Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

27. dubna 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u dalšího dílu pravidelného čtvrtečního pořadu Týden s prezidentem. Dobrý večer i Vám, pane prezidente. 

Dobrý večer Vám i divákům. 

Pojďme první blok naší debaty věnovat české politice. Premiér vlády Bohuslav Sobotka přitvrzuje svůj postoj vůči Andreji Babišovi, ministrovi financí. Nově jeho poradci podle České tiskové kanceláře dali dohromady sedmdesáti stránkový materiál, který shrnuje pochybnosti o podnikání ministra financí v jeho společnosti Agrofert. Není zvláštní, že pan premiér přichází se všemi těmito otázkami takřka tři roky po začátku společného vládnutí? 

Nesmíte zapomenout, pane Soukupe, že se blíží volby a materiály podobného typu slouží jako součást volební kampaně. Já už jsem Vám jednou citoval to stupňování slova nepřítel. Nepřítel, úhlavní nepřítel, koaliční partner. No a to nepřátelství mezi dvěma hlavními stranami současné vládní koalice, tak jak se blíží volby, tak to nepřátelství postupně zesiluje. 

Andreji Babišovi se krátí čas, který mu uložila Sněmovna, aby vysvětlil pochybnosti ohledně svého podnikání. Pokud to ministr financí neudělá, co podle Vás bude následovat? 

Tak zaprvé, Sněmovna nemá co ukládat. Sněmovna může pouze doporučit, vyjádřit stanovisko a podobně. Pokud jsou pochybnosti o nelegálnosti podnikání pana Andreje Babiše, tak nejjednodušší způsob je podat trestní oznámení, požádat policii, státní zástupce a následně případně i soud, aby tuto kauzu vyšetřili. 

Vyhověl byste návrhu Bohuslava Sobotky na odvolání ministra financí? 

V takovém případě bych si asi pana premiéra pozval a zeptal bych se ho, zda má cenu odvolávat jakéhokoli ministra půl roku před volbami? Je to velmi absurdní, velmi neobvyklé a opět to svědčí spíše o jakémsi volebním nebo předvolebním souboji. Na druhé straně bych si pak promluvil i s Andrejem Babišem a zeptal bych se ho, zda si přeje státi se mučedníkem. 

Poslední předvolební výzkumy naznačují, že by se do Sněmovny dostalo méně politických stran, než je v současnosti. V současnosti je ve Sněmovně dvanáct politických stran. Výzkumy naznačují, že by se dostalo šest až osm. Naznačuje to odklon voličů od podpory menších politických stran a můžeme očekávat, že do Sněmovny se dostanou jenom ty velké, jako je sociální demokracie nebo hnutí ANO? 

Já jsem sám zažil malou stranu, tehdy sociální demokracii, která se během pěti let stala největší politickou stranou. Takže ten pojem malá a velká strana je velmi relativní a je dán spíše osobnostmi, nebo někdy také neosobnostmi těch, kdo stojí v čele těchto stran. Neosobnost může stranu zničit, osobnost ji může vytáhnout nahoru. 

Téma výzkumu veřejného mínění jsem otevřel záměrně. V minulém týdnu proběhlo první kolo prezidentských voleb ve Francii a místní výzkumníci takřka přesně predikovali výsledek voleb. To znamená volební zisk Emmanuela Macrona i Marine Le Pen. Zatímco v minulém roce jsme viděli naprosto opačný příklad práce výzkumníků ve Spojených státech, kdy se mýlili ve volebních preferencích při volbě amerického prezidenta, a také ve Velké Británii při hlasování o vystoupení z Evropské unie, takzvaném brexitu. Jak se na to koukáte? 

Tak ono je to dáno kvalitou výzkumníků a také kvalitou respondentů. U nás se říká, že se řídíme principem kvótního výběru. To znamená, že se respektuje struktura populace, ať už podle pohlaví, podle regionu, vzdělání a tak dále a tak dále. Přiznávám se, že mám jako laik silné pochybnosti o tom, zda ve všech případech je kvótní výběr důsledně aplikován. Kdybych to měl vyjádřit anekdotou, tak je známý příklad, zjišťujete religiozitu české populace u občanů, kteří právě vycházejí z kostela. 

