Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

28. února 2019

Hezký čtvrteční večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát jej předtáčíme ve středu na Pražském hradě, protože pan prezident odlétá ve středu večer na návštěvu Slovenska. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, já bych se v té první otázce nebo spíš tématu chtěl vrátit tedy k tolik diskutované mé oslavě narozenin. Já jsem Vám chtěl ještě jednou poděkovat za to, že jste tam přišel, a poděkovat Vám za mimořádně vlídný a vstřícný projev, který jste tam řekl.

Víte, pane prezidente, když jsme spolu už před lety začali dělat, už je to dva roky, co jsme spolu začali dělat rozhovory, tak já jsem k Vám měl respekt, ale byl jste pro mě politik, a postupem času jsem Vás začal považovat za přítele a vzor, tím chci říci odpověď na tu Vaši otázku v projevu, kterou jste mi položil, a nedostal jsem příležitost na ni odpovědět. Takže já Vám za to ještě jednou děkuji.

Za málo. Já jsem měl kromě Vašich narozenin také oslavu devadesátých šestých narozenin generála Bočka a v obou případech to bylo velice příjemné.

Pane prezidente, když odbočím. Viděl jste potom, co se strhlo za kritiku v  médiích, na internetu a tak u některých lidí, kteří mi přišli popřát. Teď mám na mysli třeba místopředsedkyni ODS paní Udženiji a několik dalších. Nepřestáváme být trochu lidmi?

Zaprvé, Vy si můžete pozvat, koho chcete. Zadruhé, pozvaní se mohou rozhodnout, zda přijdou nebo nepřijdou. A zatřetí, možná, že ta kritika v médiích, já jsem ji moc nesledoval, protože to nestojí za to, je způsobená i tím, že jste některé lidi nepozval, a oni teď vztekle prskají, že jste je nepozval.

Víte, já jsem to, já to beru tak, je to politika, jsme demokraté a jsme lidé. Byť spolu nemusíme politicky souhlasit, tak proč bychom nemohli dělat normální lidské věci.

Samozřejmě.

Popřát někomu k  narozeninám. Proč bychom měli vysvětlovat, proč jsme přijali nebo nepřijali pozvání. Já jsem to prostě nepochopil. Já jsem dokonce říkal ve svém jednom pořadu, že kdyby mě pozval Jiří Pospíšil, což opticky je asi můj největší politický odpůrce, nebo v devadesáti procentech případů spolu nesouhlasíme, tak já ho osobně považuju za demokrata, slušného člověka a ty debaty s ním, byť ty názory jsou rozdílné, jsou obohacující. A neviděl bych vůbec nic špatného, ani by mě vteřinu nenapadlo, proč bych měl třeba odmítnout pozvání na jeho narozeniny. Jen mě to překvapilo a o něčem to možná svědčilo, no.

Podívejte se, pokud si lidé nejsou jistí sami sebou, tak přesně toto dělají. To jsou ti lepšolidé, o kterých jsme mluvili, ale právě oni si nejsou jisti sami sebou.

Někdy až ta nenávist, mě to překvapilo, nemám to rád. Asi jsem jiný člověk.

Pane prezidente, pojďme tedy k těm politickým věcem. Víte, nejdříve to vypadalo jako taková neohrabanost, mediální neohrabanost. Hovořím o kauze, tedy kauze vyjadřování ministryně průmyslu a obchodu Novákové k cenám mobilních dat, mobilnímu telefonování a vztahu k veřejnosti. Teď už to vypadá jako takový skandál, který roste a roste a roste. Ono to spíš vypadá jako hloupost. Co by ještě měl udělat ministr české vlády, aby byl odvolán nebo odstoupil?

Tak zaprvé by se měl dopustit plagiátu, a to už se stalo ve dvou případech. A zadruhé, já bych paní ministryni Novákovou zase do jisté míry hájil, protože z nedostatku jiných témat se z toho dělá větší skandál, než to ve skutečnosti je.

No víte, ale o tom, že jsou data a telefonování předražené, o tom konkrétně já hovořím dva roky. Mluví se o tom opravdu roky, až musí se stát takovýto skandál, aby se začalo něco dít. Premiér přijde s novelou zákona a tak dále. Upřímně řečeno v tom resortu průmyslu a obchodu je ještě jeden skandál, který také tak nějak vyšuměl, a to je kauza lithium. Tam se nestalo nic.


Tak bylo to krásné předvolební téma z obou stran. Myslím si, že to stálo i křeslo ministra Havlíčka, pokud se nemýlím. Tam jsou dvě verze. První, že dobývací právo má ta australská společnost. Druhá verze, že dobývací právo má český stát, kterému patří všechny nerostné zdroje, a kromě toho, že různými byrokratickými překážkami lze bránit i té australské společnosti, aby se ujala svých práv. Podle mého názoru, pane Soukupe, je to všechno otázka ceny. To znamená, chceme-li těžit jakoukoli surovinu, ať je to uhlí nebo lithium, tak je to otázka kolik za tu těžbu zaplatíme, a dokud neřekneme toto, neřekli jsme nic.

Já to chápu, ale ta australská firma dostala povolení k třinácti průzkumným vrtům, což je poměrně významný krok v proveditelnosti toho projektu.

No právě.

Z těch řečí, že se v tom má angažovat státní podnik DIAMO, jaksi upřímně řečeno mnoho nezůstalo, nestalo se nic. Tak mě tak jako zajímá, jestli máme čekat na další volby, aby se to zase začalo hýbat, že se to stane znova předvolebním tématem.


