Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

4. října 2018

Dobrý večer, vážení televizní diváci, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem na televizi Barrandov. Dobrý den i Vám, pane prezidente.

Dobrý den.

Pane prezidente, začněme dnešní rozhovor přímo aktualitami. Já jsem se díval, že jste se zúčastnil semináře k dvacátému pátému výročí založení Nejvyššího kontrolního úřadu a Váš projev byl zajímavý. Bylo tam několik citátů, ke kterým se budu v průběhu dnešního rozhovoru vracet. Ten první je o státním rozpočtu. Vy jste tam řekl, že neexistuje větší tendence k plýtvání, než v okamžiku, kdy je předložen návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny, a někdy i před tím. Platí to i o tomto návrhu, který jde do Sněmovny?

Tak já jsem ocenil, že nakonec zaprvé se všichni ministři shodli na návrhu státního rozpočtu. Stáhli nebo snížili své nároky a hlasovali jednomyslně. Byl jsem u toho. Zadruhé jsem ocenil, i když Vám to bylo málo, že paní ministryně Schillerová snížila plánovaný deficit z padesáti na čtyřicet. Protože mám před sebou ještě čtyři a půl roku, tak bych si přál, aby tahle tendence pokračovala, a až budu odcházet, byl rozpočet vyrovnaný.

Ke státnímu rozpočtu se ještě vrátíme. Další citát, který jste tam řekl, se týkal teorie systémové dynamiky. Tam jste citoval Jaye Forrestera a řekl jste, že z té teorie je potřeba si vzít jednu poučku, že systém, který nemá zpětnou vazbu, degeneruje, což je asi obecná pravda. U politiků tedy bývá poměrně často, že nemají zpětnou vazbu, nebo si jí prostě nevšímají, nebo si to nevyhodnocují, anebo jim je to jedno, protože už jsou zvoleni. Naznačil byste, věren tomu, že je potřeba někoho urazit, kdo nejvíce tedy degeneruje, kdo nemá zpětnou vazbu z našich politiků?

To je krásná otázka. Já bych předeslal, že na roli zpětné vazby aspirují například Senát nebo ombudsmanka, a já jsem vyjádřil hlubokou skepsi k tomu, že tuto roli dokáží efektivně plnit. A naopak jsem ocenil roli NKÚ, protože jeho kritické nálezy, které někdy byly doprovázeny i trestními oznámeními, a které vždy upozorňovaly na plýtvání, o němž jste mluvil, jsou takovou zpětnou vazbou. Kdo ignoruje zpětnou vazbu, je ten, kdo řekne, tak tímhle se nebudeme zabývat. Já si vzpomínám, že jako předseda vlády jsem nechal velmi pečlivě probírat nálezy NKÚ na zasedání vlády a ukládal jsem úkoly jednotlivým ministrům. Myslím, že totéž dělá Andrej Babiš.

Myslíte? Já jsem tady několikrát citoval nálezy NKÚ…

Já jsem se ptal Míly Kaly, jestli to dělá. A on mně potvrdil, že to dělá.

Tak ono záleží na tom, jaké jsou potom výsledky. Já jsem tady citoval sedm tisíc sedm set registrů, různých počítačových registrů, které stát spravuje. Stály sto miliard korun. To NKÚ říkal. Já se na to teď poctivě ptám v podstatě v každé debatě, ale jasnou odpovědnost jsem tedy neslyšel. Až možná na vyjádření včera ministra Hamáčka, který k tomu měl srozumitelné stanovisko. No tak doufám, že se to zlepší.

Pane prezidente, Vy jste ještě minulý týden měl projev ke sto letům českého sportu, tedy na zasedání nebo slavnostním obědě se známými sportovci, a řekl jste, že pro Vás je velmi atypické někoho v projevu neurazit.

Ano.

Tak tam jste nikoho moc neurazil, ale nenapravíte to teď?

Ale já jsem v tom projevu právě proto na závěr urazil. Urazil jsem pana Kejvala, který tam mimochodem nebyl. Já jsem se jinak třeba poprvé v životě setkal s Jaromírem Jágrem. A všechna setkání byla velmi milá. Ale Kejval tam nebyl. A věděl proč, protože místo aby se olympijský výbor staral o své věci, tak fušoval do české národní hymny. O tom přece víte, ne?

To vím. Za šest set tisíc korun prodloužili…

Já jsem říkal, že taková pitomost. Prohlédl jsem si, nebo poslechl jsem si na internetu tu zfušovanou hymnu, za kterou olympijský výbor vyplatil autorům šest set tisíc korun. Tak to si myslím, že by se dalo využít velmi, velmi jinak.

To nepochybně, a tam byl ještě takový bizarní důvod, že prý je možné hrát o několik vteřin tu hymnu déle na vrcholných sportovních akcích, takže by si to ti sportovci déle užili. Já jsem spíše čekal od předsedy Českého olympijského výboru, že by mluvil o tom, jak šest set tisíc korun využít k tomu, aby naši sportovci byli častěji na těch stupních vítězů, kde se hraje hymna.

To sice taky, ale jádro mého projevu spočívalo v tom, že my olizujeme boty vrcholovým sportovcům, když jsou úspěšní, a zapomínáme na ně, když skončí svoji kariéru. A jako příklad jsem uváděl skifaře, olympijského vítěze, Kozáka.

Který zemřel v bídě, zapomenut.

Jako bezdomovec. Oni někteří říkají, že si to vybral sám, ale to je takové to bla bla bla, svádět vinu na druhého. Prostě kdyby se ne jenom těch šest set tisíc, ale i další peníze, které jdou do sportu, daly na péči o ty bývalé vrcholové sportovce, bylo by to dobře. Víte, pane Soukupe, já někdy s hrůzou čtu o částkách, které se vyplácejí za přestupy fotbalistů. To nejsou miliony, to jsou desítky, a možná více, milionů.

Někdy i miliardy, u těch nejlepších fotbalistů jsou to skutečně miliardy.

