Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

28. června 2018

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u pravidelného Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Já jsem rád, že natáčíme takřka v legendárním místě, tam kde jste trávil svůj odpočinek před návratem do politiky, na Vaší chalupě, jak říkáte ve Veselí. Děkuji Vám za to, že jste nás tady přijal. Je to pro nás čest.

Já jsem rád a rád jsem se sem také vrátil na nějakou dobu, ale milý pane Soukupe, dřív než se budeme věnovat čemukoli jinému, je naší milou povinností provést výměnu slivovic. To znamená, zde je moje slivovice,…

Děkuju Vám, pane prezidente.

…kterou jsem prohrál proto, protože vláda dostane, dá-li bůh, důvěru 11. července. A zde si beru Vaši slivovici,…

To je Vaše slivovici.


…kterou jste prohrál proto, protože jsem včera jmenoval vládu, takže vládu už máme, ale uznávám sebekriticky, že bez té důvěry.

Je to přesně tak, jak říkáte, v dalších otázkách se budeme možná zase trochu škorpit nebo spolu nebudeme nesouhlasit, ale v tomto s Vámi zcela souhlasím, tak zněla naše sázka. Pokud bude vláda do konce června, vyhráváte Vy. Já jsem říkal, že nebude, v takovém případě, pokud by nebyla, bych vyhrával já. Ale zůstalo to tak trochu na půl cesty. Tak si myslím, že výsledek té sázky je spravedlivý. Doufám, že Vám bude chutnat, pane prezidente.

Je to poctivá hra a hra má být vždycky poctivá.

A o Vás je známo, že sliby vždy plníte a pravidla dodržujete. Já se o to snažím a snad to o mně ostatní říkají také.

Určitě ano.

Pane prezidente, já začnu náš rozhovor takovým trošku lehčím tématem. My jsme se tak trochu škorpili o tom, že lidé se mají dobře. Já jsem dokládal ekonomická čísla, že sociální situace rodin a tak dále není tak růžová, jak by se na první pohled mohlo zdát z řečí politiků o tom, že ekonomice se daří, roste a tak dále. Našel jsem výzkum Masarykovy univerzity, Fakulty sociálních věd , ten nový a ten říká, že subjektivně se Češi cítí nejšťastnější od roku 1991, takže…

Velmi správně, tak to má být.

Něco na tom, že se lidé mají dobře, bude, protože subjektivně uvádí, že jsou nejšťastnější od doby revoluce.

No a samozřejmě, že všechno je relativní, jak už jsme si řekli minule. A důležitý je ten trend. Nezapomeňte, že se zrychluje tempo růstu reálné mzdy. A i když mzda není všechno, je to jeden z důležitých ukazatelů. Jak říkal můj předchůdce, o peníze jde až v první řadě.
 
Máte pravdu, ten trend, dokonce i z toho výzkumu Masarykovy univerzity vyplývá, že ten trend spokojenosti je stále stoupající, tak uvidíme, jestli nám to vydrží i v příštích letech.

Mimochodem, když jste tenhle výzkum četl a poctivě ho v našem pořadu uvádíte, nezastyděl jste se trochu za svůj pesimismus?

No, to je zajímavá otázka. Trochu zastyděl, ale ten pesimismus byl opřený o čísla, která nebyla moc optimistická. Takže se dá říci, že možná mi chybělo subjektivní hodnocení objektivních čísel, tak bych to…

Já si myslím, že kdybyste vyšel z počtu vražd v Dolní Lhotě a konstatoval, že tento počet je rostoucí, tak byste to mohl zobecnit na celou republiku, a pak tvrdit, že u nás roste kriminalita.

Ale teď trochu přeháníte, ale budiž.

Já vím, že ano, ale je před námi slivovice, a až skončí pořad, tak my si tu skleničku dáme. A už s touto vizí a s touto nadějí, slivovice z dubového sudu dokonce, tak si myslím, že to můžeme dneska brát v lehčím tónu už také proto, že je to před prázdninami náš poslední pořad, abychom neunavovali Vaše diváky.

Přesně tak to je. Myslím, že si skleničku slivovice nebo vína zasloužíme mimo jiné proto, že už nemusíme být tak ve střehu, protože před námi i před většinou lidí nebo většinou, velkou částí lidí jsou prostě prázdniny a dovolená, tak to k tomu asi trochu patří. Ale než budeme mluvit o těch lehčích tématech, přeci jenom musím mluvit o tom těžším, což je vláda. Vy jste včera jmenoval novou vládu.

Těžší? Teď už je to lehčí, pane Soukupe. Ještě nedávno to bylo velmi těžké téma. Teď poněkud zlehklo. Vidíte, to jsem ještě žádnou slivovici nepil a už se mně špatně mluví. Zlehklo, ano, teď je to správně. Teď už záleží jenom na jedenáctém červenci, jak dopadne hlasování Sněmovny.

O té vládě, která byla jmenována, ještě budeme hovořit, ale přesto, odchází, tedy v uvozovkách, první Babišova vláda, která vládla sedm měsíců. Pokud byste měl ztratit pár slov na krátké hodnocení těch sedmi měsíců z Vašeho pohledu, jak ta vláda fungovala?

Jestli jste slyšel můj projev, velmi stručný projev, při jmenování této vlády, tak jsem té odstupující vládě poděkoval a zdůraznil jsem, že to byl soudržný tým. Tomu se tedy říká team spirit, duch týmu. Že se tam nehádali, tak upřímně řečeno pod Babišovou taktovkou je dost obtížné se hádat, ale dobře, důležité je, že byli soudržní a že tam nepřevažovalo něco, čemu říkám resortismus. To znamená, že každý resort, každý ministr si jede po své koleji a vůbec ho nezajímá, co se děje v okolí. Pane Soukupe, já jsem to zažil minimálně jednou a hrozně bych si přál, aby se to neopakovalo. Víte, že já prosazuji hospici, protože i umírat se má důstojně, a námitky, které slyším třeba proti zákonné úpravě hospiců, jsou ty, že se to týká částečně sociální péče a částečně zdravotnictví a že tedy žádný resort z těch dvou vlastně neví, kdo ten zákon má zpracovat.

