Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

20. září 2018

Dobrý večer, vážení diváci Televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. No, čtvrtečního, předtáčíme jej ve středu na Pražském hradě, protože pan prezident ve středu odpoledne odjíždí na oficiální návštěvu Německa, a na obrazovce tedy bude ve čtvrtek. Doufám, pane prezidente, že ten jeden den prodlevy nebude pro aktuálnost pořadu nic moc znamenat. A dobrý večer a dobrý den, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, je středa poledne a vím, že za sebou máte jednání vlády. Musím se tedy zeptat na výsledky Vašeho jednání a samozřejmě předpokládám, že většina diváků už ve čtvrtek, kdy budeme vysílat, ty výsledky zná. To znamená, o čem jste jednali, proč jste tam šel a bude se to opakovat?

Šel jsem tam, protože vláda jednala o rozpočtu, a rozpočet, jak dobře víte, je základní zákon roku a prezident by u toho neměl chybět. My jsme ovšem předtím s panem premiérem a s paní ministryní financí měli v Lánech velmi podrobnou diskuzi o rozpočtu, takže dnes jsem jenom shrnoval některé dílčí připomínky s tím, že mám radost, že se podařilo schodek rozpočtu snížit z původně plánovaných padesáti na čtyřicet miliard, to zaprvé. A zadruhé, a to je možná ještě důležitější, že došlo ke shodě všech ministrů, takže když se dnes hlasovalo, tak se hlasovalo jednomyslně.

Jednomyslně, to je sen Andreje Babiše. On tu vládu rád řídí tak, že je jako tým a že jsou všichni online a tak. Pane prezidente, my jsme situaci okolo státního rozpočtu probírali v minulém vydání Týdne s prezidentem poměrně podrobně, ale já na to musím zareagovat. To plánování ministrům obvykle moc nejde. Tedy ministrům, Andrejem Babišem počínaje a dále, moc nejde. Naplánují schodek a výsledek je potom trochu lepší. Ten schodek čtyřiceti miliardový, ano, je lepší než ten padesáti miliardový původně navrhovaný, ale pořád je to schodek.

Pane Soukupe, Vy jste krajně nespravedlivý.

Ne, já jsem nedokončil otázku.

Já bych s Vámi souhlasil tehdy, když by někdo naplánoval schodek řekněme těch padesát miliard a byl sto miliard. Mimochodem to a ještě v horším provedení se povedlo panu Kalouskovi, když byl ministrem financí.

V roce 2008.


Ale jestliže má lepší výsledky, než se původně plánovalo, tak to zaslouží pochvalu, nikoli kritiku.

Ano, pokud je to výjimečné. Pokud to výjimečné není, tak to spíše znamená, že se to špatně plánuje, pokud se to opakuje.

Ale ono je to výjimečné, protože co Vy víte, jak se bude vyvíjet situace například na světovém ekonomickém trhu, kde teď zuří válka mezi Čínou a Amerikou. Víte, co je to černá labuť?

Ne.


Ne? To jeden z autorů, jehož jméno jsem právě teď úspěšně zapomněl, přišel s fenoménem takzvané černé labutě, což není nic jiného než synonymum pro nepředvídanou, ne nepředvídatelnou, ale nepředvídanou událost, černá labuť. A my teď máme, a o tom dnes mluvila, když jste se mě na to ptal, paní ministryně Schillerová, makroekonomickou predikci, která očekává mírné zpomalení ekonomického růstu, a já jsem jí oponoval, že může přijít černá labuť díky válce mezi Amerikou a Čínou, a že to zpomalení může být daleko větší a dokonce může vést k ekonomické krizi.

Ale já na to upozorňuji už několik pořadů. Několik pořadů nejen s Vámi, ale i s ostatními, že ty predikce příjmů jsou poměrně optimistické, mimo jiné Ministerstvo financí zřizuje ten Výbor pro rozpočtové prognózy, který upozorňuje na to samé. My jsme o tom hovořili a o té historii, pane prezidente. V roce 2016 ten rozpočet nevyšel o sto třicet miliard, což je částka, ke které se budu vracet, a máte pravdu, že pan Kalousek to měl ještě horší, tomu nevyšlo o dvě stě miliard, ale na druhou stranu to znamená, plánoval…


On predikoval růst čtyři procenta a v tom čísle se výborně strefil, akorát to bylo minus čtyři.

Akorát, že tam bylo znamínko minus. No ano, ale sám to říkáte, můžou přijít události, které ten výhled podstatně zhorší.

To ano.

V tom roce 2008 upřímně řečeno to nebylo nic nepředvídatelného.

Ale bylo, samozřejmě, že bylo.

Nebylo, pane prezidente.

Protože nikdo neočekával, že zaprvé, banky budou tak stupidní, že budou půjčovat na sto procent, to byly ty americké hypotéky, to žádný opatrný bankéř neudělá. A zadruhé, americká administrativa přijala dva, slovy dva zákony, které toto bankám umožňovaly a dokonce podporovaly ty přemrštěné hypotéky. Takže platí to, co jsem říkal paní ministryni, krize nejsou jako cyklický pohyb, něco dle přírodního zákona. Krize jsou důsledek blbosti jednak politiků a jednak bankéřů.

Já jsem rád, že ta debata je trochu živější, ale budu trochu oponovat. Už v roce 2008 spousta ekonomů upozorňovala na to, že ta krize nevznikla proto, že banky půjčovaly na sto procent, ale krize vznikla proto, že ty banky ty dluhy vůči domácnostem daly do jednoho balíčku, a ten prodaly. A další banky jej prodaly dále a dále a dále a všichni na tom měli provizi. Říkali tomu finanční deriváty.

Ano.

Ale byly to v podstatě zabalíčkované jedny dluhy, které se obchodovaly dále a dále a dále, a pak ty provize už byly větší než ten dluh samotný.

Máte naprostou pravdu, pane Soukupe, až na to, že jste zapomněl, že tohle už byl důsledek. Primární příčina byla hypoteční krize.

Ta primární příčina byla hypotéka a možná ta krize vznikla právě z toho, že ty deriváty se přeprodávaly, a ten obrovský vysavač na peníze prostě způsobil velké problémy.

A mimochodem nikdo tomu nerozuměl, nikdo nerozuměl pořádně tomu, co jsou deriváty. A víte, co je paradoxní? Nerozuměli tomu ani burzovní makléři.

