Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“

19. září 2019

Dobrý večer, vážení diváci televize Barrandov, vítejte u pravidelného čtvrtečního Týdne s prezidentem, který dnes, ve čtvrtek natáčíme s panem prezidentem už na Pražském hradě, nikoliv tedy v Lánech jako předchozí dva díly. Dobrý den i Vám, pane prezidente. Já jsem tím uvedl to, že tak nějak končí prázdninový nebo poloprázdninový režim a začíná tedy standartní pracovní vypětí. Jak to snášíte po dovolené?

Normálně, já jsem na to zvyklý s některými přestávkami po třicet let a tenhle trénink je k nezaplacení.

Já se přiznám, že to vždy tak dva tři týdny se s tím špatně vyrovnávám, a pak už je to dobré, no.
Tak pojďme rovnou k otázkám, které zajímají snad diváky a zajímají tedy mě. Karel Gott. Karel Gott oznámil těžkou nemoc, samozřejmě mu budeme všichni přát uzdravení, ale k tomu moje otázka nesměřuje. Vy jste slíbil, řekl, snad v reakci na oznámení té těžké nemoci, že snad uvažujete o udělení vyššího státního vyznamenání Karlu Gottovi, ale až příští rok. Proč?

Proč. To je velmi jednoduché, pokud vím, tak Karel Gott odmítá veškeré návštěvy a nechci ho tedy vyrušovat tím, že by musel do Vladislavského sálu přebírat vyznamenání.
Jinak k těm vyznamenáním. Já, když jsem nastoupil jako prezident, tak jsem uděloval vždy první třídu, protože jsem nepovažoval za možné, abych sám rozhodoval, kdo si zaslouží první, druhou, nebo dokonce třetí třídu. Teď občas napravuji, nechci říci chyby, ale rozhodnutí svých předchůdců, takže například generál Emil Boček dostal předtím Bílého lva, ale třetí třídy, a sám se tomu divil. Tak teď dostane první třídu.

Když jsme u toho, naznačíte možná obor, který zase překvapí? Každý, já vím, tak já bych z Vás měl teď nějak páčit jména, ale předpokládám, že vůbec neuspěji.

Tak.

Tak se zeptám jinak. Každý rok Vaše rozhodnutí o udělení státních vyznamenání 28. října vyvolá debaty, diskuze, že ten si to nezasloužil a onen by si to zasloužil víc a tak. Očekáváte, předpokládám, že ten seznam už je hotový?

Ano, je.

Očekáváte zase podobné diskuze, nebo to bude v poklidu?

Já si myslím, že budou podobné diskuze. Nezapomeňte, že řada z nich jsou diskuze závistivých, kteří by rádi to vyznamenání dostali, ale když se podíváte na jejich celoživotní práci, tak zjistíte, že je tam téměř nula, že jsou to jenom komentátoři, kteří sepisují články, ale sami nic vlastního nevyplodili.

A už to vědí ti vyznamenaní?

Samozřejmě.

Takže jsem zase nic nedostal. Dobře.

Pojďme k dalšímu tématu a to je téma, které je tedy tématem tohoto týdne. Andrej Babiš a Čapí hnízdo. Státní zastupitelství v Praze rozhodlo, pravomocně rozhodlo o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a jeho rodiny. Ta věc byla komentována mnohokrát a já bych se chtěl vrátit k té tezi, kterou říkal Andrej Babiš, že je to účelovka a tak dále, to bylo zesměšňováno mnohokrát. Ale já jsem tady říkal, že zahájení trestního stíhání u mnoha politiků bylo koncem jejich politické kariéry. Já nechci už jmenovat, kdo všechno to byl, ale není možné se vrátit k tomu, že po čtyřech letech se zjistí, že trestný čin se nestal, že to možná tak také bylo?

Tak že to byl pokus, aby Andrej Babiš odešel z funkce, dokonce jsem někde četl, že televizní redaktor Jiří Hynek už oznámil, že Babiš rezignoval.

Ano.

Ale tady vidíte úroveň televizních redaktorů. Nicméně, já respektuji rozhodnutí, jak pana Erazíma, tak před tím pana Šarocha. Myslím si, že když se do toho už nebude vrtat, tak bude klid a budu rád. Kdyby se do toho vrtalo, tak prezident má ústavou dané právo abolice, to znamená rovněž zastavení trestního stíhání. A i když bych váhal o abolici před tím rozhodnutím obou státních zástupců, protože bych to pokládal za poněkud svévolné, pak, pokud by to bylo nutné, a já věřím, že to nutné nebude, bych k tomuto ústavnímu kroku sáhl.

To je silné vyjádření. Vy jste to naznačil v rozhovoru v Lánech, kdy jste řekl něco v tom smyslu, že byste zvažoval další kroky. Mě samozřejmě napadlo, jestli ty další kroky by nemělo být zastavení trestního stíhání, ale vzhledem k té citlivosti té kauzy a předpokládanému řevu novinářů o tom, že nepřímo tlačíte na rozhodnutí státního zastupitelství tím, že naznačujete, jsem se dál neptal. Ale samozřejmě, že mě to napadlo, a teď tedy to potvrzujete. Pokud by pokračovalo trestní stíhání, ať už rozhodnutím nejvyššího státního zástupce nebo podobně, tak už byste to tedy považoval za politické.

Teď už bych to považoval za politické, protože tito dva státní zástupci, a zejména státní zástupce Šaroch, který ten spis studoval zhruba rok, odvedli dobrou práci, a já si jejich práce vážím.

