Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

2. května 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, je čtvrtek večer, takže nás čeká Týden s prezidentem, který s panem prezidentem Milošem Zemanem natáčím dnes na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, začnu aktualitami, tak jak je zvykem první třetinu, zhruba třetinu naše rozhovoru je tedy souhrn událostí a věcí, které se staly v minulém týdnu. No včera
byl Svátek práce, nebo svátek lásky, co to pro Vás znamená první květen?

Oboje a jak člověk stárne, tak je to víc Svátek práce a méně svátek lásky.

No, já jenom připomenu, že první květen se slaví na připomínku stávky amerických pracujících v roce 1886, kteří tehdy demonstrovali za osmihodinovou pracovní dobu, což se tedy povedlo. Upřímně řečeno od roku 1886 se v našich životech, technologiích, pracovních postupech změnilo úplně všechno, jen ta délka se nezměnila. Není na čase o tom uvažovat?

Ale tak nezapomeňte, že byly zavedeny volné soboty, to bylo v roce 68, pokud se nemýlím, 1968…

Ano.

…samozřejmě. Takže k určitému zkrácení přece jenom došlo.

No a to druhé, první květen Svátek práce a svátek lásky. Já mám takovou otázku, která je, no mám takový pocit, že my se málo radujeme, že spontánní setkání občanů v ulicích, že by spontánně šli slavit první květen třeba jako v Německu. Včera v Berlíně jaksi lidé byli v ulicích, pokud se podíváme do jiných států, do Francie, do Španělska, tak je to podobné. Málo se radujeme, neumíme se radovat, umíme jenom protestovat a neumíme se radovat společně?


Ale i protest může být radostný, pane Soukupe. Já jsem se teď zasmál, když jsem zjistil, že na demonstracích ohledně změn v justici byli dva bývalí premiéři Topolánek a Sobotka, kteří jako premiéři měli spoustu příležitostí, jak tu justici zlepšit. Nepovedlo se jim to, a teď demonstrují za její zlepšení. Jak ušlechtilé.

No, ale ono to možná je dobrý příklad, protože ty demonstrace byly za abstraktní pojem nezávislá justice, přičemž nikdo samozřejmě v tuto chvíli nedokáže říci konkrétně, co tedy justici hrozí, jaké ohrožení nezávislosti v justici hrozí, vyjma toho, že bude, že byla tedy jmenována nová ministryně spravedlnosti, která tak jako tak přímý vliv na justici samozřejmě nemá. A přesto lidé protestovali za takto abstraktní pojem, který nedokážeme naplnit. Víte, já možná to špatně vysvětluju, ale já si dovedu představit protesty proti nízkým mzdám, tomu rozumím, protesty za zkrácení pracovní doby, tomu také rozumím, ale za nezávislost justice, když není žádný příklad konkrétní, že by justici něco hrozilo?


Já myslím, že justici hrozí pomalost soudního řízení, a o tom jsem mluvil při jmenování Marie Benešové. Takže pokud justici něco opravdu hrozí v dobrém slova smyslu, tak by to mělo být uvolnění nepracujících soudců. Nikoli soudců, kteří nějak rozhodují, ale soudců, kteří nerozhodují vůbec.

No, zrovna dnes se část novinářů jaksi vzbouřila proti jednoduché tezi Marie Benešová, která řekla, že tu naši čtyřstupňovou soustavu soudů by možná uvažovala o zjednodušení na třístupňovou soustavu, tak jak to bylo dříve. S tím, že bude samozřejmě probíhat nějaká veřejná debata a tak dále a tak dále. A část novinářů to okamžitě vezme jako ten konkrétní příklad, útok na nezávislost soudů, což samozřejmě není pravda, protože část právnické veřejnosti o zbytečnosti čtyřstupňového soudnictví, tedy justice diskutuje celá léta. Je to běžná věc alespoň v právnické komunitě a teď…

Já jsem takovou diskuzi zažil na jednom právnickém semináři v Kroměříži a máte naprostou pravdu, že se o tom diskutuje. To, že se k tomu vyjadřují novináři, kterým do toho nic není, a také tomu nerozumějí, na to už jsem si zvykl. Oni se budou vyjadřovat ke všemu, ale to můžeme ignorovat. Důležité je, jak se k tomu vyjadřují odborníci. A odborníci mají samozřejmě různé názory.

Dobře. U těch protestů, v pátek budou zase protestovat studenti, tentokrát to budou tedy opakující, zase, myslím za stejnou věc, za zlepšení životního prostředí, za zlepšení přístupu státu za životní prostředí. Co Vy na to? Mimo jiné Andrej Babiš řekl zajímavou věc v této souvislosti. Řekl, že, něco v tom smyslu, že je nefér, že čeští těžaři a energetici jaksi používají levné zdroje a prodávají drahou elektřinu. To mě zaujalo.


Teď jste spletl dvě témata dohromady, takže nejdříve k těm studentům. Co kdyby, pane Soukupe, se ty studentské středoškolské demonstrace konaly místo v pátek v sobotu?

Nikdo by nepřišel.


Aby náhodou se nesnížil ten objem učení, který tito studenti musí absolvovat. Myslím si, že by to studentům určitě nevadilo a že by demonstrovali v sobotu se stejným nadšením, jako demonstrují v pátek.