To je jeden z dobrých příkladů. Stejně můžeme mluvit o bydlení, částečně Ministerstvo práce, částečně Ministerstvo místního rozvoje, ano.


Ovšem. Tak já jim říkám, tak to zpracujte oba, co vám v tom brání. Ale bohužel buď jsou líní, nebo si drží své kompetence. Takže doufám, že v té nové Babišově vládě už tenhle resortismus zmizí.

Máte pravdu, že někdy to vypadá, jako kdyby ministři zapomínali, že jsou členy vlády, která je jedno těleso a odpovědná za všechny resorty. To máte pravdu a v tom asi ten styl Andreje Babiše možná do určité míry přínosný byl. No, každopádně důvěru neměl, teď je dobá jiná. Pane prezidente, ještě než půjdeme k té vládě, je tady taková aktualitka. Včera nebo předevčírem, myslím v úterý, byl odsouzen znovu v dalším stupni soudního řízení David Rath, což by asi nebylo tak zajímavé, zajímavá je zejména spíše ta délka toho řízení, protože stále není u konce.

Šest let, ano.

Ano a stále to není u konce. Nicméně on zmínil…

Počkejte, on ten rozsudek není pravomocný?

Není, ještě se odvolal.

Pane bože, já už myslel, že pravomocný je. Měl jsem teď před dvěma, třemi dny schůzku s vedením naší justice, Šámal, Rychetský, Baxa. A jedna věc, o které jsme mluvili, byl právě Rath a druhá věc bylo osvobození všech, kdo se podíleli na privatizaci OKD. Tak jsem se mírně podivoval a říkal jsem, že důvěra v justici není intenzivní, když občan vidí, že kauza Rath se vleče šest let. A Vy jste mně teď řekl, že to bude pokračovat dál.

Pokračovat dál, protože tamto zase vrátil ten vrchní soud k tomu prvostupňovému a teď se zase odvolává zpátky k vrchnímu soudu. No, uvidíme, každopádně on tam řekl, tohle téma, té délky soudního řízení a tak dále, to už jsme probírali. On tam řekl, že prý je to na Vaši objednávku, protože údajně je to Vaše msta za to, že byl kdysi v nějakém sporu tehdy s Jiřím Paroubkem proti Vám. Upřímně řečeno, já jsem nepátral, v jakém sporu byl s Jiřím Paroubkem proti Vám.

V žádném, v žádném sporu nebyl. To je zaprvé. A zadruhé, ano, lze se mstít za něco, co bylo důležité. Rath nikdy nebyl důležitý.

Tak asi tím výrokem se snažil získat chvilku své mediální slávy.

Ale někdo mně říkal, že při svém projevu vytáhnul červené trenky, je to tak?

Ano, ano.

Tak tady vidíte, že lidé, kteří nosí červené trenky, anebo mávají červenými trenkami, zatímco já je pálím, tak jsou, no trochu ráthovští, tím snad nikoho neurazím.

Já myslím, že zrovna David Rath se snažil těmi červenými trenýrkami přivolat na sebe pozornost a říci, že jeho proces je zpolitizovaný a nespravedlivý. Dokonce se tam přirovnával k Miladě Horákové. No, příšerné.

Pane bože, ještě tohle, ještě tohle.

Příšerné, příšerné.

Jinak snad nemusím vyvracet, že to není na moji objednávku. Zaprvé, jsem žádnou takovou objednávku nedal. Zadruhé, i kdybych ji dal, tak ji každý poctivý soud právem odmítne.

Já o tom už dál mluvit nechci.

No samozřejmě.

To je prostě bez debaty. Pane prezidente, v Evropě se také trochu přiostřuje situace, jaksi vnitropolitická situace jednotlivých členských států kvůli uprchlíkům. Můžeme ty tendence vidět velmi silně v Itálii po volbách a ten tvrdý postoj, postoj Mattea Salviniho k různým otázkám migrace. Vidíme to i v Belgii. V Německu jaksi vře vnitropolitická situace právě s ohledem na postoj Angely Merkelové k uprchlíkům. Můžeme to trochu zrekapitulovat a říci, jaké vidíte Vy východiska a řešení a jak odhaduje ten vývoj v Evropě?

Určitě ano. Já bych jenom připomněl, že byly doby tak před dvěma, třemi lety, spíš před dvěma, kdy někteří naivní komentátoři, ba i politici říkali, že uprchlická krize skončila, protože dočasně, opravdu jenom dočasně klesl počet uprchlíků, a to proto, že se podařilo uzavřít balkánskou cestu za cenu tří miliard eur, které Evropská unie platí Turecku. To je docela vysoká cena, ale budiž. Tak teď už to nikdo neříká, protože v Africe, ne na Středním východě, v Africe se houfují miliony a miliony ekonomických migrantů, kde nelze mluvit o uprchlících v pravém slova smyslu, a chystají se do Evropy.

Tak a teď k Vaší otázce. Já ten svůj názor opakuji po několikáté, ale proč bych ho neřekl znovu. Pomáhejme uprchlíkům v zemích jejich původu. A ta pomoc může spočívat v elektrizaci, ve vodě, ve výstavbě škol, nemocnic, v řadě dalších věcí, ale ne v Evropě. Proboha, ti lidé nejsou asimilovatelní. Oni neoživí náš trh práce. Oni zatíží jenom sociální systém a kromě toho svými kulturními zvyky výrazně zvýší kriminalitu. Takže ptáte-li se na moji radu, tak bych ji doplnil ještě jednou věcí, kterou jsem nedávno říkal na Valném shromáždění OSN. Uvědomte si, že ta uprchlická krize nepoškozuje jenom Evropu z důvodů, které jsem teď uváděl, ale ona poškozuje i ty země. To je brain drain, já tomu teda říkám muscles drain, to znamená spíše únik svalů než mozků. Ale pro rozvoj té země i ty svaly jsou důležité. A když zejména mladí a zdraví muži odcházejí z těchto zemí, no tak je odsuzují k budoucí zaostalosti.

