Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

24. ledna 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u čtvrtečního Týdne s prezidentem, tentokrát s panem prezidentem natáčíme na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, bez dlouhých úvodů bych šel rovnou k aktualitám, protože témat, která chceme dnes probrat, nebo která bychom měli probrat, je celá řada. To první není kauza soudců, ale kauza ministra školství Roberta Plagy. Možná to není kauza, ale začíná se v médiích a jaksi mezi takovými těmi insidery politickými hovořit o tom, že jako jeho pozice je nalomená, že je zralý na odstřel. Víte o tom něco, pane prezidente?

Ne, absolutně ne. To, co si přečtu v novinách, jsou zásadně málo důvěryhodné informace. Víte, jaký je můj názor na informovanost většiny našich novinářů. Co se týče pana ministra Plagy, tak, jako u každého jiného ministra, je plně v kompetenci premiéra, zda mi navrhne jeho odvolání, nebo ne. Já jsem v našem minulém pořadu mu sice vyčetl, že podléhá Bezpečností a informační službě ve věci toho, jak se mají učit české dějiny, a BISce do toho samozřejmě vůbec nic není. No ale, jak se rozhodne pan premiér, to budu respektovat.

Média si všimla třeba toho, že premiér na včerejším zasedání tripartity jaksi nezapomněl vytknout velmi hlasitě ministru školství, že přišel o čtyři minuty později, což možná svědčí o tom, že ty vztahy jsou nějaké nalomené, no ale dobře.

To já jsem někdy jako premiér dělal taky, protože lidi nemají chodit na tak důležitá zasedání pozdě.

Dobře. Tak uvidíme, co pan premiér. Snad budu mít příležitost se ho na to taky zeptat. Pane prezidente, zrušení karenční doby, ten předpis, tedy novela zákona prošla. Já jenom zrekapituluji, že jaksi lidé v prvních třech dnech nemoci bude dostávat šedesát procent platu, což předtím nedostávali. Jednoduchá otázka, jste pro, proti, a pokud jste pro, tak proč?

Jsem pro z toho prostého důvodu, že tito lidé si platí své pojištění a platí ho pořád včetně těch prvních tří dnů. A když si platím pojištění, tak je nesmysl, abych první tři dny byl plonkový, jak se říká. Tak to je první argument.

Zadruhé, já uznávám, že zaměstnavatelé potřebují určitou kompenzaci, a myslím si, že je možné diskutovat o výši této kompenzace. Zatím, pokud jsem správně informován, je asi tři a půl miliardy korun.

Ano. V téhle souvislosti, nejsme, já vím, je to obecná otázka, na kterou Vy mně určitě řeknete něco v tom smyslu, že bych si měl nastudovat zákon o státním rozpočtu, nebo že nemám mluvit o věcech, kterým nerozumím, jak už jsme si jednou řekli, ale nejsme příliš rozhazovační? To tady máme zrušení karenční doby, potom investiční akce, které jsou tedy naplánovány na sedmdesát miliard, ministryně Maláčová navrhuje stále další a další věci, které samozřejmě mohou být pro určité skupiny sociálně prospěšné, a tak dále, ale jsou to věci, které státní rozpočet stojí peníze.

A už poslední slovo, státní rozpočet je schválen na schodek čtyřiceti miliard korun, předpokládá se růst zhruba tři procenta, už jsme se shodli na tom, že je to možná příliš optimistické. Neměli bychom být ostražitější?

Samozřejmě, že ano, ale já na to upozorňuju celou dobu. Pane Soukupe, tento stát vyhazuje ročně padesát miliard korun na podporu obnovitelných zdrojů. Kdybychom byli poněkud energičtější, i když chápu riziko arbitráží, možná, že bychom tady něco ušetřili. Tento stát má zbytečně vysoký počet státních úředníků, na snížení tohoto počtu můžeme rovněž ušetřit. A konečně zatřetí, tento stát zbytečně financuje nefunkční informační programy, na které upozorňuje například Nejvyšší kontrolní úřad, a to jsou řádově miliardové a miliardové částky.

Na druhé straně já bych se zastal investic, ty považuji za velmi důležité. Zastal bych se zvyšování minimální mzdy, ale, jak už jsem několikrát řekl, byl bych proti zvyšování životního minima, protože to ve svých důsledcích vede ke zvyšování sociálních dávek. A jestliže zvyšujeme minimální mzdu, abychom lidi motivovali k práci, tak zvyšování sociálních dávek jde přesně opačným směrem.

Proti tomu nelze vůbec nic namítat, to je naprosto v pořádku. Jenom já stále dokola namítám na to, že pokud se upozorňuje na nehospodárnosti ve státním rozpočtu, Vy jste zmínil solární barony, můžeme hovořit o novém systému mýta, můžeme hovořit o dalších IT systémech, které jste zmínil, můžeme hovořit o celé řadě věcí, tak se o nich hovoří, akorát ty úspory se nerealizují, protože je to vždycky složité to zařídit. Ale ty náklady, které stoupají, ty se zařídí tak nějak hned, rozumíte. Já chápu Vaši argumentaci, že i ušetřené peníze jsou nově vybrané peníze. To je logické, ale to se prostě nedaří.

Já už jsem svoje argumenty řekl a myslím si, že v okamžiku, kdy ten ekonomický růst bohužel pravděpodobně zpomalí, tak stát bude muset daleko více šetřit, daleko více bojovat proti plýtvání, a tady je také další zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která říká, že náš fiskální systém je na tom velmi dobře, to oceňme.

Ano.

Včetně státního dluhu.

Ano.

Ale že náš veřejný sektor je tak trošku v nepořádku, když to řeknu velmi, velmi jemně. Jsme, pokud jde o kvalitu veřejného sektoru, někde na padesátém místě, ne-li ještě méně, to už si přesně nepamatuju.