Ale tak především si počkejte, jestli ty průzkumné vrty ukáží, že to ložisko je dostatečně výnosné. To také nemusí být pravda.

No dobře. Pane prezidente, nestává se často, aby na jedné straně média Zdeňka Bakaly nebo ty servery typu Echo24 a podobně jaksi kritizovaly veřejnoprávní média a nestává se často, abych já říkal, že nechápu tu kritiku veřejnoprávních médi. A to se teda teď stalo v kauze Českého rozhlasu. Tam se v posledním týdnu staly dvě věci. Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral odmítl prodloužit, nebo nechal vypršet smlouvu Jiřímu Černému, což je třiaosmdesátiletý jaksi legendární hudební redaktor. A zadruhé, schytal kritiku za to, že rozhlas mu koupil auto, myslím, za 1,3 milionu korun. Ta otázka je jednoduchá, no tak to ředitel musí každému prodloužit smlouvu? A má jezdit ve Fabii, nebo..?

No, tak jestli je panu Černému kolem osmdesáti let,…

Ano.

…no tak možná, že sám už nemá zájem pracovat, a já se mu v tomto věku ani moc nedivím.

A auto za jeden milion korun?


Tak já jsem teď kritizoval na pracovní poradě v Lánech, že se koupilo osmnáct bavoráků, a bylo mi vysvětleno, že je to pro účely zahraničních návštěv, aby to bylo dostatečně reprezentativní.

V pořádku.

Já jsem říkal, když prezident republiky jezdí v Superbu, proč by zahraniční návštěvy se také nemohly svést v  Superbu, ale nebyl jsem vyslyšen.

No, tak já osobně si myslím, že by ředitel Českého rozhlasu nemusel jezdit jaksi ve Fabii, a pokud si vybrali auto Volvo, zhruba podle mého názoru je stejné.

Tak já bych preferoval vždycky Superb.

To já vím, Vaše…

Ono se říká, že to je německé auto, ale já říkám, je to české auto, protože se vyrábí v České republice.

No dobře, tak pane prezidente, zachytil jsem zprávu, že premiér Andrej Babiš v minulém týdnu při své návštěvě Egypta, kde byl summit Evropské unie, tak pozval egyptského prezidenta Sísího na návštěvu do České republiky. Údajně z Vašeho pověření. Co s ním chcete probírat? Proč jste na tom tak trval?

Zaprvé, já už ho zvu delší dobu a můj důvod je naprosto jasný a já jsem ho také jednou veřejně řekl. Prezident Sísí potlačil Muslimské bratrstvo, které až do té doby ovládalo Egypt a protože Egypt je velice významná země, tak kdyby byla v rukou islámských radikálů, bylo by to velice nebezpečné.

Egypt je takřka sto milionová země velmi bohatá, skutečně by to jaksi v Africe znamenalo velký převrat, pokud by tam vyhráli islamisté, ale Česko má s Egyptem nadstandardní vztahy i díky tomu, že je velmi oblíbenou destinací Čechů na letní dovolené, to je prostě tak.
A druhá věc, která mně jaksi vytanula na mysli, je to, že Česko má tradičně vynikající egyptology. Čeští egyptologové patří mezi světovou špičku. Hovořilo se o velké výstavě, která by se měla v Česku konat ze starověkého Egypta. Bude to předmětem Vaší diskuze s prezidentem, to by mě zajímalo?

Pokud pan prezident Sísí přijede, určitě to bude jedním z témat.

Budete na to tlačit? Podle mého názoru česká veřejnost by byla nadšená.


Já už jsem tady měl jeden daleko menší případ, kdy pan ředitel Lukeš Národního muzea přinesl nějaké artefakty, buddhistické artefakty z Afghánistánu, a pak si mně stěžoval, že Afghánistán za zapůjčení těchto artefaktů chce sto tisíc dolarů. Tak jsem si pozval afghánského velvyslance a říkal jsem mu, podívejte se, tak my tam financujeme nějakou pomoc Afghánistánu a Vy chcete sto tisíc dolarů. Naštěstí, pan ředitel Lukeš mě potom informoval, že Afghánistán už těch sto tisíc dolarů nechce.

Si to rozmysleli.

Takže jsem státu mimo jiné ušetřil sto tisíc dolarů.

Tak uvidíme, jestli Egypt vypálí nějaké nájemné za památky ze starověkého Egypta, ale já bych byl tedy rád, no dobře.
Pane prezidente, včera mě zaujala jedna věc. Já jsem si četl zahraniční servery a tam The Wall Street Journal, což je tedy velmi respektovaný list, jak deník, tak internetový server americký, který je většinou velmi dobře informován, říká, že prezident Donald Trump, prezident Spojených států je připraven v rámci obchodních jednání s Čínou zcela stáhnout svá obvinění vůči firmě Huawei, což by teda bylo mimořádně zajímavé, protože pak by se ukázalo, že celé to tažení proti firmě Huawei byla taková trochu obchodní taktika amerického prezident. A upřímně řečeno na tuhle tu taktiku a fake news teda naskočila celá řada států včetně České republiky. Pokud se to ukáže jako pravdivé, co Vy na to?

