u soudu, stále nebyl dořešen, tak občané pak těžko mohou mít důvěru v justici. A takových případů je celá řada.

Pane prezidente, pojďme od korupce. V minulém týdnu byl staronovým předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů zvolen Josef  Středula. Ta organizace zastřešuje tři sta tisíc odborářů. Jak hodnotíte osobnost a výsledky práce Josefa Středuly?

Tak pan Středula dostal drtivou většinu odborářských hlasů. To znamená, že odboráři jsou s ním spokojeni. To je fakt číslo jedna. Fakt číslo dvě, míra organizovanosti v odborech je nižší než deset procent, když to vztáhnete k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu. No a je potřeba si uvědomit, že to také reálně charakterizuje sílu odborů.

Pane prezidente, jedna ze základních jaksi tezí, kterou chce prosadit Josef Středula ve svém dalším funkčním období, je snížení pracovní doby o dvě a půl hodiny týdně. Já jenom řeknu, že v osmnáctém století se pracovalo až šestnáct hodin, v devatenáctém století dvanáct a čtrnáct a osmihodinová pracovní doba byla zavedena až v roce 1918. Jste pro snížení?


Mně by to minimálně nevadilo. Když jsem byl mladý, četl jsem knihu francouzského sociologa Jeana Fourastié, která se jmenovala 40000 hodin a která vlastně mluvila právě o tom, že budoucnost bude založena na zkracování pracovní doby. Teď jde o to, to nepřehnat, protože by to samozřejmě mohlo znamenat i to, že by se zpomalil náš ekonomický růst.

Josef Středula ještě chce prosadit zvýšení minimální mzdy na třináct tisíc sedm set. Za Sobotkovy vlády byla minimální mzda zvýšena takřka o padesát procent. Je to správná cesta?


Ano, je. Vy si musíte uvědomit, že minimální mzda před sebou tlačí všechny ostatní mzdové tarify, takže je to jeden z nástrojů na růst mzdové úrovně. Ale já sám pokládám za důležitější nástroj nedostatek pracovních sil, který vede zaměstnavatele k tomu, že dobrovolně, dobrovolně zvyšují mzdy svým zaměstnancům.


Nic jiného jim nezbývá, což je asi správně.


Tak.

Pane prezidente, možná v minulém týdnu ještě zanikla jedna zpráva, a to je ta, že přes Česko se do Německa dostává stále více migrantů. Německá policie dokonce zachytila na hranicích mezi Českem a Německem, nebo tedy na německém území, ale přijíždějícím z Česka, dvakrát více migrantů než na hranicích s Rakouskem. No, já se na to ptám proto, že Německo na hranicích s Rakouskem zavedlo hraniční kontroly. V německém tisku se opakují argumenty, že pravděpodobně tyhle kontroly budou zavedeny i u nás. To znamená, že se na hranici mezi Českem a Německem vrátí hraniční kontroly. Co Vy na to?

Je to důsledek ne zcela rezolutního postoje k migrační krizi. Víte, že jsem mnohokrát navrhoval důslednou kontrolu hranic Evropské unie, a pak by tyto případy neexistovaly.

Je to vizitka také práce české policie a celníků, že až v Německu se zachytávají dvakrát víc uprchlíků.

Já jim to nechci vyčítat. Nemohou kontrolovat každou dodávku nebo každý kamion.

V Německu se také hovoří o tom, co se stane s uprchlíky, až nové zákonné opatření syrské vlády vejde v účinnost. V zásadě spočívá v tom, že pokud do půl roku majitelé nemovitostí i dalších věcí nepřihlásí svůj majetek, tak o něj přijdou. Bude zestátněn. Připadne státu. Vychází se z toho, že uprchlíci, kteří jsou teď v Německu nebo v jiných státech, to prostě fyzicky nemůžou udělat. Jinými slovy, že pak už nebudou mít vůbec žádný důvod, aby se do Sýrie vrátili.

Vidíte, já měl dokonce dojem, že je to do jednoho měsíce, Vy říkáte dokonce do půl roku. No i tak je to nekřesťansky dlouhá doba.

Jak si to mám vyložit?

Tak, že Syřani jsou dobří obchodníci, řada z nich byla bohatých a konfiskace je nejlepší způsob, jak trošku obohatit státní kasu.

No, ale ten důsledek by měl být, by mohl být takový, že ti lidé, pokud přijdou o majetek, a jsou jich statisíce a jsou nyní v Evropě, už se prostě nikdy do Sýrie nevrátí, protože mimo jiné nebudou mít kam.

Tak vrátit se mohou, ale budou bez majetku.