Já jsem v té kauze, a spolu jsme se tady už trošku na to škorpili, protože Vy jste řekl, pojďme k dalšímu tématu, já jsem se hrozně rozčiloval na ten brutální nátlak na státního zástupce, jak ze strany médií, tak ze strany politiků, aby mu radili, jak má rozhodnout a pak by ho pochválili. Mně to jako právníkovi prostě přišlo naprosto neuvěřitelné. Ale státní zástupce jenom dozoruje vyšetřování. Tu práci, to vyšetřování dělá policie. A ta její role tam tak nějak teď není diskutována. Všichni se vrhli na státního zástupce, ale policie odvedla špatnou práci. Čtyři roky vyšetřovat ministerského předsedu a nemít nabito?

To se stalo policii, myslím, mnohokrát a nebyl by to první, ani poslední případ.

A média. Já jsem vůbec nezaregistroval žádnou sebereflexi médií, která několik let, když to řeknu velmi diplomaticky, zpochybňovala legitimitu premiéra České republiky a vyvolávala dojem, že jsem snad světový unikát, protože premiér je trestně stíhán. Vůbec žádná sebereflexe, nic.

No a? Já tedy nevím, jestli mohu kritizovat média paušálně, ale protože znám poměrně dobře česká média, tak si myslím, že u nich sebereflexe nepřichází v úvahu, protože většina z nich jsou podle mého názoru sebevědomí hlupáci. Uvědomte si, že je tu všehovšudy několik málo desítek politických komentátorů, kteří se tváří jako učitelé demokracie, ale přitom je nikdo nikam nezvolil.

Já jsem spíše samozřejmě mluvil ne o privátních médiích, ta ať si dělají, co chtějí, máme svobodu slova, ať si píší, co chtějí, pokud to čtenáři kupují, čtou, tak je to jejich právo, do toho vůbec nechci mluvit. Ale mluvím samozřejmě o těch veřejnoprávních médiích, která jsou placena z našich daní.

Mluvili jsme před chvíli o Jiřím Hynkovi, když někdo udělá takovou botu, že oznámí, že zaprvé, bylo zahájeno, ne trestní stíhání, ale obžaloba Andreje Babiše, zadruhé, že premiér podal demisi, a zatřetí, že je to tedy tím pádem bývalý premiér, tak když tohle všechno řekne redaktor veřejnoprávní televize, je otazník nad kvalitou jejich pracovníků.

To jo, ten otazník tam je dlouhodobě, ale nic se neděje. No, to už jsme probírali několikrát.

Čistota politiky. A teď jsme mluvili o čistotě politiky, médií, trestního stíhání. Další čistota, otázka. Vládní čtvrť. Vládní čtvrť tady měla být v Letňanech, to je tedy projekt premiéra Babiše, který by zrušil některá ministerstva, nebo ne že by zrušil ministerstva, přestěhoval by některá ministerstva, která sedí v budovách v centru Prahy do nově vystavěné vládní čtvrti v Letňanech. Včera se setkal s pražským primátorem a jednali o té věci a dopadlo to takovým jako výbuchem. Premiér to hodnotil, že nemají dobrou chemii. Ten primátor říkal, že pokud se nepostaví nová nemocnice a okruh a tak dále, tak o tom nemůže být ani řeč, a celé to tak nějak zhavarovalo.

Ale já jsem člověk podezřívavý, tak já mám k tomu dvě otázky. Ty Vám řeknu první. Jak se tváříte na případný projekt té vládní čtvrti? Že by se uvolnily ty budovy v centru a vystavěla se nová.

Já jsem naprosto neutrální, protože můj zájem, který jsem vyjádřil i při diskuzi o státním rozpočtu, je snižovat počet státních úředníků. Zdůrazňuji státních úředníků, nikoli státních zaměstnanců, to není jedno a totéž. Jestli by se tohoto snížení dosáhlo sestěhováním, prosím. Na druhé straně je pravda, že pokud by to vyžadovalo nějaké rozsáhlé investice, tak se ptejme, zda ta vládní čtvrť by byla koncipována tak, aby žila i večer a případně v noci, aby nebyla pustá, když ji ti úředníci opustí.

Tak ono se totiž, a to je ta druhá otázka. Já vždycky, když se začne mluvit o velkých slovech a demokracii a zejména, když se začne mluvit o pročínském směřování a proruském směřování, tak jsem trochu podezřívavý, a říkám si, jestli tohle není kouř pro nějaký kšeft. A tady se hovoří ledasco, tady se hovoří o mimořádně cenných pozemcích. Nemocnice Bulovka, která by měla být, jak primátor chce vystavět novou velkou nemocnici, a mohla by být zrušena Bulovka, kde jsou mimořádně cenné pozemky, které by byly vhodné pro výstavbu bytů pro soukromého developera. Hovoří se o nemocnici Thomayerově, nebo její části. Tak si říkám, jestli za tím není zase nějaký kšeft. Hovoří se také o jedné nejmenované finanční skupině, která to snad má připravovat. Je toho plná Praha. Jestli zase za tím není trošku špína.

Je to možné. Ke mně dorazila pouze informace, že za přestěhováním sochy maršála Koněva mají být podzemní garáže. Proč by něco podobného ve velkém nebylo i v tomto případě?

No jo ale nějaké garáže to je oproti takovémuto plánu…

Právě proto říkám ve velkém.