Určitě by nedemonstrovali se stejným nadšením, protože by se neulili ze školy. To je jednoduchá odpověď.

Vždyť právě, to byla, jak jste jistě pochopil, ironie.

Pokud jde o ty těžaře, tak ano, já rozumím požadavku, aby stát měl více peněz z vytěžené suroviny, která je majetkem státu. Na druhé straně je naprosto pochopitelné, že těžaři proti tomu protestují, protože jim to snižuje zisky. To je otázka věcné diskuze a hledání kompromisu.

Já jsem to dal jaksi v jedné otázce nebo v jedné tezi k tomu protestování za zlepšení přístupu státu k životnímu prostředí, protože Andrej Babiš jinými slovy říká, ano, tu černou práci odvedeme u nás. Těžíme naše nerostné bohatství, zaneřádíme si životní prostředí tím, že spalujeme hnědé uhlí a podobně, a tedy tu čistou energii vyvážíme do zahraničí, což tedy v pořádku není, pokud to není doprovozeno příslušným jaksi přínosem pro stát, cenou pro stát, no takhle.

Ale proč bychom neměli vyvážet elektřinu do zahraničí? Elektřina je komodita jako každá jiná a pokud je o ni zájem, a my jsme exportní ekonomika, tak ji exportujme.

To ano, pokud tedy z nerostného bohatství ve vlastnictví České republiky dostane stát dost na to, aby se to vyplatilo.

Dobře, ale velká část vyrobené elektřiny je z jaderných elektráren. A tam asi nemůžete mluvit o plýtvání nerostných bohatství.

To určitě ne, v tomto případě ne. Já jsem tady tak trošku rýpnul do těch těžařů a energetiků, kteří na tom vydělávají, no. Pane prezidente…

Teď se mnou byli asi dva nebo tři v Číně a uzavřeli tam docela zajímavé obchodní smlouvy.

K té Číně se ještě dostaneme. No kromě oslav Svátku práce jsme včera slavili nebo připomínali si i patnáct let vstupu do Evropské unie, což je tedy datum, číslo a událost, která stojí za zmínku. Co to pro Vás znamená?


Já na to vzpomínám docela rád, protože před tím vstupem jsme museli ve vládě harmonizovat naši legislativu s legislativou Evropské unie. To byla těžká několikaletá práce, týkala se asi třiceti velmi obsažných zákonů a jsem rád, že se to podařilo.

A těch pět let jak byste hodnotil několika slovy, tedy patnáct let, promiňte, patnáct let, několika slovy.

Já už jsem se divil,…

Promiňte, já jsem se přeřekl, patnáct let.

…proč tak zkracujete ty termíny.

Z pohledu lidí.

Já myslím, že panu Keblúškovi, Vašemu konkurentu v ČT jsem říkal 750 miliard, to je čistý zisk. Rozdíl mezi příjmy a výdaji. Čistý zisk, který za těch patnáct let z Evropské unie máme. Važme si toho, a pokud někdy jsme těch evropských dotací nedokázali dostatečně efektivně využít, je to naše vina, nikoli vina Evropské unie.

Já jsem na to několikrát upozorňoval, že jaksi to, jak jsme využili dotace, bylo na nás. To, že tady stále nemáme dostavěnou dálniční síť, vysokorychlostní železnici a další infrastrukturní projekty je naše odpovědnost, nikoliv Evropské unie, protože peněz na to bylo dost. Já tedy doufám, že se to podaří ještě napravit.

Ale abychom nebyli tak optimističtí nebo jenom chválící. Evropská unie má celou řadu problémů. Já bych tady chtěl zmínit takový možná skandál, který to tak dobře ilustruje. Místopředseda Evropské komise, je to Fin a jmenuje se Jyrki Katainen, tak ten řekl na adresu nás, tedy zemí střední Evropy, že Evropská unie není stroj na peníze ani dojná kráva, doslova. Je to v pořádku, že se takhle k nám vyjadřuje?

Místopředseda Evropské komise je úředník, nikoli politik. Zatímco politika volíte, tak toho úředníka jmenujete, to je velmi podstatný rozdíl. A já jsem vždy v jakékoli situaci zastával názor, že úředníci se nemají vyjadřovat k politickým problémům.

A ještě dál, on, ten samý politik, teď říkám schválně politik, nikoliv úředník, politik, řekl v Polsku, že pokud členská země Evropské unie zpochybňuje principy právního státu nebo liberální demokracie, automaticky to vede k oslabení její pozice v Evropě. Andrej Babiš se dokonce proti tomu ohradil, že takhle se o Polsku hovořit nemá.

Stejně tak ne o Maďarsku, případně o Slovensku, případně o nás, tedy o celém Visegrádu. Já si myslím, že ty staré členské země Evropské unie trochu nelibě nesou, že se Visegrádské skupině podařilo zabránit, aby zde byly migrační kvóty, a aby každá země dostala přiděleny nějaké migranty. Zaplať pánbůh, že se to povedlo.

Je tady ještě jedno téma, které trochu rozbouřilo mediální vlny. Václav Klaus starší, Váš předchůdce ve funkci prezidenta, řekl, že pokud bude Fiala pronášet dále, tedy předseda ODS Petr Fiala, pronášet dále takové silácké výroky, a teď to bylo v kontextu toho, co říkal Petr Fiala o jeho synovi a o celé té situaci ohledně jeho vyloučení, že zvažuje návrat do politiky. Zaregistroval jste to?


