Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Pressklub na Frekvenci 1

10. února 2019

Na Frekvenci 1 právě teď začíná další Prezidentský Pressklub. Opět vysíláme živě ze zámku v Lánech a vedle mě sedí prezident České republiky pan Miloš Zeman. Dobrý den, pane prezidente.

Dobrý podvečer.

Chce se mi říct, prezident republiky v podezřele dobré náladě. Tak na úvod, čím je to způsobeno, pane prezidente?

Trochu jsem si odpočinul na dovolené. Každý z nás má právo na dovolenou. A jinak mám dobré kamarády, dobrou rodinu a dobrého psa.

Dobře, tak pojďme už na vážné věci. Vy jste pozval, pane prezidente, prozatímního prezidenta Venezuely do České republiky před pár dny. Máte už nějakou zpětnou vazbu? A tím myslím buďto od nich, anebo od kohokoli zpoza oceánu, třeba našeho  velvyslance v USA?

Xavere, je vidět, že tomu vůbec nerozumíte.

Vůbec, ale ptát se mohu, pane prezidente.

Protože kdybyste tomu alespoň trochu rozuměl, tak byste věděl, že tyhle věci nevyřizuje náš velvyslanec ve Spojených státech. Venezuela až dosud není součástí Spojených států, to zaprvé. Takže Vám odpovídám, samozřejmě, že během těch dvou nebo tří dnů, co jsem to napsal, žádná reakce není a ještě nějakou dobu nebude.

Ale teď, když se o tom bavíme, tak mě znepokojuje jedna věc, a sice že se diskutuje o vojenské intervenci ve Venezuele. No a já chci naprosto jednoznačně prohlásit, že i když nemám rád latinskoamerické diktátory, a to ode mě ani nikdo nemůže čekat, tak taky nemám rád vojenské intervence, nemám rád zvací dopisy a nemám rád okupaci. Pokud Juan Guaidó udělá to, že nedokáže vyřešit tento problém v rámci Venezuely a bude se obracet na zahraniční protektory, tak skončí jako venezuelský Husák.

Dobře. Já jsem Vám nechtěl hned na začátku skákat do řeči, ale Vy jste mi nepochybně, pane prezidente, rozuměl, proč jsem do toho zapletl toho velvyslance ve Spojených státech. Není třeba ta Venezuela to téma, které by mohlo spustit Vaši schůzku s panem Trumpem. Tam jsem mířil.

Ale určitě ne. Podívejte se, americký velvyslanec King nedávno na setkání se studenty právnické fakulty prohlásil, že tato schůzka je nepravděpodobná z toho důvodu, že Trump je obviňován z toho, že je ruský agent, a já jsem také obviňován z toho, že jsem ruský agent. A kdyby se setkali dva ruští agenti, nebylo by to úplně ono. To zaprvé.

Zadruhé, Vy velice dobře víte, že jsem byl proti vydání Nikulina do Spojených států, stejně tak podporuji Huawei v boji s počítačovými firmami, k tomu se možná dostaneme, podle Vašeho přání, zatímco Američané v tom konkurenčním boji stojí na opačné straně. Takže ne. Nevidím žádné důvody a jsem suverénní prezident suverénního státu a svoje rozhodnutí rozhodně nepodmiňuji tím, jestli budu v očích jakékoli, zdůrazňuji jakékoli, země vítán a obdivován.

Z toho, co říkáte, chápu, pane prezidente, že osobní setkání s Donaldem Trumpem nebo ta schůzka je v nedohlednu.

Nevím o ní. Prezident Trump mě kdysi telefonicky pozval na tuto schůzku, ale pak už bylo mlčení z důvodů, které jsem Vám uvedl, a já nejsem ten, kdo by se jakékoli schůzky domáhal. Když mě někdo pozve, rád přijmu, ale když nepozve, tak se kvůli tomu rozhodně nezblázním.

