Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

14. března 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, s prezidentem České republiky panem Milošem Zemanem, tentokrát natáčíme v Lánech. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, pojďme k našemu rozhovoru. Máme zhruba čtyřicet pět minut, které se zdají dlouhým časem, ale nám to vždycky uběhne velmi rychle. Já začnu jako vždycky těmi aktualitami, které přinesl minulý týden.

Jedna z těch věcí jsou potíže firmy Boeing. V celé řadě zemí, v podstatě ve většině zemí, které tato letadla provozují, a hovořím o letadlech 737 Boeing verze MAX, je zákaz létání s těmito stroji a musí být na zemi. Já vím, nejste expert na letecké nehody, byly tam dvě nehody, které vykazují podobné znaky, ale mě na tom zaujala jedna věc. Evropská agentura, evropský kontrolní úřad zakázal lety těchto letadel, ale v té době, kdy ten zákaz přišel, byla dvě česká letadla ve vzduchu, a ta zmateně kroužila okolo Černého moře a nakonec jedno přistálo v Tunisku a druhé v Turecku. Bylo to nezbytné?

Já samozřejmě musím uznávat princip předběžné opatrnosti. Ač, jak správně říkáte, nejsem letecký odborník, když v krátkém intervalu za sebou spadnou dvě letadla téhož typu, pak už je to důvod k zamyšlení. Nechci být tak cynický, abych se domníval, že za tím může být i konkurence leteckých společností či leteckých výrobců. V každém případě lidské životy jsou natolik cenné, že bude nezbytné prověřit tento typ letadel a identifikovat případnou poruchu, která způsobila ony dvě havárie.

No mně tady šlo spíše o ty lidi. To, co říkáte, je naprostá pravda. Bezpečnost leteckého provozu má naprostou prioritou. Jen bylo trochu zvláštní, že ta letadla jaksi byla ve vzduchu, zákaz přišel, nedostala šanci přistát v cílové destinaci, nesměla přistát v Evropě. Musela přistát někde jinde a já bych tedy v kůži těch Čechů, kteří letěli z dovolené, být úplně nechtěl, protože ti samozřejmě netušili, co se děje. No dobře.

Pane prezidente, pojďme k aktualitám jaksi vnitropolitickým. Včera Poslanecká sněmovna schválila vznik té Národní agentury pro sport, která má vzít agendu sportu, financování sportu a řízení sportu z pohledu státu z Ministerstva školství. Je to dobrý krok?

Já váhám. Na jedné straně já mám sympatie ke sportu či tělovýchově a musím splácet svůj dluh, protože tělovýchovná organizace v době, když jsem jinak nemohl pracovat, se mě ujala a dala mně zaměstnání. Já si toho vážím a rád jí pomůžu, a naopak jí nebudu kazit její práci. Na druhé straně je samozřejmě pravda, že je to vznik nové instituce, tedy nového úřadu, tedy nových úředníků, a kromě toho tak nezávislé, že nebude závislá ani na té Poslanecké sněmovně, která to teď schválila. Takže jestliže z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se vyčlení ti úředníci, kteří se tam zabývají sportem, a jestliže se nebude počet těchto úředníků dále zvyšovat, tak budiž. Pokud to bude cesta k dalšímu bobtnání úřednického aparátu, takže ty peníze ani tak nepůjdou za sportovci, jako právě za úředníky, tak jsem samozřejmě proti.

Tak to máte naprostou pravdu. Já předpokládám, že ti úředníci, kteří jsou na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy a doposud to dělají, tedy dostanou nabídku z té agentury, protože přece jenom už tu práci umějí a znají a tak, a kam by tedy také šli, protože ta agentura bude muset nějaké nabrat. Oni tedy říkají, že to nebude pro státní rozpočet dodatečným výdajem, ale víme, jak funguje Murphyho zákon, jakmile zřídíte jeden úřad, nabalí se úředníci, úředníci a úředníci. Mimo jiné prý se říká, že jakmile se na jakémkoliv ministerstvu objeví prázdná místnost, z nějakého důvodu je do měsíce zaplněná úředníky. No, ale ten vznik má být především proto, té agentury, aby se ztransparentnil chod peněz, aby se odstranilo podezření z korupce, aby tedy sport byl spokojenější. No, já z toho, co se říkalo, psalo, to, co bylo schváleno, si tedy nejsem zcela jist, ale asi až budoucnost ukáže, nevím.


Nechme ji pracovat, ať předloží výsledky, pak ji buď budeme chválit, nebo kritizovat.

Pane prezidente, ještě jedna aktualitka z včerejší Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna schválila novelu jaksi cizineckého zákona, který říká, že bude snadnější zrušení povolení k pobytu cizinců, kteří tady jsou odsouzení třikrát za úmyslný trestný čin. Já se přiznám, že jsem ten zákon dopodrobna neznal, a tam doposud byly čtyři úmyslné trestné činy, teď to snížili na tři. No když někdo tady spáchá úmyslný trestný čin,…

No právě.

… tak nestačilo by už jednou, aby byl vyhoštěn?


Ano. Doufejme, že ta tendence půjde tímto směrem, že Sněmovna se vyřádí na dvou dalších zákonech, jeden, dva úmyslné trestné činy a další jeden úmyslný trestný čin. Máte naprostou pravdu, pane Soukupe, jestliže cizinec se tady dopustí úmyslného, nikoli nedbalostního trestného činu, tak má být okamžitě vyhoštěn. Nemá se čekat, až to udělá ještě dvakrát.

