Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

7. března 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát s panem prezidentem natáčíme na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Tak, jak je zvykem, začnu těmi aktualitami, které teď hýbou veřejností nebo médii, veřejným míněním. Ta nepolitická aktualita je smutná, taková zvláštní, tragická. Došlo k napadení chovatele lvem, který ho rozsápal, a samozřejmě bulvární média i ostatní média žijou tou tragédií, protože policisté potom zastřelili toho lva i březí samici lva. Zajímavé na tom bylo to, z mého pohledu, že ten chov nebyl povolen, ten chovatel zcela evidentně neměl kvalifikační předpoklady pro to, aby takto nebezpečná zvířata choval, a současně z toho, co jsem pochopil, vlastně stát neměl dostatek možností ten chov zakázat a zvířata odebrat.

Kdybyste si pořídil například medvěda, který je teď na Valašsku, tak byste také riskoval, že Vás ten medvěd roztrhá, není-liž pravda. Takže já si myslím, že je to zbytečné riziko a že by tato zvířata měla být pouze a jedině v zoologických zahradách. Něco jiného je papoušek nebo něco podobného, ale rozhodně ne lev, medvěd, jedovatí hadové a tak dále.

V tom se shodujeme, samozřejmě ta tragédie má lidský rozměr, ten člověk zemřel, ale na druhou stranu ty příčiny vypadají jako několikanásobné možná selhání legislativy, selhání kontrolních orgánů. Takže Vy byste byl pro to, aby se ten chov těchto zvířat mimo kvalifikované zoologické zahrady zakázal?

Ano, já jsem byl dokonce jednou u jednoho chovatele, to je tak deset let zpátky, a ten měl v ohradě medvěda. A ta ohrada, to byl jenom drátěný plot. Nebylo to úplně dobré, protože ten medvěd se na mě netvářil, pardon, ne medvěd, opravuji se, lev, ten lev se na mě netvářil zrovna přátelsky. Takže v každém případě nevěnujme tomu více pozornosti, než věnuje bulvár, ale shodneme se v tom, že tato zvířata patří buď do volné přírody anebo do zoologických zahrad.

Dobře, pojďme tedy k dalšímu tématu, a to je kůrovec. Já jsem četl, že škody na hospodářských lesích mohou dosáhnout díky kalamitě, kůrovcové kalamitě až půl bilionu korun, pět set miliard korun, což je tedy shodou našeho oblíbeného tématu Zdeňka Bakaly, což je pětkrát více, než dokázal Zdeněk Bakala tedy vydolovat, vytunelovat z OKD. Máte představu, co by se konkrétně mělo dělat? Já, když jsem se díval na vyjádření představitelů státních lesů, tak těch vyjádření je tam celá řada, ale nějaký akční plán tomu chybí. Ministerstvo zemědělství o tom hovoří, ale nic zvláštního se neděje. Hovořil jste o tom s panem ministrem?


Já bych rád splatil svůj dluh panu místopředsedovi Pirátů Michálkovi, který mě jednou informoval o panu Pochem, a protože dluhy se mají splácet a protože pan místopředseda Michálek požadoval, aby se vyšetřilo, kdo za to může ve vzdálenější minulosti, tak mu dám tip. Prohlášení tehdejšího ministra životního prostředí Martina Bursíka, že je přítelem kůrovce, že kůrovec je přirozenou součástí přírody. On tehdy v Parlamentě odpovídal na interpelace poslance Látky. Prosím nezaměňovat s Láskou. A tento dobrý muž, tedy Martin Bursík, se zřejmě domníval, že kůrovec je něco jako zdravotní policie, která napadá pouze slabé stromy, nemocné stromy a ty zdravé nechává na pokoji, čímž prokázal naprostou neznalost, co to kůrovec je. Takže já jsem byl mnohokrát na Šumavě, podívat se na uschlé lesy, protestoval jsem proti tomu a bohužel, i když jsem viděl tisíce a tisíce uschlých stromů, tak pořád pod vlivem těch zelených fanatiků se s tím nic nedělalo. A teď máme ty důsledky, ten půl bilion, o kterém jste mluvil, a je to řetězová reakce, která se rozběhla. Zdá se, že dlouhodobým řešením bude vysazovat smíšené nebo listnaté lesy, protože ty kůrovec víceméně nenapadá. Ale to je opravdu řešení na desítky a desítky let.

Letošní škody se odhadují na třicet miliard korun, na těch hospodářských lesích, těch pět set miliard je odhad celkových škod způsobených kůrovcem. Zemědělci nebo lesníci říkají, že na záchranu těch porostů, na odstranění těch největších škod potřebují zhruba sedm až osm miliard korun letos. Až na to, že Ministerstvo zemědělství uvolnilo jenom jednu miliardu, o kterou je koneckonců ještě možné žádat až na konci roku. To znamená, že mně přijde tedy ta reakce státu poměrně pomalá. Ministerstvo zemědělství tedy říká, že vzhledem k platné legislativě jednat rychleji nelze, ale, ale?


