Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

17. ledna 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, tentokrát natáčíme v Lánech. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, já tedy musím se zeptat na začátek, já nepředpokládám, že sledujete Moje zprávy na televizi Barrandov, ale vím, že jste vášnivým a pravidelným čtenářem denních monitoringů tisku a mediálních výstupu. Zachytil jste tu zprávu, že jsem se rozhodl založit politické hnutí List Jaromíra Soukupa?

V Monitoru to nebylo, ale když občas surfuju po internetu, tak ta zpráva tam byla. Vy jste se mě na můj názor ptal před týdnem po našem rozhovoru a já Vás varoval.

Ano.

Chcete to varování opakovat, pane Soukupe?

Mě by to zajímalo takhle před kamerou.

Já především vycházím z toho, že každý, kdo chce kandidovat, ať už do eurovoleb nebo jiných voleb, musí mít výrazné organizační a finanční zázemí, bez toho se politika dělat nedá. No a v konkurenci s těmi, kdo v těch volbách budou kandidovat, budete asi slabší partner.

To asi ano, to asi ano, ale já určitě nejsem rozhodnutý, že budu kandidovat v eurovolbách nebo v jakých volbách. Ten motiv byl trošku jiný. Víte, já, mně přijdou programy politických stran taková jako politologická příručka už skoro. Oni na to asi mají spousty různých poradců a napíšou to opravdu velmi dobře, ale podle mého trošku nesrozumitelně. A když se s těmi politiky bavím, tak je to stále takové to, mělo by se udělat a tak dále a máme to v programu, až na to, že se většinou nic neudělá, protože je spousta důvodů, proč to nejde, proč jsou dlouhé lhůty a tak dále. A tak jsem to velmi jednoduše vzal jako list priorit, které je potřeba prosadit, udělat, a upřímně řečeno, jestli budu kandidovat ve volbách, nebo ne, to nevím. Ale zase si říkám, pane prezidente, já pracuji skoro třicet let v reklamě a ono se o lidech z reklamy říká, hlavně neříkejte mamince, že pracuji v reklamě. Ona si myslí, že mám pořádnou práci, že hraji na piano v bordelu, tak si říkám, že to v tý politice nebude horší.

Pane prezidente, pojďme k aktualitám. Já mám samozřejmě na Vás dotaz týkající ještě kauzy Huawei. Myslím, že příští týden plánujete schůzku s Andrejem Babišem, s premiérem České republiky. Vrátíte se k té kauze?

Asi ano. Já oceňuji, že pan premiér v poslední době konstatoval, že Navrátilův Úřad pro kybernetickou bezpečnost vlastně oklamal vládu tím, že své varování předal bez konzultace s vládou, a co je ještě důležitější, pan premiér sám konstatoval, že pan Navrátil pro své tvrzení neměl žádné důkazy. V tom se tedy naprosto shodujeme, ale vrátím se k tomu proto, protože bohužel ta aféra pokračuje.

Tak jednak čínská strana v rámci recipročních opatření zrušila plánovanou schůzku ministerstev zahraničních věcí a co je horšího, odložila bez udání termínu takzvanou mezivládní komisi pro ekonomickou spolupráci a já jsem se snažil, aby v čele této komise byla čínská vicepremiérka, která tady byla a akceptovala to, a aby v české komisi v čele stál Brabec, Richard Brabec jako místopředseda vlády. No a bohužel to se také odsouvá do nenávratna, doufejme, že ne do nenávratna, a to už znamená, že kromě těch tří firem, které jsem Vám jmenoval, se to týká minimálně sedmdesáti firem, jejichž představitelé teď byli se mnou v Šanghaji, a kde se konalo Česko-čínské fórum. No čili, abych něco dělal a ne jenom kritizoval, tak předpokládám, že se v Číně v dubnu pokusím tu situaci poněkud zklidnit, to zaprvé. A zadruhé, chci se sejít s šéfem Huawei, abych si vyjasnil, o co jde, protože podle mého názoru jde o normální bitvu počítačových firem a ten termín o bezpečnosti je používán, nebo zneužíván jako součást této obchodní války. Já jsem Vám citoval toho německého ředitele, který sám prohlásil, že žádné důkazy předloženy nebyly. Totéž říká premiér Babiš, no tak o čem se máme bavit?

No ne, já jsem si jaksi ten dokument, který jste mi dával, ověřoval a skutečně to byla vyjádření šéfa německého Úřadu pro kybernetickou bezpečnost…

Ano.

…pro prestižní časopis Spiegel, takže to nebylo, bylo to skutečně tak, jak jste říkal. No, ono to tak vypadá, že jaksi jde o obchodní bitvu, o možnost budování té infrastruktury související s novou výstavbou mobilních sítí. Ono to tak opravdu vypadá.

Na druhou stranu platí samozřejmě to, že pokud by tam skutečně bezpečnostní rizika byla, tak české firmy to strpět musí, ten postup českého státu. Problém je, že ty důkazy prostě nejsou a podle všeho vypadá, že asi ani nebudou, protože pokud by byly, tak snad už nějaké důkazy by byly na stole.

To víte, že ano.