Přesně tak. Tedy když chce u nás žít, musí dodržovat naše zákony, pokud způsobí úmyslný trestný čin, nemá tady co dělat. To je moje selská logika, ale možná k ní časem dojdeme, jak říkáte, jako Poslanecká sněmovna.

Pane prezidente, ještě jedna věc mě docela zaujala, vyšly jaksi údaje Ministerstva zdravotnictví o hospodaření zdravotních pojišťoven za minulý rok, a tam došlo k tomu, že zdravotní pojišťovny hospodařily s přebytkem čtrnáct a půl miliardy korun, což je docela pozitivní zpráva. Na druhou stranu pořád slyšíme, jak se ve zdravotnictví nedostává peněz na to, ono, tyto operace, jiné operace. Jste spokojen s tím výsledkem hospodaření?

Ano, jsem. Já si myslím, že je to něco jako rezervní fond, můžeme to tak nazývat, a protože se celkem všichni včetně mě shodují v tom, že dojde ke zpomalení ekonomického růstu, no tak rezervní fondy v takové situaci jsou nezbytně nutné, takže zaplať pán bůh za něj.

Na štěstí zdravotní pojišťovny mají limitovány své provozní výdaje částkou tři procenta z vybraných peněz, tak lze očekávat, že tento rezervní fond nespotřebují na svůj provoz, protože víte, jak to chodí v orgánech státní správy nebo ministerstev. Jakmile na konci roku zbydou nějaké peníze, je horečná aktivita, aby se rychle utratily. Vy jste tomu dokonce říkal mikulášská nadílka. Naštěstí u zdravotních pojišťoven tohle není možné, takže lze očekávat, že ty prostředky budou použity na zdravotní péči, no doufejme.

Pane prezidente, o jedné věci jsme tady příliš nemluvili, a to byla návštěva Andreje Babiše v Bílém domě, a já nemám příliš mnoho otázek, už padlo snad o tom výletě premiéra skoro všechno. Jestli se Vás můžu zeptat na tu nejjednodušší otázku, jak to hodnotíte?

Velmi pozitivně, a to minimálně ze dvou důvodů. Andrej Babiš tam hájil zájmy Evropské unie, což je v naprostém pořádku, protože ty jsou i zájmy České republiky. Mám tím samozřejmě na mysli ta cla na vývoz evropských, to jest v podstatě německých aut, což by zasáhlo i českou ekonomiku.

Zadruhé, hájil i české národní zájmy, a to je téma, o kterém jsme spolu nedávno mluvili, když jsem Vám říkal, že Američané nám budou navrhovat zkapalněný plyn, který je ovšem podstatně dražší než ruský plyn. A když Donald Trump nabídl Babišovi zkapalněný plyn, tak podle tiskových zpráv Babiš odpověděl, že je podstatně dražší než plyn ruský,...

To jsem zachytil.

 … čímž debata skončila. Tomu říkám hájení českých národních zájmů.

Ještě se říkalo, že český premiér bude dejme tomu pod ekonomicko-diplomatickým tlakem souvisejícím s dostavbou a přestavbou českých jaderných elektráren v zájmu americké firmy Westinghouse. Já jsem k tomu nic moc nenašel, že by tedy to bylo téma jednání. Bylo to téma jednání?


Určitě ano, ale já si myslím, že spíše okrajově. Nebyl jsem u toho. Vím, že když tady byl americký ministr energetiky Perry, tak za Westinghouse i u mě velice lobboval, stejně tak jako americký velvyslanec King. Přes veškeré pochybnosti o Westinghouse, víte, že nedávno téměř zbankrotoval, ať je tady průhledný tendr, kde bude mít každý naprosto rovné podmínky. A bude rozhodovat jednak cena, jednak technologická kvalita, ale také, což je velmi důležité, to, co se nabídne českým podnikům jako subdodávky. Vy víte, že my máme velmi vyvinuté jaderné strojírenství, vždyť ty první jaderné elektrárny jsme postavili sami a dosud výrazné zbytky z tohoto strojírenství u nás ještě zůstaly a pro jejich podporu by ty subdodávky byly užitečným impulsem.

Kdysi se tomu říkalo offsety.


Ano, jsou to v podstatě offsety.

Že pokud někdo dostane takhle velkou státní zakázku, musí zabezpečit českému státu a českým zájmům dostatek jaksi zakázek, buď někde jinde, nebo jako subdodávky, doufám. Mně to přijde logické a doufám, že to tak bude.

Pane prezidente, když jsme u těch velmocenských zájmů, bývalý generál Jiří Šedivý, náčelník Generálního štábu Jiří Šedivý poskytl deníku Blesk rozhovor, ve kterém označil za největší světové nebezpečí doslova Čínu a Rusko, v kontextu toho, že tedy bylo to několik dnů po návštěvě premiéra ve Spojených státech. No, co říkáte na tyhle ty výroky toho nejvyššího, bývalého nejvyššího armádního činitele? A znepokojuje Vás to?

Tak zaprvé, není to jenom generál Šedivý, je to také generál Pavel, který něco podobného říkal, a dokonce jsem se asi před týdnem setkal s výrokem jakéhosi také bývalého amerického generála, který prohlásil, že do deseti let dojde k válce mezi Spojenými státy a Čínou. No, já bych byl velmi nerad, abychom se vraceli ke studené nebo horké válce, protože v obou případech to škodí naší zemi.

