Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

1. října 2018

Dobrý večer, vážení diváci TV Barrandov, vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Tentokrát natáčíme v Lánech, a to bývá takové méně formální, respektive nejste pod takovým tlakem návštěv a různých jednání jako na Pražském hradě.

To Vám musím oponovat, protože i tady v Lánech je spousta návštěv.

Nedají Vám pokoj. Já jen, když vidím ten provoz na Pražském hradě, jak ten program máte po minutách doslova nacpaný, tak v Lánech samozřejmě nevím přesně, jak to funguje.

Já jsem chtěl v té souvislosti začít trochu neformálnějším tématem, Vy jste včera odtajnil svůj plán, že si koupíte bungalov v Mnichovicích u Prahy, kde si chcete převést svoje knihy a trávit tam čas po skončení prezidentského období, což mě tedy zaujalo, protože je to tři kilometry od mého domu, já žiji ve Stránčicích. Ten plán je reálný?

Tak se budeme možná navštěvovat, ale ono je všechno trošku jinak, pane Soukupe. Na tiskové konferenci, na Pradědu mimochodem, se přihlásil nějaký novinář, a takovým inkvizitorským tónem se mě zeptal, o jsem dělal v Mnichovicích. Já říkám, odkud jste? On říkal, z Ekonomie. Já říkám, z Bakalovy Ekonomie? On říkal, ano. Tak dobře.

V každém případě jsem říkal, v Mnichovicích jsem si byl prohlédnout jeden malý pozemek, na kterém bych chtěl mít možná bungalov, protože na vilu nemám, ale celoživotní úspory umožňují ten malý bungalov. Hned jsem se dočetl, že zrazuji Vysočinu, ve skutečnosti, pane Soukupe, na Vysočině mám dvě obytné místnosti a já potřebuji ubytování nejen pro sebe, ale i pro svoji ženu, pro svoji tchyni a pro svého psa. A když Kačenka občas přijede ze svých zahraničních studií, tak by také měla mít nějaké místo. Takže na Vysočinu budu jezdit dál, ale do tohoto bungalovu, pokud to vyjde, ať už v Mnichovicích nebo kdekoli jinde, se za čtyři a půl roku s radostí nastěhuji a moje největší radost, to znamená číst knížky, se konečně naplní.

Máte pravdu, na Vysočině jsme spolu točili těsně před prázdninami, je to krásné místo, je to krásná budova, ale je pravda, že velikost toho apartmánu, nebo toho bytu asi pro pohodlné trvalé bydlení celé rodiny není úplně optimální. Každopádně já Vám tedy Mnichovice doporučuji, žiji tam dvacet let, ve Stránčicích těsně vedle Mnichovic, je to Ladův kraj, je tam krásně. Doporučuji Vám to. Uvidíme, třeba budeme sousedé.

Výborně.

Pane prezidente, pojďme k aktuálním věcem. Vy jste při své návštěvě Olomouckého kraje veřejně podpořil Tomáše Petříčka na post ministra zahraničí.

Takhle bych to neformuloval, podpořil. Já jsem pouze řekl, v zájmu objektivity, že má docela slušné kvalifikační předpoklady.

Čekáte tedy s rozhodnutím, až se s ním setkáte a také na rozhodnutí Andreje Babiše, jestli skutečně Vám ho navrhne.

Pane prezidente, jaké jsou tedy jeho, pokud jste to řekl, ty kvalifikační předpoklady, že jsou v pořádku, předpokládám, že součástí toho je znalost názoru na věci, které třeba u pana Pocheho nebyly pro Vás přijatelné, zejména na migraci.

On pan Petříček má jednu výhodu, která je ovšem velmi, velmi dočasná, a sice že svoje názory nevyjádřil tak expresivně a explicitně jako pan Poche, takže je to tak trochu černá skříňka. Na druhé straně ovšem bude muset jít s pravdou ven, a u něj bude asi nejdůležitější, zda se mu podaří odpoutat se od pana Pocheho. Já sdílím názor pana premiéra, že pan Poche, jako europoslanec, by měl teď zase odjet zpět do Bruselu nebo do Štrasburku, to je jedno, odbočka, jeden z největších nesmyslů Evropského parlamentu je to věčné stěhování mezi Bruselem a Štrasburkem, konec odbočky. Pokud se mu to nepodaří a bude jen loutkou pana Pocheho, tak asi buď nebude ministrem zahraničí vůbec, nebo jím nebude příliš dlouhou dobu.

Tím jste dal jasné stanovisko, že tedy budete ještě čekat na ten rozhovor s panem Petříčkem.

Od toho ten rozhovor je.

Já jsem si pana Petříčka proklepl tak, jak novinářům, nebo vydavatelství a mým analytikům nezbývá samozřejmě nic jiného, než si ho proklepnout z veřejných zdrojů. Na jedné straně ten výsledek je poměrně pozitivní, nemá na sobě žádné insolvence, žádné soudní spory, žádná negativní rozhodnutí soudu, nic takového tam není a nikdy nebylo. Na druhé straně jediná věc, kterou jsem tam de facto našel, je, že ČSSD v průběhu posledních šesti let věnoval sedm set padesát tisíc korun, což je docela dost, já samozřejmě nevím, kolik vydělával, nepřijde Vám to podezřelé? Ale teď to není otázka návodná, teď se prostě ptám na Váš názor.

Já samozřejmé vím, kolik vydělává, protože když mám někoho proklepnout, tak si opatřím materiály, a od toho máme příslušné instituce. Takže on vydělával poměrně dost, a to především v různých dozorčích a správních radách, mám dojem, že největší výdělek byl ve společnosti Rencar, asi pět set tisíc korun, a asi tak po čtvrt milionu v jiných společnostech nebo organizacích. Na tom ještě samo o sobě není nic špatného, trochu mě zarazilo, že když v několika částkách sociální demokracii patrně z těchto prostředků věnoval těch sedm set padesát tisíc korun, tak že si na dotaz novináře nemohl vzpomenout, kolik toho vlastně bylo, byť to bylo před řekněme maximálně dvěma lety, to mě připadá jako ztráta paměti, která není úplně pochopitelná, ale zase nehledejme mouchy všude, já se ho na to pochopitelně zeptám, ale budu se ho především ptát na jeho zaměření zahraniční politiky a mimo jiné i na výrok pana Pocheho, který mu doporučil, aby jako ministr zahraničí byl důrazným oponentem premiéra Andreje Babiše.

