Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

9. května 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítám vás u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který s panem prezidentem tentokrát natáčíme na Pražském hradě. Dobrý večer i Vám, pane prezidente.

Dobrý večer.

Pane prezidente, včera jsme slavili Den vítězství, den osvobození, konec druhé světové války. Řekněte mi, odhlédnuto od Vašich povinností, které tradičně v ten den máte, Vašich pracovních povinností, pro Vás osobně co ten den znamená?


Já jsem spojen s tímto státním svátkem proto, protože jsem ještě ve Federálním shromáždění prosadil, aby to bylo osmého, a nikoli jako dříve devátého května. Argumentoval jsem historickou pravdou, to znamená tím, že kapitulace byla podepsána v Remeši a teprve vynuceně další den v Berlíně, a platí samozřejmě ta první kapitulace. Tak to je první poznámka. Druhá poznámka bude velice jasná. Kdyby nebylo tohoto vítězství, tak tady dneska nesedíme. Buď budeme v koncentračním táboře, anebo budeme vyhlazeni.

Tak, Československo tehdy jaksi, odhlédnuto od role československých vojáků a československých lidí, osvobodily spojenecké armády a zejména Rudá armáda. Já řeknu pár čísel. Na území Československa zemřelo přímo sto čtyřicet tisíc sovětských vojáků, tehdy vojáků Rudé armády, a uvádí se, že v důsledku bojů na území Československa zemřelo až pět set padesát tisíc sovětských vojáků.

Tak počkejte, já teď půjdu na ruskou ambasádu a většinou se uvádí ten údaj sto padesát tisíc obětí.

Přímo, přímo, uvádí se v důsledku bojů, na následky zranění a podobně až pět set tisíc lidí, ale pravdivý je přímo na našem území opravdu sto čtyřicet tisíc lidí. Moje otázka zní, není v době té hyperkorektnosti, takové té době, kdy se jaksi všechno ruské nebo sovětské považuje za špatné, když to řeknu napřímo, nevůle projevit úctu sovětské armádě a Rusku tak trochu módou?

Já tam právě proto jdu, abych tu úctu projevil, to zaprvé.

A zadruhé, víte, dříve, když Američané osvobodili Plzeň, tak se tvrdilo, že to byli sovětští vojáci převlečení do amerických uniforem, takový nesmysl. A teď je to tak trošku v obráceném gardu, teď se skoro zdá, jako kdyby celé Československo obsadila nebo osvobodila americká armáda.

No, právě, já samozřejmě vítám ty konvoje amerických veteránů, vozidel, které se pořádají v Plzni, v Praze a tak. To samozřejmě vítám, protože Američané samozřejmě svůj díl na osvobození Československa měli, ale tak nějak mi, no asi možná trochu vadí to, že na tu roli sovětské armády bychom možná radši zapomněli.


Já na ni nezapomínám, pane Soukupe.

A když to řeknu napřímo, když si vezmu dvě fotografie, ty známé fotografie z konce druhé světové války, jásající na Trafalgar Square v Londýně a tu fotku tedy vyvěšení sovětské vlajky nad Reichstagem, která je Vám bližší?


To má kauzální souvislost, aby se davy na Trafalgarském náměstí mohly radovat, bylo nejdříve zapotřebí vyvěsit vlajku nad Reichstagem. Takže je mi jasné, že blízké je mi obojí, ale předchází tomu jásání právě to vítězství a tedy ta vlajka.

Tak je jasné, že ta nervozita nebo trošku možná ideologický názor nebo náhled na roli sovětské armády souvisí s určitou nevůlí k postupu Sovětského svazu v následujících letech, zejména v roce šedesát osm, to je logické. Ale historie by se neměla hodnotit těmi zkušenostmi, které máme teď, tak to je.


Kdybychom šli hlouběji do historie, tak se musíme ptát i na roli Sovětského svazu v roce čtyřicet osm. Vy víte, že Stalin nabízel Gottwaldovi ozbrojený zásah Rudé armády v únoru, a Gottwald to odmítl.

Dobře, tak nechme Den vítězství, den osvobození stranou a pojďme k aktualitám. Jedna je smutná, a myslím, že zasáhla většinu dospělé české populace, protože Václava Postráneckého máme spojeného s celou řadou rolí filmových, divadelních, televizních. Byl to vynikající herec. Dokázal zahrát v podstatě cokoliv. Když se zeptám, jak Vy si ho budete pamatovat?


Úplně jinak než z filmových rolí, i když z těch samozřejmě také. Já si ho pamatuju, když těsně po revoluci začaly besedy v pražských divadlech a on, myslím, že to bylo v Národním, tyto besedy moderoval.

Ano.


Takže tam jsme se seznámili.

Ano. Já osobně ho mám nejradši v těch komediálních rolích, ve filmu S tebou mě baví svět a tak.


Ano, ano.

A na něj budu takto vzpomínat. A když tak jaksi přeskočím k filmovému humoru nebo k českému humoru, mýlím se, když mám pocit, že dříve byl trošku možná inteligentnější, že jsme měli pana Wericha, pana Buriana, pana Menšíka. Teď, nechci pány urazit, máme Pavláska a Koháka?

Já bych skoro řekl, že v té době nebylo možné nic jiného než humor, protože jiné filmy, viz Ucho a podobně, byly zakazovány. A tak se česká filmová tvorba soustředila na komedie a byla vynikající. Teď se situace díky bohu rozvolnila, ale komediím to uškodilo.

Takže Češi jako národ máme pořád rádi inteligentnější humor, jen je ho prostě méně, tak to myslíte?