No právě, a ty různé ratingové agentury všem těm přeprodávačům těch balíčků, tedy těch finančních derivátů, dávaly ty nejlepší ratingy a nikdo vlastně nezkoumal, co v těch balíčcích je, a pak se to zhroutilo. No, ale někteří ekonomové, a já na to upozorňuji také, upozorňují, že právě ty celní války mezi Čínou a Spojenými státy, mezi Spojenými státy a Evropou, Českou republiku můžou zasáhnout velmi výrazně.

Samozřejmě.

Právě proto, že jsme proexportně orientovaná ekonomika.

Samozřejmě.

Opravdu pořád trváte na tom, že ten rozpočet je v pořádku?

Rozpočet je v pořádku a samozřejmě, že Česká republika nemůže ovlivnit americkou obchodní válku vůči Číně a naopak. Čili za daných podmínek je rozpočet v pořádku a já jsem s ním spokojen.

Dobře, prodiskutovali jsme to. Vaše stanovisko je jasné. Já jsem mimo jiné v úterní Aréně měl ministryni Schillerovou, a ta ty argumenty říkala docela srozumitelně a odpovídají Vašim závěrům, tak předpokládám, že v tomto směru alespoň vláda je tedy s prezidentem republiky v souladu, což je asi správně.

Pane prezidente, víte, já Vám dám takový příklad. Pokud chci vychovávat děti, musím je naučit spoustu různých činností, disciplíně, životosprávě, pravidelnosti školní docházky, zdravé výživě a tak dále, abych z nich měl radost. Já bych docela rád měl radost i ze stavu českého státu. Já jsem se díval na ten rozpočet a mně tam přijde, pokud odhlídnu od jaksi řečí, jak nás čeká skvělá budoucnost, jak se máme dobře, málo těch konkrétních věcí, které pak tvoří, jako třeba u těch dětí tu výchovu, ty jednotlivé konkrétní věci, které se v případě státu nazývají z mého pohledu reformy. Chybí mi tam jasná vize penzijní reformy, zdravotnického systému, poskytování dotací, třeba podpory sportu, o které už jsme hovořili, a další. Nechybí Vám také jasné reformy v jednotlivých rezortech?

Já jsem dnes na vládě a předtím v Lánech na expertním týmu říkal panu ministrovi školství, že považuji za nešťastnou reformu, která zavedla inkluzi. Víte, pane Soukupe, reforma nemusí být vždycky pozitivní. Reforma může být i negativní, a toto je krásný příklad. Kdyby se ty peníze, které se neustále stupňují, měly to být dvě miliardy, teď už jsou to čtyři miliardy, daly na speciální školství, aby se pomohlo těm postiženým dětem, bylo by všechno v pořádku. Takhle kvůli nějakému bláznivému sociálnímu experimentu dáváme postižené děti do normálních škol, kde nikdy nemohou být úspěšné. Vždycky budou poslední.

V názoru na inkluzi se shodujeme. Vláda tedy říká, že bude utlumována. Paní exministryně Valachová říká, že ten proces už se zastavit úplně nedá. Jste spokojen se stavem toho, jak se tedy utlumuje ten projekt inkluze? Je to dost rychlé?


Já se snažím zejména pana ministra školství přesvědčit, že by ten projekt měl utlumovat ještě rychleji, a budete první, komu řeknu, že jsem si prostudoval i metodické pokyny k provedení inkluze. A víte, co jsem tam našel, pane Soukupe?

Řekněte mi to.

Že postižený žák má být spolu s pedagogickým asistentem oddělen paravánem v té normální třídě od ostatních dětí. Jinými slovy, jestliže, a pan ministr školství mně to potvrdil při té nedávné diskuzi v Lánech, čili jinými slovy pokud někdo, kdo zastává inkluzi, argumentuje socializací těch postižených dětí…

Tak je asi nebudu oddělovat paravánem.

Tak asi je nebudete oddělovat paravánem.

To je zcela evidentní nesmysl.

Přesně tak.


Pokud to tam je, tak je to bez diskuze zcela evidentní nesmysl.

Já jsem při tom tlaku na srozumitelné reformy, to znamená dlouhodobé reformy, změnu, nechtěl říci, že ad hoc přidání tomu, ad hoc přidání onomu, nebo ad hoc změna, musí být vždycky špatně. Jenom to neumím přesně zhodnotit, pokud nevím, kam ta vláda tedy chce. Tím chci říci, že odvolání jednoho úředníka samozřejmě nemusí být špatně, nebo zrušení úřadu, ale potřeboval bych vědět tu vizi. Tam, kam se budou posouvat.

Zrušení úřadu mě velmi potěšilo v případě Fondu pro další vzdělávání, kde paní ministryně Maláčová oznámila, že propustí šest set padesát úředníků naprosto zbytečné instituce. Jen tak dál, tohle by měli dělat všichni ministři.

No ale to je přece jednotlivost, šest set, ale když vidíme, kolik je zaměstnanců státní správy nebo veřejné správy, tak stále to stoupá.

Máte pravdu, ale každý začátek je těžký, a znáte to přísloví, i cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem.

Nebo malý krůček pro státní, velký…

Ano.

Dobře, víte, mě zase potěšila v tom rozpočtu, státním rozpočtu, jiná věc, a to přidání penzistům. Devět set korun navíc, kdy průměrná penze už by mohla být přes třináct tisíc korun, a tím by se tak trochu odpoutala od minimální mzdy. To zase potěšilo mě, i když jsem měl tedy výhrady k plánovaným příjmům.


Ne jenom to, ale mě zase potěšilo jako bývalého ekonoma, chcete-li, že je pětadvacet miliard přebytek na penzijním účtu. To tady nikdy, opakuji, nikdy nebylo. Protože rostou mzdy a protože je extrémně nízká nezaměstnanost.

Nezaměstnanost, to znamená počet přispěvatelů do toho penzijního fondu je vysoký.

Takže bylo by dobré nechat si tyhle peníze jako rezervu pro ty horší časy, kdyby náhodou díky protekcionistickým opatřením velmocí přišla zbytečná, opakuji, zbytečná ekonomická krize.