Tak zaprvé, to je pravdivé, protože teď, myslím zrovna dnes nebo včera, byly publikovány tweety Donalda Trumpa, kde přesně toto říká, stažení, řekněme blokace, jak on to nazývá, blokace Huawei v soutěži o síť 5G. Nu, a já si toho vážím, protože si myslím, že je to rozumný krok.
To, že někteří naši, jak to říci slušně, málo informovaní a příliš servilní lidé se podbízeli velkému bílému otci za oceánem, tak to jenom dokazuje tu jejich hloupost, a já doufám, že teď ti, kdo nás málem zavlekli do obchodní války a arbitráží s Huawei spolu se Spojenými státy, budou patřičně oceněni.

No, tak já to řeknu napřímo. Neměla by se tedy celá ta „pražská kavárna“ a ti bojovníci za demokracii a většina českých médií, kteří na Vás potažmo na mě vylili opravdu kýble špíny za to, že jsme si dovolili tady v tom rozhovoru říci, že nejsou na stole žádné důkazy, a upřímně řečeno bez důkazů takovéto kroky dělat, je velmi riskantní, neměli by se Vám omluvit?

Ale omluvu očekáváte od lidí, kterých si jinak vážíte, což v případě pana Navrátila nebo pana Koudelky vůbec neplatí. Ale spíše si myslím, že je dobré si uvědomit fakta, takže opakuji ještě jednou, kromě Němců, kteří prohlásili, že Huawei není bezpečnostní riziko, to nedávno prohlásil i anglický tedy britský úřad pro kybernetickou bezpečnost. Nyní to prohlásila i Amerika, takže ať s tím už proboha dají pokoj.

No, Britové jaksi ti zařadili opravdu tvrdou zpátečku a couvají a otevřeně řekli, že připustí Huawei k tomu, aby soutěžil o výstavbu těch sítí 5G.

Ale přesně totéž řekl v tom tweetu i Donald Trump.

Přesně tak. Tam se ukázalo, že opravdu Donald Trump je tvrdý obchodník a je připraven zahnat svého soupeře až do rohu. Tak asi fungoval v obchodě, ale v politice asi ano, a pokud má pocit, že soupeř je v rohu, tak je připraven ustupovat, což pravděpodobně se stalo, anebo se ukázalo, že soupeř je příliš silný, to nevíme. To se pravděpodobně stalo, protože skutečně on doslova řekl, že je připraven svá obvinění vůči Huawei stáhnout. No a moje logická otázka je, neměl by tedy Dušan Navrátil, šéf Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost být odvolán za to, co udělal?


Ale no tak, kdyby se to stalo, tak já bych nadšením zatleskal, ale já nejsem ten, kdo ho podle ústavy jmenuje, a tedy ho ani neodvolávám. To je záležitost vlády.

Ano, to je záležitost vlády, ale jaksi jak vláda, tak Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost podlehly zcela evidentně fake news a zcela evidentně nepochopily jenom vyjednávací taktiku Spojených států s Čínou. To je všechno.


Premiér sám konstatoval, že Navrátil nepředložil žádné důkazy a že dokonce vládu obešel. Když jsem byl premiérem, tak něco podobného znamenalo okamžitý vyhazovat, ale možná, že Andrej Babiš bude měkčí, nechme to na něm.

Pane prezidente, Miroslav Toman to je Váš chráněnec, ale on, když vypukla ta kauze se zkaženým polským masem, tak řekl okamžitě, asi aby jaksi byl populární v médiích nebo citovaný, což se mu teda povedlo mezi námi, že to maso se objevilo v drahých pražských restauracích, kde se prodávaly zkažené polské steaky jako argentinské za tisíc korun a tak. A vyvolal tedy obrovskou mediální vlnu a vyšetřování, která restaurace to byla. Dokonce jednu jmenoval, ta restaurace ho chce žalovat, protože žádný takový maso tam nebylo. No a včera řekl, pak na tiskové konferenci se z toho tak vysmekl, že si to rozmyslel, že nic takového se nedělo.


On prohlásil, že to byla neobratná formulace, což asi byla, a já si dovedu představit majitele restaurace, kterému teď odešli zákazníci.

Tak já si taky dovedu představit Poláky nebo to Ministerstvo zemědělství, když slyšeli tohle vyjadřování českého Ministerstva zemědělství, když věděli, že nic takového se nedělo. No dobře, já to tedy položím znova. Co by měl teda udělat ministr, aby byl odvolán?

Poslyšte, Vy, kdybyste byl premiérem, tak Vy měníte ministry každý měsíc, protože tyhle ty věci se v ministerské agendě celkem běžně stávají, a já jsem k nim tolerantní. Nejsem tolerantní, když ministři například kradou nebo když udělají rozhodnutí, které má vážné negativní ekonomické důsledky. Zkažené polské hovězí mezi to nepatří.

To ani ne, tak dobře, tak Vy říkáte teda, že to vyjadřování ministra Tomana je neobratnost, to co povídal.

Ano.

Dobře. Pane prezidente, včera jste se setkal s premiérem Andrejem Babišem a hovořili jste o přípravě jeho cesty do Spojených stát. Tak o čem Vás informoval, na čem jste se dohodli?