To je pravda. No, pane prezidente, ještě další zahraničněpolitická událost. V Británii jaksi soud rozhodl o ukončení léčby malého chlapce Alfiho. To rozhodnutí spočívalo v tom, že je ukončena léčba a ten chlapec byl odpojen od dýchacího přístroje a přestali podávat mu umělou výživu. To vzbudilo na celém světě velké reakce veřejnosti a médií. Mně to tedy přijde jaksi velmi nehumánní. Ono nešlo o eutanazii, to znamená úmyslné ukončení života. Ono de facto šlo o ukončení léčby, a když to přeženu, toho chlapce nechali vyhladovět a zemřít žízní.

Ono šlo de facto o eutanazii. Já jsem mnohokrát vystupoval proti eutanázii, tak mně se to samozřejmě říká, protože dovedu si představit lidi, kteří by sami sobě přáli dobrovolnou smrt, ale tady šlo o dítě, které si nic přát nemohlo.

No, ale oni ho nechali zemřít. Tam nešlo o eutanazii. Oni ho nechali zemřít tím,…

Výsledek je tentýž.

…že tu medicínu, možnosti medicíny prostě nevyužili a všechno zastavili a ten chlapec zemřel. Mně to tedy přijde nehumánní, velmi.

Mně také.

Pane prezidente, v minulém týdnu bylo ještě vystoupení kardinála Duky, který se poměrně ostře vymezil vůči Vaší účasti na sjezdu KSČM. Jaká je Vaše reakce na to?

Já už jsem řekl, že podobně jako já nekontroluji program pana kardinála, pan kardinál nemá co kontrolovat můj program. On je kněz, já jsem politik a naše životní cesty se míjejí.

Pane prezidente, jedna šťouravá otázka. Zhruba před rokem, plus minus týden, jsme spolu hovořili ve Vietnamu. Vy jste řekl, že se zasadíte o zrušení víz mezi Českou republikou a Vietnamem. Já jsem včera hledal na internetu, ale nic jsem tam nenašel, jak na stránkách vietnamské ambasády, tak na stránkách českého Ministerstva zahraničních věcí. V jakém je to stavu? Můžu se mýlit, můžu mít nepřesné informace, nebo jsem špatně hledal.

Já vím, že zatím po mém jednání ve Vietnamu se podařilo dořešit otázku takzvané readmise. To znamená, vydávání občanů, kteří se dopustili trestného činu, do země jejich původu. A mohu Vám říci, že o vízech v této fázi nic nevím, ale určitě až bude nový ministr zahraničí, tak se ho na to zeptám.

Pane prezidente, teď jsou tady dvě věci, o kterých se hodně hovořilo, a v jedné vím, že je posun, respektive jsem ho četl, a v druhé nevím, ale Vy jste mi slíbil vyjádření. Ta první věc je kauza vydání údajného ruského hackera Sergeje Nikulina do Spojených států. My jsme tady hovořili o tom, že pravděpodobně to nebylo úplně v pořádku z právního hlediska. Ministr Pelikán v rámci své pravomoci Nikulina do Spojených států vydal a pak tady bylo několik protinázorů, že jednal protizákonně, že jeden z těch právních opravných prostředků měl odkladný účinek, a že velmi spěchal. A dávalo se to do kontextu s návštěvou tehdejšího předsedy Sněmovny reprezentantů Ryana v Praze. Já jsem četl analýzu profesora Gerlocha, jednoho z nejlepších českých právníků, jaksi nositele mnoha právnických cen, a my, kteří jsme studovali na Univerzitě Karlově na právnické fakultě, tak si ho velmi považujeme, kde říká, že prostě to tak je, že pravděpodobně ministr spravedlnosti porušil zákon. Že v té době, kdy to rozhodnutí udělal, ho udělat nesměl. Pokud to tak je, jaké bude mít důsledky?

Pro mě je to jeden z důvodů, proč by neměl být v budoucí vládě, ale pan ministr Pelikán sám prohlásil, že neaspiruje na to být v této vládě. A mám dojem, že advokát pana Nikulina bude pana ministra Pelikána žalovat, takže nechme tuto žalobu proběhnout.


Budete tlačit na předsedu vlády, aby se s tou situací nějakým způsobem vypořádal?


Kdyby byl pan Pelikán členem vlády, tak asi ano, pokud jím nebude, tak je to zbytečné.

To znamená, že bude tedy ministrem do jmenování vlády, nové vlády? Případné koaliční?

K tomu se ještě dostaneme.