Ale jak kdo, já bych rozhodně neříkal, že národ je tak homogenní, že by se v něm nenašly obě dvě skupiny. Ale já sám dávám přednost takovému laskavému humoru a nikoli brutálnímu humoru.

V tom se shodujeme. Pane prezidente, v tomto týdnu se zase konaly demonstrace v několika českých městech toho sdružení Milion chvilek pro demokracii. Byly poměrně hojně zastoupeny, byly tam desetitisíce lidí. O těch důvodech jsme si už povídali a budeme o nich povídat, ale pro Vás osobně, co to znamená?


Dokud si ti demonstrující nenavlečou žluté vesty, nezačnou zapalovat auta a rozbíjet a vykrádat výlohy, je všechno v pořádku. Jsme svobodná společnost a každý má právo demonstrovat. Na druhé straně se někdy ptám, za co, nebo proti čemu ti lidé demonstrují. Ta Marie Benešová je ve funkci týden, a tedy nemohla udělat nic dobrého ani nic zlého. Tak bych počkal, až co provede, a podle toho bych případně demonstroval.

Tady jsou jaksi dva smíšené pocity. Jeden je ten, že lidé se angažují, což je dobře, a že máme skutečnou svobodu, takže demonstrovat můžou a nehrozí jim žádná policejní brutalita nebo vyhazování z práce za to, že projevili svůj názor, což je nepochybně dobrá věc, a z tohoto pohledu ty demonstrace, tu možnost demonstrovat samozřejmě vítám.

Na druhé straně ten důvod, pro který se demonstrovalo, byl čistě abstraktní, za nezávislost justice, přičemž v justici se tedy objektivně nic neděje a žádné tlaky moci výkonné na tu moc soudní nebo justiční tam vidět prostě nejsou.

Já bych, pane Soukupe, pro oživení naší diskuze, nám nabídl jeden typ demonstrací, a to je takzvaná demonstrace preventivní. Tady se nedemonstruje proti něčemu, ale co kdyby náhodou něco bylo.

Ano. Tohle byla zcela evidentně jaksi protivládní, to znamená demonstrace proti Andreji Babišovi, proti existenci té vlády a tak trochu preventivně, co kdyby náhodou. Máte naprostou pravdu.

No, víte, já jsem se na to koukal a tuhle tu otázku jsem, nebo to téma, jsem uvedl z jednoho důvodu. Mě tam překvapilo vystoupení pana Dolínka, což je sociálně demokratický poslanec, poměrně vysoký funkcionář, bývalý náměstek pražské primátorky, nyní předseda podvýboru, myslím, pro kosmonautiku, nicméně významná tvář sociální demokracie, a účast sociálnědemokratického politika na protivládní demonstraci?

Je to samozřejmě chyba. On pan Dolínek už není zdaleka tak významná postava, jakou byl, když byl radní pro dopravu na Praze. Koneckonců víte, jak dopadla sociální demokracie v Praze v komunálních volbách, a koneckonců i v parlamentních volbách se tam s odřenýma ušima dostal jenom ten pan Dolínek. Takže možná, že se chtěl tak trošku zviditelnit, ale pokud jsem správně informován, stejně ho vypískali.

Stejně ho vypískali, to je pravda, ale ta samotná účast. Mě to překvapilo, ne z pohledu toho, že bych panu Dolínkovi zakazoval, kam má nebo nemá chodit, nebo co má nebo nemá říkat, ale to, že byl účasten na protivládní demonstraci, když je součástí vlády, tedy strana, no dobře.

Pane prezidente, za pár týdnů nás čekají eurovolby, já jsem se na to chtěl podívat z druhého pohledu, to znamená z pohledu financí, významnosti a velikosti těch volebních kampaní. Hnutí ANO do toho dá třicet pět milionů korun, což je tedy poměrně dost, a celá řada stran do toho investuje miliony a desítky milionů. Má to smysl, když ta volební účast opravdu vypadá, že bude pod dvaceti procenty?

Podívejte se, kdyby ty strany nedaly ty peníze a výrazně prohrály, tak jim každý včetně jejich straníků bude vytýkat, že se do toho málo investovalo. Takže před chvílí jsme mluvili o preventivní demonstraci, tak toto je něco jako preventivní financování.

Preventivní financování, a tím tak uvozuju tu samozřejmě následnou otázku na té účasti v těch eurovolbách, protože podle výzkumu společnost Kantar skoro čtyřicet procent lidí uvedlo, že tam určitě nepůjde, a dalších skoro dvacet procent lidí uvedlo, že spíše nepůjde. A potom další lidé uvedli, že možná ano, což lze předpokládat, že když bude hezky, tak tam nepřijdou, a ta volební účast tedy bude zase mizerná, zdá se.

Víte, Evropský parlament má kolem sedmi set poslanců a my tam budeme mít dvacet jedna poslanců. Takže je dobré se ptát, do jaké frakce ti naši poslanci půjdou podle jednotlivých stran. U hnutí ANO je to ta frakce liberálních demokratů ALDE. Zatím převažují jednak socialisté a jednak lidovci, ale jsou obavy, že v Evropském parlamentě po volbách ztratí svoji většinu ve prospěch jiných stran. Tak počkejme si, je to asi čtrnáct dní, nebo kolik, tři neděle? Počkejme si tu dobu, oba dva jsme zdraví a určitě se dožijeme, a pak tady budeme moudře hodnotit a budeme si říkat, já jsem to říkal.

No, je to opravdu jenom pár dní nad čtrnáct dní, takže vlastně dva týdny, a to určitě vydržíme.