No dobře. Tak další téma, které jsem si připravil. Víte, já mám Nejvyšší kontrolní úřad ve velké úctě. Oni na kontrolu hospodaření se státními prostředky mají svůj aparát. Nebojí se odvážných závěrů. To, co čtu, a oni poctivě zveřejňují ty své zprávy, mi přijde fundované. Cítím tady ten napnelismus nebo určitou animozitu mezi šéfem NKÚ Kalou a premiérem Babišem. Jeden obviňuje druhého pořád z něčeho. Naposledy to bylo tak, že prezident NKÚ Kala měl přijít na zasedání vlády, premiér Babiš řekl, že nepřišel a že se neomluvil. Pan Kal říkal, že se omluvil. Předtím zase byl atak pana Kaly na pana premiéra, který říkal, že se závěry NKÚ se nic neděje, že ministerstva na to nereagují ve svých opatřeních. Váš názor.

Já jsem tyhle dva pozval na Hrad, požádal jsem je na konec našeho jednání, aby si podali ruce, a zejména aby se neatakovali prostřednictvím médií. Je mi líto, že k tomu zatím nedošlo.

No právě. My jsme se už o tom bavili, Vy jste mi toto říkal, jenže teď zase vyplavalo veřejné obviňování, jestli se prezident Kala omluvil, nebo neomluvil, a předtím premiér zase říkal, že dělá politiku a nevěnuje se NKÚ. A mně je to trochu líto, se přiznám. Protože NKÚ by měla být respektovaná instituce.

NKÚ v každém případě má analyzovat u jednotlivých rezortů a nejenom u nich, zda nedochází k plýtvání a zde jsem vysoce ocenil některé závěry NKÚ, například v oblasti neefektivních informačních systémů, za které se vyhodily neuvěřitelné peníze. Pokud jde o tu politiku, dobře, tak možná že ve zprávách něco ujede. Je rozdíl kritizovat plýtvání, to není politické, a je rozdíl kritizovat řekněme návrh zákona o státním rozpočtu, protože to je zákon, a zákony se buď přijímají, nebo odmítají Poslaneckou sněmovnou a nikoli NKÚ.

No, NKÚ kontroluje hospodaření s veřejnými penězi, když to zjednodušíme, většina veřejných peněz jsou naše daně. No, upřímně, největším konzumentem našich daní jsou samozřejmě sociální dávky, zejména důchody, to ano. Pokud vezmu starost o naše seniory stranou, tak největším konzumentem našich daní jsou státní úředníci ve svých mzdách. Na příští rok jich má být, ty náklady na mzdy veřejných zaměstnanců, přes dvě stě dvacet pět miliard, což je teda docela rána. A víte, co mě zajímá? Ano, Vy jste řekl, je tady rozdíl mezi veřejnými zaměstnanci, což jsou včetně učitelů, hasičů, policistů, vojáků a tak dále, tak pak jsou tady úředníci. Těch všech dohromady je čtyři sta sedmdesát tisíc, ale těch úředníků je sto třicet tisíc, a Vy to tedy dlouhodobě říkáte, že jich je moc, že by měl klesat jejich počet, ale ono to nevypadá, on příští rok zase má stoupat.

Je to pravda, já o tom budu mluvit i na zasedání Poslanecké sněmovny a budu uvádět příklad bankovního systému, kde se podařilo snížit bankovní úředníky prostě proto, že v bankách umí informační systémy, takže vybudovaly takzvaného robota, ale ten robot je vlastně počítačový algoritmus, který obsluhuje zákazníky bank.

Takovou, pane prezidente, omlouvám se, takovou nepříjemnou otázku. Asi prezident republiky nechodí běžně na úřad. Byl jste na nějakém úřadu v posledních dejme tomu pěti, šesti letech?

Nepamatuji se.

No protože, když tam přijdete, tak i když tam stále bobtná počet budov, tak oni jsou všichni zahlceni. Na všechno se čeká a je vidět, že oni se neflákají. A to je ten problém, protože pokud kritizujeme počet úředníků, tak to může být současně kritika, že nemají co dělat a že jich je tam zbytečně moc. Ale ono to nevypadá, ono to vypadá, že opravdu jsou všichni zahlceni a opravdu tam všichni pracují.

Víte, pane Soukupe, co je to zbytečná práce? Zažil jste to někdy?

Samozřejmě.

Čili základním krokem k snížení počtu úředníků by mělo být snížení počtu zbytečných formulářů, na které si stěžují starostové, a ne jenom starostové, snížení duplicit a tak dále a tak dále. To mnoho lidí ví lépe než já. Tito lidé, kteří chtějí ospravedlnit svoji existenci a poměrně slušné platy zejména v těch vyšších třídách, tak si tu práci doslova vymýšlejí. A to není dobře.

No právě, protože tady se mluví o snižování počtu úředníků, ale oni ti úředníci za to nemůžou, že roste jejich počet, protože počet těch úkonů, formulářů, věcí, které musí dělat…

To už jste říkal, pane Soukupe.

No jo, ale tak co se s tím má dělat?

Já mám dojem, že se někdy začínáte opakovat.

To je sice možné, ale já jsem trošku nespokojen s tou Vaší odpovědí, protože jste prezident republiky a měl byste tedy říci, co se má udělat, a ne tedy konstatovat, že to se stává. No jo, ale ono se to stává, ale to je…

Já jsem nekonstatoval, že se to stává, pane Soukupe, a mimochodem na zasedání vlády jsme se dohodli s paní ministryní Schillerovou, že udělá, protože prezident k tomu není kompetentní a ona je, podstatnou redukci počtu úředníků.