Tam se dokonce uvádí, že až třetina obyvatel je připravena odejít za lepším životem do zahraničí,…

Přesně tak.

…což můžou být opravdu miliony lidí. Víte, ale pane prezidente, já dávám v téhle souvislosti takový příklad. To je jako mluvit o prevenci, ta je sice nepochybně dobrá, a předcházet zdravotním problémům zdravou výživou a tak dále je samozřejmě dobré. Problém je, že když už jsem nemocný, tak mluvit o prevenci už mi moc nepomůže. A ta rovina uprchlíků je přesně v těchto intencích. Jedna věc řešit problém do budoucna. To jste říkal investice, pracovní příležitosti v zemích, odkud ti lidé odcházejí. A druhá věc je samozřejmě léčit tu nemoc. Já tedy neříkám, že uprchlíci jsou nemoc. Ale máme teď akutní problém.

Já Vám rozumím, a na to jsem taky odpovídal a můj lék se dá vyjádřit jediným slovem. Deportace. A to jsem také říkal mnohokrát. Prostě tito lidé by měli být vráceni do zemí svého původu, tečka.

Ono je totiž podle mého názoru důležité o tom znovu a znovu mluvit, protože Evropská komise nebo Evropská unie přichází s různými návrhy na řešení, třeba speciální tábory pro běžence na území Albánie, aby to albánský premiér obratem dementoval a řekl, že nic takového ve své zemi nepřipustí. Tak ten přístup mi přijde takový trochu zmatený, no.

Já jsem kdysi navrhoval, aby na neobydlených řeckých ostrovech, kterých jsou desítky, těch neobydlených myslím, byly také umístěny uprchlické tábory, ale plně uznávám, že je daleko rozumnější je umístit na území zemí původu. Samozřejmě nejhorší je to v Libyi. V Libyi, pane Soukupe, nemáme jednu vládu, tam máme tři vlády. A čím více vlád, tím větší chaos. Jinými slovy, Libye, protože přes ni prochází nejvíce uprchlíků, by byla ideální pro umístění uprchlických táborů, plus ta rozvojová pomoc. I Česká republika pomáhá v tomto směru finančně. Ale co dělat se zemí, která má tři vlády?

No tak, to asi je obtížné, to asi je obtížné. Prostě Libye je nestabilní, to je zřejmé. Pane prezidente, s tou uprchlickou vlnou a zvýšenou kriminalitou, riziky, teroristickými útoky, ono to spolu tak trochu vzdáleně souvisí. Jaksi souvisí možná také vzdáleně jeden vnitropolitický krok. Vláda navrhla jaksi novelu zákona o pravomocích, o tajných službách. Ta novela zákona by měla jaksi zvýšit pravomoci tajné služby. Například prolomení bankovního tajemství, různé nové techniky rozpoznávání obličejů a tak dále. Samozřejmě, že jde o citlivou oblast. Zasahování do soukromí, posouvání jaksi znalosti státu a moci státu postupovat dál vůči občanům. Je to ospravedlnitelné? Seznámil jste se s tou novelou?

Ještě ne, ale určitě to udělám. Jinak, když mluvíte o prolomení bankovního tajemství, já proti tomu vůbec nic nemám, pane Soukupe. Vzpomeňte si na takzvané sleeping accounts, neboli spící účty nacistických válečných zločinců ve Švýcarsku. Kdyby se nepodařilo po mnoha a mnoha letech prolomit švýcarské bankovní tajemství, tak by tyto účty zůstaly spící.

Já vím, ale bankovní tajemství samozřejmě je taková jedna ze standardních ekonomických svobod, že jaksi na účty v bankách nikdo vidět nemá a stát…

A to je právě ta chyba, protože pokud jsem si něco poctivě vydělal, tak se tím naopak po americkém vzoru musím nebo mohu chlubit.

No, na druhou stranu, proč by, když nechci, proč by do toho měli koukat. Samozřejmě, že to bankovní tajemství už bylo prolomeno v případě podezřelých transakcí a tak dále. Banky musí hlásit podezřelé transakce. To je zřejmé. To se celou dobu dejme tomu posledních patnácti let postupně přitvrzuje. Je to samozřejmě na tlak Spojených států, Evropské unie. Česká republika nezůstává pozadu. Tady by šlo o novou pravomoc tajné služby, jaksi vidět na účty občanů, pokud jsou z něčeho podezřelí, respektive tajná služba má pocit, že má jaksi vyšetřovat nebo zjišťovat informaci i bez souhlasu těch bank. To znamená prostřednictvím České národní banky, ale už jste na to odpověděl.

Pane prezidente, pojďme tedy k těm ministrům. To je téma, které hýbalo médii, a politici to komentovali poslední dva týdny velmi intenzivně. Jména všechna známe. Znal jste je i dříve? Překvapilo Vás některé na tom seznamu?

Já nemluvím ani sociální demokracii, s výjimkou jediného známého případu, ani hnutí ANO do toho, jaké ministry navrhne. Takže, samozřejmě jsem znal předem ty ministry, kteří pokračovali z minulé vlády. Jména těch nových ministrů mně byla prakticky neznámá. A pokládám to za velmi správné, protože jenom velmi hloupý novináři píší o tom, že tuto vládu sestavuji já. Ve skutečnosti ji samozřejmě sestavuje premiér ve spolupráci s dalšími.