Pane Soukupe, já jsem teď, při hlasování o rozpočtu s radostí viděl vládu jako soudržný tým. Představa, že někdo tam bude vykřikovat něco úplně opačného, než je programové prohlášení vlády, mě poněkud děsí, a to by mohl být důvod, proč by se nakonec pan Petříček nestal ministrem zahraničí.

Chápu. Upřímně řečeno, ty dary sociální demokracii, přiznávám, že pro mě na rozdíl od jiných médií to není zásadní téma, tak se to prostě dělalo, ten princip, kdy strana někoho deleguje do dozorčí rady třeba městského podniku nebo společnosti Rencar a tak dále, který město ovládá, a pak s těch prostředků, které dostane jako odměnu za práci, sponzoruje tu stranu, se mi nezdál od samého počátku správný, nicméně takhle se to dělalo, nebyl pan Petříček jediný, doufám ale, že už se to prostě tak dělat nebude, nicméně myslím si stejně jako Vy, že jeho názory na zahraniční politiku jsou důležitější než to, co se stalo před třemi lety.

Když jsme u toho, Vy jste v Olomouci, při návštěvě Olomouckého kraje, řekl docela dost významných věcí, které byly hojně citovány. Jedním z těch výroků bylo, že nehodláte udělit amnestii ke stému výročí založení československého státu, k 28. říjnu. Mně to nedá, o nějakých milostech neuvažujete?

Pro boha já už jsem udělil sice jen asi deset milostí, to je pravda, za celou dobu, co jsem prezidentem. Můžete říci, že je to málo, že nejvíce milostí udělil, víte, kdo? Gustáv Husák. Teprve Václav Havel je na druhém místě.

Václav Havel dal rozsáhlou amnestii, ale nejvíce milostí, jednotlivých rozhodnutí prezidenta, to jsem někde četl, dal Gustáv Husák.

Já už jsem v roce 2003, ve svém kandidátském projevu na prezidenta, tehdy řekl větu, která platí i dnes, amnestie je plošná milost, to znamená Vy vlastně ani nevíte, komu ji udělujete, jestli lumpovi, nebo člověku, který pochybil.

A ty jednotlivé milosti, o amnestii e bavit nechci, to jste konstatoval, tak to je. A ty jednotlivé milosti, to znamená u případů, které znáte, které Vám Vaši spolupracovníci a Ministerstvo spravedlnosti předloží. Neuvažujete o udělení několika nebo jedné?

Ale samozřejmě, že čas od času mi Ministerstvo spravedlnosti v souladu s mými podmínkami pošle návrh na udělení milosti, a ty podmínky se především týkají toho, jestli ten člověk netrpí nevyléčitelnou nemocí, aby tedy mohl, řekněme poněkud cynicky, zemřít v domácím prostředí, ale co víte, třeba se uzdraví. V každém případě těch milostí bylo poměrně málo, z tohoto pravidla se vymykala jen jedna jediná, a to byla milost pro pana Kajínka, protože když někdo sedí 23 let a jsou pochybnosti o tom, zda tu vraždu spáchal, a ty pochybnosti svého času vyjádřil i Pavel Rychetský, když byl ministr spravedlnosti, tak to už jsou dva důvody, proč toto pravidlo porušit, ale v ostatních případech, teď jsem nedávno znovu udělil milost jednomu bývalému starostovi malé obce za věc, kterou považuji za bagatelní. Víte, když jsem byl na setkání se starosty, kde bylo asi tisíc lidí, tak jsem jim říkal, že jsou neustále ohrožováni Damoklovým mečem nejrůznějších žalob, a pak osmdesát procent těchto žalob u soudů skončí osvobozením.

Konkrétně tento případ, na to jsem se koukal, ten starosta, pokud vím, potvrdil nějakému odsouzenému vykonání obecně prospěšných prací.


Tak, tak.

A ve finále se ukázalo, že pravděpodobně tedy ty obecně prospěšné práce v tom rozsahu ten odsouzený nevykonal a starosta mu přesto potvrdil, že je vykonal. Mně to tedy nepřišlo na nějaké nepodmíněné odnětí svobody, ale nejsem soudce, budiž.

Pane prezidente, s tím stým výročím souvisí také samozřejmě předávání vyznamenání, povyšování generálů nebo jmenování nových generálů a tak dále. Já se Vás na vyznamenání ptát nebudu, protože bychom asi ztráceli čas, protože předpokládám, že mi nic neřeknete, nebo?

Ano, máte úplnou pravdu. Samozřejmě byly případy, konkrétní případy, kdy jsem něco naznačil, i když, jak se říká u Cimrmanů, my nesmíme ani naznačovat, ale to byly jenom náznaky. Jinak Vám už nic neřeknu.

Tak jsem se nemýlil. Ale každopádně u těch jmenování generálů je tady jedna informace, která je veřejná. Jan Hamáček navrhuje, aby generál Tuhý, policejní prezident, byl v té generálské hierarchii povýšen ještě o jeden stupeň na generálporučíka. Já jsem se panu Tuhému ve svých pořadech věnoval, byly tam některé kontroverze související s kauzou Tesco SW, kdy se ukazovalo, že možná policejní prezident nebo jeho rodina byli zapleteni do nějakých úniků informací. Já to teď nechci příliš hluboce zkoumat, ale generál Tuhý samozřejmě byl u té sporné policejní reorganizace, která byla provedena. To jsou z mého pohledu takové dvě, možná malé, možná větší kaňky na tom profesním životopisu. Nepřijde Vám to podezřelé?

Já sice nejsem kádrovák, ale samozřejmě, že kdyby ta kaňka byla větší, tak bych zaváhal. V tomto případě, pane Soukupe, váhat nebudu, protože za celou dobu, co jsem prezident, jsem se naučil vážit si práce generála Tuhého jako policejního prezidenta. Pokud vím, nyní odchází do Bratislavy jako velvyslanec, a bude-li generálporučíkem, možná, že to zvýší i renomé tohoto velvyslance.

Pane prezidente, jsme tedy v Lánech. Na příští týden, myslím na úterý, jste si pozval sem na jednání Andreje Babiše. O čem budete mluvit?

Dneska jsem téměř černá skříňka a Vy se mě ptáte jako ten člověk od Economie, co jste dělal v Mnichovicích. Pane Soukupe, víte, že Vám občas dám exkluzivitu informací i tam,…

No ne moc často, pane prezidente.

