Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Press klub na Frekvenci 1

26. března 2017

Dobrý den, pane prezidente. 

Pěkný dobrý den. 

Tak dnes zcela výjimečně začneme posluchačským dotazem od Jarmily z Čimelic, takový hezký. "Jak snášíte, pane prezidente, posun zimní/letní čas? Kdy už to konečně někdo zruší? Souhlasíte s tím, že to je více škody než užitku?" 

Celkem ano. Mě zajímala historie, takže mám dojem, že to začalo za první světové války, a tehdy to snad, říkám snad, vedlo k energetickým úsporám. Dnes to nevede k ničemu jinému než buzeraci. 

Co na to zákonodárci? Co odhadujete? Kdyby to někdo navrhnul, má šanci taková věc, aby to prošlo? 

Já si vzpomínám na pekaře Pecku, který s tímhle programem dokonce kandidoval do Senátu. Už je, dej mu pán bůh nebe, po smrti. Ale víte, senátní volby se přeci jenom vyhrávají na základě hlubšího tématu, než je přechod ze zimního na letní čas a naopak. Nemyslím si, že by to nějakého poslance zaujalo. A možná, že by ho ostatní neprávem zesměšňovali. 

Tak, na chvíli ke sportu, pane prezidente. Naši biatlonisté si odmítli podat ruku s šéfem biatlonové unie, protože ten nechce potrestat Rusko za dopingovou aféru. Je to podle Vás správné gesto? 

Ale ne. Já si podávám ruce i s lidmi, které bych nejraději zfackoval, ale přesto jim tu ruku podám. Já jsem si dokonce podal ruku i s předsedou Mezinárodního olympijského výboru, kterého bych nejraději zfackoval za to, že nedal divokou kartu Martině Sáblíkové v Riu. Takže já jsem se plahočil do Brazílie, abych ho přemluvil k této divoké kartě, a nepodařilo se mi to. 

Kolem toho biatlonu, to by Vás mohlo zajímat, protože vy jste běžkař, pokud vím. 

Byl jsem. Byl jsem běžkař. 

Tak, byl jste běžkařem, dobře. Myslíte si, že ten doping třeba konkrétně je problém jenom Ruska? Nebo celého světa? 

Pokud vím, tak v dopingu nejvíce vynikala takzvaná Německá demokratická republika. To se obecně ví a dneska už to nikdo nepopírá. Na druhé straně, jako laik, to zdůrazňuji, mám pocit, že víceméně dopují všichni, jenomže někde se na to přijde a někdy se na to nepřijde. 

A když se to teda provalilo s tím Ruskem, tak jaký je Váš názor? Měli by třeba v Rusku zrušit to mistrovství světa v biatlonu v roce 2021? Je to takový problém? 

Ne, proč by to měli rušit? Ale ať se tam účastní sportovci, na které se to dosud nepřišlo. 

A ještě jste před chvílí řekl, pane prezidente, že tu a tam, jestli jsem dobře rozuměl, musíte podat ruku někomu, koho byste nejraději zfackoval. Uvedl jste toho šéfa olympijského výboru. Ale kdy se to stalo naposled? Včera? Předevčírem? Před týdnem? 

Ale to zase není tak časté. 

To není tak často. 

Já nejsem agresivní člověk, Xavere. A kromě toho jsem člověk chatrné tělesné konstrukce. Pouze dva metry a sto kilo. Co to je. Kdyby proti mně stál boxer, tak by mně třeba ty facky vrátil. 

No, boxer, ale určitě se setkáváte se spoustou lidí, tak v poslední době, nebyl někdo takový, kde se Vám, jenom třeba těžce podává ruka? Popravdě. 

Ne. V poslední době nikdo takový nebyl. Ale v mé více než pětadvacetileté leté historii v politice by se takových lidí našlo několik desítek. 

Dobře. Ale to jsme daleko. Další věc, která v minulých dnech proběhla v médiích, zajisté jste o tom slyšel, kterak děti v jihlavské ZOO ubili toho plameňáka. A Váš názor? Je to jednotlivé selhání někoho, prostě se našlo agresivní dítě, anebo je to chyba systému? 

