Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Prima Partie Terezie Tománkové

28. února 2021


Krásné nedělní dopoledne, vítám vás u Partie. Dnešní vydání je speciální - rok s covidem. Za ten rok se koronavirem nakazilo přes milion dvě stě tisíc lidí. Zemřelo přes dvacet tisíc lidí. V nemocnici leží ve vážném stavu zhruba patnáct set lidí. To je nejvíc od začátku epidemie. Nemocnice jsou přetížené, zdravotnictví na hraně kolapsu. Vláda zpřísnila opatření. Je to cesta z krize? Dnes vám nabídneme rozhovory se třemi nejvyššími ústavními činiteli - prezidentem, premiérem, předsedou Senátu. Mým prvním hostem je prezident České republiky pan Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Pěkný dobrý den.

Pane prezidente, jsme uprostřed národní katastrofy?

Ne, jsme v situaci, kdy, i když někteří lamentují, tak se tato katastrofa postupně blíží svému konci. A víte, proč? Podobně, jako jsem kdysi vyzval k nošení roušek, tak jsem pak vyzval k očkování. A podle mého odhadu nejpozději v září tohoto roku by mohla být proočkována velká většina populace, v podstatě všichni ti, kdo to chtějí, a já věřím, že ta lehce dementní skupina, která to nechce, změní svůj názor, a v tomto okamžiku pandemie skončí, a to je můj optimismus.

Jsou lidé, kteří odmítají očkování, dementní? Mají k tomu různé důvody.

Tak já jsem řekl lehce dementní, citujte mě přesně. Ale ano, obávám se, že ať už z jakýchkoliv důvodů, jedna zpěvačka dokonce říkala, že Bill Gates nás chce očipovat, a proto očkování odmítá, tak uznejte sama, že toto je dost dementní názor.

To je extrémní názor, ale pak jsou lidé, kteří mají prostě strach z podle nich málo vyzkoušené vakcíny, proto se ptám, jestli až tak těžký odsudek lidí, kteří nechtějí být očkováni.

Víte, věřme odborníkům, málo vyzkoušená vakcína je vakcína, která neprošla certifikací. A vakcíny, jimiž se nyní očkuje, vesměs byly schváleny Evropskou lékovou agenturou.

O vakcínách budeme mluvit, ale vraťme se, v čem jsme teď, v čem budeme od 1. března, od pondělí. Jsme v nejhorším bodě epidemie a lidé teď slyší, lidé, kteří toho obětovali hrozně moc, obětujete březen. Jak mají věřit tomu, že to, co se nepovedlo za rok, se povede za tří týdny?

Protože předtím žádné vakcíny nebyly, to je velmi jednoduchá odpověď. Já bych uvedl ještě jeden argument. To není první případ očkování. Zatím všechny předchozí případy skončily úspěšně. Měli jsme tady tuberkulózu, díky očkování ji nemáme. Měli jsme černý kašel, neštovice, dětskou obrnu. Na všechny tyto nemoci očkování zabralo, a to je důvod, proč můžeme očekávat, že zabere i na covid.

Já jsem tu otázku mířila spíš k tomu, že vláda v noci na dnešek zpřísnila opatření. My spolu mluvíme v sobotu odpoledne. Jak se na to díváte, vláda výrazně omezila pohyb lidí, mají nás hlídat policisté, vojáci, lidé mají zůstat ve svém okrese, cestovat do práce, nosit roušky i venku. Školy budou zavřené. Pomůže to?

Víte, že jsem celou dobu se zastával zpřísnění těchto opatření. A vím, že tím se nestanu populárním. Chápu lidi, kteří, když jsou podnikatelé, tak nelibě nesou, že jejich podniky jsou zavřené, a já se jim nedivím, ale na druhé straně je potřeba si uvědomit, že tady je před námi horizont maximálně šest měsíců, pokud samozřejmě bude dostatek vakcín, a těch šest měsíců se dá přežít, takže, abych byl konkrétní, pokud vyjdeme z předpokladu, že zdroj šíření této nemoci je způsoben shlukováním velkého počtu osob, tak se musíme ptát například, zda ve školách se shlukuje velký počet osob. A pokud tato odpověď je kladná, tak i když je to nepopulární, tak uzavření škol, alespoň na několik měsíců, pokládám za rozumné, i když nepříjemné opatření.