No, ono s tím souvisí, my jsme tady hovořili, nebo s tím, my jsme tady hovořili o kauze Huawei, což je tedy věc už nikoliv firemní, ale celosvětová, geopolitická. Ten spor je celkem jasný. Jenom za zmínku podle mého názoru stojí vyjádření Angely Merkelové v této souvislosti ke kauze Huawei, že si od Spojených států nenechá diktovat, od koho bude nakupovat technologie pro vybavení mobilních sítí. No, je to takový začátek možná emancipace Evropy vůči Spojeným státům?


Kéž by, kéž by pán bůh dal.

Nebo ekonomická, diplomatická válka?

Já bych stejně tak třeba ocenil i krok Petra Kellnera, který zejména v době, kdy tady byla nejzuřivější kampaň proti Huawei, uzavřel s touto firmou konkrétní smlouvy, které navázaly na memorandum o porozumění z Šanghaje. To byl odvážný krok a myslím si, že se Petru Kellnerovi i vyplatí.

Mimo jiné, v téhle souvislosti já jsem četl rozhovor, který dělal, myslím, že je to místopředseda dozorčí rady firmy CETIN, která buduje tu,…


To je ono.

… buduje tu telekomunikační infrastrukturu. Pečlivě jsem si ho četl a musím říct, že dlouho jsem nečetl tak rozumný a jaksi odborně zajímavý rozhovor na to téma Huawei, budování mobilních sítí. A musím říci, že určitě nebyl černobílý, a uklidňoval mě, protože mně to přišlo dobré.

Podívejte se, to je něco podobného jako s těmi letadly, je konkurenční boj, ale ani v konkurenčním boji by se nemělo sahat ke špinavým trikům. Němci i Britové jasně odmítli, že by Huawei byl bezpečnostní riziko, a poslední tweet Donalda Trumpa jasně říká, že nebude blokovat vstup Huawei na americký trh.

Tak on tím přiznal, že to bylo součástí jaksi ekonomických zájmů Spojených států, abych to tak řekl.

Pane prezidente, jednu věc potřebujeme zmínit, než se dostaneme k domácí politice, a to jsou slovenské prezidentské volby, protože o víkendu se bude konat první kolo slovenských prezidentských voleb. Podle všech výzkumů, a já vím, Vy nejste úplně příznivec těch výzkumných agentur, vede Zuzana Čaputová následovaná eurokomisařem Marošem Šefčovičem. Jak to vidíte?

Tak především nikdo kromě Slováků by se neměl vměšovat do slovenských prezidentských voleb, a kdyby to udělal nějakým veřejným prohlášením, tak tomu kandidátu, jehož podpoří, prokáže de facto medvědí službu, to zaprvé.

Zadruhé, pana Šefčoviče znám velmi, velmi dlouho, myslím si, že jeho zkušenosti s energetikou z Evropské komise jsou vynikající. Paní Čaputovou neznám vůbec. A pokud jde o pana Harabina, vím, že to byl významný právník, snad dokonce ministr spravedlnosti nebo předseda Ústavního soudu.

Ano, tak ten podle těch průzkumů je jaksi v tom pelotonu vzadu. No tak ona paní Čaputová vypadá jako, její názory a její vystupování vypadá jako taková dejme tomu následovnice politiky prezidenta Kisky, té liberálnější politiky. Zatímco pan Šefčovič jaksi má blíže k tomu směru politickému dejme tomu reprezentovanému Robertem Ficem. Možná tak se to dá nazvat. Já jsem tedy zvědavý, jak to dopadne, a zajímal mě Váš názor.


Víte, politika je řemeslo jako každé jiné a já vždy říkám, že to řemeslo se musíte dlouho učit, a právě proto je někdy dobře, aby prezidentem se stal člověk, který už předtím vykonával nějakou politickou funkci a obstál v ní. No ale tím jsem řekl maximum, co mám právo říci.

Chápu, co jste tím chtěl říci, a opusťme to téma. Je před volbami, nebylo by vhodné více zasahovat do rozhodování lidí. Jsem zvědav, jak to kolo dopadne, a to už budeme příští čtvrtek moci komentovat trochu podrobněji, protože výsledky prvního kola slovenských prezidentských voleb budou známé.


Tak, pojďme k domácí politice. Pane prezidente, já z domácí politiky se chci bavit, jak bych to řekl, o chování politiků a první na paškál Poslanecká sněmovna. Já mám takový pocit, že o Poslanecké sněmovně slyšíme ne ve smyslu, co všechno dělá pro lidi, aby se jednoduše zlepšil jejich život, protože to slibovali občanům ve volbách poslanci, ale více slyšíme o tom, jak se chovají, s kým se hádají. A teď jenom za poslední dny takový úsměvný exces nebo skandálek nebo pseudoskandálek předsedy Poslanecké sněmovny Vondráčka s tím zpíváním, pak řešili pana Roznera, jeho výrok o jaksi pseudokoncentráku v Letech, jestli dokonce bude vydán policii nebo nebude. Včera se zase řešila ODS, co řekl poslanec jaksi u pultíku ve Sněmovně Václav Klaus. Máte podobný pocit jako já, že se víc zabývají sami sebou a řešením problémů, které si sami udělají, než problémům, které trápí lidi?