No, no, no. A v relaci cena/výkon, která je v ekonomii obvyklá, je to jedna z nejhorších investic, kterou můžete podniknout.

Tak je pravdou, že naši fotbalisti se těm částkám nepřibližují. Mezinárodního věhlasu nedosahují, tak doufejme, že sportovní bafuňáři se chytnou za nos a začnou pracovat s mládeží. Což je tedy jediná cesta, jak zlepšit výkonost.

Samozřejmě.

Výkonost potom dospělých sportovců, až na to, že to trvá tedy léta.

Ale pojďme k aktualitám politickým. Vy jste mi, pane prezidente, minulý týden řekl, že mi plán Vaší schůzky s Andrejem Babišem nesdělíte. Tak teď už je po schůzce. Já jsem tedy z médií vyrozuměl, že šlo převážně o osobu pana Petříčka, Tomáše Petříčka, který má být tedy ministrem zahraničních věcí. Máte k tomu nějaký komentář, který v médiích nebyl?

Televize Barrandov jako obvykle bude první, které řeknu svoje rozhodnutí, a to rozhodnutí má dvě fáze, i když předesílám, že s Andrejem Babišem jsme se zdaleka nebavili jenom o panu Petříčkovi.

První fáze je, že zítra přijmu pana Petříčka na pohovor, který je obvyklý u každého kandidáta na ministerskou funkci. To není ještě nic nového. A druhé sdělení. Pokud tento pohovor dopadne dobře, předpokládám, že pana Petříčka budu jmenovat v nejbližších dnech, možná dokonce 9. října, tedy těsně před tím, než odletím do Tater na zasedání prezidentů Visegrádské čtyřky. A když ne, tak potom, to už je otázka organizace.

A poslední sdělení, které je vlastně nejdůležitější. Nechci, aby po té, co jsem odmítl pana Pocheho, nastoupil na jeho místo klon pana Pocheho, jestli mně rozumíte. Zejména potom, když si pan Poche zatloukl poslední hřebík do své rakve hlasováním v Evropském parlamentu proti Maďarsku, kde čest sociální demokracie zachraňoval pouze Jan Keller. Mimochodem je to jenom hřebík, protože těch hřebíků před tím už bylo víc a toto je poslední hřebík. Takže moje podmínka, a v tom se myslím shoduji i s premiérem, zní, v okamžiku, kdy se stanete ministrem zahraničí, pan Poche odejde z Ministerstva zahraničí a nebude Vámi jakkoli manipulovat a odejde do Evropského parlamentu, protože je europoslanec. Pan Petříček ve svých vyjádřeních trošku kličkuje. To znamená, říká ano, ale pan Poche zůstane mým konzultantem.

Zadarmo. To jsem četl na Novinkách.

No zadarmo, ale jako informace mají taky svoji hodnotu. Pane Soukupe, žena nemůže být napůl těhotná, buď je těhotná, nebo není těhotná. Už jsme tady měli několik loutkářů. Připomínám Dalíka, který je ve vězení. Připomínám, jak se jmenuje, Pokorného, který zatím ve vězení není. A všichni víte, jak dopadli ti, kdo byli těmito loutkáři vedeni.

Já vím. Ale víte, mně to vyjádření pana Petříčka pro ten server Novinky, kde jsem to tedy četl, já tedy nevím, jestli to neříkali někde jinde, přišlo takové zvláštní. Ten Váš názor na to, že pan Poche prostě se má vrátit do Europarlamentu a že prostě pana Pocheho nejmenujete z těch důvodů, které jste vyjmenoval, byl známý, a pan Petříček přesto přese všechno, že tento názor ví, ví, že rozhodnutí padne až po schůzce, kdy Vám bude muset deklarovat, že pan Poche na tom Ministerstvu zahraničí prostě nebude, tak takhle nějak zvláštně kličkuje. Já bych tedy spíše řekl, že on Vám to asi slíbí, ale realita bude trochu jiná, to je můj názor.

Jak znám Andreje Babiše i sebe, tak žádný ministr nemá svoji funkci jistou. A i když bude jmenován, v případě, když bude hrát tu roli, kterou mu navrhoval pan Poche, a ten explicitně řekl, že pan Petříček má být oponentem Andreji Babišovi v zahraniční politice. Prosím Vás, co je to za ministra zahraničí, který oponuje svému premiérovi?

Řekl bych, že jeho životnost pak nebude moc veliká. A mezi námi, víte nějaké názory na zahraniční politiku pana Petříčka?

On je nepopsaný list.

Právě, no tak mně to přijde takové zvláštní.

Tak zase do nepopsaného listu, nebo chcete-li do plastelíny, se dá leccos otisknout.

Dobře. Kritický trochu musím být. Pojďme tedy od pana Peříčka. Předpokládám, že to tedy dopadne tak, jak říkáte, a jsem rád, že jste své rozhodnutí sdělil právě u nás.

Pane prezidente, zhruba za měsíc nás čeká tedy udělování státních vyznamenání, tedy Vás čeká, mě nečeká. Býváte kritizován za to, že se takhle odměňujete těm, kteří Vám pomohli ve volební kampani, ať to byl Daniel Hůlka, Filip Renč, Jiřina Bohdalová. Teď jaksi média začala citovat jméno zpěváka Michala Davida. Nechcete být konkrétnější, kdo bude oceněn?

Podívejte, třeba Jiřina Bohdalová určitě nepotřebuje, abych se jí odměňoval za podporu ve volební kampani. A když to obrátíte, tak ti, kdo mě podporovali ve volební kampani, by neměli být diskriminováni a nemělo by jim být zakázáno dostat státní vyznamenání. Tady musí být úplně jiné kritérium, pane Soukupe, na udělování státních vyznamenání. Já si vezmu jako příklad toho Michala Davida, když už jste ho uvedl. Podívejte se, já jsem poprvé slyšel Michala Davida, víte kdy? Na spartakiádě. To už je hodně dávno.