Pane prezidente, další téma, které hýbe veřejností a médii je kauza, v uvozovkách kauza, padesáti syrských sirotků, které by Česká republika měla přijmout. Přišla s tím europoslankyně Šojdrová, europoslankyně za KDU, a ono je to takové zvláštní. Já jsem i v jiném svém pořadu, v té Aréně úterní, říkal, že mám trochu podezření, vždycky, když politici dva týdny před volbami přijdou s něčím velmi humanistickým, tak mám trochu podezření, zvláště když ti samí politici za celé čtyři roky, kdy volby nebyly, s žádným humanistickým prohlášením nepřišli. A tenhle ten krok mi přijde opravdu brnkání na city, protože samozřejmě každý z nás, pokud vidí sirotka nebo dítě v potížích, pomoci chce. Teď jde jenom o to, jestli to není pouze politikum a zneužívání těchto pocitů. Můj názor je jasný, já se domnívám, že to je politikum a že o ty sirotky v zásadě nejde, protože kdyby šlo, tak bychom pomáhali ve větším, velkém, systematicky a zejména tam, v Sýrii.

Tenhle problém byl aktuální v roce 2012. A protože nebylo před volbami, tak paní Šojdrová na něj vůbec nereagovala. Teď je před volbami a paní Šojdrová se ozvala. Podívejte se, já jsem byl v Jordánsku a setkal jsem se tam s představiteli Medevacu. Víte, co je to Medevac? Víte, výborně. Tam prostě čeští kardiochirurgové operovali syrské děti, lhostejno, zda jsou nebo nejsou sirotci. Lhostejno, kolik jim bylo let. A to je přesně to, co máme dělat, poslat tam zateplené stany.

No jo, jenže tito lidé, kteří opravdu, ta mezinárodní organizace lékařská na pomoc skutečně postižených lidí, tito lidé tam pracují. Ti, kdo to organizují, to organizují proto, že jsou o tom přesvědčeni, a neutíkají s tím čtrnáct dní před volbami do novin anebo tu organizaci nezakládají čtrnáct dní před volbami.

Já nevím, co paní Šojdrová v životě udělala, neznám žádné její životní dílo, ale znám velvyslankyni paní Evu Filipi, která se k iniciativě paní Šojdrové vyjádřila velmi kriticky a která přitom například nedávno výrazně pomohla propuštění dvou německých občanů ze Sýrie. To je konkrétní výsledek, takže víte, pane Soukupe, celý můj život je v podstatě konflikt s lidmi, kteří v životě nic nedokázali, ale o to hlasitější jsou. A obávám se, že paní Šojdrová mezi ně patří.

Ono to politikum může být docela šikovný tah před volbami jak oslabit pozice Andreje Babiše.


Jistě, děti jako živé štíty, že?

Tak. No, ona TOP 09 mimo jiné ten bod chce dát na jednání Poslanecké sněmovny, ale já jsem se chtěl vrátit k té velvyslankyni Filipi. Ona, nevím, jestli to kritizovala, já myslím, že paní velvyslankyně nekritizuje politiky, tak, jak jsem to četl. Ona jenom řekla pravdu. Ona řekla, že to právně není tak jednoduché.

No jistě.

Že Sýrie pravděpodobně nikdy nedovolí dát své občany, své děti k zahraniční adopci. A mimo jiné to není jednoduché ani právně na české straně. Takže ono by to možná dopadlo jako všechny ty možné předvolební kauzy, že se to před volbami otevře a pak po volbách se zjistí, že to prostě nejde.


Ano, ano, slibuji všechno, ale po volbách neudělám nic. Pane Soukupe, do Sýrie se už vrátilo dvě stě tisíc občanů, kteří uprchli před občanskou válkou. Dvě stě tisíc samozřejmě včetně dětí. Čili, snažme se působit, aby občanská válka skončila, aby ji nerozdmýchával nějaký blázen, islamista a podobně, a v takovém případě Sýrie byla bohatá země. Tam se všichni lidi uživí. A posílejme těm lidem zateplené stany, ať ty děti se tam mají dobře, a nesnažme se je převážet tisíce kilometrů daleko do úplně odlišného kulturního prostředí.

Mimo jiné jsem se koukal, že z pětadvaceti, já tedy nevím, jestli zrovna zateplené stany jim moc pomůžou, ale z dvaceti pěti nejchudších zemí světa je dvacet tři v Africe, to o něčem svědčí. Když jsme u toho, a já teď nechci, abych vypadal jako nehumanista nebo nelida, dvacet tři nejchudších z pětadvaceti nejchudších států světa je v Africe. Ta situace dětí, ta nepochybně není dobrá. Není dobré tedy, aby se Česká republika, pokud se nám tak daří, angažovala více? Třeba v těch mezinárodních organizacích, systémově?

To je velká otázka, protože já jsem s hrůzou pozoroval fenomén takzvaných dětských vojáků v afrických občanských válkách. To byly vyloženě děti, které byly vyzbrojeny mačetami, a tam si vzájemně usekávaly ruce, takže počet mrzáků je extrémně vysoký, a s tím samozřejmě souvisí i byť nízké náklady na zdravotní péči. Čili položte si velice prostou otázku, kdo za to může. Nechci být krutý, ale Afrika až na několik málo výjimek, zejména na severní Afriku, je prolezlá třemi neduhy. První se jmenuje AIDS, druhý se jmenuje občanské války včetně genocidy, jako byla ve Rwandě, a třetí se jmenuje korupce. To znamená, když tam posíláte pomoc, pane Soukupe, ona se k těm lidem vůbec nedostane, tu pomoc shrábnou ti takzvaní oligarchové.

Když to pošlete tamní vládě, tak asi ne.

Ale to víte, že ano, když to pošlete vládě, tak se to rozdělí.

Tak se to tam někde ztratí, no.

Tak se to rozdělí.

Ale podpora těch mezinárodních organizací. Já jsem to téma zvedl jenom proto, abychom nevypadali jako nehumanisté, protože tedy, jak já předpokládám, i Vy samozřejmě dětem pomoci chcete.

Určitě ano, ale pomáhat dětem, a ne pod záminkou pomoci dětem pomáhat africkým oligarchům.

Oligarchům anebo hrát si svoji vnitrostátní politiku, to mě na tom trochu naštvalo.

Tak, před volbami, měsíc před volbami a paní Šojdrová, která šest let mlčela, si měsíc, možná týden po volbách na tahle velkohubá prohlášení ani náhodou nevzpomene.

Samozřejmě. A odbyde se to nějakým prohlášením, že se zjistilo, že to není realizovatelné, a pak už o tom nikdo mluvit nebude.