A jak to jako udělají?

Zaprvé, počet neobsazených míst se prostě zruší, už tím máte asi šest tisíc míst.

To už říkali loni, akorát ono to pořád roste.

Dobře. A já jsem říkal, co se má udělat, že. Počkejme, jestli se to udělá, a když ne, tak to kritizujme.

Nezlobte se, ale konstatovat, že by se měl snižovat, teď to není výtka k Vám, to je spíše k vládě, protože konstatovat, že se má snižovat počet úředníků, to všichni říkají, ale ona ta realita je úplně opačná. Až na to, že ve veřejnosti je vyvoláván dojem, že se na tom pracuje. Ale ono se na tom nepracuje, protože ta realita je opačná, no.

Já jsem navrhoval, budu se tedy také opakovat, pokud jste to nepochopil.

Já jsem to pochopil.

Ne, nepochopil, protože musíte přijít s pozitivním řešením, a pozitivní řešení znamená ten počítačový algoritmus neboli robot. Zatímco banky jsou chytré, a mají ho, tak veřejná správa, i když mluvíme dlouho o informatizaci veřejné správy, je méně chytrá, abych se vyjádřil zdvořile, a nemá ho. To je vše.

No, já se obávám, že jsem to pochopil, pane prezidente, ale nejsem spokojen s Vašimi odpověďmi, protože sám jste řekl, že ve státní správě existuje sedm tisíc osm set informačních systémů, za které jsme zaplatili přes sto miliard korun, jejichž roční provoz stojí dvacet pět miliard korun.

Velmi správně.

Ano, a to snad je dost od občanů, aby si platili tedy za tu digitalizaci a automatizaci státní správy. Přece nemůže nikdo myslet vážně, že teď se řekne, občané, zaplatíte ještě víc, a potom klesne počet úředníků. To přeci…

Ale tady vůbec nejde o to zaplatit víc. Ten robot je velice laciný, jenom se musí umět udělat.

Dobře.

Pane prezidente, další otázka na tělo, já jsem slyšel, ale nevím, jestli je to pravda, že snad česko-čínské fórum letos nebude. Bude?

Já nevím o tom, že by nebylo, ale já nejsem jeho přímý organizátor. Budu se muset zeptat.

Já jsem slyšel, že prostě nebude a že některé ty firmy, ti hlavní sponzoři, nebo ti hlavní účastníci tohle to veřejně říkají, tak jsem se na to chtěl zeptat Vás. Myslíte si, že to je, pokud by se ukázalo, že to česko-čínské fórum opravdu nebude, že to je reakce na tvrdý postoj primátora Hřiba vůči Číně, kde ty provokativní výroky a ten napnelismus je tedy velmi zřetelný?

Mně by to bylo líto, protože si stále myslím, že například dvě naše největší firmy, což je Škoda Auto a PPF, mají největší odbytiště v Číně, to znamená narušovat například tyto jejich vazby, by bylo nemoudré. Já jsem kritizoval pana primátora Hřiba, nicméně dovedu si představit nějakou odvetnou akci, ale ne akci typu zrušení česko-čínského investičního fóra. Mimochodem já symetricky připravuji i česko-americké investiční fórum, protože si myslím, že naši exportéři by měli dostat šanci v mnoha oblastech a ne jenom v jedné.

No, já nevím, tak samozřejmě česko-čínské fórum, pokud by bylo zrušeno, a to tedy jako ani jeden z nás teď přesně nevíme, tak hypoteticky, tak asi to není rozhodnutí těch organizátorů. Předpokládám, že by bylo zrušeno v případě, že by nebyl zájem firem, aby se tam účastnily. To já se spíše ptám ne na politiku, ale jestli tedy ty hospodářské vztahy s Čínou, a teď dovozuji, že možná některé ty čínské firmy, které se tady zajímaly o investiční příležitosti, prostě o to ztratily zájem z politických důvodů, rozumíte?

Ten zájem firem byl měřitelný účastí jak českých tak čínských firem na posledním byznys fóru v Pekinu, ta účast byla mimořádně vysoká a to bylo poměrně nedávno a neočekávám, že od té doby by z jejich strany tento zájem klesl.

Tak ono těch ataků vůči Číně bylo více. Lubomír Zaorálek, nový tedy ministr kultury, který ale tak mně přijde, že trošku ještě pořád se zapomněl v tom Černínském paláci, částečně si myslí, že je čtvrt ministrem zahraničí a tři čtvrtě ministrem kultury, tak jaksi informoval média, že odešel ze schůzky s čínským velvyslancem, protože prý říkal nějaké blbosti, a že už to nechtěl poslouchat, že na takovéto věci nemá čas. Což tedy, co bychom si povídali, v té zjitřené atmosféře vyvolané postupem primátora Hřiba mi přišlo takové docela drsné.

Víte, já na návrh několika osobností, jsem se rozhodl vyznamenat Medailí Za zásluhy jednu Číňanku, která ovšem žije a pracuje tady a má velmi dobrá doporučení. Je to něco naprosto apolitického, a ona sama požádala, aby čínská ambasáda jí to umožnila, protože zřejmě mají taková pravidla. Pan čínský velvyslanec s tím váhá, takže až s ním budu mluvit, tak ho požádám, aby váhat přestal, nic mu do toho není.