…kde ji nedávám nikomu jinému, ale uvědomte si, že rozhovor prezidenta a premiéra je na čtyři oči, u toho není nikdo jiný. A je na čtyři oči právě proto, abychom na rozdíl od minulosti neproháněli svoje názory, pokud se lišíme, médii, ale mohu Vám akorát sdělit to, že zatím nevím, že bych se s Andrejem Babišem v názorech lišil.

Ale zase musíte uznat, že když se to dozvím, tak se na to zeptat musím. Upřímně řečeno jsem jinou odpověď od Vás neočekával.

Samozřejmě, a já také klidně řeknu, o čem jsme pak spolu mluvili, pokud se ukáže, že je to informace, která může zajímat veřejnost. Zdůrazňuji veřejnost, nikoli tisk. Já jsem teď zaregistroval ten německý termín Lügenpresse, tedy prolhaný tisk, a uvědomil jsem si, že v Německu i u nás je všechno stejné.

Tak Vy mě znáte a víte, že jaksi já určitě nepovažuji novináře a tisk a televizní zpravodajství za nějakou posvátnou krávu, která by se nemohla kritizovat, anebo jednotlivé novináře za něco postaveného nad jiné profese, kteří jakoukoliv kritiku by měli právo označovat za útok na svobodu slova, tisku a tak dále. Novináři a média jsou normální podniky a novináři jsou normální lidé a také se mohou mýlit, to prostě tak je. Anebo mohou lhát, to také mohou. To je pravda.

No, mimochodem když už o tom mluvíte, tak já Vám řeknu alespoň jeden krásný příklad lži. Nebudu se teď zmiňovat o tom, že někteří novinářští blbečci neustále píší o tom, jak jsem těžce nemocný. Jak vidíte, zvládl jsem v pohodě návštěvu Německa, hned po ní návštěvu Olomouckého kraje a cítím se docela svěže. Ale když jsem právě přijel do toho Německa, tak mně můj doprovod říká, že zpravodaj veřejnoprávního rozhlasu v Berlíně oznámil veřejně, že v mém doprovodu jsou tři lékaři a čtyři zdravotní sestry. Tak jsem se nejdřív zeptal, jestli ty sestřičky jsou hezké a kde vlastně jsou? Řekli mi, že žádné sestřičky neexistují. Lékař byl jeden a to je vojenský lékař, který mě doprovází všude. Já ho viděl naposledy asi před dvěma lety, když jsem si nakopl palec a on mi ho obvázal. Tak jsem si ho pozval teď a on mně změřil tlak, mimochodem mám 110/70, abych toho lékaře nějak využil. Ale chcete-li nějaký krásný příklad novinářské lži, tak tady ho máte.

No, já jsem tady tenhle případ samozřejmě sledoval a přišlo mně to takové typické. Ten pán je tedy novinář toho Českého rozhlasu, který jak známo, stejně jako Česká televize Vám nakloněni nejsou a jsou přesvědčeni, že mají jednu pravdu, která jaksi není pravdou Miloše Zemana nebo Andreje Babiše, a tak dále, je to jejich pravda. No, a on tu zprávu zveřejnil na svém Facebooku nebo na jiné sociální síti, na Facebooku, primárně ne proto, aby informoval veřejnost o skutečnosti, která je důležitá, ale proto, aby se zavděčil svým kamarádům z České televize a Českého rozhlasu. Pak se z toho udělala aféra, on se lekl, omluvil se, ale takhle to prostě chodí. To je úplně typické pro Český rozhlas, pro Českou televizi a možná i tu Bakalovu Economii. Oni mají svůj názor, no. Veřejnoprávní média by se měla chovat asi trochu jinak.

Dobře, já jsem se k tomu vyjádřil. Myslím si, že veřejnoprávní rozhlas a samozřejmě ani veřejnoprávní televize by neměly mást své diváky nebo své posluchače fake news, jak říká Donald Trump.

To by sice neměly, ale nic se neděje a zůstává to tak, jak to je. Ale pojďme k důležitějším věcem od Českého rozhlasu.

Když jsme u toho Německa, já jsem si z toho odnesl takové, možná teď mě obviníte za zkratky. Vy jste se docela dobře shodli s kancléřkou Angelou Merkelovou v názoru na Donalda Trumpa, kterého jste mírně kritizovali, a mě by zajímalo, dříve jste ho chválil, co Vás vedlo k té změně názorů?

To je velmi jednoduché, lidi posuzujete podle činů, tedy podle ovoce stromu, jak praví Bible. Já ji v poslední době, nevím proč, docela často cituji. Zatímco jsem chválil Donalda Trumpa třeba za nápad přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma, tak cítím se samozřejmě být součástí Evropské unie. Jsem prezident České republiky, která je malou exportní ekonomikou a která je tedy velmi citlivá na jakékoli zachvění světové ekonomiky.

Což tedy Donald Trump se snaží udělat.


A kromě toho jsem absolvent Vysoké školy ekonomické a vím, že jakýkoli protekcionismus, jakákoli cla jsou cesta do pekel.

No, když jsme u té ekonomiky, ta ekonomika Vaší návštěvě v Německu dominovala, alespoň podle mediálních výstupů. Na jednu stranu jsem rád, že náš nejvyšší státní představitel zcela evidentně byl rovnocenným partnerem v ekonomické diskuzi Němcům a zcela evidentně pro veřejnost, pro německá média, pro světová média, mluvil velmi fundovaně o ekonomických záležitostech ne jen těch mikroekonomických záležitostech, ale hodnotil ekonomiku. To mě potěšilo. Na druhou stranu jsem se chtěl zeptat, jestli jste vytkl těm německým podnikatelům takovéto v uvozovkách drancování české ekonomiky vývozem těch dividend. Já vím, to je zrovna téma, na kterém se úplně neshodneme, jestli v tom pokročil.

Ne, ale samozřejmě, že jsme o tom mluvili. Byla tam v podstatě z jejich vlastní iniciativy špička německého průmyslu a německého hospodářství, Deutsche Bank, E.ON, Volkswagen tam měl Škodu Auto a tak dál, a tak dál. Asi patnáct lidí a opakuji, požádali o to sami. Ale já jsem jim podobně jako Vám říkal, uvědomte si, že pro vás než vyvádět dividendy je dlouhodobě výhodné alespoň část toho zisku, což oni mimochodem dělají, reinvestovat, protože ve vzdálenější budoucnosti z toho budete mít daleko víc.

To je téma, na kterém se úplně neshodujeme. A mimo jiné, proč tam nebyl šéf Volkswagenu Matthias Müller?