O kvalitě veřejných služeb, ano jistě. No, Vy, pane prezidente, budete hovořit příští týden, myslím v pondělí, s panem premiérem Babišem. Zatlačíte na něj trochu razantněji, ať se ty úspory na nesmyslných projektech, hloupostech typu solární dotace a podobně, jaksi akcelerují, ať to jde rychleji, ať stále nemusíme slyšet, proč to nejde a proč to má jít? Víte, co mě ještě fascinuje, pane prezidente, že ty věci, kde se uspoří, se vždycky plánují těsně před volbami.


Je to tak, ale to je v každé zemi, to není jenom u nás. Vy jste se ptal na schůzku s Andrejem Babišem.

Ano.

Pokud jde o to, na co se ptáte Vy, no tak to každý rok s premiérem probíráme při debatě o přípravě státního rozpočtu. A jak víte, já budu navrhovat zaprvé, aby deficit se opět snížil alespoň na třicet miliard korun, no a zadruhé, aby kromě jiného se konečně udělala prověrka někdy nesmyslných daňových úlev a osvobození od daně. A to by také mohlo přinést….

Samozřejmě.

…různé miliardy, i když lobbistické skupiny se budou vztekat.

Ano, lobbistické skupiny, na to upozorňuji dlouhodobě, že v jednotlivostech se státem vyhrávají, a představa, že při klesajícímu růstu hrubého domácího produktu se nám podaří snižovat schodek státního rozpočtu, podle mě reálná není.

Když budeme šetřit, tak to reálné je.

Ano, ano. No, pane prezidente, budete s ním hovořit o názoru komunistů nebo už návrhu komunistů na novelu jazykového zákona, respektive nový jazykový zákon, který by třeba, já jsem si to četl, měl omezit používání slangu na veřejnosti. To znamená politiků ve sdělovacích prostředcích a podobně. To by Vám mohlo dost udělat čáru přes rozpočet.

Jistě, tak zaprvé, přiznávám se sebekriticky, že o tomto návrhu zákona slyším poprvé, ale nebudu o tom teď v pondělí s Andrejem Babišem vůbec mluvit. Budeme spolu připravovat schůzku nejvyšších ústavních činitelů v zahraniční politice, a to je dostatečně vyčerpávající téma, než abychom se bavili ještě o něčem jiném.

Můžu Vám říct svůj názor, pane prezidente? Lidé Andreji Babišovi věří, to je vidět podle výsledků voleb a i podle volebních preferencí. Já si myslím, že on udělal v zásadě jednu nejlepší a jednu geniální věc, a zbytek už se mu tolik nevede. A ta geniální věc byla v tom, že poměrně nesrozumitelnému názvu ANO svého hnutí, které bylo původně Aktiv nespokojených občanů, dal ten dovětek, ANO, bude líp. Lidé mu věří.

Ale ono je líp, roste nám průměrná mzda, klesá nám nezaměstnanost. Je to pravda, bude líp, a jestliže jsem kritický k tomu, že se u nás stále ještě příliš plýtvá, tak to neznamená, že bych neuznával fakt, prostý fakt, že je opravdu líp.

Z tohoto pohledu podle mého se musí hodnotit kroky i jiných politiků, většiny politiků, protože tak je hodnotí lidé, jestli je líp, a věří, že ten, koho volí, jim zařídí, že bude líp. Toto podle mého názoru…

Mimochodem byl krásný výrok Ronalda Reagana, který říkal, jestliže vláda na konci svého funkčního období nezajistila, aby se zlepšila situace obyvatel Ameriky, cituji doslova, vykopněte takovou vládu, konec citátu.

Tady mě napadá, víte, že Ronald Reagan, než byl zvolen prezidentem, byl málo uznávaným moderátorem politických debat, no nic, pojďme dál.


Chápu Vaši narážku, někdy si o tom můžeme promluvit.

Pane prezidente, teď k vážnějšímu tématu. Věc, která hýbe médii a zejména politiky a soudci, je takzvaná kauza soudci. Dokonce senátor Láska podal trestní oznámení na Vašeho, nebo říkal, že podá, nevím, jestli ho podal, trestní oznámení na Vašeho kancléře Mynáře. Celé to spočívá v tom, že Vaším jménem pan Mynář, Váš kancléř, hovořil se soudci, a ti se teď rozčilují, že to, tedy někteří soudci, zejména soudce Baxa nebo soudce Šimíček, kteří i vypovídali na podvýboru v Parlamentu České republiky. Považují to za zasahování do své nezávislosti rozhodování a tak dále a považují to za naprosto nepřijatelné, aby jim někdo říkal svůj názor, včetně prezidenta republiky. Pane prezidente, ještě jednou, pojďme to zhodnotit, a pak budu možná trošku nepříjemný.

Ale proč? Soudci se nemají co bouřit, jestli jim prezident republiky říká svůj názor. Vždyť oni mu také říkají svůj názor a často se k němu objednávají z vlastní iniciativy, aby mu tento názor řekli. To právě kancléř včera na tom výboru uváděl.

Chodí sem soudci?


A my to také normálně publikujeme, protože nemáme co tajit. A abych odpověděl na Vaši otázku, menschlich allzu menschlich, všechno je lidské, a já chápu doktora Baxu. Zaprvé si přál, aby se doktor Mazanec nestal, a řekl to veřejně, předsedou Nejvyššího správního soudu, a já jsem to, pane Soukupe, nebral jako ovlivňování, já jsem to bral jako názor doktora Baxy. Zvážil jsem jeho argumenty, shledal jsem je zástupné. Zvážil jsem argumenty jiných, kteří mi doktora Mazance doporučovali, a rozhodl jsem podle svého v rámci své kompetence. Myslím si, že určitá zatrpklost doktora Baxy spočívá právě v tom, že jsem nevyhověl jeho přáním, to je vše.