Podívejte se, u každého resortu, žádný nevyjímaje, se kupí požadavky na výdaje a téměř nikde se neobjevují návrhy úspor. Já Vám například řeknu, že jsem se dozvěděl, že je neobsazeno šestnáct tisíc volných míst ve státní správě, a kdyby se tato místa zrušila, tak jste téměř na těch deseti procentech, pokud jde tedy o státní úředníky. Můžete namítnout, že je to formální změna, ale není, protože z toho mzdového fondu pro tyto lidi se samozřejmě platí i mzdy těch, kdo už tam reálně jsou, takže by se ušetřilo i na mzdách, takže to je můj drobný příspěvek, a pak by možná bylo i víc peněz na boj proti kůrovci.

No právě, já to samozřejmě chápu, tu Vaši argumentaci, těch požadavků na různé výdaje od různých resortů, ministerstev, úřadů je celá řada a Ministerstvo financí jaksi není nafukovací, respektive měšec, který má Ministerstvo financí k dispozici, není nafukovací, ale ty škody kůrovcem jsou prostě obrovské, no.

Pane prezidente, je tady věc, která se stala o minulém víkendu, a to je sjezd ČSSD. To je další z aktualit. O ní jsme ještě nehovořili, respektive hovořili jsme pouze v náznacích a Vy jste se nechtěl vyjadřovat k tomu, co tam budete říkat, na tom sjezdu, a k tomu, kdo by měl být volen a tak, protože ty personální věci byly tou hlavní částí toho sjezdu. Obecně, pane prezidente, jak jste s průběhem sjezdu spokojen?

Víte, tam se de facto střetly dva koncepty, a sice, na kterého voliče se obrátit. Já jsem ve svém projevu apeloval na to, aby si sociální demokracie uvědomila, že její přirozený volič je mezi čtyři a půl milionem zaměstnanců a dvou a půl milionem důchodců, a naopak, a to je ten druhý směr, že to není mladý, vysokoškolsky vzdělaný a velkoměstský liberál. Jednak těch liberálů zase není tolik, ale to není hlavní argument, pane Soukupe, toto zboží je již rozebráno a není na skladě. Liberály si mezi sebou rozebralo hnutí ANO, ODS a Piráti.

Ano.

Takže předpokládat, že někdo by přešel k sociální demokracii, je poněkud naivní. Přesto to tam tak v podtextu poněkud zaznívalo, no ale chtěl bych věřit, že i ti, kdo byli zastánci těch liberálů, pochopili, že to je cesta k sedmi procentům, a budou něco jako polepšený hříšník.

No, já si nejsem jist. Víte, já většinou politiky podezřívám z toho, že se snaží vycházet vstříc médiím, nebo snaží se říkat to, co chtějí média slyšet. A upřímně řečeno, média jsou ve většině, ten mainstream mediální je liberální, je nakloněn tomu městskému liberálnímu voliči, když tak udělám takovou přesmyčku. Obávám se, že ta mediální přízeň ale neznamená přízeň voličů, tedy automaticky, a možná v tom sociální demokracie trochu plave, že pochvala od novinářů neznamená přízeň voličů nebo získání voličů.

Několikrát jsem i v našich pořadech upozorňoval na to, že těch novinářů v tištěných médiích je několik desítek, to není žádná velká skupina. A dokonce jsem poněkud nezdvořile upozorňoval i na to, že velká část z nich kromě psaní komentářů v životě nic nedokázala. A když sestoupíme na internet, tak tam už je to zajímavější, tam už jsou i názory ve prospěch té velké voličské skupiny. No tak uvidíme, jakou cestou se sociální demokracie vydá.

A s personálním složením nového vedení?


Ale víte, zaprvé, lidé mění své názory, a to je normální. A zadruhé, ta argumentace ad personam nebo ad hominem, nebo jak se tomu říká, je vždycky zcestná právě proto, že ten názor se může měnit. Takže snažil jsem se bez ohledu na konkrétní osoby upozornit na tyto dva proudy, z nichž ten první dovedl sociální demokracii k sedmi procentům. No a teď jde o to změnit orientaci a vrátit se ke svým tradičním voličům.

Kteří, jaksi ten rozdíl mezi těmi sedmi procenty a těmi dvaceti pěti a podobně, tak je zřejmé, že většina z nich odešla k hnutí ANO. No tak uvidíme, jestli to bude stačit. Vy jste každopádně řekl, že budete volit do evropských voleb sociální demokracii. Mě to docela překvapilo, protože evropská kandidátka jaksi sociální demokracie je vedena panem Pocem, což je výrazně proevropský liberální politik, stávající europoslanec. Stávajícím europoslancem je tedy i Miroslav Poche, Vámi nepříliš oblíbený politik. Ten ale řekl, že svůj mandát obhajovat nebude, takže vlastně podpoříte tak trochu tu liberální?

Ale no tak. Zaprvé jsem řekl na sjezdu, že každý host má přinést nějaký dárek, a toto byl můj dárek. Zadruhé, pane Soukupe, já jsem osm let vedl sociální demokracii docela úspěšně, jak víte. A už z důvodů sentimentálních nebo nostalgických bylo toto prohlášení na místě.

Ano. Podle mého názoru ten dárek byl docela cenný, velmi cenný vůči sociální demokracii, to Vaše prohlášení, že je budete volit.