Já si dovolím dát ještě jeden pohled. Já si myslím, že problém není ve výzkumnících, nepochybuji o profesionalitě výzkumníků ve Spojených státech, ve Francii. Koneckonců i v České republice. Ta profese má svoje mezinárodní standardy a renomované firmy je dodržují.

Problém podle mého názoru je do určité míry v respondentech. To znamená v těch, kterých se výzkumníci táží. Zdá se, že ve Spojených státech nebo Velké Británii byli tak trochu pokrytci. Jinými slovy výzkumníkům odpovídali tak, jak by se podle většinového mínění médií mělo odpovídat a u voleb se pak chovali jinak. Ve Francii podle všeho jsou lidé na svoji volbu hrdí a rozdíl mezi skutečným chováním a tím co uváděli před volbami na otázky výzkumníků, není velmi významný. Jak to bude u nás? Myslíte si, že lidé odpovídají výzkumníkům pravdivě, to znamená tak, jak se skutečně potom budou chovat, nebo je to jako v Americe nebo...? 

Já věřím, že čeští občané odpovídají zpravidla pravdivě, protože není čeho se bát, pane Soukupe. Nikdo vás nezavře do vězení nebo nevyhodí z práce za to, že řeknete, že volíte toho či onoho. Problém, a já už jsem na to narazil v souvislosti s těmi lidmi vycházejícími z kostela, spočívá právě v tom, že ten soubor respondentů může být vychýlený vůči skutečné populaci. Mimo jiné i proto, že řada výzkumných agentur má tento soubor omezen počtem pět set až šest set lidí a to mně připadá trochu málo. 

Takže se domníváte, že velké překvapení nemůžeme čekat, že ta zdánlivá podpora velkých stran není klid před bouří. Třeba se lidé trochu stydí za podporu takzvaných mimosystémových stran, tedy mimosystémových, tak jak je označují některá média, jako jsou komunisté, zelení, Piráti, strana Tomia Okamury a další. A výzkumníkům prostě neříkají svoji preferenci a ve volbách se budou chovat jinak. 

Já si to nemyslím, podívejte se, když si vezmu zrovna ty zelené, které jste uváděl. Martin Bursík byl ministrem životního prostředí a Strana zelených, která získala šest procent hlasů, měla ve vládě čtyři ministry. A ti si počínali tak neobratně, že příště už se zelení právě na základě této zkušenosti do Parlamentu nedostali. Vždy záleží na konkrétním programu, vždy záleží na konkrétních osobnostech a malé strany mohou sami za to, že jsou malé. 

Překvapivé výsledky voleb v hlavních demokratických státech světa jsou takřka pravidlem. Pravidlem je i podpora různých kontroverzních hnutí, stran a osobností. Současně můžeme vidět, ale takový souběžný trend. Různí aktivisté, i bohužel dost médií, odmítá akceptovat výsledky takových voleb. Spustí se pokřik s odůvodněním, že jde o záchranu demokracie a právě s tímto odůvodněním se popírají výsledky těch demokratických voleb. Takové tendence můžeme vidět i u nás, pod podobným tlakem je třeba Andrej Babiš a do určité míry i Vy, protože můžeme vidět u některých politiků nebo médií pochybnosti o tom, že přímá volba prezidenta je správná, a že by bylo tedy lepší se vrátit se k volbě nepřímé, co myslíte? 