No, v téhle souvislosti se musím zeptat. Miroslav Poche, to je ten kandidát, který prostě jmenován nebyl, dává médiím rozhovory a vyjadřuje se ke svému jmenování - nejmenování a zdá se, že touhy stát se ministrem se nevzdal. Stále o tom hovoří, že je tedy stále kandidátem a tak dále. A říká, co na tom ministerstvu bude dělat. Nicméně jeho vyjádření, různá, vyvolala dojem, že byly dva seznamy. Jeden s Pochem a druhý bez Pocheho. No, já se v tom nechci moc jaksi patlat, ale jak to bylo? Byly dva seznamy, nebo jeden? Od premiéra.

Takhle, byl předběžný seznam, kde nebyl uveden žádný ministr zahraničí, a druhý, v podstatě dopis pana premiéra Babiše, kde mně navrhoval dva ministry zahraničí. Nejprve Miroslava Pocheho a v případě, když ho nepřijmu, tak navrhoval pana Jana Hamáčka. Tomuto druhému návrhu, jak víte, jsem vyhověl. K panu Pochemu bych dnes dodal už jenom to, že bych chtěl poděkovat panu Jakubu Michálkovi, místopředsedovi Pirátů, že mně dodal velmi obšírný materiál o činnosti pana Pocheho na pražském magistrátu. Je docela zajímavé zjistit, jakým způsobem si člověk může vydělat deset milionů za rok. A v každém případě my tento materiál umístíme na náš Facebook, aby se s ním všichni mohli seznámit.

A to mě zajímá, deset milionů za rok. A to bylo z dozorčích rad nebo…?

Přečtěte si to, dozorčí rady, správní rady et cetaera, ale nechci předbíhat, přečtěte si to. Jan Hamáček mně včera říkal, že už to někde na Facebooku koluje, ale pro jistotu to uveřejníme i my.

Tak já tedy jsem to neviděl a přiznávám se, že vždycky, když vidím něco na Facebooku, tak se to snažím ověřit, ale pokud mi to říká prezident republiky, tak…


Jednak a jednak já věřím, protože pan Michálek má bohatou zkušenost s pražským magistrátem, že jeho informace jsou pravdivé.

Dobře. Pane prezidente, jména ministrů známe. Známe také ty, kteří z vlády odcházejí. S kterou změnou jste nejvíce spokojen, abychom jaksi nevyjmenovávali jednotlivé resorty po druhé? A z té Vaší odpovědi by logicky vyšlo i to, s kterým z ministrů odcházejících jste spokojen nebyl.


Dobře. Je to strašně složité, těžká otázka. A skoro bych řekl, že jsem nejvíc spokojen s výměnou v křesle ministra spravedlnosti. Vy mně právem řeknete, že na Taťánu Malou jsou různé mediální útoky. No, na koho nejsou? Na Vás taky mimochodem. Na mě taky, na všechny. Ale, i když si myslím, že jí je potřeba dát určitou šanci, tak pan Pelikán se podle mého názoru nechoval vůči prezidentovi kolegiálně. Víte, že narážím na kauzu Nikulin. Mně to bylo líto, a jak říká Jára da Cimrman, „mně to přišlo líto, já si něco udělám, udělám si kyj a tím vás máznu po hlavě“. Tak moje kompetence nesahají tak daleko, abych majznul pana Pelikána po hlavě. Nicméně jsem uvítal, když se z vlastní vůle rozhodl odejít z politiky.

No, tak zastavme se u paní Malé. Víte, já jsem ji viděl pouze jednou, v debatě v Aréně Jaromíra Soukupa byla přítomná a byla to zdatná diskutérka, odvážná, pro ostré slovo nešla daleko. Z tohoto pohledu jsem jaksi ji kvitoval s tím, že je poměrně výraznou ženou, která jaksi se myslím, že tam byli čtyři muži politici, kteří ANU nebyli nakloněni, a ona tedy samotná. A bránila se poměrně srdnatě. Byl to sympatický výkon. Ale je pravda, že těch jaksi pochybností u ní několik je. To vzdělání, kdy právnickou fakultu vystudovala na Slovensku, Panevropskou univerzitu, která měla problémy s akreditacemi. Myslím, že Česká advokátní komora ani ji neuznává na českém území jako…


Ale připouští výjimky. To jsem si někde přečetl v novinách.

Ano, ano. Ale je tam určitá pochybnost, je tam prostě diskuze. Pro paní Malou to samozřejmě, zpochybňování její odbornosti, asi příjemné není, ale to chápu, dá se to nějak vysvětlit. Problém je jiný, který tam vidím, třeba u toho vzdělání. Protože ta komunita právnická, vedení advokacie, soudci, státní zástupci a tak dále je hodně sebevědomá. Bývají obvykle velmi neústupní, špičky právnického světa. A samozřejmě při pochybnostech o vzdělání a erudici ministryně spravedlnosti už si tedy dovedu představit, jak tady třeba zmiňovaný předseda Ústavního soudu Rychetský, a Vy jste, paní, kdo, prosím? Já si to už dovedu představit. Nediskvalifikuje jí to, nebude to tam mít prostě nepřiměřeně těžké v tom resortu?
  
Teď jste mně připomněl Václava Klause, kterého jsem už jednou citoval. A který vždycky, když chtěl někoho trošku ponížit, tak mu říkal: „A vy jste kdo?“ A teď mně dovolte jednu minutovou odbočku. Jednou jsme měli, to jsem byl premiér a Klaus prezident, společné zasedání, nebo předseda Sněmovny, to teď nevím, to je jedno. Společné zasedání Bezpečnostní rady a přišel tam nějaký člověk a Klaus mu říká: „A vy jste kdo?“ A ten člověk říká: „Já jsem kandidát na prezidenta.“ Byl to blázen, kterého vzápětí odvezli do Bohnic, ale tenhle blázen na tu Bezpečnostní radu, pane Soukupe, proklouzl za zády tehdejšího policejního prezidenta jako jeho fiktivní doprovod. Takže ona ta věta, vy jste kdo, má docela oprávnění. Ale Vy znáte paní Malou z té televizní diskuze daleko hlouběji než já. Já si ponechám svoje hodnocení a řeknu Vám ho asi tak za půl roku.