Hostem Pressklubu v tomto týdnu u nás na Frekvenci 1 byl mimo jiné tedy senátor Václav Láska, který tam hovořil o té připravené žalobě, nebo připravované žalobě na Vás, pane prezidente. Tak na úvod, velmi stručně, bojíte se, že byste mohl skončit ve vězení?

Já jsem třicet let v české politice a nikdy jsem se nebál, proč bych se měl bát nějakého Lásky, o kterém upřímně řečeno vůbec nevím, co v životě dokázal, pokud vůbec něco dokázal. Ale přečetl jsem si ve svém Monitoru, že se teprve chce seznámit s důvody pro takovou žalobu, a jeden z důvodů má být ovlivňování soudců. Nuže, aniž bych mu cokoli doporučoval, bylo by dobré, aby věděl, že nedávno sněmovní podvýbor pro justici jednomyslně konstatoval, že k žádnému ovlivňování soudců nedošlo. Takže pan senátor Láska si bude muset najít nějaké jiné téma.

Tak on jich říkal celou řadu, těch důvodů, což teď není důležité. Nás by zajímalo, jestli jste tu situaci už konzultoval třeba s nějakým obhájcem.

Pane bože, to by muselo být daleko závažnější, než je tomu v tomto případě.

Pane prezidente, blíží se sjezd sociální demokracie. Pojedete podpořit Jana Hamáčka?

Ale to je špatně položená otázka.

No to je výborně položená otázka, pane prezidente.

Jak kdysi říkával můj předchůdce, to je špatně položená otázka. Takže, milý Xavere, úkolem prezidenta na sjezdu jakékoli politické strany není podpořit jakéhokoli kandidáta na předsedu, to si zapište za uši, i když upřímně přiznávám, že Jan Hamáček je mně sympatický, a že si myslím, že má podporu své strany z řady regionálních konferencí, a není absolutně žádný důvod, proč bych proti tomu měl protestovat.

Takže jestli Vám dobře rozumím, Vy pojedete podpořit sociální demokraty.

To je správná formulace.

Ano. Bazírujete na detailech, ale to nevadí, pane prezidente.

Ježíš marjá, chcete říci, že předseda politické strany je detail. No jestli Vám Hamáček dá pár facek, tak aspoň zhubnete.

Pane prezidente, víte, moje hubnutí nechte stranou, to teď vůbec není důležité, protože my tady máme…

Ale kdysi jste mi sliboval, že zhubnete.

To jsem taky tenkrát splnil.

Já si na to velmi dobře vzpomínám.

Ale já si myslím, já jsem tím detailem myslel to, jestli jedete podpořit sociální demokracii anebo pana Hamáčka. Ale teď mi řekněte, podle posledního průzkumu mají pět procent, tak to je věc, která vypadá na první pohled tragicky. Co očekáváte ve světle tady toho průzkumu? Co jim řeknete, těm sociálním demokratům?

Nic. Rozhodně nic, protože já, jak víte, Xavere, zásadně nevěřím průzkumům veřejného mínění. A stačí, kdybyste se trošku zabýval minulostí a srovnal si výsledky průzkumů a reálné volební výsledky, tak byste zjistil, že tam je rozdíl až sta procent. To přeci víte, nebo ne?

To vím, samozřejmě.

No tak když to víte, tak proč tomuhle průzkumu věříte.

No tak já mu můžu, nemusím věřit a na druhou stranu nic jiného k dispozici nemáme aktuálně, že. Takže o něčem to svědčí, to přiznáte.

Víte, já se řídím zásadou, že průzkumy veřejného mínění jsou důležité z hlediska trendů. To ano, to beru, ale ne z hlediska absolutních hodnot. No a tohle to, myslím, je zpráva agentury Kantar.

Ano.

Já ji nechci pomlouvat, prostě, četl jsem jiné průzkumy, kde má sociální demokracie devět a půl procenta. No tak se v tom vyznejte.