Já bych dokonce teď šel ještě dál, aniž bych přeceňoval svůj vliv. Některé odhady skutečně mluví o pětiprocentní hranici, a kdyby sociální demokracie skončila pod ní, tak se do Europarlamentu nedostane, včetně těch liberálních kandidátů. A kdyby se tak stalo, tak se v sociální demokracii opět vzbouří ti, kdo protestovali proti vstupu sociální demokracie do vlády. A protože dalo hodně práce vytvořit tuto vládu, tak bych byl nerad, aby se ta vláda kvůli tomu rozbila.

Pane prezidente, jedna z věcí, kterou jsme nezmínili, bylo jednání Vašeho, tedy v předchozím pořadu, bylo jednání Vašeho expertního týmu k otázkám bezpečnosti. Tedy k výsledkům. Já jsem se tady ptal před tím jednáním expertního týmu, jestli budete hovořit i o té policejní reformě a zrušení některých elitních útvarů policie, o prioritách policie a tak dále. Jak to dopadlo, jaký je závěr toho expertního týmu?

Zaprvé, o tom jsme primárně nehovořili. Já jsem vzal s potěšením na vědomí, že klesá míra kriminality, to je velmi dobrý výsledek. A kritizoval jsem nového policejního prezidenta přátelsky za to, že mezi své priority neuvedl ekonomickou kriminalitu. Byl jsem ujištěn, a to jak policejním prezidentem, tak panem ministrem Hamáčkem, že se to napraví a že se například finanční policii věnuje daleko větší pozornost než dříve.

To Vám slíbili, no tak to je dobrá zpráva, o tom jsme tady hovořili. A s prominutím o tom jaksi hrozícím odchodu celé řady policistů po přijetí, případném přijetí novely zákona, která jim jaksi sníží výsluhy, nárok na výsluhy. My jsme o tom hovořili, že.  O tom jste hovořili, o tom nebezpečí? Jak to vnímá policejní prezident?


Já si myslím, že zatím je to daleko, a pochybuji, že to projde právě kvůli stabilizaci ne jenom policistů, ale například i hasičů, vojáků, těch skupin je daleko víc. Výsluhy jsou jednou vybojovaná záležitost. Můžeme se samozřejmě ptát, proč je nemají například i lékaři, kteří také zachraňují lidské životy, ale vést tuto diskuzi je trochu bezpředmětné, protože, jak se říká, jednou vybojovaný benefit, tak to už nikdo nevrátí zpátky.

Nebo co peklo jednou schvátí, to už nenavrátí.

Tak, tak.

Pane prezidente, další téma, aktuální téma, které tedy mě osobně zaujalo, bylo prohlášení ministra Petříčka, že chce v Praze zorganizovat konferenci o odzbrojení a že by byl rád, pokud by se účastnil prezident Putin, prezident Trump a dokonce možná čínský prezident Si Ťin-pching, no. Já nevím, jestli je to vážné téma, nebo legrační. Myslíte si, že to myslel vážně? Věděl jste o tom? A koneckonců Andrej Babiš, předseda vlády, říkal, že o tom neví, o téhle iniciativě.

Já také ne. Já si myslím, že je to tak trochu výstřel od boku. Oddělme dvě věci. Jednak to téma je zajímavé. Praze by to jistě přineslo prestiž. Já sám mám dobré vztahy s ruským a čínským prezidentem, věřím, že Andrej Babiš zejména po dnešní návštěvě v Bílém domě bude mít dobré vztahy s prezidentem Trumpem. Takže to je jedna věc.

A druhá věc, ten výstřel od boku, kdy se to neprojednalo s prezidentem, ve vládě, obávám se, že ani v sociální demokracii, to je prostě amatérismus a já amatérské akce nemám příliš rád. Takže já jako obvykle svolávám na Hradě pravidelné asi tak čtvrtletní porady ústavních činitelů, nemám nic proti tomu zařadit tento bod na agendu, ale na druhé straně uvědomte si, že by to znamenalo obrovskou přípravu a zejména tu agendu, kdy musíme říci, jaké zbraňové systémy by měly být předmětem takové odzbrojovací konference, tak to ještě vůbec nezaznělo, takže byl to tak trošku ukvapený výstřel do tmy.

V tom se asi shodujeme, já jsem to nazval velké sny malého člověka. Já jsem si uvědomil, uvědomuji si samozřejmě, jak by to bylo složité, a takto to vystřelit od boku, aniž by to bylo konzultováno tedy ne jen u nás, ale samozřejmě i s těmi případnými partnery, což jsou Spojené státy, Čína a Rusko, tak asi bylo trochu předčasné, no.

Když jsme u toho Ruska, Vy jste včera jednal s ruským ministrem průmyslu a obchodu Denisem Manturovem. Ta první otázka je, o čem? A ta druhá otázka je, jestli jste zachytil ten spor mezi Ruskem a Českem, protože údajně české úřady nepustily do České republiky jednoho z členů delegace, protože je spojen s tajnými službami, a Rusové hned říkají, že můžeme čekat odvetu.