Jak jsem Vám před chvilkou řekl, protože tam byl šéf Škody Auta, která jak dobře víte, je součástí Volkswagenu.

No, to ano, ale musí poslouchat ten Volkswagen, a tyhle výtky by měl asi slyšet přímo Volkswagen, protože…

Nevím, já jsem se na to neptal. Opakuji, pozvali se sami a já jsem žádné složení německé delegace nediktoval.

No jasně, já se vracím k té debatě z minulého týdne, kdy Škodovka minulý rok vyvezla odtud dividendy do Německa ve výši třicet osm miliard. Mimo jiné já jsem se koukal, ta Škoda Mladá Boleslav rozhodně není nevýznamnou součástí Volkswagen Group.

To určitě ne.

Její čistý zisk je zhruba na úrovni patnácti procent celé skupiny Volkswagen, což je poměrně slušné, to je velmi slušné. To znamená, Škodovka skutečně ve skupině Volkswagen není žádný chudý příbuzný, ale jeden z tahounů.

No, dohodl jste něco konkrétního, nějaké investice? Teď samozřejmě narážím na Vaši ekonomickou diplomacii a chci to srovnat s Čínou, kde jste konkrétně dohodl investice ve výši devadesát pět miliard, ale ono z nich moc nebylo. Na konci roku 2017 Číňané u nás investovali dohromady dvacet tři miliard a ta dynamika je velmi slabá. V roce 2006…

Tak kdyby Vy jste měl dvacet tři miliard, byl byste asi za vodou, nehledě na to, že mám dojem, že čínské investice směřovaly i do Vaší firmy, tedy do Empresa Media. 

Ano.

Ale právě proto, že se původně slibovaný příliv čínských investic poněkud zpomalil, ne oslabil, ale zpomalil, tak budu opatrnější, pokud jde o slibované německé investice. Byl tam samozřejmě zástupce firmy BMW, která slibuje, že udělá nějaký zkušební polygon v Sokolově, a tak dále a tak dál, ale poučen i tou čínskou zkušeností já si počkám, až ty investice budou reálné. Mimochodem víte, proč se ty investice zbrzdily? Protože jejich tahounem byla společnost CEFC, pak náš milovaný tisk spustil pokřik, že tím to končí, a najednou se objevila daleko silnější společnost CITIC, která převzala všechny závazky. Dokonce mám dojem, že i Slavie už má na dresech ne CEFC ale CITIC.

No to má, ono to CEFC samozřejmě bylo tahounem, ale já nechci hodnotit jednu firmu, mimo jiné která je u nás akcionářem, ale ta celková čísla. Za rok 2016 ty investice byly dvanáct a půl miliardy a za rok 2017 už pouze pět celých osm. Je možné, že ta mediální bublina okolo CEFC a ta kritika možná některé čínské investory vystrašila. Je to možné. Je to možné, ano.

Přesně tak. Takže doufejme, že v dalších letech, protože pochybuji, CITIC je v podstatě státní firma, CEFC byla soukromá firma, a v Číně jsou na tom státní firmy poněkud lépe. Mimochodem já teď pojedu do Šanghaje na Expo a samozřejmě se tam o další příliv čínských investic budu zajímat. To je dokonce moje povinnost.

Tak doufejme, že to dobře dopadne a že dobře dopadne tedy i Vaše ekonomická diplomacie v Německu, ať už jde o ten vývoz kapitálu nebo další investice.

Pojďme k dalšímu tématu a to je mýto. My jsme o tom několikrát hovořili a pane prezidente, musím říci, že jste měl pravdu. Těsně po našem rozhovoru minulý čtvrtek Ministerstvo dopravy podepsalo smlouvu o provozu mýtného systému s tou firmou SkyToll, tak jak Vy jste říkal. No, provází to celá řada sporů a zcela evidentně hrozících právních problémů a dlouhodobých nějakých právních natahování. Sledujete tu situaci, která se okolo toho…?

Já už jsem Vám minule říkal, že předpokládám, že nyní vláda svým usnesením zruší těch devět set kilometrů silnic první třídy, teda probůh ne ty silnice, ale…

Ten výběr mýta.

…zpoplatnění mýtem. Doufám, že tento závazek bude dodržen. Já jsem, pane Soukupe, povinen tlumočit názory Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, Sdružení měst a obcí, a všechny tyto tři organizace, a myslím, že i ČESMAD, byly proti těmto devíti stům kilometrů.

Já se s Vámi samozřejmě, s prezidentem republiky, nechci bavit o právních problémech a právních sporech mezi jednou firmou a Ministerstvem dopravy a tak dále. O tom nechci, mně jde o těch devět set kilometrů, protože ten tendr, víte, byl vypsán včetně těch devíti set kilometrů dálnic a samozřejmě v průběhu tendru nelze zadání měnit. To znamená smlouva, která byla podepsána minulý čtvrtek, obsahuje těch devět set kilometrů dálnic, což tedy v případě, že prezident republiky říkal to, co říkal, Svaz průmyslu a dopravy má jednoznačně negativní stanovisko, Asociace krajů, hejtmané, Svaz měst a obcí a tak dále, a přesto to tam je.

Protože očekáváme, že ještě neuplynulo čtrnáct dní, a očekává se, zdůrazňuji, očekává se, že vláda svým usnesením tuto podmínku zruší.

Ale jak by to mohla udělat?

Tak počkejte další týden, nebo maximálně těch čtrnáct dní a uvidíme, jestli to bude pravda.

Podle mého názoru to nejde, pokud ten tendr byl vypsán včetně těch devíti set kilometrů, tak nezbývá než vypsat nový tendr, což nejde.

Ano, tak to jsem říkal taky, je to velmi chytrá poznámka, abych Vás taky někdy pochválil.

Děkuju.

Opravdu chytrá poznámka, to jsem si říkal taky, a byl jsem ujištěn, že je možné to vládní usnesení. Já nejsem právník, pokud je to právně možné, proč ne.


Uvidíme. Já jsem se na to koukal, podle mého názoru ne, ale, ale…


Pojďme k dalšímu tématu, a to je tedy zase téma, které nás tak trochu rozděluje, což jsou dluhy, zadlužení českých domácností.


A jéje. Vy jste hodně zadlužený, pane Soukupe?

Já osobně doma ne, ani nejsem, pane prezidente, zadlužený, ale myslím si, že já tedy spadám do těch čtyřiceti jedna procent, které nemají půjčky, protože padesát devět procent lidí půjčky má. A průměrná výše půjčky domácností českých je pět set třicet šest tisíc korun.