Dvě věci ještě k sociální demokracii. Michal Hašek, sociální demokrat, byl navržen na člena Legislativní rady vlády a ministr spravedlnosti posléze tu nominaci stáhnul. Co v tom vidíte jako politický praktik, pane prezidente?

Pane bože, vůbec nic. Vy se domníváte, že prezident je satrapa, který bude rozhodovat o tom, kdo má být členem Legislativní rady vlády. Nepřál byste si, abych se příště vyjadřoval o tom, kdo má být například v obchodní inspekci nebo v potravinové inspekci? To jsou taky důležité instituce.

Já to vím, pane prezidente, ale je to věc, která zazněla ve veřejném prostoru, a dovolte mně, když tady sedíme, se zeptat na Váš názor. To je celé.

Já vycházím z toho, že každý z ministrů má svoji kompetenci a že hrubá chyby prezidenta by spočívala v tom, kdyby do této kompetence zasahoval. A to je vše, co jsem Vám mohl odpovědět na Vaši otázku.

Dobře, podobně na tom budeme s další otázkou. Ptám se na Váš názor. Nechci, abyste nic rozhodoval, nechci, abyste někoho někam strkal, jmenoval. Jeden z nápadů takzvaných ‚oranžových žen‘, slyšel jste ten pojem? ‚Oranžové ženy‘?

Bohužel, ano.

Dobře. Jeden z těch nápadů je amnestie na dluhy do sto tisíc korun a já jsem četl na Novinkách vyjádření paní Valachové, která tam v té přímé řeči píše, že se nejedná…

A chcete moji odpověď?

Ano.

To je velmi prosté. Jestliže by si od Vás někdo půjčil sto tisíc korun a teď byla dluhová amnestie, tak Vy byste asi zuřil, protože jste chlapec chudý…

Máte pravdu.

…a sto tisíc korun by Vám udělalo do šrajtofle velkou díru. Z toho logicky vyplývá, že je to nesmysl, pitomost, a já jsem ten, kdo zásadně protestuje vůči toleranci vůči dlužníkům, protože si myslím, že tady máme také věřitele.

Podívejte se, Xavere, já naprosto rozumím tomu, že je zapotřebí omezit honoráře advokátů. Beru. Že je zapotřebí omezit honoráře exekutorů. Beru. Ale nejenom to, vřele jsem podporoval opatření České národní banky, která zlikvidovala devadesát procent takzvaných nefinančních institucí, jinými slovy takové ty podivné instituce s vysokými úroky už prakticky zanikly. Ano, tohle všechno beru. Ale když se toto stalo, a zaplať pánbůh za to, tak přeci není možné, abych si půjčil sto tisíc a pak to nezaplatil.

Takže je to nesmysl.

Pitomost.

Tak. Pojďme na další věc, pane prezidente. Já jsem vysledoval z některých Vašich rozhovorů, že Vy se poměrně nerad vyjadřujete k té problematice exekucí. Netuším proč.

Ale já jsem se k ní právě teď vyjádřil.

Tak. Dovolte mi položit otázku. Vy jste se k ní vyjádřil po svém a mě by zajímalo vzhledem k tomu, co se teď všechno odehrává v naší zemi díky exekucím, například těch dvě stě čtyřicet miliard korun, které lidé dluží exekutorům, není ten zákon, pro který jste mimochodem i Vy 26. ledna 2001 v šestnáct hodin třicet dva minut hlasoval, není jednoduše špatný?

Ale ten zákon byl po sedmnácti letech už dávno opraven, a to právě těmi způsoby, které jsem Vám připomněl. To, že jste zůstal sedmnáct let zpátky v minulosti, je Váš problém.

Otázka je, jestli to pomáhá. Víte?