Mně to připadá jako urážka našich občanů a je zajímavé, že ti kdo žádají o jejich důvěru v jakýchkoli jiných volbách, ať už parlamentních, komunálních, regionálních, anebo koneckonců i prezidentských, třebas popírají tu přímou volbu prezidenta. Popírají referendum, čili vlastně říkají, my politici jsme nadřazeni vám občanům, vám tupé mase, ale někdy si říkám, zda to náhodou není naopak. Zda ta takzvaná tupá masa není ve skutečnosti nadřazena politikům. Já bych naopak tu myšlenku přímé volby prezidenta rozšířil, pane Soukupe, a velmi bych doporučoval, a dělám to již dlouho, aby byla i přímá volba starostů, primátorů a hejtmanů. 

To je jasný názor, pojďme více k ekonomickým tématům. Ve Sněmovně je novela zákona o insolvenci, která má umožnit snazší přístup k osobnímu bankrotu. Pomůže tato norma nějak vyřešit problém kritické zadluženosti mnoha rodin? Připomínám, že v insolvenci je nyní osm set třicet čtyři tisíc lidí, přičemž na více než sto padesát tisíc lidí je vedená insolvence ve více než deseti případech. 

Víte, osobní bankrot má tu výhodu, že stačí, když zaplatíte třicet procent a jste oddlužen. Jestli tohle někomu nestačí, tak lze diskutovat o prodloužení takzvaného splátkového kalendáře, to bych ještě bral, ale na druhé straně snižovat hranici třiceti procent pokládám za nesportovní vůči věřitelům. 

Co exekutoři a jejich teritorialita? Jde o to, aby věřitel si nemohl vybrat k vymožení své pohledávky jakéhokoliv exekutora, ale musel si vybrat právě toho, který spravuje oblast, kde má bydliště dlužník. Na které straně sporu jste? 

Já jsem se s principem teritoriality seznamoval a dospěl jsem k názoru, že je správný. Opak totiž vede k tomu, že se vám nahromadí ty exekuční pohledávky pouze u jednoho nebo několika málo velkých exekutorů, kteří si ze svého podnikání dělají fabriku tím, že mají jakési pomyslné pobočky v jednotlivých městech, ale ty pobočky téměř vůbec nefungují. Nakonec se to všechno vrací do té centrály a tím dochází k jistému deformování trhu. Takže doporučuji, aby v každém kraji byla nějaká skupina exekutorů, a aby podle místa bydliště k této skupině zamířili exekuční pohledávky. 

Mě zaujala informace, že za osm procent celkového počtu exekucí může pražský dopravní podnik. Ta snaha pražského dopravního podniku vymoci dlužné jízdné mi přijde až dojemná. Přiznávám se, že pražskému dopravnímu podniku po těch kauzách v minulosti, které ho provázely, příliš nedůvěřuji. V minulém týdnu také proběhla zpráva, že ředitel dceřiné společnosti pražského dopravního podniku například na účet dopravního podniku koupil pět hokejových dresů za sedmdesát tisíc korun, či zaplatil za večeři více než dvě stě tisíc korun. Jak se díváte na pražský dopravní podnik? 

Kdyby to byly, pane Soukupe, jenom hokejové dresy a jenom kdyby to byla večeře. U pražského dopravního podniku je jemně řečeno pod otazníkem objem předražených investic v rozsahu několika miliard korun, a to do toho nepočítám tunel Blanka. Z tohoto hlediska s Vámi souhlasím, že je trochu směšné vymáhat poplatky za černou jízdu. Upřímně řečeno, oni se navyšují geometrickou řadou tak, že pak platíte několik tisíc korun. A myslím si, že je docela oprávněné, jestliže nyní tyto poplatky byly sníženy, protože vymahači už nebudou dostávat tak vysoký honorář jako dostávali v minulosti. 

Těch osm procent je takřka neuvěřitelné číslo. 

Tak. 

Ženy samoživitelky jsou jednou z nejohroženějších skupin obyvatelstva. Vicepremiér za lidovce Bělobrádek jim doporučil, aby si našly chlapa, nepřehnal to trochu? 