Ano, a díval jste se taky současně na to, jaká je průměrná výše úspor českých domácností, abyste to mohl srovnat?

Úspory jsou poměrně výrazné, to máte pravdu.

Ano.

To máte pravdu, daleko přesahují celkovou výši zadlužení. To máte pravdu. Tam je problém v tom, že rodina se považuje za chudou, pokud má příjem zhruba dvacet čtyři tisíc korun. Víte, jaký je medián? Dvacet sedm tisíc korun, to nesvědčí moc o dobré situaci většiny rodin, ale budiž.

Než budete pokračovat, samozřejmě je to jenom oživení naší diskuze, ale vzpomínám si na jednu krásnou anekdotu, kdy muž v Anglii říká, jsem z chudé rodiny. Všichni členové naší rodiny jsou chudí, i komorník je chudý, i vrátný je chudý, i služebná je chudá, i zahradník je chudý. Prostě všichni jsme z chudé rodiny. Já nevím, jaká je skutečná hranice chudoby, protože do toho musíte také započítat šedou ekonomiku, a nechci být zlý a nechci proto mluvit i o černé ekonomice.

Já se chci dostat spíše k tomu, že největší objem půjček je samozřejmě na bydlení. Je to zhruba třicet jedna procent.

Tak, ale to je investice. To je velmi rozumná investice.

Může být, pokud je to za rozumnou cenu a splácení pak není ohroženo třeba kurzovými rozdíly, když si masivně třeba Maďaři půjčovali v islandských korunách a podobně. Stejné problémy teď mají Poláci, ale u nás většina půjček je v českých korunách, takže velký výkyv kurzů nehrozí, anebo pokud nedojde tedy k prasknutí realitní bubliny a k výraznému poklesu cen realit, tak to skutečně může být dobrá investice. To máte pravdu.


Právě proto jsem podpořil Českou národní banku, kdy ty hypotéky limitovala tuším osmdesáti procenty.

Ano, to ano. Není to spíše tak, že ta veliká výše zadlužení český domácnosti na bydlení je opravdu dána tím, že stát rezignoval na vlastní výstavbu, na výstavbu nájemního bydlení v nových letech, a že to prostě je přeci jenom trochu nezdravé?

Tak, oddělme dvě věci. To, že by měl stát, ale ne jenom stát, ale i kraje a obce stavět byty, je pravda. Já sám jako premiér jsem dal podnět k výstavbě celé řady startovacích bytů, které dosud stojí, a já mám radost, když o nich slyším. Teď to trošku utichlo, a je to škoda, protože to měly být malometrážní neluxusní byty pro mladé začínající rodiny. A jestli se opeří, tak přejdou do lepšího a na jejich místo nastoupí jiná mladá rodina.

Ale o to teď tady primárně nejde. Každá mince má dvě strany, pane Soukupe. A my občas se zadlužujeme naprosto lehkomyslně a lehkovážně. Vezměte si jenom ten případ šmejdů. My rozhořčeně kritizujeme šmejdy, v pořádku, ale neřekneme ani slovo o lehkomyslnosti těch, kdo si koupí předražený hrnec, předraženou deku. To jsou úplně nevinní lidé a za všechno můžou jenom ti šmejdové.

Pane prezidente, já k tomu mám takovou poznámku. Třeba když jsme u těch šmejdů, víte, oni ty techniky na staré lidi, což jsou především ty oběti těch praktik šmejdů, kteří jsou vyvezeni někam na výlet, teď se to zase obchází tím, že sídlo té firmy je třeba v Prachovských skalách, takže to není výlet, ale návštěva sídla firmy a podobně, jsou pak přivedeni do psychické situace různými psychologickými tlaky. Využita je jejich jaksi psychická labilita, špatná sociální vazba a tak dále k podpisu věcí, které pak ve finále nechtějí, a ti šmejdi jsou vždycky trochu napřed s legislativou. Tady se úplně neshodujeme, protože si myslím, že stát nese určitou odpovědnost, aby ochránil lidi.

Vy jste udělal jednu chybu, když jste vyšel z toho, že na ty předváděcí akce jezdí jenom staří lidé.

To ne, ale většina ano.

Já jsem byl na Vysočině a měl jsem tam po deset let ve schránce skoro každý den, minimálně každý týden, letáky těch předváděcích akcí, tehdy jsem ještě nebyl tak úplně starý člověk, a tam to bylo hrozně zajímavé. Chutný oběd, dárky pro dámy, dárky pro pány. Tak jsem si říkal, sním chutný oběd, vyinkasuju dárek pro pány, nic si nekoupím a odjedu. A kdyby tohle to dělali všichni ostatní, tak ti šmejdi zkrachují.

To asi ano, ale to by všichni museli mít ekonomické vzdělání a psychickou odolnost.

Ne, ne, ne, panebože, na to ekonomické vzdělání vůbec nepotřebujete, jenom zdravý rozum.

Psychickou odolnost, jako máte Vy, což asi každý nemá. Mimo jiné třeba oni jim tam dávají rovnou úvěrové smlouvy, splátky výhodné a tak dále, nevím.

No, každopádně, pane prezidente, nejčastějším důvodem, proč si lidé půjčují spotřebitelské úvěry, nikoliv tedy ty hypoteční, jsou rodinné vztahy. Nikoliv nákupy mobilních telefonů, dovolených a tak dále, rodinné vztahy. Což znamená náklady spojené s rozvody třeba, nebo péče o malé děti, což tedy úplně nesvědčí o tom, že by lidé si půjčovali úplně za hlouposti. Nejvíce si půjčují na výdaje spojené prostě s rozpadem vztahu, rodinnými vztahy, tak.

Chcete říci, že Lucie Vondráčková a pan Plekanec si taky půjčují na svůj rozvod?

To nevím, to záleží na šikovnosti jejich advokátů.


No právě.

Jestli si pan Plekanec bude muset půjčit na svůj rozvod, těžko říct, když si najme špatného advokáta, tak možná ano. Ale no, víte, zase poznámka, ekonom Alan Mitchell říká, že dluhy jsou jednou z největších brzd ekonomiky.


Ovšem.

Protože dluhy domácností snižují mobilitu pracovní síly, snižují ochotu měnit zaměstnání, snižují ochotu riskovat a tak dále a tak dále.