Tak, tak, tak.

Mimo jiné, pane prezidente, když jsme u těch dětí, já jsem třeba, no všiml jste si, že Eva Michaláková, ta matka, která se soudí v Norsku o své syny, definitivně přišla o rodičovská práva?

Záleží na tom, čemu říkáte definitivně. Ona přišla o rodičovská práva díky norskému nejvyššímu soudu.

Ano.

Na druhé straně, někdy na jaře tohoto roku se tvrdilo, že do půl roku vydá rozhodnutí i Evropský soud pro lidská práva.

No, ale nevydal.

Zatím nevydal. Teprve potom to bude definitivní, do té doby ne.

Tak z hlediska norského práva je to definitivní, soud potvrdil v poslední instanci rozhodnutí toho úřadu pro ochranu dětí, který se tam jmenuje Barnevernet, a pro Evu Michalákovou v tuto chvíli je to konečná, pokud to zvrátí Evropský soud pro lidská práva, tak se ta situace může změnit. Nicméně my už o tom hovoříme rok, nestalo se zase jako obvykle nic. V televizních debatách se o tom hovoří, média o tom napíšou a výsledek je nula. Eva Michaláková v tuto chvíli pravomocně přišla o své děti. Mě tedy trošku zarazilo, že… Angažovala se v tom paní Šojdrová?


Pravomocně, to je právě ten spor. Čekáme na ten Evropský soud, já jsem samozřejmě, když jsem teď přijímal nového norského velvyslance…

Minulý týden.

…znovu upozornil na tuto záležitost. Řekl jsem mu to, co už jsem říkal jednou a co bylo kvitováno ne příliš přívětivě, a sice, že mě Barnevernet tak trochu připomíná Lebensborn. Víte, co to byl Lebensborn?

Ano.

Tak vidíte, takže jinými slovy, já vím, že je to kruté přirovnání, ale na druhé straně…

Co Vám na to řekl, by mě zajímalo?

… ta kritika Barnevernetu přichází i z norské strany.

Ano, to jsem si všiml. A co Vám na to řekl ten velvyslanec? Protože víte, už minule jsme se trochu dohadovali, že jedna věc jsou řeči, které politici, promiňte, pane prezidente, ale jste také politikem, vedou, a druhá věc jsou ty výsledky. Co Vám na to ten velvyslanec řekl?

Říkal, že se na to podívá a že to bude tlumočit své vládě. Víte, že jsem předchozí velvyslankyni zakázal účast na ceremonii 28. října přesně z tohoto důvodu. To nebyl osobní atak na ni, ale nesouhlas s politikou norské vlády.

Já vím, ale já Vám můžu říct, co se stane. On to sice bude tlumočit na Ministerstvu zahraničních věcí, ti to napíšou do nějakého bodu, možná na jednání norské vlády. Ti se tím zabývat nebudou a řeknou, že je to otázka nezávislých soudů a pro Evu Michalákovou se nestane vůbec nic, to je tak.

Počkejme na ten Evropský soud. Buďme ještě trochu optimisti.

No dobře, já nevím, jestli paní Michaláková může tak dlouho čekat, aby ten Evropský soud potom nerozhodl, až ti chlapci budou dospělí.


Mělo by to být ještě v tomto roce, a z tohoto hlediska zase tak rychle ti chlapci nedospějí.

Ono mi to připadá, víte, podobné jako třeba, když v jiné oblasti, ekonomické, Andrej Babiš při tlaku, který jsme mimo jiné rozvířili my, mediálním tlaku na odtok dividend, že z České republiky odtéká do zahraničních centrál příliš mnoho dividend, obrovské sumy, tak si předvolal ředitele těch zahraničních firem a požádal je, jestli si to nechtějí rozmyslet. Tak já Vám řeknu, co oni udělají. Oni udělají to, že to jednání sepíší a emailem to pošlou do centrály, a tím to skončí. A nikdo si nic nerozmyslí, to jsou takové ty bezzubé mediální…

Ale jo, máte v zásadě pravdu. Teď asi patnáct vedoucích představitelů německých firem požádalo o setkání se mnou. Říkali, že před čtyřmi lety jsme měli s nimi zajímavou diskuzi a že by si to rádi opakovali. Já jim také samozřejmě budu říkat prostou pravdu, že pro ně je stále výhodnější než odliv dividend reinvestice zisku, a víte proč, pane Soukupe? Že, byť je to smutné, tak průměrné mzdy v českém průmyslu jsou jedna třetina průměrných německých mezd. A přitom produktivita práce, viz Škoda Auto a některé další podniky, je zhruba srovnatelná.

No ano.

Ale to je komparativní výhoda pro německé a další investory, takže pro ně je výhodnější ty peníze tady nechat, reinvestovat a těšit se…

A zvyšovat výrobu, pane prezidente, ale takhle to nechodí.

Ale samozřejmě, že ano, protože to dělají víceméně celou dobu.

No, ano, ale já myslím, že spíš si oni přijdou stěžovat, že už nemají pobídky a že se nemáme jaksi dotýkat jejich dividend. O tom, že by chtěli masivněji investovat, o tom mám své pochyby.

Pobídky už nemusí mít, protože i já jsem zaváděl pobídky, pane Soukupe, ale ty měly smysl, když tady byla vysoká nezaměstnanost.

Nezaměstnanost, ano.

Když je nejnižší v Evropské unii, proč bych někomu dával pobídky?

Ano, ale Vy jste je zaváděl v roce 1998 a máte pravdu, že v té době samozřejmě opodstatnění měly. Problém těch pobídek je ne v tom, že byly zavedeny Vámi, problém je v tom, že v podstatě bez větší změny fungovaly až do roku 2017. A napáchaly tedy velké škody v tom směru, že se tady prostě rozjel průmysl skutečně ten skladový a ty různé práce s nízkou přidanou hodnotou jaksi ve velkém, a za to ty pobídky samozřejmě také můžou. Takže já celkový přínos pobídek nehodnotím příliš pozitivně, i když uznávám, že v době, kdy byly zavedeny, svůj smysl měly.

Nezapomeňte, že máte-li vysokou nezaměstnanost, je to tragédie pro ty rodiny, ne jenom pro tu ekonomiku. Když táta od rodiny nemá práci, tak samozřejmě jeho okolí se na něj dívá jako na lúzra, rozumíte? A tohle to je psychologická ztráta, nikoli jenom ekonomická ztráta.

