Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Prima Partie

23. října 2016

Dobrý den. 

Pěkný dobrý den. 

Pane prezidente, Senát projednává zákon o střetu zájmů, mnozí ho označují jako "Antibabiš" nebo "lex Babiš." Zákon zakazuje členům vlády vlastnit média, jejich firmám žádat o státní zakázky, dotace a tak dále. Co až přijde ten zákon k Vám na stůl. Podepíšete ho? 

Tak já jsem lépe informovaný než Vy, protože před malou chvílí Senát tento návrh zákona zvaný "lex Babiš" vrátil Poslanecké sněmovně. A bylo dokonce velmi zajímavé skóre, jak víte, senátorů je osmdesát jedna, nevím, jestli všichni byli přítomni, ale pro vrácení tohoto zákona sněmovně bylo přes šedesát senátorů, a to už je opravdu hodně. 

Přesto zřejmě asi nějakou drobnou úpravou ten zákon opět poputuje do Senátu. Co až se dostane k Vám? 

Já v tom případě zvážím argumenty jak zastánců, tak odpůrců tohoto zákona, protože sám nejsem právník, tak si nechám zpracovat posudky nejméně od dvou renomovaných právníků. Znáte to, když se sejdou názory dvou právníků, tak máte tři posudky, protože minimálně jeden z nich je schizofrenik a odporuje sám sobě. A na základě těchto posudků a průběhu jak senátní, tak sněmovní debaty se rozhodnu. 

V Senátu je také zákon, který řeší, nebo by měl umožnit kontrolorům kontrolovat, čím lidé doma topí v kotlích. Je to prolomení domovní svobody, nebo ne? 

Rozhodně ne. Víte, co je to raketa? To je termín na Ostravsku, znamená to... 

Tuto raketu, myslíte?

PET lahev, ano, naplněná vyjetým olejem, a to strašně čoudí, takže se to většinou zapaluje až v noci. A na jedné straně máte prolomení domovní svobody a na druhé straně ohrožení ostatních občanů a koneckonců i sebe sama tím odporným kouřem. Myslím si, že to druhé má přednost. 

Ostatně, jak se díváte, pane prezidente, na projekt finanční správy, která zavádí webovou stránku, na které budou moci lidé nahlásit nebo upozorňovat na hostinské, kteří jim nevydali účtenku? 

Tak pokud to bude povinnost vyplývající ze zákona, tak na druhé straně je povinnost každého občana upozornit na protizákonné jednání, to není žádné udavačství. 

Takže nemyslíte si, že by tento web mohl být zneužívaný třeba zhrzenými zaměstnanci, vyhozenými hosty? 

Tam není důkazní nouze, buď účtenka byla, nebo nebyla vydána. 

Pane prezidente, jak vnímáte vnitropolitickou situaci po volbách? Poslední jednání vlády bylo podle Jana Mládka výživné, kdy Babiš prý hrozil rozpadem koalice. Změnily se po volbách, nebo změnilo se po volbách rozložení sil v koalici? 

Máme-li být objektivní, tak máme citovat oba dva zdroje, to znamená, Jan Mládek uvádí, že Babiš hrozil rozpadem koalice, a Andrej Babiš to naopak dementuje. Tak uveďme oba dva názory, abychom měli přehled. Jednak, víte, za rok jsou parlamentní volby, a aniž bych jakkoli podceňoval volby krajské, tak ty parlamentní jsou ještě důležitější. A myslím si, že obě strany se teď už připravují na ty parlamentní volby a napětí houstne, pane redaktore. 

Takže budeme svědky stále častějších podobných výpadů? 

Stále častějšího výživného zasedání, abych citoval Jana Mládka. 

Takže ty ostřejší výrazy jsou už tedy součástí té předvolební kampaně, kterou chystají strany na ty parlamentní volby, které nás čekají? 

Když se podíváte na západní Evropu, na Ameriku, na mnoho dalších zemí, tak tam nacházíte možná ještě ostřejší výrazy, a to nemluvím o zemích, kde se v parlamentě poslanci rvou. Mimochodem, tohle u nás bylo za první republiky, kdy poslanci po sobě házeli židle, a zvlášť výživné bylo, že po sobě házeli kalamáře. Tenkrát ještě byly kalamáře pochopitelně naplněné inkoustem. A takový zásah kalamářem nechával nesmazatelné stopy. 

Hovoříte o tom, pane prezidente, jako kdybyste nějaký ten letící kalamář v Poslanecké sněmovně uvítal. 

Stačí číst historické materiály. A i když jsem kritizoval Ferdinanda Peroutku za některé jeho články z doby protektorátu a druhé republiky, tak na druhé straně musím uznat, že jeho kniha Budování státu je skvělá a četl jsem ji dvakrát. 