Nejdříve k té první otázce, o čem. Tam byla dvě témata. Zaprvé jsme konstatovali, že objem obchodní výměny mezi oběma zeměmi se za poslední dva roky zvýšil o třicet procent, což je krásné číslo. Předtím klesal, teď roste, totéž se mimochodem týká i růstu počtu ruských turistů, což je také dobře.

Zadruhé, protože já vyznávám ten princip ekonomické diplomacie, jsem se živě zajímal o případy ruských podniků, které neplní své závazky, a když česká strana v Rusku investuje a je pojištěna EGAPem, tak ten EGAP to musí zaplatit. Jde to tedy z výdajů státního rozpočtu a těch případů je několik, Krasavino, Poljarnajo, a já myslím ještě jeden nebo dva. No a z tohoto důvodu jsem na to pana ministra Manturova upozornil.

K Vaší druhé otázce, já to pokládám za dost hloupou provokaci, protože vím, že ruská delegace dokonce uvažovala, že se otočí a vrátí se zpátky, a protože tady byla mezivládní komise, která má pro dobré hospodářské vztahy svůj význam, tak by to na dlouhou dobu narušilo hospodářskou spolupráci. Jsou, pane Soukupe, lidé, kteří neumějí nic jiného, než dělat hloupé provokace. My jsme to nedávno probírali v kauze Huawei, kdy jsme si říkali, že i Donald Trump teď prohlásil, že nebude blokovat Huawei na americkém trhu, předtím totéž prohlásili Angličané nebo Němci. Byly také hloupé provokace tohoto typu. Takže nemávněme nad tím rukou, ptejme se, kdo škodí a kdo prospívá ekonomickým vztahům, ať už s jakoukoli významnou zemí.

No, ten význam Ruska, já jsem se díval, ono je až třináctý nejdůležitější obchodní partner České republiky. To znamená, zdaleka není v té jaksi nejvyšší lize našich obchodních partnerů. Z pohledu jaksi vývozu je třinácté, to znamená, naše podniky nevyvážejí příliš mnoho. Z pohledu dovozu je sedmé, což tedy upřímně řečeno vzhledem k tomu, že dovoz je energetický, ropa a tak dále, také není příliš mnoho. Pokud dám ale stranou země Evropské unie, tak je Rusko druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem hned po Spojených státech.

No právě.

Tak, a na jednu stranu není to příliš dobré, třinácté místo, ale vzhledem k velikosti trhu Ruska, je to příležitost. O čem konkrétně jste hovořili? Kde jsou konkrétní možnosti jaksi zvýšení té hospodářské spolupráce? Protože ty čísla nejsou dobrá.

Souhlasím, jenom bych rád připomněl, že čínský trh je ještě desetkrát větší než trh ruský, a v obou případech hovoříme o stejných tématech, to znamená o uplatnění našich exportérů například v oblasti leteckého průmyslu, zbrojního průmyslu a tak dále a tak dále. Těch komodit je celá řada. Mimochodem pravda je, že když jsem jel do Ruska, tak se mnou bylo sto dvacet pět podnikatelů a byla to největší podnikatelské mise za posledních dvacet pět let. Takže si uvědomte, že ti lidé tam jeli zcela dobrovolně a že tam, jak jste sám řekl, cítí nejrůznější příležitost v nejrůznějších komoditách.

Vidíte to jako reálné, že se ty jaksi první kontakty, ty otevřené dveře tou ekonomickou diplomacií přerodí v reálný byznys, reálnou spolupráci českých podniků?

Někdy ano, někdy ne, koneckonců v řadě případů už některé české firmy jsou na ruském trhu etablovány, jiné si ty kontakty teprve budují. Určitě tady bude nějaká ztrátovost. Já vždycky těm podnikatelům říkám, musíte se na tu schůzku připravit. Není možné, abyste teprve na letišti se rozhlédli a řekli, tak a teď si budu hledat partnera.

Ano a začali hledat na internetu v mobilním telefonu, s kým by asi tak začali hovořit.

Právě.

Když jsme u té ekonomické diplomacie, Vy jste zmínil Čínu. Mě teď v minulém týdnu zaujala jedna zpráva. Čína investuje obrovské prostředky do svého projektu Pás a stezka, Vy jste říkal, že se budete snažit, abychom byli jaksi do tohoto projektu zahrnuti, protože zatím je tam, pokud vím, Polsko. Ta cesta vede Polskem. A v tomto týdnu Itálie řekla, že by byli rádi, kdyby se podařilo vyjednat zapojení Itálie do projektu Pás a stezka, což je tedy poměrně průlomové, protože to je tradiční evropská demokracie a italská ekonomika je, myslím, sedmá největší na světě. To je první otázka.

Ta druhá je ta reakce Spojených států, které okamžitě reagovaly kritikou Itálie, a říkaly, že snaha Říma jaksi žádné spolupráci nepomůže a naruší vztahy se Spojenými státy. Mě to překvapilo.