Víte, u toho Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost mě tam zaujala ještě jedna věc. Ministerstvo zahraničních věcí si nechalo zpracovávat analýzu bezpečnostních rizik svých systémů. Oni jim je zpracovali, popsali ta rizika, ale Ministerstvo zahraničních věcí z nějakého důvodu tu zprávu dalo na web, což je takové jako návod možná pro ty hackery, ale ten národní úřad mlčí, ten se k tomu vůbec nevyjádřil. Neměl by být tohle přesně případ, kdy má zasáhnout?


Já si myslím, že některé věci by opravdu neměly být na webu, ale víte, že jsem několikrát vyslovil vážné pochybnosti o kompetenci tohoto úřadu, a to, co říkáte, jenom dokazuje, že ten úřad kompetentní není.

Ano. Tam byla ještě jedna věc, já jsem si včera četl jejich webové stránky, toho úřadu, a tam je napsáno, že ta informace, která na webu a na sociálních sítích několik měsíců běhá, že jsou k dispozici a dají se levně koupit e-mailové adresy a hesla různých státních úředníků a tak dále. Oni tam říkají, že jde o fake news, a současně ve stejném dokumentu vyzývají úředníky a státní činitele, aby si změnili svá hesla. No tak to je Murphyho zákon.

Já nevím, já tohle pokládám za trochu šílené, protože i tehdy, jestliže se k vám dostane informace o tom, kdy jste se narodil nebo kde bydlíte, no tak co se stane proboha?

Pane prezidente, nemohu se, když jsme u té Číny, nakousli jsme Čínu, nemohu se samozřejmě nezeptat na postup Magistrátu hlavního města Prahy, který chce přehodnotit jaksi smlouvu mezi hlavním městem Prahou a Čínskou lidovou republikou s ohledem na to, že se jim nelíbí politika jedné Číny. To je ten hlavní důvod, ale tak se říká vedlejší, a když stejně panda nebude, tak je ta smlouva zbytečná, ale ta politika jedné Číny.

Já jsem rád, že i pan ministr zahraničí Petříček se od toho distancoval, protože všechny české vlády, ať levicové nebo pravicové, vždy zastávaly politiku jedné Číny. A mimochodem drtivá většina zemí světa tuto politiku zastává rovněž, včetně Spojených států. Takže jinými slovy, je to trochu naivní, trochu amatérské a trochu hloupé.

Mimo jiné Spojené státy tu politiku jedné Číny zastávají od roku 1979,…

No vidíte.

…kdy byl prezidentem Jimmy Carter.

To ještě Piráti nebyli na světě.

Pane prezidente, jaksi mediální vlny rozbouřilo také Vaše rozhodnutí nejmenovat profesora Ošťádala a profesora Fajta a zase jsme slyšeli tedy rektora Karlovy Univerzity, že možná se obrátí na soud, aby Vaše rozhodnutí zvrátil. Smíříte se s jiným koncem než to, že jmenováni nebudou a tečka?

Podívejte se, myslím si, že pro každé rozhodnutí je poctivé uvést důvody. Já nebudu argumentovat tím, že prezident republiky jmenuje velvyslance, jmenuje soudce, jmenuje ještě řadu dalších funkcí nebo profesí a občas se stane, že někoho nejmenuje, a nikdo proti tomu neprotestuje. Proč by zrovna profesoři měli mít extrabuřty. Já místo toho budu uvádět konkrétní argumenty a rozhodl jsem, že je dokonce vyvěsíme na náš web, aby všichni měli možnost s podrobnou argumentací se seznámit. Já jsem tu argumentaci v případě docenta Fajta zaslal i ministru školství Plagovi.

To byl ten sponzorský příspěvek, který mu dala banka?

Právě, že ne, tam byly odborné záležitosti, které se týkaly docenta Fajta, a ponechám tedy na čtenářích a na tom webu, aby se s tím dopisem ministra školství seznámili. To, co říkáte Vy, ano, to je druhý důvod, protože jestliže si docent Fajt řekl o sponzorský dar Komerční bance ve výši jednoho milionu korun, což ostatně přiznal, tak to pokládám za neetické jednání.

Co se týče docenta Ošťádala, víte, že nejsem žádný sekerník, ale docent Ošťádal, a on to opět přiznal, nebyl agent StB, on byl to, čemu se říká superagent neboli rezident, někdy se také říká držitel propůjčeného bytu. A to už byl nejvyšší stupeň spolupráce s StB, a já si nejsem jist, zda člověk s touto minulostí by měl být vysokoškolským profesorem.

Ale tady se samozřejmě, ano, říkáte o různých stupních spolupráce s tou Státní bezpečnostní, ale na druhou stranu není to trochu dvojí metr? Protože Andrej Babiš, který podle rozhodnutí slovenského soudu, který potvrdil to rozhodnutí slovenského úřadu, byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, ano, ne v takovém rozsahu a ne v takové úrovni blízkosti jako pan docent Ošťádal, ale přesto. U Andreje Babiše Vám to…


Vy jste si sám odpověděl, protože něco jiného je agent a něco jiného je superagent. Všechno je relativní a tady už to podle mého názoru překročilo míru.