Velký počet lidí se shlukuje i ve firmách, v továrnách. Je to podle dat, které známe, nejčastějším místem nákazy. Průmysl zůstává otevřený. Nenaštve to naopak i tu část společnosti, která doteď všechno dodržovala?

Dobře, ale uvědomte si, že průmysl představuje čtyřicet dva procent národního důchodu, a tam ten lockdown je do jisté míry riskantní, i když bych se ani tomu nebránil, ale zatím bych považoval za nezbytné, a to ještě není, nošení roušek i u zaměstnanců průmyslových podniků a nebránil bych se samozřejmě ani tomu vytírání nosu, nebo...

Testování.

jakým způsobem to testování chcete dělat.

To testování má zatím být ve firmách dobrovolné. Povinné, říkal ministr Havlíček, až bude testů dost, až někdy. Ten termín neřekl, nicméně ten dopad psychologický na společnost, jsou zavřené školy, služby, které tvoří šedesát procent HDP. Je zavřené všechno, není průmysl jakýmsi paralelním světem, kterého se jakoby covid netýká?

Právě proto jsem Vám už v úvodu řekl, že musíme dát lidem naději, ale ne naději fiktivní, ale naději reálnou. A protože jsem podporovatel vakcinace a nezáleží mně na tom, z jaké země ta vakcína přichází, ale jestli je účinná, tak v takovém případě ta naděje reálně existuje, a to je ta obrovská změna proti situaci minulého roku, kdy žádné vakcíny ještě nebyly k dispozici.

Na druhou stranu jsme v situaci, kdy leží v nemocnicích zhruba sedm tisíc lidí, patnáct set lidí je ve vážném stavu, bojuje o život, zemřelo přes dvacet tisíc lidí včera, ta hranice byla překročena. Já se ptám na to, jestli ty tři týdny, které vláda včera nám dala, prosila, ať to dodržujeme, jestli to bez uzavření průmyslu bude stačit. Protože lidé jsou nepochybně unavení, jsou zdevastovaní ekonomicky i psychicky. Jestli nebyla ta cesta toho tvrdého lockdownu teď?

Víte, možná právě proto, že jsem původně profesí ekonom, tak jsem tady zaujatý, a já tu zaujatost přiznávám. Samozřejmě, že v nejhorším případě můžeme sáhnout i k tomu lockdownu, ale snažme se především aplikovat ta jiná opatření, která vláda včera přijala. A když nebudou stačit, sáhněme i k tomuto.

A za tři týdny, pokud ta čísla neklesnou, bez toho tvrdého lockdownu, nebude mít vláda tu situaci ještě těžší? Znovu přijít před národ a říkat, tak to znovu zkusme, znovu tři týdny, tentokrát i s průmyslem. Jde mi o to psychické nastavení společnosti.

Já Vám sice rozumím, ale taky si uvědomte, že ta restriktivní opatření nemají jenom plusovou stránku. A my teď musíme vážit mezi plusem a mínusem. U toho průmyslu je to samozřejmě podlomení ekonomiky, a to se projeví, až epidemie skončí. A my s o to vyššími náklady budeme ekonomiku reparovat, ale ano, opakuji znovu, dívejte se, jak se s oblibou říká, na světlo na konci tunelu. Opravdu to nejsou reflektory protijedoucí lokomotivy. A věřme, optimisté říkají, že v červnu, já říkám, že v září epidemie skončí.

Kéž byste měl pravdu. Tu analogii s vlakem na konci tunelu jsem četla od lidí a slyšela během toho včerejška a rána několikrát. A protože včera vláda vyhlásila jakýsi lockdown, semi lockdown, budeme se o tom ještě bavit, ale zároveň se Sněmovna celý den hádala a na konci toho dne neschválila podporu pro lidi v karanténě a v izolaci. Je to chyba?