Ale stejně tak i dluhy obcí a dluhy státu. Já jsem velice rád, že naše obce hospodaří s výrazným přebytkem asi dvě stě miliard korun. A o něco nižší, ale stále významný mají přebytek i kraje, krajské rozpočty.

Na rozdíl od státního rozpočtu.

A ten státní rozpočet, a o tom jsme se bavili minule, směřuje pomalu ale jistě k vyrovnanému rozpočtu.

No.

Uvidíme za tři roky.

Uvidíme za tři roky. Pane prezidente, pojďme k věci, která souvisí s těmi dluhy, a myslím si, že stát za ni nese určitou odpovědnost, a to je stav těch exekucí. Víte, ten stav exekucí.

Chudák dlužník, zlý exekutor. Za všechno můžou exekutoři a dlužníci nemůžou za nic.

Ne, možná mi nakonec dáte trochu za pravdu, nechte mě to vysvětlit. Víte, mně ani tak samozřejmě nevadí snaha získat své peníze zpátky u těch věřitelů. Mně vadí konkrétně na počtu exekucí počet exekucí, který je veden konkrétně dopravními podniky a podobnými podniky. Protože tam ten dluh je v řádech desetikorun, možná nějaká pokuta za jízdu na černo ve výši třeba dvou nebo tří stovek, ale exekuovaná částka je v řádu desetitisíců. Tenhle ten rozdíl mi vadí.

To je takzvané příslušenství, ano.

No, příslušenství, víte, ono, musíte mít exekuční titul.

No jistě.

To znamená, ten dopravní podnik to musí zažalovat a získat rozsudek. A já mám takový pocit, že tohle to dopravní podniky, které jsou ovládány politiky, toho šikovně využívají. Ten byznys spojený s pohledávkami za černé jízdné je obrovský. Vydělávají na něm ne ty dopravní podniky, z té částky těm dopravním podnikům, vymožené, zůstává jenom malá část, ale tam jde opravdu o stovky milionů a miliardy korun, které zůstávají u exekutorů a u těch advokátů. A upřímně řečeno mně tohle nepřijde správné.

Já jsem Vás shovívavě vyslechl, pane Soukupe.

Ano.

A teď Vám dám jednu knížecí radu.

Ano.


Nejezděte načerno. A když nebudete jezdit načerno, tak se Vám tohle nestane. Jinak já samozřejmě souhlasím s tím, že byly přemrštěné odměny jak exekutorů, tak advokátů, ale jestli jste si všimnul, tak už byla přijata konkrétní opatření. Dokonce někdy před dvěma lety, kdy se tyto odměny výrazně snížily.

Snížily.


Všiml jsem si dokonce, že jak exekutoři, tak advokáti proti tomu protestovali, a naštěstí marně.

No, bodejť by neprotestovali, protože to je obrovský byznys.

Ale základní rada zní, chudák zloděj, který ukradl měděný poklop od kanálu, odnesl ho do sběrny a tam místo, aby mu řádně vyplatili peníze za sběr starého kovu, ho zavřeli, protože odnesl poklop a tím vytvořil veřejné nebezpečí. Nejezděte načerno, pane Soukupe.

Ano.

A všechno bude v pořádku.

To sice ano, nicméně já bych chtěl říci, že, znova zopakovat, že konkrétně v tomto případě ano, máte pravdu, nemá se jezdit načerno. Pokud člověk jede načerno, má počítat s důsledky. Upřímně řečeno, pokud jízdenka stojí dvacet korun, tak pokuta tři stovky mi nepřijde nepřiměřená, to je přiměřený trest. Co mi přijde nepřiměřené, je, že pak se to nechá vyhnat do dvaceti tisíc korun.

Ale to nechal dohnat ten člověk. Vy jste zapomněl úplně na jednu věc. Ten člověk dostává nejdřív upomínky a teprve, když na něj nereaguje…

Ony se třeba nedoručí, většina rozsudků…

Nechte mě dokončit. Teprve, když na ně nereaguje, tak nastupuje to, o čem jste mluvil.

Ano, takže, to samozřejmě ano. Nicméně většina rozsudků je pro zmeškání, zcela evidentně ti lidé to, že jsou žalováni, o tom vůbec nevědí. Většina rozsudků z vlastní praxe právní Vám mohu říci…

Ježíšmarjá, kdyby mě někdo žaloval, tak se o tom asi dozvím, ne? Jak to, že oni nevědí o tom, že na ně byla podána žaloba? To je taková obálka s modrým nebo jiným pruhem.

Nelze, nelze spravedlivě obhajovat nemravné výdělky advokátů a exekutorů na této věci podle mého názoru.


Já už jsem Vám před chvílí řekl, že ty výdělky byly výrazně sníženy, ale Vy tady stejně tak nemravně obhajujete ty, kdo ne jenom že jeli načerno, ale ještě ignorovali soudní rozhodnutí.

Ne. V žádném případě, já je neobhajuji, já jenom říkám, že to takto je vymyšlené, a ten byznys advokátů a exekutorů je nemravný. Já jsem chtěl slyšet a ptát se, jestli třeba není tedy cesta, aby se ty dopravní podniky dostaly ke svým penězům. Aby třeba vyhlásily amnestii, což mimo jiné zkouší ostravský dopravní podnik teď. Aby vyhlásili amnestii, že pokud zaplatí dodatečně své staré dluhy lidé, přeci tomu dopravnímu podniku nemá jít o byznys exekutorů a těch advokátů, ale o to, aby dlužné jízdné dostal zpátky. To nemůžete popřít.


Pokud se ty dopravní podniky k tomu rozhodnou, je to jejich svobodná vůle. Já jenom připomínám, že pak zase budou plakat, že nemají na investice, že nemají na nákup nových vozů…


Ale ty peníze…


…a podobně a podobně.

Ty peníze…

Končí u advokátů a exekutorů, ale část z nich stejně končí u dopravních podniků.

Velmi malá, velmi malá, a o ni by mělo jít, protože dopravní podnik má právo na své jízdné a pokutu za jízdu načerno. Ten ostatní byznys, si myslím, že by stát nějakým způsobem měl tlačit ty dopravní podniky k tomu, aby jim primárně šlo o jízdné a pokutu a nikoliv o byznys těch advokátů.

Pane Soukupe, Vy byste měl dělat ombudsmana. Zaprvé byste ho určitě dělal lépe než Anna Šabatová, což ovšem není tak velké umění…

Děkuji za pochvalu.