No, tak víte, mně celý ten mediální obraz toho sporu se soudci přišel poměrně zvláštní. Jedna věc je, že samozřejmě všichni chápeme, že do živých kauz, to znamená věcí, v kterých soudy rozhodují, by se asi vstupovat nemělo. Každý chápeme, že není správné chodit za policistou, který řeší náš případ nebo přestupek, a snažit se mu vysvětlit, že by mohl vydělat na něčem nebo něčem jiném, když rozhodne tak, jak my chceme. To chápe každý, takové právní vědomí máme všichni. To znamená, tlačit na soudce, aby nějak rozhodl, samozřejmě správné není, a to je jedna věc, v podstatě jediná, na kterou ti soudci, ti rebelující soudci upozorňují.  A samozřejmě, pokud jde o Miloše Zemana, většina médií se vrhla na Vás.

Na stranu druhou mi tady chybí jedna věc, že Vy vysoké justiční činitele včetně všech soudců jmenujete. Mně tady chyběla jedna věc, že přeci o Vás je známo, že nejmenujete nikoho, koho byste neznal a jehož názory byste nepřijímal jako relevantní. A teď mluvím samozřejmě v justici o vysokých justičních představitelích, zmínil jste šéfa Nejvyššího správního soudu, ústavní soudce a podobně. A teď najít tuhle tu rovnováhu. Pojďme to nějak popsat. Co ještě Vy byste považoval za zasahovaní? Co pro Vás je nepřijatelné ve vztahu k soudu? Jestli mi rozumíte?

Tak, když mě taky necháte chvilku mluvit, aby to byl náš společný pořad a aby ten čas na nás oba vyšel zhruba stejně, pane Soukupe, tak bych Vám jenom řekl, že pokud jde o moje časté rozhovory s doktorem Baxou, nikdy nešlo o zasahování do živých kauz, protože bohužel se jednalo o takzvané mrtvé, tedy uzavřené kauzy. A já Vám dám tři naprosto konkrétní příklady, kvůli kterým pan doktor Baxa zatrpklý tím nejmenováním, nebo jmenováním se rozčiloval.

Já jsem říkal, pane doktore, podívejte se, Váš soud zrušil územní plán Jihomoravského kraje, díky tomu tady nebudeme mít v dohledné době dálnici mezi Brnem a Vídní. Váš soud kvůli motýlům modráskům zrušil stavbu zdymadla u Přelouče, díky tomu nebudeme mít splavné Labe do Pardubic. Váš soud zrušil již prakticky dokončenou spalovnu komunálního odpadu v Plzni, no a díky tomu tato spalovna jede na zkušební, nikoli na celý plný provoz. Dal jsem Vám pro stručnost jenom tři příklady. No a co? Je to ovlivňování? Já jsem řekl tady v té místnosti, kde sedíme, před svitem televizních kamer, když jsem jmenoval doktora Mazance, zastávám názor, že Nejvyšší správní soud je příliš ovlivňován, viz tyto tři příklady, ekologickými aktivisty, nechci mluvit o ekologických teroristech.

Já vím, Vy jste mi trošku vyklouzl, já jsem to chtěl zobecnit. Já se omlouvám, pane prezidente, ale já se nějak srozumitelněji vyjadřovat neumím, tak mi dejte pár desítek vteřin, když pokládám otázku, aby, já se to snažím říkat Vám, víte, i televizním divákům, aby té věci rozuměli, a tady vycházím z toho, že ne každý je přesně informován, co se v té věci děje.

Dobře.

Vy jste mi trochu vyklouzl. Já bych chtěl to nějak zobecnit, co ještě přijatelné je při rozhovorech se soudci a co už přijatelné prostě není, aby to bylo jasné. Stanovisko prezidenta republiky, že se mu nelíbí, že díky rozhodnutí soudu byla zablokována dopravní stavba, která by nepochybně byla přínosem pro region a pro celou zemi, z mého pohled přijatelné je.

No jistě.

Ale to, co říkal pan Baxa, že mu byl jaksi naznačován obchod, že když rozhodne v té kauze nejmenování vysokoškolských profesorů tak, jak si přeje prezident republiky, může se stát předsedou Ústavního soudu. To naznačoval tedy pan Baxa.

To by pan doktor Baxa samozřejmě velice chtěl.

On říkal, že ne.


Ale chtění není totožné s realitou. Podívejte se, uvedu Vám dva jednoduché protiargumenty. Tak zaprvé, Ústavní soud je dnes plně obsazen, má patnáct členů, takže nelze jmenovat doktora Baxu ústavním soudcem.

Zadruhé, vím, že to byl doktor Rychetský, který svého času říkal, že by si přál doktora Baxu jako svého nástupce, nuže proč ne. Je dobré vědět, že doktor Rychetský, dej mu pán bůh zdraví, skončí ve své funkci v červnu 2023, zatímco já ve své funkci skončím v březnu 2023. Tato elementární logika, pane Soukupe, vede k závěru, že i kdybych chtěl, pokud by se s doktorem Rychetským něco nestalo, tak nemohu doktora Baxu jmenovat.

To je logické, to, co říkal, byl nesmysl, to by skutečně pan doktor Rychetský musel rezignovat nebo prostě jiným způsobem skončit ve funkci a do tohoto Vy zasahovat prostě v tomto funkčním období nemůžete. To je prostě fakt. Máte pocit, že se Vám mstí?