To říká už delší dobu pod heslem, nikdy neříkej nikdy. Víte, já si Václava Klause vážím, měl jsem s ním celou řadu sporů, ať už se týkaly kupónové privatizace nebo například té jeho poslední amnestie, ale zaprvé je to člověk, který něco ví a něco zná, a zadruhé dokázal držet slovo, což je v české politice téměř neobvyklé. Takže, kdyby se skutečně vrátil do politiky, bylo by to jisté oživení proti těm nudařům. Víte, co je to nudař nebo kdo je to nudař?

Povídejte.

Nudař je člověk, který působí nudně. To je velmi, velmi prosté a já nebudu nikoho jmenovat, pane Soukupe, Vy si ta jména dosadíte sám, ale jistě Vás napadne několik jmen politiků, u jejichž projevů spokojeně usnete.

Nebo si nepamatuju, o čem začaly ty projevy, no. Já tedy vím o Vašem vztahu k Václavu Klausovi a jaksi řečeno slovy Tolkiena, je to váš nejlepší nepřítel, tak by se to dalo říci.


Ale to je, kdo že to řekl?

Tolkien, spisovatel.


Ježiš marja, Tolkien je můj oblíbený autor, ale tohle to jsem u něj nikde nenašel, tak děkuji.

No, já se vrátím k tomu Fialovi, on řekl, že Klausovi, to znamená celá rodina, tedy otec a syn, prosazují proruské názory a podporují radikální a extremistické západoevropské strany a myslí si, že tím nejhorším jsou parlamentní demokracie. Mně to tedy přijde docela drsné.


Tak to není nudař, protože když tento projev si vyslechnu, tak budu konstatovat, že není pravdivý. A to je vše, co k němu mohu říci.

Pane prezidente, pojďme mluvit o Vaší návštěvě Číny a já to vezmu z několika hledisek. První je Huawei, mimo jiné, myslím, že předminulý týden, přišel Vodafone, tedy celoevropská mobilní společnost s tím, že v zařízení Huawei našli takzvaná zadní vrátka.

Backdoor, ano, a pak se ukázalo, že to nebyla pravda.

No, média po celém světě včetně našich toto s velkou radostí otiskla, a pak se ukázalo, že to prostě není pravda, že to dementoval jak Huawei, tak Vodafone, což se už tak nějak neotisklo.

Ano, ano, to tak bývá.

To už tak zůstalo. Ona je taková paralela, minulý týden prvostupňový soud odsoudil mě, že se mám omluvit České televizi za to, že jsem o nich hovořil dryáčnickým způsobem. Média se toho chytla, to, že jsme se odvolali, že se nejednalo vůbec o obsah toho, co jsem o nich říkal, toho už si nevšimla. V té kauze Huawei nejsou tedy ta média trošku přespříliš aktivistická?


Podívejte se, já jsem našim novinářům v Pekingu rozdal mapku s anglickým komentářem, zřejmě západním komentářem, a na té mapce, jak už jsem řekl, je vzteklý červený čtvereček, protože jsme jediná země Evropské unie, která se takto vymezuje proti Huawei. Polsko váhá a všechny ostatní země postupně začínají spolupracovat s touto firmou. Ostatně si vážím včerejšího prohlášení ministra Havlíčka, že není důvod Huawei vylučovat ze soutěže.

To jo, tak u toho Huawei zůstaňme. Dnes se koná na Ministerstvu zahraničních věcí, přes tyto věci, přes Váš návrat z Číny, dnes se koná na Ministerstvu zahraničních věcí konference, mezinárodní konference o sítích 5G, což je tedy to hlavní, o čem se asi hovoří v celé té kauze Huawei, nová světová technologie přenosu dat. A Čína a Rusko tam pozvány nebyly a je tam celá řada světových států od Singapuru po Švýcarsko a tak dále. Ministr Petříček řekl, že to není žádné opomenutí, a doslova řekl, státy, které nepatří k podobně smýšlejícím, pozvány nebyly. A Vy mi říkáte, že ministr Havlíček tedy nevylučuje jejich účast v soutěži o české sítě 5G?

Ministr Havlíček tomu, zaplať pánbůh, rozumí, protože ví, že právě firma Huawei je světová jednička v těch sítích 5G, to zaprvé.

Zadruhé, ten názor podobně smýšlejících, v angličtině je to like-minded, byl naposledy použit při ‚koalici ochotných‘, při vpádu do Iráku a to Vám určitě něco říká. To znamená, americká neomylná tajná služba oznámila, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení, a ‚koalice ochotných‘ tam vpadla. A efekty včetně tisíců mrtvých samozřejmě všichni známe.

No, u té Huwaei, teď si trošku, teď budu možná trochu nepříjemný. Pane prezidente, Vy jste se s šéfem Huawei v Číně setkal, já jsem si prohlížel jaksi dostupné fotografie a tady na jednu stranu říkáme, že Huawei je apolitická organizace, že je to velký byznysový koncern a tak dále a tak dále a že si to nezaslouží tuto kritiku. A já jsem se za Vás mnohokrát postavil i za ten Huawei, takže si dovolím jedno rýpnutí. No když jsem si prohlížel ty fotografie, tak na tom jednání jste byl Vy, Vaši poradci, pan Tvrdík a tlumočnice, ale z byznysu nebo ze státní správy, Ministerstva průmyslu tam nikdo nebyl, nebo se mýlím?