Zní to velmi hezky, ale podle mého názoru to není pravda, protože ať už si o Poslanecké sněmovně myslím, co chci, tak je nesporné, že ať už ve výborech nebo na plénu projednává celou řadu zákonů a dalších materiálů, a tyhle ty tři věci, které jste uvedl, to je v podstatě mediální pěna. To znamená, není to žádný hlavní zábor nebo záběr Poslanecké sněmovny, je to okrajová záležitost, ale novináři, kteří většinou nedokáží pochopit ty zákony, jsou pro ně příliš složité, no tak dokáží pochopit, že někdo zpívá s kytarou, někdo mluví o pseudokoncentráku a podobně.

Já vím, ale tady s Vámi úplně nesouhlasím, víte, protože v posledním týdnu například paní ministryně Maláčová řekla, že důchodová reforma není potřeba, o tom ještě budeme hovořit, a místo, aby tento výrok a tenhle ten názor tedy vlády, ministryně práce a sociálních věcí vyvolal ve Sněmovně bouři, tak se zabývali sami sebou a žádnou bouři to nevyvolalo. A tím neříkám, že nic nedělají, jenom se vracím k tomu, že se jaksi patlají ve svých problémech.

K té důchodové reformě, o ní se mluví v podstatě tak minimálně dvacet let, možná ještě déle. Víte, že tady byl velmi neúspěšný pokus s tím druhým pilířem,…

Ano.


… který byl nakonec zrušen. A paní ministryně Maláčová se domnívá, že vystačíme s tím průběžným systémem, který by se případně parametricky upravoval. Ono to tak trochu platí do okamžiku, kdy funguje ekonomika. Víte, že třeba důchodový účet má přebytek asi dvacet miliard, no jo, ale to je proto, že je extrémně nízká nezaměstnanost, rostou mzdy, z těch mezd se odvádí sociální pojištění, a proto ten přebytek. No a teď si představte, když by došlo k opačnému vývoji a najednou by nemohla ta společnost ustát ten existující průběžný systém, respektive musela by snížit úroveň starobních důchodů. To by pak samozřejmě byla bouře ne jenom ve Sněmovně, ale bouře v celé společnosti, u těch dvou a půl milionů důchodců.

No, víte, já se vrátím k tomu, že tohle to mě trošku naštvalo na poslancích, protože to bouři nevyvolalo. Mimo jiné přesně před rokem Váš expertní tým se shodl na tom, že je potřeba důchodová reforma, že tady chybí vize jasné důchodové reformy, a po roce se tedy od vlády dozvíme, že důchodová reforma není potřeba, že to necháme tak, jak to je, a bude se to, tedy některé parametry, postupně upravovat. Paní ministryně Maláčová řekla, že teď je potřeba přidat babičkám, já teda nevím přesně, proč babičkám, ale budiž.

Dědečkům.

Ne, dědečkům prý ne, babičkám.

A jéje, jenom babičkám, takže stejně tak ne vdovcům, ale vdovám.

Vdovám.

Mimochodem víte, že předchůdce nebo předchůdkyně paní ministryně Maláčové paní ministryně Marksová dokonce přišla s revolučním návrhem na zrušení vdovských a vdoveckých důchodů? Taky zajímavé.

To jsem nějak zachytil, no, to jsem nějak zachytil. Pane prezidente, Vy patříte k těm deseti procentům důchodců, kteří mají důchod vyšší než čtrnáct tisíc korun.


O jeden tisíc, patnáct tisíc, ano.

Ale je Vás jenom deset procent.

No, no, no.

Upřímně, pokud máme tedy nastaven sociální systém zejména v hlavách obyvatel bez ohledu na ekonomické možnosti tak, že z důchodu můžete důstojně žít, no tak to nejde.


Zatím to nejde, ale nezapomeňte, že každý rok je teď už velmi úspěšná valorizace starobních důchodů. Vzpomeňte si na tu ostudu, kdy se v rámci této valorizace přidávalo čtyřicet pět korun měsíčně, a teď je to devět set korun, to je přece dvacetinásobný rozdíl, pane Soukupe. Takže buďme trochu optimisty a já Vás mohu ujistit, že, když jsem byl deset let na Vysočině a žil jsem ze starobního důchodu, tehdy to bylo ne dnešních patnáct, ale asi dvanáct tisíc, tak se to dalo vydržet. Ovšem připouštím, že jsem nemusel platit nájem, a nájem je obrovsky velká položka.

Poloviční většina v nákladech na bydlení. No, ale Vy jste mi třeba říkal, pane prezidente, v tomto pořadu jste říkal, že si dovedete představit vyšší zapojení třeba zaměstnaneckých nebo zaměstnavatelských penzijních fondů.


Ano, ano.

To jsou všechno věci, nad kterými je potřeba pracovat, protože já chápu, že logicky tlak na zvyšování důchodů ze státního rozpočtu, nebo tedy z důchodového účtu má nějaké limity a ta jednoduchá obrana je, ano, my na víc nemáme. To chápu, to není nekonečné. Ale něco se s těmi důchody dělat musí. Není Vám líto, že třeba o těch zaměstnaneckých nebo zaměstnavatelských penzijních fondech paní ministryně vůbec ani neuvažovala?