K tomu se dostaneme. Druhá kauza je kauza Sergeje Skripala, což je dvojitý rusko-britský agent, který byl otráven ve Velké Británii jedem novičok. Ta věc, ten skutek, který se stal, ten pokus o vraždu Sergeje Skripala a jeho dcery Julie vyvolal celou řadu reakcí. Na mezinárodní scéně došlo k sérii vypovězení ruských diplomatů z evropských a i mimoevropských států. Na druhou stranu sérii vypovězení cizích diplomatů z území Ruska. V České republice to mělo ten důsledek, že se rozhořela debata, jestli ten jed novičok byl skladován, vyráběn nebo nějakým způsobem s ním bylo manipulováno na území České republiky. Vy jste požádal Bezpečnostní informační službu o prověření těch skutečností, na to zareagovala celá řada politiků, zejména myslím, že z hnutí Starostové a nezávislí, kteří Vás dokonce obviňovali z velezrady. A média tím zhruba dva týdny žila. Promiňte, pane prezidente, já to, ta otázka je dlouhá, ale ona je...

Kdybyste nemluvil tak dlouho, tak já bych měl o to delší čas na svoji odpověď.

Máte čas, máte čas dostatečný.

Dobře.

Jenom si nejsem jist, jestli diváci přesně si pamatují, o čem ta kauza byla.

Ano, naštěstí máme ještě několik minut.

Máte tu zprávu, pane prezidente?

Pane Soukupe, zaprvé, tu zprávu jsem si důkladně prostudoval, dokonce několikrát. Zadruhé, ta zpráva není klasifikovaná jako přísně tajná nebo jako tajná, dokonce ani jako důvěrná. Takže z ní s příslušnou opatrností můžeme občas citovat. A ty citáty jsou následující. V listopadu minulého roku ve Vojenském výzkumném ústavu Ministerstva obrany v Brně byl testován nervově paralytický jed označovaný jako A230. Množství toho vyrobeného jedu bylo údajně poměrně malé a po testování byl tento jed zničen. To je tedy základ této zprávy.

Zadruhé, Vojenský historický ústav, ale například i Státní úřad pro jadernou bezpečnost tvrdí, že to nebyl novičok, ale nějaký jiný produkt. Ale dostal jsem naopak zprávu Vojenského obranného zpravodajství, kde explicitně se říká, že přípravek A340 je novičok. Protože Vojenské obranné zpravodajství je této tematice blíže než například BIS, tak jsem přihlédl k jeho názoru a udělal jsem si takový závěr. Byl u nás vyráběn a testován novičok. Byť v malém množství a poté zničen. Víme kde a víme kdy. A je pokrytectví předstírat, že nic takového nebylo. Ale teď Vás překvapím, pane Soukupe, mně by vůbec nevadilo, kdyby se u nás novičok testoval, protože máme skvělou antichemickou jednotku, ta potřebuje znát pro naše vojáky nové informace o nových otravných látkách. O to tady vůbec nejde. Jde o to, že si lžeme tak trochu do vlastní kapsy. A já si v souvislosti s touto kauzou vzpomínám na pana Ujfalušiho, vzpomenete si taky. Prostitutky tam žádné nebyly a ta částka také nesedí. Čili z mého hlediska je tato záležitost uzavřena a je mně jenom líto, že například Úřad pro jadernou bezpečnost mátl veřejnost i ústavní činitele tvrzením, že žádný novičok se u nás nedělal. Ona, závěrem, jak jsem si přečetl, je takzvaná rodina novičoků, například A234 je to, čím byl otráven pan Skripal.

To znamená, že závěr je takový. Na území České republiky se podobný jed nacházel, byl testován.  Z důvodu jakých? Aby se vyrobily protilátky, nebo aby ho zkoumali, nebo…?

Já jsem se neptal, jaké byly důvody. Mohla to být i zvědavost. Vím, že ten výzkum byl zastaven, že se v něm nepokračuje. Ale znovu Vám opakuji, mně principiálně nevadí, že se toto testuje. Mně vadí, že se tváříme, jako kdyby se nic takového nedělo.

Já z toho žádné politické závěry nedělám. Mně je to v zásadě, politické závěry nechť si z toho dělají politici. Já jsem v úvodu do problematiky, v tom konstatování jaksi řekl, že to mělo poměrně dalekosáhlé politické důsledky. Ono Vás to trochu rozčílilo, ale teď se to možná ten můj úvod hodí, protože ty rozsáhlé politické důsledky byly postaveny na tom, že to u nás nikdy nebylo, že s tím nemáme vůbec nic společného a zpráva Bezpečnostní informační služby říká, že to tady prostě bylo, byť…

Pozor, tady je dvojí druh informací. Obranné zpravodajství říká, že jed A230 se jmenuje novičok. BIS říká, že A230 se nejmenuje novičok…

Ale má stejné chemické složení.

…a že novičok je až A234.

Já tedy nevím, já tedy nejsem chemik a moc se v tom nevyznám.

Měl byste tady mít pana Drahoše, ten by Vám to možná vysvětlil.

Ten by nám to možná vysvětlil. Myslím si, že většina diváků také přesně nerozezná rozdíl mezi A232 a A230, ale je to prostě nervový plyn, který je.

Nervový paralytický jed.