A jako dvojí metr to nevidíte?

Ne, dvojí metr to není, někdo je v krajském přeboru a někdo je v lize a k těm, kdo jsou v lize, musíme přistupovat jinak, než k těm, kdo jsou v krajském přeboru.

Když jsme u Andreje Babiše, teď Evropská komise zahájila ten avizovaný audit zejména na SZIFu, v tom Státním zemědělském intervenčním fondu, aby prověřila, jestli ty dotace poskytnuté firmě Agrofert, byly v souladu s evropskými pravidly a nebyly. Oni snad to šetření chtějí ukončit v rámci dnů, to znamená tento nebo příští týden, nicméně výsledky budeme vědět v řádu měsíců. Nechci to předjímat, ale myslíte si, že na naší situaci, vnitropolitické situaci a zejména postavení premiéra Andreje Babiše, ať už ty výsledky budou jakékoliv, mohou něco změnit?

Tak zaprvé, auditů není nikdy dost a já audity vítám, protože mnohdy odhalí nejrůznější nedostatky. A samozřejmě, že pokud budou odhaleny takové nedostatky, tak by za tím auditem měla následovat nějaká represivní opatření, to znamená pokuty, odejmutí dotací a čert ví, co všechno ještě. Nicméně sám říkáte, že v řádu měsíců uvidíme, jestli audit Evropské unie takové nedostatky odhalil, a pak na to teprve reagujme.

Teď si tedy možná trošku rýpnu, s tím souvisí ta kauza Čapí hnízdo. Ono to teď je tak, že Česká republika potvrdila, že nepožádala Evropskou komisi o refundaci výdajů na tu dotaci a vyzvala firmu Agrofert, aby tu dotaci vrátila, nebo tu firmu, která provozuje Čapí hnízdo, a ta ji skutečně vrátila. Takže to je z tohoto pohledu pozitivní krok. Česká republika opravdu nepřišla o žádné peníze.

Ano.

A ten druhý pohled může být, nepřiznal se Agrofert nebo ta farma Čapí hnízdo, že to nebylo úplně v pořádku?

Nevím, já si myslím, že možná chtěl zklidnit situaci, a to ještě není přiznání viny.

Pane prezidente, další věc, která vyvolává diskuze, je Váš kancléř. Váš kancléř Mynář, který jaksi vyvolal diskuze tím, že se sešel s několika soudci. Nejsou tam žádné důkazy o tom, že by soudce nějak ovlivňoval. Teď vadí několika soudcům, myslím, že pan doktor Šťovíček.


Šimíček.

Šimíček, promiňte, Šťovíček je advokát, Šimíček. Teď jsem zachytil vyjádření soudce Baxy, který proti tomu se ohradil, že vadí ten samotný fakt té schůzky, bez toho aniž by byl obviněný kancléř z něčeho.

Takže na to mohu reagovat velmi stručně. Kancléř při kontaktu se soudci jedná z mého pověření, tedy jménem prezidenta republiky, a řeknu Vám naprosto konkrétní příklad a mohl bych vyjmenovat i další. To jest, na Ústavním soudu už dva roky leží ústavní stížnost prezidenta republiky ve věci takzvaného Lex Babiš. No a kancléř se má teď setkat se soudcem Filipem, který má tuto kauzu na starosti, a tedy moji ústavní stížnost, aby se ho zdvořile zeptal, proč to tam leží celé dva roky. To je všechno.

Pokud jde o pana Baxu, možná, že je trochu zatrpklý, což v tom rozhovoru ostatně říká, že jsem nevyhověl jeho žádosti a jmenoval pana Mazance předsedou Nejvyššího správního soudu. Nicméně ano, v tomto případě dokonce ty kontakty byly z mé strany, nikoli zprostředkované kancléřem. A zase Vám uvedu jeden příklad, kdy jsem říkal, pane předsedo, u Přelouče je zdymadlo, aby se to zdymadlo dokončilo, a tím se splavnilo Labe do Pardubic, tak je zapotřebí souhlasu Nejvyššího správního soudu. Vy jste ten souhlas nedali se zdůvodněním, že v tom místě je kolonie modrásků, tedy motýlů. Nechal jsem si ověřit, že totožná, ale desetinásobně větší kolonie je dva kilometry odtamtud. Proč tedy brzdíte významnou dopravní investici, proč jste přijali toto rozhodnutí? Pan Baxa mně také občas doporučoval, koho mám a koho nemám navrhnout, no a proč já bych nemohl doporučovat panu Baxovi ve věci Nejvyššího správního soudu, a uvedl jsem Vám konkrétní příklad, který je naprosto nevinný. Samozřejmě, že doporučení není ovlivnění, doporučení je vyjádření názoru.

No, tak víte, u jaksi profesí, které pro svoji práci vyžadují určitou nezávislost, spíše nezávislost ze své hlavy a určitou odvahu, je taková přecitlivělost poměrně častá. Já si pamatuji před lety novináři, tedy píšící novináři, byl velký prohřešek, pokud se vůbec setkali s politikem vyjma oficiálního rozhovoru. Dnes už se to bere jako celkem normální a mimo jiné sociální sítě v tom udělaly velký pokrok, protože tam kontakty novinářů s politiky jsou běžná věc, zatímco před deseti lety by byly jaksi velmi pohoršující.