My jsme nehovořili jenom o přípravě této cesty. Pokud jde o tu cestu, tak jsem vyjádřil názor, že daleko nejdůležitější téma této návštěvy nejsou ani tak česko-americké bilaterální vztahy jako vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy, a protože jsme členy Evropské unie, tak to jsou samozřejmě i ty bilaterální vztahy, a sice proto, že začala obchodní válka, tedy vysoká cla na dovážené automobily. Mně se líbila Angela Merkelová, když prohlásila na adresu Američanů, tak vy se domníváte, že německá auta jsou bezpečnostní riziko? Pane Soukupe, já si vzpomínám, ale to je hrozně dávno, že v nějakém odborném časopise vyšla recenze na nějaký model nějakého auta, promiňte, že už nevím jaký, a tam bylo napsáno, nebezpečný za každého počasí nebo něco takového a byla to tak drastická ne reklama, ale kritika, že mám dojem, že pokles tohoto modelu tam byl a že byl výrazný. Takže prosím, ale tady se nekritizují německá auta kvůli jízdním vlastnostem a bezpečnostní riziko určitě nejsou, jsou možná ekonomické riziko, protože vytlačují z trhu americké vozy. Ale to je v ekonomice volného trhu něco naprosto normálního.

No jistě, ale Donald Trump je zcela evidentně, když vidíme v kauze Huawei, tvrdý obchodník. Ta poptávka Spojených států po automobilech je obrovská. Je to jeden z největších trhů na světě pro auta a samozřejmě spotřeba domácností je motorem ekonomiky a ekonomického růstu. A pokud by byla soustředěna na domácí produkty, na americká auta, no tak by to samozřejmě byl výrazný prorůstový impuls. A dovážená auta jim v tom nevoní.

Dobře, ale pokud Evropská unie udělá odvetná celní opatření, tak zase ti Američané doplatí na něco úplně jiného. Ale abych to dokončil, my sice přímo nevyvážíme do Spojených států česká auta. Už jsem vám říkal, že největším trhem Škodovky je Čína.

Čína, ano.

Ale vyvážíme tam zprostředkovaně přes německý trh komponenty, takže podle některých expertů by to mohlo znamenat ztrátu až několika desítek tisíc pracovních míst.

Ano.

A protože nemám rád obchodní války a považuji je za projev řekněme ekonomické neznalosti, abych to zase řekl se svojí obvyklou jemností, tak bych si přál, aby zde byla jakási zóna volného obchodu, a nechť soutěží auta mezi sebou a nechť vyhraje to, které je nejlepší.

No, Bílý dům k tomu programu návštěvy českého premiéra uvedl toto, mělo by se jednat o posílení dvoustranných vztahů, o potřebě společně čelit globálním výzvám včetně problémům kybernetické a energetické bezpečnosti a o vzájemném obchodu. No, když si to přečtu, není tedy mezi řádky napsáno, že budou oni lobbovat za firmu Westinghouse, která se uchází…?


Firma Westinghouse, jak dobře víte, byla nedávno blízko bankrotu a požádala o ochranu před věřiteli a nyní pokud vím, je v kanadských rukou, takže i když samozřejmě, protože zaměstnává řadu a řadu Američanů, na ní mají Američané zájem, tak není z tohoto důvodu zcela důvěryhodná, z důvodů té minulosti.
Ale já bych Vás chtěl upozornit, když se tam mluví o energetické bezpečnosti, že se jedná mimo jiné také o problém Nord Stream 2, tedy plynovod, kdy Německo tuto myšlenku podporuje a Amerika je proti. A protože jsem zvyklý poněkud cynicky rozkrývat skutečné příčiny nějakého postoje, tak v tomto případě odbyt amerického zkapalněného plynu by pro nás znamenal náklady zhruba o třicet procent vyšší, než je odbyt ruského plynu.

Ruského plynu, no právě.
Pane prezidente, já když tedy se přidám na Vaši vlnu, na Váš tón, tak budu trochu jako sarkastický. Po té ekonomické diplomacii, což je věc, která fungovala vždycky, ale teď, když se na ni podívám z druhé strany, nikoliv české ekonomické diplomacie v zahraničí, ale americké tedy ekonomické diplomacie u nás. Tak pokud stát, který je násobně větší, který má násobně větší ekonomickou a násobně větší vojenskou sílu, nám tak jako hezky radí, jak se máme rozhodnout. Tak by mě zajímalo, kde je teda hranice mezi přátelskou radou a dejme tomu spřátelenou pomocí, když to přeženu. Víte, kam mířím? Jestli to není trochu vydírání?

Samozřejmě vím, kam míříte, ten projev viceprezidenta Pence…

Přesně tam.

…na mnichovské bezpečnostní konferenci...

Přesně tam mířím.

…byl podle mého názoru naprosto nešťastný, protektorský. Potěšilo mě, že si toho všiml i Lubomír Zaorálek a mnozí další. Nicméně odpověď na Vaši otázku zní, hledejme v tomto případě spojence. V případě toho zemního plynu je takovým přirozeným spojencem Německo. A celá Evropská unie je přirozeným spojencem ve vztahu vůči Íránu, kde se také lišíme proti Americe. Čili snažme se být ve všech těchto bodech solidární s Evropskou unií, protože je to i v našem zájmu.

Když jsme u té, možná je to odbočka příliš daleko, ale u té ekonomické diplomacie, když vidíme, co se děje ve Venezuele, a všichni víme, že tam Američané a celá řada států jezdila jaksi dělat ekonomickou diplomacii právě s ohledem na ty obrovské zásoby zlata a ropy a teď vidíme, jak to tam dopadlo.

