Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

25. října 2018

Dobrý večer, váženi diváci Televize Barrandov, vítejte u svého pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který natáčíme tentokrát v Lánech. Pane prezidente, dobrý den i Vám.

Dobrý den.

Pane prezidente, jako obvykle bych rád naši debatu začal aktualitami posledních dnů a tu největší a nejsmutnější aktualitu, to znamená smrt našeho vojáka Tomáše Procházky, bych rád nechal do samostatného bloku. To znamená, není to teď výraz neúcty k té události a k Tomáši Procházkovi, ale začněme něčím jiným.

A to je konkrétně debatou o vyznamenáních a souvisejících věcech a teď mám takovou poznámku, která mě jaksi, musím jí říci. Zdeněk Bakala Vás chce žalovat u mezinárodního soudu za ta nehezká slova, sprostá slova, kterými jste ho častoval, a mimo jiné jeho advokátem, jedním z jeho právních zástupců má být bývalý americký velvyslanec Schapiro. Co na to říkáte, že Vás chce Zdeněk Bakala žalovat za údajně dehonestující výroky?

Já bych začal tím panem Schapirem, jak víte, v okamžiku, kdy se vyjadřoval k mým zahraničním cestám, což by velvyslanec jakékoli země neměl dělat, tak jsem to označil za vměšování se do našich vnitřních záležitostí a dál jsem se s ním prostě nesetkával, to je první poznámka.

Pokud jde o pana Bakalu, já se domnívám, a nyní probíhá i vyšetřovací komise ke kauze OKD, kde byl pan Bakala předvolán, že se tímto způsobem pouze snaží zastřít svoji vinnu nebo svoji odpovědnost za to, že vytuneloval OKD.

Je to zvláštní, protože pan Schapiro řekl něco v tom smyslu, že je mu ctí pana Bakalu zastupovat, protože je bojovník za demokracii v České republice a za volný trh, a tím pádem osoba důvěryhodná. To s Vaším vyjádřením tedy úplně jaksi nekonvenuje.

Ano. Také, že je hrdý Čech.

Že je hrdý Čech.

Tak pokud se někdo domnívá, že je pan Bakala hrdý Čech, tak já mu neberu právo na jeho názor. Ale po lehkých topných olejích a CS Fondech a samozřejmě i dalších věcech je ten tunel v OKD jeden z nejvýznamnějších, a stále si myslím, že by se měl řádně vyšetřit a věřím, že to ta vyšetřovací komise Parlamentu učiní.

Pane prezidente, těmi vyznamenanými, jejichž jména zatím vyplavala do médií, jste zase jako obvykle způsobil pěkný rozruch. Hovořilo se o panu Krúpovi, o paní Vitáskové, o paní Lorencové. Teď se hovoří i o česko-americkém novináři Eriku Bestovi a dalších a dalších. No nicméně, já jsem se koukal do zákona, a tam je řečeno, že pokud Vám vyznamenané navrhne vláda, Poslanecká sněmovna nebo Senát, Vy je jmenujete, pokud ale jaksi vyznamenání nejsou z tohoto seznamu, musí to Vaše rozhodnutí takzvaně kontrasignovat premiér. Hovořil jste s ním o těchto lidech?


Tak premiér kontrasignoval vyznamenané.

A co Vám na to říkal?

V každém případě nebudu komentovat obsah svého rozhovoru na čtyři oči s panem premiérem, protože jsme se shodli v názoru, že jakákoli medializace by nebyla efektivní, naopak. My máme dohodu s panem premiérem, že se budeme tady v Lánech scházet každý měsíc, a pokud mezi námi, což se samozřejmě může stát, dojde k nějakým rozdílným názorům, tak si je vyjasníme bez přítomnosti novinářů.

Zůstaňme chvíli tedy aspoň u těch novinářů. Vyplavala na povrch informace, zatím neověřená, že vyznamenání má dost Erik Best, což je tedy česko-americký novinář provozující jaksi internetové periodikum, údajně za to, že se velmi nelichotivě a kriticky vyjadřuje ke Zdeňku Bakalovi. Můžete mi tu informaci potvrdit?


Já nebudu ani potvrzovat, ani vyvracet žádnou informaci tohoto typu, protože za několik málo dní sám seznáte, 28. října, kdo dostane a kdo nedostane vyznamenání. Podívejte se, tohle je historie, která se opakuje každý rok, a v řadě případů jsou kritiky vyznamenaných ti, kdo sami v životě nic nedokázali a mají pouze schopnost kritizovat, případně komentovat. A to je trochu málo.

No, pane prezidente, ono to vypadá, že vyznamenaných bude několik, kteří se soustředili na Zdeňka Bakalu. Já jsem se chtěl zeptat, jestli jste na mě nezapomněl, jestli jste viděl naše třeba tisková média, tedy Faktor Soukup, to je přímo můj časopis, jestli sledujete taky televizi?

Vidíte, vypadá to hezky, já to ukážu na kameru, ale prosím, abych nebyl podezříván z toho, že chci dostat Zdeňka Bakalu do vězení, protože o vězení rozhoduje soud.

Soud. No, já jsem si trošku rýpl, že těch vyznamenaných, kteří říkají, že je to za zásluhy v boji proti Bakalovi, začíná být trošku hodně, a že jich je tedy celá řada nevyznamenaných včetně mě, ale to je samozřejmě jenom…

Tím si nenápadně říkáte, například touto fotografií, o vyznamenání. Já to uvážím, pane Soukupe.