Je to trošku nízkost, nechci-li říci ubohost, ale zase on si opravdu toužebně přál, aby doktor Mazanec, který mu předtím dělal místopředsedu, nebyl jeho nástupcem. Já nevím, jaké tam byly mezilidské vztahy, právě proto jsem citoval to menschlich allzu menschlich, což je Friedrich Nietzsche, jak víte.

Ano.

Ale prostě, ať už to nazveme mstou, nebo já bych spíše mluvil o frustraci, o zklamání, chcete-li, tak jsem nevyhověl jeho přání a on je mrzutý.

No, já jsem chtěl tohle téma rozvinout trošku, říci si, konstatovat si, že prezident republiky jmenuje vysoké justiční činitele, pokud mu Ústava dává toto právo, no tak lze předpokládat, že i ústavodárce myslel, že prezident republiky ty jmenované znát bude a bude znát jejich názory. V tomto směru výtky, že by se nikdo z okolí prezidenta či dokonce prezident republiky sám s nimi vůbec setkávat neměl, podle mého názoru jsou nesmyslné.

Samozřejmě, a já taky nemám čas na to, abych všechny detaily projednával, ale nezapomeňte, že jsem se vyjadřoval, nebo kancléř se vyjadřoval, k věcem, kde už prezident republiky buď vetoval nějaký zákon, nebo podal ústavní stížnost, tedy v rozsahu svých kompetencí byl účastníkem řízení, a má tedy právo se k tomu vyjádřit.

Chtěl jsem si popovídat nějakým způsobem, tu hranici nalézt s Vámi, kdy už to ovlivňování soudu být může a ne, hovořili jsme o tom.

Ale já si myslím, že kupodivu tu hranici při včerejším jednání definoval i soudce Šimíček, byť je protivná strana proti kancléři, který bezelstně říkal, nebyl žádný nátlak, žádné ovlivňování, prostě jsme si povídali v duchu hesla, pojďme se dohodnout a buďme na sebe hodní, což, jak uznáte, je docela hezké heslo.

To určitě. Chtěl jsem taky mluvit o tom kšeftu, který Vám údajně, nebo Vy jste údajně nabízel doktoru Baxovi, a o tom jsme si promluvili. A možná jsem chtěl naznačit, že i v justici se o funkce, vedoucí funkce u soudů vedou líté boje, které nejsou prosty intrik. Možná to veřejnost neví, ale i soudci jsou lidé.

Já sám jsem většinou jmenoval třeba předsedy krajských soudů a taky byl jeden případ, Krajský soud v Ústí nad Labem, kde jsem odmítl nabízeného kandidáta a jmenoval jsem jiného, doktora Derfla, a mám dojem, že je s ním obecná spokojenost a všechno je v pořádku.

No, tak dobře, já tedy s vysvětlováním kauzy soudci jsem spokojen, jestli k ní nemáte ještě něco, já bych šel dál.


Já si myslím, že to zdaleka tak není důležité, jeden z účastníků toho včerejšího jednání to označil za bouři ve sklenici vody.

Pane prezidente, já jsem si znova četl, ano je to studie evropských zelených, díval jsem se na ty jejich čísla, týká se korupce, ale oni tam citují Evropský úřad pro boj proti podvodům, ten OLAF, oni tam citují statistiky korupční evropské komise Evropského parlamentu, organizace OECD, takže možná to něco relevantního nám říct může. Oni stále znova opakují, že v České republice je vysoká míra korupce, hovoří dokonce o dvaceti šesti miliardách eur, které se mohou poztrácet v Česku, což je skoro sedm set miliard korun, poztrácet nebo vynaložit neefektivně. Myslíte si, že na tom něco je?


Ani ne, podívejte se, samozřejmě, že korupce u nás je, a já jsem poslední, kdo by ji zlehčoval, ale ten takzvaný index korupce, což se málo ví, není definován na základě tvrdých dat, jako je třeba nezaměstnanost, růst HDP a tak dále, ale na základě subjektivních pocitů hodnotících, a tomu už já příliš nevěřím, tomu se říká měkká data. A že je proti korupci třeba bojovat, v tom se shodujeme. A že je potřeba dosáhnout toho, aby lidé, kteří se dopouštějí daňových podvodů, skončili ve vězení, v tom se, doufám, také shodujeme?

To nepochybně, to nepochybně. Naopak, naopak já si myslím, že by se mělo přitvrdit.  

Já také. Samozřejmě, že ano.

A že by se jaksi při podezřeních manipulace se státními prostředky, s veřejnými prostředky mělo zatýkat více, to je můj dojem, samozřejmě nejsem ani policista, ani soudce.

Teď jsem četl výsledky Daňové Kobry, pane Soukupe, a také výsledky Finančního analytického útvaru, no a oni říkají, věřím jim to, že zabavili několik miliard.

Ano.

Několik miliard korun, no to už je úděsné číslo.

Myslím si, že ten projekt té Daňové Kobry je velmi úspěšný a dobrý. Co mi chybí, je třeba finanční policie, specializovaný útvar, ona tady je, ale…

Ona tady je, ale vůbec nefunguje.
 
No.

Já, když byl ještě ministr vnitra Chovanec a policejní prezident Tuhý, tak mi slíbil, že obnoví finanční policii, kterou, jak známo, zrušil Ivan Langer. No a slib dodrželi, finanční policie byla obnovena a dokonce mně přivedli jejího ředitele, z něhož jsem měl poněkud rozpačitý pocit. Šéf finanční policie by měl znát sofistikované případy finanční kriminality, ale to sem teď nepatří. No a teď zase čtu, že se uvažuje o obnovení finanční policie, tak jak je možné, že se uvažuje o obnovení, když už tam jednou ta finanční policie včetně šéfa je?