Možná, že se mýlíte. Já jsem tam měl celou řadu jednání a opravdu už si nepamatuju, kdo všechno tam byl a nebyl, ale byla se mnou početná delegace. Vím, že tam za firmu Huawei nebyl jenom její šéf, ale celé její vedení. To byla jedna strana stolu. Vím, že na druhé straně stolu jsme byli my, tedy česká delegace. Jestli tam byl někdo z byznysu nebo ne, to opravdu nevím.

Ne v pořádku, já se na to jenom ptám, protože pokud to je ekonomická diplomacie, tak by tam někdo z byznysu anebo někdo ze státní správy, která se tím zabývá, být měl. Pokud by tam byla jenom politická reprezentace, tak to není moc ekonomická diplomacie.

Máte v zásadě pravdu, tady máme ten problém, že paní ministryně Nováková, která má tento problém na starosti, byla odvolána a nastupuje nový ministr, jehož názory jsem Vám ostatně teď citoval.

A celkově tu návštěvu Číny hodnotíte jak?


Myslím si, že z těch pěti návštěv to byla nejúspěšnější návštěva, protože se podařilo odblokovat některé problémy. Řeknu Vám alespoň dva. Zaprvé, díky neúspěchu firmy CEFC v Číně, nikoli u nás, se zpomalila čínská investiční expanze. Když teď firma CITIC převzala téměř, téměř všechna aktiva firmy CEFC, tak jsem byl ujištěn, že tato expanze bude pokračovat. Mimochodem, víte, co je nejvyšší nedávno dokončená budova v Pekingu? Sídlo firmy CITIC, mrakodrap. Nechci se teď vyjadřovat k jeho architektonické hodnotě, ale jako demonstrace síly to působí zajímavě.

Ten druhý a poslední problém, já vím, že, a je to taková milá třešnička na dortu, se nejvíc psalo o Jágrovi, Nedvědovi, fajn. Je to hezké, je to milé, je to fajn, ale pro mě bylo přinejmenším stejně tak důležité jednání s čínským prezidentem, a tohoto tématu si nikdo z českých novinářů nepovšiml, o certifikaci českých letadel L-410 na čínském trhu, protože ten trh je bezpochyby obrovský, a protože náš letecký průmysl by tam mohl získat významné odbytiště, jako ho už dnes má třeba automobilka Škoda.

Jestli dovolíte, já se k těm plánům, co všechno by se mohlo v Číně dokázat, moc vyjadřovat nebudu, protože to jsem upřímně řečeno už slyšel mnohokrát a zatím z toho mnoho nebylo.

Já bych se vrátil ke dvěma věcem. Vy jste si stěžoval čínské televizi CCTV na nedostatečnou výši investic, mimo jiné, dával jste jim rozhovor. Někde jsem četl, že oni to nakonec neodvysílali z tohoto důvodu.

Já nevím, já jsem se na to nedíval, takže vím, co jsem řekl. Vím, že tady to bylo nějakým způsobem tlumočeno, a dost pochybuji, že by to cenzurovali.

Údajně to proběhlo jenom tedy weby a tiskem, ale samotná reportáž prý vysílána nebyla.

Nevím, je to moje chyba, že jsem se na to nedíval.

Ne, já se jenom ptám.

Ale pokud by to bylo v čínštině, měl bych drobné problémy, abych tomu porozuměl.

Já se jenom ptám, protože jsem to zachytil jaksi na českých zpravodajských webech, tak myslím, že o tom konkrétně hovořil sinolog Hála, tak jsem se na to chtěl zeptat. No a u toho CITICu, pane prezidente, já nepochybuju, že je to velká firma, víte, ale já teď hodnotím všechny ty věci z konkrétního dopadu pro Českou republiku. Ten, Vy jste řekl problémy firmy CEFC a že ten CITIC to tedy přebírá, ale pokud jsem dobře informován, tak celá ta paráda je o tom, že převzali prémiové české nemovitosti, pražské nemovitosti jako je hotel Le Palais nebo budova Živnobanky.

No.

Strojírny ŽĎAS a fotbalovou Slavii, to je vše.


Tak těch podniků je samozřejmě daleko víc a s cudností Vám vlastní jste zapomněl na Televizi Barrandov, která Vám dosud patří.

Ne, ne, ne, právě že ne. Pokud vím CITIC s akciemi, které má CEFC v televizi Barrandov, což je třetina, v Travel Service nebo v pivovaru Lobkowicz nic společného nemá.

Jak to, že ne?

Protože CEFC jim to údajně prodat nechce.


Jestliže CITIC přebírá aktiva CEFC a jestliže tato aktiva mimo jiné zahrnují i Televizi Barrandov, abychom tedy mluvili jenom o tomto tématu, tak je zcela logické, že CITIC bude Vaším partnerem při dalším obchodním jednání.

Já o tom informován tedy nejsem, naším akcionářem je CEFC se sídlem v Hongkongu, a pokud vím, CITIC převzal aktiva CEFC Europe registrované zde v Česku. Víc o tom nevím. Jen jsem se na to chtěl zeptat z pohledu…

Dobře, mně toto říkal šéf CITIC, o němž lze předpokládat, že ví, o čem mluví.