Já myslím, že to je v pořádku, já zůstanu nevyznamenaný. No, každopádně u těch novinářů, pane prezidente, Vy jste vyvolal zase odpor té části takových těch spravedlivých novinářů, že jste vtipkoval na, v uvozovkách, účet zavražděného saúdského novináře, ale z mého pohledu Vy jste pouze parafrázoval nebo udělal si legraci z legrace, kterou si z Vás udělal časopis Reflex. A ten samý časopis Reflex, který udělal tu koláž, do Vás jaksi teď najíždí nebo Vás velmi silně kritizuje, že jste si dovolil dělat legraci z Reflexu, který si dělal legraci z Vás. Mně už to prostě možná rozum nebere a u části novinářů opravdu mám pocit, že protizemanovský boj jim zatemňuje zdravý rozum. A dokonce jsem slyšel, že kvůli tomuto vtípku, který je na adresu Reflexu, je nějaká petice, která má žádat Vaše odstoupení, takže Reflex si udělá legraci z Vás, Vy si jí všimnete, vrátíte jim to a máte odstoupit? Je to tak?

Já bych jenom upřesnil Vaši informaci v zásadě správnou. Ta koláž, jak říkáte, byla na internetové verzi Reflexu, nikoli na verzi tištěné, což samozřejmě na věci nic nemění. Ano, kdybych tento vtípek řekl sám, bylo by to na pováženou, jestliže ho pouze cituji jako přejatý z časopisu Reflex, pak je poněkud komické, že mě za to tento časopis kritizuje.

Mně to přijde neuvěřitelné. Mě to tedy vyloženě pobavilo a tím vůbec nechci zlehčovat tu tragédii, která se v Istanbulu stala, jí se budeme věnovat. To je samozřejmě naprosto nepřijatelné, aby byl zavražděn někdo, že píše něco, co se vládnoucí klice nebo vládnoucí moci nelíbí, i s vědomím toho, že těch důkazů zatím není dostatek, ale podle všeho to tak vypadá. To je samozřejmě neuvěřitelná věc, já jsem spíše mluvil o českých médiích, nikoli o té tragédii v Istanbulu, tak.

Pane prezidente, další věc, která nedělní slavnost poznamenala, je tedy seznam pozvaných, nebo respektive nepozvaných. Nepozval jste údajně nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, snad kvůli tomu, že odmítl schůzku s Vámi. Je to pravda?

Podívejte se, nehrajte si na vyšetřovatele, pane Soukupe, o tom, kdo přijde a nepřijde, jak do Vladislavského sálu, tak samozřejmě do Španělského sálu na recepci, budete informován během těch několika málo dnů, které do toho zbývají. Já bych jenom obecně k téhle otázce řekl, že zaprvé, nejsou, jak se někteří domnívají, zváni všichni poslanci a všichni senátoři. Vzhledem k tomu, že se zvou i velvyslanci a další osobnosti, tak by se do Vladislavského sálu vůbec nevešli.

A zadruhé, je pouze obecná pravda, nebudu Vám sdělovat žádná jména, že nezveme pouze ty lidi, a je jich celkem málo, kteří veřejně pozvání odmítli. Rozumíte té logice? Je to celkem jasné, je to jako v rodině. To znamená, že když někoho pozvete a on Vám nepřijde, tak už ho podruhé nezvete.

Pane prezidente, já samozřejmě nejsem prezident republiky a naprosto odmítám jakékoliv kádrování Vašeho rozhodnutí nebo říkat, odmítám říkat Vám, koho máte, nebo nemáte pozvat, ale ta diskuze se o tom ve veřejném prostoru vede a chtěl jsem se na to zeptat. Vy jste se k tomu vyjádřil a pro mě je to tedy dostatečné. Pane prezidente, já jsem si našel v téhle souvislosti citát Winstona Churchilla, který říkal: „Když máš dvacet, záleží ti na tom, co lidé říkají, když máš čtyřicet, přestane ti záležet na tom, co lidé říkají, a když máš šedesát, uvědomíš si, že v první řadě nikdy nikdo nemyslel na tebe.“ No, pane prezidente, není to tak nějak trochu k téhle situaci o tom, koho jste měl vyznamenat a neměl vyznamenat, a koho jste měl pozvat a neměl pozvat, trochu příznačné?


Já občas dostávám otevřené dopisy od těch, kteří odmítli přijít, což je docela zajímavé, a kteří podle mého názoru tím pouze dělají politickou exhibici. Ale já bych ten Churchillův citát doplnil. Když vám bude osmdesát, úplně zapomenete na to, kdo vás kritizoval. A mně už se osmdesátka pomalu blíží.

Mně se zase takto podobně blíží šedesátka v této souvislosti, takže mně taky tak trochu přestane záležet na tom, co lidé říkají. Ale on říká ještě něco jiného: „Máš nepřátele? To je dobře. To znamená, že si za něčím někdy ve svém životě stál.“ Což možná je i Váš případ v této souvislosti. Těch nepřátel je celá řada a jsou to většinou političtí.

A žurnalističtí.

A žurnalističtí. Pane prezidente, Vy jste rozhodl tento týden také o udělení jedné milosti. Byl to tělesně postižený člověk, který byl ve vězení jako neplatič alimentů. Já se nechci ptát na tento případ. Je to Vaše rozhodnutí, ale znamená to, že nyní jaksi hendikepovaní lidé nebo nemocní lidé, kteří jsou ve vězení, budou mít větší šanci?