V roce osmdesát pět.

Poupata.

Ano, to byla spartakiáda v roce 1985.

A musím uznat, že jak text, tak melodie se mi líbily. Od té doby ho sleduji a vím, že za dlouhou dobu má ne statisíce, ale možná už miliony diváků, a to bez ohledu na to, jestli mně fandí nebo ne. Ti diváci nepřicházejí kvůli tomu, přicházejí kvůli jeho písním.

A poslední věta, to už jsem Vám myslím taky říkal. Ve velké většině případů, teď jsem zrovna četl názor nějakého člověka z ústavu, jak se to jmenuje, totality, nebo tak nějak,…

..pro studium totalitních režimů.

…totalitních režimů, který říkal, že je hnus, že to Michal David dostane. Panebože, co je tomu blbci do toho. Vždyť on sám v životě asi nic nedokázal, takže platí ten krásný Čapkův epigram definující literárního kritika. A ten epigram zní, literární kritik je člověk, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.

No takže odmítáte tu kritiku. Chápu. Odmítáte tu kritiku, že se tím odměňujete těm, kteří Vám pomohli ve volební kampani. To, že Vám tedy Michal David pomohl, nebo Jiřina Bohdalová, je možná tedy shoda okolností, protože jinak jsou velmi známí, úspěšní, což u obou dvou je prostě pravda.

Já zase bývám kritizován za to, že jsem tím naším pořadem, který spolu každý týden vedeme, Vám ve volební kampani pomohl, a žádné vyznamenání evidentně nedostanu, což je tedy důkazem, že mluvíte pravdu.

Správně. Velmi správně. A kromě toho pokračujeme a doufám, že budeme pokračovat čtyři a půl roku, i když po třetí už samozřejmě kandidovat nebudu, a přesto tento pořad pokračuje.

Vy jste řekl, že vyznamenáte trojici padlých českých vojáků v Afghánistánu, řekl jste, že vyznamenáte Ester Ledeckou, dvojnásobnou olympijskou vítězku, a vyrozuměl jsem, že i Alenu Vitáskovou, bývalou šéfku Českého energetického úřadu, Darinu Nešporovou, učitelku, která zachránila své děti, které měla na starost. A pak jsem se dočetl, že Vám přišlo 214 podnětů od občanů, od lidí, kteří Vám napsali, koho by si přáli. Přihlédl jste? A teď nechci slyšet jméno.

Já jsem studoval několik dní takhle tlustou složku, kterou zpracovává naše tajemnice velmi pečlivě a kde jsou ty podněty včetně zdůvodnění. Nad každým jsem přemýšlel, pouze nad jedním jsem se pouze usmál, a to byl případ, kdy ten člověk navrhoval sám sebe na státní vyznamenání. Nezlobte se, ale mně to přišlo poněkud podivné.

Pane prezidente, ještě jedna taková aktualita o státním vyznamenání. Myslím, že před dvěma dny, v pondělí, se konala demonstrace na Malostranském náměstí proti jmenování Petra Štěpánka do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Já ani nechci, abyste se vyjadřoval k osobě pana Štěpánka, já nevím, jestli jeho publicistickou tvorbu nebo to, co publikuje, sledujete, ale mně to přišlo komické, demonstrace proti jmenování jednoho člena ze třinácti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. To je totiž úplně typická PR akce, takhle se to dělá, když nemohu přesvědčit novináře a politiky o tom, že má pravdu, že někdo nemá být jmenován, nebo má, nebo má být napsáno to nebo ono, tak udělám prostě nějakou akci, o které oni informovat musí, nejlépe se přivážu ke dveřím Parlamentu, držím půldenní hladovku, aby mě to moc nebolelo, ale bylo o čem psát, anebo tedy svolám demonstraci na Malostranském náměstí. Mně to přišlo neuvěřitelné.

Já mám s demonstracemi své bohaté zkušenosti, asi nejvíc v celé republice, teď mě trochu dohání Andrej Babiš, ale ještě má co dohánět, protože zažil jsem demonstraci Děkujeme, odejděte, kdy na Václaváku bylo 50 000 lidí, zažil jsem demonstraci v době tak zvané televizní krize a samozřejmě i jako prezident zažívám nejrůznější demonstrace, například před několika málo lety, a to souvisí s těmi státními vyznamenáními, když jsem odmítl udělit medaili strýčkovi tehdejšího ministra kultury, tak se na Malostranském náměstí nebo Staroměstském, na některém z těchto dvou náměstí setkal dav lidí a pokřikoval. A to je všechno, tak jsem to ignoroval, čas oponou trhnul, změněn svět, ale já bych tuhle pasáž skončil opět úsměvem. Víte, jakým? Teď jsem viděl fotografii. Na té fotografii byla taková korpulentní dáma, mimochodem tyhle klimakteriální hysterky většinou na tyhle demonstrace chodí, a držela v ruce nápis, transparent, a na tom nápisu bylo „hamba“ s „m“, „hamba“. Tak jsem si říkal, co je to za demonstranty, když ani neumí pořádně česky.

Ony takovéhle slovní nebo pravopisné chyby a nepozornosti se opakují u politiků, teď mě napadá, já jsem viděl dokonce skutečně předvolební plakát, kde nějaký pán říkal, že bude nejlepší kandidátkou na starostku.

Jsou plakáty, kdy někdo vylézá z kontejneru, a člověk si někdy říká, že by měl v tom kontejneru zůstat.

Pane prezidente, ale u té demonstrace proti prezidentovi republiky, proti celospolečenským tématům, tam to chápu a bráním právo lidí demonstrovat. Ale nevěřím tomu, že existuje skutečně přirozená a spontánní potřeba demonstrovat proti jmenování jednoho člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze třinácti. To je prostě PR akce České televize
, protože se prostě ví, že ten pán není České televizi nakloněn a sám o sobě nemůže rozhodnout vůbec nic. Ale to je jenom můj názor, mně to prostě popudilo.