Já jsem chtěl jaksi být trochu smířlivý. Zeptat se na to samozřejmě musím, protože veřejnost to zajímá. Ty informace zpochybňující její erudici jaksi veřejností běží. Premiér jí navrhl, má k tomu asi své důvody, tak jsem to chtěl zmínit a také zmínit svoji osobní zkušenost, která prostě nebyla negativní, no. Ale ono upřímně řečeno obecně platí to, že ministr možná nemusí být úplně nejlepší odborník v tom konkrétním oboru, ale měl by být především dobrý manažer a umět řídit tým.

To je věčná disputace, odborník a manažer. Můj názor je, že má být obojí.

Obojí, no, víte, většina ministrů je vždycky napadána z nedostatku odbornosti, a pokud tam dáte nejlepšího univerzitního profesora a nechci se dotknout univerzitních profesorů…

Já Vám rozumím.

…a ten nedokáže vycházet s lidmi a komunikuje s lidmi podřízenými e-mailem nebo něčím podobným, tak to zase nefunguje z jiného důvodu.

Pane Soukupe, Tomáš Baťa uměl dělat dobré boty a dokonce sám stál u té linky nebo běžícího pásu, a byl to skvělý manažer a navíc starosta Zlína, čili politik. Takže už sjednocoval tři funkce. Odborníka, manažera a politika. Když to dokázal Baťa, ať se o to snaží i další.

Tak, když jsme u té kumulace funkcí. Zmínil jste Tomáše Baťu. Máme Jana Hamáčka. Toho jste jmenoval ministrem vnitra a současně pověřil řízením Ministerstva zahraničních věcí. Do toho je předseda ČSSD a samozřejmě z titulu jaksi hlavy koaličního partnera místopředsedou vlády. Myslíte si, že to bude stíhat?

Já měl taky kumulaci funkcí, pane Soukupe. Byl jsem předseda sociální demokracie a předseda vlády. Občas jsem padal na hubu, to je pravda, ale snad jsem to zvládnul. Byl jsem teď u svého přítele Oldřicha Bubeníčka, který je hejtmanem Ústeckého kraje, ale současně také starostou Bíliny. Jak vidíte, také to zvládá. Stejně tak na Vysočině se to velmi dobře daří Jindřichu Běhounkovi. Takže uvedl jsem Vám tři případy, se skromností sobě vlastní jsem začal sebou, a pak je tam pan Bubeníček a pak je tam ten Běhounek. Dá se to zvládnout, ale je to dřina.

No, tam jde spíše o to, samozřejmě o to Ministerstvo zahraničních věcí, protože s tím je prostě spojená celá řada zahraničních cest, účastí na různých summitech, konferencích a tak dále. Já mám prostě obavu, že pan Hamáček to nebude stíhat fyzicky. Bude za sebe posílat náměstka, ať už to bude pan Poche nebo kdokoliv jiný, a samozřejmě v zahraničí ho nebudou brát. Co by se bavili s nějakým náměstkem. A vysvětlování, proč tam je náměstek a nejel ministr, protože k tomu má ještě jinou ministerskou funkci, myslím, že nikoho zajímat nebude. Takže mám prostě trochu obavy.

A nechtěl byste to taky trošku obrátit? Dobře, zahraničí vyžaduje četné služební cesty, ale Ministerstvo vnitra to nárok na zahraniční služební cesty tak výrazný nemá.

To nemá, takže si myslíte, že se to skloubit dá? No, uvidíme. Každopádně pan Hamáček si samozřejmě zaslouží šanci, aby ukázal, že to zvládne. On sám uvádí, že je to jaksi dočasné řešení, takže uvidíme.

Ano, měli jsme tady dočasnost, která trvala dvacet let. Ale já si myslím, že je schopen to zvládnout.

No, důležitým resortem, dalším důležitým resortem je Ministerstvo průmyslu. Tam je jmenována Marta Nováková. A jaksi ona není zase odbornice, a teď jsme u té manažerské a odborné části výkonu funkce ministra znova, na energetiku. Hovořil jste s ní o energetice?   

Samozřejmě, že ano, a říkal jsem přesně totéž, co teď říkáte Vy. Blahopřál jsem jí k titulu Manažer roku 2016. A je to kromě toho předsedkyně Svazu, ne průmyslu a dopravy, to je Jaroslav Hamák, ale Svazu obchodu. To je jiná organizace, SOCR, myslím, že má tuto zkratku. Říkal jsem, paní ministryně, nejtěžším problémem českého průmyslu je energetika. Budete muset spolupracovat s odborníky na energetiku. Nemusíte vládě předkládat energetickou koncepci, protože ta už je projednaná a schválená, ale budete ji muset umět prosazovat. Tak jsme o tom mluvili a myslím, že jsme se shodli, že tady to chce týmovou spolupráci.

Bude muset také samozřejmě umět čelit tlakům podnikatelských skupin. No, prostě to je energetická politika státu, výroba elektřiny, distribuce a tak dále je obor velmi bohatý, mocný a samozřejmě s sebou nese spoustu tlaků.

Který ministr, pane Soukupe, který ministr nečelí tlaku podnikatelských skupin?

Všichni, všichni.

V jakémkoli resortu.

Všichni, samozřejmě. No, když jsme u toho, o Ministerstvu zemědělství mluvit nebudeme. Pana Tomana už jsme probírali. Toho jsme hodnotili, tam Váš názor znám.

Kromě toho prezident Potravinářské komory, dříve i prezident Agrární komory, jak říkával Jiří Paroubek, kdo to má?

