Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

18. května 2017

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov. Vítejte u dalšího pokračování pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem. Tentokrát pořad předtáčíme ve středu v čínské Šanghaji. Dobrý večer i Vám pane prezidente.

Dobrý večer.

Minulý den jste se zúčastnil konference pořádané čínským prezidentem Xi Jinpingem v Pekingu, jejímž jediným tématem byl projekt čínské vlády One Belt, One Road neboli Jeden pás, jedna cesta jindy nazývaný Nová hedvábná cesta. O co jde?

Jde o asi největší infrastrukturní projekt v moderní historii. Abych to přiblížil Vašim divákům, kteří jistě vědí, co to byl Marshallův plán, Marshallův plán po druhé světové válce zdvihnul západní Evropu z trosek a způsobil výrazné ekonomické oživení. No a tohle to, to je dvanáctkrát větší než Marshallův plán, takže je to obrovská investiční příležitost i pro české firmy, protože to spojení mezi Evropou a Asií, které samozřejmě nezahrnuje jenom Čínu, ale i další země, v podstatě jednak umožní, aby naše stavebnictví, které bohužel klesá, dostalo nové zakázky, aby přišly nové investice z Číny do České republiky a v neposlední řadě, aby alespoň jeden úsek Hedvábné stezky vedl právě přes území České republiky.

Jde o gigantický projekt, který má obchodně propojit šedesát pět zemí světa a přímo nebo nepřímo se dotknout tří miliard obyvatelů. Jde o výstavbu železniční infrastruktury, letecké infrastruktury, průmyslových parků a dalších investic. Čína je připravena v příštích desetiletích investovat stovky miliard dolarů. Myslíte si, že je reálné, že se stane tento projekt přínosem pro Českou republiku?

Určitě ano, samozřejmě, že je to dlouhodobý projekt a očekávat od něho, že zítra nebo pozítří hned bude mít pozitivní efekty, je naivní. Dlouhodobé projekty obvykle bývají efektivní až na svém konci anebo ve svém prostředku, nikoli na svém začátku. Ale přece jenom na jednom začátku, pane Soukupe, jsme. Víte, ona ta Nová hedvábná stezka samozřejmě neznamená jenom například vysokorychlostní železnici. Tou přepravujete zboží, ale jak budete přepravovat lidi? Lidi musíte přepravovat na tuhle vzdálenost letadly a mě velice potěšilo, že jsme se po řadě složitých vyjednávání dostali do situace, že existují tři linky mezi Čínou a Českou republikou, které jsou naplněné. Mně Radek Štěpánek, tenista, který tady má v Šanghaji hospůdku, říkal, že téměř nesehnal letenky. Takže oběma směry jsou tyto linky naplněné, takže tenhle pozitivní začátek už teď funguje.

A jak jste řekl, dostali jsme licenci pro provozování čtvrté linky, přímé linky, mezi Českou republikou a Čínou. Bude ji operovat, tedy provozovat, česká firma?

Já si myslím, že je to kombinace mezi českými a čínskými firmami. Ovšem když jednám, a i dnes mě ještě čeká závěrečná jednání s China Eastern, s čínskými leteckými firmami, tak si samozřejmě myslím, že by měly spolupracovat se svým českým partnerem.

Některým zemí se projekt Nové hedvábné cesty tak úplně nezamlouvá a obávají se nové dominance Číny jako globálního světového ekonomického ekonoma a obávají se z toho, že Čína tímto projektem sleduje politické cíle. Jako třeba Indie, které se nelíbí pákistánská větev Hedvábné cesty, která probíhá Kašmírem, o který vedou spor. Myslíte si, že bude tento projekt prost ideologických cílů?

Žádný projekt není prost ideologických cílů, ale záleží na tom, co převáží, jestli ideologie nebo byznys. Víte přece, že i u nás v daleko menších rozměrech, když někde postavíte dálnici, tak kolem ní vznikají nové průmyslové firmy, protože je to pro ně výhodné. Když vybudujete tak obrovskou spojnici mezi Evropou a Asií, to není jenom Čína, to je již zmíněný Pákistán, středoasijské republiky a podobně, tak tam kolem tohoto pásu dokonce mohou vznikat i nová moderní města a je to tak dobře. Bude to obrovský rozvojový impulz, já bych řekl jakési nakopnutí světové ekonomiky a ta ideologie asi ustoupí do pozadí.