Samozřejmě, že je to chyba. Já jsem pro to, abychom se dívali na zdroje, které tady máme. Mluvil jsem před dvěma dny s paní ministryní Schillerovou, která mně říkala, že na tyto různé podpory má peníze jenom na půl roku. A já bych si samozřejmě nepřál, a Vy taky ne, státní bankrot, a tak hrozné to nikdy nebude. Ale víte, co bych doporučoval? A tady sdílím podobný názor s panem ministrem Havlíčkem. Je alokováno pět set miliard korun, to nejsou žádné drobné, pět set miliard korun na státní garance pro dlouhodobé zvýhodněné úvěry a až budeme reparovat tu ekonomiku, tak nám nepomůžou žádné krátkodobé a nevratné dotace, pomůže dlouhodobý úvěr, například na sedm nebo více let, se zvýhodněnou úrokovou sazbou, s odloženou dobou splatnosti a se splátkami, které budou tak nízké a tak dlouhodobé, že každý schopný podnikatel je bude moci splatit. To je podle mého názoru po ukončení epidemie cesta, kterou bychom se měli ubírat, ta cesta se mimochodem jmenuje COVID III, a proti tomu vyplácet nejrůznější podpory je jenom krátkodobé řešení. Já ho samozřejmě nezavrhuji, ale uvědomte si, že tady potřebujeme dlouhodobé řešení, protože i ten průmysl, nehledě na služby, se bude reparovat dlouhodobě a iluze, že za rok bude všechno v pořádku, je bohužel jenom iluze.

Nicméně ty peníze pro lidi v karanténě, v izolaci, ta tak zvaná izolačka, jak tomu říkala paní ministryně Maláčová, měla motivovat lidi, aby spolupracovali s tím systémem, aby nechodili nakažení do práce. Zajímá mě Váš pohled na to, když v jeden den vláda ohlásí přísné restrikce a zároveň Sněmovna řekne, že lidem nedá tři sta sedmdesát korun k nemocenské.

Já jsem nad tím rovněž, jak jste slyšela, obdobně vyjádřil podiv, ale na druhé straně si uvědomte, že kdybychom měli důvěřovat lidem, důvěřovat, že se i teď budou chovat disciplinovaně, když se blíží ten konec, o kterém neustále mluvím, sacro egoismo, ostatně znamená, že ti lidé to budou dělat ve svém vlastním zájmu.

Vláda k hlídání, dodržování těch restrikcí povolává i pět tisíc vojáků. Vy jste, pane prezidente, vrchním velitelem ozbrojených sil. Jaký by podle Vás měli mít vojáci přístup k nám lidem, kteří zůstaneme zavření v okresech, liberální, jak chápající nebo přísný?

Já odpovím okrajem, oklikou, ale bude to analogie. Nedávno jsem mluvil s panem policejním prezidentem a žádal jsem ho o maximálně tvrdé sankce, tedy pokuty pro každého, ať je to podnik nebo fyzická osoba, kdo porušuje zákonná opatření. Takže odpověď na Vaši otázku zní, a to neříkám, protože jsem vrchní velitel, ať jsou ti vojáci přísní. A chtěl bych jim velice a velice poděkovat i za nasazení, které měli už teď.

Nicméně Češi a naše historická zkušenost, nemůže to mít spíš opačný efekt, že zavření v okresech, hlídání policisty, vojáky, ty lidi naštve?

Když, to už říkám popáté, máte časovou lhůtu, kdy to zavření bude, tak si myslím, že to lidi zase tak moc nenaštve. A na druhé straně je to kontrola korunou, jak se kdysi říkávalo, ještě za komunistů, to znamená, když Vám někdo vysolí pořádnou pokutu, tak si to podruhé rozmyslíte.

Řeknete mi, jak ten lockdown v okresech budete dodržovat Vy, pane prezidente, Vaše rodina? Přemýšlel jste o tom?

Já to mám velmi jednoduché. Já se po dobu epidemie vlastně pohybuji mezi dvěma místy. To znamená zde v Lánech a na Hradě. Zhruba půl na půl. Pracuji sice v obou těchto kancelářích, ale tady je to trochu klidnější. Bodejť by ne. No na Hradě má každý pracovník jednak negativní test a jednak respirátor. Tady v Lánech jsou také testováni, a pokud jde o mě, mám dvojí očkování.

A Vaše dcera? Budete se třeba navštěvovat, nebo přemýšlel jste o tom?

Moje dcera i moje žena mě samozřejmě navštěvují a doufám, že rodina zůstane pohromadě i v této těžké situaci.

Máte pochopení pro rodiny, které tak nemohou zůstat? Které jsou roztroušeny po celé republice a vláda jim teď zakázala se navštěvovat de facto tímto nařízením, nebo to velmi zkomplikovala?