Když vidíme až dá se říct nevraživost mezi některými členy vlády, nehrozí třeba po volbách, že by mohla vzniknout koalice ČSSD, lidovci, ODS, případně TOP 09 a odstavit tak ANO od vlády? 

Zase buďme objektivní a Vaši úvahu doplňme opačnou úvahou, tedy opačnou koalicí. Víte, já jsem možná trochu naivně zastánce toho, že když vstoupím do koalice s programově naprosto odlišnou stranou, tak tím pro budoucnost ztrácím svoje vlastní voliče, a já bych se nebál označit takto heterogenní koalice jako zradu na voličích. I když vím, že je to velmi silné slovo. Podívejte se, jsou strany programově bližší, jsou strany programově vzdálenější. A když by se například, což je naštěstí jenom teoretický konstrukt, extrémní levice spojila s extrémní pravicí, tak i když se někdy říká, že extrémy se dotýkají, Karel Čapek dokonce jednou napsal, republika je kruh, a tam se ty extrémy v tom kruhu stýkají, tak by to obě strany poškodilo. Čím blíže jsou ty strany ke středu, tak tím se ty programové rozdíly stírají. Čili, dovedu si představit samozřejmě koalici levicových a středových stran, koalici pravicových a středových stran, ale koalice levicových a pravicových stran mně opravdu připadá jako ta zrada na voličích. 

V tom, co jste teď popsal, jak třeba vnímat tu spolupráci, která probíhala za Vaší vlády, tu opoziční smlouvu, kde jste vlastně neuzavřeli koalici, ale opoziční smlouvu?

Ti, kdo studují opoziční smlouvu, a mimochodem teď o ní vyšla jedna velmi dobrá kniha, objektivní kniha, tak ti, kdo ji studují, vědí, že opoziční smlouva byla založena na jediném věcném požadavku Občanské demokratické strany, a ten požadavek zněl, snižujte každý rok rozpočtový deficit. A já jsem, musím se teď s odstupem přiznat, tenhle požadavek s radostí přijal, protože kdyby nebyla tato brzda daná právě opoziční smlouvou, tak každý ministr má neskonale vysoké požadavky na svůj rozpočet, na svoji rozpočtovou kapitolu. A takhle se poměrně snadno dařilo držet moje ministry v tom rozpočtovém koridoru. 

Z minulosti zpátky k tomu tématu, co jsme řešili, budoucí možné koalice. Jak byste se Vy jako prezident republiky díval na menšinovou vládu hnutí ANO s podporou KSČM? 

Tak, záleží na politické obratnosti každé politické strany, zda si dokáže vyjednat toleranci, zdůrazňuji toleranci, opoziční strany. Víte, ODS a sociální demokracie byly ve své době protipóly, ale měly jednu výhodu, respektovaly vítěze. To znamená, když v devadesátém šestém vyhrála volby ODS, já jsem respektoval její právo sestavit vládu. A totéž se v obráceném gardu stalo v roce devadesát osm. A pokud se podařilo vyjednat tuto toleranci, tak to nepokládám za nic špatného. 

Pojďme k dalším tématům. Vy jste minulý týden hovořil se zástupci Moravskoslezského kraje na téma OKD a zazněl tam návrh na vytvoření zákona o znárodnění OKD. Je to vůbec možné v současné době? 

Tak máte poněkud zastaralé informace, protože pokud jsme jednali s představiteli severní Moravy, tak jsme se zabývali i situací některých dalších průmyslových podniků, ne jenom OKD. 

Tak ten je nejmarkantnější. 

A ten je nejvíce zjevný. A znárodnění, jak i řekl Jan Mládek, je jedno z možných řešení. V současné době je tam insolvenční správce, uvažuje se o reorganizaci, některé pohledávky se přiznávají, některé, jako je Citibank, se naopak nepřiznávají. Takže počkejme, jak to celé nakonec dopadne, já pouze říkám, že i kdyby byla zvolena varianta znárodnění, nebo, chcete-li, zestátnění, tak by to nevyvazovalo, nebo nevyviňovalo, z odpovědnosti pana Zdeňka Bakalu, protože právě on a jeho spolupracovníci přivedli OKD k faktickému bankrotu. 

Takže, abych tomu správně rozuměl, dluhy OKD by přešly na stát, který by je následně řešil? 

Já si myslím, že stát by měl od pana Zdeňka Bakaly vymáhat splácení těchto dluhů, protože Zdeněk Bakala podle publikovaných údajů vysál z OKD desítky miliard korun, zanechal v pokladně poměrně směšnou částku vůči velikosti tohoto podniku a nevytvářel to, co má vytvářet každý rozumný hospodář, to znamená rezervní fond pro horší časy. 