S projektem Nové hedvábné cesty souvisí zájem čínských firem o infrastrukturní projekty a samozřejmě podniky, které operují v infrastrukturní oblasti. Domnívám se, že s Novou hedvábnou cestou souvisí i zájem čínských firem o Škodu Transportation nebo TSS Cargo, ale tady se dojednávaly i podepisovaly smlouvy, které mají přinést nová pracovní místa. Čínští investoři mnohdy bývají kritizováni proto, že nakupují stávající firmy a nepřináší nová pracovní místa. Nyní zdá, že se to zlomilo, byla podepsána smlouva s Linglong Tyres o výstavbě obří pneumatikárny v průmyslové zóně Barbora na Karvinsku a další.

Já bych to ještě tak úplně neinzeroval, i když je to velmi pravděpodobné. Nezapomeňte, že o tuto zakázku se stále ještě ucházejí Poláci a měli bychom tedy být opatrní, ale jedná se zhruba o dva tisíce pracovních míst…

Ano, je to dva tisíce nových pracovních míst.

Něco podobného, což byl Nexen na Žatecku a já věřím, že při případě krachu OKD to velice pomůže řešit těžkou svízelnou situaci v Moravskoslezském kraji. Ale víte, když mluvíte o těch infrastrukturních investicích, pane Soukupe, já jsem kdysi řekl, že bychom se měli nechat inspirovat tím, jak Čína stabilizovala svoji společnost. Samozřejmě nemluvil jsem o žádném politickém systému. Mluvil jsem o investičních aktivitách a v tomto rámci především o aktivitách do dopravní infrastruktury. Vezměte si, jak pomalu my stavíme naše dálnice, o vysokorychlostní železnici se u nás pouze mluví již desítky let, ale to je tak asi všechno. Zatímco, když se podíváte do Číny, tak vidíte, že tady fungují železnice, jednou z nich jsme ostatně včera jeli. Fungují tady celkem dobře vybudované silnice a dokonce tady pod námi, nevím, jestli to kamera může zabrat, je i rozvinutá lodní doprava. Takže ano, toto je stabilizace společnosti prostřednictvím investiční dynamiky.

Součástí projektu Hedvábné cesty je i samozřejmě finančnictví. To je nezbytná součást obchodní infrastruktury. V Pekingu guvernér České národní banky předal novou bankovní licenci čínské bance ICBC. Mě to zaujalo především proto, že ICBC je úplně největší firma světa, ne jen velká banka, ale úplně největší firma světa. Domnívám se, že pro české finančnictví to může být velký impulz.

Už jsme udělali první krok, o kterém jsem mluvil, takzvaný harbor, já bych tomu říkal přístaviště, mají aerolinie, a teď potřebujeme stejný harbor pro finanční sektor, protože kde se usídlí banky, tam potom difundují do dalších zemí, do zemí Evropské unie a my potřebujeme, aby mateřský přístav čínských bank byl v zájmu České republiky právě v Praze a ne třeba ve Varšavě nebo v Budapešti, a jsem velmi rád, že byla udělena licence. Samozřejmě, že probíhají jednání i s dalšími bankami a myslím si, že přátelské přijetí, kterého se nám tady dostalo, ukazuje, že tato cesta byla úspěšná, a že už teď přináší svoje výsledky.

Pro mě je vstup čínských bank velmi významným signálem skutečné kooperace. Banky samy o sobě zaměstnávají stovky lidí, ale zejména podporují průmysl a společnosti, kterým poskytují úvěry a obhospodařují je a je zřejmé, a tak to v globálním světě je, že domácí podniky jsou zvyklé a mají svoje smlouvy zejména s domácími bankami. To znamená, aktivity čínských bank v České republice by mohly s sebou přinést čínské podniky.

Jistě, ale já bych doplnil ještě jednu věc. Povinností každého politika je podporovat české exportéry a tedy i české podniky, které operují na čínském trhu. To je samozřejmě v neposlední řadě Škoda Auto, která nejvíce svých aut vyváží právě do Číny, ale také se málo ví, že je to společnost Home Credit, která má dva základní parametry.