A já jsem upozorňoval, aby tam tedy nebyl reprezentantem zájmů jedné úzké skupiny zemědělců nebo potravinářů, ale i on si zaslouží šanci. Samozřejmě, že nadále se budu šťourat v jeho činnosti a tak dále, ale myslím, že si zaslouží šanci. To je naprosto jednoznačné.
Dalším případem, který mě osobně zajímá, je kultura. Mimo jiné média jaksi do gesce Ministerstva kultury spadají. Tam se stal novým ministrem kultury Antonín Staněk. No, kromě, a zase jsme u toho, že je manažerem dobrým, to nepochybuji, protože je primátorem velkého města Olomouc, ale o kultuře jsem tam nic neslyšel. O čem jste s ním hovořil? Jaký je, jaký je jeho…?

Tak zaprvé, jste-li primátorem tak velkého města jako je Olomouc, tak se musíte zákonitě starat o kulturu, mimo jiné, a musíte tedy s ní mít zkušenosti. Takže myslím si, že tady je ta kvalifikace naprosto v pořádku. A o čem jsem s ním mluvil? O svém oblíbeném tématu, kvůli kterému mě většina umělců srdečně nenávidí. O tom, že Ministerstvo kultury, milý pane Soukupe, by mělo daleko více podporovat takzvanou mrtvou nebo chcete-li neživou kulturu. To jest ochranu kulturních památek, které nám někdy padají na hlavu, a redukovat svoji podporu takzvané živé kultuře, kde v avantgardních divadlech často počet herců je vyšší než počet diváků. A uváděl jsem mu jako poslední příklad Divadlo na provázku a ty červené trenýrky, které vycházely z půvabného otvoru v ženském těle.

Na druhou stranu jsou tam některé věci, na které můžeme být rádi. Váš mluvčí Jiří Ovčáček je jaksi hlavní postavou divadelní hry. A teď jsem se dozvěděl, že i já. No, tak to je…


Když na tu hru budou chodit lidi a zaplatí tučné vstupné a to divadlo nebude vyžadovat žádné dotace od města, od kraje nebo od Ministerstva kultury, proč ne. Já se těším, až se stanu také jednou nějakou postavou nějaké divadelní hry, a nebude mně to vůbec vadit. Ale znovu opakuji, ta hra by neměla být dotována.

Dotována, tam to Vaše stanovisko je zřetelné.

To není Shakespeare. Ostatně Shakespeara taky nemusíte dotovat, na to chodí diváci sami.

Sami a rádi. Tam je to stanovisko jasné. Víte, já jsem si, co se týká té kultury, četl takovou poměrně tlustou brožuru nebo prezentaci, kterou uveřejnil Andrej Babiš, o činnosti té minulé vlády a každému resortu se tam věnoval a vysvětloval, co všechno dobrého udělali. No, a u té kultury v zásadě nebylo nic jiného, než že se podařilo, ono tam tedy toho bylo více, ale vypíchnu dva body, které tam jaksi vydávali jako úspěch resortu pod vedením Andreje Babiše. Dokončení rekonstrukce Národního muzea a Státní opery, což je jistě chvályhodné. Problém je, že samozřejmě ta rekonstrukce začala už dávno, dávno předtím, než se Andrej Babiš stal předsedou vlády. To znamená, o ní nerozhodl. Takže z tohoto pohledu tam vlastně nic úspěšného nebylo.

Tak upřímně řečeno, já jsem Vám svůj vztah k české kultuře řekl a říkám to se smutkem, protože česká kultura je charakterizována mnoha slavnými jmény. Seifert, Kundera, Hrabal, kdybych tady byl půl hodiny, tak neskončím s tímto výčtem. Místo toho tedy máme někde druholigové ne-li třetiligové umělce, kteří natahují ruku po dotacích. A jediná odpověď je, přes tu ruku je plácnout, pane Soukupe, a říct, vydělej si na to sám, když jsi tak dobrej, vydělej si na to sám. Nebreč, že tvoje kniha nezískala na čtenářském trhu úspěch. Asi nebyla dobrá.

Ta Vaše argumentace má logiku. Samozřejmě si dovedu představit, kolik jaksi umělců bude protestovat, protože jsou přesvědčeni, že jaksi umění je nezisková činnost ze samé podstaty a měl by ji platit stát. Ale to je dlouhá debata, diskuze, můžeme se jí samozřejmě někdy věnovat, ale myslím si, že dnes na to už dál prostor není. Pane prezidente, mě zaujal ministr dopravy Dan Ťok. On několikrát říkal, že v další vládě už nebude, že nesouhlasí se směřováním ANO, nesouhlasí s vývojem ve společnosti a tak dále. Tak trochu i naznačoval, že nesouhlasil s výsledky prezidentských voleb a tak dále, a přesto ministrem zůstal.

No vidíte, a pak se o mně říká, že preferuji každého, kdo s výsledkem prezidentských voleb souhlasí, a naopak. Nicméně s Danem Ťokem na expertním týmu v Lánech jsem měl velmi dlouhou debatu a to, co musím poctivě uznat, je, že předložil velmi podrobný dlouhodobý investiční plán rozvoje dopravního systému. Včetně toho, kdy se ta stavba zahájí, kdy skončí a kolik bude stát. No výborně, tak teď jde o to, aby se to také skutečně splnilo.
Ale musím si trochu postěžovat, před chvilečkou jsme mluvili o energetice a já žádný takový analogický plán o energetické investice nevidím. Tady byl jeden tendr na Temelín, který se zrušil, a to je pomalu všechno. Čili tady vidím největší mezeru v té jinak velmi sympatické myšlence desetiletého investičního plánu.

Já jsem se na to koukal. Víte, já když to zmíním, teď dvě věci. Mně se líbí vyjádření Dana Ťoka na pro mě nepochopitelný plán Českých drah za státní peníze, nebo státní podnik bude kupovat své konkurenty, aby se znovu stal monopolem. Poměrně ostře se vůči tomu ohradil. Mně to přišlo neprosto nepochopitelné. Ta konkurence donutila České dráhy, aby se chovaly slušně, zlepšily kulturu cestování a ty nenapadne nic jiného, než uvažovat o tom, že miliardy ze státního podniku použijí na koupi těch konkurentů. No, tak to mi přišlo nesmyslné. Na druhou stranu…

Když jim dáte volnou ruku, tak to možná tohle zvěrstvo udělají. Je potřeba je držet na krátké oprati.