Pamatuji si na kauzu Andreje Babiše před lety, když se sešel v kavárně s předsedou Úřadu pro hospodářskou soutěž, tehdy panem Pecinou a byla z toho velká kauza na titulních stranách novin, že ta samotná schůzka je špatně.

Teď můžeme vlastně něco podobného vidět u schůzek kancléře prezidenta republiky a soudců, ale přesto soudci, opravdu si myslíte, že to nemůže brát jako nátlak soudce nebo má tedy prokázat určitou odvahu? No, protože zase představa o tom, že soudce se s nikým nestýká a žije ve své bublině sám.

Ano, teď jste právě řekl to, co jsem chtěl říci i já. Buď budou soudci v jakési skleněné kleci, nebo chcete-li věži, a budou izolováni od kontaktů s ostatními lidmi. To ovšem zhorší kvalitu jejich práce, protože samozřejmě řadu informací vůbec nebudou znát, nebo je budou znát zkresleně. Takže já bych spíše řekl, že jsem odpůrcem toho, aby tyto schůzky probíhaly tajně. Jestliže se skrývají lidé, kteří se scházejí, je na tom něco špatného. Já jsem se s panem Baxou, zpravidla na Hradě, setkával naprosto veřejně a neměl jsem důvod to tajit.

Tak já nebudu jaksi zakrývat, že mně osobně byť vzděláním právníkovi samotná schůzka kancléře prezidenta republiky se soudcem upřímně řečeno nepřijde nic skandálního, samozřejmě.

No, pane prezidente, Vy jste se včera, myslím, sešel s předsedou Sněmovny a předsedou Senátu na obědě. Ale já jsem tedy o obsahu té schůzky toho příliš nenašel, vyjma toho, že předseda Sněmovny Vondráček vzhledem k tomu, že Vy i pan Kubera jste známí vášniví kuřáci, řekl, že si připadal jako moravské uzené, ale o čem jste hovořili? Teď vážněji.

Hovořili jsme především o přípravě schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice, která se bude konat koncem tohoto měsíce. A tak opět vidíte, že neprozrazuji žádné tajnosti, a všiml jsem si s pobavením, že jediný mediální výstup z toho bylo, co jsme jedli a kdo kouřil a kdo nekouřil.

Pane prezidente, teď takový spotřebitelský dotaz, od 1. února, což už je za pár dnů, dochází ke snížení daňové sazby u celé řady věcí, u dopravy, u jízdného, u jídla v restauracích, úklidu, pečovatelských služeb, vodného, prodeje květin nebo dokonce točeného piva, z patnácti procent na deset procent. Je to poměrně velký seznam, dlouhý seznam služeb a zboží. Myslíte si, že dojde ke zlevnění tohoto zboží pro lidi, nebo ne?

Já jsem už několikrát říkal, že mám sám negativní zkušenost, když jsem snížil DPH, jako premiér, na veřejné stravování, tak jsem doufal, že alespoň gulášová polévka v restauraci bude o něco levnější. Ne, byla stejně drahá jako předtím a to snížení daně se promítlo do ziskové marže těch provozovatelů. Mám silné obavy, že tomu tak bude i teď.

Objektivně jaksi provozovatelům se sníží náklady o pět procent, což není moc, ale není to rozhodně málo. A vypadá to, a Vy můj názor potvrzujete, že ke zlevnění pro lidi nedojde, ale ty marže, jaksi zisky těch provozovatelů budou prostě o kousek větší, no tak uvidíme.

Co mě ještě zaujalo, pane prezidente, v aktuálních zprávách, je taková poměrně tvrdá přestřelka mezi knězem Tomášem Halíkem a kardinálem Dukou. Tomáš Halík se tradičně vyjadřuje ke všem možným tématům včetně politických a vystupuje mnohdy jako v uvozovkách možná církevní politický aktivista. Kardinálovy názory, kardinála Duky, jsou poměrně známé. Já bych se Vás chtěl zeptat obecně na názor na politickou angažovanost představitelů církve, pokud chcete hovořit o konkrétních osobách, samozřejmě to uvítám.

Budu hovořit o konkrétních osobách a začnu nikoli Tomášem Halíkem, ale Martinem C. Putnou, kterému jsem kdysi v návalu dobrosrdečnosti dal profesorský titul, a dodnes toho lituji. Martin C. Putna nedávno prohlásil, měl jsem to opět v Monitoru, že zaprvé by se měly odebrat licence jednak televizi Prima, ale také televizi Barrandov.

Je to demokrat každým coulem.


Neskákejte mi do řeči, prosím, a zadruhé, že profesor Piťha by měl jít do vězení. Tak jsem si říkal, Martin C. Putna je typický bolševik, protože bolševickou zásadou bylo zakázat a zavřít. A teď můžete mluvit.