Tu demonstraci si můžete objednat, což se nepochybně děje, můžete ji dokonce i zaplatit, což není úplně vyloučeno, takže ti, kdo si to objednali, asi díky této demonstraci poněkud ochudili svoji pokladnu.

Asi jo.

Pane prezidente, pojďme k jedné věci, která mě zaujala a stala se včera. Lithium, lithium bylo velké předvolební téma, lidé se naštvali, protože měli pocit, že ministr Havlíček, tehdejší ministr průmyslu za ČSSD ochudil svým podpisem memoranda s australskou firmou český národ, českou veřejnost, české veřejné prostředky o nekonečné bohatství, což tedy bylo diskutabilní, ale budiž, a hnutí ANO vedené Andrejem Babišem na tom do určité míry postavilo svůj závěrečný útok na ČSSD předvolební kampaní, a myslím si, že se jim to i povedlo. A tím vůbec nekritizuji hnutí ANO, každý má právo využít jakékoli chyby soupeře k tomu, aby získal výhodu, to prostě platí.

Nicméně Andrej Babiš prohlásil, že to memorandum bude zrušeno, ministr Hüner za ANO k němu podepsal nějaký dodatek, Andrej Babiš pak řekl, že je to jedno, protože to memorandum je od samého počátku neplatné a veřejnost tedy žila v domnění, že ta australská firma je pryč. A teď se ukázalo, že to prostě pravda není. Oni dokonce ohlásili, že dostali povolení na třináct nějakých vrtů. My jsme se ptali na Ministerstvu životního prostření. Tisková mluvčí, že ta firma Geomet, což je tedy ta australská společnost, nebo jejich česká dceřiná společnost, dostala povolení na tři průzkumná území na Cínovci, takže ta kauza pokračuje dál. Já jsem to, přiznám se, nevěděl a překvapilo mě to.

Já především musím potvrdit Vaše tvrzení, že lithium rezonovalo v České společnosti. Já pravidelně jezdím, jak dobře víte, po krajích, a v té době celá řada otázek padala na lithium. Můj názor je velmi prostý, to znamená, že nerosty by měly být ve vlastnictví státu, a pokud by je stát těžil, což podporuji, měla by je těžit státní firma, jakou je například Diamo.

Ale ono to tak nedopadlo.

Počkejte, tak nedopadlo, zatím to jsou průzkumné vrty, a co když ty vrty na náklady Australanů ukáží, že ty zásoby nejsou tak bohaté, aby se měly těžit.

To je možné. Samozřejmě že Australané odejdou. A pokud ukáží, že jsou?

Pak je zapotřebí jednat, protože něco jiného je povolení k těžbě a něco jiného je povolení k průzkumným vrtům. A to povolení k průzkumným vrtům ještě automaticky nezavdává povolení k těžbě.

To ne, ale určitá výhoda to je, ten horní zákon v tomto, ale budiž.

Mají cosi jako předkupní právo.

No právě.

Ale tady by bylo dobré, aby ten podnik Diamo byl aktivnější a více se o to zajímal.

Já jsem se k tomu vrátil, protože to opravdu rezonovalo veřejností, podle mého názoru to téma v závěrečných dnech kampaně bylo pro to rozhodnutí, v těch posledních dnech, pro lidi významné. A ono to tak potichu, přestože to využilo hnutí ANO, ten boj proti lithiu, tak vlastně za doby vlády hnutí ANO, to znamená ovládání vlády České republiky, tak se s tou věcí de facto nic moc neudělalo, protože ti Australané jsou tam pořád dál. Já jsem považoval za důležité se o tom zmínit. Ono je to takové typické, že na nerostech státu bohatne pár miliardářů, ať už australských nebo českých a stát tam tedy zůstává tak jako chudý příbuzný, ač ty nerosty jemu patří pod zemí. Máme příklad Zdeňka Bakaly, který tam možná více než sto miliard získal z těžby černého uhlí.

Sto jedna miliard, to je poslední, více méně poslední, oficiální údaj.

Stát za poplatky za těžbu získal pouze jednotky milionů korun, a já jsem se koukal, Norsko třeba těžbu ropy zdaňuje třeba sedmdesáti osmi procenty. Český stát těžbu nerostného bohatství, které mu patří, nezdaňuje takřka vůbec, nebo velmi nevýznamně.

Příklad Norska je inspirativní, my máme moravské naftové doly, které těží ropu u Hodonína, bylo by dobré podívat se kolik. Jinak velmi schopný a sympatický mladý podnikatel Karel Komárek, jemuž ty doly patří, odvádí na daních státu. I my jsme ropná velmoc.

Čtvrtý nejbohatší muž České republiky, ale Karel Komárek nepochybně daně platí, to není o Karlu Komárkovi, to je o přístupu českého státu k nerostnému bohatství České republiky. To je myslím, to co ty lidi, v kauze lithia zajímalo.

Dobře, ale já bych ještě doplnil věc. Víte, že tady budu nepopulární. Když mám nějaké bohatství, tak bych to taky měl umět využívat a ne ho nechávat pod zemí. Právě proto víte, že jsem zastáncem prolomení těžebních limitů v Ústeckém kraji. Mimochodem Ústecký kraj to jako celek podporuje. Myslím si, že to podporují i odboráři, pokud jsem správně informován. Pak je tady odpor, řekněme, Ministerstva životního prostředí, tentokrát ne kvůli broučkům, žábám anebo bezobratlým stvořením, to už nevím, co všechno se má chránit, ale z jakési sentimentality vůči Hornímu Jiřetínu. Já jsem se tam byl podívat, je to hezké městečko a byl jsem se podívat před čtyřiceti pěti lety ve stejném hezkém městečku, které se jmenovalo Zahrádka a které skončilo na dně Želivské přehrady. Vy už víte, kam směřuji. Občas musíte něco obětovat.