Je mi to samozřejmě líto, protože jsme o tom na tom expertním týmu mluvili. Možná, že by to byla rozumnější cesta než to, co jsem kdysi dávno navrhoval, ještě před takovými deseti lety, to znamená zvýšit sociální pojištění o jeden až dva procentní body. Moji kritici namítali, že pak by tak zvané vedlejší náklady práce byly neúměrně vysoké a konkrétně, že by už dosáhly úrovně Francie, která je v této oblasti bohužel na špičce. Ale vraťme se k těm zaměstnaneckým fondům. Víte, on je to vlastně benefit svého druhu a kdy budou zaměstnavatelé rozdávat benefity? Právě tehdy, když je nedostatek pracovních sil a když si je chtějí udržet, případně získat. Takže v tomto případě, když jim nabídnou účast v takovém fondu, tak to pro ně může být výhodné. Mimochodem v Americe penzijní fondy jsou vlastně největší institucionální investor a nekrachují.

To je pravda.

Čili tato cesta je rozumná.

Akorát, že vláda o ní jaksi neuvažuje. Ta říká, že je to v pořádku. A teď tedy přidáme seniorkám, příště asi přidáme seniorům, nebo já nevím.

Vdovám.

Uvidíme, no ale je to pořád stejné téma jako u té Poslanecké sněmovny. Víte, to téma, které dnes chci zvednout, je to, proč občané, lidé mají pořád chápat pracovní potíže politiků. Teď se soustřeďme na ty ministry. To nám tady tedy paní Maláčová vysvětluje, že důchody se zvýšit nemůžou, protože na to nemá, není dostatek prostředků v penzijním fondu, a že to teď jaksi zalepíme, přidáme seniorkám a bude to dobrý. Paní ministryně Schillerová říká, no ale to slibované zvýšení důchodů o devět set korun nebude tolik, bude asi jenom o sedm set padesát, protože na to nemáme peníze. To je další jaksi ministryně, která teď říká, pochopte mé problémy, já jsem ministryně financí, já nemám na to, na to, na to, na to, na to, nezlobte se na mě, já musím být tvrdá. Víte, proč to říká, protože současně přeci musí říkat, a udělala jsem všechno pro to, aby se státní kasa naplnila, a už dál to nejde, když to není pravda?

Podívejte se, já si vážím…

Rozumíte mi?

… paní ministryně Schillerové a myslím si, že dělá vše, co může dělat. Naplnění státní kasy, to je věc celé vlády, ne jenom ministryně financí. Ale k tomu, co jste říkal, pane Soukupe, ten základní problém je lhostejnost, která je možná v okamžiku, kdy ekonomika šlape, ale to už začíná tak trochu končit, proto jsme mluvili o tom, že třeba zdravotní pojišťovny mají ty rezervní fondy, ale má naše ekonomika rezervní fond?

Ne.

Nemá, správně, a je tedy třeba ho teď konečně vytvořit. A čím ho vytvoříte? Úsporami a zabráněním plýtvání. Já když o tom už několik let mluvím, tak se každý shovívavě usmívá, a protože zatím ty ekonomické toky jsou docela uspokojivé, tak se jim moc šetřit nechce. Tak teď je krutá realita za rok nebo za dva k tomu šetření přinutí, ale to už bude trochu pozdě, protože vytvořit ten rezervní fond bude daleko těžší.

O tom jsme minule mluvili. Teď hovoříme o ministryni Schillerové, já si její práce vážím. Je to rozumná, mimořádně pracovitá dáma, podle mého názoru jedna z nejlepších ministryní nebo ministrů financí, které jsme kdy měli, to je bezpochyby pravda. Ale minule jsme hovořili o tom, že když ekonomika rostla a dostávala se na vrchol, no tak jsme, tak státní rozpočet nebyl proticyklický, o tom jsme hovořili. Jinými slovy, netvořily se rezervy na ty horší časy. Já jsem říkal, je pozdě, a Vy mi to potvrzujete, protože v okamžiku, kdy jde ekonomika dolů, tak už je pozdě tvořit ty rezervy, protože výdaje jsou nastavené z těch minulých let. Tak to prostě je.

V tom se shodujeme, i když nechci odbíhat od tématu, ale já jsem vždy polemizoval s tím názorem, že ekonomický cyklus je jakási fatální nutnost, jednou jsi nahoře, jednou jsi dole. Vždycky jsem namítal, že to, jestli jsi nahoře nebo dole, je způsobeno hospodářskou politikou vlády, čili teď například obchodními válkami jak s Evropskou unií, tak s Čínou, a samozřejmě i dalšími problémy, německá ekonomika začíná zadrhávat. Jako protipříklad jsem třeba uváděl, že Bill Clinton měl nepřetržité devět let trvající období ekonomické prosperity a jeho rozpočet končil přebytkem.

No, to je pravda. Vy jste zastáncem toho, že hospodářské krize de facto neexistují,…

Způsobují politici. Ano.

… respektive jsou způsobeny fatálně špatnými rozhodnutími politiků.

A ještě bych dodal možná bankéřů, protože hypoteční krize, to bylo dílo bankéřů, ale především politiků.

Já jsem tady kritizoval tu snahu nebo určitou sebestřednost politiků, kteří tak nějak automaticky očekávají, že voliči musí pořád chápat jejich pracovní problémy. Konkrétně u ministryně Schillerové mi vadí nulová snaha nebo malá snaha zdanit třeba ty technologické giganty jako Facebook a Google, zdanit internetové obchody, vybírat od nich DPH a tak dále a tak dále.

Počkejte, když už o tom sám mluvíte, tak já jsem pro to, aby se to zdanilo, například Rakousko už dělá něco podobného, ale abyste neměl velké oči, pane Soukupe, zdanění takového Googlu by do státní pokladny, víte, kolik přineslo? Jednu miliardu korun, což je sice hezká částka, ale rozpočet to nevytrhne.