No, já jsem chtěl jenom reagovat, Vy mi jaksi ty výtky neopomenete říct. Já jsem chtěl jenom reagovat na jméno televize Barrandov a to vyjádření toho pana Putny jsem samozřejmě viděl. Já ho neznám, ani upřímně řečeno nevím, co ho k tomu vedlo. On snad natočil nějaký dlouhý videorozhovor na mobilní telefon, na tohle jsem neměl čas, to jaksi se na to koukat a ztrácet tím čas, ale vyjádřil názor, že televizi Barrandov a televizi Prima by měla být odebrána licence, protože pak už bude demokratická společnost a budeme mít svobodu slova, když těm dvěma bude odebrána licence. No, vzhledem k tomu, že ho nemáte rád, tak předpokládám, že ta licence mně má být odebrána kvůli tomu, že spolu často hovoříme. Proč má být odebrána televizi Prima, to teda nevím, no, ale budiž. A ten Tomáš Halík?

Jak jsem si prostudoval ten spor, no tak tam vlastně o žádný spor nejde. Arcibiskup pražský a primas český má podle církevního kánonu udělit napomenutí každému knězi, nehledě na to, že mám dojem, že to napomenutí schválila i biskupská konference, ale i kdyby ne, právo kardinála zde nesporně existuje. A pokud jako Tomáš Halík s tím nesouhlasí a bouří se proti tomu, tak vlastně jedná proti církevnímu kánonu.

No, tak já předpokládám, že jste zaregistroval slova Tomáše Halíka, který řekl o Vás, že jste škůdce Česka a nikdy jste se neměl stát prezidentem. Děláte si z toho něco?

Ne jenom to, on mě také jednou poslal do pekla, pane Soukupe.

Dokonce.

Tak pokud je v pekle teplo a dobré jídlo, tak já bych se snad ani nebránil.

No, já se ptám na to spíše, jestli církev a její představitelé by neměli spíše směřovat k nějakému usmiřování třeba znepřátelených táborů politických nebo kulturních a podobně, než jaksi přilévat oleje do ohně pekelného.

Ale pane Soukupe, katolická církev vedle jaksi lidí hodných úcty měla ve svém středu také Koniáše, pátera Koniáše, že? No a podle mého názoru Tomáš Halík je takový soudobý páter Koniáš české církve.

Tak tohle vyjádření určitě zarezonuje médii. Mě tedy těší, že těch šrapnelů dáváte čím dál více, alespoň se o nás a o našem rozhovoru hovoří, což je určitě dobře.

Pane prezidente, já bych se ještě chtěl vrátit k té kauze BIS, k té Bezpečnostní informační službě, respektive té jejich zprávě, kterou jsme už několikrát diskutovali, ale nechci už se vracet k věcem, které jsme říkali a komentovali, čínské agenty, ruské agenty a tak dále. Já bych se chtěl zeptat na to školství.

Bezpečnostní informační služba tam říká, že jaksi kdo ovládá minulost, ovládá taky současnost a budoucnost. Cituje George Orwella a říká, že koncept výuky zejména historie je sovětský, vychází ze sovětského vzoru a tak dále. No, moje první otázka je, jak se Vám to líbí? A zadruhé, co říkáte schůzce ministra školství snad s ředitelem nebo vysokými představiteli Bezpečnostní informační služby, ze které ten výstup byl takový, že Ministerstvo školství zváží svůj postup a nevylučuje svoje chyby a tak dále.

Tak zaprvé, já považuji za hrubou chybu ministra školství pana Plagy, že si nechá mluvit do toho, jak má vypadat výuka historie. Nechť o té výuce diskutují historici, pedagogové, to je všechno v pořádku, ale nevím, proč by se do této diskuze měla vměšovat i tajná služba, to ani Státní bezpečnost neměla takovou drzost, aby radila, jak se má učit dějepis. A všiml jsem si opět z Monitoru, že došlo k tomu, že vlastně ta Bezpečnostní informační služba nás nabádá, abychom téměř zapomněli na české národní obrození, což je přesně krásná kapitola v našich dějinách. A to už bych mohl rozvíjet dál, ale teď jsem se trošku zamyslel, co jsem chtěl ještě říci, a naštěstí jsem si vzpomněl. Vzpomněl jsem si na to, že i ti, kdo byli původně nakloněni BIS, tak teď právě díky tomuto výpadu ke školství označují BIS za brouka Pytlíka, což je mimochodem synonymum čučkaře.

Já tedy přesně, já jsem totiž slovo čučkař předtím, než jste ho použil, nikdy neslyšel, tak teď mi říkáte, že je to synonymum brouka Pytlíka. Ale je pravda, že tedy ten aktivismus té Bezpečnostní informační služby, nebo snaha ovlivňovat politické uvažování a dění, je zcela zřetelný. U tohoto školského, školské problematiky, já si nebudu hrát na to, že bych byl expertem, co všechno školské vzdělávací programy jednotlivých škol obsahují a jaké jsou metodické pokyny Ministerstva školství a jeho odborů třeba středních škol nebo regionálního školství, to opravdu nechci, ale ten samotný fakt, že se ministr školství jde zodpovídat šéfovi tajné služby z toho, jaké metodické pokyny školám a jejich ředitelům jsou, mně přijde kosmický.