Nicméně pokud jde o to, že v těch diskuzích o tom, jak je spousta lidí zatížená exekucemi, někteří z nich dokonce deseti exekucemi, takže Vám slzy do očí stoupají dojetím nad těmito chudáčky, kteří si vzali spotřebitelský úvěr nebo si vyjeli na Seychely na rekreaci a podobně. Ne. Podívejte se, proč si to ti lidé vzali? Nutil je někdo?

Víte, já zastávám takzvanou protestantskou etiku Maxe Webera, a to je etika, která se dá shrnout do jedné jednoduché věty. Spoř a investuj. Nic víc a nic méně. A jestliže tito lidé místo toho, aby spořili, a nezapomeňte, že spousta poctivých lidí opravdu u nás spoří, tak rozhazují peníze a pak se domáhají toho, aby se jim odpustily dluhy, milý Xavere, když se jim ty dluhy odpustí, tak to někdo bude muset zaplatit, protože, jak říká Milton Friedman, žádný oběd není zadarmo. Kdo to zaplatí? Otázka pro začínajícího studenta ekonomie. Kdo to zaplatí, Xavere?

Je to složitější problém, ale my všichni.

Není to složitější problém. Zaplatí to daňoví poplatníci.

My všichni, dobře. S tím, co říkáte, pane prezidente, se nedá než souhlasit. Tak, jak jste tady uváděl ten příklad o spoření, dokonce dovolené na splátky a tak. Na druhou stranu, přijde Vám fér, já sleduji jednu konkrétní exekuci, a kdybyste chtěl, tak Vám ty doklady pošlu. Pán, který si půjčil patnáct tisíc korun, po něm teď exekutor konkrétní vymáhá čtyři sta sedmdesát jedna tisíc čtyři sta dvacet devět korun. A teď stejně na rovinu a stejně upřímně řekněte, jestli Vám toto přijde fér?

Ne, nepřijde, ale to je přesně to, o čem jsme mluvili před několika minutami. To, o čem mluvíte Vy, je takzvané příslušenství. To jistě víte, co to je.

Vím to.

Takže máme tady patnáct tisíc, no a pak tady máme nějaké náklady na exekutora, na právníka, já nevím, na co všechno. Právě proto jsem plédoval, a to se podařilo, aby se snížily odměny exekutorů, aby se snížily odměny právníků, no a aby tento pán, když už nedokázal zaplatit patnáct tisíc, co je to za člověka, který nedokáže zaplatit patnáct tisíc. To je druhá věc. Ale dobře, no tak aby nebyl zatížen příliš velkým příslušenstvím. Nechť je toto příslušenství pro mě za mě dalších patnáct tisíc, takže bude mít na hrbu třicet tisíc. A to by pořád mohl unést.

Tak. Za chvíli dojde na dotazy našich posluchačů, pane prezidente, ale ještě před tím, Česká televize v posledních týdnech zaznamenala velký úspěch se seriálem Most. Předpokládám, že jste alespoň kousek viděl.

Ne.

Skoro předpokládám, že fandíte Luďanovi.

Ne, ne, ne, předpokládáte špatně. Já se na Českou televizi zpravidla nedívám.

No vidíte, a to je možná v této chvíli chyba, protože ten seriál Most, to jsou Vaši voliči, pane prezidente. Já jsem se schválně díval, v Mostě jste měl šedesát čtyři celých sedm desetin procent hlasu, a dokonce v tom okrese v obci Volevčice jste měl osmdesát sedm procent hlasů.

Takže právě proto velmi rád přijedu do Mostu i do této obce, budu tváří v tvář mluvit s těmito voliči a bude to pro mě potěšení, nicméně abych se díval na televizní seriály, to po mně opravdu, ale opravdu nechtějte.

Já bych to chtěl. Aspoň ten jeden.

No tak to máte smůlu.