…no, dobře, Anna Šabatová, pokud náš pořad poslouchá, asi potěšena nebude, ale to mě nezajímá. Ale v každém případě, hájíte-li dlužníky, hájíte-li ty, kdo jezdí načerno, a hájíte-li ty, kdo nepřebírají upomínky a dokonce ani soudní příkazy nebo, jak se tomu říká, výzvy, tak v tom případě bojujete na nesprávném hrobě.
 
Nemyslím si to, pane prezidente, vysvětlil jsem Vám své stanovisko. Pouze Praha a Ostrava ročně pošle do exekuce sto třicet tisíc lidí a celková výše exekucí je devět set tisíc lidí. Ty dopravní podniky, není to náhoda, a jsem přesvědčen, že mnoho dopravních podniků primárně hájí zájmy těch advokátů a exekutorů a o to dlužné jízdné jim jde až v druhé řadě, což si myslím, že dobře není.

A dám Vám ještě jeden příklad. Víte, jak je možné, že stát dlouhodobě toleroval firmy, které nabízely půjčky po telefonu bez jakéhokoliv prověřování, bez jakýchkoliv podkladů, které by hodnotily solventnost toho, kdo si ty peníze chce půjčit? Podle mého názoru ten naprostý rozdíl, když jdete do banky a chcete kontokorentní úvěr dvacet tisíc korun, tak musíte předložit potvrzení o zaměstnání, potvrzení o bydlišti, několik telefonních účtů, aby bylo vidět, že skutečně v tom bydlišti jaksi bydlíte, svoje telefonní číslo, bez mobilního telefonu Vám dnes půjčku nikdo nedá, protože banka prostě chce, abyste byli případně dosažitelní a tak dále a tak dále.

Tady s Vámi naprosto souhlasím. To jsou takzvané nefinanční instituce, které poskytovaly tyto úvěry, a samozřejmě tam byla drobným písmem neuvěřitelná výše úroků.

Tak, úroků, pokut. A víte, co já si myslím, že těmhle těm firmám, ty přeci od začátku věděly, že jim to ti lidé nesplatí, a ve finále o splácení těch peněz ani vůbec nešlo, protože tyhle ty firmy zjistily, že byznys s těmi pohledávkami, které narostly z tisíci korun do absurdní výše, desetinásobky, stonásobky, je výnosnější, než kdyby ty peníze dostaly zpátky.

Jistě, protože tam je zástava nemovitosti.

Tak.

A když tu nemovitost prodají, ještě vydělají. Ale znovu musím upozornit, protože problém nemáme pouze konstatovat, ale i řešit, že Česká národní banka teď tyto nebankovní instituce skrouhla, protože pokud nemají licenci od České národní banky, tak nemohou podnikat.

Přesně tak, ale to co se dělo v předchozích letech, ten problém tady máme a budeme ho muset vyřešit.


Proto jsem jmenoval nového guvernéra České národní banky.

Mimo jiné podle mého názoru ministr Pelikán, ač jsem ho tedy často nechválil, v tomto směru začal poměrně slušnou práci. Ministr spravedlnosti nový se zdá býti poměrně slušně uvažujícím, v oblasti exekucí, politikem, tak doufejme, že nám jaksi se ta situace trochu zlepší.

Mně asi nezbývá, než se zeptat. Za Vaší vlády v roce 2001 ty exekuce, tedy výkon rozhodnutí, přešly do soukromých rukou. Pořád to považujete za skvělý nápad?

Ale tak to byl věčný spor, na který si dobře vzpomínám, a sice zda exekutoři mají být státní byrokraté nebo, promiňte, státní úředníci, anebo zda to má být soukromý job, jako jsou koneckonců soukromé i ty banky. Ne všechny banky jsou nepoctivé, že? A tam zazněla námitka, která mně připadala relevantní. Když to svěříme státním úředníkům, bude to hrozně pomalé, bude to nevymahatelné a lidi se budou smát, že se mohou zadlužovat a nikdo si na ně nedošlápne. Přemýšlejte chvilku, pane Soukupe, i o relevanci této námitky.

Má svoje ratio.


Protože najdeme celou řadu případů, kdy jsme svěřili státním úředníkům například při povolování staveb, víte, jak dlouho trvá v Praze, ale kdyby jenom v Praze. Na to si stěžují developeři.

Myslím, že v Praze dokonce sedm let.

Kdyby jenom sedm let, víc, až třináct. A to nemluvím samozřejmě o povolování Temelína nebo Dukovan, tam je to ještě horší.

Já jsem o tom mluvil s ministrem Ťokem.

Ale uznávám, že samozřejmě to bylo na vážkách a že ten spor, kdo má vykonávat funkce státu a kdo má vykonávat funkce soukromého sektoru ne jenom u nás, ale v řadě dalších zemí není rozhodnout. Je prostě otázka, zda stát má být vymahačem dluhů, ale pozor, já sám akceptuju jednu výjimku, a to je takzvané zálohové výživné, protože když rozvedená žena, řidčeji muž, nevymůže na svém bývalém partnerovi alimenty, tak asi ten stát má silnější páky než ona sama.

Mimo jiné třeba takové to opatření ztráty řidičského průkazu prý docela dobře funguje.


Ano, to je výborné opatření.

Na začátku se to zdálo trochu absurdní, ale skutečně to docela dobře funguje, protože pro mnoho lidí je to opravdu velký argument, aby své dluhy z výživného splatili.

Víte, pane prezidente, Vy mě někdy považujete za etatistu. Tak jste to řekl, že bych chtěl, aby všechno dělal stát, ale v těch věcech přirozeného státního monopolu, třeba jsme hovořili o mýtu, tak mým hlavním argumentem je to, proč si to stát nevybírá sám. A už se do toho nechci pouštět.

Možná proto, že to neumí, pane Soukupe. Je to cynická poznámka, ale možná, že je blíže pravdě, než si sám myslíte.

Než si bohužel jsme ochotni připustit. A u těch exekucí je to trochu podobné. Mně jde jenom o spravedlnost, víte. Samozřejmě každý normální člověk musí vědět, že dluhy se platí. Mně, nějak trochu mám podezření, že od samého začátku, pokud šlo třeba o ty dopravní podniky, pokud šlo o ty nebankovní půjčky, to byl trochu špinavý kšeft. To byl trochu špinavý kšeft, protože to, co se k nim potom nabalí, se stalo předmětem obchodu, předmětem zbohatnutí a ti lidé už to potom ovlivnit nemohli, nebo mohli, ale prostě nestalo se to.