Zaprvé je třetím největším plátcem daní v České republice. I když má sídlo v Holandsku, tak tady platí třetí největší objem daní.

A zadruhé, no a to je právě ten zajímavý příklad, protože čínský trh je obrovský. Home Credit ovládá jednu třetinu čínského trhu spotřebitelských úvěrů a my bychom měli těmto podnikatelům, ať už v jakékoli oblasti nezávidět a naopak vážit si jejich úspěchu mimo jiné i proto, že zaplatí daně, které pak jdou na zdravotnictví, školství a další oblasti.

Konference v Číně se zúčastnila kromě Vás i celá řada premiérů, zmiňme premiéry Itálie, Španělska, Maďarska, Polska, a celá řada hlav států včetně tureckého prezidenta nebo ruského prezidenta Vladimíra Putina. V českých médiích proběhla zpráva, část Vaší debaty, z které vyplynulo, že by bylo dobré omezit novináře. Mám se začít bát? A teď vážně, o čem jste spolu s ruským prezidentem Vladimírem Putinem mluvili?

Hloupost našich komentátorů je nekonečná, protože ve skutečnosti šlo o okrajovou poznámku, kdy jsme se prodírali zástupem novinářů, kteří nám překáželi, abychom se dostali do sousední místnosti, tak jsme si oba dva řekli, že je zapotřebí, je nějakým způsobem ať už omezit nebo likvidovat.

Víte, novináři zaručují lidem svobodu slova a tisku a vyjadřování, tak se nedivte, že jsou trošku přecitlivělý na takovéto poznámky.

Pane Soukupe, svoboda slova je něco krásného, ale není totožná se svobodou hlouposti a dezinformací. Já si ostatně vzpomínám, jak kdysi Václav Klaus pronesl podobný vtípek, kdy prohlásil, že novináři jsou hlavními nepřáteli lidstva, main enemies of mankind, ale teď bych se vrátil k podstatě, protože jenom český novinář, promiňte mi to, může z hodinového jednání s ruským prezidentem vytrhnout jednu okrajovou větu.

Tak tedy, bavili jsme se především o tom, jak zlepšit rusko-české ekonomické vztahy a součástí tohoto jednání byla i příprava mezivládní rusko-české konference, která se bude konat po asi třech letech, po třech letech přetržky, kdy naše vztahy stagnovaly nebo dokonce klesaly. V téhle souvislosti bych chtěl vysoce ocenit nového mladého ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka, který už díky tomu, že předtím na tom ministerstvu dělal náměstka a tedy je zapracován, tak se ukázal jako výborný partner vůči ruské straně.

Pak jsme probírali samozřejmě i otázky českých investic a českých podniků v Ruské federaci a naopak. Chtěl bych závěrem říci, že je dobré, že počet ruských turistů v České republice začíná opět vzrůstat, což i v souvislosti s rostoucím počtem čínských turistů může znamenat významný impulz pro náš cestovní ruch. Jak vidíte, pane Soukupe, my tady všichni v Číně pracujeme, zatímco v našem malém českém rybníčku se politici jenom hádají a já si myslím, že pro Českou republiku je potřeba pracovat.

Pane prezidente, pojďme zpět domů a bohužel jako několik posledních týdnů k naší vnitropolitické krizi. Minulý týden jsme spolu hovořili v Liberci těsně po Vaší schůzce s koaličními lídry stran ANO, lidovců a sociálních demokratů, s tím, že z jednání s Vámi si odvezli určité návrhy, jejichž obsah jsme neznali a po Vaší cestě by mělo být jasno. Zatím to tak nevypadá.

Ty návrhy byly dva. Myslím si, že teď už to mohu zveřejnit. Ten první návrh se týkal předčasných voleb. Já sám si nejsem jist, zda je to nejlepší řešení. Vypadali bychom jako blázni, kdybychom půl roku před řádnými volbami dělali volby předčasné, ale pokud by si to moji partneři přáli, i to je řešení.

Ten druhý návrh se týkal toho, že na české politické scéně teď máme takové dva soupeřící kohouty, Bohuslava Sobotku a Andreje Babiše, kteří se vzájemně nesnášejí, což asi oba víme. A já jsem říkal, co kdyby tedy tito lidé odešli do voleb z vlády a situace by se uklidnila.