Dobře. Tak mimochodem Poslanecká sněmovna projednávala, to už určitě víte, výroční zprávu České televize, tedy podotýkám za rok 2016, což rozhoduje o bytí a nebytí vedení České televize, velmi zkráceně řečeno, a Andrej Babiš na svém Facebooku vyzval, nebo oznámil, že vyzve své poslance, tedy hnutí ANO, aby hlasovali pro schválení té výroční zprávy. Co za tím čtete? Je to taktika nebo…

Já nejsem poslanec a nechci radit poslancům, co mají dělat. Kdybych byl poslancem, tak určitě budu hlasovat pro zamítnutí této zprávy. Mimochodem není to výroční zpráva, je to zpráva o hospodaření, a musíte ji zamítnout podle pravidel hry dvakrát, aby došlo k tomu, že pak dojde k personálním změnám v České televizi. Mimochodem, teď přemýšlím, jestli to říct, ale protože Vás mám rád, Xavere, tak já to řeknu. Opatřete si informaci, kdo vstoupil do Komunistické strany Československa v září 1989, čímž prokázal svůj prognostický talent.

Jistý pan D.

Jistý pan kdo?

Jistý pan D., mám tomu tak rozumět?

No když jste se omezil pouze na jedno jediné písmeno, tak je to úplně v pořádku. Nebudete žalován, protože lidí, kteří začínají na D je poměrně hodně.

Ano, já doufám, že jsem neporušil GDPR tím, víte, pane prezidente.

Ale vidím, že jste docela slušně informován, to jste mě až překvapil.

Ano. Mě taky překvapuje, že v některých věcech lépe než Vy.

Tak, pane prezidente, vysílací rada zahájila správní řízení s TV Barrandov, které může teoreticky skončit odebráním licence, což není Vaše starost, ale co Týden s prezidentem? Už jste dostal nabídku od jiné televize?

Ne. A ani ji nepotřebuji. Já jsem vyhověl nabídce televize Barrandov. Když mně dá jiná televize tuto nabídku, tak ji odmítnu, protože dvě nabídky nedokážu současně uskutečňovat. Musel bych si vymýšlet, a to nechci. Konec konců s Vámi se setkávám za jak dlouhou dobu?

No, teď to bylo dlouho, musím říct.

Velmi dlouho. A vidíte, u té televize Barrandov to mám každý týden. Tak dovedete si představit, že bych musel vystupovat ve dvou televizích?

Nedovedu a ptám se na něco jiného. Ptám se na to, když Barrandov přijde o licenci, což se může teoreticky stát podle médií, jestli už přišla nabídka od někoho jiného?

Zaprvé, nepřišla. A zadruhé, je takové hezké anglické přísloví - solve the problem when you face it. No a já řeším problémy, když nastanou.

Teď se pojďme podívat na pár otázek posluchačů.

Miroslav Slavík píše:

Co říkáte na to, že dva naši zastupitelé (Ostrava) sundali Váš obraz ze zdi na radnici?

Požádám o stručnou odpověď.

Velmi stručná odpověď, bylo to v Novém Jičíně, kde jsem dostal šedesát sedm procent hlasů. Tito zastupitelé tímto aktem vyjádřili pohrdání voliči v Novém Jičíně. To je vše.

Posluchač z Jablunkova se ptá:

Podle bývalé šéfky ERU, Energetického regulačního úřadu, má Baxa,

Předpokládám, že tedy tím je myšlen ten pan soudce Baxa.

…solární elektrárnu a spadl dokonce do těch problémových. Je správné, aby nezávislý soudce vlastnil tak problémovou věc, když za jeho nezávislost platíme my všichni hodně peněz?

Ptá se posluchač.

Víte, já sice pana Baxu nemám rád, protože podle mého názoru vedl špatně Nejvyšší správní soud, neboť tento soud vycházel vstříc zeleným aktivistům, to zaprvé, a zadruhé, je mrzutý, protože jsem nevyhověl jeho přání, aby soudce Šimíček byl předseda Nejvyššího správního soudu, a jmenoval jsem do této funkce soudce Mazance. Nuže, přesto že ho nemám rád z těchto dvou důvodů a on nemá rád mě, tak nemám pocit, že by vlastnil solární elektrárnu. Četl jsem pouze, že má solární panely na střeše, a pokud je tomu tak, tak je všechno v pořádku. Až si jednou pořídím bungalov, za čtyři roky, Xavere, tak možná, že dám na střechu bungalovu taky solární panely.