To se vždycky říká, že je to chyba systému. A nikdy to není pravda. Vždycky je to chyba konkrétního člověka. A to ne jenom konkrétního dítěte, ale také jeho rodičů. 

Takže? Nic divného se neděje. 

Vzpomínám si na Džamilu Stehlíkovou, bývalou neúspěšnou ministryni, která proslula snad jenom tím, že chtěla trestat za fyzické tresty, když dáte dítěti pár facek nebo na zadek. A ničím jiným se neproslavila. Já jsem, Xavere, dneska, ale nevím proč, v nějaké agresivní náladě, protože já bych to dítě taky seřezal, tak, že si týden nesedne. To zaprvé. A zadruhé, ten plameňák musí stát nějaké hrozné peníze, že ano. Takže kdyby ta pokuta šla za rodinou těch dětí, tak se obávám, že by to bylo ještě výchovnější než ten výprask. 

Tak abychom byli spravedliví, tak myslím, že ti rodiče těch dětí se k tomu nějak takto postavili. Že něco odpracují a tak dále. Nicméně s tím souvisí posluchačský dotaz od Ivana z Uherského Hradiště. "Pane prezidente, souhlasíte s tím, že naše společnost neví sama, co se sebou, a je vymknutá z kloubu? A že to začíná u dětí, viz utýraná učitelka?" 

Já jsem o utýrané učitelce nedávno mluvil na setkání s finalisty Zlatého Ámose, a samozřejmě tam jsme se shodli, že to byla primárně vina ředitele, který byl naprosto neschopný, protože byl o této kauze informován, a nic v ní neudělal. To zaprvé. A zadruhé, vymknuta z kloubů, doba šílí. Vy samozřejmě víte, z jaké doby je tento citát. Z doby velmi staré. A vždycky si lidé stěžovali na to, že doba je vymknutá z kloubů. Stěžovali si už staří Římané. To není vůbec nic nového. 

Nemůže to být třeba tak, že ty věci tady byly a jsou, a jsou jenom teď díky médiím a internetu a tabletům a telefonům víc vidět? Je to tak? 

Ale oni byly vidět už tenkrát. Myslím si, že když čtete ty starořímské autory, kteří popisují zvrhlost mladé generace, tak že tito autoři byli dosti čtení a měli svůj ohlas a svoje publikum. Ne, já bych to nepřisuzoval internetu. Prostě každá dospělá, nebo, chcete-li, zralá generace kritizuje s jistou závistí tu generaci mladou, že málo poslouchá svoje rodiče a málo naslouchá moudrým radám těch starších. 

Jedna z těch posluchačských SMS, která taky přišla dnes, tak hovoří něco ve smyslu, jestli pan prezident souhlasí s tím, že internet dělá víc škody než užitku? 

Rozhodně ne. Naopak. Já jsem se stal, Xavere, v poslední době stoupencem internetu. Přečetl jsem si, že už 76 % českých domácností má internet. A když občas tím internetem procházím, tak mohu najít servery, které produkují naprosto odlišné názory na řešení téhož problému. A to je moc dobře, protože pak si může člověk udělat názor vlastní hlavou a není odkázán na často jednostranné informování našich médií. A Vy asi víte, koho mám na mysli. 

Počkejte, nevím teď, koho máte na mysli.

Mám na mysli například Bakalovo mediální impérium, to znamená Hospodářské noviny nebo Respekt, kdy si říkám, já bych zvracel, kdybych měl brát peníze od Zdeňka Bakaly, ale tyhle novinářské prostitutky Zdeněk Bakala živí. Takže, chtěl jste nějaký příklad, koho mám na mysli, a já jsem Vám ten příklad dal. 

Už ho máme. Tak. Pane prezidente, to mě potěšilo, že říkáte, že jste si oblíbil internet. Ale leží mi tedy v hlavě, jak to ve Vašem případě vypadá? Vlastníte tablet? Nebo máte mobilní telefon? Nebo velký počítač? 