Říkal jste, že se jedná o několik podniků, můžete třeba být konkrétnější? 

Zatím ne, protože určitá obchodní jednání o možném majetkovém vstupu do některých společností se mají zveřejňovat teprve tehdy, když ten vstup proběhne. 

Můžeme tedy očekávat, že tento krok by se mohl opakovat i třeba v nějakých dalších případech firem, které se dostanou do insolvence, že by stát vstupoval... 

Rozhodně OKD je výjimečná situace, a já bych si velmi nepřál, aby tenhle krok byl něčím jiným, než výjimečným, ale jsem velmi rád, že na posledním zasedání tripartity se ze strany zaměstnanců, zaměstnavatelů a Hospodářské komory objevila iniciativa, kterou nadšeně podporuji a kterou podporuje i polská vláda, to je iniciativa vodního koridoru mezi polskou obcí Koźle a Ostravou, respektive mošnovským letištěm. Mohl by to být dokonce začátek mého oblíbeného projektu vodního koridoru Dunaj-Odra. A protože všechny zainteresované strany to podpořily a protože Polsko má zájem na splavnění Odry, tak by tady mohly dostat práci tisíce propuštěných horníků na stavbě tohoto, ať už to nazveme koridor, kanál, průplav, nebo jakkoliv jinak. 

Vy jste začal o koridoru, průplavu nebo kanálu. Jak se vyvíjí ta studie, kterou jste zadal, pohnul se ten projekt nějak? 

Já Vás opravdu nechci opravovat, ale tu studii zadávalo Ministerstvo dopravy. A já nejsem ministr dopravy, to zaprvé. Zadruhé, jako obvykle tam působila jistá byrokracie, to znamená, byly tam dva uchazeči o tuto studii. Když jeden neuspěl, podal stížnost na Ministerstvo dopravy, když neuspěl, podal stížnost na antimonopolní úřad. A teprve, když obě stížnosti byly zamítnuty, tak vítěz této soutěže mohl začít tuto studii připravovat. No, a vše je teprve v začátcích. 

Velmi bouřlivou debatu, hlavně na vládě, vyvolala Vaše cesta na konferenci na ostrově Rhodos. Ministři se přeli o to, jestli Vám zaplatí náklady na tuto cestu. Proti nakonec byli jenom tři. Zajímavý je v tomto případě postoj premiéra, který nejprve říkal, že nebude hlasovat pro proplacení, nakonec svůj názor otočil, údajně i proto, že si nechce komplikovat svou už tak komplikovanou pozici a vztah s prezidentem. 

Podívejte se, cesta na Rhodos je tak trochu nostalgická záležitost, protože já na pozvání organizátorů této konference tam jezdím už sedmým nebo osmým rokem. A letos to velmi pravděpodobně byla dokonce moje poslední cesta na tuto konferenci z toho prostého důvodu, že Vladimir Jakunin, který tuto konferenci organizuje, už nedisponuje takovými prostředky, a tedy i takovou účastí, jako měl možnost v minulosti. Není žádné tajemství, že to byl generální ředitel ruských železnic, to znamená, největšího podniku na světě z hlediska počtu zaměstnanců. A tato konference byla tak trochu jeho koníčkem. A nyní by to byla jedna z mnoha řadových konferencí, která by už ztratila ten význam, jaký kdysi měla. 

Ve své podstatě jste mi odpověděl tedy i na otázku, kterou jsem měl na Vás připravenou. Byl jste tam vlastně hlavním řečníkem, jestli se nepletu. 

Ano, ano. 

Tak jestli Vám pořadatelé neproplatili cestovní náklady, na ubytování... 

Tak pořadatelé proplácejí cestovní náklady hlavním řečníkům, což neznamená, že jsem dostal jakékoliv diety do kapsy, ale že se hradilo ubytování a stravování. 

Když jsme u toho cestování, tak samozřejmě nemůžu přejít Vaši cestu na pohřeb bývalého slovenského prezidenta, na ten jste společně s Václavem Klausem přiletěli nebo přijeli o něco později. Váš mluvčí uvedl několik důvodů, které následně úřady vyvracely. Václav Klaus přišel také s odůvodněním, s tím, že chyba byla na straně slovenského protokolu. Tak kde byl ten problém? 