Já jsem jasně řekl před udělováním milostí a udělil jsem jich jedenáct, což není mnoho, že milosti budou udělovány především těm, kdo trpí nevyléčitelnou nemocí. A je jedno, jestli jsou už ve vězení, nebo ještě doma a čekají na nějaký rozsudek, přesněji řečeno rozsudek už byl vynesen, ale nebyl ještě realizován. Co je to nevyléčitelná nemoc, o tom můžeme vést velké diskuze. Bezesporu je to často onkologické onemocnění, ale v případě tohoto omilostněného se jedná o ztrátu obou nohou. Pokud jde o kombinaci, protože také musíte zvažovat, za co byl odsouzen, tak samozřejmě větší výhodu mají ti, kdo dostali nižší tresty, než ti kdo dostali tresty vysoké. Tento člověk dostal nepodmíněný trest jeden rok.

Za neplacení alimentů.

Tak.

Pane prezidente, zeptám se Vás teď na Vašeho v uvozovkách oblíbence, aspoň se to tak říká, ministr zemědělství Miroslav Toman. On krátce po svém jmenování do funkce říkal, že je potřeba omezit slevové akce v obchodních řetězcích, supermarketech a nedávno to zopakoval. To znamená, to nebyl jen tak jenom takový výrok, který se řekne a padne na něj prach. Zopakoval to a řekl, že je potřeba mánii častých slevových akcí v Česku, to jsou jeho slova, omezit. No, víte, on přijde příští týden, aspoň doufám tedy, do Arény Jaromíra Soukupa debatovat, tak já se ho na to samozřejmě zeptám. Ale já jsem se díval, že padesát pět procent obratu obchodních řetězců je právě v těch slevových akcích, což znamená, že Češi slevové akce milují. Je to správné hovořit o regulaci těch slevových akcí?

Já si myslím, že zaprvé, s panem ministrem o tom budete diskutovat a on je povolanější, aby Vám argumentoval. Můj názor je, že slevové akce jsou samozřejmě zajímavé, neměly by se rušit, ale o to pan ministr ani neusiluje. A je pouze otázka, zda v některých případech nedochází k podvodům. To znamená, abych byl zcela konkrétní, vyhlásíte slevu na nějaký produkt, ale předtím cenu tohoto produktu vyšponujete do takových výšin, že zmíněná sleva se v podstatě vrací k původní hodnotě tohoto produktu. Rozumíme si? V takovém případě já tu slevu pokládám za matení zákazníků.

Tak Češi slevy milují. Já jsem to spotřebitelské téma vybral samozřejmě z pohledu atraktivnosti našeho pořadu, a protože prostě lidi tahle ta informace zajímá. Možná se zdá být nehodna prezidentu republiky, pokud hovoříme o velké politice, ale lidi to zajímá, tak já se na to samozřejmě zeptám. A možná další takové přízemnější téma, mě zarazila jedna věc tento týden. Hrála Plzeň proti Realu Madrid a prohrála jenom 2:1 a několik dní média žijí v tom, že je to vlastně velký úspěch, že prohrála jenom málo. Mně to přijde trošku vypovídající o úrovni českého sportu, kde v těch velkých sportech, jako je fotbal a podobně, prostě hrajeme druhou nebo třetí ligu, a je mi to líto pane prezidente. Nedá se s tím něco dělat?

Rozhodně nebudu radit trenéru Plzně, co má dělat, protože…

Já samozřejmě směřuji spíše k systému sportu.

… tomu vůbec nerozumím, ale na druhé straně já bych souhlasil s těmi, kteří říkají, že je to relativní úspěch. Když jenom těsně prohrajete se silným soupeřem, to zdůrazňuji se silným soupeřem, což Real Madrid bezpochyby je, tak je to úspěch.

To ano. V podstatě jediným globálním sportem, ve kterém jsme úspěšní, je tenis. V Česku v listopadu bude finále Fed Cupu, což je tedy ta nejvyšší soutěž v ženském tenise družstev. Zúčastníte se ho?


Petra Kvitová mě nedávno na ten Fed Cup pozvala, pokud mně to program umožní, rád přijdu.

No, proslýchá se, že i Petru Kvitovou a Radka Štěpánka vyznamenáte v neděli.

Ale Vy šťourale, nechte už toho. Říkal jsem Vám, že se nenechám kádrovat a že si musíte počkat pouhopouhé tři dny.

Mohu Vám něco doporučit? Nezauvažoval byste o vyznamenání dvou mužů, kteří za fenomenálním úspěchem českého tenisu stojí, což je Miroslav Černošek a Ivo Kaderka, třeba příští rok?

Proč ne, ale na druhé straně Vladislavský sál má omezenou kapacitu a musíme vyznamenávat postupně. Aniž bych cokoli naznačoval, v případě Radka Štěpánka jde také o to, že úspěšně ukončil úspěšnou kariéru, což je krásný výsledek.

Já jsem chtěl upozornit na dva muže, kteří jaksi stojí v pozadí.

Ano, já je znám, znám je oba, zejména pana Černoška, který občas chodí na Lány Open.  To je taková nová hezká tradice, kde se setkávají tenisté, politici, podnikatelé, a je to zajímavé setkání.