Nicméně stejně britské úřady zatím nemají vůbec žádného podezřelého, což mimo jiné kritizuje i britský tisk, že žádný podezřelý ani teoretická konstrukce, jak se ta událost stala, prostě zatím neexistuje. Dobře, abychom neztráceli čas a drahé minuty, jak jste řekl.

Pane prezidente, od parlamentních voleb už je to potřicáté, kdy spolu sedíme, od parlamentních voleb už jsme spolu seděli třicetkrát a hovořili jsme o sestavování vlády. Já tedy se přiznám, že to téma, když jsme mluvili poprvé, popáté, podesáté bylo na začátku. Teď už se posouvá do druhé části naší debaty. Přinesl ten půl rok pro Česko něco pozitivního a dopadne to tentokrát?

Tak, pane Soukupe, já musím předeslat, že už pro jistotu připravuji láhev slivovice, a my jsme se před vysíláním dohodli, že ať to vyhraje kdokoli, tak že ji spolu vypijeme. Nicméně chtěl bych říci, že podle posledních zpráv vláda sama může být sestavena do konce příštího týdne. Ale, a teď přichází to ale, abych já mohl jmenovat premiéra a vládu, tak musí proběhnout vnitrostranické referendum v sociální demokracii, a ze mně neznámých důvodů se sociální demokracie rozhodla, že toto referendum udělá až v červnu. A z toho logicky vyplývá, že se spojila s Vámi, Vy jste jim slíbil nějakou korupci, abyste se dostal ke své láhvi slivovice ode mě.

Teoreticky je to možná konstrukce. Já jsem uslyšel spoustu konstrukcí, proč spolu vůbec hovoříme a proč dělám to nebo ono, ale tohle to jsem ještě neslyšel. A důvod, proč to dávají až na červen, protože ještě je začátek května?

Původně pan předseda Hamáček mě informoval, že počítají s elektronickým hlasováním, což jsem vzal na vědomí. Já jim do toho přece mluvit nebudu. No ale teď se zase zdá, že to bude hlasování papírové, hlasování v místních organizacích.

No, protože oni zjistili, že ti členové nemají emaily.

Starší členové, ano, máte úplnou pravdu. Ale i tak si myslím, že by se to dalo trochu zkrátit.

No, to bych tedy řekl taky, ale, a o tom už jsme se bavili třicetkrát, pane prezidente, ono je takové trochu bezvládí. Já neříkám, že bezvládí, vláda samozřejmě vládne a vykonává svoje úkoly, ale jak ekonomická veřejnost, a mluvím o podnikatelích a takových těch českých oligarších, těch mocných miliardářích, kteří tradičně k vládě a k jejímu rozhodování mají blízko, tak běžní občané mají pocit, že je to takové trošku bezvládí. Ministři nemají své jisté, mnoho z nich ani mediálně nijak nevystupuje. Něco se na těch ministerstvech děje. Nemáte pocit, že tahle ta půlroční doba vedla k určitému rozvolnění morálky?

Co je to za otázku? Rozvolnění morálky?

No, že je povolené skoro všechno?

Ale no tak. Pane Soukupe, já už jsem Vám kdysi dávno citoval starořímské autory, kteří psali o tom, jak je rozvolněná morálka a jak mladá generace je zkažená.

Ne. Ne, ne, já jsem mluvil o rozhodování státu, nikoliv o mladé generaci.


Ano, a starořímští autoři samozřejmě psali i o rozhodování státu, že senátoři jsou dobří lidé, ale senát je bestie.

No, tak snadno se mě s touto otázkou nezbavíte, pane prezidente. Já se přiznám, že mi určitě nevadí, že Andrej Babiš je premiérem. A říká se, že je velkým oligarchou. Mimo jiné na něj dobře vidíme. Co dělá, jak rozhoduje a tak. Mně by jen velmi vadilo, pokud by jakékoliv rozhodování státu, ať už by šlo o prodeje majetku státu, zadávání zakázek, anebo rozhodování o nevratných věcech, které někomu mohou přinést užitek, nějakému podnikateli, bylo motivováno jinak než prospěchem občanů. A já mám prostě pocit, že taková určitá nejistota, určitá forma bezvládí k tomu směřuje.

Já Vám sice trochu rozumím, ale pocit ještě není argument. Já jsem měl také menšinovou vládu, byť nakonec dostala důvěru v Poslanecké sněmovně, ta vláda vládla čtyři roky a myslím si, že nevládla nejhůř. Takže myšlenka menšinové vlády sama o sobě není chybná. Ale uznávám argument, že je dobré, aby tato vláda měla důvěru. A pokud ji zatím nemá, tak bych tohle nesváděl na Andreje Babiše. Byla to sociální demokracie, která už jednou odešla od jednacího stolu. Pak se tam tedy, zaplať pán bůh, vrátila. No a teď jsou optimistické zprávy, že to snad za týden bude hotovo.