A ministr Ťok dal jasné stanovisko, že takový plán považuje za minimálně diskutabilní. Co se mi teda ale zase hrubě nelíbí, anebo respektive nelíbí, já to nechápu, je ten tendr na mýto.

Jo, já už jsem to musel nastudovat, tak dlouho, a byl jsem ne ovlivňován, ale řekněme diskutován s tolika lidmi, že už z toho mám hlavu v pejru, jak se říká, a přece jenom o tom něco vím. Při vypsání tendru na mýto, ale to už jsme jednou diskutovali.

Diskutovali, no.

Byla udělaná základní strategická chyba, a sice že se tam dostalo těch devět set kilometrů silnic první třídy. A já mám silné podezření, že hlavně kvůli tomu, aby vyhrál ten satelitní systém.

Samozřejmě, o tom jsme diskutovali.

Teď Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy, Svaz měst a obcí, mimochodem jejich prezidenty mám ve svém expertním týmu, všichni proti tomu protestovaly. Já jsem říkal, víte co? Pojďme se dohodnout na tom, že odpískáte ten požadavek na devět set kilometrů, protože je to absolutní blbost. A všichni víme motivy, které k tomu vedly, to zaprvé.

A zadruhé, a to mně teď zrovna ministr Ťok včera říkal, dejte nám seriózní přehled využití mýtných bran, aby to nebyly jenom plakátovací tabule. Do toho už se investovaly takové peníze, že udělat z nich staré železo, je chybná investice. To znamená, tvrdí mi, a já si to rád přečtu, až to dostanu, že to může sloužit například pro policii, SPZtky a tak dále. A pro řadu dalších konkrétních věcí. Víte co mě tam nejvíce zajímalo? Vážení kamionů, protože kamiony jsou často přetěžovány. Tím samozřejmě ničí naše silnice. Jednou Mirek Grégr přišel s takovou hezkou ideou pojízdného, jak se tomu říká? No vážidlo. Říkejme tomu vážidlo. A tak to se moc neosvědčilo. Ale tohle ty mýtné brány by zřejmě zvládly.

To údajně dokáží, ano.

A tím by si na sebe možná i vydělaly, protože to přetěžování je obecný nešvar, který je, troufám si tvrdit, u většiny kamionů.

Mně to je jasné a myslím, že jste to pojmenoval správně. Já jenom prostě nechápu principiálně, proč takovou činnost jako výběr mýta od kamionů, které jezdí po státní silnici, která patří státu, a jsou kontrolovány tedy mýtnými branami, které patří státu, nemůže provozovat stát sám, ale dobře.


Vy jste takový etatista, pane Soukupe, ale podívejte se, mně by to v zásadě nevadilo. Já si ale myslím, že tam jsou nějaká obchodní tajemství, nějaké licence spjaté například s firmou Kapsch, abych byl konkrétní.

Ano, anebo vstup do té firmy a tak.

A je zase otázka, jestli se vám vyplatilo při té etatizaci nejdřív zaplatit za ty licence.

No, etatista ono to tak úplně, asi v určitém směru ano, protože naše debaty, ne jen s Vámi, ale i s jinými politiky, jsou vždy o výdajích státu, co by se mělo zvýšit, důchody, investovat a tak dále a tak dále, co všechno by se mělo udělat ze státních prostředků. No a já zase vidím tu stranu příjmů. No, tak se snažím diskutovat samozřejmě o daních, což je ten základní zdroj příjmů státu, ale také o činnostech, které prostě státu mohou přinést peníze, o nic jiného nejde.

Zapomněl jste na třetí činnost a budete první, kdo o tom bude slyšet, protože jinak o tom budu mluvit jedenáctého července před Sněmovnou. Částečně, ale jenom jednou větou, o tom mluvil i premiér Babiš, když se zavazoval, že nepřipustí plýtvání. Pane Soukupe, tahle země, kdysi se říkalo, že je rozkradená, částečně je to pravda. Kdysi se říkalo, že je spálená, ale to souviselo s tím rozkradením nebo vytunelováním. Poslední vytunelování nám předvedl pan Bakala v kauze OKD, že? Takže to pokračuje, bohužel.
Ale tahle země je proplýtvaná, jestli tomu rozumíte. Plýtvání není totéž co krádež. Plýtvání v podstatě znamená, že to, co můžete udělat za určitý obnos peněz, díky své neschopnosti nebo manažerské nezkušenosti uděláte několikrát dráž. Ty prostředky jsou prostředky státu. Takže je zaplatíme my všichni jako daňoví poplatníci. A dovolte jenom jeden jediný příklad, protože vím, že máme málo času. Předminulé Ministerstvo, tedy paní Marksová, práce a sociálních věcí si objednalo tři počítačové systémy v celkové hodnotě jedna celá jedna desetina miliardy korun. Ty systémy nefungují a v podstatě se musejí vyhodit.

Takových příkladů ve státní správě najdete více.

Najdeme, ano, samozřejmě, že ano, ale najděte někde na ulici miliardu. Víte, co byste za tu miliardu dokázal udělat?

Ano, to je jaksi legitimní názor nebo legitimní stanovisko, že i úspory jsou zdrojem příjmů, to je pravda.

A dokonce se říkalo, a i když nemám ekology rád, tak v tomhle mají pravdu, že nejlevnější energie je energie, která se nevyrobila a uspořila. A velmi, velmi fandím tomu programu Zelená úsporám. Je to snad jediný program včetně kotlíkových dotací, kde ti ekologové prospěli republice.

Od prezidenta Zemana jsou pochváleni ekologové. To prostě svědčí o tom, že už jste jednou nohou na dovolené, protože jinak si to nedovedu představit.