To určitě, v době, kdy se zaváděly, opakuji, to svůj smysl mělo. Tam, kam se potom posunuly, a můžeme to kolem našich dálnic vidět, ty sklady, kilometry a kilometry, kde pracují stovky a stovky Ukrajinců, Mongolů nebo těch nejméně kvalifikovaných, tak tihle ti investoři asi své jaksi podniky tady rozšiřovat nebudou. Doufám, že ne.

Určitě ne. Nehledě na to, že už teď se ty pobídky přesouvají směrem k výrobám s vysokou přidanou hodnotou, a já s Vámi souhlasím, že prostě skončil čas pobídek cílících na vytvoření nových pracovních míst.

Pane prezidente, další událostí, která hýbe českou veřejností, a myslím si, že tedy i maďarskou veřejností, je hlasování Evropského parlamentu proti Maďarsku. Když to shrnu, Evropský parlament odhlasoval drtivou většinou takovou rezoluci nebo varování.

No, drtivou, výraznou většinou.

Výraznou většinou. Já myslím, že 448 poslanců bylo pro a jen 195, myslím, bylo proti.

Drtivá většina je devadesát devět procent, ale dobře.

Devadesát devět procent to není, ale velkou většinou, dobře. Oni jim říkají, že porušují, pravděpodobně porušují evropské hodnoty, a je tam seznam asi šedesáti různých pochybení. Maďaři říkají, že je to trest za jejich protiimigrační politiku, když to řeknu velmi, velmi po povrchu. Jaké je Vaše hodnocení té situace?

Pane Soukupe, Evropská komise nás pořád vyzývá, abychom byli solidární. Tak já jí vyhovím. Jsem solidární s Maďarskem. A jsem solidární s Maďarskem, protože se brání zglajchšaltování, což se mimochodem netýká jenom Maďarska. To se týká Polska, Slovenska a koneckonců i České republiky. Je otázka, na koho postupně dojde řada. Podívejte se, když si přečtete všechna ta obvinění Maďarska, například tvrzení, že Ústavní soud nemá stanoveny lhůty, kdy má rozhodnout, no tak odpověď zní, a český Ústavní soud také nemá stanoveny lhůty.

Třeba u toho soudnictví, oni jim tam vytýkají, že vláda může zasahovat do té jejich soudní rady a že to je tedy malé oddělení moci soudní a výkonné. No, problém je, že u nás může přímo ministerstvo v určitých situacích zasahovat do té moci soudní, a to jim evidentně nevadí.

Ale já každého čtvrt roku jmenuji asi třicet soudců, a taky bych teoreticky mohl zasahovat tím, že některé z nich odmítnu, což jsem udělal zcela výjimečně asi ve dvou případech.

Maďarsko se hodlá bránit u Evropského soudního dvora žalobou z formálních důvodů a tak dále. To neprobírejme, ale nezastírejme, že ty jednotlivé body, těch zhruba šedesát bodů, které jsou tam napsány, můžeme vyvracet a tak. Podle mého názoru veřejnost, naši diváci z toho nebudou příliš moudří, ale je to politikum. Je to evidentní politické vyjádření, ne, Evropa vás nechce, protože jste příliš samostatní, protože děláte to nebo ono. A to mi přijde docela nebezpečné. Jeden stát Evropské unie se ve svobodných volbách rozhodne pro své vedení, které plní své sliby, a já nechci hodnotit, jestli jsou dobré nebo špatné, a Evropská unie dokonce otevřeně vyhrožuje Maďarsku vyloučením. Tedy dělá to lucemburský ministr zahraničních věcí. Ten proces, který se nastartoval v té Evropské komisi, může spět k tomu, že ztratí svá hlasovací práva. Nebude tedy vyloučeno, ale lucemburský ministr říká, že by Maďarsko mělo být vyloučeno. Teď mě zajímá to politikum, ne ty jednotlivé body.

Samozřejmě, že je to politikum, a samozřejmě, že Česká republika ve vlastním zájmu se proti tomu musí postavit, protože jinak by to mohlo postihnout i ji.

Příště můžeme být na řadě my.

Podívejte se, zaplať pánbůh za Visegrád, protože jenom díky jemu se podařilo zničit zrůdnou myšlenku migračních kvót. Od té, jak dobře víte, ustupuje dnes dokonce i Německo. I když vlastně díky pozvání migrantů, včetně Sýrie, všichni jsou Syřani, rozumíte?

Všichni jsou Syřani a všem je osmnáct let.

Tak Německo vyvolalo tuto migrační krizi, ale budiž. No a jsou lidé, kteří by chtěli Visegrád rozmontovat. Já bych ho naopak chtěl upevnit, protože teď uvnitř Evropské unie bude nutné svést dvě další konkrétní bitvy. První, kdy nám zase budou vnucovat, že máme zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů, zatímco my preferujeme jadernou energii a máme stále bohaté zásoby uhlí.

Taky jsme největší exportér elektřiny.

I elektřiny dokonce.

No, zejména elektřiny.


Jinými slovy, proč nevyužít této komparativní výhody, nemáme ani alpské řeky, ani mořské pobřeží s větrnými elektrárnami. To je první bitva, kterou Visegrád bude muset svést. No a druhá bitva je samozřejmě o evropský rozpočet. Díky brexitu evropský rozpočet, pane Soukupe, ztrácí patnáct procent příjmů. Ale za to může neschopnost evropských politiků, která přinutila Británii, aby z Evropské unie odešla.

Ano, můžete to takhle vyložit. Mimo jiné jedno z takových těch plácnutí do vody. Já jsem svoji skepsi k tomu plánu Andreje Babiše, že přemluví ostatní evropské politiky, aby seškrtali výdaje o desítky miliardy eur, které pak vezmeme a investujeme v Africe, a nazveme to novým Marshallovým plánem, já jsem to považoval za trochu dětinskou představu, protože mimo jiné Česká republika tedy nepatří mezi největší přispěvatele evropského rozpočtu. To znamená, předpokládám, že na tento plán asi nebudou reagovat nějak s nadšením.