No, tak dobře, dobře, já se samozřejmě neptám z pohledu mého, já se ptám z pohledu, jestli si tedy ta firma CITIC zaslouží tak výraznou politickou podporu, které se jim dostává od prezidenta České republiky.

Je to jedna z největších světových, ne jenom čínských firem a upřímně řečeno, je to partner, se kterým musíme jednat na rovnoprávné bázi, ale s respektem k jeho dosavadním výsledkům.

Ten konkrétní výsledek Vašich jednání o investicích v České republice byla tedy miliarda dolarů z nějakého fondu, který založí firma CITIC a peníze do něj půjčí Bank of China, tak jsem tomu dobře rozuměl?

Naopak to jsou dva na sobě nezávislé zdroje, jeden Bank of China, druhý CITIC. Ale když mluvíme zcela konkrétně o CITIC, jak jste si ostatně sám přál, tak jsem uváděl, že tato firma se nabídla, že bude realizovat PPP projekty při, ne dostavbě, ale stavbě našich dálnic, jak ostatně navrhoval i premiér Babiš. A šéf CITIC mně říkal, že jsou ochotní okamžitě poslat projekční týmy do České republiky, a vzhledem k tomu, že je to jedna z největších stavebních firem na světě, tak tady máte další pole její působnosti.

To je konkrétní věc, která mě potěšila. Já jsem to nemyslel zle vůči Vám, ani kriticky. Já jsem chtěl jenom upozornit na to, že pokud by firma, byť takto veliká, dostala takovou velkou pochvalu v podstatě za převzetí několika prémiových nemovitostí, které by si svého kupce vždycky našly, tak podle mého názoru pro to není příliš velký důvod. Pokud ovšem uvažují o takto velkých infrastrukturních projektech v České republice, no tak to samozřejmě národohospodářsky má význam zcela jiný.


Obojí je platné a jedno nevylučuje druhé, protože představte si, pane Soukupe, kdybychom nenašli za firmu CEFC náhradníka, dokonce daleko výkonnějšího náhradníka, no tak bychom byli naprosto právem kritizováni, i když za neúspěch firmy CEFC prokazatelně nemůžeme.

Já upozorňuji na to, že ty podniky jako Travel Service a České aerolinie stále patří CEFC, a pokud vím, CITIC je nepřevzal. A pokud tedy teď v těchto podnicích jsou tlaky dejme tomu, protože Boeingy 737 musí zůstat na zemi a podobně, tak se na to jenom ptám.

Víte, tam je jeden zajímavý problém, čeští novináři, kteří, jak už jsem řekl, píší o všem a nerozumí ničemu, kdysi tvrdili, že šéf CEFC je ve vězení. Nyní se tedy ukázalo, že ve vězení není, že je na svobodě, že čile vyjednává se CITIC právě o těchto dvou podílech, které jste zmínil, o Barrandovu a o Travel Service, protože…

To já nevím.


Ale já ano. To znamená z nějakých záhadných důvodů na rozdíl od jiných aktiv CEFC si tato aktiva ponechal, patrně jsou to perly v jeho majetku, a nyní se jedná o jejich převzetí.

Patří tam ještě pivovar Lobkowicz kromě Českých aerolinií, Travel Service, televize Barrandov a pivovaru Lobkowicz. No, tak uvidíme, jak tedy ta jednání dopadnou, já o nich informován nejsem, tak děkuji za informace.

Pojďme dále od té cesty do Číny ke jmenování ministrů. To byla věc, která tedy hýbala médii minulý týden. Vy jste se okamžitě po návratu z Číny sešel tedy s nově jmenovanými ministry, tedy jmenovanými, s nastupujícími ministry a jmenoval jste je. Jaký jste z toho měl dojem, se setkání s nimi?

Tak já jsem svůj dojem vyjádřil při tom jmenování, že u každého z ministrů jsem řekl, jaké je podle mého názoru profilující téma jejich resortů. Tak u justice je to nepochybně pomalost soudního řízení. U řekněme průmyslu a energetiky je to vypsání tendru na dostavbu jaderných bloků. U financí jsem říkal, je to hledání nových rozpočtových zdrojů, například, a o tom už jsme tady mluvili, to je to odstranění daňových výjimek. A u dopravy jsem poněkud ironicky říkal, že jsem rád, když na billboardech vidím heslo, dálnice, dálnice, dálnice, ale že bych byl rád, kdyby toto heslo slezlo z těch billboardů na pevnou zemi a do té země se konečně koplo.

Jedna věc, která mě zaujala, pan Havlíček se současně s ministrem jaksi, ministrem průmyslu, stal i vicepremiérem. Ano, ministr průmyslu má dostat šanci, co ukáže a tak, ale vicepremiér bez politických zkušeností?

Já si myslím, že je to pokračování v tradici, která už tady byla, kdy se scházeli takzvaní ekonomičtí ministři za jakékoli vlády, no a tyto schůzky vždycky koordinoval nějaký místopředseda pro ekonomiku. Neviděl bych v tom nic tak drastického, ani dokonce zajímavého, je to čistě koordinační role.