No je to pravda. Je to pravda.

Ale máte v tomto naprostou pravdu.

Pane prezidente, my jsme hovořili o vládě a probrali jsme několik ministrů celkem optimisticky. Co ale tak úplně optimistické není, jsou ta jednání o té důvěře. Za Vámi přišel, byl v týdnu, myslím že v úterý, předseda komunistů Vojtěch Filip, a dal velmi nervózní stanovisko, že komunisté ještě tu svoji podporu zváží, protože prostě nejsou spokojeni s vágním programovým prohlášením vlády, které neobsahuje termíny. S tím, že jim Andrej Babiš nevyšel vstříc v resortu spravedlnosti, v resortu zdravotnictví, ve státních podnicích, obsazení míst v dozorčí radě. Konkrétně šlo o jedno místo v dozorčí radě ČEZU a tam chtěli myslím dát nějakého auditora. No, myslíte si, že na tomhle, na té nespokojenosti Vojtěcha Filipa a vedení komunistů ten projekt vlády s důvěrou zhavaruje?


Všichni jsme sice nespokojeni, to je dokonce dobrý motor pro život, ale v tomto případě ta nespokojenost nemá racio. Mimochodem, když se podíváte z okna, tak s Filipem byl, ale ono to vlastně odsud není vidět, Pavel Kovalčík, který mně sem přivezl višničku. Ta višnička byla malá, ale po těch patnácti letech už plodí, a vždycky, když se spolu vidíme, tak vzpomínáme, jak špačci žerou višně. Ale občas něco zbyde i na mě. Nuže oba dva jsem ujistil, že pokud jde o Andreje Babiše, ta záležitost s ČEZEM se vyřeší do září. Tam byly nějaké problémy opožděných nominací, pokud jsem správně informován. A říkal jsem jim, podívejte se, nespěchejte. Máte před sebou, když to dobře dopadne, tři a půl roku. I Bůh stvořil svět za sedm dní. A vy byste chtěli mít všechno v jednom jediném dnu, dnu hlasování o důvěře. Já velmi rád pomohu, budete-li si to přát, při prosazování vašich požadavků, protože samozřejmě tolerance nebo podpora si zaslouží takovou vstřícnost. Ale na druhé straně následujte Boha a čekejte i zbývajících šest dnů.

Uvidíme, jak na to zareaguje. No já tedy úplně optimistický nejsem.

Komunisté na srovnání s Bohem…

No právě no, asi nebyli úplně nadšení.

…asi nebudou reagovat jako ateisté příliš nadšeně, to máte svatou pravdu.

No, tak aby, no uvidíme, v sobotu má jejich jaksi Ústřední výbor, tak myslím, že se ten orgán jmenuje, nejvyšší kolektivní orgán strany, rozhodnout. No, uvidíme, já tedy osobně optimistický příliš nejsem, ale jak je vidět, sázky ne úplně vyhrávám, tak se o to tedy sázet, pane prezidente, nechci. No, když by to nedopadlo, ty předčasné volby, stále si myslíte, že by to byl podvod na voličích?

Byl by to dokonalý důkaz neschopnosti politiků. A v tomto případě, kdyby někteří sociální demokraté hlasovali proti, tak neschopnosti sociálních demokratů. Kdyby někteří komunističtí poslanci nehlasovali pro, tak neschopnosti dalekého výhledu ze strany komunistů. V tomto případě bych byl asi nucen změnit svůj názor a říci, tak si tedy zvolme schopnější politiky, ale já jsem, pane Soukupe, stejně optimista. Já myslím, že vláda tu důvěru dostane.

V podstatě to bude zřejmé v sobotu, protože komunisté řeknou, zda ji podpoří, nebo nepodpoří. A jestli to udělají odchodem ze Sněmovny a snížením kvora, anebo aktivním hlasováním, to asi už důležité není. Každopádně…

Ne, to se hluboce mýlíte. To důležité je. Když hlasujete pro, má to daleko větší efekt. Nemyslím psychologický, aritmetický, tak si to spočítejte, než když jenom snížíte kvorum.

To ano, ale tam, víte, jak to je. Pokud by komunisté odešli, tak by museli hlasovat pro vládu úplně všichni poslanci hnutí ANO a ČSSD.

No a o to právě jde, což se nikdy nestane.

A bylo by to velmi rizikové.

Někdo je nemocný, anebo je zdravý, ale chce kamuflovat svůj protest fiktivní nemocí.

No a tam by to bylo velmi rizikové a potom komunisté by museli říkat, ale proboha to už byl váš problém, ne náš. My jsme se zachovali státotvorně. No, to uvidíme nejpozději jedenáctého července.

Tak tak.

Pane prezidente, já jsem Vám chtěl poděkovat za dnešní rozhovor. Poděkovat Vám samozřejmě za celý půl rok do prázdnin, který jsme spolu strávili, každý čtvrtek jste mi věnoval hodinu, já si toho velmi vážím a děkuji za to.  

A já se těším, že najdete chvilečku času, abychom ne tuto slivovici, ale jinou, kterou zde už mám připravenou, vypili a připili si na to, že někdy koncem srpna nebo začátkem září podle toho, jak nám to oběma vyjde, obšťastníme naše milé diváky televize Barrandov další přátelskou diskuzí. A já si nesmírně vážím našeho přátelství. Je to málokdy a o to je to cennější.

Děkuji, pane prezidente. Ode mě, nemá se říkat, já také, ale tentokrát řeknu, já také. A přeji Vám, abyste si odpočinul, abyste příjemně v klidu strávil dovolenou a nabral síly do dalších bitev. Vím, že si to velmi zasloužíte, pane prezidente.

Děkuji a loučím se, nakrátko doufám, i s diváky televize Barrandov.

A mně nezbývá, než se přidat ke slovům pana prezidenta. Děkuji Vám za pozornost a těším se po dovolených na konci srpna.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 28. června 2018

zpět na seznam zpráv