No, když jsme u té volební kampaně, ještě jedna věc, která mě zaujala. Piráti, kteří nastupovali tedy s tou vizí absolutní transparentnosti, otevřeností těch svých fór, kdy členové jaksi na internetu vidí všechny názory, které říkají vedoucí činitelé, chtěli zavést tedy přísný zákon o lobbingu, dokonce snad sami interně mají nějakou takovou obdobu, že uvádí si do nějakého svého internetového úložiště, s kým se sešli a o čem jednali, tak teď vyplula taková zpráva, že společnost JCDecaux, což je tedy významný poskytovatel těch billboardů a těch venkovních ploch, jim dala slevu šedesát až sedmdesát pět procent, zatímco třeba hnutí ANO dostalo dvacet procent. No, to JCDecaux má evidentně největší zájem na pražské politice nebo situaci v Praze, protože tady provozuje ty zastávky a takzvaný ten městský mobiliář, a na něm si prodává reklamu, a Piráti mají primátora. No, to je jenom konstatování. Hnutí ANO od téhle společnosti dostalo pouze dvacetiprocentní slevu, no trošku nám ten svěží vánek přestává být svěží.

Tak Vy jste si dokonale odpověděl sám, pane Soukupe, vzpomeňte si na to heslo, nechci tu slevu zadarmo, a protože ANO je v opozici a Piráti mají primátora, tak je celkem jasné, komu se ta sleva poskytuje. A teď uvidíme, jaká bude protihodnota.

No, anebo neuvidíme, snad neuvidíme. No, pane prezidente, jedna věc, která mě zaujala, Parlament teď řeší jaksi novelu zákona o ústavní výchově a jedna z možností je, že by se do ústavní výchovy vrátila ta možnost dobrovolné ústavní výchovy. To znamená, nezvladatelné dítě by se dalo do diagnostického ústavu neboli pasťáku za úhradu, že by ti rodiče ho tam odložili tak nějak na převýchovu, nebo jak to říci. Což dřív bylo, teď už to není. Jak se na to tváříte? Mě to teda zaujalo.


Já si vzpomínám, jak jsem jednou říkal, že v pubertě z krásného dítěte může vyrůst protivný spratek, a samozřejmě, že to neplatí o všech pubertálních dětech, ale jsou takové případy, a pokud to ti rodiče nezvládnou, proč by jim někdo nepomohl.

No, víte, tak logicky mě zaujala ta zpráva jako taková. Jsem trošku ostražitý k tomu, jak by to bylo prováděno, protože pokud by opravdu dítě bylo nezvladatelné, a ti odborníci za poplatek tedy zhruba pět tisíc tři sta korun měsíčně by jim krátkodobě pomohli s nastavením hodnot nebo výchovou, tak by to bylo dobré. Až na to že, aby se to nestalo praxí, že rodiče tam prostě odloží děti, o které se nechtějí starat, nebo nemají na to prostředky nebo chuť a podobně, a pak by to určitě pro nás dobré nebylo.

Souhlasím.

No, ještě jedno úmrtí, mluvili jsme o Václavu Postráneckém a to druhé úmrtí je tedy tragické. Adam Svoboda, bývalý mistr světa v hokeji, vynikající český brankář, trenér, si vzal život. Prostě spáchal sebevraždu. Myslím, že sportovní veřejnost to šokovalo, a když se tak podívám, těch sebevražd sportovců je nějak více, nebo mám o tom špatnou představu? Když jsem se díval na vyjádření Ministerstva zdravotnictví již před časem, že sebevražednost v České republice je všeobecně nadprůměrná ve srovnání s ostatními evropskými státy?

U těch sportovců, já bych nechtěl spekulovat, ale dovedu si představit zlom v jejich kariéře, když odejdou ze světel ramp, a takových případů bylo hodně, zhorší se samozřejmě jejich materiální pozice, ale především jejich společenská prestiž, no a někteří lidé to neunesou.

Byl tam František Rajtoral, David Bystroň, Pavel Pergl, to byli fotbalisté. Teď Adam Svoboda, je to všechno v krátké době.

Tak v jednom případě šlo, tuším, o dopravní nehodu, že ano?

Ne, ne, ne, ne, to byla jiná věc, tohle byly čistě sebevraždy. No a mimo jiné z těch dat vyplývá, že březen a duben, ty jarní měsíce, jsou pro sebevražednost nejhorší. Myslíte, že v tom udělal něco špatně stát? V nějaké prevenci nebo vztahu k duševním poruchám?

Víte, co byla první Masarykova publikovaná práce? Sebevražda. A máte pravdu, že máme nadprůměrnou úroveň sebevražd, stejně tak jako například Maďaři, a pokud se nemýlím, tedy i Švédové. Tak Švédové jsou nesmírně bohatá společnost, ale tady vidíte, že to bohatství ještě samo o sobě sebevraždám nebrání.

Možná se málo hovoří o duševních poruchách, duševních problémech, nemocech?


Víte, jeden můj známý psychiatr říkal, každý jsme tak trochu blázen, ale málokdo to pozná.

Trošku jaksi přesmyčkou k hokeji. Já se zase chci vrátit k Jaromíru Jágrovi a tomu humbuku, který způsobila jeho cesta do Číny, a k té pro mě šokující nenávisti. Ale možná se na to dívám opravdu optikou sociálních sítí a toho nenávistného prostředí na těch, Facebooku a podobných, sociálních sítích anebo pražských médií. Když se na to díváte Vy, nezaslouží si pomoci, zastat?

Tak víte, zaprvé, těch lidí není tolik, jak by se opticky zdálo, protože se říká, že jeden z těchto hlupáků, závistivých hlupáků, může mít až deset nicků, a pod anonymním krytím…

Samozřejmě.