Dobře, dobře, beru. Jedna věc k tomu Ministerstvu průmyslu. Ten pan Havlíček se uvedl, že stát by měl podpořit technologické startupy, ty firmy, nové technologické firmy s dobrými nápady a tak dále až šest miliardami korun. Víte, startupy jsou rizikové vždycky, buď se ta myšlenka povede, nebo nepovede. Nejúspěšnějším startupem v historii je asi firma Facebook, kterou ten Mark Zuckerberg založil někde na vysoké škole a podobně. To je ten princip těch startupů, ale šesti miliardami korun?

Víte, kdybyste ty úspěšné startupy následně zdanil, tak v průběhu několika let by se Vám to možná vrátilo.

To ano, ale ty startupy jsou nejrizikovější věc, protože většina z nich samozřejmě skončí neúspěšně.

Ano, a ten Facebook nebo ten Google nebo ten Apple, bohatě zaplatí za ty desítky neúspěšných startupů.

Pokud mezi nimi bude tedy něco úspěšného a nevyhodíme z okna šest miliard korun. Já na to jenom upozorňuju, že z mého pohledu možná by bylo vhodné hovořit o jiných prioritách Ministerstva průmyslu za takovéto peníze jako šest miliard korun do startupů, no.


Já už jsem Vám řekl, že sám za hlavní prioritu považuji ten tendr, respektive dostavbu jaderných bloků. V tom se s panem ministrem a místopředsedou vlády Havlíčkem naprosto shodujeme.

Pane prezidente, já nechci být dneska přespříliš kousavý, já jenom trochu vědomě tlačím na výsledky tak, jak Vy jste také zvyklý. A když jsem se třeba podíval na nastupujícího ministra dopravy pana Kremlíka, který řekl doslova tuto větu: "První věc, na kterou se budu chtít zaměřit, je urychlení přípravy a výstavby klíčové dopravní infrastruktury." Konec citátu. No on to řekl osmnáctý v pořadí, protože od roku 93 jsme měli osmnáct ministrů. To říká úplně každý ministr, akorát se to nikomu nepovedlo.


Co jiného má nastupující ministr dopravy říkat, že ozdobí svodidla dálnic květinami, aby řidiči čekající v kolonách mohli místo kouře z výfuků čuchat libý pach z těch květin?

To ne.


To určitě ne.

To ne, ale mohl by říci, jak to chce dosáhnout a jaké jsou termíny jednotlivých kroků. Mohl by třeba říci, jak chce vyřešit tu krizi na dráze nebo ten jaksi trochu utržený ze řetězu Drážní úřad nebo úplně anarchistickou organizaci Ředitelství silnic a dálnic, a spoustu dalších věcí mohl říci, vyjma této fráze, no.

Tak možná, že pokud jde o Ředitelství silnic a dálnic, budete v dohledné době příjemně překvapen.

No doufám, tak a aby to nevypadalo, že jsem Čínu jenom kritizoval jaksi, tak pojďme se ještě o jedné věci pobavit. A to je údajné zrušení vystoupení českých umělců v Číně za to, že, jako odveta za to, že pražský primátor zpochybnil politiku jedné Číny a podobně. Slyšel jste o té věci?

Tak mně to naznačil pan ministr Staněk, který byl v mé delegaci v Číně. Podrobnosti samozřejmě neznám, ale řekněme si nejdříve prostá fakta, nikoli dojmy nebo emoce. Podívejte se, zaprvé drtivá většina zemí této zeměkoule vyznává politiku jedné Číny, včetně Spojených států.

Zadruhé, česká zahraniční politika, ať byly vlády levicové či pravicové, se vždy zastávala politiky jedné Číny a najednou nějaký Hřib z Pirátů oznámí, že Praha neuznává politiku jednotné Číny, čili vystupuje minimálně proti zájmům a tradicím české zahraniční politiky.

Potud s Vámi naprosto souhlasím. Problém je akorát v tom, že z mého pohledu politika a kultura mají být oddělené věci a že umělci by neměli být trestáni za politiky a zase naopak.


Je to hezké heslo, ale když si sto let zpátky vezmete příklady, tak zjistíte, že bohužel to není pravda, že kultura s politikou velice úzce souvisí a někdy se dokonce v dobrém i špatném slova smyslu kultura stává, pane Soukupe, nástrojem politického boje.

A když jsme u toho, kacířská myšlenka, jak moc důležitý je úřad Ministerstva kultury, když vezmu to, že již mnohokrát, mnohokrát padly návrhy na jeho zrušení? Je to příliš kacířská myšlenka?

Víte, já už jsem o tom…

Potřebujeme Ministerstvo kultury?

…s panem ministrem jednou nebo dvakrát mluvil a já si na Ministerstvo kultury i na panu ministrovi osobně vážím především jeho zájmu o opravy kulturních památek. A on dokázal pro tyto opravy vylobbovat poměrně dobré peníze, což je také důkaz jeho manažerských schopností. Takže, jinými slovy, z tohoto důvodu si myslím, a teď já řeknu kacířskou myšlenku, že Ministerstvo kultury by se mělo méně zabývat takzvaným živým uměním, vždy dávám ten příklad avantgardních divadel, kde počet herců je poněkud vyšší než počet diváků, a o to více by se mělo zabývat uměním sice neživým, ale o to důležitějším.