Jedna miliarda korun je docela hezká částka od jedné firmy, ale tady se hovořilo o tom, že by se zdanila pouze jenom reklama, srážkovou daní, reklama, která do těch firem plyne, a podle mého názoru těch peněz by bylo tedy daleko, daleko víc. Daň z přidané hodnoty u zahraničních e-shopů, které dodávají českým občanům zboží, které si objednali přes e-shopy, DPH se od nich nevybírá, tam se dokonce uvádí, že ty částky by ročně mohly být až desítky miliard korun. To se říká.

Já bych to zkusil a uvidíme, kolik to ve skutečnosti bude.

Další z politiků, který podle mého názoru nějak tak pořád očekává, že lidé budou chápat a čekat a čekat, je ministryně místního rozvoje. Zase, pracovitá dáma, bez toho, o tom nic, ale teď lidé pociťují dramaticky vysoké ceny bytů ke koupi i k nájmu. Politici se tak nějak shodli, že za to může stavební zákon, který je pomalý a umožňuje všelijaké obstrukce a prostě stavební řízení trvá příliš dlouho. Tak, to bylo bezvadný a teď jsme se dozvěděli, že nový stavební zákon bude nejdříve v roce 2022, to znamená v době voleb. Očekávejme, že možná se to stihne, protože je tam 1600 připomínek, se kterými se Ministerstvo musí vypořádat a tak dále. Jinými slovy zase, lidé to mají pochopit, že Ministerstvo má moc práce, a čekat, než se to změní a do té doby budeme mít drahé byty. Tak.

O novém stavebním zákonu se také mluví téměř dvacet. Říkali jsme si tady, že jsme na krásném sto padesátém místě na světě z hlediska délky stavebního řízení. Mě, když jsem o tom s paní ministryní mluvil, velmi zaujal ten pojem právní fikce, že když se úřad nevyjádří do šedesáti dnů, tak je to vědomí souhlasu, a tím pádem se jede dál. Nicméně k tomu, že je málo bytů, přičemž tady není žádná velká demografická exploze, tak k tomu se dostáváme přes jinou formu byrokracie, protože developeři si oprávněně stěžují na nejrůznější povolení, to není jenom v rámci stavebního řízení, která brání třeba u výkupu pozemků nebo u řady dalších věcí zahájit tu výstavbu. Víte, tady je neustále snaha bojovat slovy proti byrokracii, ale těch činů jsem viděl velice málo, a jeden z nástrojů boje proti byrokracii zní, chceš-li zavést nové pravidlo, musíš to doprovodit zrušením alespoň jednoho předchozího pravidla. Já bych to poněkud rozšířil, těch předchozích pravidel by mělo být víc, alespoň dvě, no a tím by plynule ta byrokracie klesala až teoreticky k nule.

Jako nápad je to dobré, o jeho realizaci bych řekl…

Ale ono se to i někde aplikuje, to není nevyzkoušený nápad.

No, ale zpět, ti politici žádají de facto pořád o soucit s jejich problémy, abychom přesně chápali, jaké mají pořád potíže. Takovým typickým příkladem je Ministerstvo dopravy a ta rekonstrukce D1. V podstatě my jsme se všichni nuceně stali stavebními experty na to, jak se správně rekonstruuje dálnice. Je to opravdu nezbytně nutné? Máme mít s nimi pořád takový soucit?

No, soucit, nezapomeňte, že kromě D1, což je teď asi čtyřicet kilometrů, se měla tento rok zahájit stavba zhruba sto dvaceti kilometrů dálnic. Takže my se všichni díváme jenom na D1, ale já teď v pondělí pojedu do Karlových Varů a schválně z Lán pojedu po D6, abych se přesvědčil, jak daleko tam pokročila stavba, protože napojení Karlovarského kraje na tuto dopravní tepnu, doslova tepnu, je klíčové pro rozvoj tohoto kraje. Čili soustřeďme se spíše než jenom na D1, to je zase mediálně vděčné téma, i na výstavbu dalších dálnic, případně obchvatů. No a ptejme se, proč tam je zpoždění? Proč není spojení mezi Budějovicemi a Lincem, mezi Brnem a Vídní? To je klíčová otázka, ne, jestli jsou na D1 svodidla o metr dál, nebo o metr blíž.

A proč vykopali taková odvodnění, která pak nefungovala, a tak dále. My jsme nuceni pořád chápat technologické procesy na D1, tu zase musíme chápat procesy složitosti při výkupu pozemků, tu musíme chápat, proč je tady zkažené polské maso, tu musíme chápat, proč nejsou peníze na kulturu, tu musíme chápat něco jiného. Mně přijde, že jste trpělivý, velmi trpělivý a že ten soucit s nimi máme, já tak tedy trpělivý nejsem, pane prezidente.

Ale já jsem se nikdy nevyznačoval přehnanou trpělivostí, například u té dálnice D1 jsem radil panu ministru Ťokovi, ať vyhodí šéfa Ředitelství silnic a dálnic. Ani nevím, jestli to udělal.

Ne, ne.


Myslím si, že ještě ne, ale možná, že na to jednou dojde, možná, až bude další sněhová kalamita.