… nadávat, nadávat a opět nadávat. Takže tady nejde o počet, tady jde o mentalitu lidí, kterých, mohli bychom je snad politovat, kdyby nerozsévali ten jed nenávistí vůči lidem, kteří to třeba neunesou. Já věřím, že Jaromír Jágr to hravě unese.

To jo, to určitě ano, on je silná osobnost, on to unese, ale chci hovořit spíše o lidech, kteří pro Českou republiku nepochybně udělali mnoho. Jaromír Jágr v oblasti sportu, snad neměli jsme v historii možná úspěšnějšího sportovce a člověka, který by nám jaksi dával takový pocit hrdosti při těch vítězstvích české reprezentace nebo jeho úspěších v hokejové lize v Kanadě a ve Spojených státech. Profesor Gerloch, opravdu jedna z legend českého práva, jeden z největších odborníků na ústavní právo, které máme, a ten cejch Miloše Zemana, to, že jsou s Vámi v dobrém vztahu anebo s Vámi souhlasí nebo s Vámi jedou na zahraniční cestu, se obrátí proti nim. A je to nejen vůči Vám, ale vůči nim nespravedlivé.

Já si vážím těchto dobrých vztahů, je vidět, že oba máme dobrý vkus. Kromě toho u profesora Gerlocha se nyní prokázalo, že měl pravdu v kauze Nikulin, protože Ústavní soud rozhodl stejně, a já teď nechci zkoumat, kolik senátorů je odborníků na ústavní právo a kolik jenom závidí. Možná, že ta závist pronikla až do Senátu.

No, to asi ano a pan profesor Gerloch měl pravdu z toho důvodu, ne že je blízko Miloši Zemanovi, on měl pravdu z toho důvodu, že je vynikající odborník na právo.


Přesně tak.

Tak to prostě je. No, pane prezidente, Andrej Babiš požádal své ministry, aby provedli takové svoje hodnocení, svojí práce, toho roku menšinové vlády ANO a ČSSD. No, když jsme u toho, kdo z ministrů by měl z Vašeho pohledu následovat osud těch odvolaných ministrů nebo těch, kteří podali demisi, a který naopak by zasloužil Vaši velkou pochvalu?

Ale tak já nebudu krutý a nebudu nikoho chtít odvolávat, protože si myslím, že ty tři výměny vlastně stačily, a počkejme si, jak se ti noví ministři osvědčí.

No, jedním z těch kritérií, které Andrej Babiš jaksi evidentně uznává, je mediální obratnost, to znamená, jak vystupují na veřejnosti, tedy v médiích, a jak jsou tedy hodnoceni médii. Není to na jednu stranu trošku rizikové, aby pak ministři jaksi nedělali pouze to, co se médiím líbí, a vyhýbali se úkolům nebo povinnostem, které jsou nepopulární mediálně. Nedojde to potom tak, že de facto média budou určovat to, co ministr má nebo nemá dělat?

Pokusme se, pane Soukupe, definovat, čím nebo co rozumíme pod mediální obratností. Kdyby, jak se říká, se chtěl zalíbit novinářům, tak by to byla samozřejmě chyba, ale když napíše články, udělá tiskové konference, a v nich vyjádří i názor, který se novinářům vůbec nebude líbit, toto je u mě mediální obratnost.

V tom se shodujeme. Já jsem chtěl přesně upozornit na to, aby pak ministři nevládli a nevedli své resorty tak, aby se to novinářům líbilo. Jinými slovy, aby je pak pochválil předseda vlády, protože mají hezké mediální výstupy.

Tím narážím možná trochu na ministra Staňka, který je teď mediálně v nemilosti, protože odvolal dva ředitele galerií v Praze a v Olomouci. O tom jsme hovořili, tedy v Olomouci to byl ředitel muzea, v Praze Národní galerie. Ty debaty o tom, že by měl být odvolán, ty se stále opakují, kulturní fronta, myslím, že přes šest tisíc lidí podepsalo tu výzvu, ale já pořád ještě nevím, a jsem k tomu opatrný, k té situaci s panem Staňkem, protože pořádně vlastně nevím, co se stalo. Ty důvody, už tam něco víte?

Já vycházím z toho, co bylo na tiskové konferenci. Myslím, že jsem to říkal v Blesku, nikoli ve Vaší televizi, jestliže si někdo sám se sebou uzavře smlouvu na jeden milion korun, je to samozřejmě důvod k odvolání.

Dobře, tečka, názor prezidenta republiky.

No, ještě možná k těm parlamentním volbám nebo parlamentním, evropským volbám. Z průzkumu CVVM vyplývá, tedy Centra pro výzkum veřejného mínění, vyplývá, že lidé nejvíce důvěřují, tedy teď z předsedů politických stran, prezident tam zahrnut nebyl, Andreji Babišovi. A já se zase vrátím k té situaci, že z mého pohledu, a i v těch demonstracích Milionů chvilek pro demokracii, vyjádření ODS a podobně, se stále nedaří parlamentním stranám zbavit programu antiBabiš. Prostě Babiš je špatně, tečka, i když to zcela evidentně nefunguje u veřejnosti.

Podívejte se, já si myslím, že Andrej Babiš je výrazná, energická osobnost. Za touto osobností jsou vidět reálné výsledky jak politické, tak organizační a ekonomické. Ať ty ostatní strany proboha nabídnou stejně výrazné nebo ještě výraznější osobnosti, a pak bude politický život v České republice zajímavější.