Nechci být cynikem a říkat, že jsou lidé, s nimiž se navštěvovat nechci, a že vládní zákaz mně to spíše usnadní, ale to byla možná hloupá a okrajová poznámka. Pošesté, paní moderátorko, říkám, je něco úplně jiného, když víte, že situace je bezvýchodná, nebo že bude pokračovat několik let, anebo že vám prezident republiky říká, vydržte maximálně šest měsíců, a to nikoli proto, že si to myslí, ale proto, že je zde konečně účinná zbraň, která se jmenuje vakcína. Rád Vám to řeknu i posedmé, kdybyste si to přála.

Nemusíte, ale, dobře, pojďme k vakcinaci. Čtyři sta šest tisíc lidí má první dávku, druhou dávku dvě stě třicet sedm tisíc lidí. Jsme na dvaadvacátém místě ze sedmadvaceti zemí Evropské unie. Vy jste spokojený s tím, s tou rychlostí, s tím tempem a se způsobem té vakcinace?

Já si myslím, že teď je, pokud jsem správně informován, proočkováno asi šest procent dospělé populace. Z toho také vycházím, z toho tempa, když mluvím spíše o září než třeba o červnu. Samozřejmě, všechno se dá zrychlit, ale mně teď spíš vadí, že, nikoli naší vinou, vakcíny je nedostatek. Víte, že některé firmy až o padesát procent snížily původně dohodnuté dodávky. Na to se musí reagovat, tak já jsem po dohodě s panem premiérem napsal prezidentu Putinovi s žádostí o dodávku Sputniku. Pokud jsem správně informován, tak této žádosti bude vyhověno, ale budeme samozřejmě potřebovat tu certifikaci, o které jsem mluvil. Už dnes dupe ve frontě třicet zemí s žádostí o Sputnik. A něco podobného je to i s čínskou vakcínou Sinopharm. Budou-li nás různí Koudelkové varovat před ruskou nebo čínskou vakcínou, tak je dobré jim říci, že vakcína nemá žádnou ideologii.

Říkáte, že chcete počkat na certifikaci. Certifikaci koho? EMY, té Evropské lékové agentury, nebo SÚKLU?

Ne nutně, mně by úplně stačila certifikace SÚKLU. SÚKL, tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv by neměl být líný a měl by takovou certifikaci, podobně jako to udělalo Maďarsko, provést.

Vy jste zmínil, že jste po dohodě s premiérem volal panu prezidentovi Putinovi?

Nevolal, ale psal.

Psal, promiňte. Takže Vás o to požádal premiér Babiš?

Tak dohodli jsme se. Dohodli jsme se, že to tak uděláme. Já mám poměrně dobré vztahy s prezidentem Putinem, konec konců i s čínským prezidentem. A i když mě zase nějaký blbeček bude obviňovat z toho, že jsem ruský nebo čínský agent, myslím si, že tím pomůžu své zemi.

Co Vám přesně pan prezident Putin slíbil?

Tu dodávku, jak jsem Vám před chvilečkou řekl.

Jestli můžete být konkrétní, kdy by ta dodávka mohla dorazit, nebo jakým způsobem by se to mohlo odehrát?

Tak z informace z ruského velvyslanectví vyplývá, že by mohla dorazit v nejbližší době.

A kolik těch vakcín?

To nevím, ale vzhledem k ruským rozměrům to bude asi poněkud méně, poněkud více, opravuji se, než třeba nám dodal Izrael, kde jsem rovněž žádal prezidenta Rivlina, aby nám pomohl s vakcinací české populace.

Vy máte ve Sputnik důvěru? Nechal byste se naočkovat Sputnikem? Teoreticky, vím, že máte dvě dávky jiné vakcíny.

Mám ten Pfizer, ale klidně bych se nechal, teď už to není nutné, naočkovat, protože Sputnik má stejně jako Pfizer devadesáti dvouprocentní účinnost. Daleko horší je třeba AstraZeneca, kde jsou pochybnosti o její účinnosti obecně a účinnosti vůči starší populaci zvláště. Takže jak vidíte, vakcíny jsou různé, ale Sputnik a Pfizer jsou bezpečné vakcíny.

Někteří vědci, například profesor Grubhoffer z Akademie věd říká, že nemá důvěru v ruský výrobní proces v těch farmaceutických závodech. Profesor Konvalinka zas nemá důvěru v ruské regulační orgány. Vy v toto všechno důvěru máte?

Tak jak víte, já si vážím profesora Prymuly, což při vší úctě k lidem, které jste jmenovala, je asi náš nejlepší epidemiolog, a ten Sputnik naprosto jasně doporučuje.