Ne, ne. To Ředitelství silnic a dálnic místo toho, aby se zodpovídalo z toho, jaké dopravní problémy třeba konkrétně na D1 mají lidé, a nějakým způsobem lidem ulehčilo život, tak si představte, že svolalo tiskovou konferenci přímo na dálnici na 41. kilometr, kam se sjela celá řada televizních kamer, a tam slavnostně umístili značku, která upozorňuje na protisměr. A tímhle se zabývají.

Pane prezidente, já jsem Vám chtěl ještě poděkovat za Vaše pozvání na nedělní oslavu šestého výročí Vás ve funkci prezidenta České republiky. Bylo to úchvatné, zejména tedy vystoupení Mireille Mathieu bylo úchvatné, je to skutečně velká umělkyně. Já jsem teď moc rád, že jsem měl tu možnost ji vidět. Ale tak pojďme to trošku zrekapitulovat, těch šest let, a udělat takový malý rozstřel. Dovolte mi položit Vám pár otázek, kterými byste tak zhodnotil svých šest let. Pane prezidente, ta první, na co jste za těch šest roků nejvíce pyšný, co jste udělal ve své funkci?

Víte, protože říkám, že chci podporovat ekonomickou diplomacii, což je také koneckonců v programovém prohlášení vlády, tak jsem docela pyšný na to, že se podařilo alespoň trochu pohnout s ekonomickou spoluprací jak s Čínou, tak s Ruskem. A protože v těchto zemích je důležitý i osobní kontakt, on je mimochodem důležitý i v Americe, to je ta osobní chemie, no tak jsem pyšný i na to, že mám dobré, aniž bych se jakkoli pokořoval, osobní vztahy s čínským nebo s ruským prezidentem. Ostatně do Číny jedu za měsíc. To je první věc. A samozřejmě nejde o to být jenom pyšný na osobní vztahy, ale jde především o to, aby se ekonomická spolupráce rovnoprávně, a to chci dvakrát podtrhnout, rovnoprávně z obou stran rozvíjela, vzdor té hysterické kampani, která vede ke studené válce, ať už protiruské nebo protičínské, protože je v zájmu České republiky jako země střední velikosti, když si budeme trochu lichotit, s otevřenou exportně orientovanou ekonomikou, aby se neizolovala od žádné významné země. Zvlášť, když vezmeme v úvahu, že západní státníci do Číny nebo do Ruska naprosto běžně jezdí a uzavírají tam obchody.

A pak druhá věc, na co jsem pyšný, to jsou cesty do krajů. Tentokrát jsou to cesty, kdy už děkuji lidem za důvěru, kterou mně dali ve druhé prezidentské volbě, jak víte, třetí nebude podle Ústavy. A jsou to nesmírně milá a pro mě i užitečná setkání, kde se mnohé věci dovím, a pak se to snažím přenést například při jednání s ministry a dalšími. To je taková druhá věc. No a teď se mě určitě zeptáte, co se mně nejméně ze všeho povedlo.

Mám tady napsáno, jakou největší chybu jste za tu dobu udělal, to je to samé.


Já bych neřekl, že je to to samé, protože něco jiného je udělat chybu a něco jiného je usilovat o něco, co se nepodařilo. Takže, jak dobře víte, já neustále usiluji o přesun české ambasády v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Narážím na strach, strach z arabských zemí, kterým by se to nelíbilo. Přitom Viktor Orbán teď dal nedávno svému obchodnímu zastupitelství v Jeruzalémě diplomatický status, což je v podstatě krok týmž směrem. Nevšiml jsem si, že by byly nějaké výrazné arabské protesty.

A druhá věc, o které si také myslím, že se mně málo podařilo vysvětlit, je již zmíněná kampaň, kterou si naše tajná služba dělá v podstatě reklamu. Víte, tajné služby jsou většinou málo schopné, snad s výjimkou Mosadu, protože americká tajná služba tvrdila, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení, a nic tam nebylo, a naopak nedokázala odhalit přípravu útoku na newyorská dvojčata na americkém území.

A abych dodal třetí a poslední bod, někdy se mně těžko brání nejrůznějším pomluvám. Uvedu alespoň jednu, soudce Baxa tvrdil, že jsem mu sliboval funkci předsedy Ústavního soudu, no kdyby každý, kdo tuto pomluvu šíří, přemýšlel a počítal, tak by věděl, že Pavel Rychetský, tedy dosavadní předseda Ústavního soudu, končí v červnu 2023.

To už prezidentem nebudete.

A já v březnu 2023. No tak samozřejmě, i kdybych chtěl, tak nic takového nemohu udělat, ale toho, pane Soukupe, si nikdo nevšiml a každý tuto hloupost opakoval.

Tady jsme to říkali, vysvětlovali. Já myslím, že si toho pár lidí všimlo, ale zapadlo to do té hysterie o tom, že Vy a Vaši nejbližší spolupracovníci tedy ovlivňujete rozhodování soudů, což se nakonec stejně neprokázalo. No dobře, ale tak k tomu, co jsem říkal, že tady mám napsáno. Teď jste říkal věci, které se Vám nepovedly, většinou z objektivních důvodů, a říkáte, já za to nemůžu, ono to prostě šlo jinudy. Tak za co můžete a kterou chybu jste udělal Vy?

Počkejte, když si přečtete Ústavu, milý pane Soukupe, tak zjistíte, že prezident nemůže nikomu nic nařídit, prezident není ani ministr.

Dobře a udělal jste takovou chybu?