Pane prezidente, pojďme k vážnější a jaksi možná z pohledu prezidenta republiky důstojnější věci a to je taková přestřelka a mediální hysterie, která se stala a probíhá v posledních dvou dnech. Já to uvedu. Donald Trump řekl, že hodlá vypovědět smlouvu o jaksi omezení jaderných zbraní s Ruskem, která je z roku 1987, s odůvodněním toho, že Rusko nadále vyvíjí jaderné zbraně. Rusko slovy prezidenta Putina reagovalo, že v takovém případě si to nenechají líbit, a česká média vyvolala bouři, která v podstatě měla znamenat, že Putin hrozí Evropě jadernými zbraněmi, což podle mého názoru nebylo. A na druhou stranu upřímně řečeno o tom, že by Američané nevyvíjeli jaderné zbraně, mám taky své pochybnosti. Můžete mi říct svůj názor na tuhle věc?

Já sdílím názor Evropské unie, která proti tomu vypovězení protestovala, jak dobře víte. Mimochodem Donald Trump vypověděl několik mezinárodních smluv. Toto není jediná a není ani první. Já zastávám zásadu, že pokud nějakou smlouvu, kterou jste uzavřel, zrušíte, ztrácíte důvěryhodnost.

Pane prezidente, já bych se chtěl vrátit ještě k Vašemu projevu v Parlamentu České republiky v Poslanecké sněmovně, který jste tam měl v souvislosti se schvalováním zákona o státním rozpočtu na rok 2019, a tam jste se znova opřel o inkluzi, o investice do inkluze ve školství. Je to tak důležité téma pro Vás?

Víte, svým způsobem je to téma, které se týká celého školství, a jistě uznáte, že školství jako celek pro mě důležité téma je. V té inkluzi nejde jenom o rozpočet ve výši asi čtyř miliard korun, což jsem uváděl v diskuzi o státním rozpočtu. Kdyby to těm postiženým dětem pomohlo, tak proč ne. A já jsem argumentoval tím, že to těm dětem podle mého názoru, ale i podle názoru řady odborníků, škodí.

A protože není čas na dlouhé výklady, tak bych uvedl jenom dva argumenty. Zaprvé, ty postižené děti v těch speciálních třídách mají daleko nižší počet žáků na pedagoga, poloviční, abych byl přesný. A zadruhé, jsou to specializovaní pedagogové, kteří vědí o jejich potřebách. Druhý argument, když to dítě dáte do takzvané normální třídy, tak to dítě ztratí pocit z úspěchu, protože zpravidla bude poslední, zatímco v té speciální škole může mnohdy vyniknout.

My jsme o tom už několikrát hovořili. Já se do toho nechci znova pokládat, své argumenty jste říkal a jsou z mého pohledu celkem logické. Já jsem tím chtěl uvést takové téma, které se podle mého názoru školství týká. Víte, mně tam přijde, že vždycky přijde nový ministr, který chce změnit to, co ten předchozí udělal. Já se zmíním o školkách, kde ministr říkal, že by bylo dobré školky v podstatě omezovat a soustředit se, aby nějaké spolky nebo organizace jaksi se staraly o děti v bytech. Ten druhý zase chce školky už od dvou let. U té inkluze je to podobné a takových příkladů bych ve školství našel celou řadu. Problém je, že školství samozřejmě je dlouhodobý proces, a měnit ty koncepce každé čtyři roky mu ve finále škodí. Budete mluvit s premiérem a snažit se o to, aby se takhle dramaticky v tom školství věci neměnily s každým novým ministrem? Dá se to nějak zařídit, aby ty naše děti byly nějak kontinuálně jisti systémem vzdělávání, a jejich rodiče.

Tak předpokládat, že je-li ministr přesvědčen o chybách svého předchůdce, tak mu těžko budete radit, aby v těchto chybách pokračoval. Nicméně tady jde o to, že prezident má podle ústavy právo povolat si na konzultace jakéhokoli ministra. Já tohoto práva využívám a velmi často i formou takzvaného expertního týmu, který je tady v Lánech, v Lánské oboře v lovecké chatě, kde není signál, pane Soukupe, takže ti lidé tam nemůžou telefonovat a musí se věnovat své práci. Pan ministr Plaga tam byl poměrně nedávno a vždycky mu dáváme jako oponenta předchozího ministra, v daném případě pana Štecha.

No, což je asi správné, a z toho školství víte, mně to prostě přijde, no o tom už jsme hovořili. Mimo jiné Rakušané mají devítiletou školní docházku, myslíte si, že by to byla cesta?

Proč ne.

Pane prezidente, pojďme k vážnému tématu, a to je to téma, které hýbe veřejností a samozřejmě politiky v posledních dnech, a to je smrt českého vojáka Tomáše Procházky v Afghánistánu. Já bych začal trošku šířeji. Premiér Andrej Babiš obhajoval naši účast na misi v Afghánistánu tím, že jde vlastně o zabránění tomu, aby terorismus se posouval do Evropy. Myslíte si, že tohle přirovnání jaksi sedí, že je to správné?

Já tohoto přirovnání, chcete-li to tak nazvat, používám často také. Jenom bych to mírně modifikoval, posouval do Evropy. Jestliže Tálibán v Afghánistánu vytvoří teroristickou základnu, která už tam ostatně jednou byla, a tehdy na Tálibán nikdo neútočil, do newyorských dvojčat, že? Tak jsou samozřejmě ohroženy jak Spojené státy, tak evropské země, tak koneckonců i další. A to ještě nutně, ale tady jenom zpřesňuji význam toho slova, neznamená posouvání do Evropy v tom smyslu, že teroristé ve svých jednotkách budou překračovat evropské hranice. Ona je budou překračovat spíše specializovaná komanda, která jak už jsme viděli v mnoha evropských městech, způsobí masakr.