Kosmický, nebo komický?

Kosmický i komický, kosmický jako z jiného světa, ale je to zejména, ale je to také samozřejmě komické, i když smutné. Ale moje otázka zní, jak je možné, že ten fakt, že se ministr školství české vlády jde zodpovídat řediteli tajné služby, nevadí ostatním politikům, nevadí i novinářům, České televizi a podobně?

Budete se divit, ale novinářům kupodivu, alespoň některým, začal vadit. Je to dobře. A minimálně jednomu politikovi, to jest prezidentu republiky, tato schůzka nesporně vadí, protože ministr školství má odrážet vnější útoky na svůj resort, zejména jsou-li to útoky naprosto nekvalifikované. Už jsem Vám říkal před týdnem, kdybychom tento proces nezastavili, tajná služba nám bude za chvíli radit v zemědělství, v dopravě, v průmyslu a tak dále.

Vypadá to, vypadá to, a tedy takoví ti lepšolidé, abych použil náš oblíbený termín, který teď Vás proslavil, lepšolidé z TOPky, já teď upozorňuji na Karla Schwarzenberga, který se nechal slyšet, a teď ho budu citovat: "Je správné, že tajná služba upozorňuje na nebezpečí. Nové osnovy by ovšem mělo vypracovat s mladými historiky Ministerstvo školství. Nutné to je, pamatuji, že v Rakousku se ve výuce dějepisu drželo hnědé myšlení ještě dvacet pět let po válce. U nás je to teď podobné." Upřímně řečeno, já jsem docela rád, že pan Schwarzenberg není ministrem, když tedy čtu to jeho vyjádření, že se u nás tedy podobně jako v Rakousku stále drží hnědé myšlení. On asi myslí rudé myšlení.

No v tomto případě myslí rudé myšlení. Ale dovolte mi, i když to většinou nedělám, z jisté zdvořilosti a z jistého soucitu na pana Schwarzenberga nereagovat.

Pane prezidente, to, co teď hýbe médii, a teď se trošku chci dotknout zahraničněpolitické činnosti nebo situace, to, co teď hýbe médii a veřejností v celé Evropě, je brexit, odchod Velké Británie z Evropské unie. Britská vláda neuspěla se svým návrhem smlouvy o brexitu, který byl vyjednán s Evropskou komisí. Britský parlament to zamítl. Na druhou stranu, včera britská vláda uspěla v hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. To znamená, zůstává ve svých funkcích. Tak, a jak tu situaci teď hodnotíte?

Já bych ještě doplnil, že britský parlament zkrátil termín pro britskou vládu, kdy má předložit nový návrh postupu, z jednadvaceti dnů na tři dny, což je trochu nezvyklé, že? A tak za tři dny se zřejmě dovíme, co britská vláda dále navrhuje. Můj názor je, že plně podporuji vládní návrh zákona o bilaterálních vztazích s Velkou Británií. Když jsem byl kdysi v Londýně u královny, tak jsem se potom asi na hodinu sešel s tehdejším ministrem zahraničí Borisem Johnsonem a probírali jsme právě otázku ochrany našich pracovníků a studentů ve Velké Británii. Boris Johnson mě tehdy ujistil plným pochopením pro tento problém, a když se mě někdo zeptá, co je to národní zájem, o kterém tak často mluvíme, no tak kromě podpory exportérů, kterou jsme probírali před týdnem, ochrana asi tak řádově sto tisíc našich občanů ve Velké Británii je bezpochyby národní zájem.

Mimo jiné, pane prezidente, kolik tam těch Čechů tedy žije v Británii? Protože česká ambasáda říká zhruba sto tisíc. Já jsem se koukal, britský statistický úřad uvádí pouze něco přes čtyřicet tisíc. Jak velký ten problém je?


Tak věřme té ambasádě. Já neznám technické detaily evidence lidí, ale ambasáda by to měla vědět.

Pane prezidente, mediální mainstream jaksi upozorňuje na katastrofu, pokud půjde o takzvaný ten tvrdý brexit, to znamená bez té smlouvy a bez dojednaných podrobností. Já vždycky, když mediální mainstream říká, že prý bude nějaká katastrofa, tak jsem trochu podezřívavý. Myslíte si, že opravdu, pokud se to stane, a teď je možné, že se to stane, že Velká Británie odejde z Evropské unie, aniž by byly přesně vyjednány všechny ty podmínky, že nás opravdu čeká ekonomická katastrofa a že banky budou mít obrovské problémy a podobně?

Já bych jenom upozornil, že po tom hlasování, ne o vládě, o té smlouvě britská libra naopak posílala, toho je dobré si všimnout.

No právě.


Takže nemyslím si, že to bude katastrofa, i když určité nepříjemnosti tam asi budou. Víte, dost dobře nechápu, proč panu Barnierovi v Evropském parlamentu tleskali, když vyjednal smlouvu, která nakonec skončila na smetišti. Já se k tomu nechci nijak podrobně vyjadřovat, protože je to věc Evropské unie a Velké Británie. To sacro egoismo z naší strany, ten národní zájem spočívá právě v tom bilaterálním zákonu, o kterém jsme mluvili. Ale divím se, proč neexistuje takový modus, který už dlouhá a dlouhá léta vůči Evropské unii aplikuje Švýcarsko, všechno funguje, proč Británie by neměla mít podobný status, jako má dnes Švýcarsko?