Podívejte se, tady je konkurenční boj. Každá země hájí svoje národní zájmy. Samozřejmě, že Čína je konkurentem Spojených států. Mimochodem, jak byla ta kauza Huawei, tak jsem si vytáhl spektrum počítačových produktů a počítačových firem a překvapilo mě, že devadesát procent z nich jsou čínské firmy, byť pod tradičními názvy, jako je třeba Nokia nebo Motorola a tak dále a tak dále. Devadesát procent, takže já samozřejmě chápu, že Američané bojují za Apple, ale bojovat se má čestnými, nebo alespoň ne zcela nečestnými prostředky jako obviňování, nedoložené obviňování z bezpečnostního rizika. Ten strach z té konkurence vlastně dokazuje určitou slabost, a to není nikdy dobře.

Mimo jiné Huawei se začal bránit soudně a ve Spojených státech podal několik žalob, myslím, že u federálního soudu v Texasu, proti postupu americké vlády. Podal i žaloby na neplatnost některých opatření, zákonných opatření americké vlády, takže zdá se, že Huawei se začíná bránit. Tak já budu doufat, že ten postup české vlády a české
ho úřadu pro kybernetickou bezpečnost nebude tedy také předmětem žaloby Huawei proti České republice. No uvidíme.

Zatím došlo k tomu, že byl zrušen tendr na Moje daně nebo daňový portál, právě kvůli tomu, že byl pokus vyloučit Huawei. Když ani Trump nechce vylučovat Huawei, tak proč máme být papežštější než papež a servilně se podbízet někomu, kdo to vlastně ani příliš nechce.

Pane prezidente, další takovou aktualitou nepříjemnou pro Andreje Babiše v tomto týdnu je informace, kterou uveřejnilo několik serverů, že policie rozjela jaksi vyšetřování druhé větve Čapího hnízda. Tentokrát má jít o daňové úniky nebo neoprávněné odpočty daně z přidané hodnoty. Jednoduše řečeno, ta farma Čapí hnízdo, aby měla na svůj provoz a splátky úvěrů, tak fakturovala propagaci jednotlivých podniků firmy Agrofert, pokud jsem dobře informován, a v tom měly tedy být účetní a daňové předpisy. Seznámil jste se s tím?

Trochu ano, i když jenom velmi, velmi okrajově. Koncem dubna má pan Šaroch a pan Nevtípil ukončit již třikrát odložené vyšetřování kauzy Čapího hnízda. Já vím, že je to druhá větev, ale myslím si, že nakonec se tyto větve možná dají dohromady. Pokud tedy bude podána obžaloba, nechme ji proběhnout a nechme soud, ať rozhodne. Já vím, že spousta novináříčků už teď vynáší nejrůznější rozsudky, ale já nejsem novináříček.

Já tedy licenci daňového poradce mám, tak jsem se na to jaksi díval, tedy v novinách samozřejmě, já nemám žádné informace, které nebyly zveřejněny. No, víte, mně to přijde, ano, to, co se píše v novinách, může mít reálný základ. Nevím, jaké má policie důkazy, nevím, co se tam dělo, takže jsem k tomu poměrně zdrženlivý, ale pokud šlo o desítky a stovky milionů korun v daňových, potenciálních daňových únicích a vedle toho Andrej Babiš zavádí EET do malých hospod, no nevím, jak se ty hospodští cítí.


V každém případě opakuji ještě jednou, vyčkejme na výsledek soudního projednávání, protože ani Vy, ani já nejsme soudci.

Pane prezidente, Andrej Babiš, když už jsme u něj, dnes tedy bude přijat americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Když jste o tom jednali, shodli jste se na tom, jaké požadavky tam mají zaznít, na tom jednání?

Ale myslím, že v zásadě ano. Samozřejmě, že americká strana bude lobbovat za Westinghouse, mimochodem u mě lobboval stejným způsobem i americký velvyslanec King a americký ministr energetiky Perry. No já jsem oběma říkal, tak to je hezké, že lobbujete, ale Westinghouse byl nedávno blízko bankrotu, požádal o ochranu před věřiteli, nu a teď je v kanadských rukou a já nechci nic jiného, než aby se s každým uchazečem o dostavbu ať už Temelína nebo Dukovan zacházelo stejně, a ne z nějakých jiných než ekonomických důvodů. Takže to byla jedna tématika. Shodli jsme se, že v každém případě je dobré se ohradit proti americkému úmyslu na dovoz, tedy cla, celní bariéry na dovoz evropských, tedy především německých aut, protože by to zprostředkovaně postihlo i českou ekonomiku, zejména přes komponenty. No a já jsem navrhoval Andreji Babišovi, ať jako dárek, před chvíli jsme mluvili o dárku na sjezdu sociální demokracie, tak ať jako dárek Donaldu Trumpovi dá přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, protože to je věc, kterou dlouhodobě prosazuji.

Víte, pane prezidente, když jsem viděl ty přípravy Andreje Babiše a ty fotografie, které uveřejňoval ze své návštěvy, jak stojí před Bílým domem a tak dále, tak nevím proč, ale já jsem si vzpomněl na film Vrtěti psem, kde americký prezident jaksi, nebo tedy kandidát na prezidenta vyvolá válku s malou nevýznamnou zemí jenom proto, že může. No, já nevím, proč jsem si na to vzpomněl, ale myslíte si, že Američané nás opravdu berou vážně?


Tou zemí, pokud mě paměť neklame, byla Albánie.

Ano.