Mimochodem, u obou z nich bohužel registruji jakési chaotické chování. Na jedné straně premiér ohlásí demisi, pak řekne, že ji podá až dvacátého května, den poté řekne, že ji nepodá vůbec. Nejdřív řekne, že nenavrhne odvolání Andreje Babiše, aby z něj neudělal mučedníka, a krátce potom navrhne jeho odvolání. Chaotické je i to, že dosud není určen, kdo by měl nahradit Babiše v čele Ministerstva financí, což je nezodpovědné vůči přípravě státního rozpočtu. Takže to je chaos z jedné strany.

A chaos z druhé strany zase spočívá v tom, že Andrej Babiš nejdříve říká, že se nenechá odvolat, že se raději nechá zabít, než aby odstoupil sám, no a krátce potom souhlasí s tím, aby ho nahradila paní Schillerová jako náměstkyně, a když v rozporu s koaliční smlouvou je tato nominantka nebo kandidátka odmítnuta, tak pokorně hledá nějaké další kandidáty, což je také chaotické jednání.

Já už se těším, až tohle skončí, protože prezident by tady měl, vedle dalších, jednak pomoci pro stabilní politickou situaci a to znamená stabilní vládu až do voleb, a ne aby se ministři vyhazovali půl roku před volbami, a také stabilní ekonomickou a finanční situaci. Uvědomte si, že ty nedůstojné tanečky kolem Ministerstva financí se odehrávají v době, kdy už se normálně začíná připravovat státní rozpočet, což je zákon zákonů, zákon roku a tady se obětuje rozumnému státnímu rozpočtu to, že začíná předvolební boj a každá strana se snaží spíše zničit svého protivníka, než aby představila vlastní pozitivní program.

Ale jak z toho ven? Náměstkyně Schillerová byla premiérem odmítnuta z toho důvodu, že údajně nedostatečně řeší kauzu korunových dluhopisů Andreje Babiše. Já bych rád poznamenal a divákům vysvětlil a připomenul, že kauza korunových dluhopisů má spočívat v tom, že Andrej Babiš koupil korunové dluhopisy své firmy Agrofert, což bylo jednání v té době dovolené a výnos, tedy takový úrok, protože nákup dluhopisů je de facto půjčka, nemusel zdanit. On jako fyzická osoba, zatímco Agrofert si ten úrok mohl od svého daňového základu odečíst. Připomeňme, že to bylo jednání dovolené, které praktikovalo stovky firem a dokonce i stát vydal takové korunové dluhopisy.

Náměstkyni Schillerové je namítáno to, že nedostatečně řeší tuto kauzu. Tahle argumentace se mi zdá už trošku umělá, protože Ministerstvo financí nemůže zasahovat do řízení finančního úřadu, příslušného finančního úřadu, a v nejlepším případě je pouze orgánem, který rozhoduje o odvolacích prostředcích. Je to podobné jako kdyby někdo vyčítal krajskému soudu, že nevstupuje do řízení soudu okresního, což prostě nemůže, protože může pouze rozhodnout o odvolání. Jak z toho ven? Z

aprvé Bohuslavu Sobotkovi není vůbec nic do toho, koho si hnutí ANO navrhne jako svého nominanta na Ministerstvo financí. Já plně souhlasím s Pavlem Bělobrádkem, když říkal, že on je proti jakémukoli kádrování nominantů, tedy kandidátů jiných politických stran a tyhlety kádrovácké praktiky jsou hloupé, trapné a opět jsou součástí jakéhosi předvolebního boje.

A Vy se ptáte, jak z toho ven? No tak já jsem navrhl řešení, ale obávám se, že nebude přijato. To znamená, ty dva kohouty z té vlády na ne celého půl roku dostat a uklidnit tím tuto situaci.

Měl by teda následovat pád vlády?

Je možné, že když se podá demise dvou členů vlády, tak to ještě aktuálně není pád vlády a pokud jde o nového premiéra, myslím si, že to je ten nejjednodušší způsob, protože uchazečů o tuto funkci je celá řada a mnozí z nich jsou neutrální.