Pořád to mohli ovlivnit. Stačilo by, kdyby reagovali alespoň na jednu upomínku.

No, tak samozřejmě nechci podléhat konspiračním teoriím, ale jestli tohle nebylo už někde v plánu někoho, kdo to posouval, výkon exekucí, do soukromých rukou.

Jakože schovával ty upomínky a neposílal je?

Ne, už viděli ten obrovský prostor pro nárůst těch pohledávek a různé ty sankce.

Soudní obsílka je, pane Soukupe, doporučená. Dokonce myslím na výdejku, takže tam nemáte možnost to zašumlovat a říkat, že jste to nedostal.

Na to Vám budu oponovat, protože ta praxe už se teď zpřísnila, ale mnoho let byl přímým exekučním titulem rozhodčí nález. A většina těch splátkových kanceláří nebo splátkových firem, nebankovních institucí, nebankovních půjčovacích institucí těch různých prodejců těch vysavačů, měly tam rozhodčí doložku. Ti lidé tehdy vůbec nevěděli, co to znamená. A v takovém případě mohly ten soud v pohodě obejít a soud jako garant spravedlnosti, a o tom žádná debata není, prostě byl obejit a rozhodl to pán, konkrétní člověk, který byl jejich zaměstnancem, a ti lidé byli potom v pasti. To se všechno už zlepšilo.

No dobrá, ale sám říkáte, že už se to zlepšilo.

Ano.

Mimochodem, Vy moderujete tuto debatu, ale máte opravdu pocit, že exekuce, které jsme probírali už asi pětkrát, jsou tím nejdůležitějším tématem, kterému, obávám se, věnujeme více než polovinu tohoto pořadu?

Myslím, že to bylo zhruba patnáct minut. No, s ohledem na atraktivitu pro diváka jsem se mu věnovat chtěl.

Dobře.

Vím, že jste trochu naštvaný, protože prezident republiky se nezabývá jenom exekucemi.

Jenom exekucemi, ale také exekucemi. Mimochodem těch diváků, kteří jsou tímhle postiženi, je přibližně deset procent dospělé populace, abychom to neviděli jako většinu. To, že si někdo vezme půjčku a potom ji řádně splácí, to je něco jiného. Vy mluvíte o nedisciplinovaných dlužnících, kteří jezdí načerno, nepřebírají upomínky a nakonec, když se na ně obrátí soud, tak předstírají, že to nedostali, a pak se diví, a pak se diví, pane Soukupe. Bohužel, je mi líto, ale já s těmito lidmi příliš velký soucit nemám.

V pořádku, pane prezidente. To téma byla sociální situace rodin, což podle mého názoru pro prezidenta republiky je důstojné téma. A je pravda, že v rámci toho tématu sociální situace rodin a dluhy jsme možná těm exekucím věnovali příliš mnoho prostoru.

Včera jsem byl v Olomouckém kraji a navštívil jsem firmu PONTIS v Šumperku, což je v Olomouckém kraji asi největší firma poskytující na charitativním základě sociální služby. Ano, tomu jsem se samozřejmě věnoval. To je ne jenom povinnost prezidenta republiky, ale já měl i radost, když jsem mohl trochu přispět k tomu, že jsem neustále upozorňoval na nízké platy pracovnic sociálních služeb, a jsem rád, že zaprvé se zdvihly o dvacet tři procent, zadruhé ve vládním programovém prohlášení se předpokládá další zvýšení těchto platů. Krátce řečeno, jsou věci, kterým se z hlediska sociální péče má prezident věnovat. Ale nezlobte se na mě, ti, kdo jezdí načerno, abych opakoval podesáté svůj příklad, nad těmi svoji ochrannou ruku vztahovat nebudu.

No, já bych zase nerad, aby ta naše debata pro lidi, kteří poctivě platí své dluhy a nejezdí načerno, měli pocit, že jsou jenom hloupí, protože jiným to prochází, a ještě se jich zastává moderátor diskuze s prezidentem republiky.

A to jsem Vám říkal přesně pře týdnem a říkám to i všude jinde. Vy chcete neoprávněně, pane Soukupe, zvýhodnit řekněme neplatiče před těmi, kteří poctivě splácí své dluhy. A to byl můj základní argument. Případně, kteří vůbec žádné dluhy nemají, ale prosím, každý může nasekat dluhy, ale ať je splácí a ať nebrečí, nestěžuje si a nežádá jejich odpuštění. Maximálně, a to jsem Vám myslím taky už říkal, s čím bych sám souhlasil, je maximálně dlouhý splátkový kalendář například třicet let, ale to je vše.

To, co jste řekl, je obecná pravda.

Tak.

A já chci jenom odstranit špinavý kšeft, ale v každé oblasti, ne jen v těch exekucí.

Tak zrušme špinavé kšefty, zakažme nebankovní finanční instituce, což už se víceméně stalo. Koneckonců rozežeňme i ty šmejdy. To je všechno v pořádku. Snižme nároky na platy exekutorů i advokátů, pokud si to nechají líbit, a zatím si to líbit nechají. To je taky v pořádku. Ale chtějme odpuštění dluhů? Panebože, kam bychom došli?

A vidíte, nakonec jsme se shodli, pane prezidente.


No, neshodli, protože Vy jste chtěl, aby dopravní podnik odpustil dluhy.

Ne, já jsem řekl, ať žádá své dluhy dopravní podnik, ale odstraní se z toho ten kšeft těch advokátů a exekutorů.

Tak prosím, koneckonců dopravní podnik má dostatek vlastních právníků a nemusí si najímat externí.

Přesně tak, tak jsem to myslel. Možná jsme si nerozuměli, ale tak jsem to myslel.

Tak dobře.

Pane prezidente, slibuji, že příští rozhovor…

Budou zase exekuce, já už Vás znám.

Nebude o exekucích ani slovo. Budeme se bavit o důchodech, zahraniční politice, věcech, které jsou prezidentu republiky možná bližší nebo důstojnější, nazvěme si to, jak chceme. Každopádně pro dnešek Vám děkuji za rozhovor, pane prezidente.


Děkuji a očekávám, že příště budou exekuce hned první téma, abyste mu mohl věnovat více času. Lituji Vaše diváky, pane Soukupe, ale já s panem Soukupem velmi rád diskutuji, a tak se budu těšit na diskuzi příští týden, tuším, že opět tady v Lánech.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 27. září 2018

zpět na seznam zpráv