A myslíte si, že Vaše nasazení politické, osobní do česko-čínských vztahů se přetavilo tedy v tu ekonomickou smršť, nebo alespoň přijatelnou míru investic. My jsme spolu dělali jednou rozhovor do tehdy tištěného časopisu, bylo to v roce 2014, 15, to bylo tedy velmi optimistické, hovořilo se optimisticky, to mluvíme všichni. A teď, myslíte si, že to mělo smysl ta energie?

Víte, tam byl jeden problém, že tu expanzi v Česku vedla společnost CEFC, která byla výrazně zadlužená v Číně, což se prokázalo až posledně, a než ji vystřídala jiná společnost, to znamená CITIC, tak to chvíli trvalo, takže neumdlévejte, pane Soukupe, a nezapomeňte, že například taková Slavie vyhrála, ne tedy vyhrála, ale remizovala na San Siru i díky čínským investicím.

No to ano, to je asi nejviditelnější. Ano, ano to je nejviditelnější úspěch čínského postupu tady.
Dobře. Životní úroveň Čechů je další téma. Ona totiž vyšla minulý týden, myslím, studie mezinárodní poradenské společnosti Deloitte, je to americká společnost, je to veliká mezinárodní uznávaná poradenská společnost, která hodnotila kvalitu života, a těch kritérií tam byla celá řada. A my jsme vyšli na dvacátém čtvrtém místě. Zajímavé je, že jsme byli před těmi Američany, kteří byli dvacátí šestí v průměru. Uniká mi něco, pane prezidente? Já nevím, mně přijde, že tady zase kvalita života není tak úžasná s ohledem na to, že dvě třetiny obyvatel mají plat pod dvacet osm tisíc hrubého.

Nemůžete měřit kvalitu života jenom penězi, i když se to velice často dělá. Mimochodem, já jsem teď nedávno četl, což je velice okrajové téma, že Američanky se ládují kýbly zmrzliny a stávají se proto obézní, a obezita samozřejmě poněkud zhoršuje kvalitu života, ale to berte jenom jako takový drobný zemanovský vtípek na okraji této tématiky.

Tak ale víte, jak to je. To jsou takové ty klišé, všichni Češi si myslí, že Američané jsou nevzdělaní a tlustí. Pravda je jiná, Američané jsou většinou vzdělaní a normální a jsou mezi nimi někteří nevzdělaní a tlustí, zatímco Američané si zase myslí, že všichni Češi jsou opilci, protože do sebe lijí hektolitry piva, což není pravda, až na to, že i mezi Čechy jsou někteří opilci, kteří do sebe lijí hektolitry piva. No, ale já jsem se ještě koukal v téhle té souvislosti na jeden výzkum, a to bylo hodnocení Čechů samotných se svojí spokojeností se životem a zajímavé je, že přes ty čísla dvě třetiny lidí nedosahuje na průměrnou mzdu, dvě třetiny lidí mají plat pod dvacet osm tisíc.

Ale to je vždycky. Ať bude průměrná mzda, malá lekce ze statistiky, ať bude průměrná mzda jakkoli vysoká, nebo nízká, vždycky, protože platí takzvané normální rozdělení,…

Ano.

…vždycky budou dvě třetiny, které na ni nedosáhnou.

To já chápu, to já chápu samozřejmě, proto se má uvádět ten medián a tak dále, to všichni, kde se očistí ty nejvyšší a ty nejnižší, a je to potom přijatelnější, to chápu. To máte naprostou pravdu, ale je to teda dvacet osm tisíc hrubého, tak. Ale jenom desetina domácností hodnotí svoji hospodářskou situaci špatně, jenom desetina.

A to je dobře, ne?

No ano, ale mně to přijde nelogické.

Podívejte se, já už jsem Vám jednou řekl, že to nemáte hodnotit jenom na základě úrovně průměrné mzdy. Třeba mají krásné děti.

No, pane prezidente, lidé hodnotí svoji hospodářskou perspektivu dobře, což znamená, že mají důvěru v ekonomiku. To je dobře. Vy jste to doplnil jaksi spokojeností, rodinou a tak. Mají na tu dobrou perspektivu, pocit dobré hospodářské perspektivy vliv politici včetně Vás?

Politici samozřejmě mají vliv, jak na dobré, tak na špatné počasí. Ne jenom politici, ale například i bankéři, a o tom jsme mluvili minule při hypoteční krizi, takže nevzdávejme se odpovědnosti politiků za konjunkturu, oni ji spoluzpůsobují.

Proč to říkám, ona je tam zajímavá jedna věc. Lidé tedy věří hospodářské budoucnosti a hospodářské situaci svých rodin na straně jedné. My jsme tady teď konstatovali, že Vy jste to správně řekl, spoluzpůsobili politici, ano, svoji hospodářskou politikou vede stát tedy evidentně hospodářsky správně, protože lidé důvěřují, ale současně ti lidé jako jednu z hlavních věcí vyjadřují nedůvěru k politikům, tak já už tomu nerozumím.

Já se Vám místo dlouhých výkladů pokusím uvést konkrétní příklad. Bezesporu politickým rozhodnutím v sousedním Německu byla takzvaná Energiewende, to znamená změna energetické politiky, kde obnovitelné zdroje mají převládnout nad zdroji klasickými.

Ano.

V důsledku toho má německá ekonomika nejdražší elektřinu v celé Evropě a bude-li plánovaný proces odstavování těchto klasických elektráren, dokonce i jaderných, pokračovat, pak to nebude jenom nejdražší, ale i nedostatková elektřina, a bude se muset dovážet. Nicméně tady vidíte, jak politický fanatismus, protože já v tom nic jiného nevidím, takzvanou zelenou nebo klimatickou ideologii, vede k tomu, že například teď výkon německé ekonomiky se výrazně zpomalil a je tam víceméně nulový růst, což dlouho nebylo.