Podívejte se, neptejte se cestujícího v autobuse, proč ten autobus přijel pozdě, to je naivní otázka. Ptejte se řidiče toho autobusu. Já mohu říci pouze to, že jsem se podle požadavku našeho protokolu dostavil na letiště na minutu přesně, jak jsem měl, takže mohu s čistým svědomím říci, že chyba nebyla na naší straně. Ale abychom nedělali z komára velblouda, pane redaktore, uvědomte si, že česká delegace na tomto pohřbu byla složena ze dvou prezidentů, bývalého a současného, zatímco ostatní země tam měly daleko a daleko nižší zastoupení. Čili, dívejme se na věc z té pozitivní stránky. My jsme absolvovali všechno, co jsme absolvovat měli, nic jsme nevynechali, to maximálně patnáctiminutové zpoždění nebylo nějak tragické. A spíše jsme touto účastí dvou prezidentů chtěli vyjádřit jakousi sounáležitost se Slovenskem v době, kdy zemřel jeho první demokraticky zvolený prezident. 

Je samozřejmě dobře, že jste tam cestovali, cestovali oba dva čeští prezidenti, přesto to zpoždění je mediálně velmi zajímavé a velmi diskutované i veřejností. 

Média vždycky zajímá to, co je nejméně podstatné, zatímco to, co Vám teď říkám, dva prezidenti ve srovnání s ostatními sousedními zeměmi, média nedocení, možná ani nepochopí, takže pro ně to zajímavé není. 

Přesto, v sobotu budete jednat, předtáčíme dnešní Partii ve středu, takže v sobotu budete jednat mimo jiné s ministrem dopravy. Máte už třeba informace, že má pro Vás nějaké vysvětlení? 

Pokud bude mít pro mě nějaké vysvětlení, tak mi ho určitě řekne v sobotu, ale opět Vaše představa, Němci tomu říkají, jak si to představuje malý Moritz. Vaše představa, že se setkám s panem ministrem Ťokem a třemi dalšími ministry, abych s nimi jednal o několikaminutovém zpoždění při letu do Bratislavy, opravdu je představa malého Moritze.

Vím, že to není hlavní téma Vaší schůzky. 

Ale prozradím Vám, že skutečně důležité téma bude, jak urychlit výstavbu dopravní infrastruktury v České republice. A jsem rád, že z iniciativy pana ministra Babiše tam budou i ministři životního prostředí a místního rozvoje. Pozval jsem tam také bývalého ministra dopravy, pana profesora Petra Moose, který je velmi uznávaným odborníkem v této oblasti, pozvali jsme i ředitele silnic a dálnic. Takže bude zajímavá živá diskuse, a doufám, že alespoň trošku přispěje k tomu, aby se u nás dálnice opravdu stavěly, a ne jenom, aby se o této stavbě mluvilo. 

Velmi zajímavé složení schůzky, tak doufejme, že budeme jezdit po nových silnicích co nejdříve. K dalšímu tématu. Poslanci tento týden jednoznačně podpořili prodloužení mandátu vyšetřovací komise, která řeší reorganizaci policie. Její předseda Pavel Blažek prohlásil, budu citovat, komise pravděpodobně dospěje k zajímavým závěrům, které budou jiné, než to vypadalo v médiích, některé skutečnosti jsou dokonce úplně jinak, než se ukazovalo v minulosti. Máme se obávat?

Ale čeho? Pokud jsme nic neprovedli, nemusíme se ničeho obávat. Vy jste něco provedl, pane redaktore? 

Ne. Spíš mi jde o stabilitu policie. 

A pokud jde o mě, tak já jsem se reorganizací policie zabýval jenom z toho hlediska, aby kvůli ní nedošlo k rozpadu vlády, protože to bych rok před parlamentními volbami považoval za nešťastné. Jsem rád, že jsem dostal k jednacímu stolu oba protagonisty tohoto sporu, tedy pana ministra Babiše a pana ministra Chovance. A i když si myslím, že nikdo není úplně šťastný z toho, že jsem byl v tomto sporu neutrální, tak si uvědomte, že zaprvé, prezident se nemůže, má-li být mediátorem jakékoli diskuse, přiklonit jednoznačně na tu či onu stranu, a zadruhé si myslím, že chyby byly na obou stranách. Na jedné straně ta chyba spočívala v tom, že se málo a pozdě komunikovalo se státními žalobci, to se teď snad podařilo napravit, a chyba na druhé straně podle mého názoru byla v tom, že se poněkud, řekněme, přeceňovaly výsledky pana plukovníka Šlachty, kterého si jinak vážím, protože má svoji profesi rád, ale při osobním setkání na jeho žádost jsem mu říkal, víte, když jste na tiskových konferencích publikovali, jaká ohromná očekávání máme tušit z vyšetřování Jany Nagyové, a nakonec z toho zbyly jenom ty kabelky, tak je to trochu málo. A vy mně teď říkáte, že Pavel Blažek signalizuje rovněž nějaká ohromná očekávání, tak já poučen touto zkušeností si prostě počkám. 