Na druhou stranu, když jsem s ním naposled mluvila, s panem profesorem Prymulou, říkal, že by on počkal na to vyjádření Evropské lékové agentury.

No já také, samozřejmě, ale teď si představte, že vakcína nebude, my zastavíme očkování a vzhledem k tomu, že je to do jisté míry byrokratická organizace, tahle evropská agentura pořád ještě nedá souhlas, anebo, proč ne, dá negativní stanovisko. To znamená, v takovém případě rozhodujete o životech a zdraví lidí a musíte dát přednost této variantě před tím nedělat nic.

Ve světle těchto informací, které říkáte, jak se díváte na to, že ve skladech krajů, nebo v tom centrálním skladu ležely vakcíny. Ležely, praktici si je po Praze rozvážejí díky dodávkové službě, díky její pomoci. Je to chyba?

No samozřejmě, že je to chyba. Ona sice ta expirace těch vakcín je taková, že i v tom skladu budou potom zřejmě použitelné, ale ono totiž nezáleží jenom na těch vakcínách, ale pochopitelně také na personálu, který tu vakcinaci provádí. A možná, že ta brzda je právě tam.

Když jste zmínil pana profesora Prymulu, co pro Vás bude dělat pan profesor?

Já uvažuji o tom, že by byl můj neplacený poradce, protože jako odborník je vynikající, a jak správně říká pan premiér, tak jeho sociální inteligence, viz ten fotbal, není úplně vynikající.

Zlobil jste se na něj?

To víte, že jo.

A na svého pana kancléře také? Vadilo Vám to, že šli na fotbal?

Panu kancléři jsem sebral sto procent prémií a zkritizoval jsem ho. On se omluvil, uznal chybu a tím to pro mě skončilo.

Přesto chcete s panem profesorem Prymulou spolupracovat? I přes tento jeho exces a nedostatek.

No já s ním budu spolupracovat, milá paní moderátorko, nikoli jako s návštěvníkem fotbalových utkání, i když mám Slavii rád, ale s nejlepším českým epidemiologem. A to je pro mě rozhodující.

Po roce patříme v covidu mezi nejhorší na světě. Zmiňovala jsem obrovské počty nakažených, mnoho lidí je vážně nemocných a mnoho lidí zemřelo a umírá. Čí je to zodpovědnost, pane prezidente?

Já dostávám každý týden přehled šíření epidemie prakticky ve všech zemích světa, ve všech zemích Evropské unie. Ale tak, všech zemích světa, většiny těch významnějších. A mohu Vás ujistit, že prakticky v každé z těchto zemí je to jako na houpačce. Někdy to klesá, někdy to roste. Vezměte si Slovensko, vezměte si Polsko, ale samozřejmě desítky dalších jiných zemí. Takže z tohoto týden co týden dodávaného přehledu usuzuji, že buď prohlásím, že všechny vlády na světě jsou neschopné, což by anarchistům asi vyhovovalo, nebo maoistům, nebo podobným spolkům, anebo si řeknu, že podobně jako na jaře jsme byli první, tak nezapomeňte, že tehdy neexistovala Brigita, že teď se ještě blíží nějaká jihoafrická mutace. Berme to tak, a už to, myslím, řekl jeden z významných lékařů, nikdo nemůže za tuto nemoc, a třeba od naší opozice je poněkud trapné, když obviňuje vládu, téměř jako kdyby si vláda ten covid vymyslela.

Nicméně řekl jste, že je to jako na houpačce, ale my jsme v těch horních patrech, kdy jsme nejhorší mezi počtem nakažených na sto tisíc obyvatel, na milión obyvatel v počtu obětí, v přepočtu. My jsme tam nahoře už hrozně dlouho. Co děláme špatně? Čí je to chyba?

No a čí je to vina? Ten citovaný lékař řekl, že je to vina nás všech, veřejnosti, opozice i vlády. Ale já bych to konkretizoval, protože vina nemá být anonymní. Podívejte se, kolikrát počínaje létem minulého roku se tady sáhlo k takzvanému rozvolňování. Chtěla to opozice, na to jsou důkazy.

Chtěl to i premiér.

Chtěla to veřejnost a chtěl to i premiér. No, tak co. Tak v každém případě se to opakovalo několikrát, naposledy před Vánoci, to už bylo trochu menší rozvolňování, ale fakta ukazují, že po každém, doslova po každém rozvolňování vyletěla ta křivka infikovaných nahoru. A úměrně tomu i počet mrtvých, takže závěr je jednoduchý. Nepodléhat ničímu tlaku, ať přichází odkudkoli, a volit, ale to už říkám taky asi rok, volit to nejpřísnější opatření.