Marshallův plán pro Afriku už se do jisté míry realizuje, protože to je obdoba peněz, které se daly Turecku, aby se zastavila migrace z některých afrických zemí, tak se jim dávají peníze, ale víte, v čem já vidím největší problém? Ne jenom v tom seškrtání, ale v tom, aby členské země Evropské unie měly svaté právo samy se rozhodnout, na co využijí přidělený objem prostředků. Proč nám má někdo říkat, tohle dejte na zemědělství, tohle na vědu a výzkum, tohle na dopravu. Nikdo neví lépe než česká administrativa při všech jejích nedostatcích, co potřebujeme.

Víte, já považuji ten systém dotací tak trochu také za zrůdný. Všichni víme, jaké jsou s ním problémy, kolik tam je korupčních kauz, na co všechno se ty peníze nesmyslně používají, na školení za desítky milionů anebo se rozkradou.

Já osobně, a teď mě nebudete mít rád, si říkám, že se vyhazují peníze za cyklostezky. To je prostě investice, která každého starostu vede k tomu, aby si udělal popularitu, ale ne vždy je ta cyklostezka užitečná.

Zvláště, když to v českém prostředí dopadne tak, že tady máme nejdražší cyklostezky na celé zeměkouli.

No právě. A jedna z nich v Praze je dokonce přerušena nějakým domem, že?


Myslím, že někde na Praze 9 nebo směrem na Roztoky máme opravdu světový primát. Tam ten kus té cyklostezky je nejdražší, ale budiž.

Pane prezidente, mě zaujalo to hodnocení Visegrádu. Víte, co mi přijde? Že Visegrádská čtyřka je tak jako trochu Evropskou komisí lynčována za každý prohřešek. Polsko čelí žalobám Evropské komisi za změny v soudnictví. Maďarsko jsme probrali. Slovensko je takřka půl roku po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Slovensko bylo okamžitě napadeno za nedostatek jaksi svobody tisku a tlak na omezování svobody tisku. Mimo jiné půl roku po vraždě Jána Kuciaka se neví nic. Neví se nic, z jakého důvodu to tedy bylo provedeno, ta vražda. Z jakého důvodu se stala, jestli to bylo v souvislosti s prací pana Kuciaka, nebo s něčím jiný, prostě nevíme nic. My s tím problémy evidentně budeme mít taky.

Jako v čem? Zatím u nás nikdo nikoho nezavraždil.

Ne, ne, ne, s tlakem Evropské komise. Já jsem tady vyjmenoval státy Visegrádské čtyřky, které čelí nevoli Evropské komise.

Takže my jsme poslední, kteří zatím nečelí nevoli, a já říkám, že to samozřejmě taky přijde.

No, lze očekávat, že ano.

Dříve nebo později.

Rozšíření Visegrádské čtyřky o Rakousko, to bylo Vaše téma. Vy jste říkal, že by to zvýšilo prestiž a zvýšilo váhu v Evropské komisi. Do toho Vám tak trochu hodil vidle Bohuslav Sobotka, který říkal, že Česko má zájem na jednotné unii a nebude posilovat různá uskupení, které ve svém důsledku té Evropské unii, jednotě Evropské unie mohou ublížit. Bohuslav Sobotka už ve vládě není. Mění se něco na tom?

Probíhají různá jednání typu Visegrád plus, kde je zváno Rakousko. Já sám jsem zval i Slovinsko, protože upřímně řečeno, a teď se možná zasmějete, pane Soukupe, ten Visegrád je tak trochu obnova rakousko-uherské monarchie. Slovinsko bylo její součástí, Rakousko jejím jádrem, Maďarsko také, a pokud jde o Polsko, tak část Polska kolem Krakova patřila, a byla nejvyspělejší mimochodem, patřila Rakousku. No a proč ne?

Pane prezidente, dnes odpoledne odjíždíte do Německa, to tak trochu souvisí s tou zahraničněpolitickou části našeho rozhovoru. Budete jednat s německým prezidentem Steinmeierem. Budete jednat s Angelou Merkelovou. Co bude tím hlavním tématem, které chcete otevřít? Protože předpokládám, že ve čtvrtek večer, kdy budeme tento pořad vysílat, už to jaksi v médiích bude, tak pojďme se věnovat jenom tomu hlavnímu, co tam chcete otevřít?

Já zastávám názor, že pro každého politika je prioritní ekonomická diplomacie. Politici, kteří se vykecávají na jiných tématech, protože ekonomii příliš nerozumí, vzbuzují soucit a mediální pozornost. A co je ekonomická diplomacie, která nás spojuje s Německem? Jsou to minimálně dvě věci. Zaprvé, jednotný postoj Evropské unie vůči jakýmkoli americkým clům, protože cla, jak víte, prodražují výrobu a ničemu dobrému neprospívají. Oni mimochodem Američani za to zaplatí, protože cla na ocel povedou k úpadku amerického automobilového průmyslu.

Uvidíme, oni říkají zase opak.

A druhé téma, možná stejně důležité, je jednotný postoj Evropské unie vůči americkým pokusům zavádět cla vůči Íránu a dokonce vyhrožovat, že ty firmy, které budou s Íránem obchodovat, budou nějakým způsobem sankcionovány. Pane Soukupe, při mé nelásce vůči teokracii, jak říkával Masaryk, tedy vůči vládě ajatoláhů v Íránu, mě nemůžete podezřívat z toho, že by mně tato vláda byla sympatická, ale na druhé straně myslím si, že ekonomická diplomacie právě velí, abychom usilovali o rozvoj ekonomických vztahů s Íránem a bránili všem protekcionistickým opatřením.

No s tím nezbývá než souhlasit. Když jsme u té ekonomiky, pane prezidente, otevřete tam to téma dividend odtékajících do zahraničí a potřebu reinvestovat?

Otevřít to samozřejmě můžu, ale budu argumentovat právě komparativní výhodou nízké pracovní síly, tedy levné pracovní síly.

Ale to už jsme si zažili. Dlouhodobě komparativní výhoda české ekonomiky nebude spočívat v levné pracovní síle, to přeci je zřejmé.

Ano, ale zatím pořád ještě spočívá, a buďme k sobě upřímní, minimálně deset let bude. Protože když teď je to vůči Německu, kam jedu, jedna třetina při přibližně stejné produktivitě práce, tak to nepřekonáte skokem, to bude v dobrém případě trvat deset let.