Když jsme tedy u těch těžebních limitů, ono to bylo usnesením vlády tuším Petra Pitharta v roce 1992, pokud si dobře pamatuji. Myslíte si, že vláda Andreje Babiše tedy se k tomu vrátí, protože usnesení vlády samozřejmě je možné změnit pouze usnesením vlády, předpisem stejné právní síly:

Já jsem se na to Andreje Babiše zatím neptal. Možná že v našich pravidelných diskusích se k tomuto tématu dostaneme.

A už jste se o tom bavili?

Zatím to vypadá tak, že vláda spíše zastává stanovisko zachování těžebních limitů s určitou výjimkou, to byly těžební limity na dole Bílina, které byly prolomeny, tedy alespoň něco. Počkáme, co bude.

A pokud by, pane prezidente, ty těžební limity prolomeny byly usnesením vlády, které zruší nebo změní to usnesení vlády Petra Pitharta. Kdo na tom tedy zbohatne? Zase čeští miliardáři nebo český stát?

Tak to záleží na tom, jak bude nastaven daňový systém a poplatky za těžbu. Já sdílím názor, že ty poplatky jsou příliš nízké, v tom s Vámi naprosto souhlasím. Tady asi těžko budeme mít analogii Diama. Diamo sice těžilo uran v Dolní Rožínce, bylo by určitě schopné zabývat se tou problematikou lithia, o které jsme mluvili. Představa, že by v severních Čechách zrovna Diamo těžilo hnědé uhlí, o tom silně pochybuji, takže tam to asi bude dělat, na základě tendru, soukromá firma.

To ano.

A záleží na tom, kdo vyhraje a jaké podmínky včetně daňových nabídne.

Aby to zase nedopadlo, tak jak to bylo zvykem, že se jaksi mluví o těžbě nerostného bohatství, lidé se domnívají, že tím pádem logicky výnosy z toho patří Českému státu a ono to tak prostě nebylo. Měli jsme tady dva příklady – Zdeňka Bakalu a lithium. No dobře.

S tím souvisí možná další téma. Pravděpodobně buď máte vizionářské schopnosti, nebo jste o tom věděl, a to je to mýto. Mýto, o kterém jsme několikrát hovořili, a Vy jste říkal, že těch devět set kilometrů navíc, které byly důvodem pro vypsání nového tendru, mnohamiliardového tendru, zase jde o státní prostředky, je nesmysl. Že těch devět se kilometrů zpoplatněno být nemá, a měl jste zcela stejný názor jako Asociace krajů, hejtmani, Svaz měst a obcí, Svaz dopravy a průmyslu. Každopádně tendr byl vypsán, vysoutěžen a tak dále, podepsán. V pořádku. O týden později u podpisu smlouvy, která obsahovala devět set kilometrů navíc, což bylo předmětem mého dotazu minulý týden. Smlouvy byla podepsána včetně těch devíti set kilometrů navíc. Předseda vlády včera oznámil, že stát se rozhodl těch devět set kilometrů nezpoplatňovat. Můžete mi vysvětlit, proč ten tendr tedy dělali?

Ten tendr se samozřejmě nedělá jenom kvůli těm devíti stům kilometrů. Ona je to v zásadě soutěž mezi satelitním systémem a tím mikrovlnným systémem. Já nejsem technik a já jsem požádal ministra dopravy, aby mě sdělil, pokud možno písemně, jak se vyrovná s tím, že při přechodu na satelitní systém tady zůstanou mýtné brány. A jeho odpověď mě docela zaujala, on říká, že ty mýtné brány se dají využít minimálně dvěma způsoby. Zaprvé, že s jejich pomocí se dají zjišťovat ukradená auta přes SPZ prosím, ale víc mě zaujala jiná věc, ta, o které jsem před tím vůbec nevěděl. Systém instalovaný na těch mýtných branách může zjišťovat přetížení kamionů, to znamená, může je na dálku vážit. A to je úžasné, pane Soukupe, protože vím, že, nechci teď říkat žádné konkrétní číslo, ale hodně, hodně kamionů je přetížených.

To určitě.

A ničí naše silnice.

Já nejsem technik. To znamená, že se nechci pouštět do hodnocení satelitního nebo mikrovlnného systému, mně je to v zásadě jedno. Mně jde jenom o to, že teď se vypsalo výběrové řízení a po zrušení, tedy po vyjádření Andreje Babiše, že těch devět set kilometrů zpoplatňováno nebylo, zůstává ten systém tak, jak byl. Budou zpoplatněny ty silnice, které už zpoplatněny byly. Tam stát vlastní ten systém, který to teď vybírá. Ten systém se tedy vymění za nový, ale bude se vybírat stále na těch silnicích, kde se vybírá teď, ale bude to provozovat jiná firma. A mě tam v tom prostě vadí, stále dokola, jenom, když už ten stát ten systém vlastní, proč si to tedy nevybírá sám.

To je ten etatismus, o kterém jsme mluvili.

Ale mě jde spíše o úspory. Já to dávám do kontextu lithia, hnědého uhlí, černého uhlí a tak dále, což jsou činnosti, které jsou vyhrazeny státu, je to přirozený monopol, stejně jako ty dálnice. Mě jde o příjmy státního rozpočtu. O nic jiného mi nejde.

Dobře, abych nepředstíral, že jsme s Andrejem Babišem mluvili pouze o panu Petříčkovi, tak mimo jiné toto bylo téma zrušení těch nesmyslných devíti set kilometrů. Já jsem rád, že k tomuto zrušení došlo. Mohu samozřejmě poznamenat, že to tam vůbec nemělo být, ale chyby se stávají a důležité je napravit je.

Pane prezidente, o víkendu nás čekají komunální a senátní volby. Na to se obtížně hledá otázka, protože samozřejmě voliči rozhodnou, a asi by nebylo vhodné jejich rozhodování nějakým způsobem ovlivňovat, každá ze stran si vede svoji kampaň. Pokud se chcete vyjádřit ke komunálním volbám, tak prosím, bez mé otázky, vyjádřete se. U těch senátních mám tedy dotaz podobný. Komu byste to přál?