Z tohohle výzkumu je ještě jedna věc, která mě zaujala, že dvě třetiny lidí řekly, že nedůvěřují Tomio Okamurovi. Mě to překvapilo, ta míra nedůvěry je v podstatě největší z těch předsedů politických stran. Čím to je? Je to tím, že trochu lidé už se tolik neobávají migrace jako třeba před dvěma lety?


Jednak je to i mediální kampaní, i když tu bych nepřeceňoval. Lidé už novinářům příliš nevěří. Ale na druhé straně někdy ten jeho názor lze hodnotit jako radikální. Já nepoužívám výraz extrémní, ale radikální. Například ke vztahu k Evropské unii přece jenom menší část lidí si z ní přeje vystoupit, a protože Okamura je stoupenec vystoupení z Evropské unie, no tak si myslím, že to je dáno tím rozložením sympatií a antipatií.

No a ten názor na Evropskou unii, kdy oni říkají, my chceme odejít, veřejností přijímán není a ty antipatie vůči Tomio Okamurovi jsou důsledkem tohoto názoru.

Já si myslím, že ano, protože to všechno ostatní, nějaké mediální kampaně kolem romského tábora v Letech, a to ani nebyl Okamura, to byl nějaký poslanec nebo dokonce tajemník, ty tam nehrají takovou roli, ale tento vztah k Evropské unii roli hrát může.

No, v téhle souvislosti, tedy v souvislosti s migrací, což bylo hlavní téma Tomia Okamury a jeho SPD před parlamentními volbami, teď Ministerstvo vnitra uveřejnilo data, která říkají, že máme vůbec nejtvrdší přístup z celé Evropské unie vůči žádostem, žadatelům o azyl, kdy devět žádostí z deseti je u nás zamítnuto. A je to vůbec nejvíce, tedy procentuálně nejvíce v celé Evropské unii, vloni tam bylo tedy zahrnuto i Švýcarsko, kdy pravděpodobnost získat azyl ve Švýcarsku je třikrát větší než v České republice. O čem to hovoří?


Já si myslím, že to byla tak trošku obava z muslimské ilegální imigrace, což je něco úplně jiného než řekněme migranti, no to už vůbec nepočítám Slováky, to jsou naši lidé de facto, ale třeba Ukrajinci. Dokonce velmi dobře se asimilovala vietnamská menšina.

Ano.


Takže u nás, pane Soukupe, žije asi pět procent cizinců, a nikomu nevadí. Ale to nejsou muslimové.

Pane prezidente, minule jste mi naznačil, když jsem se ptal na názor, na Vaše hodnocení nástupu ministra Kremlíka do funkce ministra dopravy, tak jste mi tak naznačil, že můžu očekávat změny ve vedení Ředitelství silnic a dálnic, což se tedy stalo, protože den po našem rozhovoru byl ten stávající ředitel Kroupa odvolán a nahrazen panem Kováčikem. No tak měl jste pravdu. Co od něj čekáte?

Tak samozřejmě, že tato personální výměna je podle mého názoru vysoce pozitivní. Uvidíme, jak se osvědčí nástupce pana Kroupy.

Je tam jedna věc, která mě tak jako zaujala. V roce 2014, když se tedy, v roce 2014 zvítězil pan Kroupa ve výběrovém řízení na funkci ředitele Ředitelství silnic a dálnic, tak tam bylo dvacet devět kandidátů a to výběrové řízení se tedy konalo a nakonec byl tedy vybrán pan Kroupa. Teď žádné výběrové řízení nedělali a jmenovali pana Kováčika.


Nechme to na ministrovi, ten si ručí za svého kandidáta, když bude kandidát dobrý, bude pochválen i pan ministr a naopak.

No jo, ale tak třeba, já to chápu, tyhle ty obecné odpovědi, ale konkrétně. Nejvyšší kontrolní úřad vydal zprávu, že Ministerstvo dopravy, potažmo Ředitelství silnic a dálnic tedy za to bylo odpovědné, se v podstatě úplně vybodlo na budování vah, to znamená vážení kamionů na silnici, že se na to prostě vykašlalo, zatímco kraje, které jaksi spravují svoje silnice, tak ty ten systém poměrně úspěšně zaváděly. Ředitelství silnic a dálnic se na to prostě vybodlo, i přesto, že přetížené kamiony ničí naše dálnice, hovoří se o tom, že je to prostě zlo a tak dále a tak dále a tak dále, a přesto se na to vybodlo.

Vidíte. A to mi pan ministr Ťok sliboval, když jsem se ho ptal, jak budou využity mýtné brány, tak že budou mít dvě základní funkce, jednak právě tohle vážení přetížených kamionů a zadruhé evidence ukradených aut podle SPZ.

No jo, ale to sice je teoreticky možné, ale evidentně to pravda nebyla, protože mimo jiné těch mýtných bran, jak jsme o tom hovořili, bude využito zhruba deset procent, všechny ostatní budou zlikvidovány.

Je to škoda.

Já nechci zase říkat to svoje.

Tady vidíte, sliby se slibují, blázni se radují. A když ministr dopravy slibuje něco prezidentovi a, jak Vy říkáte, není to pravda, tak bych mohl hrdě říci, a už není ministrem, ale taky by to nebyla pravda, protože to rozhodně není důsledek tohoto slibu.

No, včera my ostatní jsme měli sváteční den, to znamená, v práci jsme nebyli. Vy jste v práci byl a jmenoval jste patnáct nových generálů. Já, než začneme mluvit o panu Koudelkovi, šéfovi Bezpečnostní informační služby, který v souvislosti s generály se pořád všemi médii zmiňuje, tak bych se chtěl zeptat, jaká kritéria pro povýšení u Vás, tedy jaká Vy kritéria požadujete, abyste rozhodl o povýšení do generálské hodnosti?