Ale na druhé straně, na druhé straně prezident samozřejmě podle Ústavy může si pozvat ministry na konzultace, no a může jim to doporučit, to, co navrhuje. A těch návrhů byly desítky a desítky, ať už jde třeba o opravy kulturních památek, teď Císařské lázně. Když jsme mluvili o Karlovarském kraji, tak jsme zmínili dálnici D6, a z těch kulturních památek, tak Císařské lázně, které tam chátrají už řadu a řadu let. Ale na druhé straně tím se vůbec nevyviňuji z odpovědnosti, pouze říkám, že tato odpovědnost je nepřímá. Já například nenařídím přesun ambasády, protože na to nemám fousy, ale můžu, jak se říká, vrtat tvrdé desky tak dlouho, až v té desce se objeví dírka.

Já jsem konkrétně v této věci Vás upozorňoval, tady v tom rozhovoru, myslím si, že to dokonce bylo v této místnosti, že jaksi byste to chtěl, ale nic moc se nestalo, že se přesunul ten Český dům, a Vy jste mi říkal, že to stačí. Tak teď sám říkáte, že to nestačí, za což jsem docela rád.


Že to stačí, že to bylo užitečná fáze, se kterou jsem byl velmi spokojen. A vidíte, to jsem také nemohl nařídit, ale přimluvil jsem se a Český dům se otevřel, zaplať pán bůh za to.

No dobře, tak tu chybu. Tak mi řekněte chybu, nějakou chybu, kterou jste udělal.

Ale no tak, občas, jednou za čtyři roky, jak jsem to počítal, mně ujede nějaký vulgární výraz, doslova jednou za čtyři roky. Jednou to bylo, když jsem překládal název jedné podivné punkové skupiny Pussy Riot.

Pussy Riot.

A pak uplynuly čtyři roky a já jsem chtěl charakterizovat dva podivné podnikatele pana Koženého a pana Bakalu a použil jsem výraz, jaký jsem použil. Řekl jsem možná právě ve Vašem pořadu, že teď zbývají čtyři roky, takže na konci těchto čtyř let řeknu divákům možná právě v televizi Barrandov zase nějaký pěkný vulgarismus.

No dobře, já jsem Vás trošku tlačil k tomu, jestli byste něco udělal jinak. To je další otázka. Když ne tedy chybu, něco byste udělal jinak?

Ale tak, víte, že tady byla složitá jednání o sestavení nové vlády, do kterých jsem částečně také zasahoval, protože prezident jmenuje premiéra, ale to bych nepovažoval za chybu. Tam si myslím, že bych postupoval stejně prostě proto, protože uznávám, že vítěz voleb má právo tu vládu sestavit, ať už celostátní nebo třeba krajskou.

Ale dobře, mluvme o chybách. Podali jsme si s Andrejem Babišem ruce na to, že se bude prosazovat návrh zákona o přímé volbě starostů, primátorů a hejtmanů, no a oba o tom mluvíme a zákon ještě není na světě, takže chcete-li nějakou jasnou chybu, máte ji tady. Ale to je i tím, že v roce 1993 se Václavu Havlovi sebralo právo zákonodárné iniciativy, takže místo, abych já tento zákon předložil a pak se domáhal podpory poslanců, tak musím čekat, až se toho někdo ujme.

No, podle mého názoru pravomoci prezidenta, které jsou dány v Ústavě, se nezmění na žádnou stranu. Ony zůstanou takové, jaké jsou, to znamená návrat zákonodárné iniciativy do rukou prezidenta nelze očekávat, stejně jako nelze očekávat jakékoliv další úpravy v pravomocích prezidenta republiky, respektive Ústavy. To podle mého názoru k tomu politická vůle není a nebude.

Kapři si nevypustí vlastní rybník a já zase nejsem tak velká štika, abych všechny kapry vyhubil.

Tak poslední otázka dnešního rozhovoru, takové tedy té části bilanční. Kdy Vy, pane prezidente, jste se cítil ve své funkci prezidenta za těch šest roků nejvíce potřebný pro Českou republiku?

Já si myslím, že právě v okamžiku, kdy tady byla výrazná politická nestabilita, kdy tady probíhala jedna demonstrace za druhou a kdy prezident byl jakousi pojistkou, který měl tuto nestabilitu překlenout, jmenovat premiéra, jmenovat vládu, pozvat si předsedy všech parlamentních stran třeba sem do Lán anebo na Hrad, to už je celkem jedno, a tam se pokusit tu situaci řešit. No a jinak, myslím si, že i jmenování takzvané úřednické vlády Jiřího Rusnoka přispělo k tomu, že vláda, která byla velmi nepopulární, ve které byl ministrem financí Miroslav Kalousek a ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg, že tato vláda skončila, to bych naopak si připsal jako svůj nesporný úspěch.

Tak je pravda, že tento krok, který byl, myslím, v červnu roku 2013, definitivně několik měsíců po Vašem zvolení do funkce všechny ubezpečil v tom, že nebudete v uvozovkách žádným kladečem věnců, pasivním prezidentem, který tak bude bez zájmu sledovat politické dění a občas se k něčemu vyjádří. Pane prezidente, podle mého soudu je to dobře, že tam jste, že jste ve funkci prezidenta Vy a že jste takový, jaký jste. A za mě za to děkuji.


Já to chápu jako vyznání lásky.

Je to kompliment.

Takže přineste příště láhev slivovice a připijeme si.

Tak a to bylo vše z dnešního Týdne s prezidentem, děkuji Vám za rozhovor.


Na shledanou.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 14. března 2019

zpět na seznam zpráv