Víte, pane Soukupe, ano, někteří moji stoupenci mně vyčítají můj vztah k  Venezuele. Já už jsem to ve Vašem pořadu podrobně vysvětloval, ale teď to mohu říci velice stručně. Ať si myslíme například o prezidentu Putinovi nebo o čínském prezidentovi cokoli, nikdo z nich není blázen. Maduro je podle mého názoru blázen a to je ten základní rozdíl mého přístupu k těmto prezidentům. Nehledě na to, že důkazem toho, že je blázen, je právě zoufalá sociální, ekonomická a koneckonců i politická situace ve Venezuele.

To jsme se shodli, ta sociální situace, hyperinflace, která jaksi se roztáčí do stále větších a větších výšek a jinými slovy začíná fungovat buď americký dolar, nebo směnný obchod, protože místní měna je v podstatě bezcenná, pokud má ráno hodnotu, která je poloviční než večer, no tak se prostě nepoužívá a ta inflace letí tedy vzhůru. To je jako pravda. Akorát, víte, pane prezidente, jestli jsem se díval na zprávy z posledních dnů dobře, tak armáda zůstává věrná prezidentu Madurovi.

Zatím.

No, já mám samozřejmě obavu z nějaké intervence Spojených států nebo nějakého válečného konfliktu. Z toho obavu mám.

Víte, že jsem naprosto jasně a veřejně řekl, že v případě vojenské intervence Spojených států bych byl první, kdo by proti tomu protestoval?

Dobře. K té schůzce s premiérem Andrejem Babišem. Vy jste zastáncem, přeskočím do jiného koutu světa, do Izraele, Vy jste zastáncem přesunu české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Andrej Babiš je proti. Přesunul se tam Český dům, o tom jsme hovořili. Došlo ke sblížení Vašich stanovisek?


Jestli se sblíží, to nevím, já bych dokonce neřekl, že je vehementně proti, ale že má určité obavy z odvetných opatření arabských zemí. Já jsem mu argumentoval například tím, že teď Maďarsko dalo své obchodní misi v Jeruzalémě diplomatický status a nedělo se nic.

Tak nechme tedy zahraničí zahraničím a pojďme k nám domů, k ekonomice. Co hýbe českými médii a podle mého názoru více než médii, které si to zatím neuvědomují, ale vládou, je stav státního rozpočtu a výhled ekonomiky. Já bych se na to chtěl ze začátku podívat trochu jiným úhlem pohledu a to čistě úhlem pohledu přes státní podniky. Já jsem se díval, že státní podniky v roce 2015 odvedly státnímu rozpočtu skoro dvacet pět miliard koruna a v loňském roce už to bylo jenom patnáct. To znamená, ten přínos státních podniků klesá. Čím to je z Vašeho pohledu?

Tak to je případ od případu. Například u Lesů České republiky je to nepochybně kvůli kůrovci a u jiných podniků je to třeba díky neschopnosti jejich vedení nebo díky jiným faktorům, ale v každém případě, když už mluvíte o rozpočtu, ano, všiml jsem si, že ekonomická situace se z řady důvodů zhoršuje. Kromě brexitu a kromě těch zmíněných obchodních válek se trochu zadrhla i německá ekonomika, a já jsem říkal Andreji Babišovi, že bych věděl o prostředcích, kterými bez zvyšování daní by se dal státní rozpočet vyfutrovat.

A to?

Ale chtělo by to značnou odvahu proti lobbistickým skupinám. My už jsme tady o tom jednou okrajově mluvili. Podívejte se, náš daňový systém, pokud se nemýlím, má sto sedmdesát dva výjimek a osvobození od daně.

Ano.


Pokud hájíme princip, že pravidla platí pro všechny a to stejně, takže by žádné výjimky neměly existovat. Je-li tomu tak, tak podle paní ministryně Schillerové by odstranění těchto výjimek přineslo do státního rozpočtu několik desítek miliard korun.

To asi ano.


A to pokládám za cestu, která by sice naštvala lobbistické skupiny, které si předtím ty výjimky vylobbovaly, ale která by byla poctivá a spravedlivá vůči těm ostatním.

To asi ano, ale to by řešilo problém nejdříve, nebo přispělo by to k řešení problémů státního rozpočtu nejdříve v roce 2020.

No a co?

Protože v průběhu roku 2019 to udělat nejde. No pokud tedy odejdu od těch státních podniků k ekonomice, tak já jsem se díval na ten tlak, na ten obrovský tlak, který teď vláda vyvíjí na jednotlivá ministerstva, aby začali spořit. V příštím roce má třeba Ministerstvo dopravy ušetřit čtrnáct miliard korun. Pane prezidente, přeci možná ve druhém ročníku ekonomické fakulty Vysoké školy ekonomické se hovoří o tom, že by jaksi státní rozpočet měl fungovat proticyklicky, jinými slovy v době poklesu by měl státní rozpočet naopak investovat více a podpořit tak domácí poptávku, ale to se evidentně neděje.

Dobře, ale Vy jste sám před chvílí říkal, že Donald Trump je tvrdý byznysmen, a v českých podmínkách roli tvrdého byznysmena hraje paní ministryně financí a hraje to dobře, protože nasadí nejdříve nějakou laťku, kterou postupně snižuje.

To ano, ale to fungování toho státního rozpočtu a hospodářské politiky státu je teď procyklické. My jsme už zaspali dobu, kdy bylo možné zvyšovat daně, které se, ty daně se mají zvyšovat v  době, nebo tlak na zvyšování daní má přijít v době, kdy ekonomika roste nebo je na vrcholu, aby právě získávala rezervy na dobu, kdy ten ekonomický cyklus půjde dolů, a stát tedy mohl více podpořit domácí poptávku a investovat. Teď už je pozdě.