Karolína Kostelka píše:

Pane prezidente, Václav Klaus mladší připravuje zákon o regulaci projevů na sociálních sítích. Podepsal byste ho?

Zaprvé, ano. Ale zadruhé, to není zákon o regulaci, ale naopak o odstranění cenzury na internetu.

Tak to píše posluchačka.

Nazývejme věci správně.

Já cituji dotazy posluchačů.

Ale no tak, taky si to musíte umět trochu přeložit.

Aha.

A musíte vědět, co v tom zákoně opravdu je. Takže není to žádná regulace, naopak je to anti regulace. V každém případě, protože tištěná média zvolna slábnou a už je skoro nikdo nečte a lidé se přesouvají na internet, tak někteří naši novodobí cenzoři, já jim říkám Koniášové, by chtěli regulovat internet, to znamená, chtěli by cenzuru internetu. A já jsem zásadně proti, jako jsem byl vždy proti jakékoli cenzuře.

I ten další posluchačský dotaz přečtu tak, jak přišel. Jan, Pardubice:

Má Vaše dcera Kateřina strach z brexitu, když žije a studuje v Británii? Řeší to s Vámi?

Ne, neřeší to se mnou. My jsme spolu o tom samozřejmě mluvili, ale to neznamená, že to se mnou řeší. Tam je minimálně dvouleté přechodné období a já pevně věřím, že bude dosaženo rozumné dohody, která umožní ne jenom mé dceři Kateřině, ale až sto tisícům českých občanů ve Velké Británii, aby tam mohli pracovat a studovat.

Tak, další dotaz, David z Brna se ptá:

Martina Sáblíková získala popáté v kariéře titul mistryně světa na tři tisíce metrů. Už jste jí gratuloval?

Ne, já jsem ji vyznamenal Medailí Za zásluhy a samozřejmě, že toto vyznamenání platí i pro její veškeré budoucí úspěchy.

Pane prezidente, před pár dny odešel z tohoto světa věhlasný režisér Václav Vorlíček. Uvažoval jste někdy, že ho vyznamenáte?

Samozřejmě, že ano, ale bohužel jeho smrt to překazila, protože vyznamenávat in memoriam je poněkud obtížné. To už je příliš velký počet osob, které by si takové vyznamenání zasloužily. A je mi to líto, protože Tři oříšky pro Popelku jsou geniální film a já si vážím pana režiséra Vorlíčka a myslím si, že na rozdíl od mnoha jiných lidí za ním je vykonaná práce. Čest jeho památce.

Dotaz posluchačský podepsaný Mirka a Karča:

Promiňte, pane Zemane, svorně nechápeme, co máte proti zákonu o manželství osob téhož pohlaví. Proč tak ostentativně prohlašujete,…

Píší tady posluchačky.

… že ho nepodepíšete. A přitom už jste řadu mnohem, promiňte, blbějších podepsal. Například o omezení otvírací doby o svátcích a tak dále. Jinak Vám zatím ještě fandíme.

Píší Mirka a Karča.

Takže milá Jarko a Karčo.

Mirko.

I když nevím přesně, co to znamená Karča. Možná Karolína.

Kateřina.

Těžko odhadnout. Položím Vám jednoduchou otázku, až stejnopohlavní pár porodí dítě, změním svůj názor na homosexuální manželství. Tečka.

Říkal jste, že položíte nějakou otázku.

Ne, ne, ne.

Vy jste to konstatoval jenom. Jo.

Já jsem to konstatoval.

Ano, rozumím tomu.