Ke komunálním volbám, já už jsem říkal Andreji Babišovi, že ať dopadnou komunální volby jakkoli, nemění to nic na složení a programu vlády, protože vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně a vzniká z Parlamentních, nikoli z komunálních voleb. To je první poznámka. Ne, že by to nebylo důležité, důležité to samozřejmě je, ale představa, že to zatřese vládou, je naivní a laická.

Druhá poznámka, jak víte, v komunálních volbách kandiduje stále více tak zvaných nezávislých sdružení, která se dokonce distancují od tradičních parlamentních stran, a to zejména v malých a středních obcích. Bude-li tento trend pokračovat, tak se ty tak zvané kamenné strany udrží pouze ve velkých městech.

Třetí a poslední poznámka, nezáleží ani tak na stranické příslušnosti jako na síle osobnosti. Pane Soukupe, já jsem poznal za ta léta ne desítky, ale stovky starostů, kteří svoji funkci vykonávají třeba dvacet let a lidé je znovu volí. Ti starostové někdy změnili stranickou příslušnost, někdy se prohlásili za nezávislé a jejich voličům to bylo úplně jedno, protože to byl starosta, který zvelebil jejich obec, a tedy opět platí to, že něco za ním zůstalo. Pokud ho zase kritizovali blbečkové, kteří sami nic nedokázali, tak to musel strpět, ale na popularitě mu to neuškodilo.

To, co říkáte, podepisuji. Problém je akorát v tom, že v těch komunálních volbách, a tady mám takovou doplňující otázku, podle mého názoru zejména v okolí Prahy, zejména v místech, kde jsou jaksi lukrativní parcely nebo pozemky nebo je tam velká poptávka po pozemcích, tak vzniká celá řada místních sdružení, která zcela evidentně jsou financována a zakládána místními podnikateli za ne zcela průhledných okolností, takových věcí je celá řada. Tak možná zase nechvalme všechna ta nezávislá sdružení a nezávislé spolky, že mají samé bohulibé cíle, protože podle mého názoru dost často nemají.

Já nevím, jak to vypadá v Mnichovicích, o nichž jsme mluvili minule, ale musím Vás i Vaše diváky upozornit, že jsem jednal a jednám s jednou z největších realitních kanceláří, takže vlastníka toho pozemku v Mnichovicích vůbec neznám, nikdy jsem se s ním nesetkal.

Přiznám se, že mě to, od koho koupíte pozemek, nijak zvlášť nezajímá, mě bude potom možná zajímat cena obvyklá, jestli jste zaplatil.

To mě bude zajímat také, protože za ten pozemek musím něco zaplatit a musí mi zbýt na ten bungalov. Na tom pozemku nerozbiju stan a nebudu říkat, toto je můj pozemek.

Víte, já jsem tuhle debatu v médiích viděl, kde zkoumali, kdo je vlastníkem toho pozemku, který údajně chcete koupit. Já se přiznám, že mě to vůbec nezajímá, mě na tom zajímá pouze to, jestli prezident republiky zaplatí cenu, která je v místě obvyklá, a nezíská nějakou slevu, výhodu, která by se pak dala vykládat tak, že ten člověk zase získá výhodu někde jinde, ten prodávající toho pozemku.

Jakože mu dám třeba státní vyznamenání.

Jakože mu dáte třeba státní vyznamenání, které on potom někde prodá.

To by taky musel v životě něco dokázat jako ten Michal David.

V pořádku, pane prezidente.

Státní rozpočet, to je téma, které jsme minule kvůli naší hádce o exekucích nestihli. Já bych se k němu rád vrátil. Vy jste před časem prohlásil, že byste udělil Nobelovu cenu tomu, kdo u nás dokáže hospodařit s vyrovnaným nebo přebytkovým státním rozpočtem. Navrhnete tedy na tu Nobelovu cenu Ivana Kočárníka, protože, pokud jsem se dobře koukal, je to poslední ministr, který tady hospodařil s přebytkovým rozpočtem.

Ale poslední ne, protože Andrej Babiš měl přebytkový rozpočet. Já jsem ten bonmot o Nobelově ceně za ekonomii řekl na adresu Andreje Babiše, takže teď bych správně měl dopsat nobelovskému výboru, ale myslím si, že to i Andrej Babiš pochopil jako bonmot.

Totiž Andrej Babiš v roce 2016, v roce, o kterém nepochybně mluvíte, jaksi ten přebytek byl trochu umělý.

Ale nebyl umělý. Byl naprosto přirozený.

Byly podseknuty investice a poté se počítalo s příjmy, s vydáním státních dluhopisů, které nakonec vydány nebyly, ve výši šedesáti miliard.

Já jsem sice sám dlouhodobě kritizoval podinvestovanost české ekonomiky, ale mohu s radostí konstatovat, že asi tak za poslední dva roky konečně ty investice rostou nahoru.

Já si nejsem jist. Já jsem se na to koukal, v roce 2017 bylo ze státního rozpočtu proinvestováno zhruba osmdesát dva miliard korun. Za letošní rok, tedy leden až srpen, čísla, která jsem dokázal najít, bylo proinvestováno padesát miliard. Pokud bych to udělal aritmeticky, průměr na celý rok, tak dojdeme k číslu sedmdesát tři miliard, což tedy je sestupná tendence oproti roku 2017.

Dobře, ale já jsem se díval na statistiky, a ty mají mimo jiné i indexy, to znamená poměr výdajů na investice k předchozím letům. A ty indexy mají většinou hodnotu kolem sto patnácti bodů. To znamená, že objem investic je o patnáct procent vyšší, než byl. A já bych tady uvedl, pane Soukupe, podporný argument. Viděl jste určitě výdaje za stavebnictví. Dobře víte, že stavebnictví dlouhá léta bylo v útlumu, že klesalo, a teď zase má výraznou dynamiku včetně inženýrských staveb. Dokonce i ty nešťastné dopravní stavby se trochu zmátořily. Takže počkejme si do konce tohoto roku.