Říkal jste, že jste rád, že se vláda nerozpadla rok před volbami. Z Vašeho zkušeného pohledu, byla to největší vládní krize? 

Zatím ano, čímž není řečeno, že nemůže přijít další. 

Už jste tady zmiňoval Ferdinanda Peroutku, že jste některé jeho texty kritizoval, naopak jste vychválil jeho knihu. Hrad požádal o odklad omluvy, ale podle právníků dovolání nemá odkladný účinek, a proto vnučka po Ferdinandu Peroutkovi vymáhá tu omluvu exekučním návrhem. Bude se Hrad omlouvat, nebo vyčkáte? 

To je otázka na hradní kancelář a na její právníky. Já se Vám docela poctivě přiznám, že jsem byl překvapen tím právním postupem, ale protože sám nejsem právník, a i tady bych si musel nechávat udělat posudky, tak pokud právníci říkají, že tento postup je správný, a oni argumentují tím, že by to byly precedenty, konkrétně, že bych se pak musel omlouvat třeba Pussy Riot, jestli si ještě vzpomínáte na onu příhodu. 

Jistě. 

A samozřejmě i některým dalším případům, takže je zapotřebí vyjasnit, kdo se má vlastně omlouvat a zda to má být právě Kancelář prezidenta republiky. Já si vážím toho rozsudku, veřejně jsem ho ocenil. Ta podstata věci, to znamená, každý člověk může v životě uklouznout, a Peroutkovy texty, a je jich několik, jasně ukazují, že podlehl, jak říká soudce, fascinaci králíka kobrou, to znamená fascinaci nacismem nebo osobně Adolfem Hitlerem. To je obsaženo v tom odvolacím rozsudku a to je potvrzení toho, co jsem na té konferenci říkal. Ale jinak ten rozsudek považuji za naprosto spravedlivý, a pokud se moji právníci odvolávají, je to věc právního posouzení. 

Takže ve chvíli, kdy se právníci shodnou na tom, kdo by se měl omlouvat, tak? 

Já si opravdu myslím, že mě osobně přesvědčil jenom ten argument s Pussy Riot. Miloši Zemane, není problém se omluvit, nikoliv za to, že ten článek neexistuje, protože když jsem ho četl, tak nemohu tvrdit, že neexistuje, ale já už jsem se několikrát veřejně omluvil za to, že se ho zatím ze záhadných důvodů nepodařilo najít. No, tak on je to článek starý osmdesát let. A v každém případě tento argument, který jsem Vám teď právě uvedl, mě přesvědčil, že jsem nerozporoval postoj Kanceláře prezidenta republiky. 

Našel se ale jiný článek s textem Hitler je gentleman. 

Ale kdybyste mě poslouchal, tak byste věděl, že teď jsem právě o tomto článku mluvil. Říkal jsem, dosud se ho nepodařilo najít, já jsem vypsal odměnu sto tisíc ze svých prostředků. A jednoho krásného dne nějaký stařičký archivář tento článek objeví, ale my jsme soudu předložili asi sedm nebo osm dalších obdobných Peroutkových článků. 

Pojďme k dalšímu soudu. Vím, že nechcete a nebudete zasahovat do nezávislosti českých soudů, ale co říkáte pondělnímu rozhodnutí pražského vrchního soudu v kauze Davida Ratha, který zrušil rozsudek a vrátil ho krajskému soudu? 

To bych musel studovat zdůvodnění tohoto rozsudku, a protože to zdůvodnění neznám, jestli tam byly jenom profesní chyby, anebo jestli tam byly nějaké věcné námitky, tak se k tomu těžko mohu vyjadřovat. A zase představa, že prezident republiky se bude zabývat tím, proč odvolací soud v případě Davida Ratha přijal to či ono rozhodnutí, to byste ode mě chtěl příliš mnoho, na to opravdu není čas. 

To samozřejmě chápu. Spíš mě zajímal Váš osobní názor, jestli to není trošku ostuda třeba českých soudů nebo těch vyšetřovatelů, kteří řešili, státních zástupců? 

Obecně problém českých soudů, a já to říkám, kdykoli jmenuji nové soudce, je až úděsná délka trvání zejména procesů, které se týkají ekonomické kriminality. A tam jsou případy, které trvají deset, ba i více let. Myslím si, že je něco shnilého v české justici, když jsou tak dlouhé lhůty. 