Ano, ale oni to prý chtějí nějak více oddělit nebo co, nevím, je to takové zvláštní. No, ono to, pane prezidente, tak trochu souvisí s takovým tématem. Před sedmi lety Andrej Babiš vletěl jako velká voda do české politiky s tím, že je tady prohnilý systém prolezlý korupcí, že je tady české Palermo a tak dále. Lidé tomu uvěřili a věřili, bylo to v době úspor, pamatujete si, a lidé si mysleli, že stačí toto odstranit, a bude zase dobře, že to je lék na potíže tehdejšího státního rozpočtu a státu. Myslíte si, že se mu to podařilo?

Do jisté míry ano, ale je asi tak na půl cesty. Když jsme mluvili o těch miliardových zabavených prostředcích, tak to je fajn, ale uvědomte si, že jsou tady také daňové úniky a další podvody v rozsahu stovek nebo jenom desítek milionů korun, ale i po tom musíte jít.

No samozřejmě.

Malý zloděj nebo střední zloděj je taky zloděj.

A kromě toho mnohdy se ukáže, že malá zlodějina pak odkryje velkou, prostě tady musí být padni komu padni. Víte, já jsem k tomu trochu skeptický, myslím si, že se samozřejmě to ovlivňování státních zakázek, různé nehospodárnosti v čase změnily, ale že by tedy výrazně vymizely, to nevím.

Víte, ono se říká, že je to nikdy nekončící boj. Jeden autor to srovnává s plevelem na zahrádce. Ten plevel vám vyroste každý rok znova, ale to neznamená, že tu zahrádku si necháte zaplevelit a že vám kultivované rostliny potom uhynou.

Ti evropští zelení říkají, že ta míra korupce u nás, v Polsku, na Slovensku, v Řecku nebo Itálii je podobná, ale je pořád ještě lepší než třeba v Rumunsku nebo Bulharsku, ale upřímně řečeno velké vítězství…

Především oni to moc nevědí a nechci se opakovat, ale je-li index korupce měřen subjektivně, je málo důvěryhodný.

Pane prezidente, možná s tím souvisí taková otázka, víte, co mě rozčiluje? Když jsme teď naposledy prezidentem Macronem, francouzským prezidentem a jinými evropskými představiteli označováni za postkomunistické země. To je stejné, jako kdybychom my říkali o Německu, že jsou postnacistické nebo o Francii, že jsou postkoloniální. Proč myslíte, že tahle ta nálepka na nás pořád je?

Protože je to jednodušší a tam, víte, Masaryk říkal, myšlení bolí, no a některé lidi to myšlení bolí natolik, že si radši oddechnou a používají tyto jednoduché, myšlení nevyžadující nálepky.

Že si to necháme líbit, neměli bychom proti tomu protestovat?

No tak, já myslím, že to někdy děláme. Já sám jsem Američanům mnohokrát říkal, my nejsme východní Evropa, což je něco podobného jako ta postkomunistická země, my jsme střední Evropa. No a někdy v ryze soukromých rozhovorech jsem dodával Mitteleuropa, Middle Europe, což byl vlastně útvar, kulturní útvar, který tady existoval přes tisíc let, tady existovala v době, kdy vy jste ještě lezli po stromech, bylo to poněkud nezdvořilé a nepřesné, pak jsem to doplnil, když jste bojovali s indiány, a tady se malovaly obrazy a podobně, tesaly sochy jako Michelangelův David a tak dále, ale byla to přátelská diskuze a oni se neurazili, ale od té doby pochopili, že mají správně používat výraz střední Evropa.

Já to totiž považuju, a už toho nechme, za trochu takový výraz arogance, protože my, Češi, a každý normální člověk by přeci chápal, že Němci by se cítili trošku ponižováni, pokud bychom jim říkali postnacistické Německo. Oni přeci, ten francouzský prezident musí vědět, že nás tím trochu ponižuje, když nám říká postkomunistická země. To přeci musí vědět a pravděpodobně to použil vědomě, to si myslím.

No dobře, tak taky by nám mohli říkat posthusitská země, protože v našich dějinách nesporně byli i Husité, že jo, nebo postpohanská země, postkeltovská země, protože v české kotlině byli dvakrát Keltové, ale to je nesmysl.

Dobře. Pane prezidente, další téma, které jsem chtěl otevřít, jsou svěřenecké fondy. Na jedné straně obliba těch svěřeneckých fondů velmi stoupá, za poslední rok jich bylo založeno o osmdesát šest procent více než v předchozím roce, a nejznámější svěřenecký fond je svěřenecký fond založený Andrejem Babišem, kam převedl své podnikatelské aktivity. A stalo se to, že na základě nějaké stížnosti rozhodoval tedy Obecní úřad v Černošicích o tom, zda je Andrej Babiš v konfliktu zájmů v ovládání médií, jinými slovy, jestli ta média stále skrytě ovládá, nebo neovládá. A o tom rozhodoval tedy úřad v Černošicích, což je jedna z bizarností českého právního řádu, protože nejbližší správní úřad jeho bydlišti je tedy úřad v Černošicích, a ten pravděpodobně rozhodl negativně, protože Andrej Babiš se začal rozčilovat. Víte o tom něco?

Ne. Jenom bych Vás opravil, pokud mě paměť neklame, tak se neříká svěřenecký fond, ale svěřenský fond, ale nejsem si tím úplně jistý, ještě se na to podíváme. A jinak, pane Soukupe, dovedete si představit, jak se dmou prsa tomu úředníkovi v Černošicích, když teď může rozhodovat o premiérovi této země? On to stejně posílá výš, protože jaksi kvalita jeho informací patrně nebude vysoká, to je, jak jste sám správně řekl, jedna z bizarností. Černošice jsou hezké městečko, ale obávám se, že jejich úřad rozhodně nestačí na to, aby toto jakýmkoli způsobem prošetřoval.