Ale ty nízké platy, pane prezidente, jsou důsledkem rozvolněné dividendové politiky, respektive dividendovou politikou neregulovanou, protože já Vám řeknu, jak to funguje. Německá centrála, pokud hovoříme o Německu, naplánuje dividendy z České republiky a český management je prostě musí splnit za každou cenu. Za každou cenu je musí splnit. Ten plán se mění pouze výrazně. Mimo jiné jedna z mých firem má francouzské společníky, mluvím i z vlastní zkušenosti, musí se splnit. Pokud se neplní, tak má český management problém. Ty nízké platy nejsou proto, že by ty firmy nevydělávaly, v tomto konkrétním případě, já to nechci zobecňovat, ale proto, že mají tvrdou dividendovou politiku z centrály a prostředky na to nemají, i když je vydělají.

Nemáte pravdu, pane Soukupe.

Mám, pane prezidente.

A mohu Vám to vyvrátit velmi jednoduchým protiargumentem.

Ano.

Devadesát procent českých firem nemá zahraničního vlastníka, u kterého platí ten odliv dividend.

Nepochybně ano.

Přesto úroveň jejich mezd je zpravidla dokonce nižší než u těch firem jako Škoda Auto, které zahraničního vlastníka mají. Co na to řeknete?

Na to Vám řeknu to, že úroveň mezd, samozřejmě máte pravdu v tom, že většina z nich zahraniční vlastníky nemá, ale u těch zahraničních vlastníků odtéká tři sta miliard korun ročně. Ten dividendový plán je takový. Nemáme teď čas rozbírat jaksi mzdovou politiku a její důsledky v celé šíři.

Vyhýbáte se odpovědi, protože, jestliže byste měl pravdu, tak firmy se zahraničními vlastníky by měly výrazně nižší úroveň mezd, než ty domácí firmy, které nemají zahraniční vlastníky.

To bychom se museli podívat na strukturu. Já se na to můžu samozřejmě připravit, pane prezidente, ale ten axiom, který jsem říkal, platí. Já se můžu podívat na strukturu samozřejmě průmyslových odvětví a podívat se na úroveň mezd.


Axiomy platí pouze tehdy, jestliže nejsou vyvratitelné. A Popper, Karl Popper kdysi napsal, že to je teorie falzifikace. Je dobré snažit se vyvracet hypotézy. Takže já jsem Vám vyvrátil Vaši hypotézu.

A já Vám řeknu na to jinou věc, pane prezidente, vyvrátil jste částečně, já si trvám na tom, že rozvolnění dividendové politiky a neregulace dividendové politiky ve svém důsledku směřuje k nepřiměřenému tlaku na nízké mzdy v takovýchto podnicích.

Takže Škoda Auto má nižší mzdy, než je průměr v republice?

Já teď nevím, jaké má Škoda Auto mzdy, průměr, tento konkrétní podnik. Já jenom vím, že za loňský rok Škoda Auto…

Průměrné mzdy ve Škodovce už jsou dnes kolem čtyřiceti, možná dokonce čtyřiceti pěti tisíc.

Tak já Vám řeknu jiný příklad, když jsme u tohoto podniku, to je dobrý příklad. Pane prezidente, Škoda Auto za loňský rok vyplatila dividendu třicet osm miliard korun a vydělala šedesát miliard. Oba dva víme, že v Kvasinách i v Mladé Boleslavi je poměrně slušně velká kriminalita. Mimo jiné starosta Mladé Boleslavi si na tom postavil volební kampaň, která přichází právě od toho, že jsou tam nízko kvalifikovaní zahraniční pracovníci. Tohle je konkrétní případ, který nesvědčí o tom, že by z toho zisku byli ochotni se podělit, protože shání pracovní sílu tu nejlevnější a většinou zahraniční, která tam žije v poměrně bídných podmínkách.

Dobře, byl jsem ve Škodě Auto ve Vrchlabí, kde je mimochodem vysoký stupeň robotizace. Byl jsem ale i v Kvasinách a musím Vás upozornit, že ta kriminalita je spíše drobná. To znamená, není to tak, že by se tam vraždilo nebo masivně kradlo, ale Vy se obratně jako užovka snažíte z mého protiargumentu uniknout tím, že náhle začnete mluvit o kriminalitě v Kvasinách.

Ne, Vy jste řekl, že, ne, ne, ne, já jsem Vám reagoval, že to není pravda, pane prezidente, já jsem Vám reagoval na otázku Škody Mladá Boleslav a řekl jsem Vám, že nízko kvalifikovaná pracovní síla, která ve Škodě je, a je to na pracovních pozicích, kde Češi pracovat nechtějí, protože ty mzdy jsou příliš nízké, jsou cizinci, kteří za ně pracují a mimo jiné těm městům, kde jsou ty velké výroby, co jsou Kvasiny a Mladá Boleslav, přináší problémy. Kdyby to nebyla pravda, tak já jsem přes Mladou Boleslav teď jel o víkendu, a tam je velký billboard pana Nwelatiho, starosty Mladé Boleslavi, který upozorňuje, že imigranty nechceme a nulovou toleranci a tak.

No samozřejmě, protože je měsíc před volbami, takže pan Nwelati, nebo jak se jmenuje, je nová Šojdrová.

Tak asi to ty lidi rozčiluje, protože kdyby to lidi nerozčilovalo, tak by jim to neříkal, předpokládejme. Politici jsou takoví.

Podívejte se, něco jiného jsou muslimští imigranti, které já nechci.

Ano, pane prezidente.

A něco jiného jsou Ukrajinci.

Ano, ale já jsem řekl, co je na tom…

A ať tam klidně dělají.

Teď zase velmi obratně, pane prezidente, chytáte mě za slovo. Já jsem citoval ten billboard pana Nwelatiho, ti imigranti z muslimských zemí se samozřejmě netýkají problému Škody Mladá Boleslav. Když jsme u toho.

Zaplať pánbůh.

A třicet osm miliard korun za rok…


A jinak, podívejte se, každá fabrika má vedle kvalifikovaných profesí také profese totálně nekvalifikované, tedy takzvané pomocné dělníky. A samozřejmě, že mzdy v této oblasti jsou nižší, než je průměr.

Pane prezidente, můžu mít protiotázku? Platí tedy podle Vás to, co jsme tady slýchali celá léta, že pokud se ekonomice bude dobře dařit, bude se dařit i podnikům? A když se bude dobře dařit podnikům, budou stoupat mzdy. To platí podle Vašeho názoru?