To ano, ale on je tady rozdíl. Islámský stát skutečně operoval na území několika států a soustředil se na teroristické útoky po světě, ale Tálibán to nedělá. Tálibán jaksi operuje pouze na území Afghánistánu a v mezinárodním slova smyslu opravdu obchoduje s drogami, což je samozřejmě také terorismus, ale tím, aspoň se to říká, jaksi financuje svoji činnost nebo částečně financuje svoji činnost. Já směřuji k tomu, jestli se z Afghánistánu pomalu nestává nový Vietnam. Jinými slovy ten válečný konflikt tam v takové či onaké formě už hoří takřka čtyřicet let, pokud vezmu, že v roce 1979 tam vpadl Sovětský svaz, a nedaří se jej zklidnit. Jinými slovy, jestli není čas vážně debatovat o tom, že bez dohody s Tálibánem se tam ta situace nezklidní?

Ano, tak s dojetím jsem si poslechl Váš výklad o dobromyslném Tálibánu, který na nikoho neútočil, takže který byl zřejmě přepaden zcela bez důvodu a to myslím, že v říjnu 2001 jako odveta za útok na newyorská dvojčata.

No, ten provedli ale Saúdové.


Panebože, to je zase Vaše spekulativní, konspirativní teorie. V každém případě odvetná akce byla mířena proti Tálibánu, protože ten Tálibán právě proto, že má ty obrovské finanční prostředky z prodeje drog, připravoval tuto akci. Usáma bin Ládin žil na jeho území. Dnes na tomto území vedle Tálibánu operují také Al-Káida, operuje zbytek Islámského státu takzvaný chalífát. A pane Soukupe, v takovém případě, když jste mluvil o vietnamizaci, a já o ní v opačném gardu někdy mluvím také, vietnamizace, to znamená vítězství Vietcongu, byla způsobena tím, že se americká vojska stáhla z Vietnamu. Dobře, tak Vietnam, pokud vím, nemá alespoň na svém území teroristické základny a o jeho vnitřní politice si můžeme myslet cokoli, ale neohrožuje své sousedy, to je pravda. Tálibán už jednou a to masivním způsobem své sousedy ohrožoval a to nemluvím o tom, že ohrožoval i své obyvatelstvo. On vlastně vyřadil z veřejného života polovinu populace, tedy ženy. Jestli jste to trochu sledoval, tak třeba vyhodil do povětří největší Buddhovu sochu vytesanou ve skále, čili ničil i kulturní památky podobně jako Islámský stát v Palmýře.

Ale já jsem mluvil o něčem jiném, pane prezidente.


Ne, to bylo přesně totéž, protože pokud terorizujete vlastní obyvatele, pak samozřejmě terorizujete i ty další.

Jestli dovolíte, já jsem neříkal, že Tálibán je mírumilovná organizace. Já v žádném případě nezpochybňuji zvěrstva, která Tálibán udělal, ať už lidská nebo kulturní. V žádném případě nezpochybňuji to, že na jím kontrolovaných územích byl, ať už organizace Al-Káida nebo dokonce i Islámský stát. Já jenom se ptám jestli, jak má vypadat vítězství v Afghánistánu? Jak dlouho tam tedy ti vojáci ještě mají být, když vypadá po čtyřiceti letech, že tento systém, tento typ řešení konfliktu v Afghánistánu nevede k úspěšnému cíli. Jinými slovy ptám se, jak dlouho tam ti vojáci ještě mají být a jestli politika řešení toho konfliktu v Afghánistánu nemá být zaměřena spíše na dohodu a zklidnění té situace vnitřní, včetně tedy Tálibánu. A vůbec nepochybuju o tom, že Tálibán byl a je zločinecká organizace minimálně velmi sporná, to vůbec nezpochybňuji. Rozumíte smyslu té otázky? Jak má vypadat to vítězství v Afghánistánu?

Rozumím té otázce. Já jsem mnohokrát říkal, poprvé v tom roce 2001, s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje. Z toho celkem logicky vyplývá i odpověď na Vaši otázku. Musíme bojovat do úplného vítězství, a tímto vítězstvím jistě není trvalá okupace Afghánistánu spojeneckými vojsky, to je provizorní, i když možná dlouhodobé řešení. Tím vítězstvím bude postupná demokratizace Afghánistánu. Koneckonců už teď tam probíhají volby, které mimochodem Tálibán usilovně narušuje a vraždí voliče, což je neuvěřitelné. Další důkaz terorismu. Příští rok tam bude prezidentská volba. Takže neopakujme tu chybu, že se zbaběle stáhneme, umožníme Tálibánu, aby ovládl celou zemi a vytvořil z ní teroristickou základnu, a toto je nebezpečí i pro Českou republiku.

Rozumím. Já jsem upozorňoval jaksi na smysl té operace, na politické řešení, na to, jak dlouho tam my ještě máme být. Vaše stanovisko je jasné. Já jsem chtěl k té Vaší poznámce o vietnamizaci, chtěl říci ještě to, že z mého pohledu Američané prohráli válku ve Vietnamu doma.


Naprosto souhlasím.

Tím, že se veřejnost masivně postavila proti jejich účasti ve válce ve Vietnamu. Aby se pak nezačalo stávat toto i u spojenců, kteří teď v Afghánistánu jsou. Takto jsem to myslel.