To menší rozvolňování před Vánocemi mělo za následek eskalaci epidemie a mnoho obětí, nicméně byla spousta epidemiologů, vědců, kteří vládu varovali a říkali, nedělejte to, nerozvolňujte, lidé si půjdou nakoupit, děláte to populisticky. Byla to chyby vlády?

No tak, já bych především Vás korigoval, neboť byli i epidemiologové, kteří naopak říkali opak. Tady se ukázalo, že mezi našimi odborníky není úplný soulad názorů. Toho jste si jistě také všimla. A to už nemluvím o takových zrůdných pseudoodbornících, jako je paní Soňa Peková, která nám vykládala, že covid vychcípá v létě a že je to jenom, a to byla celá řada lidí, že je to jenom taková chřipečka. Tito lidé by měli zalézt do podzemí a už svoje pseudoodborné názory nikomu neříkat.

Udělala vláda nějaké chyby za ten rok?

Samozřejmě.

Největší?

Spoustu chyb, protože tady se ani nedalo chyby nedělat. Nejsměšnější chyba, pokud si na to vzpomenete, bylo to kafe v kelímku a taková trochu vážnější chyba, která se naštěstí napravila, byly ty hodiny nákupů pro důchodce, pamatujete si.

Pamatuju. Jak čtete, pane prezidente, ta vyjádření lidí, kteří jednají s vládou, jednají s premiérem, jsou to opoziční politici, hejtmani, naposledy pan Středula, šéf odborové největší centrály, že ta jednání jsou velmi složitá, a stěžují si na pana premiéra. Jak to čtete?

Zaprvé jsou lidé, kteří jednají s panem premiérem a dosahují shody. Já bych velmi ocenil postoj našich hejtmanů, bez ohledu na stranickou příslušnost, kteří se s premiérem rozumně dohodli na rozdíl od předsedů opozičních parlamentních stran. Já sám, abych taky něco dělal, kromě toho, co jsem už uvedl, jsem nabídl, a on to veřejně řekl, panu premiérovi, že jsem ochoten moderovat jeho diskuzi s předsedy opozičních stran, ale on se vydal jinou cestou, cestou, která se osvědčila, a to byla komunikace s hejtmany.

A teď? Trvá ta Vaše nabídka, máte nutkání se do toho znovu vložit, když vidíte, co se odehrává?

Nutkání určitě ne, ale pokud to bude nutné, tedy ano.

Jak byste ohodnotil sám sebe za ten rok v roli prezidenta, jako hlavu státu v takto těžké situaci? Byl jste dostatečně aktivní, spojující, podporující?

Ale no tak, prosím Vás, prezident pracuje neustále a řeší věci, které naštěstí nejsou mediálně zajímavé. Tady jsem několikrát veřejně vystoupil, absolvoval jsem na toto téma celou řadu konkrétních jednání, některá z nich byla i důvěrná, proč ne. Myslím si, že se nemusím stydět za to, že jsem nutil lidi, aby nosili roušky, že jsem v těch veřejných vystoupeních nutil lidi, aby se nechali očkovat, a teď i po našem dnešním rozhovoru budu nesmírně neoblíbený, protože lidem říkám, jsem pro zavření škol, je-li potřeba, tak i zavření některých podniků, například nechápu mysliveckou lobby, která si prosadila otevření podniků se zbraněmi. To se teď naštěstí konečně zrušilo. Pravda je, že i když moje žena i moje dcera rozvážejí různé zdravotnické pomůcky, tak já tohle nedělám, už kvůli tomu, že mám bolavé nohy a pomalu si přesedám na vozíček.

Když jste zmínil školy, nevyrůstá nám tady ztracená generace dětí, kde se prohlubují rozdíly ve vzdělávání, protože distanční výuka je nesmírně složitá a pro některé rodiny a lidi nemožná?

Panebože, Jestliže ty děti, ať už budou nebo nebudou mít distanční výuku, to nedoženou během jednoho dvou roků, tak by to nedohnaly nikdy. Vy si vzpomenete na svoje, řekněme, pubertální mládí, kdy byly třeba uhelné prázdniny? To Vy jste nezažila.

Zažila, ale byly týden, čtrnáct dní.