Rád bych se zeptal také na návštěvu tibetského duchovního vůdce dalajlámy v České republice. To, že se s ním nesetkáte, jsme probírali v minulé Partii tady na Primě. S dalajlámou se ale setkal ministr kultury Daniel Herman. Zdůvodnil to, že dalajlámu přijal jako představitele významného světového duchovního směru, což mu náleží, neboť do jeho resortu spadá agenda církví, a tedy i duchovních věcí. Vy, premiér, předseda Poslanecké sněmovny i Senátu jste vydali společné prohlášení, kterým jste se od této návštěvy distancovali. Bylo to prohlášení nutné v té dané situaci? 

Myslím si, že ano. Protože jinak by mohl v nezainteresovaných kruzích vzniknout dojem, že stanovisko ministra Hermana je stanoviskem celé české vlády, a tento dojem by byl nepochybně chybný. Můj názor je, že kdyby pan Herman byl soukromá osoba, tak se může setkat s deseti dalajlámy, ale ministr je ministrem 24 hodin denně. A jestliže tady nerespektuje stanovisko české vlády, tak je otázka, proč chce být ministrem v takové vládě, kterou nerespektuje, to zaprvé. Zadruhé, já si velice vážím společného prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů, čímž jsme dali najevo, že se jedná o osobní exces pana Hermana, nikoli pana ministra Hermana. 

Říkal jste, že aby to nevzbudilo nějaké špatné podezření, že se česká vláda ubírá jiným směrem, než oficiálně prohlašuje. Z čeho je ta největší obava, čínští investoři? 

No, samozřejmě, že nemáme zájem likvidovat velkou práci, kterou zde odvedl ministr zahraničí, premiér, další ministři, ale také hejtmani v rámci regionální spolupráce s čínskými provinciemi a koneckonců i já, že jedním trochu zoufalým gestem se tato veškerá práce znehodnotí, protože víte, že čínská politika reaguje na návštěvy dalajlámy trvale velmi alergicky. A já sám jsem už před několika lety říkal, že s dalajlámou se může setkat náboženský vůdce, ale já nejsem náboženský vůdce a nevšiml jsem si toho ani u pana ministra Hermana, anebo velký investor, ale dalajláma zase není velký investor. Čili, ať se setkávají třeba odborníci na buddhismus, proti tomu vůbec nic nemám, ale do roviny politické diskuse toto téma prostě nepatří. 

Máte třeba informace od ministra zahraničních věcí, jestli se čínská strana ozvala? 

Já budu mluvit s panem ministrem Zaorálkem dnes odpoledne, takže předpokládám, že se tuto informaci od něj dovím. 

Když zůstaneme u těch čínských investic, které v České republice považujete v současné době za ty nejzásadnější? 

Byl jsem informován, že v současné době ten objem čínských investic dosáhl zhruba padesáti miliard korun. A když přijdete na česko-čínské investiční fórum, pokud ovšem nebude zrušeno, a já doufám, že nebude zrušeno, bude se konat na Pražském hradě v listopadu, tak se seznam investic z referátu jednotlivých vystupujících dovíte. 

Andrej Babiš se ale ministra Hermana zastal. A navíc uvedl, obchodní bilance s Čínou je nepříznivá a nijak se nemění, přišel k nám sice jeden velký čínský investor, ale co já vím, tak naši investoři se od něj spíš odvrací. Jsme bohudíky svobodná demokratická země a každý se může scházet, s kým uzná za vhodné. 

Pokud není ministr, že ano? No, ale v každém případě Andrej Babiš... 

Ale i to je názor ministra Andreje Babiše. 

Ano. Já mám názor opačný, jak jsem Vám právě řekl, kromě toho Andrej Babiš není informován, nebo není správně informován, protože nejen, že čeští investoři se neodvracejí od čínských investorů, ale naopak až v překvapivě vysokém počtu případů s nimi chtějí spolupracovat. Koneckonců jedním z příkladů, který už byl uveřejněn, je kapitálový vstup do Žďasu ve Žďáru nad Sázavou, teď se jedná o vstup do Kunovic, kde se vyrábějí letadla, například L-410. Je rozjednáno několik dalších konkrétních vstupů, včetně vstupu do bankovního systému, fungují tři letecké linky mezi Prahou a čínskými městy. Co chcete víc? 

A to všechno by mohla ohrozit schůzka... 

Nesporně ano, i když já si myslím, že dalajláma je skutečně vhodný partner pro meditaci. A až já někdy ke stáru, to znamená v devadesáti letech, budu meditovat a dalajláma ještě bude žít, tak si ho možná jako penzista na Vysočině pozvu k meditaci. Ale na druhé straně, jako politik bych poškodil zájmy své země. 