Já si uvědomuji, že toto riziko existuje, a jsem velmi vděčný většině české veřejnosti, že naši misi v Afghánistánu podporuje, ne z nějaké lásky k Afghánistánu, ale proto, že si uvědomuje, že tím snižujeme riziko teroristických akcí na našem území, takže naše armáda tam hájí český národní zájem.

Víte, jste vrcholný politik, jste nejvýše postavený politik a já jsem o tom hovořil, o smyslu té operace a o tom, jak situaci v Afghánistánu řešit, nejen, ne proto, že bych si myslel, že jsem nějaký geniální geopolitický stratég, ale z pohledu i úcty k oběti. Tomáš Procházka i ostatní vojáci, a letos se jmenovali Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, chci je jmenovat.

Mimochodem, pane Soukupe, kdybychom se naprosto teoreticky z Afghánistánu stáhli, tak tím učiníme všechny tyto oběti zbytečné. Je Vám to jasné?

Je mi to jasné a já chci konstatovat, že oni ti vojáci, kteří tam nasazují svůj život, nemohou přemýšlet o tom, jestli tam jsou správně. Oni dostali rozkaz a prostě tam jsou.

Není to úplně tak pravda. Já jsem včera, protože jsme byli v noci na kbelském letišti, letadlo přivezlo posledního zabitého vojáka, tak jsem s generálem Opatou mluvil o tom, že oni třeba nabídli některým vojákům návrat do vlasti a všichni to odmítli.

Ano, jsou to vojáci.

Počkejte, jsou to vojáci, když jim nadřízený nabídne návrat do vlasti, samozřejmě zase do jejich jednotky na domácím území, tak to není porušení rozkazu, to je svobodná volba. A opakuji ještě jednou, všichni tito vojáci včetně lehce zraněných to odmítli.

Ano, voják z boje neutíká, pokud už tam je, a možná se třeba do jednotky, do té bojové situace přihlásil dobrovolně, tak tam je a je srozuměn s tím, že riskuje svůj život. A to, že všichni to odmítli, mě nepřekvapuje, protože voják z boje neutíká, i kdyby se stokrát bál, a je připraven položit svůj život. A já k tomu mám velkou úctu až na to, že ten rozkaz a přítomnost vojsk někde schvalují politici. Já jsem se chtěl bavit právě o té politice. Jestli ti vojáci neriskují svůj život zbytečně nebo jestli si toho dostatečně ceníme, proto jsem o tom hovořil.

Pane prezidente, to, co se stalo Tomáši Procházkovi, všichni víme, byl prostě zavražděn. Já se chci zeptat na jednu věc, jste vrchním velitelem ozbrojených sil. Generál Opata z mého pohledu v červenci udělal tiskovou konferenci, kde oznámil, že šestistá první jednotka Speciálních sil z Prostějova tedy vyrazí do Afghánistánu, a doslova řekl, bude nás zajímat, kdo bombu sestrojil, kdo vybral sebevražedného atentátníka a kdo celou věc řídil, protože pro nás je zásadní, že nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu. Jinými slovy veřejně řekl, že naše jednotka tam jede.

A pak pro mě naprosto bezprecedentně minulý týden unikla informace do Lidových novin, že jeden z těch útočníků byl zabit a druhý zajat. Nemohly tyhle události veřejně propírané způsobit pomstu našim vojákům? Nemohlo to spolu souviset? Rozumíte?

Dobře, to jsou tři věci. Proberu velmi stručně všechny tři. Zaprvé, i náčelník Generálního štábu má právo na vztek, který jsme ostatně cítili my všichni po zabití našich vojáků. Mimochodem ti vojáci tam primárně jsou proto, aby trénovali afghánskou policii a armádu, nikoli proto, aby sami stříleli na Tálibán, to je také třeba zdůraznit. Dobře. Takže vztek lze odpustit, i když třeba to prohlášení nebylo nutné veřejně ventilovat.

Druhá věc, o Lidových novinách, které považuji za nejhloupější plátek v českém tisku, se nebudu vyjadřovat, takže to jsou ta zapomenutá svědectví v těch osmdesáti letech, že?

A pokud jde o tu třetí věc, a to byla jaká? Teď jsem to sám zapomněl.

Jestli ty události nemohly způsobit to, že se někdo chtěl prostě pomstít speciálně českým vojákům?

Ano, ano, ano, už vím, děkuji, promiňte moji sklerózu. Takže, v každém případě zatím všichni odborníci říkají, že ne, a sice ze dvou důvodů. Zaprvé, že bylo velmi krátké časové zpoždění mezi oběma událostmi, takže je nepravděpodobné, že se to tak rychle přeneslo do Afghánistánu, respektive do Tálibánu. A zadruhé, samozřejmě já nepodezřívám vůdce Tálibánu, že čtou český tisk.

No, tak já si myslím, že představa, že Tálibán má, je nějaký spolek zaostalých fousatých chlapíků, je podle mého názoru lichá. Oni mají své zpravodajské služby, oni mají internet, oni mají své agenty. To znamená, nepochybuji, že všechny tyto veřejné vyjádření v českých médiích oni moc dobře vědí. A v jednom týdnu tam byly útoky dva na naše vojáky. V Bagrámu zaútočili na českou kolonu, kde bylo pět vojáků zraněno, jeden těžce, a potom zemřel Tomáš Procházka. Já se samozřejmě ptám, jestli to nemohla být pomsta na tu bezprecedentní informaci Lidových novin, protože kdybych tuto informaci měl, tak já bych to do svých novin nedal prostě proto, že by mi došlo, že mohu ohrozit život našich vojáků, ale stalo se.