Tři neděle, ale to je jedno.

Já jsem zažila dva týdny max.

Já jsem zažil tři neděle, ale to opravdu není podstatné. Já si myslím, že normální školák, když nemusí do školy, tak není tak uvědomělý jako Pavlík Morozov, aby říkal, Ježíšmarjá, to je mně strašně líto, já bych se tak rád učil. Ale plně uznávám, že to nemůže trvat příliš dlouho.

Budu Vám oponovat, děti se těší do školy, chybí jim kontakty a chybí jim škola. A chybí jim vzdělávání na té denní úrovni, kde se potkávají s učitelem a nevidí své spolužáky a učitelku jenom v počítači.

V každém případě, já jsem docela stoupencem toho e-learningu, což je výborné třeba ve výuce jazyků, což je maturitní předmět. Dokonce bych někdy řekl, a teď budu cynik, že dobře připravený počítačový program na tuto výuku, distanční výuku jazyků, je lepší než učitel, který, řečeno slovy klasika, je před vámi o jednu lekci. I takoví učitelé jsou, zejména ti přeučení, kteří dřív třeba učili ruštinu a teď se museli seznámit s angličtinou.

Pojďme ještě k politice, k vládě. Mluví se o změnách ve vládě. Pane prezidente, máte o tom nějaké informace, chystá se to?

Vím, že o tom byl dotázán pan premiér, vím že se pan premiér vyjádřil, že to nepřichází v úvahu v březnu. Bude-li mi někdy citovaný návrh tohoto typu panem premiérem předložen, tak mu bez jakéhokoli váhání rád vyhovím.

Rád mu vyhovíte, že by pan ministr Blatný skončil jako ministr zdravotnictví a údajně by na jeho místo mohl nastoupit pan bývalý hejtman Běhounek?

Slyšel jsem o tom, samozřejmě, že ano. Ale toto je věc pana premiéra. Já už jsem jenom ten brankář v bráně, co zachytává ten poslední míč. Ale protože tady máme koaliční dohodu, tak dobře víte, že například pan Hamáček musí navrhnout něco panu premiérovi, pan premiér musí něco navrhnout mně, ale já jenom předem říkám jako prognostik, že pokud mně to navrhne, tak mu vyhovím.

Líbil by se Vám pan Běhounek jako ministr zdravotnictví? A konec pana Petříčka komentujete jak? Možný konec na Ministerstvu zahraničí.

Já Jiřího Běhounka znám dlouhá léta. Byl to úspěšný hejtman, byl to úspěšný předseda Asociace krajů, je to lékař, i když připouštím, že ortoped. Ale je to velmi schopný krizový manažer. A pokud jde o Mílu Staška, tak ten je státní tajemník na Ministerstvu zahraničí, pracuje v tomto oboru už téměř třicet let a nelze pochybovat o jeho schopnostech.

Jak si vede pan ministr Blatný, podle Vás, jako ministr zdravotnictví?

Mně je ho líto. Já už jsem mu to říkal, říkal jsem při jeho jmenování, že přechází z parku do džungle, a ta džungle ho sežrala. Bylo by sprosté se mu posmívat, já vzhledem k některým jeho tiskovým konferencím na něm pozoruji syndrom vyhoření. Být na jeho místě je strašně těžká a náročná práce a nezapomeňte, že on není epidemiolog, ale dětský lékař. Dělá, myslím, tu hematologii, že. Hematofilii, nebo jak se to přesně jmenuje.

Hemofilii.

Takže soucit, poděkování za vykonanou práci, ale na druhé straně, vidět k smrti vyčerpaného člověka je smutné. Kdyby si odpočinul, možná, že by to bylo k dobrému.

Jak si vede pan premiér jako krizový manažer, jako premiér země v takové situaci?

Já jsem snad jediný, kdo ho hájí. Přeháním, snad nejsem jediný, ale nejvýznamnější. Asi proto, že jsem sám byl premiér, takže ty novinářské blbečky, kteří nikdy premiérem nebyli a, doufám, ani nebudou, nemohu hodnotit jako kritiky premiéra. Premiéra může kritizovat jenom jiný premiér, a to jsem já.

A Vy ho nekritizujete.