To by se taky mohlo stát, že Kutná Hora vyhlásí válku Rusku třeba, ale tak to jsem si trošku zažertoval.

No například.

No, ale zpět k meritu věci, Andrej Babiš zase říká, že je to zmanipulované, že to není pravda a tak dále. To je sice možné, já nevím, jak si řídí média, nebo neřídí, a jestli zasahuje do toho svěřeneckého fondu, nebo nezasahuje, ale baví Vás pořád to jeho kňourání, že je všechno zmanipulované, že jsou na něj všichni oškliví?

Víte, já na jeho místě bych vyčkal, jak proběhne několikrát odkládané trestní stíhání, to znamená, jestli vyvrcholí buď žalobou, anebo naopak zproštěním, jako to bylo i v případě Jaroslava Faltýnka, protože to je velmi podobná kauza. No a do té doby si myslím, že už je zbytečné se k tomu vyjadřovat, mě spíš baví čeští novináři, kteří si s oblibou hrají na soudce, aniž by této tématice jakkoli rozuměli.

No, tak tam se stalo to, že údajně podle českých médií Generální inspekce bezpečnostních sborů začala se zajímat o toho vyšetřovatele v kauze Čapí hnízdo, protože soudce v jiném případu řekl, že byl ve spojení s lobbisty a byly tam nějaké odposlechy a podobně. A česká média se vrhla tedy na Andreje Babiše, že právě přesně tohle bylo cílem jeho výměny ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Já o tom nic nevím, vím, že se jedná o pana doktora Nevtípila.

Nevtípil, ano.


Pokud jsem správně vyslovil jeho jméno, a to je přesně vše, co o tom vím, takže těžko ode mě můžete očekávat, že budu posuzovat činy Generální inspekce bezpečnostních sborů.

Jasně, no v tom rozsudku, já jsem si ho četl, se píše ten jaksi kus těch odposlechů, kde ty lobbisté nebo lidi, kteří tam páchali nějakou trestnou činnost, říkají, že Nevťa je kámoš, no tak to má být ten Nevtípil, no tak uvidíme, jestli je kámoš.

Tak pane prezidente, pojďme k další věci, a ta se jmenuje církevní restituce. Včera tedy byl finálně schválen zákon o zdanění církevních restitucí. Předpokládám, že Vy ty novinové titulky o tom, že zvítězil populismus nad nápravou křivd, rád moc nemáte?

A tak populismus je také jedna z laciných nálepek, když nemám co říct, řeknu o druhém, že je populista. Ale když to rozložíte, no tak populus je lid a ten, kdo je populista, jde tedy s lidem, no takže na tom není nic špatného, ale to je jedno.

Jinými slovy já jsem se k této záležitosti několikrát vyjádřil, pro velkou stručnost jenom jednou větou zopakuji, že jsem řekl, že moje stanovisko bylo zpočátku neutrální, ale že když jsem se od různých starostů, mnoha starostů, dozvěděl, že církev podává žaloby i v případě toho majetku, který je kryt právě tou finanční restitucí, no tak jsem se mírně z tohoto naprosto jasného a konkrétního důvodu k těm restitucím přiklonil.

A teď Vám řeknu něco, co bude opravdu nová exkluzivní zpráva. Včera u mě byl ministr kultury a bavili jsme se o mém oblíbeném tématu, což je oprava kulturních památek včetně církevních mimochodem. I církvi chátrá mnoho kostelů, kapliček a klášterů. A pan ministr mně říkal, proto jsem ho nechtěl předběhnout, že jde večer do Událostí a komentářů, a tam že navrhne, aby případný výnos z toho zdanění církevních restitucí, to je asi těch devatenáct procent a asi, já nevím, čtyři sta možná…

Tři sta osmdesát milionů korun.

No, tak vidíte, zhruba čtyři sta milionů, tak aby šel do fondu právě na opravy kulturních památek. Já si myslím, že to je velmi hezký návrh, protože kdyby to spolkl státní rozpočet, bezedný státní rozpočet, a tam se to rozplynulo, tak to nemá ten účel, který by to mělo mít, a to je právě oprava kulturních památek, které jsou upřímně řečeno ve velmi zchátralém stavu. Já jsem projel celou republiku křížem krážem, byl jsem se podívat třeba teď nedávno na zámek Jezeří, ale mnoho dalších a dalších konkrétních objektů, tak než nám to spadne na hlavu, bylo by dobré dát na to peníze.

Tak uvidíme, jestli tenhle roztomilý pan ministr kultury to dotáhne, anebo to zůstane v tom stádiu, mělo by se to udělat, protože mimo jiné, když se setkal s generálním ředitelem České televize, tak hned by utíkal do České televize a říkal, že se jim mají zvednout koncesionářské poplatky, protože mají málo peněz. No tak uvidíme, jestli se mu alespoň tohle to podaří, to bych ho možná vzal trochu na milost, protože to, že ho kritizuji, je docela známá věc.

A televize Barrandov má koncesionářské poplatky?

Nemáme žádné koncesionářské poplatky.

Tak proč je má Česká televize?

No, tak to není otázka na mě.

Tady vidíte v podstatě ten krásný příklad těch osvobození od daně či jiných výhod. Jednou jsem měl s jistým významným politikem takovou debatu a debatovali jsme o tom, že zoologické zahrady jsou osvobozeny od placení DPH. No a já jsem říkal, no tak já v tom případě navrhuji, aby i Česká filharmonie byla osvobozena od placení DPH. Onen politik se zarazil a říkal, proč Česká filharmonie, a já jsem mu říkal, a proč zoologické zahrady? Prostě pravidla musí platit pro všechny stejně.