Já nemohu tuto Vaši hypotézu vyloučit, dokonce bych ji doplnil, o těch fousatých mužích. Oni možná jsou i nadále fousatí, ale mají peníze, protože vždy říkám, že Afghánistán je největší producent opia na světě.

Mají spoustu peněz, mají spoustu expertů, nesmíme je podceňovat.

Ale na druhé straně jsou zase tvrzení, která říkají, že to není pravděpodobné, takže já Vám docela smířlivě říkám, nemohu tuto verzi vyloučit, ale nepokládám ji za příliš pravděpodobnou.

Přiznávám se, pokud by to tak bylo, tak bych byl zase naštvaný já tak, jak byl naštvaný generál Opata, ale nedá se nic dělat. Uvidíme, jak dopadne vyšetřování a jaké informace dostaneme. Předpokládám, že Vy jich budete mít více, protože jste vrchní velitel ozbrojených sil.

Pane prezidente, další trochu kontroverzní věc jsou česko-ruské vztahy. Tedy to je trochu kontroverzní už dlouhou dobu, ale po návštěvě předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka v Rusku se z toho stala zase mediální hysterická kampaň a média ho div jaksi neukamenovala. Jak hodnotíte jeho návštěvu?

Média jsou obecně vzato nepříliš inteligentní, čest výjimkám. Já si velice vážím postoje Poslanecké sněmovny, která v dodatečném usnesení tuto cestu akceptovala. Já bych šel ještě dál, já bych tuto cestu ocenil, ne jenom akceptoval, a to jsem také řekl novinářům, že Radek Vondráček udělal skvělou práci a samozřejmě i celý tým, který tuto návštěvu připravoval.

Vy jste s ním hovořil včera před jednáním v Poslanecké sněmovně o státním rozpočtu. V programu bylo tedy, že to má být krátká schůzka. Byla z toho takřka hodina, pokud jsem viděl z Vašeho programu, což také o něčem svědčí. Já jsem s Radkem Vondráčkem také hovořil.

Ano, ale abych Vás jenom přerušil, tohle mohu klidně prozradit, pokud jde o to Rusko, tak tam jsem pouze Radkovi citoval Stanislawa Jerzyho Lece, nezlobte se na trpaslíky, že vám okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou. A to bylo všechno. A větší část našeho rozhovoru byla věnována mé návštěvě Izraele, protože tam se mnou Radek Vondráček jede.

Ano. No já jsem s ním hovořil, on byl hostem v úterní Aréně Jaromíra Soukupa a on velmi smířlivě logicky vysvětloval postup těch jednání. Zmínili jsme se i o těch sankčních seznamech, kdy tam tedy opravdu není napsáno, že s těmi lidmi se nesmí hovořit, a logicky říkal, že nedělá nic jiného než celá řada evropských politiků. A logicky říkal, že výhrady, které k ruské politice máme, ať už jde o kauzu Skripal a tak dále a tak dále, tam prostě říkal. Nabízel politikům, že z toho existují záznamy, že to není nic tajného, že udělal naprosto běžnou státní návštěvu. A samozřejmě byl si vědom té výbušnosti situace. Souhlasíte s ním, že ty vztahy s Ruskem nejsou takové, jaké by mohly být, jak on říkal?

To je dost naivní otázka, protože nějaké optimální vztahy neexistují vždycky. A jsou-li to vztahy malého nebo středního státu s velmocí, tak tam samozřejmě musíte počítat s jistou nerovnováhou. Právě proto je dobré, že jsme v Evropské unii. Právě proto je dobré, že jsme v NATO, protože se tato nerovnováha přirozeně vyvažuje a Rusové, jak jsem se sám přesvědčil, nás berou jako členskou zemi obou těchto organizací. Mimochodem, když jsem nedávno navštívil Rusko, tak jsem požádal prezidenta Putina, aby pomohl při osvobození ukrajinského spisovatele, jmenoval se Kozlovský, a ono se to skutečně stalo, pan Kozlovský mě dokonce potom navštívil na Pražském hradě, a to jsou i ty drobné výsledky vedle těch výsledků, že podepíšete nějaké dohody, které se také cení, protože vypovídají o lidských osudech.

Pane prezidente, ještě mě zaujala jedna zpráva týkající se Ruska. Prezident Putin se rozhodl Jaromíru Nohavicovi, českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi udělit medaili za upevnění přátelství mezi národy a česká média spustila opět hysterickou kampaň. A Jaromír Nohavica řekl, že si váží a miluje texty Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého a jejich písně. Proboha, můžete mi říct, co má Bulat Okudžava a Vladimír Vysockij společného s Putinem? Co je na tom špatného?

Já si myslím, že v každém případě je od prezidenta Putina hezké, že Jarkovi Nohavicovi udělí vyznamenání. Možná, že se inspiroval mnou, protože i v Rusku čtou české noviny, pane Soukupe, a dívají se na televizi Barrandov, to zejména. V každém případě je to dobře a upevní to česko-ruské vztahy.

No, tady mám jen dvě poznámky. Pane prezidente, v ruské hlavní zpravodajské jaksi relaci v hlavním vysílacím čase státní ruské televize jednou byl výsek našeho rozhovoru, když jsme hovořili o kauze Skripal, takže teď jste měl trošku pravdu.

Tak vidíte.