Nemám mobilní telefon, nemám tablet, ale mám samozřejmě počítač. A umím si na něm vyhledat, co mě zajímá. 

A co bychom teď našli v historii toho prohlížeče? 

Já mám Google, samozřejmě. 

No já vím, ale na jaké stránky se nejčastěji díváte? Krom těch zpravodajských. 

Ale, Xavere, jako kdybyste mě léta neznal. Samozřejmě, že jako starý narcis se nejčastěji dívám na svoje vlastní stránky. 

O tom nepochybuji. 

Protože je tam v současné době asi pět milionů odkazů, tak uznejte, že mám co prohlížet. 

A něco tak, víte, na volný čas, by mě zajímalo, kam zabrousíte? Na jaké stránky? 

Volný čas? To si vyjdu do přírody. To je daleko lepší, než brouzdat po internetu. A když, tak si vezmu knížku. Víte, já například, i když jsem se sblížil s internetem, tak naprosto nesnáším ty elektronické čtečky. Pokládám to za zvrhlost. Protože papírová knížka, kterou hladíte, která voní, kde obracíte stránky a někdy se vrátíte zpátky, abyste si něco ještě jednou přečetl, a proti tomu ta elektronická čtečka, tak to je podle mého konzervativního, staromódního názoru naprostá zvrhlost. 

Nesouhlasím. Ale nevadí. Ještě jednu věc k tomu. Já jsem totiž nedávno shodou okolností četl jakýsi průzkum, že přes 90 % lidí, kteří se dívají na internet, tu a tam zabrousí na nějaký lechtivý obsah. A tak na to se ptám, tak ať už nezdržujeme. 

Tak to já Vám samozřejmě prozradím tajemství. A už vidím, jaký zase bude v mediálním světě poprask. Tady v Lánech... 

Nejmenujte žádné konkrétní stránky, prosím. 

Ani nevím, jaké konkrétní stránky to byly. Asi před rokem, možná ani ne, se mně tady v Lánech stalo, že mi někdo na můj počítač nainstaloval, prosím pěkně, dětskou pornografii. Já jsem si to prohlížel asi deset vteřin, než jsem pochopil, o co se jedná. Tak jsem zavolal ajťáky z Hradu, a říkal jsem, dříve, než to smažete, tak hezky podáme trestní oznámení. A abychom věděli, na koho podat trestní oznámení, tak mi řekněte, jak se sem ty stránky dostaly. Tak mi to řekli. Víte, odkud byly, Xavere? 

Netuším, pane prezidente. 

Z Alabamy. 

Někdo se Vám z Alabamy nalámal do počítače. 

Ano, a možná přes nějakého prostředníka, to už nemám tušení. Ale ukazovali mi a říkali, pane prezidente, bohužel, na Alabamu nemůžeme podat trestní oznámení. Od té doby, to už je teda zhruba ten rok, se mi to sice nestalo, ale uznejte sám, jak se může někdo prezidentovi v Lánech vlámat tímhle způsobem do jeho počítače? Já nejsem ajťák, ale docela by mě zajímalo, jaká je technika, kterou je možné tohle provést. 

Říká se, že to není tak těžké v dnešní době. Tak, ale jdeme dál. Tedy to bylo vážné téma nakonec, pane prezidente, a hodně posluchačských SMS přišlo na téma útoky v Londýně a v Antverpách. A já se ptám, je to pořád mimořádná událost? Anebo je to prostě a jednoduše kolorit dnešní doby? 

Ne. Kolorit dnešní doby, a to nežádoucí kolorit, spočívá v tom, že vždycky nějaký politik se nadme a prohlásí, jak je hluboce otřesen, jak soucítí s oběťmi a jak je třeba se proti tomu postavit. Načež nedělá nic. A to je právě ta chyba. Víte, že už několik let vyzývám k válce proti radikálnímu islamismu. Víte, že ta válka nemá být válka slov, ale válka činů. A válka činů konkrétně znamená, a to jsem říkal nedávno ve Varšavě na summitu NATO, k čemu je nám dobré NATO, když nedokáže ozbrojenou silou zasáhnout na jihu Evropy v boji proti Islámskému státu? 