Já jsem chtěl upozornit na stoupající moc v této době českých finančních a průmyslových skupin a českých oligarchů. Mimo jiné například bylo známé nebo hodně se o tom hovořilo, já na to samozřejmě důkazy nemám, já nemám možnost někoho odposlouchávat nebo podobně. Já mám pouze možnost si informace skládat k sobě. Jeden z významných oligarchů si prostě nepřál zvolení předsedy Filipa do čela KSČM, protože jeho protikandidát by údajně Andreje Babiše nepodpořil, a pak by následovala jaksi úřednická vláda, s kterou by si ti oligarchové mohli upřímně řečeno dělat, co chtějí, anebo by se dostali k rozhodnutím, z kterých pak úřednická vláda nenese politickou odpovědnost, protože do dalších voleb už nebude. A takových historek se objevuje celá řada. A mně to velmi vadí. Já prostě jenom opakuju, že se ptám na to, jestli si můžeme být jisti, že rozhodnutí státu jsou všechna ve prospěch občanů a ne ve prospěch někoho jiného?

Tím si nejsme jisti nikdy, pane Soukupe.

Ale musíme u toho dělat, co můžeme.


To je trošku naivní tvrzení, protože v jakémkoli státě si nikdy nemůžete být na sto procent jist, že všechna rozhodnutí jsou, bohužel, dělána ve prospěch občanů. Vždycky si někdo něco přikrade, a to nemusí být oligarcha. To může být i subalterní úředník, který se dostane k rozhodování a převede si sto milionů korun na svůj účet, pokud možno v zahraničí.

A stane se tím oligarchou. Víte, já to chápu, že s tím mnoho udělat nemůžu. Já jsem sám, ale je mojí povinností na to upozorňovat. Já na to upozorňovat budu, ne jen v tomto pořadu, i v jiných pořadech.

Dobře uděláte.

Víte, já jsem třeba četl v německém časopisu Cicero, který říká v podstatě toto, lidem ve východním bloku se žije čím dál tím lépe. Žijí v čím dál tím bohatší společnosti, ale také ve společnosti oligarchické, s monopolizovanou mocí a vytrácejícím se právním státem. To hovoří německý časopis. Já když srovnám si tu situaci na Slovensku, kdy lidé se vzbouřili a uvědomili si, že jim někdo jejich stát ukradl, že je to stát mafiánský, že se rozevřely nůžky mezi běžnými občany a těmi bohatými, těmi několika oligarchy, a začali silně protestovat. Myslíte si, že nám to nehrozí?
Já si myslím, že ano.

Víte, nejlepší způsob, jak protestovat proti způsobu vlády, která mně nevyhovuje, je účastnit se voleb, a nezapomeňte, že u nás je pouze šedesátiprocentní volební účast. To znamená, kdyby těch čtyřicet procent mlčící, tentokrát ne většiny, ale menšiny, šlo k volbám, tak ty volební výsledky mohou být dramaticky odlišné.

To ano, pane prezidente, ale volby jsou jednou za čtyři roky.

Volby jsou každý rok, pane Soukupe, pokaždé jiné. Například letos budou komunální volby a Vy si myslíte, že to, co nazýváte vládou oligarchů, nemohou měnit i komunální volby?

To si myslím, že nemůžou.

Vždyť komunální volby jsou také vládou oligarchů, byť komunálních oligarchů.

Pane prezidente, tady se opravdu míjíme, protože komunální volby nemůžou s korupcí a rozhodováním státu udělat vůbec nic. Nemůžou udělat nic s kauzou Beretta, Vidkun. Nemůžou udělat nic s kauzami okolo Energetického regulačního úřadu, České exportní banky a tak dále a tak dále.

To jistě ne, ale mohou udělat spoustu věcí s korupčními kauzami na komunální úrovni.

To ano.

A jistě nebudete tvrdit, že takové kauzy neexistují. Koneckonců teď, tuším, budou komunální volby i v Praze. A v Praze, Praha má desetimiliardový rozpočet, tedy několika desetimiliardový. To znamená, že na této úrovni už je co ukrást, co zpronevěřit a nově zvolené komunální zastupitelstvo by se k tomu mělo postavit čelem.

Pane prezidente, oligarchie, já na to upozorňuji, upozorňuji na to. Já říkám, že na Slovensku lidem došla trpělivost. Oligarchie se ve starém Řecku, tak se označoval nedemokratický systém v rukou pouze několika lidí bez pořádné veřejné kontroly. Upřímně řečeno my jsme tady o tom hovořili. Slova jsou slova, ale pokud slova zapadnou a nic se nestane a systém běží dál, ty nepravosti, rozhodování ve prospěch několika skupin, tak prostě slova nestačí a veřejná kontrola prostě není. Mimo jiné ne nadarmo tito oligarchové vlastní většinu médií v zemi. To je také systém kontroly. S tím souhlasíte? Na Slovensku byly různé kauzy, Gorila a tak dále, a nic se nestalo, až nyní. Až nyní se lidé ozvali po vraždě novináře.