My jsme se to dozvěděli proto, že oni se nás dotazovali, jestli to tam mohou dát. Každopádně jsem chtěl říci, že nevidím nic špatného na tom, pokud Jaromír Nohavica řekne, že má rád Okudžavu a Vysockého a že jejich textů si velmi váží a že si váží tedy navrženého vyznamenání. Upřímně řečeno ta mediální hysterie, kdy v podstatě Jaromír Nohavica je některými médii vykreslován div ne jako okupant Krymu, mi přišlo, no prostě strašný, protože Jaromíra Nohavicu mám rád.

Víte, teď zase se mně zachtělo vypustit šrapnel, tak já ho vypustím. V řadě případů, ne ve všech samozřejmě, jsou největšími rusofoby a komunistobijci lidé, kteří s komunistickým režimem velmi aktivně kolaborovali. Uvedu alespoň jeden příklad, i když neřeknu jméno, Vy si ho rychle domyslíte. Autor, dramatik, který měl v letech nejtužší normalizace hry na Národním divadle v Praze. Nebudu uvádět ani jméno, ani názvy těchto her. Ti ptáci lítají hezky kolem, že ano? Takže v každém případě si myslím, že právě tento autor, kterému se zřejmě za komunistů dařilo, by neměl každý týden psát tak zdrcující komentáře proti Rusku a samozřejmě i proti komunistům.

Ten autor se jmenuje Karel?

Karel je docela hezké jméno, je to mimochodem jméno posledního rakouského císaře.

Tak necháme divákům dokončit tuto hádanku a necháme domácí úkol, k tomu se vrátíme příště. Pane prezidente, náš čas se pomalu chýlí ke konci. Měl bych jedno takové téma, včera jste Vy navštívil Poslaneckou sněmovnu a hovořil jste o státním rozpočtu. Doporučoval jste přijmout ten zákon, bylo to první čtení. Mě na tom zarazila jedna věc, že premiér v průběhu projednávání toho základního zákonného státu odjel na zahraniční návštěvu.

No právě, a co je na tom tak zvláštního? Je to první čtení, premiér má krví bránit státní rozpočet ve třetím čtení, ke kterému dojde, ale Vy dobře víte, že v prvním čtení se schvalují pouze tři čísla, nic víc. Příjmy, výdaje a jejich rozdíl je deficit, takže vlastně reálně dvě čísla, že?

Já vím, ale…

A premiér, jenom abych dokončil, odjel na státní návštěvu do Velké Británie, a Británie je velmi zajímavá a vlivná země, a já jsem rád, že tam byl.

Já vím, já jsem zase věren své pověsti trošku kontroverzně otevřel tohle to téma. Já vím, že šlo o první čtení, ale zase na druhou stranu prezident republiky nechodí do Poslanecké sněmovny každý týden a premiér tedy odjel.


Během mého projevu tam, pokud vím, premiér byl, to zaprvé. A já zase, zadruhé, nepůjdu na to třetí čtení, to už si musí premiér vybojovat sám.

Dobře, tak je to tedy deal, premiér tam tedy bude muset být na to třetí čtení.

Dá se to tak říci.

Dobře, ale odjel do Velké Británie, tím uvádím tu úplně poslední část naší debaty, odjel do Velké Británie, což je jedna ze světových tedy velmocí, ekonomických určitě, politicky možná také, pokud dokončí brexit. A hovořil o tom, že chce hovořit tedy o brexitu a jeho důsledcích a tak dále. V průběhu té návštěvy se vyjadřuje smířlivěji, že nehodlá tedy řešit ty technické podmínky. Já jsem se trochu lekl, že chce jaksi učit Angličany nebo Evropskou unii, jak to mají vyřešit. V tomhle tom případě premiér Babiš skutečně se jaksi stáhl a ty mé černé obavy nesplnil, ale jak hodnotíte jeho návštěvu tam?

Dobře. Podívejte se, mluvili jsme tady už jednou o národních zájmech. Naším národním zájmem, protože ve Velké Británii podle některých údajů pracuje asi tak sto tisíc našich občanů, tak naším národním zájmem je, aby tito občané nebyli nějakým způsobem šikanováni po brexitu. Mimochodem tady jako otec jsem zainteresován i já, protože, jak víte, moje dcera studuje v Londýně na tamní univerzitě, takže samozřejmě, že i já mám na tom zájem. Nedávno jsem o tom mluvil, když byl ještě ministr zahraničí, s Borisem Johnsonem, ne tedy o své dceři, ale o těch sto tisících, mezi něž ta dcera patří, a co se stalo? Boris Johnson rezignoval. Budu muset čekat na dalšího britského ministra.

Tak mé černé obavy, že Andrej Babiš dobyl Česko a teď hodlá dobývat Evropu, se zatím nepotvrzují. Vy říkáte, že šel hájit zájmy Čechů.

A to je správné.

A jednat o bilaterálním vztahu Česka a Velké Británie, což je určitě správné a proti tomu nemám ani půl slova. Pane prezidente, já už další otázky nemám.

Děkuji Vám za rozhovor.

Já Vám děkuji a těším se na debatu po 28. říjnu, kdy už Vám samozřejmě budu komentovat jednotlivé vyznamenané. A pokud jde o ten šrapnel, dali jsme vlastně Vašim divákům domácí úlohu doplnit některé údaje.

Toho Karla. Děkuji Vám, pane prezidente.


Já Vám děkuji.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 25. října 2018

zpět na seznam zpráv