To se dobře poslouchá, ale kde je, pane prezidente, ta hranice, že se někdo rozkýve a řekne teď? A konečně se bude něco dít. Co se musí stát? Útok na koho? Nebo na co? 

Já si myslím, že ta hranice už dávno, dávno byla překročena. A každý další útok ji jenom potvrzuje. Je to spíš otázka odvahy, kterou evropští lídři nemají. Má ji Donald Trump. Takže uvidíme, až teď v květnu přijede do Bruselu, jestli rovněž navrhne nasazení NATO proti Islámskému státu, jinak by to byla organizace velmi bezcenná, protože jsou situace, kdy musíte bojovat, a toto je jedna z nich. 

Daniel z Prahy, další posluchač, se ptá: "Vy se pořád s někým scházíte, pane prezidente, diskutujete, tak," vykřičník, "jaké instrukce od Vás má ministr vnitra ve věci ochrany České republiky proti terorismu?" 

Já jsem si nedávno počítal, s kolika lidmi, ať už individuálně nebo kolektivně, jsem se za poslední čtyři roky sešel. A vyšlo mi, že to bylo šest tisíc, Xavere. Mimo jiné jsem se několikrát sešel také s ministrem vnitra. A mluvil jsem s ním o boji proti terorismu. A jak dobře víte, podpořil jsem ho v jeho návrhu na ústavní zákon, který se týká regulace, nebo spíše antiregulace zbraní. Protože máme-li se bránit proti směrnici Evropské unie, pak musíme mít ústavní zákon, neboť ústava je nad touto směrnicí. 

Pane prezidente, vnímal jste pochvalu z úst premiéra Sobotky směrem k bývalému předsedovi Akademie věd jako podporu panu Jiřímu Drahošovi, pokud bude kandidovat na prezidenta? 

To určitě nevím, a nezapomeňte, že jsem se na tiskové konferenci zavázal, že se nebudu, a to ani přímo, ani zprostředkovaně, vyjadřovat k jakýmkoli potenciálním protikandidátům. Jediná výjimka, kterou dnes mohu učinit, je pan Petr Kolář, protože ten odstoupil z kandidatury, i když před tím hrdě prohlašoval, že bude kandidovat tehdy, budu-li kandidovat já, aby mě porazil. Tak jsem mu vyhověl, a on odstoupil. 

Ale abychom si rozuměli, já se neptám na toho protikandidáta. Já se ptám na postoj pana premiéra Sobotky. 

Každý, včetně premiéra, má právo přímo nebo nepřímo podpořit jakéhokoli potenciálního nebo reálného kandidáta na prezidenta. 

Souhlasím. Ale zkusím to ještě jednou. Vnímal jste to jako Sobotkovu podporu? 

To nevím, ale až s ním budete někdy dělat pořad, tak se ho zeptejte. 

Ale já se ptám Vás, jak jste to vnímal, naprosto legitimně. 

Ale já nejsem, díky bohu, já nejsem Sobotka. 

Jak chcete. Existují některé náznaky, pane prezidente, třeba nějaká vyjednávání nebo nějaké vzkazy na téma sociální demokracie podpoří Miloše Zemana? 

To nevím. Já jsem žádný... 

Něco se říká. 

... takový vzkaz nedostal. A když čtu noviny, tak víme, že v sociální demokracii má být na toto téma referendum. Tak si počkám na jeho výsledek. Vy nečtete noviny, Xavere? 

Já čtu noviny každý den, ale také jsem slyšel, pane prezidente, že sociální demokracií byl pověřen pan ministr Chovanec, aby tyto věci s Vámi vyjednával. Tak se chci napít u pramene. 