No, o tom mluvím, protože správa památek, investice do památek, třeba Veletržního paláce a tak dále, to samozřejmě může dělat třeba Ministerstvo financí anebo specializovaný úřad typu Ministerstvo kultury, které ovšem by nemělo být pod tlakem, nebo možná nemělo být pod tlakem, nemuselo by být pod tlakem té kulturní lobby. Jestli těch peněz přerozdělovaných Ministerstvem kultury do toho živého umění není příliš mnoho a jestli to jaksi nedělá ty tlaky, které tam dělají. Je to takřka miliarda korun. Do toho živého umění je navýšen rozpočet o sto čtrnáct milionů korun letošní rok a samozřejmě je to velké množství peněz. Jestli to přerozdělování peněz do živého umění by nemohlo mít nějakou jinou formu, rozumíte mi? Tím neříkám, vzít jim ty peníze, to ne.

Pronesl jste několik zrůdných myšlenek, pane Soukupe.

Ano? Myslíte?


Takže začněme tou první, a sice že by se distribucí peněz do opravy kulturních památek mělo zabývat Ministerstvo financí. Já Vám řeknu, jak by to dopadlo. Nedali by tam ani korunu. A víte proč? Z velmi prostého důvodu, protože posláním Ministerstva financí je šetřit, pane Soukupe, a kultura, teda ta neživá kultura, se neumí bránit, na rozdíl od těch řvoucích umělců.

To samozřejmě ano, nebo jiný specializovaný úřad. Nevím, proč by na opravy památek muselo být ausgerechnet ministerstvo. Já jsem to dával jako příklad, jenom jako příklad.


Ale vždyť vzhledem k tomu, že kultura je důležitá a Ministerstvo kultury je nepochybně specializovaný úřad.

Na opravy památek?

Ano.

Ale ty dotační programy stejně běží přes Ministerstvo financí, to přece všichni víme.

Ježiš marja, ale kdo si vybojuje ty dotační programy, to musí být Ministerstvo kultury, nikdo jiný.

Ministra sportu také nemáme.


Zaprvé se o tom uvažovalo, zadruhé teď pod panem Hniličkou má vznikat jakási agentura.

Národní agentura, ano.


Která de facto, když se podíváte na její pravomoci, bude něco velmi podobného jako ministerstvo sportu.

No, a pokud bychom hovořili, tam směřuji, o podobné věci pro kulturu, nestačilo by to?

Tak ještě jednou a trpělivě.

Já Vám rozumím, pane prezidente.

Ministerstvo kultury je zde pro kulturu a pro nic jiného než pro kulturu.

V Americe žádné ministerstvo kultury nemají, a přesto tam vznikají jaksi velmi známá kulturní díla, ať se můžeme podívat na divadla, filmy, hudbu a tak dále, a žádné ministerstvo nemají.

Amerika je Amerika, co jiného Vám na to mám říct. Tady je čtyřicetileté dědictví systému, který chtěl všechno řídit ze shora, a vyzout se z bot tohoto dědictví je dost dlouhodobá záležitost.

Dobře, tak při této naší polemice, z mého pohledu milé polemice,…

Taky.

…budete se mnou souhlasit, že zdrojem kultury nemůžou být peníze od státu? Že to není zdroj kultury? Jaksi distribuce peněz ze státu?


Jestliže mám krásný zchátralý zámek, a na jeho opravu potřebuji peníze, no tak se nebudu ptát, jestli jsou to peníze od státu, nebo dejme tomu od soukromého sponzora. To, co mě bude zajímat, je, zda se ten zámek opraví, nebo neopraví. Z tohoto důvodu s Vámi nesouhlasím.

Ale o potřebě opravování kulturních památek nebo kulturních stánků, výstavbě koncertních síní, o tom spolu věcně jaksi nepolemizujeme, s tím já souhlasím. Já jenom polemizuji o tom, jestli to musí dělat Ministerstvo kultury. Mimo jiné letošní rozpočet Ministerstva kultury je takřka patnáct miliard korun a na příští rok se plánuje takřka osmnáct.

A to je jenom dobře, ale teď jde opravdu o to, aby velká většina toho šla na potřebné věci.

Víte, já jsem tuhle polemiku o Ministerstvu kultury zavedl schválně směrem, o kterém se nehovoří, protože ten spor o ředitele Národní galerie Fajta, upřímně řečeno, my jsme tady už o něm hovořili. Ministr kultury tvrdí, že šlo o závažná hospodářská pochybení, a to byl ten důvod odvolání ředitele Národní galerie. Pan odvolaný ředitel tvrdí, že jde o politické zadání z Hradu nebo podobně, a předseda vlády zůstal tak mezi a říkal, že nastupující ředitel Národní galerie má zachovat směr, který pan Fajt nastavil, a že mu jde tedy o spolupráci mezi Centre Pompidou a Národní galerií, které on osobně domlouval, a tak dále a tak dále.

A jak bych se měl k tomu vyjadřovat. Pokud se domníváte, že prezidenta republiky meritorně, podtrhuji to slovo meritorně, zajímá výměna ředitele na každém z podřízených úseků každého ministerstva, no tak Vám dám jeden příklad, který možná nezní tak vznešeně jako Národní galerie, ale je taky podřízený. Víte, že u nás existuje Vojenský vlečkový ústav?

Ano, to vím.


Vy jste to zjistil, tak jste jeden z mála, který to ví.