No, a čím to je teda ta nedůvěra v ty politiky? Ano, Vy jste řekl příklad Německa, tomu rozumím, že špatná politická rozhodnutí povedou i k hospodářským výsledkům, ale tak lidem se ekonomicky daří dobře a současně nedůvěřují politikům. Čím to je? Těmi kauzami, které teď běžely? To se jim nelíbilo? Nebo politickým hašteřením, demonstracemi, proč jsou nespokojeni s politikou a spokojeni s hospodářskou situací?

Ale já si myslím, že pokud budou spokojeni se svojí životní situací, tak mohou být, pane Soukupe, klidně nespokojeni s námi politiky. A nám jenom prospěje, když se občas zastydíme a budeme přemýšlet, proč se tak děje.

Co je zajímavé, že ze stejného průzkumu vyplývá, že lidé důvěřují policii. Policii a soudu a justici všeobecně.

A armádě.

A armádě, ano, ozbrojeným složkám v armádě.

Tak, tak.

Důvěřují, a přitom tady byly tedy největší demonstrace v polistopadové historii, jejichž jaksi hlavním tématem měla být nezávislost justice.

Vidíte, když justice, protože i státní zastupitelství je součást justice, vynese nějaký verdikt, v daném případě dvojnásobné zastavení trestního stíhání Andreje Babiše, tak titíž, kdo volali po nezávislosti justice, náhle protestují. Ale nezávislost justice znamená, že justice je nezávislá i na těchto lidech i na novinářích i na Milion chvilek pro demokracii, na všem tom, i na prezidentovi republiky samozřejmě je justice nezávislá a je to tak dobře.

Je to tak správně. Víte, tak mě tak napadá, kdybych si četl noviny, co píší o Vás, a internetové servery, většinu z nich a komentáře různých umělců a tak dále o Vás, tak bych řekl, že propadnete prezidentskou volbou hned v prvním kole s velmi tragickým výsledkem, a volilo Vás takřka tři miliony lidí, to je ten rozdíl.

Víte, pražská kavárna je velice omezena, pozor, teď nemyslím jenom intelektuálně, ale i početně, a tak právě, protože má silný vliv na média, vzniká tam optický dojem, cokoli se prožene médii, to se bere vážně.

Tak. No tak ten problém je, že všechny média jsou v Praze, všechna hlavní média jsou v Praze.

Ano.

Regionální redakce v žádných médiích, i kdyby je náhodou měly, nemají výrazný vliv na politické zpravodajství, tak to prostě je. No, pane prezidente, náš čas trošku běží, nejsme u konce, ale běží.
Státní rozpočet. Vy jste se účastnil zasedání vlády k jednání o státním rozpočtu a ta moje první otázka je taková, dříve bylo v ústavě, že pokud prezident republiky přijde na jednání vlády, automaticky jí předsedá. Mrzí Vás, že už tam takové ustanovení není?

Ale to je formalitka, která vůbec, ale vůbec není podstatná. Dnes je v ústavě, že prezident může kdykoli navštívit zasedání vlády a vystoupit na něm, což já nechci zneužívat, ale protože rozpočet je moje oblíbené téma, a snad mu i trochu rozumím, tak jsem na tu vládu přišel.

A jaký, teď taková otázka velmi obecná, než dojdeme ke konkrétním věcem a investicím a tak dále a tak dále, jaký jste z toho měl pocit?

Velmi dobrý.

Myslím z jednání té vlády.

Velmi dobrý, potěšilo mě, že jsem při odchodu byl odměněn potleskem. Nevím, jestli to byl úlevný potlesk za to, že už odcházím, anebo potlesk, který hodnotil moje vystoupení, ale v každém případě to vystoupení bylo přátelské, i když v některých případech kritické. Na to upozornil už premiér Babiš, který říkal, že mám pravdu v těch třech bodech, a že se na tom bude muset pracovat.

Ten rozpočet je deficitní, je tam čtyřicet miliard deficit. Ono se o tom hovoří a pořád padají ty argumenty, že jaksi každá normální rodina si své výdaje a příjmy hlídá, že jsme na vrcholu jaksi ekonomického cyklu, to znamená, není důvod, není správné, aby tam byl deficitní rozpočet a tak dále. O tom se bavit nechci o těchto argumentech, tam Vás tlačit nebudu, protože si to sám nemyslím, pokud mám ty státní výdaje nastavené tak, aby zabezpečovaly služby státu v tomto rozsahu, s kterým my jsme spokojeni, a my občané chceme, no tak hold asi s tím deficitem musíme počítat. Ale je to nezbytně nutné? Je ten deficit nastaven správně, bude dodržen?

Možná, že dokonce bude lepší výsledek, což už několikrát bylo, nechme se překvapit na konci roku. Ale já vím, že laika vždycky vyděsí, nebo potěší deficit, ale já si myslím, že základní kritéria jsou jiná. Tak, mnohokrát jsem zdůrazňoval, že abychom neprojídali budoucnost, tak potřebujeme preferovat investice. A víte, spotřeba domácností i investice ženou hrubý domácí produkt nahoru, v obou případech.

Ano.