Vy to poškození země vnímáte i třeba v tomhle smyslu, když se sešel s dalajlámou slovenský prezident, čínská strana pohrozila odvetnými akcemi, nějakými sankcemi. Není to třeba podle Vás vměšování do vnitropolitických záležitostí? 

Ale samozřejmě, že čínská vláda má svaté právo hrozit sankcemi, pokud nějakou akci považuje za nepřátelskou vůči své zemi. Takže z tohoto hlediska slovenský prezident se rozhodl, jak rozhodl, ale bylo by naivní očekávat, že to nebude mít dopad na rozvoj slovensko-čínských vztahů. Na druhé straně, tento rozvoj ovšem není tak výrazný jako v českém případě. 

Pojďme opustit dalajlámu. Pojďme se podívat na událost, která tento týden bezesporu zajímá celý svět, a to je zahájení ofenzivy proti Islámskému státu v iráckém Mosulu. Věříte, že se podaří Islámský stát rozprášit, nebo vznikne řada menších bojůvek stejně radikálních? 

Já už jsem o tom mluvil ve svém projevu na Valném shromáždění, mimo jiné jsem upozornil, že může vzniknout nový Islámský stát, a sice v Afghánistánu. Tálibán zatím v současné době ovládá asi třetinu území v Afghánistánu. A některé prognózy, já bych si samozřejmě přál, aby se nesplnily, říkají, že během roku až dvou je schopen opět v celém Afghánistánu zvítězit. A kdyby tomu tak bylo, tak Tálibán, jak víte, má stejnou ideologii radikálního islamismu, jako pan doktor Bagdádí v Rakce, což je současné hlavní město Islámského státu, takže by v tom nebyl žádný velký rozdíl. A kromě toho takové ty radikální islamistické organizace existují asi v pětatřiceti zemích světa. 

Takže se obáváte, že by bojovníci z Islámského státu se mohli rozprchnout?

Přešli jinam.

Přesně tak. 

Samozřejmě bylo by příjemné, kdyby Islámský stát zanikl, ale považovat to za vítězství nad radikálním islamismem by bylo trochu, no, příliš optimistické. 

Do té akce se zapojí teď nově i čeští chirurgové, čeští polní chirurgové, chirurgický tým, později i výcviková jednotka. Bude se nějakým způsobem dál rozšiřovat ten český kontingent právě v bojích proti Islámskému státu v Mosulu? 

Tak to je v podstatě na rozhodnutí Ministerstva obrany. Vy víte, že já podporuji zahraniční mise, protože nás alespoň částečně chrání proti teroristům, je pořád lepší bojovat proti teroristům tisíce kilometrů od našich hranic, než je mít tady doma. 

Irácká armáda se obává, že by Islámský stát mohl použít chemické zbraně, takže třeba i zapojení chemiků z Liberce? 

Já si myslím, že naše protichemická jednotka je vedle polní nemocnice považována za velice účinnou, a rozhodně bych neprotestoval, kdyby k takovému zapojení došlo. 

Ruský prezident se sešel se svým čínským protějškem, jednali spolu o situaci v Sýrii. Jak tuto schůzku vnímat? Hledá si Vladimir Putin spojence pro řešení syrského konfliktu? 

Víte, syrský problém je bohužel složitý v tom, že na jedné straně je Bašár Asad jako prezident a na druhé straně je opozice, která je ovšem radikálně islamistická, například an-Núsra a další podobné organizace. Takže v podstatě se rozhodujete v té syrské občanské válce mezi dvěma řešeními, z nichž každé je považováno za negativní. Na jedné straně syrský prezident je někdy kritizován za diktátorský režim, na druhé straně opozice je kritizována právě za ten radikální islamismus. Můj názor je, že větším zlem je radikální islamismus, že každá strana v Sýrii, která proti tomuto islamismu bojuje, je hodna ocenění. 

Před časem to vypadalo, že Spojené státy a Rusko budou v Sýrii táhnout za jeden provaz. Ta situace se tam vyhrotila až do diplomatických konfliktů, dá se říct. Proč se to podle Vás opět vyhrotilo? Je to tím, že se obě dvě tyto mocnosti na ten problém dívají jinou optikou, jak jste tady popsal teď ty dvě možnosti? 

Já bych neřekl, myslím si, že taková hlavní příčina je bitva o Aleppo, což je po Damašku druhé největší syrské město. Mělo původně, pokud se nemýlím, stejně jako Mosul, asi dva miliony obyvatel, ale tím údajem si nejsem úplně jist, ale bylo to v každém případě druhé největší syrské město. A protože teď syrské jednotky s podporou ruského letectva Aleppo bombardují, tak tím hrozí humanitární katastrofa, protože nejsou otevřeny koridory, aby mohlo odejít civilní obyvatelstvo. 