A, jak víte, skončilo to doslova neslavně. Ale já jsem pro to mít dobré vztahy se všemi významnými zeměmi, a z toho vyplývá, že ty dobré vztahy mají být založeny především na ekonomické spolupráci.

Dobře, tak nechme Ameriku a pojďme do Evropy. Čekají nás evropské volby, už deváté evropské volby. Mě na tom zaujalo několik věcí. Ty vysoké výdaje politických stran, které plánují do těch volebních kampaní, dokonce ANO chce utratit až třicet pět milionů korun a další strany nezůstávají příliš pozadu. To znamená, podle mého názoru v tom vidí velkou důležitost, protože opravdu utratí stovky milionů korun za kampaň. A také mě zaujalo to, že podle CVVM, já vím, nemáte rád ty výzkumné organizace, ale ta říká, že voleb se může účastnit skoro až třicet procent lidí, což by znamenalo, že i lidé tomu dávají velkou důležitost. A Váš názor?

Tak zaprvé, bude to kolem dvaceti procent plus minus, protože nezapomeňte, že v těch třiceti procentech jsou lidé, kteří uvažují, že se zúčastní, nikoli, že jsou rozhodnuti se účastnit, to zaprvé.

Zadruhé, já jsem tady kdysi označil evropské volby za volby druhého řádu. Myslím, že se také ozvala od někoho kritika, můj argument byl velmi prostý, a to je volební účast kolem dvaceti procent. To znamená, když jenom dvacet procent občanů považuje evropské volby za důležité, jsou volbami druhého řádu.

Ale tady je zajímavé něco jiného, pane Soukupe, v podstatě, když je tomu tak a je tady ta dvacetiprocentní volební účast, no tak na ní vydělají strany, které mají takzvané hardcore, to znamená kamenné, tvrdé, přesvědčené voliče. Když se na ty strany podíváte, tak já vím, že Piráti prohlašují, že dostanou dvacet procent, ale zase některé analýzy říkají, že Piráti mají poměrně vlažné voliče, takže možná, že je to trošku přecenění. Na druhé straně třeba komunisté mají poměrně silný hardcore, který se projevuje právě při té nízké volební účasti, no a ti zbývající, ANO nebo ODS a možná i sociální demokracie jsou tak někde mezi těmito dvěma extrémy.

Pane prezidente, všechny strany, většina stran, které budou kandidovat, těch hlavních, už uveřejnily své lídry, ty, kteří povedou kandidátky. Je mezi nimi někdo, kdo Vás zaujal nebo překvapil?

Já jsem kdysi říkal, že nejzajímavější lídr byl Jan Keller, který ale už nechce kandidovat za sociální demokracii, a je mi to líto, protože to byl brilantní intelektuál, nebo je a pevně doufám, že i nadále bude psát svoje články do deníku Právo, protože to je snad jediný důvod, proč ten deník číst.

A pokud jde o ty ostatní, tak já znám vcelku dobře Jana Zahradila, vážím si ho pro konzistenci jeho postojů. Co se týče hnutí ANO, tak bohužel ty dvě europoslankyně neznám. Znal jsem ke své vlastní škodě Pavla Teličku, ale ten si možná vytvoří vlastní stranu, stejně tak jako ten, jak se jmenoval, už jsme ho tady…

Štětina.


Pan Štětina, už jsme ho tady jednou probírali v poněkud jiné souvislosti, tak doufám, že neprojdou, ale to se uvidí. Takže kdo tam ještě je, komunisté měli kdysi Mílu Ransdorfa, ten už je bohužel po smrti.

Pavel Svoboda z KDU-ČSL, poměrně výrazná tvář.


No, jak pro koho. Já, upřímně řečeno, ho za příliš výrazného nepokládám, ale třeba dělá takovou černou méně viditelnou práci v Evropském parlamentu, které si člověk jako já ke své vlastní škodě nevšimne.

SPD, lídrem kandidátky SPD bude Ivan David, Váš bývalý ministr zdravotnictví. Jak na něj vzpomínáte?

Já si ho velice vážím, a to ne jenom jako ministra zdravotnictví, ale protože místo četby tištěných médií už většinou přecházím na internet, tak tam má občas některé velice zajímavé a zejména argumentované vystoupení nebo články. Takže myslím si, že je to dobrá volba.

Já mám jenom takovou poznámku, lídryně kandidátky ANO Dita Charanzová, já ji osobně neznám, nikdy jsem ji neviděl, ale četl jsem její vyjádření, viděl jsem v televizi, jak vystupuje, jak argumentuje. Mně to přijde, je velmi zajímavá politička, já jsem byl překvapen. Možná jedna z nejvýraznějších, tedy potenciálně nejvýraznějších tváří ANO a možná je škoda, že bude ukryta v Bruselu a nezúčastní se politiky v Česku.

Je to možná pravda, já jsem ji viděl jenom na fotografii a musím uznat, že je to hezká žena.

To ano, ale i dobře mluví a dobře argumentuje, dobře formuluje, no tak uvidíme.