Ale jenom investice zajišťují tu budoucnost, to je první poznámka.
Druhá poznámka, já jsem teď přišel na zasedání vlády s tím, co jsem jako první říkal Vám, a to jsou ty daňové úlevy. Když se to sečte, já vím, že je to číslo překvapivé, tak je to tři sta osmnáct miliard korun, ale jistě některé daňové úlevy se nikdy nezruší, ale hledejme alespoň část, která se zrušit dá.

A to jste s premiérem a ministryní financí projednával? Našli jste nějakou položku, která by, víte, já jsem totiž tu tabulku těch výjimek viděl, ale tam jsou výjimky, které jaksi asi zrušeny nebudou, odpočet na děti a takové věci, ty zrušeny samozřejmě nebudou, ale jsou tam jaksi absurdity, vyjmutí rezerv pojišťoven z daňového základu a podobně. Takovéto nějaké věci, které by teoreticky…

Paní ministryně na tom zasedání slíbila, že některé výjimky zruší. Zatím neupřesnila, které to budou. Možná, že dělá dobře, protože jinak by se na ni vrhli lobbisté, a to už jsem několikrát říkal, každý lobbista bude chránit a opečovávat svoji daňovou výjimku.

Tak by se na ni vrhli lobbisté. Mně by to teda nijak zvlášť nevadilo, protože předpokládám, že se ubrání ministři, když se na ně vrhnou ti lobbisti.
Vy jste mluvil o těch investicích, o tom mluvíme často. Vaší, nechci říct, pane prezidente, mantrou, ale jsou investice do dopravní infrastruktury, železniční infrastruktury a tak. A ty investice jsou devět procent podle toho návrhu státního rozpočtu z celkových výdajů státního rozpočtu, což není špatné, ale bývalo to lepší.

Já souhlasím s tím, že by bylo dobré investice ještě zvýšit, ale buďme realisty, pane Soukupe, za rok jsou krajské volby, za dva roky jsou parlamentní volby a vždy jsem říkal, že velkou nevýhodou jakékoli investice je, že nemá volební právo.

To jo, akorát, já jsem to říkal minulý týden, když byl u mě v televizi Andrej Babiš, hovořil jsem o tom s ministrem průmyslu Havlíčkem, teď s ministrem zdravotnictví, že klíčové hospodářské změny přesahují jedno volební období.

Tak.

To je příprava velkých dopravních staveb, to je samozřejmě vize struktury průmyslu a nastavení investičních pobídek, vize vzdělávacího systému, školského systému a tak dále a tak dále. Já nic proti omezování provozních výdajů ministerstev, to je samozřejmě v pořádku, ale co tím chci říci, nějaké delší vize tam úplně nevidím. Mimo jiné také vize, s kterými by souhlasila třeba i opozice, protože nevíme, jak příští volby dopadnou. Není tohle, co by se mělo?

Víte, bohužel dnešní opozice, a je mi to líto, zatím spíše než aby předložila vlastní alternativní návrhy, tak jenom kritizuje ty návrhy vládní, a to je trochu málo.

Jenže víte, z tohoto pohledu, ať byla Vaše opoziční smlouva kritizována, jak byla kritizována, to oba dva víme, že vedla k různým těm lobbistům a dohodám a kšeftům a tak dále a tak dále, které byly pod povrchem té politiky, a že to byla hrůza, no jenže Vaše vláda byla úspěšná a právě tahle ta dohoda umožňovala kroky, které přesahují jedno volební období.

Ano, a Vy jste se zamiloval do deficitu jako jednoho ukazatele, jediného téměř, tak já Vám dám příklad, součástí dohody s ODS bylo plynulé snižování deficitu státního rozpočtu a já jsem to pochopitelně dodržel, takže v roce 2002 byl deficit deset miliard, deset miliard, bez ztrát investiční banky, které jsou do toho, pardon, konsolidační…

Konsolidační banky, ale abyste tomu rozuměl, já samozřejmě budu kritizovat jakoukoliv trestnou činnost, která se děje kdekoliv, ale samotný princip té opoziční smlouvy, politický krok, který umožňoval vizi, ať už průmyslu nebo vzdělávání a tak dále, přesahující jedno volební období, byl z mého pohledu velmi dobrý. Nepotřebujeme my aspoň v některých částech, jako je třeba školství, jako je třeba průmysl, jako je důchodová reforma takovouto nějakou opoziční smlouvu?

Ale svým způsobem ano. Opozice by měla říci, co vlastně chce, a kéž by to taky jednou řekla, a vláda by měla uvažovat o tom, že alespoň část jejich návrhů, pozor návrhů nikoli požadavků, bude akceptovat, jako já jsem akceptoval to postupné snižování deficitu.

Dobře. Pane prezidente, poslední blok, zahraniční. Musí být zahraniční, protože jste se vrátil z návštěvy Srbska, kde jste, my jsme jaksi vysílali náš Týden s prezidentem až se zpožděním, ale včas jsem hned v pondělí nebo v úterý vytáhl z našeho rozhovoru, vystříhl z našeho rozhovoru tu část týkající se Kosova, velmi kritická k vládě a státnímu zřízení Kosova, a Vy jste to hned zopakoval na jednáních se srbským prezidentem. Sledoval jste tu reakci českých politiků a uvažoval jste tedy o tom principu jednotné zahraniční politiky, když se to tak vezme?

Tak jednotná zahraniční politika se vytváří v diskusi, takovým diskusním polem je porada čtyř nejvyšších ústavních činitelům, která bude zanedlouho. A já jsem pouze řekl, že na tuto poradu chci předložit návrh na oduznání nezávislosti Kosova. To je vše.