Ale tak on se za to omluvil, já taky občas něco plácnu, pane Soukupe, takže musím být tolerantní i vůči ostatním politikům, ale v tom není samozřejmě podstata věci. Já jsem velmi podpořil návrh zákona o zálohovaném výživném z toho prostého důvodu, že stát má větší schopnost vymáhat na neplatičích, zpravidla jsou to právě muži, tyto částky pod hrozbou trestních sankcí. Samozřejmě, že teoreticky totéž by v právním státě mohly udělat i ty ženy samoživitelky, ale zase shánět si advokáty, platit jim honoráře, byť by se jim to možná později vrátilo, to je něco, co je neúměrně zatěžuje. 

Já nevím, jestli se pan Bělobrádek přímo omluvil. Ženy samoživitelky podle mého názoru mohou mít problém najít partnera právě proto, že jsou samoživitelky a jsou v zoufalé finanční situaci. Nový partner pak samozřejmě logicky může mít obavy, aby nový vztah finančně utáhl. 

Já bych se tady zastal českých mužů. Je řada slaměných vdovců, je řada těch, kdo touží po družce a žádnou nemohou sehnat. Podívejte se na ten televizní seriál, tuším, že se jmenuje Výměna manželek, tam najdete celou řadu konkrétních příkladů. No a ti lidé, kteří by chtěli žít s nějakou partnerkou, i za tu cenu, že je to matka s dítětem, těch si myslím, že je v české mužské populaci pořád ještě dost. 

No já jsem směřoval k tomu, že ty ženy se mnohdy ve své situaci neocitly vlastní vinou a samozřejmě logicky, vzhledem k péči o děcko, nemohou mít dostatek energie a času, aby věnovaly práci tolik času, aby je uživila, tak jak by si představovaly.

Nicméně pojďme k jinému tématu. V Akademii věd se mění šéfové většiny ústavů. Letos končí mandát třiceti osmi ředitelům z padesáti čtyř. Nastupuje mladá generace, například řediteli největšího ústavu Akademie věd Michalu Prouzovi, Fyzikálního ústavu AV, je jen třicet osm let. Co od mladé generace vědců a manažerů očekáváte? 

Tak u těch vědců je asi méně důležitá životní zkušenost, protože ta životní zkušenost někdy vede k rutině, ke stereotypu a od vědy potřebujete inovaci a mnohdy radikální a rezolutní řešení. Vzpomínám si na krásnou větu právě u fyzika Nielse Bohra, který říkal, vaše teorie je šílená, ale není dostatečně šílená na to, aby byla pravdivá. Jinými slovy právě to mladí může přinést šílené teorie, z nichž některé a pouze některé se ukáží být jako pravdivé. 

Jak řešit financování české vědy, ze státního rozpočtu, nebo najít cestu k soukromým zdrojům, nebo kombinací? 

No říkalo se tertium datur, jinými slovy, obojí je pravda. Já jsem po takzvané vícezdrojové financování. To znamená něco ze státního rozpočtu, tam, pane Soukupe, jde už teď třicet miliard korun a to není malá částka. Jde o to, aby se neproplýtvala, ale na druhé straně vždycky říkám velkým podnikatelům, financujte vědu, financujte výzkum, dlouhodobě se vám to vyplatí. 

V posledních letech se prosazovala spolupráce průmyslu a vědy podle principu, že vědci bádají a průmysl za to platí, protože výsledky jejich práce využívá, a všichni jsou spokojeni. Na základě tohoto principu se čerpaly desítky miliard korun z evropských fondů i ze státního rozpočtu a vystavěla se různá centra excelence a střediska výzkumu. Ona podle všeho ale příliš nefungují, protože průmysl o výsledky jaksi příliš nestojí nebo za ně není ochoten platit. Proč vázne spolupráce české vědy a českého průmyslu?

Já právě v úterý příští týden na pozvání pana rektora Konvalinky budu na otvírání nového centru excelence v Dejvicích, které se zaměří právě na technické obory. Asi bych nešel do řekněme humanitních oborů, protože jim příliš nerozumím a upřímně řečeno, ani je nemám příliš rád, ale vážím si technických oborů, protože bez jejich rozvoje nebude ani rozvoj našeho průmyslu. A teď odpověď na Vaši otázku, ano, my sice dostáváme peníze z evropských fondů na vybudování center excelence, ale ne už na jejich provozní náklady. 