Myslíte si, že tedy ta dynamika bude výrazná.

Platí ta mikulášská nadílka, jak jsem Vám říkal, v listopadu se nejvíc rozdává. Ale myslím si, že začátkem příštího roku se k tomu klidně můžeme vrátit.

Opakuji, že zatím to tedy vypadá okolo sedmdesáti miliard korun, ale říkáte, pokud dojde k výrazné dynamice, tak to já teď nemůžu vědět, to ví pouze Andrej Babiš a jeho ministři. No na příští rok je plánováno, pokud jsem se dobře koukal do toho návrhu státního rozpočtu, celková výše investic z národních zdrojů sedmdesát devět celých šest miliardy. A pokud se započtou i zdroje z Evropské unie, bude to sto dvacet dva miliard. Což je tedy skutečně razantní nárůst zhruba o třetinu, nebo plus minus podobně.

Výborně.

Myslíte si, že to je realistické číslo? Protože pokud se podívám na plnění investičního plánu, tak vláda pravidelně nedokáže investovat to, co má naplánováno. Zejména, samozřejmě, že je to dáno objektivními důvody, absencí stavebních povolení, prodlužujícím se stavebním řízením v případě staveb a tak dále. Myslíte si, že je to tedy opravdu reálné? Sto dvacet dva miliard.

Vidíte, tak toto je také téma, které jsem s premiérem včera probíral. Včera, protože my předtáčíme ve středu. Zapomněli jsme divákům říct, že ve čtvrtek to nenatáčíme proto, že je tady makedonský prezident Ivanov, ale to je detail. Toto téma jsme probírali a já vysoce oceňuji, že v programovém prohlášení vlády je desetiletý investiční plán. To, o čem Vy oprávněně mluvíte, je, že ty investiční akce byly někdy rozpočítány z roku na rok. A protože velké investice mají samozřejmě velmi dlouhou dobu výstavby, nehledě na přípravu, ta je někdy ještě delší, byrokratickou, administrativní přípravu. To znamená, že se nemohou dost dobře plánovat. Teď do toho desetiletého investičního programu se to vejde. Mělo by být jasné financování a měli bychom si odškrtávat položky jednu za druhou. Včetně mého oblíbeného vodního koridoru Dunaj-Odra- Labe.

No jo, ale teď máme tedy napsáno, namalováno sto dvacet dva miliard na rok 2019. V roce 2017 jsme měli namalovány sto čtyři miliardy, ale dopadlo to právě těmi osmdesáti, což je pětadvacet miliard rozdíl. Proto mě to vede k té otázce, jestli je to tedy realistické.

Mimo jiné, víte, jak se investovalo, já jsem si našel, jak se tedy investovalo za démona Miroslava Kalouska, když byl ministrem financí. To, že bych byl příznivcem tedy Miroslava Kalouska, z toho mě nikdo nemůže podezřívat, ale faktem je to, že v roce 2012 se proinvestovalo sto třináct miliard korun a v roce 2013 sto čtyři miliard korun. Což je tedy pořád dramaticky výše, než se zatím daří proinvestovat Andreji Babišovi jako předsedovi vlády, a bylo by to tedy v roce 2019 poprvé, pokud by tedy Andrej Babiš překonal Miroslav Kalouska. Já nejsem jeho příznivec, ale to jsou tvrdá data.

Ale protože známe oba dva protagonisty, myslím si, že pro Andreje Babiše to bude inspirace jako ostruha zaťatá do boku koně, aby ještě dále zvýšil investiční dynamiku.

To jsou tvrdá data. Mimo jiné Miroslav Kalousek na to upozorňuje, ač nejsem jeho příznivcem, musím říci, že v této věci má prostě pravdu. Tak to je.

Ale já budu chválit každého ministra, který bude investovat. A naopak budu kritizovat každého, kdo z populistických důvodů vyhazuje peníze oknem. A takové případy samozřejmě jsou.

Když jsem zkoumal ty investice, tak jsem se díval na průběžné plnění státního rozpočtu do konce září. Ten přebytek tam skutečně je. Je to šestnáct celých osm dokonce. Ale je to méně zhruba o sedm set milionů korun než loni.

To je statisticky bezvýznamné.

Takže jste spokojen s tím vývojem.

Velmi jsem spokojen. Vypadá to, že opět ten rozpočet skončí pozitivně, to znamená lépe, než se očekávalo.

Pane prezidente, myslíte si, že ten státní rozpočet tedy projde? Že to bude jaksi hladké, že se tam nic nezadrhne? Já jsem se díval na vyjádření jak Komunistické strany Čech a Moravy, ČSSD i ANO, a ta jsou poměrně pozitivní. Ale Vy jste prezident republiky. Předpokládám, že máte lepší informace než já.

Koalice má formálně sto osm, fakticky sto pět hlasů v Poslanecké sněmovně. Ze strany opozice zcela určitě zazní obdobná řečnická cvičení, jako zazněla v případě projednávání důvěry vládě, a tím to skončí a rozpočet bude schválen.

Jak jste řekl, předtáčíme to ve středu, náš rozhovor, vzhledem k tomu, že máte pracovní program ve čtvrtek příliš plný, než abychom se tam vešli s naším cirkusem, televizním štábem, ale včera, tedy v úterý, se stalo to, že Andrej Babiš s ministrem dopravy tedy poklepali, nebo zahájili dostavbu dálnice okolo Hradce Králové. Myslíte si, že se toho ještě dožiju, dokončení té dálnice směrem na Olomouc? To je taková bizarní věc, jak ta dálnice mnoho let končí na tom kruhovém objezdu.