Ne, není pozdě. Já jsem Vám řekl konkrétní způsob, jak dosáhnout zlepšení státního rozpočtu, byť uznávám až v tom roce 2020. A již několik let, pane Soukupe, říkám, že vyhazujeme každý rok čtyřicet osm miliard korun na dotace obnovitelným zejména solárním zdrojům a nenechte si vysmát, když Vám někdo bude říkat o arbitrážích, tam je solární daň, tam jsou výkupní ceny a to bychom se dostali do podrobností, na které teď není čas. Několik let říkám, že počet státních úředníků, nikoli státních zaměstnanců, se proti mé éře, mé vládě, přesně zdvojnásobil, aniž by to bylo vidět na kvalitě jejich práce. Spíše naopak buzerují starosty nesmyslnými formuláři, jenom proto, aby je někdo nevyhodil. Poslední bod, který říkám poněkud nově, protože je nový, spočívá v tom, že my jsme se zamilovali do digitalizace, to je v pořádku, ale protože Češi si vždycky najdou nějaký tunel, tak posledním tunelem, jak říkají i zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou informační systémy, které jsou předražené a nad to nefungují.

Já u toho ale chvilku zůstanu, pane prezidente, u toho ekonomického tématu, tématu státního rozpočtu a vývoje ekonomiky, protože ta situace je podle mého názoru vážnější, než se teď zdá. Já to přirovnám možná k roku 2008, kdy ještě na začátku roku 2009 Miroslav Kalousek, tehdy ministr financí, říkal, že situace je docela dobrá, že zahraniční situace, to znamená finanční krize, která vypukla v plné síle, se Česka nedotkne, maximálně dojde ke zpomalení ekonomického růstu. A jak to dopadlo, víme oba dva. Byl to průšvih. Státní rozpočet se propadl v částce přes sto miliard korun. No, víte, já když se podívám na některá vyjádření třeba České národní banky, konkrétně Tomáše Holuba, tak ten říká, že brexit bude mít dramatický dopad, pokud nedojde k dohodě, dramatický dopad na českou ekonomiku a že ekonomický růst bude možná pod dvěma procenty. To pak bychom u daňových příjmů dospěli k částce sto miliard a možná výše. Ono to totiž vypadá, že paní Schillerová může dopadnout stejně jako pan Kalousek, pokud si toto neuvědomí.

Ale ona si to uvědomuje a právě proto vyzývá k těm úsporám. Milý pane Soukupe, Vy samozřejmě víte, co je to vata, a Vy také víte, že všechna ministerstva plus minus mají ve svých rozpočtech takzvanou vatu, kterou vydávají za rezervy. Mimochodem bylo zajímavé, že objem nevyčerpaných prostředků v těchto ministerstvech, když to sečtete, také dosahoval několika desítek miliard korun. Co z toho vyplývá? Musíme utáhnout šrouby, ne přestat investovat, to je to nejjednodušší a nejhloupější, naopak investice akcelerují ekonomický růst, ale začít konečně šetřit. Já už o tom mluvím s českými politiky několik let, příklady jsem Vám uvedl, ale teď na obzoru jsou temná mračna a proto věřím, že mně konečně tito politici, moudrému starci z  Vysočiny, budou naslouchat.

Já bych jenom nechtěl, aby se lidem neříkala pravda. Víte, když Andrej Babiš v roce 2011 začal říkat, a v lidech vyvolal dojem, že odstraníme korupci a státní finance budou v pořádku, tak říkal pravdu, řekl A, korupce je špatně a odtékají zbytečné peníze, které chybí, ale to B už neřekl, protože korupce samozřejmě nemohla za špatný stav státních financí, částečně jistě ano, ale úplně ne.


Menším dílem, ano.

Menším dílem. No, já bych jenom tady nechtěl vyvolávat dojem, že začneme šetřit a všechno bude v pořádku, protože stavbou malé zdi vlně tsunami nezabráníte, když dám takové hloupé přirovnání. Ono to totiž vypadá, že ten problém bude vážnější. Já Vám dám několik čísel. V lednu vykazoval rozpočet přebytek osm celých osm miliardy, což bylo meziročně horší o osmnáct miliard. V únoru dokonce dosahoval schodku dvacet dva a půl miliardy, pokud jsem dobře viděl odhadovaná čísla Ministerstva financí, zatímco v únoru roku 2018 byl přebytek čtrnáct, což je rozdíl třicet sedm miliard korun. Ano, Ministerstvo financí říká, že v roce 2018 se dočerpávaly evropské fondy, to znamená, tam byly mimořádné příjmy, a že je to teda v  pořádku. A pak zase nerozumím, proč se teda má začít tak šetřit. Já si myslím, že ten problém je větší, než si připouštíme.

Vy jste uvedl několik čísel, ale každé z nich je to temné mračno na obzoru. Nehrozí nám sice hypoteční krize, to je pravda, ale kdyby zde byla obchodní válka mezi dvěma největšími světovými ekonomikami a k tomu se ještě přidala obchodní válka s třetí světovou ekonomikou, to jest Evropskou unií, tak to možná bude horší než hypoteční krize.