Na to se ptám. 

A tady právě hrozí nebezpečí, že to bude neefektivní. Víte co je to program Návrat? To byl program, který byl vyhlášen před několika lety, a který měl dostat naše vědce ze zahraničí do České republiky. Tipněte si, kolik vědců se do této doby vrátilo? Patnáct, slovy patnáct. Takže Česká republika zatím není dostatečně atraktivní pro vědeckou komunitu. Mimochodem ne jenom českou komunitu v zahraničí, ale klidně i zahraniční komunitu, která by mohla pracovat u nás. Čili prvním úkolem je zvýšit atraktivitu české vědy, mimo jiné samozřejmě i vyššími platy, ale ty vyšší platy budou pouze tehdy, jestliže ta věda bude mít i svoji aplikační fázi. 

Pojďme k ekonomickým tématům, zaujalo mě, že Nejvyšší kontrolní úřad v minulém týdnu oznámil, že našel chyby v účetnictví Ministerstva financí za více než sto miliard korun. To není moc dobrá vizitka úřadu pana Babiše. 

Ale pane Soukupe, pane Soukupe, přečtěte si tu zprávu NKÚ, a tam zjistíte, že nešlo o krádež sta miliard korun, ale o chyby v zaúčtování. 

Ne, ne, ne, já jsem říkal, že jde o účetní chyby. Samozřejmě z novinových titulků diváci mohou mít dojem, že se sto miliard korun někde ztratilo, tak to není. 

To je pravda nebo, že je někdo ukradnul. 

Nebo, že je někdo ukradl, oni byly jen chybně zaúčtované. 

Tak vyhodíme účetní za chybné zaúčtování, ale nevyhodíme ministra financí, protože sto miliard korun se nevypařilo. 

Podle Českého statistického úřadu hlavní bariérou růstu výroby je nedostatečná poptávka. Nedostatečnou poptávku jako bariéru uvádí třicet šest procent podniků. Významný je i počet podniků, které si stěžují na nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Otázka je, co stát může udělat pro zvýšení poptávky v českém průmyslu. Je na čase, aby vláda začala masivněji investovat a podpořila tak růst poptávky? 

Nesporně ano, neboť poptávku, jak obecně známo, dělíme na spotřební a investiční a já jsem zastáncem investiční poptávky. Když něco sníte, což je spotřeba, tak za vámi nic nezbude, když zasadíte strom nebo postavíte dům, tak vás asi obojí přežije, a já se domnívám, že stát málo investuje. Říkal jsem to už v rozpravě o státním rozpočtu v Poslanecké sněmovně, a že zejména málo investuje do dopravní infrastruktury, protože tyto investice vyvolávají řetězovou reakci, a další investice by měly jít do stavebnictví. Multiplikační efekt například říká, že když postavíte byt, tak tím podporujete i nábytkářský průmysl, protože ten byt musí někdo vybavit. 

I spotřeba domácností ale podporuje výrobu domácího průmyslu. Pojďme pár otázek k energetice. V Severním moři se rozeběhla první ekologicky čistá elektrárna bez dotací. Velká Británie v minulém týdnu jeden den fungovala bez hnědouhelných elektráren. V tomto směru se zdá, že český miliardář Daniel Křetínský investice do britských hnědouhelných elektráren příliš nedomyslel, anebo jde o chytrou taktiku, kdy vlády vědí, že se bez takzvaných špinavých zdrojů energie nemohou obejít, ale je to politicky nekorektní a jejich rozvoj tak nechávají na soukromých podnikatelích jako je pan Křetínský, aby se nemusely z nepopulárních kroků zodpovídat voličům, jak to je? 