Ne, napijte se u pramene vody nikoli otrávené, ale v každém případě Vám na své čestné svědomí říkám, že Milan Chovanec, se kterým mám jinak velmi korektní vztahy, se mnou na toto téma nikdy nejednal. 

V okamžiku, pane prezidente, kdy jste oznamoval Vaši znovu kandidaturu, tak jste řekl, že nebudete chodit do televizních debat. Popravdě, trošku mi to přišlo takové sebevědomé gesto v tom stylu, jako já již nikoho nepotřebuju. Mýlím se v tomto? 

Samozřejmě, že se mýlíte, Xavere, ale mýliti se je lidské. Takže já jsem uvedl několik argumentů, ale jeden z nich mně připadá možná nejpřesvědčivější. A to je analogie s mým dlouholetým přítelem a bývalým rakouským prezidentem Heinzem Fischerem, který mně při nedávné návštěvě Prahy říkal, Miloši, když jsem šel do druhých voleb, tak jsem nešel do televizních diskuzí, ani do jiných akcí tohoto typu, protože jsem říkal, ať občané sami posoudí, jestli jsou nebo nejsou spokojeni s mojí prací v tom prvním období. A mně tahle ta inspirace přišla velice zajímavá. 

Dobře. "Miloši, prosím tě, dobře si promysli tu neúčast v médiích před volbami. Děláš chybu. Pokud tam nepůjdeš, budeš poražen. Tvoje spolužačka Věra, která to s tebou myslí dobře." Další posluchačská SMS. 

Ano, děkuji spolužačce Věře. 

Věrka. 

Ale já si myslím, že podceňuje zdravý rozum lidí. A že jenom malá část lidí dneska věří médiím. 

Ale píše tady, myslím to s tebou dobře. Myslí to s Vámi dobře, pane prezidente. 

Ano, samozřejmě. 

To bych ocenil. 

Ale na druhé straně i lidé, kteří to myslí dobře, mohou někdy člověka uvést do krizové situace. 

Tak, další téma. Novela zákona o myslivosti, která umožňuje orgánům státní správy myslivosti vydávat zákazy pro vstup do veřejných prostor, tedy do lesa. Pane prezidente, týká se to honiteb, lesy, louky a tak dále. Mnozí posluchači, jak to tady čtu z SMS, to vnímají jako velmi nespravedlivé. Vy pro to budete mít pochopení. Třeba houbaři nebo lidé, kteří chodí objímat stromy, že. Co si o tom myslíte? Není toto další nesmyslná regulace? 

Tady máte dvě rizika. Zaprvé, že Vás nějaký myslivec zastřelí, a pokud má regulace zabránit tomu zastřelení, tak prosím, dejme tomu, že se oznámí, že v tom a v tom lese tehdy a tehdy bude lov. Tohle bych celkem bral. Ale aby mi někdo zakazoval na delší dobu chodit na houby nebo objímat stromy, to bych opravdu považoval za nesmyslnou regulaci. 

Návrh zákona o důstojné smrti jste Vy, pane prezidente, označil za barbarský. 

Ano. 

Co tedy vědí hůř nebo lépe, řekněme, v Belgii nebo v Nizozemí, kde toto funguje a je to možné? 

Ale tak podívejte se, v každé zemi máte zákony, které můžete a nemusíte akceptovat. Mě dlouhodobě zajímala takzvaná paliativní medicína, což je medicína, která tlumí nebo odstraňuje bolest. Dokonce bývalý ředitel ÚVN mně říkal, že už je to tak daleko, že laserem můžete přetnout dráhu spojující nádor s mozkem, a to je pouze jedna z forem paliativní medicíny. A samozřejmě existují i formy další. Pokud lékaři, kteří provozují paliativní medicínu, mají pravdu v tom, že dneska už dokáží tu bolest utlumit, tak tím odpadá ten nejsilnější argument pro eutanazii, který bych dokázal plně pochopit. A zbývá argument opačný, zažili jsme v historii celou řadu příkladů zázračných uzdravení, kdy už ten člověk byl odepsaný, kdy se říkalo, že se nemůže uzdravit, a najednou nádor se vstřebal například a tak dále, a tak dále. Jinými slovy, naděje umírá jako poslední. A já bych té naději otevřel prostor, zatímco ten Zlatuškův zákon tento prostor uzavírá. 