Právě kvůli Aleppu jednali ministři zahraničních věcí, už začátkem týdne zazněly ze Spojených států a z Velké Británie hlasy o zpřísnění sankcí vůči Damašku i Moskvě. Vím, že Vy nejste příznivcem jakýchkoliv sankcí. Jak tedy vyřešit tento spor, tento problém? 

Já si myslím, že ideálním řešením by byly svobodné volby pod mezinárodní kontrolou v Sýrii. A před těmito volbami příměří. Ale ideální případy málokdy, pane redaktore, vycházejí. 

Ministr Zaorálek připustil, že by o těch sankcích mohl uvažovat. Není to v rozporu právě s tou, s tím stanoviskem české vlády, například ministr Mládek dnes hovořil o tom, že by byl pro zrušení sankcí vůči Moskvě. Naopak právě ministr Zaorálek v souvislosti s Aleppem mluvil o možných sankcích. 

Tak to jsou dva typy sankcí. Mimochodem, pro zrušení sankcí proti Ruské federaci se nedávno vyjádřil i předseda Senátu Milan Štěch, jak jistě víte. No a z toho vyplývá, že zde jsou názory politiků poněkud rozpolceny. Můj názor je velice prostý a já to ilustruji jednoduchým příkladem. Proti Kubě byly aplikovány sankce padesát let. Kuba rozhodně není příliš silný stát, přesto ty sankce nic dobrého nezpůsobily a po padesáti letech byly prezidentem Obamou zrušeny. Sankce nejsou účinný nástroj, kdybych chtěl být ironický, řekl bych, že spíše posilují toho, kdo je sankcionován, protože se vůči němu vytváří takzvaný mýtus obklíčené pevnosti, a to znamená, že i roste popularita představitelů této obklíčené pevnosti. 

V předchozích Partiích jsme, pane prezidente, obsáhle řešili problém uprchlíků, uprchlické krize v Evropě, jak se dotkne České republiky. Příliv uprchlíků do Evropy zastavila dohoda, nebo přibrzdila dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem, že stále více evropských politiků hovoří o této dohodě jako o časované bombě. Vydrží turecké hranice uzavřené, neprotrhne se přehrada? 

Že bychom si asi všichni přáli, aby ta dohoda vydržela, to je jedna věc. Můj přítel, který mě zítra navštíví, bývalý rakouský prezident Heinz Fischer, vyjádřil už před několika měsíci pochybnosti o této dohodě s Tureckem. A já tyto pochybnosti sdílím, tady je totiž jakési dilema, jakási Skylla a Charybda na jedné a druhé straně, kdy Turecko podmiňuje zastavení proudu migrantů na takzvané balkánské trase tím, že dostane bezvízový styk s Evropskou unií. Evropská komise podmiňuje udělení bezvízového styku zrušením některých tureckých zákonů, například, což zní bizarně, antiteroristických zákonů, ale důležité je, co tam ty zákony obsahují. A ani jedna, ani druhá strana dost dobře nemůže couvnout, aniž by neztratila tvář. Řešení tohoto problému se už několikrát odsouvalo, původně se mluvilo o červenci, teď se mluví o polovině října, což je přesně datum, ve kterém se zhruba nacházíme. A co z toho vyplývá? Buď se to znovu odsune, anebo, jak jste sám řekl, přehrada se protrhne a zhruba tři miliony migrantů, kteří jsou v Turecku, začnou opět proudit do Evropy. 

Pane prezidente, poslední vteřinky dnešní Partie. Blíží se 28. říjen, zas budete oceňovat významné osobnosti. Seznam je, předpokládám, hotový. Prozradíte? 

Samozřejmě, že ne. Nebylo by to úplně férové vůči vyznamenaným, ale nebylo by to férové ani vůči médiím, protože ta se už teď předhánějí v tom, kdo zjistí seznam vyznamenaných. Zatím se to ještě nikomu nepovedlo. A já to budu považovat za test inteligence médií a investigativní žurnalistiky, která u nás, alespoň částečně, existuje. 

Tak je to výzva pro novináře. 

Tak do 28. října zbývá opravdu málo času. A vždycky novinářům včetně Vás říkám, vypadáte mladě, vypadáte zdravě, třeba se 28. října i dožijete. 

Pane prezidente, děkuji, že jste si na nás udělal čas a že jsme mohli spolu v dnešní Partii hovořit. Děkuji Vám. 

Velice rád, mějte se hezky. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, pořad TV Prima Partie, 23. října 2016

zpět na seznam zpráv