No vidíte a přitom tato vražda novináře mohla, ale také nemusela souviset s politikou. To zatím nikdo neprokázal.

No to ano, ale ta společenská nálada, ti lidé se tak cítili.

Tak to byla možná záminka, jistě vhodná záminka, city vzbuzující záminka, ale pořád ještě jenom záminka.

To ano, ale ve všech výzkumech, pane prezidente, vychází korupce v tomto smyslu, o kterém hovořím, jako jeden z nejvýznamnějších společenských problémů, který lidé cítí. A já jsem dával příklad Slovenska. Tam to bylo podobné a je to podobné. Lidé mají tam pocit, že rozhodování státu ovlivnit nemůžou a že je hlavně nikoli v rukou těch lidí, které si zvolili, ale v rukou několika mocných finančních průmyslových skupin, které si rozhodování státu přivlastňují nebo ovlivňují. Hovořilo se tam o tom, že ta nebo jiná finanční nebo průmyslová skupina je akcionářem té nebo které strany, protože ji financuje, protože tam dosazuje svoje lidi a tak dále. Taková chobotnice.

Byl takový teorém, který se ukázal být nepravdivý, že bohatí lidé mají být v politice proto, že nepotřebují krást. Ale bohužel je tomu tak, že ať máte jakkoli veliké vlastnictví nebo majetek, tak vždycky ta touha to ještě dál zvětšit převažuje nad tímhle faktem. Vzpomeňte si na Ruperta Murdocha, což asi je nejbohatší mediální magnát na světě, i když se teď rozvedl, takže trochu majetku mu ubylo tím rozvodem.

Ve svých osmdesáti letech si vzal nádhernou ženu.


No jistě, v osmdesáti letech je zřejmě stále ještě výkonný, já mu srdečně závidím.

Je mu osmdesát pět, myslím.

Nicméně ano, a stále znovu a znovu se snažil svůj majetek zvětšit. Jinými slovy to, čemu se někdy říká sací reflex, to znamená ta touha mít stále víc a víc, to existuje i u velmi bohatých lidí.

Ale Rupert Murdoch žije v New Yorku, i když je Brit, žije v New Yorku a představa, že on, byť je to mediální vlastník a průmyslník, jehož rozměry a majetek a možnosti a síla a moc přesahuje hranice moci všech českých oligarchů dohromady, přesto by k americkému státu nikdy blízko mít nemohl. Prostě by nemohl ovlivňovat rozhodování amerického státu. To je prostě nemyslitelné. To je prostě nemyslitelné. Já jenom upozorňuju na jinou situaci u nás, na Slovensku. Na Slovensku jsem ji popsal a upozorňuju na riziko v České republice, že zde určitou paralelu vidím.

Nevím, jestli Murdoch, který je koneckonců Brit, by měl vliv na chování Američanů a amerického státu, ale dovedu si představit, že bohatí Američané mohou samozřejmě ovlivňovat rozhodování amerického státu stejně tak, jako řekněme střední příjmové vrstvy.

Ale nikoli ve svůj prospěch.


No, upřímně řečeno…

Ne.


…ten idealismus, který z Vás i ze mě vane…

Ale já se ho nikdy nezbavím.

…a který je založen na tom, že pokud jste ve veřejných funkcích, máte sloužit státu a ne sobě, ten já naprosto sdílím. Ale protože jsem na rozdíl od Vás cynik, no tak musím dodat, že ne všichni lidé se tímto idealismem řídí.

A ještě horší a daleko horší je, když jsem ve veřejné funkci a nesloužím a nezodpovídám se lidem, ale někomu v pozadí, protože pro něj rozhoduji a čekám, až se mi někdy odvděčí. To je asi to nejhorší, co státní úředník může udělat.

Teď nemluvíme ani tak o státních úřednicích jako o politicích, což není jedno a totéž.

Pane prezidente, v téhle souvislosti UNICEF, organizace OSN, zveřejnila výzkum, který provedla v několika mnoha státech. V České republice mimo jiné z něj vyplývá, že dvacet pět procent mladých lidí uvádí, že nechce žít v Česku. A přestože se říká, že se máme nejlépe, jak jsme se měli, mzdy rostou a tak dále a tak dále, dvacet pět procent lidí, mladých lidí, nevidí svoji budoucnost v Česku. O čem to svědčí?