Pane prezidente, vážíte si spisovatele Pavla Kohouta?

Samozřejmě, že ano.

Četl jsem na internetu jeho otevřený dopis?

Četl a hned Vám odpovím, protože náš čas se chýlí ke konci. Takže, já zásadně neodpovídám na otevřené dopisy, ať je to dopis Miroslavy Němcové nebo dopis Pavla Kohouta, protože se domnívám, že otevřené dopisy jsou exhibicionistické, a lidé, kteří uspokojili své ego tímto způsobem, dostali svoji odměnu a není důvod jim odpovídat.

Vyřešená věc.

Vyřešená věc.

Tak ještě nám na závěr, pane prezidente, dnešního Prezidentského Pressklubu řekněte, co stihnete ještě dnes večer? Jaký je plán prezidenta?

Teď jste mě zaskočil, Xavere, protože jsou lidé, kteří mě nutí, abych tady v Lánech pracoval, a mají pravdu. No já jsem tady prostudoval osm zákonů, které jsem podepsal, takže mám odpracováno, ale abych pracoval ještě dneska večer, to mě ani nenapadne. Vezmu si dvě zajímavé knihy. Jednak dočítám životopis Ronalda Reagana.

Ano.

Ale to není tak zajímavé. Víte, milý příteli, co je zajímavé? Životopis Josefa Tisa. A to je úžasné čtení. Čtení o člověku, který jako nudle v bandě komíhal mezi věrností republice, která nebyla příliš silná, a nacionalismem kombinovaným s antisemitismem, který nakonec díky mezinárodním okolnostem zvítězil. Je úžasné si uvědomit, jak tenhle člověk, který právem skončil na šibenici, dokázal padesát tisíc svých spoluobčanů, tedy slovenských Židů, poslat do Osvětimi, a já vím, že řeknete, že je to maličkost, ale… Ne to poslání do Osvětimi, chraň pán bůh. Nechte mě domluvit.

Vy jste mě úplně vyděsil.

Maličkost je ta, že on ještě za to zaplatil. Protože například u deportace maďarských Židů, kdybyste trošku studoval historii, byste věděl, že tam Maďaři za to zaplatit nemuseli, takže ta maličkost je,…

Už tomu rozumím.

…že Tiso za to zaplatil.

Takže dnes večer četba. Pane prezidente, díky za dnešní další Prezidentský Pressklub, a protože jste moc hezky odpovídal, víte, jak se to říká malým dětem, když jdou k zubaři, dostanou obrázek potom. Já jsem Vám v Americe koupil speciální bonbony, které nemá nikdo, prosím. A tady se vůbec takové bonbony neprodávají a myslím, že…

Pussy…

A myslím, že by Vám mohly udělat radost. Je to samozřejmě žert, ale jsou to dobré bonbony.

Já Vám velice děkuji a mám dojem, že Pussy Riot jsou teď momentálně v Americe, nebo není?

Nevím, já to nesleduji.

Předpokládám, že ano. Před chvílí jste mně věnoval jeden žeton do Las Vegas, takže děkuji Vám za obojí, a jak říkal kdysi dávno Miroslav Horníček, setkal jsem se s jedním Mexičanem, to bylo ještě za totáče, a ten mi říkal, kdykoli přijedete do Mexika, jste mým hostem.

Takže ty bonbony možná někdy sním, no a pokud jde o ten žeton, tak nejsem si zcela jist, zda ho uplatním, ale…

Ale jste mým hostem.

…nic není vyloučeno.

Děkujeme za to, že jste nás přijal a těšíme se na příště, pane prezidente, na shledanou.

Budu se těšit na příště a nezapomeňte, že patříte k těm reportérům nebo novinářům, o kterých neříkám, že jsou sebevědomí analfabeti. Važte si toho, Xavere.

Děkuju. Mějte se hezky a na shledanou.

Na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, Frekvence 1, 10. února 2019

zpět na seznam zpráv