Takže ten můj, jaksi výtku, že Ministerstvo financí se probudilo zhruba o tři roky později, než mělo, a chová se tedy procyklicky, zatímco se mělo chovat proticyklicky a tu určitou mojí obavu, že paní Schillerová může dopadnout jako Miroslav Kalousek, tedy nesdílíte?


Nesdílím, já si vážím, že třeba ministryně, i když to byl malý krok, tak snížila plánovaný deficit státního rozpočtu z  navrhovaných padesáti alespoň na těch čtyřicet miliard, a jak víte, nakonec výsledek bude tři miliardy za minulý rok plus, což je dobře. Takže jestli tady někdo rozdává předvolební dárečky a zanedbává investice, tak to určitě nebyla ministryně financí, protože ta naopak kladla důraz na investice. Já jsem podpořil ve vánočním poselství tu myšlenku dvanáctiletého národního investičního fondu a ať se šetří, kde chce, ale na investicích by se šetřit nemělo.

No, ale tím potvrzujete moje slova, protože v době ekonomického poklesu se nemá šetřit na investicích, to je základní proticyklické…

V době ekonomického růstu také ne, pane Soukupe.

No, to máte pravdu.

Na investicích se totiž nemá šetřit nikdy.

Tak, jenže Ministerstvo financí má na příští rok škrtnout čtrnáct miliard, Vy tedy říkáte, že je to jenom taková Trumpovská taktika Andreje Babiše, no tak uvidíme.
Pane prezidente, blíží se nám jaksi sjezdy politických stran. Jeden máme za sebou, ANO 2011 jaksi sjezd už mělo. Já jsem se v minulém díle k tomu moc nevracel, protože jsem vlastně nevěděl, o čem hovořit. Andrej Babiš dostal osmdesát šest procent jako předseda, Jaroslav Faltýnek obhájil svoji pozic, kritici Andreje Babiše tam neuspěli. No tak jsem si říkal, no tak o čem budeme hovořit, jestli měl Andrej Babiš dostat devadesát jedna procent nebo osmdesát tři? No tak já nevím. Chcete se k němu vrátit ještě?


Já si myslím, že to byl úspěšný sjezd. Nechci zrovna použít termínu kverulant, ale kritici neuspěli, a já si myslím, že je to rozumné. Na druhé straně soudruh Stalin kdysi napsal takovou stať, která se jmenovala Závrať z úspěchů, tato stať vyšla někdy ve třicátých letech. Já si myslím, že závrať z úspěchů může potkat každou politickou stranu, a že by bylo dobré, aby se občas zamyslela a přemýšlela, co třeba dělá chybně nebo nedostatečně dobře.

A na tu tezi, že jaksi hnutí ANO se tak trochu posouvá doprava, protože potom, co se jim docela dobře podařilo vyluxovat voliče ČSSD, KSČM a podobně, se trochu posouvá doprava a chce luxovat voliče ODS, Pirátů.

Tak to je výklad českých médií, která jsou v podstatě pravicová, včetně Babišových médií mimochodem. Takže přání otcem myšlenky. Ano, all-catch party catch-all party je normální klasická politologická myšlenka, která říká, že máte možnost všelidové strany, která vlastně zahrnuje přes střed jak demokratickou levici, tak demokratickou pravici. Samozřejmě, že je to velice obtížný úkol. Samozřejmě, že na okrajích toho politického spektra budou vždy existovat menší politické strany, například zelené, které mně, jak víte, pijou krev, a podobně.
Dobře, zatím se to daří a teď toto hnutí, jak jste správně řekl, čelí vlastně nejdůležitější výzvě ve své historii. Výzvě, která upřímně řečeno ani tak není vyvolána jím jako vnějšími okolnostmi. Zapomněli jsme u toho brexitu dodat, že je to třeba výpadek patnáct procent na těch evropských dotacích, to je také důležité říct. Tak držme mu palce, aby se mu to v zájmu České republiky podařilo překonat.

Než se dostaneme ke sjezdu ČSSD, kterému budeme asi věnovat největší část, tak bych chtěl poznamenat, že svůj sjezd budou mít i lidovci. Na svého předsedu, tedy budou volit svého předsedu, kam kandiduje pan Bartošek, pan Jurečka a pan Výborný. Oni tak nějak možná symptomaticky posunuli svoje, po americkém stylu, předvolební debaty těch předsedů do loutkového divadla Minor, napřed, to jsem si všiml. Komu držíte palce a kdo si myslíte, že z Vašeho pohledu zosobňuje správnou vizi KDU-ČSL z těchto tří šéfů?

Zrovna včera požádal o přijetí Pavel Bělobrádek, aby se se mnou rozloučil, tak jsem mu říkal, Pavle, ale ty z politiky neodcházíš, protože zůstáváš poslancem, a mohu říct, že si byl vždycky poctivý a rovný chlap a že je mně líto, že už nebudeš předsedou Lidové strany. Ano, sub rosa jsme se bavili o jeho nástupcích, ale přece ode mě neočekávejte, že Vám budu prozrazovat, co jsme si řekli, byť z mé strany to minimálně v jednom případě hraničilo s urážkou na cti.

No, můj typ na nového předsedu z těch tří, kteří kandidují na šéfa KDU-ČSL je Marian Jurečka, ale samozřejmě musíme počkat na rozhodnutí delegátů sjezdu. Mimo jiné Pavel Bělobrádek tam v křesle předsedy KDU-ČSL strávil devět let, což je mimo jiné o jeden rok více, než Vy jste strávil v křesle ČSSD.