Ano, já jsem mluvil o tom, že okamžitě reagoval na Vaše slova ministr Petříček, že nevidí k takové věci žádný důvod. Velmi rezervovaný byl i premiér Babiš. Já jsem to kritizoval, víte, nebo kritizoval, já jsem říkal, no, co jsou překvapeni, proč jsou překvapeni, protože prezident Zeman ta samá slova říká už mnoho let, a když věděli, že pojede na návštěvu do Srbska, no tak jak Vás znám, předpokládám, že budete říkat pořád to samé. Tak proč byli překvapeni?
Podívejte se, je zapotřebí uvést minimálně dva velmi podstatné argumenty.
První, že existuje usnesení Poslanecké sněmovny, které vyzývalo vládu, aby neuznala Kosovo, a toto usnesení bylo přijato téměř jednomyslně, pouze asi patnáct poslanců se zdrželo. Tehdy Topolánkova vláda toto usnesení Sněmovny nerespektovala a Kosovo uznala. Každá chyba se dá napravit.
Druhý argument, který se stal aktuálním zejména v těchto týdnech a měsících, je ten, že haagský tribunál si povolává kosovské politiky včetně premiéra, který díky tomu rezignoval, kvůli podezření z válečných zločinů. Já bych Vám doporučoval, když budete mít chvilku času, přečíst si knihu bývalé generální prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové, která napsala tuto knihu právě o zločinech UÇK neboli Kosovské osvobozenecké armády. Jinými slovy, dobře, vyšetřuje se to až teď, nebo i teď, abych byl přesný, a je to můj druhý argument, který jsem shrnul, že těžko bychom měli uznávat stát, který je řízen válečnými zločinci.

To byla taková zvláštní reakce. Já jsem jaksi komentáře a texty Carly del Ponte četl, ano, ona je velmi kritická k tomu UÇK, to ano, ale ještě jsem tak zaregistroval takovou zvláštní reakci českých médií, protože oni se pustili do Vás, protože jste v mém pořadu řekl, že máte důkaz, protože byl odsouzen, bylo rozhodnuto o tom, že je válečný zločinec, stávající kosovský premiér, a místo reakce, ano, váleční zločinci by neměli být v čele státu, který chce být součástí demokratické Evropy, tak byla reakce taková, že on nebyl odsouzen, on byl pouze předvolán, a že to nic neznamená, protože když je někdo předvolán, tak to vůbec neznamená, že je vinen, a tak podobně.

Tak on sám podal demisi.

Ano, už jednou a teď je obviněn tedy podruhé.
A poslední otázka. Izrael, Vaše oblíbená země, proběhly tam volby. Myslíte si, že to Váš přítel Benjamin Netanjahu ustojí a zůstane v křesle premiéra?

Má to děsně těsně a záleží na jeho koaliční obratnosti.

Každopádně, když jsem se díval na ty výsledky, všechny strany, které uspěly, byly to tři velké strany, které výrazně uspěly ve volbách, tak jsou velmi tvrdé vůči Arabům, vůči situaci na Blízkém východu, velmi tvrdé. Tam lze očekávat, že bude Izrael nesmiřitelný. Čekáte tam nějaké problémy v regionu?

Problémy vůči Palestincům?

Ano.

Netanjahu už oznámil, že jestli vyhraje, a on nevyhrál, on jenom remizoval, takže anektuje část té pouště kolem Jordánu. Já jsem nad tou pouští letěl helikoptérou, a i když mám Izrael velmi rád, tak mezi námi, pane Soukupe, jsem se trochu podivoval, kolik pouští na severu i na jihu tam stále ještě je. Říkal jsem si, tohle by chtělo zavodnit, tohle by chtělo zalesnit, ale zatím je to jenom poušť. Dobře, tak možná, že to anexe části pouště zrychlí její obdělávání.

No asi jo, protože to asi tedy určitě, že by anexe pouště zrychlila její obdělávání, tam jde o tu anexi samotnou, která nepochybně vyvolá…

No jistě.

…velké pnutí. A ten vítěz těch voleb, i když velmi těsně, a vypadá to, že dokonce na počet mandátů to bude úplně stejné.

Stejné, ano.

Ta strana se jmenuje Modrá a bílá a ten vůdce se jmenuje Benny Ganc, tak to je bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády, on je generálem izraelské armády. No, tak tam asi moc klid nebude, no.

Podívejte se, byl Jicchak Rabin a další vojáci, a přesto například Šaron vyklidil pásmo Gazy. Je otázka, jestli to bylo moudré, nebo nebylo, ale v každém případě to udělal, když byl premiérem, a tím vlastně dokázal, do jaké míry si palestinská samospráva umí sama vládnout. Já neříkám dobře, nebo špatně, ale když Izrael neokupoval pásmo Gazy, pak jasná odpověď je na té palestinské straně, která ovšem teď střílí rakety na izraelskou část.

Dobře, pane prezidente, já další otázky nemám a respektuji Vaše právo na poslední slovo.

Já pevně doufám vzhledem k tomu, že rozpočet bude zřejmě schválen, tak pevně doufám, že teď budeme mít poněkud klidné období, které bude přerušeno jediným významným výročím, pane Soukupe, a to budou mé sedmdesáté páté narozeniny.

Ano, ke kterým Vám ještě popřeji.

Budu se těšit.

Děkuji Vám za rozhovor, pane prezidente.

Já děkuji Vám.

A děkuji i vám, vážení diváci televize Barrandov.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 19. září 2019

zpět na seznam zpráv