Včera jsem se dočetl, že v Polsku budou otevírány nové černouhelné doly. Polská vláda si od toho slibuje zlepšení své energetické bilance, budiž. K tomu, co jste říkal jenom dvě poznámky. Zaprvé, je hezké, že můžete jeden den fungovat bez hnědouhelných elektráren, ale zkuste to vyšší počet dní a najednou zjistíte, že když slunce nesvítí a vítr nefouká, tak vám nefungují ani větrníky, ani soláry a vy potřebujete takzvanou záložní kapacitu právě pro tyto případy.

Druhá poznámka, ano já vítám a tleskám tomu, jestliže nějaká tato elektrárna, třeba ta mořská, ale my bohužel nemáme moře, je už bez dotací, a jestliže tomu tak bude, budu nadšeně obnovitelné zdroje podporovat, ale pane Soukupe, už jsem upozorňoval na to, že ze státního rozpočtu naprosto zbytečně díky chybám předchozích vlád ročně platíme čtyřicet pět miliard korun jako dotace takzvaným solárním baronům. To znamená, že tam, kde tržní cena silové elektřiny je jedna koruna za kilowatthodinu, tak z dotací je solární energie patnáct korun, patnáctkrát víc, to je ta dotace. No, a v tom samozřejmě vidím deformaci tržního prostředí. 

Solární energetika je nepochybně jedním z největších průšvihů české energetiky za poslední desetiletí. V minulém týdnu jsem zachytil, že policie začala řešit kauzu solárního barona Martina Šenara a postupně další a další průšvihy vyplavávají na povrch. Jednotlivé kraje vypisují nové takzvané kotlíkové dotace. Lidé dokonce stanují před úřady, aby se na ně dostalo, je to správná cesta? 

Je to nesmysl, ale je to nesmysl, který si způsobily krajské úřady samy, protože stále mají možnost, aby tyto žádosti o kotlíkové dotace řešily elektronicky, a dokonce vím o krajích, které to už dělají a tam samozřejmě žádné fronty nejsou. 

Pojďme k zahraničí, máme týden do prezidentských voleb ve Francii. Do druhého kola postoupila Marine Le Pen a Emmanuel Macron, Vaše předpověď před prvním kolem se vyplnila. Máte typ do druhého kola? 

Já budu opakovat svoji předpověď, pokud Le Penová postoupí, spojí se proti ní všichni ostatní a vyhraje v tomto případě Emmanuel Macron. Mimochodem je zajímavé, že stačil jeden skandál u kandidáta jménem Fillon, který byl favoritem této volby a tento skandál mu zlomil vaz. 

Jak se Vám zamlouvá, že Vás bývalý eurokomisař Pavel Telička přirovnal k Marine Le Pen? 

Ale pane Soukupe, to byste musel znát, co předcházelo. Já jsem dobromyslně označil Pavla Teličku za společníka podvodníka jménem Zdeněk Bakala, to jest za člověka, který seděl v New World Resources Zdeňka Bakaly a vytáhl odtamtud šedesát milionů korun, ať už pro sebe nebo pro svoji firmu. No, a když jsem ho takto zkritizoval, tak se hájil tím, že poskytoval vysoce kvalifikované rady, a že měl vždy sociální cítění. Nuže, jeho vysoce kvalifikované rady vedly k bankrotu OKD a jeho sociální cítění vede k hrozbě propuštění asi deseti tisíc horníků. Proč to říkám? No proto, že když jsem toto veřejně řekl, no tak pan Pavel Telička nemá nic jiného na práci než tvrdit, že jsem Marine Le Pen. Mimochodem nejsem blondýnka. 

V Turecku po nedávném referendu začalo poměrně masivní zatýkání představitelů opozice, čekal jste, že to bude tak brzo? 