Eutanazie jako taková, jako problém, je to třeba předmět pro referendum? Nechť rozhodnou občané? 

Já bych v tomto případě, i když jsem zastánce referenda, spíše dal slovo odborníkům, to znamená lékařům. Jsou věci mezi nebem a zemí, milý Horacio, které mají rozhodovat experti. Zatímco pokud jde o referendum, tak tam se mají občané vyjadřovat k věcem, které se týkají jich samotných. A představa, že většina, nebo velká část občanů je zatížena rizikem eutanazie, je podle mého názoru přehnaná. 

Tak, já teď zkusím několik posluchačských dotazů shrnout do nějaké univerzální otázky. Mohlo by se to jmenovat „Válka v koalici“. Povede to k pádu vlády, pane prezidente? 

Osm měsíců před volbami jen šílenec způsobuje pád vlády. Protože víte, že platí politologické pravidlo, že ten, kdo shodí vládu, na tom sám prodělá. A nikdo nechce před volbami prodělat. 

Takže Vy byste spíš odhadoval, že se pánové Sobotka a Babiš usmíří? 

Ne. Vůbec ne. Budou se hádat dál, a ještě víc a víc. Ale na druhé straně tyto hádky nepovedou k pádu vlády. Vy jste skutečně dobromyslný člověk, Xavere, protože, podle Vašeho názoru, buď se hádají, a pak padne vláda, anebo se usmíří, a pak vláda nepadne. Platí tertium datur, jak se říkávalo, platí to třetí. Vláda nepadne a budou se hádat dál. 

Až do voleb.

Až do voleb. 

Ale teď je tady zcela jiná situace, protože pan ministr Babiš dostal jakési ultimátum od Poslanecké sněmovny, tak to je trošku něco jiného. 

Tak.

To souhlasíte, doufám. 

Nevím, jestli znáte historii čínských ultimát Taiwanu. Ale mohu Vám sdělit, že Čína v 50. letech minulého století posílala pravidelně asi tak jednou za dva měsíce Taiwanu ultimátum, a dokonce to ultimátum bylo číslováno. A tam bylo například 253. neodvolatelně poslední ultimátum. Samozřejmě se nic nestalo, a stejně tak se nic nestane s tímto ultimátem Poslanecké sněmovny. 

Vy jste mě uklidnil, pane prezidente. Tak, teď je tady ta svatba Starostů a nezávislých a KDU-ČSL. "Je to podle Vás rozumný krok? Jak to vidíte jako politický praktik?" Ptá se tady posluchač z Prahy. 

Nechci nikoho urazit, taky víte, že to nikdy nedělám, Xavere. 

Nikdy. Nikdy to neděláte. Až na drobné výjimky. 

Naprosto nikdy. Až na některé drobné výjimky, děkuji Vám. Já si vážím svým způsobem strany lidové, i když s jejími představiteli většinou nesouhlasím, protože je to historicky druhá nejstarší česká politická strana. Hned po sociální demokracii. A bylo by mně líto, kdyby touto nešťastnou koalicí případně zmizela z Parlamentu. Na druhé straně, mně by vůbec nebylo líto, kdyby z Parlamentu zmizel STAN, protože ho osobně pokládám za podvodnický spolek, nekoukejte na mě tak udiveně, a hned Vám řeknu svůj argument. Protože všechno máte dokázat argumentem, jinak by to byla pouhopouhá nadávka. Tak tedy proč je to podle mého názoru podvodnický spolek? Protože, jestli jste viděl takový jejich billboard, kdo má větší důvěru než prezident republiky, 62 % starostů. Ano, to je pravda, až na to, že starostů je u nás 6,5 tisíce, a z toho jenom naprosto nepatrný zlomek je ve hnutí STAN, a jinde buď jsou starostové na kandidátkách jiných politických stran, anebo ještě častěji, jak se s nimi pravidelně setkávám, tak jsou na kandidátkách nezávislých. A jestliže se tady vezme reklama, nebo prestiž starostů obecně, a přisvojí se to marginálnímu subjektu, který má podle některých průzkumů dvě, podle posledního dokonce jenom jedno procento, tak je to podvod. A proto, to je můj argument, říkám, že STAN je podvodnický spolek. 