Ale já bych se ještě vrátil k té jedné základní věci. Podívejte se, snažme se o to, aby se kvůli volební válce poměrně dobře fungující ekonomika nenarušila právě tím, že tady budeme mít nekvalitní rozpočet. Musíme objektivně uznat, že Andreji Babišovi se podařilo rozpočtovou situaci stabilizovat, dokonce po mnoha a mnoha letech dosáhnout přebytkového rozpočtu, bojovat proti daňovým únikům, zvýšit výběr daní. To všechno je nesporné pozitivum. A já když hodnotím jednotlivé ministry, tak je hodnotím podle reálných výsledků a ne podle toho jestli se mně líbí nebo nelíbí jejich úsměv.

Předtáčíme to, takže opět, podobně jako v případě milosti pro Kajínka, budete první, komu řeknu, že odešlu premiérovi dopis, kde ho požádám, aby urychleně předložil svůj návrh na nového ministra či ministryni financí a vytknu mu, že prodlevy s touto nominací jsou naprosto nezodpovědné z hlediska české ekonomiky a přípravy státního rozpočtu.

No, s premiérem se navzájem obviňujete z prodlev. Premiér se dokonce opakovaně nechal slyšet, že uvažuje o kompetenční žalobě. Kompetenční žaloba je žaloba, kdy se bude domáhat a stěžovat si Ústavnímu soudu, že svými prodlevami mu zabraňujete vykonávat jeho činnost. Není už to moc?

Tak základní argument v tomto sporu zní, že jestliže odvoláte ministra financí a nemáte za něj náhradu, tak si počínáte jako, řekněme to jemně, nezodpovědný člověk, který, jak už jsem říkal, ohrožuje chod Ministerstva financí a tedy přípravu státního rozpočtu.

Mimo jiné, promiňte, pane prezidente, ministr Pelikán v naší televizi minulý týden potvrdil, že prezident má naprosté právo se ptát, co bude po odvolání, kdo bude nástupcem ministra a jaký dopad to bude mít na českou vládu a ekonomiku.

Nesporně, a já odpověď na tuto otázku dosud nedostávám, to zaprvé.

Zadruhé, chtěl bych upozornit, že je tady koaliční smlouva a premiér jedná už podruhé v rozporu s touto koaliční smlouvou.

Zatřetí, pokud jde o kompetenční žalobu, jakýsi Winter, což je právník, napsal, že není vůbec jisté, zda Ústavní soud této kompetenční žalobě vyhoví. A já sám se chystám obrátit na Ústavní soud s žádostí o výklad příslušných částí Ústavy, protože jedině Ústavní soud a nikdo jiný, žádný amatér, nemůže Ústavu vykládat tam, kde vykládat potřebuje.

Mluvil jste o právníku Winterovi, pokud jde o Filipa Wintera, tak je to respektovaný právník.

A ten právě napsal to, co jsem Vám právě citoval. To znamená, že kompetenční žaloba nemusí být přijata. A ještě bych Vám závěrem citoval jistého Víta Zvánovce, který nedávno v Mladé frontě uvedl, že podle Ústavy má prezident právo odmítnout návrh premiéra na odvolání jakéhokoli člena vlády. Zvánovec je pracovník Právnické fakulty Univerzity Karlovy, takže také je to respektovaný právník.

Znáte onu anekdotu, pane Soukupe, co se stane, když se sejdou dva právníci? Mají tři různé názory, protože nejméně jeden z nich je schizofrenik.

Exprezident Václav Klaus řekl, že svým postupem můžete ztratit politické body. Co myslíte, může mít pravdu? A jak hodnotíte vlastně Vašeho klíčového souputníka a soupeře Václava Klause?

Já si Václava Klause vážím a respektuji ho, i když s řadou jeho názorů samozřejmě nesouhlasím. Ale to teď není podstatné. Pokud jde o tu ztrátu politických bodů, ano, jsou lidé, kteří nahánějí politické body tak dlouho, až ztratí tvář, až se z nich stane, kdysi se tomu říkalo želé nebo také měkkýš. Člověk, který se bojí vyslovit jakýkoli tvrdý a jasně formulovaný názor jenom proto, aby, jak Vy říkáte, neztratil politické body.