No, tak jaksi já osobně zastávám Váš názor, že důležité jsou bilaterální vztahy, a pokud se nepodařilo vyjednat tu smlouvu, no tak je to samozřejmě většinou odpovědnost dvou stran. A upřímně řečeno nesdílím tu katastrofickou vizi, že to pro Británii je nejhorší krok v dějinách a tak dále, protože mimo jiné finančníci zareagovali tak, že britská libra posiluje. To o něčem opravdu svědčí, ale když jsem se díval, jak to tam probíhalo, ta britská premiérka Theresa Mayová vůči poslancům vystupovala poměrně tvrdě, až možná bych řekl panovačně. Odmítala s nimi jednat o jednotlivých podrobnostech té smlouvy a tak dále. Byla tam spousta různých tvrdých vyjádření, ale nevím, jestli jsem to z těch webových zpráv v angličtině pochopil přesně, nemohl to být jenom takový truc jako vendeta vůči Therese Mayové a pokud přijde s nějakým přijatelnějším návrhem a bude se chovat vlídněji, že to nakonec projde?

Podívejte se, ty fámy kolují. Jednou z fám bylo, že Evropská unie se chce pomstít Británii za výsledky referenda, tedy za brexit. Já bych emoce do politiky příliš netahal z jedné i z druhé strany. Pravda je, že Theresa Mayová v této věci nevystupuje příliš přesvědčivě, a člověk si matně vzpomene na Margaret Thatcherovou a její pověstnou kabelku, kterou mlátila tak dlouho do stolu, až dostala požadovaný rabat, tedy slevu z příspěvků Británie do evropského rozpočtu.

Ano, to byla známá historka. No, ona s tím souvisí totiž jedna věc. Včera třeba, nebo myslím tento týden v pondělí, vydalo české letiště zprávu o výsledcích za minulý rok a ty počty cestujících stále stoupají, takže letišti se daří. Ale mě překvapila jedna věc, že oni uvádí, že nejvíce cestujících z pražského ruzyňského letiště cestovalo právě do Velké Británie, což tedy svědčí o zájmu lidí, ať už o ekonomické kontakty, o cestování, turistiku anebo samozřejmě třeba o studium. Myslíte si, že konkrétně české studenty, to znamená přístup na britské vysoké školy, to může nějak ohrozit, ztížit přístup. Mimo jiné Vaše dcera studuje nebo studovala v Británii.


To jsem chtěl právě říci, že jsem chtěl ohlásit konflikt zájmů, ale samozřejmě, že nejde jenom a zdaleka jenom o moji dceru. Podívejte se, chci věřit tomu, že tito lidé nebudou ohroženi, ale musíme pro to něco dělat.

Pane prezidente, a ten dopad na českou ekonomiku? Hovoří se o negativním dopadu třeba na automobilový průmysl a těch navazujících odvětví, tedy gumárenský a tak dále, že bude citelný. Já jsem skeptik, přiznávám, mírný skeptik těch katastrofických dopadů, ale přesto, můžu se mýlit, a chtěl bych slyšet Váš názor.

Tak britský příspěvek do již citovaného evropského rozpočtu je asi patnáct procent, když nebude, je zcela logické, že tím klesne i příspěvek pro Českou republiku z evropských fondů. Jinak zaregistroval jsem, že třeba Jaguar půjde na Slovensko, jako automobilka, tak uvidíme, jak to dopadne, že se některé finanční ústavy z Británie přesunou třeba do Frankfurtu, ale to všechno jsou zatím ne zcela doložené zprávy. Tady bych vyčkal a nedramatizoval bych zbytečně.

Ne, chápu. Já to nechci příliš rozvíjet to Vaše konstatování, že není potřeba to dramatizovat, s tím naprosto souhlasím. Já jsem spíše směřoval ke clům, protože pokud bude ten tvrdý brexit a nebude tedy vyjednána celní dohoda, no tak to spadne podle tedy režimu té mezinárodní obchodní organizace do standardního režimu a třeba na automobily by byly, anebo na díly automobilů, uvaleny až desetiprocentní cla, pokud hovoříme, samozřejmě na obě dvě strany, ale pro nás by to asi bylo citelnější, protože britských automobilů se tady příliš mnoho neprodává.

Víte, že jsem zásadní odpůrce celních válek, a vždycky při diskuzích se svými partnery říkám, přečtěte si laskavě učebnici ekonomie pro první ročník, kde se popisuje, jak škodlivý je protekcionismu. No a co jiného je celní válka, než právě projev protekcionismu.