Ne, já jsem čekal, že bude ta první vlna, ale přiznávám se, že pokud ta první vlna byla tak rozsáhlá, že se zatýkali dokonce asi dva soudci Ústavního soudu, řada profesorů, řada novinářů, takže už se to vyčerpalo, a že už se to nebude opakovat, protože k tomu nebude ani fiktivní důvod a fiktivním důvodem podle mého názoru je tvrzení, že byli v takzvané Gülenově skupině, což je islamista žijící ve Spojených státech. Takže nevidím proto důvod, možná, že Turecko poněkud znepokojilo to, nebo turecké vedení přesně řečeno, že ten výsledek toho referenda byl poměrně těsný, padesát jedna procent. Já sám jsem čekal, tak kolem padesáti pěti, možná i víc. To znamená, že přes masivní mocenskou i mediální kampaň čtyřicet devět procent Turků bylo proti posílení prezidentských pravomocí, ale odpovídat na tento výsledek represemi je cesta do pekel. 

Turecký prezident jede navštívit amerického prezidenta Donalda Trumpa, který mu mimochodem gratuloval těsně po referendu, o čem budou hovořit? 

No, tak já samozřejmě jsem se neptal ani jednoho ani druhého, ale snad bych dokázal odhadnout, že hlavním tématem bude boj proti Islámskému státu. Turecko, jak víte, operuje v Sýrii, operuje na části syrského území a vede takříkajíc válku na dvě fronty. Válku proti Kurdům a válku proti Islámskému státu. Bylo by asi žádoucí, aby místo války proti Kurdům byla válka proti Islámskému státu. 

Včera proběhla volba generálního ředitele České televize a zvítězil stávající generální ředitel Petr Dvořák, jak ho hodnotíte? 

Tak já panu Dvořákovi můžu jenom blahopřát, jestliže dostal patnáct hlasů z patnácti, tak je to opravdu krásný a, řekl bych, nepřekročitelný výsledek, no a přeji mu, aby se mu jeho práce dařila. 

Veřejnoprávní rozhlas rozjel zpravodajský web. Myslíte si, že je potřeba mít v České republice veřejnoprávní zpravodajský web? 

Zaplať pán Bůh za něj, pane Soukupe, jen houšť a větší kapky, protože některé soukromé zpravodajské weby, nebudu jmenovat, někdy vyvolávají pochybnosti o své objektivitě. 

No, jde o to, že koncesionářské poplatky jsou poměrně vysoké. Za Českou televizi se platí sto třicet pět korun a za rozhlas čtyřicet pět korun. Podle mého názoru by se ty koncesionářské poplatky měly používat na televizní a rozhlasové vysílání. Pokud přebývají, měly by se snížit a ne za ně provozovat jiná média, jako je třeba web. 

Ale zapomínáte na to, že všude dochází k odlivu od standardních médií právě k internetu a je docela pochopitelné, jestliže například veřejnoprávní rozhlas má zájem na tom konkurovat i na tomto poli, jinak by ho internet pohltil a rozhlas, a tím méně televizi, by nikdo neposlouchal. 

Příští týden začíná mistrovství světa v hokeji, budete se dívat? 

Budu se asi dívat až, nechci říci na finále, ale tak na semifinále. Až se to proseje, protože abych Vám uvedl fotbalovou analogii, tak dívat se na to, jak San Marino dostává šest gólů, není z hlediska milovníka fotbalu nic zajímavého, ale já Vám na závěr řeknu … 

Teď je mistrovství světa v hokeji. 

Prosím, já vím, ale já jsem říkal, jestli Vám uvedu fotbalovou analogii. Poslouchejte mě.

Ano, omlouvám se. 

A když se vrátím k tomu fotbalu, já jsem měl neuvěřitelný zážitek, pouštěl jsem si to třikrát na DVD a to bylo Německo - Brazílie, 7 : 1, viděl jste to? 7 : 1, tohleto se za celou historii fotbalu ještě nikdy nestalo, takže na tyhle ty věci já se dívám. 

Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente. 

Krásný den. 

Děkuji za pozornost i vám vážení televizní diváci a těším se zase příští čtvrtek na další pokračování Týdne s prezidentem. 

 

zpět na seznam zpráv