Já ho v podstatě nekritizuji. Samozřejmě, že jako každý člověk může dělat něco lépe. Už jsem tady mluvil o těch kalíškách na kafe nebo o těch hodinách pro důchodce, ale Panebože, dovedete si představit sebevětšího génia, který nikdy neudělá nějakou chybu? Já Vám dávám ten příklad, dostal se pod tlak jednak od opozice, jednak od veřejnosti, což je samozřejmě důležité, s tím rozvolňováním. Ano, dneska, s odstupem času, si právem říkáme, že tomuto tlaku neměl podlehnout. Ale na druhé straně i on měl informace ne od nějaké Soni Pekové, ale od skutečných odborníků, z nichž alespoň část říkala například, že virus díky tomu, že nemá rád teplo, tak v létě zmizí. Teď zase někdo říkal, že virus nemá rád zimu, ale virus je otužilý, dokonce mutuje, takže to, co část odborníků, kteří by teď nejradši byli, kdyby se na jejich slova zapomnělo, mu říkala, tak on to vzal vážně. Chyba nebyla, že věřil odborníkům, ale že věřil špatným odborníkům. Ale kdo z nás může v této situaci a priori poznat, který odborník je dobrý a který špatný.

Pana premiéra hájíte, pan Blatný by tedy podle Vás měl skončit?

Já jsem Vám odpověděl, ale současně dodávám, že je to samozřejmě kompetence premiéra. Já jsem až ten brankář v tom finálním stádiu. Ale znova opakuji, nebyl to špatný ministr, udělal kus práce a teď mi připadá, že už je velmi a velmi unavený, a ostatně jedna z jeho tiskových konferencí, ta nejméně povedená, dokonce vyzněla tak rezignačně, viděla jste ji nebo ne?

Viděla.

Souhlasíte se mnou, byla rezignační?

Zněla hodně rezignovaně.

No tak.

Váš předchůdce, pane prezidente, pan Václav Klaus, má COVID-19. Mluvil jste s ním, nebo jste v kontaktu?

Zatím ne, prý je v domácím ošetřování. Já mu Samozřejmě přeji brzké uzdravení, nejsem sadista, ale dovoluji si připomenout svůj prognostický výrok asi před třemi týdny, plus mínus, já jsem to říkal v interview pro deník Blesk, Václave, nech se očkovat, jinak riskuješ, že Tě ve Tvém věku covid dožene. Stalo se, ale znova opakuji, že věřím, že se uzdraví.

Jak hodnotíte slova předsedy sociální demokracie pana Hamáčka, který mu také popřál brzké uzdravení, panu Klausovi, ale náklady na péči by mu s chutí naúčtoval. Konec citace.

To přeci není řešení. Mimochodem když jsme tady mluvili o jisté mentální demenci, což se evidentně netýká Václava Klause, tak já jsem dokonce četl výrok ředitele jedné nemocnice, a pokud mě paměť neklame, tak to bylo ve Slaném, a on říkal, že všichni, kdo jsou proti očkování, jsou debilové. Ne, opravuji se, blbci. Ne debilové, ale blbci. Tak, jak vidíte, já jsem slušně vychovaný člověk a takový výrok jsem nepoužil. V každém případě ta náhrada, ta pokuta deset tisíc za to, že byl bez roušky, to ano. On, myslím, podal odpor, ale za lékařskou péči by se v sociálním státě platit nemělo.

Pane prezidente, dovolím si na konec osobní otázku. Vy se cítíte jak po zdravotní stránce? Nemáte ortézu, ale říkáte, že přesedáte na vozíček.

Přesedám na vozík spíše z pohodlnosti, protože na některých dlouhých chodbách je to pohodlnější než chodit. Pořídil jsem si dokonce včera i chodítko a zkoušel jsem ho, ale nejsem Thomas Moore, kterému bylo sto let a který tím chodítkem vydělal britskému zdravotnictví asi miliardu liber. Takže, abych to nezlehčoval, nohy mě bolí, na kratší vzdálenost se dokážu pohybovat, ale na delší vzdálenosti, například teď v Polsku, jsem rád, když mi pomůže ochranka.

Pane prezidente, ať se Vám daří a děkuji Vám za rozhovor.

A přejte mi, ať se mi ty nohy trochu spraví.

Děkuji ještě jednou. A vám, milí diváci, děkuji, že jste se dívali. Za malou chvíli Partie pokračuje na Primě i CNN Prima News. Nabídneme vám interview s předsedou vlády Andrejem Babišem a potom rozhovor s předsedou Senátu. Budu se na vás těšit za malou chvíli. 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Prima, 28. února 2021