Samozřejmě zásluhy, zásluhy a vykonaná práce. A pokud jde o práci pana Koudelky, v tom se můžeme lišit. Pan Koudelka jistě bude svoji práci hodnotit daleko příznivěji, než ji hodnotím já. Ale na druhé straně já už jsem důvody uvedl několikrát. Minulý rok k tomu trochu bizarně přibyl i další důvod, a sice zásah BIS do výuky dějepisu, o tom jistě víte, naprosto komické a všichni odborníci proti tomu protestovali. Vidíte, a protože mediální scénu tu asi opravdu zajímá nějaký Koudelka, tak si téměř vůbec nepovšimli šestadevadesátiletého generála Emila Bočka, kde společným úsilím ministra obrany, náčelníka Generálního štábu a mým, jsme mu dali armádního generála ve výslužbě. Nejvyšší vojenskou hodnost.

Nejvyšší vojenskou hodnost. On je mimo jiné úplně posledním žijícím skutečným pilotem, pilotem RAF za druhé světové války sloužícím, a teď je armádním generálem. Je poslední žijící. Když se podívám na veterány, kteří ještě žijí, a to už většinou bohužel nejsou veteráni z druhé světové války, ale z válečných konfliktů třeba v devadesátých letech. Myslíte si, že se o ně staráme dost?

Já jsem několikrát navrhoval, aby byly vybudovány domy pro veterány, tehdy jsem tím ovšem myslel spíše veterány z druhé světové války, protože ti veteráni z Afghánistánu, pokud nejsou nějak vážně zraněni, mohou najít velmi dobře uplatnění, a já bych si přál, aby našli uplatnění, protože kdo jiný než oni, že? Takže bohužel ti veteráni odcházejí, a když jsem šel kolem nich včera na Vítkově a zdravil je, tak ty jejich řady už opravdu bohužel řídnou.

No, víte, já se na to ptám, na veterány, z toho důvodu, že jsou to muži, kteří jsou vojáci, to znamená, poslechnou rozkaz, a to je jejich prostě práce. Když se někdo stane vojákem, tak s tím počítá, ale objektivně ty rozkazy směřují k tomu, že riskují za nás svoje životy, což je přece jenom věc, která u ostatních občanů nebo u ostatních profesí snad vyjma policistů a hasičů opravdu běžná není. Oni potom mají problém většinou začlenit se do společnosti, najít si práci, neříkám většinou, ale je jich celá řada, kteří mají prostě svoje psychické problémy, svoje bloky, svoji hrdost a tak dále, a trošku mi tam ta pomoc státu chyběla.

Dobře, ale v tom případě by měla mít jinou formu než něco jako domov důchodců.

Ano, to máte pravdu.

Protože to by bylo i pro ně ponižující.

Ano, to máte pravdu.


A nedobré.

No, spíše jsem myslel pomoc se začleněním, pokud už přestanou být profesionálními vojáky.


Určitě, určitě ano a myslím si, že armáda takové lidi nepochybně potřebuje.

Vy jste tedy mimo jiné jaksi udělil vyznamenání Tomáši Procházkovi, kynologovi, který zemřel ve vojenské misi v Afghánistánu in memoriam.


Udělím, protože nechtěl jsem frustrovat jeho rodinu, a tak jsem to odložil o rok. A teď už ta bolest alespoň trochu přešla, takže teď ve Vladislavském sále ta rodina bude.

Dobře, no a jsme u toho, už potřetí jste, já jsem se chtěl věnovat spíše armádnímu generálovi Bočkovi a významu státních vyznamenání, respektive významu generálských hodností, jaké prezident republiky chce hodnoty, aby se tak rozhodl, a veteránům a v poslední řadě se chci věnovat panu Koudelkovi, šéfovi Bezpečnostní informační služby. Bude tam konflikt mezi Vámi a Andrejem Babišem, který to jmenování už po třetí navrhoval?


Vláda navrhuje, prezident jmenuje. To je dělba rolí a vzájemně bychom si do toho neměli zasahovat.

My jsme tady zmínili tu zprávu, která tedy nebyla úplně jako nepolitická, to hodnocení výuky dějin a tak dále, významu ruských, čínských špionů a podobné věci, ta byla spíše politická. To se u Vás setkalo jaksi s negativní odezvou. A vidíte na práci pana Koudelky, šéfa Bezpečnostní informační služby, i něco pozitivního?

Ale podívejte se, každý z nás dělá něco pozitivního, ale vždy je otázka poměru mezi tím pozitivním a negativním. Abych byl trochu konkrétnější, já jsem se teď setkal s názorem, jak je možné, že prezident nedává panu Koudelkovi vyznamenání, když CIA BIS vyznamenala? Odpověď zní, CIA je americká zpravodajská služba, která svého času oznámila, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení, a na základě této falešné informace došlo k mnoha a mnoha lidským tragédiím včetně smrti mnoha amerických vojáků. A já, kdykoli potkám šéfa Mosadu, tak mu říkám, není pravda, že Mosad je nejefektivnější zpravodajská služba, tvrdím, že Mosad je jediná efektivní zpravodajská služba.

No, víte, ano, pan Koudelka dostal vyznamenání od CIA.

Ano a ne ode mě.