Pane prezidente, za pár dní nebo týdnů uplyne dvacet let od našeho vstupu do NATO, Vy jste v té době byl premiérem České republiky. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Tehdy jsme vstupovaly do NATO tři země, Česká republika, Polsko, Maďarsko. Slovensko, jak víte, kvůli Mečiarovi vstoupilo o něco později. Krátce po našem vstupu, asi tři neděle, bylo bombardování Jugoslávie, tak na to vzpomínám velmi nerad. Tehdy jsme byli v situaci, že jsme tam byli nováček, a zablokovat něco tři neděle po našem vstupu nebylo úplně fair, ale i tak jsme byli poslední vláda, která s tím bombardováním vyslovila souhlas. Doslova poslední a ještě nám volali a říkali, všichni už souhlasí, jenom vy ještě jednáte.

To je velmi kontroverzní.

Jenom, abych to dopověděl, ale pak vzpomínám na daleko důležitější věc, a to bylo září 2001, newyorská dvojčata. A já teď, teď Vám prozradím, co budu říkat ve svém projevu na Hradě. Budu říkat, bylo jasné, že NATO je obranná instituce, ale obrana znamená bránit se proti nějakému jasnému zlu nebo nepříteli. No a tím nepřítelem je mezinárodní terorismus. A budu také apelovat na to, abychom neopouštěli Afghánistán, abychom nevrátili vládu nad touto zemí do rukou Tálibánu, který už jednou organizoval právě ten útok na newyorská dvojčata. No a samozřejmě budu kritizován těmi, kdo vidí největší nebezpečí v Rusku nebo v Číně, zatímco já ho vidím v tom mezinárodním terorismu.

V té smlouvě o NATO je doslova napsáno toto, jde o politickou a vojenskou alianci, jejímiž hlavními cíli jsou kolektivní obrana jejich členů a zachování demokracie a míru v oblasti severního Atlantiku, konec citátu. Jde o vojenskou a politickou alianci. Která z těch dvou složek z Vašeho pohledu teď převažuje? Politika, nebo vojenství?

Já myslím, že vojenská, ale mimochodem už to dávno není jenom severní Atlantik, to zajisté uznáte, že NATO se od té doby rozšířilo. Vojenská proto, protože ta politická je na úrovni řekněme Evropské unie nebo vlády Spojených států, která se někdy snaží spíše reorientovat svoji pozornost do pacifické oblasti. Vidíte, zase to není severní Atlantik jako v gründerských počátcích. Takže ano, je to vojenská aliance. Je zapotřebí, aby byla dobře vyzbrojena, a znovu opakuji, aby si uvědomila, kdo je hlavní nepřítel, protože teď je tady taková euforie. Islámský stát byl poražen v Sýrii, byl poražen v Iráku, no je to sice hezké a jsem tomu rád, ale ten Afghánistán, ten může být ještě velký a velký problém.

Pane prezidente, jaksi v oblasti vojenství a NATO se hodně diskutuje ta dvouprocentní, jaksi dvě procenta z HDP, které by měly podle těch závazků, které vůči spojencům máme, být investovány do vojenství nebo do obranného rozpočtu. My teď máme zhruba jedna celá jedna, takže se tomu zdaleka neblížíme, ale na druhou stranu není to trochu jenom taková hračka, takové trochu symbolické číslo. Když jsem se díval na Řecko, tak to ty dvě procenta plní, ale sedmdesát procent z těch výdajů jde na platy, penze, různé výsluhy a tak dále. To znamená, že jaksi s obranou Řecka toho mnoho společného nemá.

Řecko dává na obranu poměrně velké prostředky hlavně kvůli Turecku, protože tam je dlouhodobá animozita podobně jako animozita mezi Polskem a Ruskem například. Když jsem byl premiérem, tak za celé čtyři roky mé vlády byla dvě procenta výdajů na obranu z hrubého domácího produktu, a nikdo to ani moc nezdůrazňoval, považovali jsme to za samozřejmé, no a teprve později to procento začalo klesat. Čili nedělejme z toho fetiš, já jenom upozorňuji, že tam je také požadavek, aby minimálně dvacet procent šlo na investice, tím odpovídám na tu Vaši poznámku o Řecku, že. Protože samozřejmě, že když nebudeme modernizovat naši armádu, no tak se může stát, že ti islámští teroristé nám ještě způsobí řadu vojenských porážek.

Zůstaňme chvilku u zahraničí. V tomto týdnu francouzský prezident Emmanuel Macron uveřejnil v několika evropských denících a časopisech svoji stať nebo článek nebo úvahu, četl jste jí?

Ano, četl.

On tam, tedy je několik tezí, ke kterým se chci vrátit, a z mého pohledu to byla trochu taková jako zvláštně, možná trochu arogantní, možná trochu koloniální ukázka jaksi určité nadřazenosti, protože například se má zřídit evropská agentura na obranu demokracie. Má se zřídit společná ochrana hranic, má se výrazně změnit Schengenský prostor, má být společný azylový systém. Má být jednotná minimální mzda v Evropské unii, má být společný postup evropských investorů ve strategických oblastech a tak dále a tak dále.

Tak jediná věc, kde bych souhlasil, je ta společná ochrana hranic. Nějaký institut na obranu demokracie pokládám za poněkud nadbytečný. Mimochodem, pane Soukupe, často instituce na obranu demokracie se prokázaly jako výsostně antidemokratické. Všichni to známe i z českého politického prostředí. A jinak samozřejmě, že Francie byla kdysi velmocí, dnes je dejme tomu významnou zemí a občas ta významná země projevuje určité ambice. Je potřeba o těchto ambicích jednat, ale není potřeba všechno akceptovat.