My jsme o tom dokonce hovořili, o tomto Vojenském vlečkovém úřadu, pak jsem dostal několik rozhořčených dopisů, že ten úřad už neexistuje, že byl už dávno zrušen. Ale my jsme si ověřovali a on existuje.

On nemá příliš vysoký počet zaměstnanců, to je pravda, ale podle Parkinsonových zákonů může bobtnat a postupně ten počet zaměstnanců bude zvyšovat úměrně tomu, jak budou mizet vlečky, protože tady platí nepřímá úměrnost. Například Velká Británie měla na ministerstvu kolonií nejvíce úředníků v okamžiku, kdy už z jejího koloniálního impéria zbylo jenom pár ostrůvků.

Pane prezidente, pojďme zpátky k nám domů, tedy domů, k věci, která veřejnost trápí. To je dvojí kvalita potravin a tentokrát pochválím někoho, kterého často nechválím, a to je ministr zemědělství Toman. Evropská unie jaksi nás nechala ve štychu, složitě řešila dvojí kvalitu potravin, aby nakonec nic nevyřešila, do podrobností zacházet nebudu. A ministr Toman konečně bouchl pěstí do stolu a řekl, pokud to Evropská unie odmítá vyřešit, tak to vyřeším já naší národní legislativou. A po dlouhé době musím říci, že pan ministr Toman udělal krok, který já velmi schvaluji, a pokud ho dotáhne do konce, tak ho budu považovat za skvělého ministra.

A kromě toho pokud jsou tam sankce v tom jeho návrhu, a sankce tam jsou, dokonce do výše padesáti milionů korun, tak to i mírně oživí náš státní rozpočet.

Všechnu moji kritiku vezmu zpátky a budu ho považovat za skvělého ministra, pokud toto dotáhne do konce.


Výborně.

Další věc národohospodářská, která se stala, je, že vláda oznámila záměr konečně zdanit ty velké technologické firmy.

Ano.

Sedmi procentní daní z obratu, asi to není ještě příliš dopracováno. Pokud se tento návrh podaří protlačit Parlamentem, podepíšete ho?

Samozřejmě, s potěšením. Víte, Google, ten má daňový výnos při této dani asi jednu miliardu.

Ano.


A u těch ostatních dohromady s Googlem je to údajně pět miliard, to už je docela zajímavý a milý rozpočtový příjem.

Četl jsem, že ty odhady jsou možná až osm miliard.

Tak tím líp.

Pro státní rozpočet nepochybně poměrně dost. Pokud jsme hovořili o tom, že Ministerstvo kultury samotné má letošní rok rozpočet okolo čtrnácti miliard korun, no tak už by to bylo docela slušné.

Pane prezidente, úplně poslední otázka. Jaderná energetika, tentokrát ne dostavby bloků nebo rekonstrukce, ale jaderné úložiště. Slovenský premiér Pellegrini řekl, že si dovede představit, že Česko a Slovensko budou budovat společné jaderné úložiště, že to bude prostě společný projekt. A mně to přišlo jako rozumný nápad.

Nic proti tomu, ale v každém případě, ať to bude společný nebo národní projekt, uvědomte si, pane Soukupe, že ve většině případů, ne samozřejmě ve všech, v této věci jde o to, jakou kompenzaci té obci nabídnete za to úložiště. Já jsem se byl podívat v Temelíně, a tam je asi na padesát let takzvaný mezisklad vyhořelého jaderného paliva. Nevím, jestli jsem se vrátil ozářen, ale zatím jsem na sobě nic ani pozitivního, ani negativního nepozoroval, a radioterapie je prý doporučovaná metoda. Takže v každém případě máme padesát let času a, jak říká teta Kateřina, chtěl bych vidět smělce starostu, kterému by příslušné ministerstvo nabídlo dejme tomu dvě stě milionů do jeho rozpočtu, no a on by proti tomu protestoval. Mimochodem já jsem se o to trošku zajímal, tady jsou obce a města, kde by se to velmi hodilo, a to zejména tam, kde jsou třeba bývalé solné doly nebo uranové doly. Výborný by byl Jáchymov. Jenomže, víte, co tomu brání? Tam ty doly v Jáchymově jsou méně než padesát kilometrů od státních hranic a existuje nějaké ustanovení, že tohle úložiště má být nejméně padesát kilometrů.

To jsem četl a Jáchymov leží takřka na hranici s Německem.


Já sice nechápu smysl, protože jsme suverénní země, a kam si to úložiště dáme, je naše věc. Ale díky tomu ten Jáchymov tak trochu vypadl ze hry.

To jsem četl, to je takřka na hranicích s Německem, to jsem četl.

No, pane prezidente, to bylo vše, co jsem si na Vás připravil. Já Vám děkuji za rozhovor a po nás, po Týdnu s prezidentem, bude Duel s Andrejem Babišem a já se ho zeptám na takřka stejné otázky a podle mého názoru bude zajímavé konfrontovat názory premiéra a prezidenta České republiky.

Myslím si, že děláte dobrou práci, pozdravujte Andreje Babiše a že mu přeji vše nejlepší, jako ostatně téměř všem úspěšným českým politikům. A těm neúspěšným, těm přeju, aby už ani nechodili na ty demonstrace.

Vzkaz vyřídím, děkuji Vám za rozhovor.

Krásný den.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 2. května 2019

zpět na seznam zpráv