Dokonce se říká, že Andrej Babiš byl do sídla CIA pozván jenom kvůli tomu, že oni si jaksi cení spolupráci s českou BIS, ale CIA je americká zpravodajská služba, Bezpečnostní informační služba je česká zpravodajská služba a oni nám nejsou nadřízeni. To, že vyjádří úctu našemu řediteli, je sice od nich pěkné, ale odmítám, jakože malého kluka pohladí po hlavičce, že to dělá dobře, ne, ne, ne, my jsme Česká republika a my jsme svébytná země. Mě spíše zajímají důvody, proč prezident České republiky šéfa BIS nevyznamenal, než důvody, proč to udělali Američané, jestli mi rozumíte?

Já už jsem na to několikrát odpověděl, takže bych se opakoval. Nemám rád, když zpravodajská služba politizuje a ideologizuje, což u BIS v řadě případů je.

Mimo jiné pan Koudelka zase znova na konci minulého týdne řekl, že Ruská federace je hlavním aktérem pokusů ovlivňovat svobodné volby a demokratické procesy v mnoha zemích. A já už jsem na to trochu alergický, se přiznám, protože já jsem slyšel, že se to má dělat falešnými emaily a nějakými falešnými účty na sociálních sítích.

Ach bože, bože. Vy jste chtěl, abych uvedl důkaz, já jsem to nechtěl uvádět, ale citoval jste to sám. Podívejte se, jednak došlo k obvinění, že Rusové ovlivňovali americké volby, pak také, myslím, že to byl pan Drahoš, tvrdil, že Rusové ovlivňovali parlamentní, ale i prezidentské volby. Já Vám položím, možná že jsem hrozně naivní, jednoduchou otázku. Jak si představujete to ovlivnění? To k Vám někdo přijde a řekne, volte toho a toho?

No, logicky já si ovlivnění představuji teoreticky dvěma způsoby, jedno je, že se zfalšují sečtené volební lístky, že se to zfalšuje a vykáže se to jinak, což si dovedu představit v KLDR.

Ano.

Možná Bělorusku, i když to už pochybuji, protože, nevím, tam už je celá řada a desítky a stovky různých mezinárodních pozorovatelů, což v České republice je podle mého názoru zcela vyloučené. Anebo tedy podceňují rozum lidí a myslí si, že nějaké emaily, které obsahují falešné informace, anebo sociálními sítěmi šířené falešné informace převáží nad zdravým rozumem a zkušeností lidí. To jsou podle mě dvě teoretické možnosti.


Když pan Drahoš tehdy to obvinění vznesl, požádal jsem šéfy tří bezpečnostních služeb, týkalo se to tehdy parlamentních voleb, aby sdělili, zda mají nějaké informace, že ruská strana tyto volby ovlivňovala. Všichni tři odpověděli, že takové informace nemají. U těch Američanů, oni tam mají, pane Soukupe, takzvané hlasovací automaty, tak jsem přemýšlel, jestli se snad, snad nedají nějak ovlivnit ty automaty.

Hackeři do toho nějak…

Ale ani to nepřichází v úvahu. Takže je to normální fake news, normální drb, a pokud se tento drb na těchto různých konferencích předvádí, no tak odpovědí je třeba neudělení hodnosti generála.

Pane prezidente, dnes máme devátého května a hovořili jsme osmého, devátého května o datu jaksi podpisu kapitulace nacistického Německa, ale na dnešní den oficiálně připadá Den Evropy, a je to proto, že francouzský ministr zahraničí Robert Schuman tehdy představil ten svůj Schumanův plán, 9. května 1952, a říká se tedy, vychází se z toho, že to byl první plán Evropské unie. On tehdy chtěl spojenectví, které by, uhlí a oceli, ale to nebylo ekonomické spojenectví z mého pohledu, to bylo politické, vojenské, protože uhlí a ocel jsou základní jaksi kameny vojenské výroby a ozbrojování, a on chtěl primárně sedm let po druhé světové válce získat nějakou společnou evropskou kontrolu nad výrobou oceli z důvodu vojenských. Mýlím se?

Mýlíte, já myslím, že je to daleko širší. Uhlí samozřejmě nepotřebujete jenom k vojenské výrobě, a zejména tehdy ne, a ocel koneckonců taky ne. Čím byste jezdil, když máte auto?

No, ono se vycházelo z toho tak, jak jsem četl, že kontrola nad uhlím a ocelí jaksi nadnárodní strukturou bude znamenat, že jednotlivé státy samostatně izolovaně nebudou schopny vést válku.

Já si myslím, že daleko důležitější byl vznik jednak Severoatlantické aliance, to šlo poměrně rychle, no a o něco pomaleji šel ten vznik Evropské unie.

Ano. Já jsem se do nějaké historické publikace, která se zabývala Schumanovým plánem, díval. A z toho, z těch komentářů a z toho, jak to bylo napsáno, bylo vidět, že možná Robert Schuman, francouzský ministr zahraničních věcí, tehdy byl opravdu zděšen tou situací po válce, zkušenostmi z té druhé světové války, rozsahem škod, které se v Evropě staly, a byl z toho vidět takový určitý pacifismus a víra v to, že společná kontrola, tedy společné postupy ve vojenství, zabrání opakování druhé světové války.

Na to byl daleko důležitější Marshallův plán, protože ten přinesl reálné prostředky.

Já jsem, ano, to byla obnova tedy těch škod, které druhá světová válka hospodářstvím jednotlivých státům způsobila. Já jsem se chtěl zeptat tím úvodem o Schumanovi na to, jestli opravdu považujete dnes válku v Evropě za nepředstavitelnou, i ze zkušenosti devadesátých let.


Zrovna dnes je publikován manifest evropských prezidentů, který jsem rovněž podepsal, a který mimo jiné oceňuje Evropu za to, že dokázala snad nejdelší období míru ve své historii, a to je bezesporu zásluha všech těchto institucí a osobností včetně Schumana.