O touze cestovat. A nemyslím si, že bychom to měli přeceňovat. Když jste byl mladý, pane Soukupe, což ještě není tak dávno, no tak v každém případě jste také chtěl cestovat, a protože moje generace žila za ostnatým drátem a cestování bylo velmi obtížné, tak ta touha byla o to silnější. Dobře, ale myslím si, že více než pětadvacet let po revoluci se ta touha už v zásadě nasytila. Kromě toho nezapomeňte, že i státu prospěje, když mladí lidé například dostanou vzdělání na prestižních zahraničních vysokých školách. Když se podíváte na ty žebříčky vysokých škol, tak musíte uznat, že naše vysoké školy na tom nejsou v celosvětovém srovnání, velmi jemně řečeno, úplně nejlépe. Kromě toho se tam něco naučí. Budou pracovat v moderních, průmyslových nebo i zemědělských a jiných podnicích, ve službách, v IT podnicích a tak dále a tak dále. Jinými slovy, myslím si, že pokud se alespoň část z těch pětadvaceti procent mladých lidí vrátí obohacena těmito zkušenosti, no tak to té zemi jenom prospěje.

Mimo jiné ve stejném výzkumu je uvedeno, že v roce 2008 padesát sedm procent mladých lidí říkalo, že situace je lepší než před deseti lety. Zatímco dnes, po deseti letech od toho výzkumu z roku 2008, pouze třicet procent říká, že ta situace je lepší než před deseti lety. Mladí lidé nejsou příliš optimističtí.


Ale tak já Vám několikrát citoval výrok Güntera Verheugena, který řekl, že Češi jsou nejskeptičtější národ v Evropě. A proč mladá generace by se této obecné charakteristice měla vymykat.

Pane prezidente, zpět možná k těm oligarchům a situaci se sestavováním vlády, která mě velmi znervózňuje, a to dlouhodobě. Jeden z oblíbených komunikačních triků, marketingových triků v politickém marketingu, je lidem vyprávět vize. Co všechno uděláme, co všechno se stane, jak zářná bude budoucnost. A lidé to poslouchají. A mezitím se tak skrytě každý den pod slupkou rozhoduje spousta, spoustě věcí, které tak úplně s tím nesouvisí, a lidé si jich nevšímají, protože jsou jim vypravovány ty vize, které se někdy dosáhnou. V téhle souvislosti, nemyslíte si, že je to trochu tak, když vidíte výjezdy vlády a říká se, co všechno se udělá, co všechno se postaví a v konfrontaci s tím, co jsem říkal, z mého pohledu stoupajícím vlivem a silou českých oligarchů a tím, že za půl roku ani jeden zákon, kromě zákonu o státním rozpočtu, neprošel parlamentem?

Ano, já jsem teď podepisoval jeden návrh zákona, ale to není podstatné. Tak zaprvé, já nemohu kritizovat vládu, že jezdí po krajích, protože moje vláda dělala totéž. A dokonce si myslím, že to bylo dobře, protože mít vládu uzavřenou v Praze znamená podlehnout určitému lobbismu právě těch, jak říká Adriana Krnáčová, zpovykaných Pražáků, ale to není tak podstatné. Vy jste se poněkud ofrňoval, pane Soukupe, nad komunální politikou, ale když mluvíme o vizích, tak kde jinde nacházíte vize, než právě na úrovni komunálních politiků. Teď jsem dostal dopis, že, myslím, že to byl starosta Neveklova, během svého funkčního obdob asi opakovanéh udělal z toho Neveklova krásné město. No, samozřejmě, že k tomu potřeboval desítky dalších ochotných rukou a zejména mozků, ale přece jenom ten starosta může být jakýsi spiritus agens celé té vize zkrásnění toho města nebo té obce. To je také vize, pane Soukupe.

Ano, ale já samozřejmě starostu Neveklova nebudu kritizovat a spíše ho v našich médiích ukážeme jako člověka, který něco udělal pro lidi, kterému se jeho práce povedla. A ani mě moc nenapadne hledat za jeho rozhodnutími o zkrášlení městského parku nebo vodovodního řadu nebo podobně, opravě radnice nebo školy nějaké skryté myšlenky. Já jsem v této souvislosti upozorňoval na stoupající vliv českých oligarchů a dával jsem to do srovnání se situací na Slovensko. Já si velmi vážím každého starosty Neveklova a jsem velmi podezřívavý k jakémukoliv prodeji státního majetku, poskytování úvěru na stavby nějakých továren na dřevotřísky v Rusku ze státních peněz a podobně. To je moje práce, pane prezidente.