Ježíšmarjá, copak neznáte základní statistiku? Já jsem dneska slyšel na vládě, protože jsem se domníval, že mzdy v průměru rostou o osm procent a po odečtení dvouprocentní inflace tedy reálně o šest procent, tak paní ministryně financí říkala, že růst nominálních mezd už překročil deset procent. To je skvělý výsledek a dokazuje to například i to, že poprvé máme dvacet pět procent přebytku na důchodovém účtu, právě díky nízké nezaměstnanosti a díky růstu mezd.

To se samozřejmě ale může změnit.

Takže odpověď na Vaši otázku zní, evidentně to platí.

A já si myslím, pane prezidente, že bez zásahu státu to evidentně platit nebude.

Bez zásahu státu?

Třeba při regulaci dividend, třeba při regulaci dalších odvětví.

Panebože, kdyby do toho stát nezasahoval, tak by ty mzdy možná rostly ještě poněkud rychleji, než rostou teď, ale zaplať pánbůh i za to.

No dobře, tím jsme uvedli téma, dobře, tady o tom se můžeme bavit příště. Myslím, že bychom diváky už trochu nudili. Téma, které s tím souvisí, mezd, Vy teda říkáte, že je to bezvadné, že nám ekonomika roste, mzdy rostou a tak dále.

A současně upozorňuju, že může přijít ekonomická krize díky čínsko-americké obchodní válce.

To ano a devět set padesát tisíc je ohroženo chudobou.

To je Vaše oblíbené téma.

No to ne, to je moje oblíbené téma, on to říká Český statistický úřad a řekl bych, že je to oblíbené téma i těch devět set padesáti tisíc lidí.

Kdybyste si přečetl údaje, tak zjistíte, že devět celých sedm desetin procenta ohrožených chudobou je nejnižší údaj, a to nemůžete popřít, v celé Evropské unii.

A tady Vás zase chytím za slovo, protože to není pravda.

Ale je.

Ta statistika Evropské unie nezahrnuje exekuce a insolvence, víte? Takže, kdyby je zahrnovala, tak zdaleka takovým premiantem není. Tohle je typický příklad, kdy si politici lžou.

Dobře, pane Soukupe, tohle je náš věčný spor, přátelský spor samozřejmě. Dovolte mně dvěma větami vyslovit velmi nepopulární názor. Proč lidé, kteří se buď nezadlužili, anebo když se zadlužili, poctivě splácejí svoje dluhy, mají být diskriminováni ve srovnání s ubohými dlužníky, kteří nasekali deset exekucí. Víte, co já bych udělal? Ať mají třeba třicetiletý splátkový kalendář, proč ne. Občas se objevují i úvěry dlouhé třicet let. To může být, ale dluhy ujídají z mísy, a moje oblíbená protestanská etika říká, že zadlužovat se nemáme.

Ano, pane prezidente. Už teď jsme přetáhli náš obvyklý čas. Já Vám na to budu protiargumentovat, že pokud stát nechal řádit ty půjčovací firmy, které donutily ty lidi podepisovat padesátistránkové smlouvy, které při svém vzdělání a schopnostech prostě nemohli dočíst anebo si neuvědomili ty důsledky, tak za to nese trošku spoluodpovědnost, protože mimo jiné valná většina těch dluhů je to různé příslušenství. Za vlády Jiřího Paroubka například odměna advokáta stoupla na devět tisíc čtyři sta korun za vymáhání jakéhokoliv dluhu a tak dále. To je věc, která v těch dluzích je a která tu veřejnost trápí, ale pojďme se exekucím věnovat příště a problematice chudoby. Možná tím můžeme nalákat diváky na příští díl Týdne s prezidentem, co myslíte?

Beru na vědomí, že jste se mě nezeptal na kandidáta na nového ministra zahraničí, a proto slibuji divákům Televize Barrandov, že se o tom možná, možná budeme bavit příště.

Víte, já jsem se nezeptal schválně, protože pan Petříček je asistentem pana Pocheho, a pan Poche říkal, že nedovolí jmenování nikoho, kdo by nezastával jeho názory, a říkal to na jednání s velvyslanci. A když jsem tedy četl, že novým kandidátem na ministra bude asistent pana Pocheho, tak jsem si říkal, že pan Poche měl pravdu a když jste si o tu otázku řekl, dovolíte to?

Pokud máme ještě čas, ale Vy jste sám říkal, že přetahujeme, tak já Vám jenom odpovím, že si samozřejmě, pokud mně pan premiér Babiš navrhne pana Petříčka, protože on navrhuje, tak já si s panem Pochem, jako s jakýmkoli jiným kandidátem na ministra sednu.

Panem Petříčkem.

Ale jenom zavdávek, když říkáte, že už jsme v časové tísni. Víte co je Becketův syndrom?

Ne.

Fajn, takže to je na dvě minuty, které snad dovolíte. Thomas Becket byl milec krále Jindřicha, ochlasta a děvkař. Král Jindřich ho jmenoval arcibiskupem z Canterbury. Thomas Becket začal chodit v žíněném rouchu a ztotožnil se se svojí novou funkcí tak, že přestal chlastat a dokonce i jeho sexuální život se redukoval téměř na nulu. A samozřejmě, že se postavil proti králi. Důsledek je, že ho král nechal popravit a Becket se pak stal mučedníkem. To už je jiný příběh. Takže navnadil jsem Vás, přemýšlejte o tom, co je to Becketův syndrom.

Tenhle příběh samozřejmě znám a budu přemýšlet, co tím chcete říci a co budete dělat tedy s panem Petříčkem, Pochem a panem Hamáčkem. Pana Hamáčka se na to zeptám ve čtvrtek v Duelu a slibuji, že budu přemýšlet. Teď mě nic moc nenapadá.

Přemýšlejte, protože takových případů máme v historii víc, ne jenom jeden popravený mučedník Becket.

Pane prezidente, teď mi nezbývá, než Vám poděkovat za velmi živou a doufám přátelskou…

Velmi přátelskou a dokonce jsem Vám vyšel vstříc, že u tématu, které jste vynechal, jsem upozornil na to, jakým stylem hodlám pokračovat.

Tak se na to budu těšit. Budeme to rozebírat příště. Z mé strany to bylo velmi přátelské, jsem za tu živou debatu velmi rád, děkuji Vám, pane prezidente.

Také a těším se na shledanou za týden.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 20. září 2018

zpět na seznam zpráv