No, tak třeba ta společná azylová politika, to mně přišlo takový trochu červený hadr pro Maďarsko, Polsko, možná i pro nás, na Slovensko, protože na tom nejsou schopni se dohodnout politici už mnoho let a najednou je tam…

No a kromě toho například společná minimální mzda by znamenala společnou ekonomickou úroveň, což zdaleka a zdaleka není.

No, takto to je myšleno, abychom jaksi nižšími mzdami, jaksi nedělali ekonomický dumping pro ty bohatší země, jinými slovy to je zcela zřejmě myšleno proti novým, proti ekonomickým zájmům nových členských zemí. Tam nic jiného není.


Naopak, tak kdyby byla stejná minimální mzda ve všech zemích, tak pokud mě paměť neklame, tak někde jako je, myslím, že je to Lucembursko, neberte mě za slovo, tak je minimální mzda padesát pět tisíc korun. Tak zkuste zavést minimální mzdu ve východo a středoevropských zemích a uvidíte, jak dopadnete.

No, dopadneme tak, že většina podniků zkrachuje, protože na to nebude mít peníze.

No samozřejmě.

A francouzský prezident tím myslí vzkaz francouzským podnikům, přestaňte investovat ve východní Evropě a vraťte se zpátky domů.

Ale tak to říká třeba Trump o amerických investicích v zahraničí. Je to takový přirozený nacionalismus. Ale víte, já se vždycky řídím jednoduchou zásadou, ať ten podnik jasně řekne, co je pro něj výhodné, a ať ho násilím nenutíme k tomu, aby jednal proti svým zájmům. No a, jestliže máme pocit, jako teď třeba u Googlu, že nám prchá do daňových rájů, no tak zaveďme digitální daň, jako ji teď zavádí Rakousko. Díval jsem se, jaký by to byl přínos pro státní rozpočet, no tak zhruba jedna miliarda korun. Čekal jsem víc, ale odhady jsou opravdu ta jedna miliarda korun, ale jinak nemá cenu nakazovat třeba Googlu, co má dělat, kam se má vrátit, kde má zůstat, odkud má odejít. To už by byl takový dirigismus, a to není pro zdraví těch podniků nikdy dobře.

Tak jste liberální ekonom, jste ekonom, který zastává volný trh.

Ale já jsem člověk, který zastává názor keynesiánský. To znamená, že za určitých podmínek můžete ekonomiku ovlivňovat, ale teď jsem Vám řekl konkrétní příklad, a to je ta digitální daň. Ne že budete platonické výzvy tomu či onomu podniku, hoši z vandru domů, vrať se, vše odpuštěno.

Pane prezidente, náš čas se pomalu blíží ke konci a já mám úplně poslední otázku z domácí ekonomiky. Ministryně financí Alena Schillerová jaksi vyjádřila v nějakém mezirezortním řízení, a ty informace okamžitě unikly na veřejnost, že by navrhovala nebo chtěla prodiskutovat, abych byl jaksi korektní, zrušení platby státu za státní pojištěnce. To znamená důchodce, nezaměstnané, děti a tak dále a kompenzovat to tedy zvýšenými odvody těch ekonomicky aktivních. Jak se na ten záměr tváříte?

Víte, tady je ďábelský ekonomický trojúhelník trochu podobný Bermudskému trojúhelníku, kde jeden z vrcholů tohoto trojúhelníku jsou investice, druhý životní úroveň a třetí zachování stability státního rozpočtu. Takže tento návrh by ušetřil státnímu rozpočtu asi sedmdesát miliard korun, ale na druhé straně, jak jste sám řekl, by zatížil jak podnikatele, tak ale i zaměstnance vyššími odvody. Prostě vždycky platí, něco za něco. A protože jsme si minulý týden říkali, že temná mračna ovinula, to je taky ze Švejka, že jo, temná mračna ovinula naše mocnářství, takže hrozí přinejmenším zpomalení ekonomického růstu, no tak tato úvaha je zcela legitimní, ale zaregistroval jsem silné protestní hlasy a z těch, které byly pro, byla vlastně jedna okrajová zdravotní pojišťovna, a to je trochu málo.

Dobře, pane prezidente, náš čas vypršel. Já Vám děkuji za rozhovor.


Nevypršel, nevypršel, protože já si Vás dovoluji pozvat na neděli na setkání s mými příznivci a stoupenci, kde bude koncert Mireille Mathieu, a zatímco minule na prezidentském plese jste chyběl, protože Vaše dcera měla maturitní ples, tak doufám, že tentokrát chybět nebudete.

Pane prezidente, děkuji za pozvání, moje dcera žádný maturitní ples nemá, což by byl tak jediný důvod, proč bych Vaše pozvání odmítl, takže potvrzuji takto před kamerou svoji účast. Děkuji Vám.

Budu se těšit.

Děkuji Vám.

Krásný den.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 7. března 2019

zpět na seznam zpráv