Dobře, ale já jsem vytáhl sociální demokracii ze sedmi na třicet dva procent za těch osm let. A Pavel, tak dobře, vrátil ji zpátky do Parlamentu.

Tak pojďme k sociálním demokratům. V tomto víkendu nás čeká sjezd sociálních demokratů. Vy jste tam pozván, pronesete svůj projev. Když se budu ptát na obsah, tak mi řeknete, že mi to neřeknete, to chápu. Tak dobře, tak s jakými pocity tam jedete?


Myslím si, že ta strana udělala velmi dobře, že se zeptala svých členů ve vnitrostranickém referendu na tu kardinální otázku. To znamená, zda chtějí nebo nechtějí jít do vlády s hnutím ANO. Prospělo to i té členské základně, které se konečně někdo na něco zeptal, a vytvořilo to i důvěru vůči současnému vedení. Je mi samozřejmě líto, že vlastně z vlastního rozhodnutí z toho vedení odešel bývalý úspěšný hejtman Jiří Zimola, ale já opravdu nechci kádrovat ani sociální demokraty ani lidovce, ani představitele hnutí ANO. To je opravdu pouze a jedině jejich věc.

No, mně přijde, že sociální demokraté, zejména Jan Hamáček, jsou teď takoví optimističtí, jako kdyby se všechno dařilo. I když já nevím, ve volbách jaksi senátních, posledních volbách, které byly, příliš neuspěli, získali jednoho senátora. Ty preference se jak u které agentury pohybují mezi pěti a devíti procenty.


Dokonce dvanácti, pane Soukupe, u jedné agentury. A to je další důkaz toho, nevěřte agenturám, ať už proto, že se takto liší, anebo proto, že se nikdy neshodnou s volebními výsledky.

No, ta otázka zní, mají důvod k optimismu? Vedou to dobře? Jdou správným směrem z Vašeho pohledu?

Počkejme. Budou tady ne jenom evropské volby, ale zejména volby krajské, ty jsou nesmírně důležité. A ty parlamentní volby to už je taková třešnička na dortu. To znamená, jak si sociální demokraté vedou v krajích, to bude rozhodující.

Já bych se ještě vrátil k některým osobám. Tomáš Petříček, ten kandiduje na místopředsedu ČSSD, tak ten znova opakoval tu rétoriku, že chce získat městského liberálního voliče, to znamená lidi, kteří teď volí ANO, TOP 09 nebo Piráty. Je to správná cesta? On opakuje tu cestu Bohuslava Sobotky, Jiří Dienstbiera.

Ale Vy to sám říkáte, pane Soukupe, jestliže se nějaká cesta neosvědčila, a přesně toto je Sobotkova cesta, která vedla k těm proklatým sedmi procentům, tak jenom blbec opakuje stejné omyly dvakrát. Jára da Cimrman byl známý průkopník slepých uliček, ale v politice by takový průkopníci býti neměli.

No ale z té staré gardy místopředsedů, to znamená staré gardy, těch stávajících místopředsedů, což je Roman Onderka, Martin Netolický, Jaroslav Foldyna, Jana Fialová, tři z nich tedy Martin Netolický, Jaroslav Foldyna a Jana Fialová kandidovat nebudou a vypadá to, že jejich místa obsadí Jana Maláčová a Tomáš Petříček. Je to dobrý směr?


Nechme se překvapit, kandidátů na místopředsedy je samozřejmě vícero.

No, ono to vypadá, pokud čtu dobře vyjádření Jana Hamáčka a Tomáše Petříčka, pokud uspějí tedy ve volbách na tomto sjezdu, tak přitvrdí vůči Andreji Babišovi. Čtete to stejně?

Já už podesáté cituji slavné diktum Vladimíra Mečiara, že stupňovat slovo nepřítel znamená, že první stupeň je nepřítel, druhý stupeň je úhlavní nepřítel a třetí stupeň je koaliční partner. Takže Vám to opakuji po jedenácté.

No dobře, tak já jsem si to přečetl tak, že oni chtějí spíše soupeřit s ANO o ty voliče, které jim ANO převzalo.

Ale tak samozřejmě chcete-li soupeřit o voliče, tak musíte soupeřit i s tím partnerem, se kterým jsme ve vládě.  

Já vím, je to těžké s Vámi hovořit, protože sjezd teprve bude, a každý sociální demokrat teď se, předpokládám, dívá na televizní obrazovky, co prezident republiky Miloš Zeman říká těsně před nadcházejícím sjezdem, a chápu Vaši neochotu jaksi příliš se k tomu vyjadřovat.
Ale když si vezmu polistopadové předsedy sociální demokracie, já je vyjmenuju Jiří Horák, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Bohuslav Sobotka, to je vše. Jana Hamáčka byste zařadil kam?


Jan Hamáček je příliš nový, než aby bylo možné ho kvalifikovaně někam zařazovat, ale domnívám se, že až dosud neudělal zásadní chybu, a to je někdy v politice to nejdůležitější.

Dobře, to byla poslední otázka dnešního rozhovoru, děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente.

Až vám bude šedesát, pane Soukupe, tak mě opět pozvěte na svoje narozeniny.

Velmi rád, pane prezidente. Tak a děkuji i vám za pozornost, vážení diváci televize Barrandov, a zase příští čtvrtek u Týdne s prezidentem.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 28. února 2019

zpět na seznam zpráv