To bylo v jedné knize, že nejhorší jsou Albánci. A proč Albánci? Nevím.

Pane prezidente, u těch církevních restitucí, já mám takovou jenom jednu otázku. Ministryně financí při obhajování toho zdaňování restitucí říkala, že jsou nadhodnoceny o padesát čtyři miliard korun, že na to je nějaká analýza. Až na to, že tu analýzu nikdo nikdy neviděl, nenašel. Na to upozorňoval třeba tedy poslanec Farský a další, že ta analýza prostě není. A oni to samozřejmě zideologizují, že to je jenom jaksi věc, která má zamaskovat pošlapávání právního státu a tak dále. Existuje taková analýza?

To já nevím, to se zeptejte paní ministryně financí. Já nemusím vědět všechno.

Oni říkají, že jo.


Ale to, co vím, je, že k pošlapávání zásad právního státu došlo při schvalování církevních restitucí, kdy v hluboké noci hlasy jednoho jediného poslance, jmenoval se tuším Pekárek,…

Ano.

…byl tento zákon schválen, načež tento poslanec nastoupil do vězení.

Hned nastoupil do vězení za nějaký dotační podvod…

No tak vidíte.

…v oblasti životního prostředí. To máte pravdu, to tak prostě bylo.

Pane prezidente, možná teď Vás trochu popudím, ale Vy jste do mě minule rýpnul, že ten můj politický projekt není moc perspektivní a tak, dobře, dobře. A já si teď trochu rýpnu do Vás, proč se tak nedaří Zemanovcům?

Ale tak patrně proto…

Tedy Straně Práv Občanů Zemanovci.


Patrně proto, protože by potřebovali rozšířit členskou základnu a najít zejména na komunální úrovni kvalitní politiky, kteří by vstoupili do jejich řad. Já jim sice fandím, ale to je tak všechno, co s tím mohu dělat.

Ale já Vám to oplatím přátelsky, pane Soukupe, já jsem, když jste se mě na to před týdnem ptal, trochu zlehčil to Vaše úsilí, ale když jsem pozoroval reakce některých českých novinářů, tak vypadali jako vyplašené slepice. Jinými slovy zřejmě z Vás mají strach.

No, víte oni ti novináři od té doby, co spolu každý týden mluvíme, mě nemají rádi a teď to jenom trochu zesílí.

A předtím Vás měli rádi?

No, předtím jsem jim byl jedno. Nedá se říct, že by mě měli rádi, ale předtím jsem jim byl jedno. Teď mě berou jako prodlouženou ruku Miloše Zemana a samozřejmě jim zejména vadí ta Vaše možnost v této televizi vystupovat každý týden a říkat své názory lidem přímo, protože když politik nemá televizní vystoupení, nemůže říkat své názory přímo a musí se doprošovat těchto novinářů, aby je lidem sdělili. To, že Vy to dělat nemusíte a ty názory můžete říkat přímo, si myslím, že je ten pravý důvod, proč je to rozčiluje. To si tedy myslím.

Ale tak tuto možnost, pokud je o něj zájem, si může zvolit každý politik, a Vy jste mně tuto možnost nabídl. Já jsem se o ni neucházel, byla to Vaše nabídka.

Ano, byla. A já jsem za ni rád, a pokud o ni budete stát, tak stále platí.

Pane prezidente, není to možná u Strany Práv Občanů Zemanovci tak, že jejím předsedou je pan Nečas, kterého, upřímně, nikdo nezná a logicky vzato, pokud je politikova známost malá, tak i kdyby měl preference deset procent mezi těmi, kdo ho znají, tak když je malá, tak je to prostě málo. A Vaše jméno straně nepochybně pomáhá, ale možná to pro lidi není dostatečná záruka toho, že se ty věci prosadí, že bude líp, protože jste prezidentem republiky a ne předsedou té strany, jste tedy čestným předsedou té strany.

Víte, já si teď už matně, je to dost dlouho, vzpomínám na historii této strany. Ona zpočátku na těch průzkumech nevypadala špatně, dokonce některé odhady před nějakými jinými volbami než těmi minulými říkaly, že má mít asi sedmnáct poslanců. No a pak se ti lidi začali mezi sebou hádat a rvali se jako koně o místa na kandidátce, mě to trošku znechutilo, ale já jsem člověk, který s touto stranou sympatizuje, ale rozhodně ji nevedu, rozhodně ji neřídím. To by možná vypadala trochu jinak. V každém případě teprve tehdy, když naprosto pochopitelně tyto rvačky, já vím, že to bylo ve Středočeském kraji, že to bylo na Plzeňsku, a tuším ještě někde jinde, jo v Praze, v Praze taky, takže tyto rvačky znechutily voliče do té míry, že to pořád přežívá.

Je to možné.

Pane prezidente, náš čas se trochu blíží ke konci, ale pár minut ještě máme. Včera mezinárodní společnost Baker McKenzie, což je velká poradenská americká společnost, vydala jaksi studii, která říká, že čínské investice v Evropě a v Severní Americe loni klesly o sedmdesát tři procent na šestileté minimum. Co to znamená? Znamená to, že Číňané prostě Severní Ameriku a Evropu nepovažují za perspektivu svého byznysu?

Jak kde, ale vím, že hodně investují zejména v Africe a v asijských zemích, ale na druhé straně nezapomeňte, že jsou vlastníky velké části amerických dluhopisů, a pokud i to samozřejmě považujete za investici, tak to tak hrozné není. Ale když teď říkáte, že nám nezbývá čas, Vy se vyznačujete obdivuhodnou schopností pomíjet ta nejdůležitější témata, takže já Vám pomůžu.

Myslíte?