Považuji současnou vládní krizi, a řekl jsem to naprosto jasně, za krizi vyvolanou naprosto zbytečnou demisí českého premiéra, a ten se o tom s nikým neradil, každého z nás to překvapilo, a spustil tím lavinu, či chcete-li řetězovou reakci. Je teda třeba jasně označit viníka této krize, to je krok číslo jedna a krok číslo dvě, hledat její řešení. Jestli tím získáte nebo ztratíte politické body, přiznávám se, že v mém věku, pane Soukupe, už to není tak důležité.

Já myslím, že v zájmu občanů, v zájmu českého státu a české ekonomiky je, aby se krize vyřešila a ukončila co nejdříve.

Mám ještě několik posledních otázek týkajících se zahraniční politiky, nemohu jinak. V neděli se ujmul funkce nový francouzský prezident Emmanuel Macron, který se zdá býti proevropským kandidátem. Co to může znamenat pro českou zahraniční politiku a české hospodářství?

Já jsem pana prezidenta Macrona v rámci blahopřejného dopisu pozval na oficiální návštěvu České republiky. Věřím, že vzhledem k tradičním česko-francouzským vztahům se tato návštěva brzo uskuteční. Těším se na naše setkání, upřímně řečeno, a je to tak trochu politický cynismus, já bych si velmi přál, aby to, co politici říkali před volbami, také dělali po volbách, ale ne vždy, jak dobře víte, k tomu dochází. Takže, vyslechnu si názory pana prezidenta Macrona, teď nám tady v Číně říkali, že už telefonovali i s čínským prezidentem, a podle toho se zařídím.

Dá se očekávat nějaká změna evropské politiky vůči brexitu?

Budeme mít samozřejmě celou řadu jednání. Víte, že britská premiérka si přeje tato jednání rozfázovat. Naopak dochází ze strany Evropské unie k požadavku, aby Británie nejdříve dodržela všechny svoje závazky, samozřejmě včetně závazků finančních, a až potom se můžeme bavit o dalších krocích. Tady by měla být Evropská unie jednotná, ale na druhé straně by si měla uvědomovat svoji odpovědnost, nebo spíše spoluodpovědnost, za brexit, aby nedocházelo k dalším odchodům členských zemí Evropské unie.

Emmanuel Macron chce uspět i v parlamentních volbách a jako kandidáty své strany chce navrhnout dvě třetiny lidí, kteří nemají s politikou vůbec žádné zkušenosti. Myslíte si, že je to správná cesta takto osvěžit politiku lidmi bez zkušeností?

No, počkejte, rozlište lidi bez zkušeností a lidi…

Bez politických zkušeností.

Bez stranické příslušnosti, protože když je někdo třeba úspěšný podnikatel, no tak má zkušenosti, a protože umí řídit lidi a politika je o řízení lidí, tak může tu politiku samozřejmě oživit. Pokud naopak navrhne vrhnout do politiky lidi, kteří zatím za sebou žádný životní úspěch nemají, to čemu se říká success story, tak v takovém případě by to bylo spíše rozředění než zhutnění toho politického guláše.

Pokud to shrnu, v politice by měli být lidé, kteří už mají takzvaně odžito trošku?

Ano, samozřejmě, že znám heslo, které bylo moderní asi před dvaceti lety, vrať se do hrobu, starče, a to se říkalo třicetiletým. A každý, kdo je starší třiceti pěti let, je nedůvěryhodný. Ano, souhlasím s Vámi už proto, že je mně sedmdesát tři a Vy mně tím lichotíte, že už mám něco odžito. Mám za sebou celou řadu pozitivních i negativních zkušeností. Víte, naivita mládí je krásná, ale naivní politik je něco jako pilot za kniplem, který neumí řídit.

Náš čas se, pane prezidente, naplnil a čas debaty je u konce, děkuji Vám za rozhovor tady v čínské Šanghaji.

Odjíždíme od čínského moře zpátky do českého rybníčku, a jak víte, já mám rybníky rád.

Děkuji za pozornost i vám vážení televizní diváci a těším se příští čtvrtek na další pokračování Týdne s prezidentem, tentokráte už z Prahy.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 18. května 2017

zpět na seznam zpráv