Tam jsou, jak dobře víte, dvě větvě. Nejdřív to tedy blokovala paní Havránková, ale k tomu už se asi nebudeme vracet. Jedna větev směřuje k polským hranicím a druhá větev na tu Olomouc. A já bych si samozřejmě velmi přál, aby byly dokončeny obě, a právě proto, že je to součást toho dlouhodobého investičního programu, tak věřím, že i já jako vetchý stařík, kterého poveze ochranka a řidič, se jednou po té nové dálnici projedu. A poslední poznámka. Věřím, že já zaklepám na náhrobní kámen organizace, která se jmenuje Děti země, protože tato organizace neustále tuto stavbu blokovala.

Váš oblíbený terč. No, aby to totiž nevypadalo, že tu vládu Andreje Babiše pořád jenom kritizuju, tak s tímto mi udělal tedy velkou radost. Tak jsem na to chtěl upozornit tou otázkou a naší debatou o dostavbě té dálnice.

Pane prezidente, v České národní bance končí funkční období Mojmíru Hamplovi a Vladimíru Tomšíkovi. Jmenovat nové členy Bankovní rady je Vaše výsostné právo a Vaše výsostná pravomoc daná Vám Ústavou. Hovoří se o jmenování Aleše Michla. Můžete mi k tomu něco říci?

Já nemám důvod to utajovat. To nejsou státní vyznamenání. Předpokládám, že dva členové Bankovní rady včetně Aleše Michla budou jmenování 21. listopadu tohoto roku. Toho se oba dva dožijeme spíše než té dálnice.

A prozradíte mi to druhé jméno.

Já si myslím, že když jste se ptal na Aleše Michla, tak jsem Vám odpověděl, kdybyste mně uvedl to druhé jméno, zda ano nebo ne, tak Vám odpovím rovněž, ale protože jste ho neuvedl, prokazujete nedostatek informovanosti a já Vám v tom nebudu pomáhat.

Tak teď jste mě nachytal, protože jestli to médii proběhlo, tak jsem si toho nevšiml. Nepomůžete mi?

No proběhlo.

Proběhlo. Já jsem viděl pouze Aleše Michla, no. Tak se nedá nic dělat.

Tak o něm se asi psalo víc, protože je to externí poradce předsedy vlády, ale ujišťuji Vás, že ho jmenuji nezávisle na této funkci. Já mám velmi rád jeho texty. Řadu z nich jsem studoval, řada z nich se mně líbí a mimo jiné má i smysl pro humor, což je vzácnost a mezi ekonomy dvojnásobná vzácnost.

Ano, on podpořil Vaši ekonomickou diplomacii třeba v Číně, to je pravda. Na druhou stranu podpořil Andreje Babiše v zavedení kontrolního hlášení, EET.

A to se osvědčilo, jak dobře víme.

Kontrolní hlášení ano, EET tedy podle mého názoru ne.

Podle Vašeho názoru, ale zdá se, že právě ono přináší na DPH docela slušné zisky. Mimochodem, když jsme u DPH, musel jsem docela rád včera blahopřát Andreji Babišovi. Jeho několikaleté úsilí se setkalo s úspěchem.

V Evropské komisi reverse charge, ano.

Reverse charge, a to je fantastický výsledek, který může opět zvýšit daňový výnos.

Je pravda, že kontrolní hlášení a zejména jaksi prosazení reverse charge, což je tedy, pro diváky, zabránění úniku DPH přes hranice.

Mimo jiné.

Mimo jiné. Je vynikající úspěch. A to skutečně jsou objektivně velmi správná opatření na zlepšení výběru daní. Ty výsledky EET jsou pro mě osobně zklamáním. Ten výnos je pouze čtyři miliardy, zatím, čtyři miliardy ročně, což je jen něco přes jedno procento.

Tak zaplať pánbůh i za čtyři miliardy, ale Vy zapomínáte na jednu věc, a sice že Ústavní soud zabránil podle mě zbytečně dalším etapám EET. Takže EET je v této fázi chromá kachna, která kulhá na jednu nohu, je postřelená. Musíme tedy počkat, až budou přijaty zákony. Ústavní soud protestoval proti tomu, že se to řeší pouze vyhláškou, a jak víte, zákon chvíli trvá. Takže doufám, že paní ministryně Schillerová tyto dva zákony připraví a EET se rozběhne a nebude to jenom čtyři miliardy, ale dejme tomu deset.

V téhle věci se neshodneme. Já neprotestuji proti samotnému principu EET, ten jako každý další nástroj pro zvýšení výběru daní je v pořádku. Jen jsem kritikem výsledků, které Ministerstvo financí zveřejnilo. Vy máte argument stejný jako ministryně financí, že ty další vlny by to razantně zvedly.

Určitě ano.

Ale to teprve uvidíme. Pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor, náš čas vypršel.

A dneska díkybohu ani slovo, dodržel jste svůj slib, ani slovo o exekucích, ani slovo o úpících nevinných dlužnících, kteří si nejdřív napůjčovali, a pak nechtěli splácet. Výborně, pane Soukupe, jen tak dál.

Já Vám to ale do budoucna nemohu slíbit, že se k zadlužení, exekucím nevrátíme, protože sociální témata, byť jsme je dnes neprobírali, jsou trvalou součástí našich rozhovorů. A mě tedy ty kontroverze, vzrušenější diskuze s Vámi velmi těší, pane prezidente.

Mě samozřejmě taky, i když dnes díky tomu nachlazení jsem poněkud méně agresivní. Nicméně protestoval bych proti tomu, že toto je sociální téma. Ten, kdo si napůjčuje peníze a pak je nesplácí, není sociální případ. Stejně tak jako ten, kdo například u šmejdů si koupí předraženou deku, taky není sociální případ.

Nechme to tak, protože já bych se teď musel ozvat svými protiargumenty a náš čas bychom přetáhli o příliš dlouho. Děkuji Vám, pane prezidente.

Dobře, dobře. Takže někdy příště. Já děkuji divákům za toleranci vůči nachlazenému a kašlajícímu prezidentovi. Za týden to bude lepší.

Já myslím, že Vám to diváci odpustili. Děkuji Vám.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 4. října 2018

zpět na seznam zpráv