Dobře. Tak ještě některé SMS. Adam z Ostravska se ptá: "Budete-li opět zvolen prezidentem, změní se Váš tým? Zůstanou Ovčáček, Nejedlý, Mynář atd.?" 

Tak to nevím, musel bych se jich především sám zeptat, jestli chtějí zůstat. Ale zajíci se počítají až po honu. A hon ještě nevypuknul. 

Kateřina, SMS. "Moje dcera přišla ze školy, základní, s tím, že jim bylo paní učitelkou řečeno, že sledovat pornografické filmy není nic špatného, na rozdíl od kouření a drog. Co si o tom pan prezident Zeman myslí?"
 
Já si myslím, že pornografické filmy, pokud je Vám někdo neimplantuje do počítače, ale tohle nebyl film, tohle byly nějaké fotografie, je projevem úbytku fyzických sil a pokusem kompenzovat tento úbytek alespoň tímto způsobem. 

Tak, dovolil bych si dodat, že záleží na žánru teda. To, co jste tam měl Vy, tak to je úplně asi jiná liga.

To máte pravdu. A jak říkám, byly to fotografie. A říkám, díval jsem se na ně, než jsem pochopil, co vidím, asi deset sekund. A nelíbilo se mi to. Kdyby to byl takový hezký příběh, víte, teď jsem se zasnil, Audrey Hepburn, která zvolna odkládá svoji blůzku… 

To stačí takto. To my už si to dál domyslíme, pane prezidente. 

Předposlední otázku dnešního vysílání klade Josef z Teplic. "Jako politický praktik znáte recept na to, jak porazit Miloše Zemana v prezidentských volbách? Zvažuji kandidaturu ..." 

On zvažuje kandidaturu? 

No, z toho to jasně vyplývá. 

Tak jediný způsob, jak mě porazit ve volbách, je, aby moji protikandidáti zvážili svoji kandidaturu. Pokud by došlo k absurdní situaci, že by nikdo z nich nekandidoval, tak i v případě, kdyby mi dal hlas jen jeden jediný volič, zvítězím 100 % odevzdaných hlasů. 

Rozumím tomu. Tak, pane prezidente, my se chýlíme dnes ke konci s naším vysíláním. Máme tady neděli, chvíli po půl šesté. Co ještě dneska stihnete, co očekáváte, co budete dělat večer? 

Večeřet. Večeřet budu.

Krásný program. 

Budu dokonce požírat uzený jazyk s bramborovou kaší, což já strašně rád. Protože radovat se z dobrého jídla je něco, co nám osud zatím, nám starým lidem, neodepřel. Na rozdíl od mnoha jiných nejmenovaných věcí. 

A po té večeři televize, kniha, internet, nebo spánek? 

Internet určitě ano, jako každý den. Televize jenom zpravodajství, to úplně stačí. Kniha samozřejmě, že ano. Mimochodem, teď právě jsem dočetl Vlastimila Vondrušku, Breviář pozitivní anarchie, a začetl jsem se do knihy Petra Žantovského, což je Černá kniha České televize. Velmi poučné čtení. A spánek je samozřejmě to nejdůležitější, protože já si všechny své nemoci, Xavere, léčím pouze a výhradně spánkem. 

To děláte velmi dobře. Pane prezidente, děkujeme za to, že jste nás přijal tady v Lánech. Těšíme se na příště. Mějte se moc hezky a pro dnešek už jenom na shledanou. 

Na shledanou v lepších časech. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, Frekvence 1, 26. března 2017

zpět na seznam zpráv