No, ale zase při zavádění eura Helmut Kohl dokonce opravdu na jedné konferenci řekl, že jeden z hlavních atributů a výhod eura může být to, že jaksi může být bariérou proti neočekávaným zbrojním nápadům jednotlivých států, jinými slovy, že začnou zběsile tisknout bankovky, peníze, a začnou zběsile zbrojit bez ohledu na inflaci, to je ten ekonomický princip. A dále potom říkal, že euro je politický projekt, nikoliv ekonomický projekt. Není to s tím Schumanem trochu podobné?


Víte, já jsem přece jenom původním vzděláním tak trochu ekonom. Když mně někdo řekne, že euro je nikoli ekonomický, ale politický projekt, tak se zasměju, protože jakákoli měna je v první řadě ekonomická kategorie.

A její důsledky. Helmut Kohl to doslova takto řekl, že je to politický projekt, samozřejmě ekonomický také, protože je to měna. To znamená, je to ekonomická činnost, ale ty důvody z jeho pohledu byly politické, aspoň tak to říkal.


Když si na to posvítíte, tak, to už jsem Vám jednou říkal, země, které jsou v eurozóně, mají vyšší nezaměstnanost a pomalejší ekonomický růst než země, které v eurozóně nejsou. To je strohý statistický fakt.

Já jsem si, já, když jsem řekl, že jsem listoval v tom Schumanovu plánu, tak jsem se v knihovně, kterou moje rodina jaksi shromažďovala, můj tatínek a dědeček, po mnoho let, a je tam opravdu tisíce svazků, tak jsem si také našel dílo Josefa Pekaře O smyslu českých dějin. A víte, co mně tak přišlo? On tam hovořil a psal o vztahu Čechů vůči Rakousku-Uhersku, takovém ublíženectví, pesimismu. A víte, co mě napadlo? Že ten vztah Čechů teď k Evropské unii je trochu podobný.

Ale Pekař je úctyhodná osobnost a myslím si, že v polemice s Masarykem měl více pravdy než Masaryk. Ono se to dělí, nikdy to není sto ku jedné. Ale Masaryk, jak víte, chtěl sklenout jakýsi oblouk českých dějin od husitství k českému bratrství. On dokonce doufal, že ta českobratrská ideologie, to znamená Chelčický a další, nakonec převládne nad katolicismem. Zatímco Pekař zdůrazňoval význam katolicismu. No a co se stalo? Když byla republika, ke katolické víře se přihlásilo, respektive neodhlásilo se, tolik lidí, že ta katolická víra zůstala s velkým náskokem dominantní.

No, pane prezidente, zůstaňme u Evropy, už je to poslední otázka a už není historická. Už to není historická polemika, které Vy tak máte rád, a upřímně řečeno, já také.

Je to aktualita. Andrej Babiš se včera sešel s Donaldem Tuskem, což je tedy předseda Evropské rady, a měli projevy, jednali. Je něco, co Vás tam zaujalo?

Já, upřímně řečeno, jsem nesledoval tyto projevy. Mám společný názor s Andrejem Babišem, že by bylo zapotřebí posílit roli Evropské rady a oslabit roli Evropské komise, no a protože Donald Tusk je předseda Evropské rady, tak tento názor by mu mohl být sympatický. Ale mluvili jsme před chvílí o evropských volbách a po evropských volbách může být všechno trochu jinak.

Může být jinak. Mě tam zaujalo, že mluvil česky, docela slušně, ano, s polským přízvukem, ale docela slušně česky, což jsem tedy nevěděl, že tohle to dokáže. A z té politiky, on doslova řekl, že Češi se vždy vyznačovali schopností jistého sebeodstupu, moudrým smyslem pro humor a zdravou dávkou skepticismu, a tyto vlastnosti by neměli měnit. A dodal tedy už politické, poučku, a že to je nejlepší přístup a odpovědí na populismus a radikalismus, ale charakterizoval nás.

Ale samozřejmě, to není jenom Švejk, to je třeba i Hrabal a někteří další, i česká filmová vlna, ty komedie k tomu patří. Já bych byl rád, kdybychom si uchovali tento smysl humoru a nenahrazovali ho nějakým seriálem.

Pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor.

Tak a teď odcházím na ruskou ambasádu, abych oslavil Den vítězství. No a předpokládám, že samozřejmě se opět setkám s kritikou některých protiruských novinářů, ale když jsme tady mluvili o mediální publicitě, opět budou psát, byť negativně, přitom, víte, těch sto padesát tisíc vojáků, kteří tady padli, padli kvůli naší svobodě, i když si to třeba ani neuvědomovali, a nevyjádřit jim úctu na tomto setkání účastí prezidenta republiky, to by bylo opravdu hulvátství. Ale bohužel některé přednášky na antiruských konferencích nebo antičínských konferencích k tomuto hulvátství tak trochu vedou.

Děkuji za tahle slova, pane prezidente, já nebudu ten, který Vás bude kritizovat, i dnešní rozhovor jsme tím uvedli, a já jsem rád, že jdete vyjádřit úctu sto čtyřiceti tisícům.

Sto padesáti tisícům, já mám jiná data, než máte Vy, a lišíme se o deset tisíc.

No, dobře, tak mnoha a mnoha a mnoha…

Tak.

…ruským vojákům, kteří padli, sovětským tehdy, ne jen za svoji svobodu, svoje země, ale i za naši.

Mějte se hezky a krásný den.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 9. května 2019

zpět na seznam zpráv