Nejdůležitější téma je samozřejmě nová francouzsko-německá smlouva z Cách.

Ne, ne, já jsem říkal, že ještě pár minut máme, a to je následující otázka.

No tak výborně, tak se ptejte.

Tak k Číňanům už to tedy necháme?

Já jsem nedávno poslouchal projev čínského prezidenta, který říkal, že Čína se otevírá světovému obchodu. Samozřejmě, že dříve investovali, nyní se tam vytváří jakási nová střední vrstva, která ráda cestuje, což vidíte i tady. Počet čínských turistů u nás vzrostl o třicet procent a podobně. A jestliže ztrácí zájem o investice v některých regionech, je to podle mého názoru škoda. Mě zajímá, abych byl konkrétní, například to, zda ta čínská společnost Huawei dodrží svůj slib investovat osm a půl miliardy korun do českého telekomunikačního nebo počítačového systému 5G. No tak necháme se překvapit.

Tak uvidíme, jestli jaksi investují nebo prodají českým firmám ten systém za osm a půl miliardy, uvidíme.

Tak pane prezidente, poslední téma, na které tedy pár minut máme, je samozřejmě ta německo-francouzská smlouva. Když to řeknu, část médií evropských říká, Paříž a Berlín se vykašlaly na Evropskou unii. Takové názory zaznívají. Jaké je tedy Vaše hodnocení té smlouvy o spolupráci a společném postupu?

Tak zaprvé, není to nic nového, ta smlouva navazuje na takzvanou Elysejskou smlouvu z roku 1963, kterou tehdy uzavřeli de Gaulle a Konrad Adenauer. Je to smlouva, která se v evropském žargonu nazývá posílenou spoluprací, a já na posílené spolupráci nevidím nic špatného. Proč by se dvě země nemohly dohodnout mezi sebou, že budou úžeji spolupracovat. Na druhé straně jedna kacířská poznámka, pane Soukupe, my jsme ostrakizovali termín vícerychlostní Evropa, ale já si myslím, že vícerychlostní Evropa reálně existuje například už tím, že jsou země, které platí eurem, a země, které eurem neplatí. A už jsem Vám jednou říkal, že kupodivu eurozóna má pomalejší růst a vyšší nezaměstnanost než země, které nemají euro, což je důkaz toho, že my vlastně jedem rychleji v tom pruhu, než jedou země eurozóny.

Ale skončil bych tím, že mě to inspirovalo, a budu mít teď několik setkání s visegrádskými prezidenty, že mě to inspirovalo k tomu, abychom tu posílenou spolupráci aplikovali také na úrovni visegrádské čtyřky, nehledě na to, že by se tam klidně, bude-li si přát, mohlo přidat i Rakousko. Mám teď v březnu cestu do Rakouska, takže uvidíme, co mi na to řeknou.

To je docela logický krok, z mého pohledu chytrý krok, uvidíme tedy, jak říkáte, jaká bude reakce, protože samozřejmě to posílení vlivu Německa, Francie bude zřetelné, hodně se o tom mluví. A mě tedy zaráží to překvapení jaksi médií, evropských médií, která citují nejrůznější politiky ať už evropské nebo národní, kteří říkají, že o tom nevěděli, že se o tom někde mluvilo, ale že to tedy tušili, ale nevěděli, že to bude i jaksi v oblasti vnitřní politiky a školství a tak dále, tak možná.


Tak zaprvé, co by o tom měli vědět, je to dvoustranná záležitost, a já to docela vítám.

Myslíte si, že to na nás bude mít nějaký negativní dopad, třeba hospodářský?

Ani negativní, ani pozitivní.

Ani negativní, ani pozitivní, no tak dobře, tak jinak, neměla by Evropa se snažit nacházet tedy konsenzus mezi všemi členskými státy, anebo je tedy ta cesta takovýchto užších spoluprací?

Nezapomeňte, že heslo, původní heslo Evropské unie byla jednota v diverzitě, v různosti. No a my na tu diverzitu tak trochu zapomínáme a více akcentujeme tu jednotu, ale nezapomeňte, že přehnaná jednota může sklouznout do uniformity, a tu už jsme tady jednou měli.

No, aby bylo jasno, já jsem samozřejmě známým nepřítelem federalizace Evropy a dalšího a dalšího sjednocování nejrůznějších pravidel a hlavně politického sjednocování. To jsem známým nepřítelem, proto já proti té smlouvě v zásadě toho mnoho nemám, ale chtěl jsem to rozebrat s prezidentem republiky.

Sjednocování Evropy by mělo zcela logicky probíhat například na úrovni dopravních sítí, energetických sítí, počítačových sítí, o kterých jsme před chvílí mluvili, a tak dále a tak dále. Prostě najdete věci, které jsou nadnárodní a které se nedají odseknout národními hranicemi, ale těchto věcí zase není příliš mnoho, takže vraťme se k té pestrosti, k té různosti a myslím si, že všem zemím to jenom pomůže.

Pane prezidente, tentokrát musím konstatovat, že náš čas definitivně vypršel, děkuji Vám za rozhovor.

Já také. Už jste dali za pana Štětinu to vyznamenání těm, kdo Vám oznámili vítěze?

Vybrali jsme první tři a těm jsme, ty jsme kontaktovali a poslali jsme jim předplatné časopisu Týden a Instinkt.

No tak vidíte, a protože Týden i Instinkt jsou Vaše časopisy, tak teď jste si udělal v pořadu Týden s prezidentem úplně bezplatnou reklamu, a já k tomu dodávám, že Týden je jeden z mála časopisů, de facto jediný časopis, který pravidelně čtu.

Děkuji, myslím si, že je dobrý.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 24. ledna 2019

zpět na seznam zpráv