Ale já proti vůbec, ale vůbec nic nemám. Já jsem v mnoha případech dělal v politice totéž. Občas jsem dostal po nose, protože, to už jsem Vám jednou vyprávěl, moje vláda podala přesně na tyto lidi dva tisíce pět set trestních oznámení. Z toho asi třetinu odložila už policie. U třetiny státní zástupci odmítli podat obžalobu. A u zbývající třetiny byly velmi mírné a často i zprošťující rozsudky a já se nemůžu zbavit toho, abych Vám zopakoval jeden případ, který Vaše diváky asi přesvědčí. Byl jeden člověk, který si vzal úvěr ve výši jedné miliardy korun od jedné plzeňské banky. Ten úvěr nesplatil, banka díky tomu zkrachovala. Byl obžalován z úvěrového podvodu, stanul před soudem. A víte, co se stalo? Byl osvobozen se zdůvodněním, že nešlo o úvěrový podvod, ale, cituji doslova, o chybný podnikatelský záměr, konec citátu. Od té doby si říkám, že každý úvěrový podvodník se může odvolat na tento precedens, a to je špatně.

A já Vám možná dám podobný příklad.

No.

Česká exportní banka poskytla úvěr čtyři a půl miliardy korun na stavbu ocelárny na Slovensku, která měla konkurovat českým ocelárnám, což samo o sobě je pozoruhodný krok. Samozřejmě, že ta slovenská firma žádnou ocelárnu nepostavila a zůstala České exportní bance dlužit přes čtyři miliardy korun. Česká exportní banka nyní prodává tu pohledávku, za kterou zaplatila čtyři miliardy, se snaží prodat. Už několikrát se to nepovedlo. Mě by opravdu zajímalo, za kolik to následně prodá a jaká bude čistá ztráta pro české daňové poplatníky a kdo tu pohledávku koupí? A to jsou věci, které zajímají mě. A velmi budu chválit, jestli mi dáte možnost, budu chválit každého starostu Neveklova, ale tyhle lumpárny ne.

Ale možná i každého šéfa prosperující banky, ale Česká exportní banka, a v tom s Vámi souhlasím, mezi prosperující banky nepatří. Došlo teď k personální výměně, jak dobře víte, ředitele exportní banky. Ona je v miliardových ztrátách ne jenom díky téhle kauze, ale například díky té nešťastné turecké elektrárně. A já jsem několikrát upozorňoval i na Ostravsku, že když tedy už chcete stavět elektrárny, tak si alespoň ověřte, jestli ten důl u té elektrárny produkuje uhlí, které se v těch kotlích dá spálit. To je elementární školácká chyba.

A Vy jste řekl, pane prezidente, že někdo si vzal úvěr miliardu korun od podnikatelské banky nebo plzeňské banky, která byla ale soukromá. A teď si jenom srovnejte, Česká exportní banka, která hospodaří s penězi daňových poplatníků, je v miliardových ztrátách a jen tři největší soukromé banky vydělaly za minulý, jen za minulý rok, více než padesát miliard korun.

No dobře, ale já zase jim to nevyčítám ani nezávidím.

Já také ne. Já jenom dávám to srovnání.


Já bych jenom byl rád, aby v tom případě svým střadatelům, mezi něž patřím, platily také nějaké úroky a nehamounily. Ale v každém případě, tam bych se na minutečku zastavil, tam je několik variant. Já jsem dostával na stůl návrhy sloučit Exportní banku a Egap jako pojišťovací společnost. Druhá varianta, která je teď na stole, je, že Exportní banka bude dceřinou firmou Egapu. Ale když se upřímně řečeno na ten Egap podíváte, teď mě zase někdo zabije, tak já nemám dojem, že oni by byli obezřetní, že by oni hospodařili s, jak se to říkalo, s pravidly obezřetnosti.

Řádného hospodáře. Ne.

Ano, ano, ano, ano. A s principem předběžné opatrnosti, pane Soukupe. No a jinými slovy, oni pojistí skoro všechno, co jim kdo předhodí. To taky není dobře.

Pane prezidente, děkuji Vám za dnešní velmi živý rozhovor a doufám, že jsem Vás moc nenaštval.

Naštval jste mě pouze v jednom jediném okamžiku, ale já Vám to odpouštím. A sice, když jsem chtěl rozvinout třaskavé téma novičoku, aby si lidi uvědomili, že je tady někdo tahal za nos, a Vy jste mluvil tak dlouho, že už jsem se začal obávat, že se na toto téma vůbec nedostane.

Víte, my dva víme o novičoku všechny podrobnosti, Vy více než já, a celé ty důsledky. Já si jenom nejsem jist, a to byl důvod, proč jsem tak dlouho hovořil, že diváci si to pamatují dobře, tak. Tak snad, ale nemohu garantovat, pane prezidente, že Vás příště zase něčím nenaštvu.

Nebo já Vás. A když bude příslib, že už je sestavena vláda, tak můžeme začít testovat tu slivovici.

Děkuji Vám, pane prezidente.

Já Vám.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 3. května 2018

zpět na seznam zpráv