Pane prezidente, já mám úplně poslední možná dvě otázky a možná jednu, podle toho jak budete odpovídat, a ty se týkají predikce hospodářského vývoje. Já jsem na to upozorňoval, že německé prognózy vývoje v Německu nejsou tak optimistické, jak by se zdálo. Poslední prognózy hovoří pro letošní rok pouze s růstem o jedno a půl procenta, což je tedy za posledních pět let nejnižší růst. To znamená, že německá ekonomika zpomaluje. Naše návaznost české ekonomiky na německou je dobře známa. Mimo jiné ne úplně optimistické zprávy přichází i z českých dat, statistických dat.

Dvě celé čtyři. Ano.

Jak hodně budeme zpomalovat?

Tak já jsem Vám na to odpověděl před týdnem, to jste možná zapomněl, pane Soukupe.

Ne, ne, ne.


Takže opakuji, odhaduji ten růst na dvě procenta, to zaprvé.

Zadruhé, nejde o to, že by Německo zpomalovalo, Německo už je dokonce v recesi, protože dva kvartály za sebou klesá hrubý domácí produkt. Mimochodem, když jsou tři kvartály za sebou, už se mluví o krizi. A protože jsme navázáni zcela pochopitelně na německou ekonomiku, no tak je dobré více diverzifikovat náš export, a to nejsou jenom tři země, o kterých se často v souvislosti se mnou mluví, to jest Rusko, Čína a Izrael. To je třeba Indie, která je stejně velká jako Čína plus minus, a co je důležitější, roste možná i rychlejšími tempy, říkal mi teď indický prezident, rychlejšími tempy než Čína, sedm, osm procent. Kromě toho něco v té diverzifikaci je možné ve Střední Americe, tradičně Mexiko, ale celkem se třeba neví, že taková Kostarika má s námi větší obrat než Argentina. Mimochodem Kostarice se říká latinskoamerické Švýcarsko. Pokud jde o ty úvahy o pronikání do Afriky, tam bych byl trochu skeptický, protože řada afrických zemí není solventní, ale diskutujme o tom.

My jsme minule hovořili o predikci hospodářského vývoje s ohledem na státní rozpočet a případné výpadky jeho příjmů. O tom jsme skutečně minule hovořili. Já jsem se spíš chtěl jaksi na to podívat z jiného pohledu, spíše z pohledu průmyslu nebo zakázek českých podnikatelů.

A teď úplně poslední repliku, já jsem četl vyjádření Jiřího Rusnoka, guvernéra České národní banky, který říká, že nepůjde o pád, ale o hladké přistání české ekonomiky, které bude směřovat k trvale udržitelnému mírnému hospodářskému růstu nebo tak nějak to říkal. Půjde tedy o hladké přistání, které skoro ani nepocítíme?

Určitě to pocítíme, ale každá mince má dvě strany a já budu doufat, že když ekonomický růst nebude bohužel tak příznivý jako dnes, že to alespoň přinutí k větším úsporám, k zabránění plýtvání a k šetření. Co jiného můžete dělat než šetřit pokud možno na správných místech. Nemít to komunistické heslo, i když spíš anekdotické, soudruzi, musíme šetřit, ať to stojí, co to stojí.

I ušetřené peníze jsou nové peníze.

Ano, přesně tak.

Tak, pane prezidente, náš čas vypršel. Já jsem Vám chtěl poděkovat za rozhovor.

Ale jak to? Vy jste mně ještě nesdělil, jestli Vaši diváci zakazované, Putnou zakazované, televize Barrandov už poslali nějaké dopisy ohledně hádanky, kterou jsme jim společně minule předložili.

Ano, ano, ano, na našem Facebooku a na sociálních sítích většina odpovědí byla správných, a to jméno se jmenuje Jaromír Štětina.

Ano? Takže dáte tomu, kdo to poslal první, nějakou cenu, jo? To jste mně před týdnem slíbil.

To jsem slíbil a tu cenu navrhuji předplatné, roční předplatné časopisu Týden, časopisu Instinkt a časopisu Interview, to dostane.

Vynikající, mimochodem musím se přiznat, že Týden docela rád čtu, a zatímco jsem zrušil odběry těch různých Reflexů a dalších, tak toto je jediný týdeník, který odebírám.

Děkuji Vám za to uznání, Týden si drží svojí liberální část, on je spíše pravicový. Novináři, kteří tam pracují, jsou spíše pravicového myšlení, ale myslím si, že jsou spravedliví, že je to fér.

Mně nikdy nevadilo pravice, levice, mně vždycky vadil hlupák. Ale vždycky jsme byli schopni oba dva skončit náš rozhovor nějakým veselým příběhem z natáčení. Nelekejte se, já jsem si kdysi vzpomněl na Šoloma Alejchema a Lazika Rojtšvance, kde se hrdina ptá: „Pojďme se bavit o něčem veselejším. Jak to vypadá s cholerou v Oděse?“ Tak to Vám nechci říci, ale chci Vám jako veselou historku úplně na závěr vzpomenout jednoho mého kamaráda, už bohužel zemřel, a ten vždycky říkával, blbci musí na světě být, aby se poznalo, jak já jsem chytrej.

Já myslím, že lepší ukončení dnešního rozhovoru nešlo, děkuju Vám, pane prezidente.

Děkuji a na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 17. ledna 2019

zpět na seznam zpráv