Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Prezidentský Pressklub na Frekvenci 1

28. srpna 2016

Dobrý den, pane prezidente.

Dobré odpoledne.

Tak, co kdybychom naše dnešní povídání začali o alkoholu? Souhlasíte?

Proč ne. To je krásné téma.

Senát povolil cyklistům 0,8 promile alkoholu. Co si o tom myslíte? Je to dobrý krok?

Protože já jsem starý šťoural, tak upozorním, že Senát nic nepovolil, Senát navrhl.

Dobře.

A ještě to půjde, tuším, do Poslanecké sněmovny. Nicméně, já v těchto celkem malicherných případech se vždycky dívám na to, jaká je úprava v sousedních zemích, a tam je něco podobného. V Rakousku někdo říká 0,5, někdo říká 0,8, v Německu údajně 1,6 a dokonce je asi pět nebo šest evropských zemí, snad včetně Velké Británie, které nemají vůbec žádný limit.

Podtrženo, sečteno…

Podtrženo, sečteno, nebuďme papežštější než papež, nebuďme horší než naši sousedi. Vím, že v tom návrhu je, že cyklisté smějí jezdit pouze na silnicích třetí třídy, plus lesní a polní cesty, a Vy, Xavere, jistě víte, že na Znojemsku jsou takzvané vinařské cyklostezky, a mně by připadalo trochu absurdní, kdyby si ten cyklista na vinařských cyklostezkách nedal skleničku vína.

Pokládáte za možné, pane prezidente, že si podobnou úpravu v budoucnosti třeba vynutí i řidiči aut?

Já bych se zase řídil, podobně jako v tomto případě, tou mezinárodní komparací. Na druhé straně, u aut bych váhal více než u cyklistů, protože auto, Xavere, auto je zbraň. Autem můžete zabít. A v tom smyslu je to nebezpečnější než kolo.

Když za Vámi, pane prezidente, přijela paní německá kancléřka Merkelová, byl to pro Vás velký zážitek?

Prosím?

Nebo rutina? Setkání s paní Merkelovou.

Ale tak, já jsem se s paní Merkelovou nedávno viděl asi třikrát, naposledy v Mongolsku, což bylo zhruba před měsícem, na konferenci ASEM, to je organizace spolupráce mezi Evropskou unií a asijskými zeměmi, takže nenazýval bych to rutina. Bylo to zajímavé setkání, a bylo zajímavé i proto, že na rozdíl od některých jiných politiků, kteří se vyhýbali tématu migrace a opatrně kolem něj našlapovali, tak já jsem jako téměř první větu při setkání s paní kancléřkou říkal, když si někoho pozvete domů, tak ho také neposíláte na oběd k sousedům, což byla jemná narážka na to, že nejdřív si pozvali ilegální migranty a pak, pomocí přerozdělovacích kvót, je chtějí rozmístit mimo Německo.

A co na to říkala paní kancléřka? Tedy na ten bonmot.

Paní kancléřka se usmála a začala mi vysvětlovat, že jde o nutnost nějak se vyrovnat s uprchlickou vlnou. Já jsem na to namítal, že se s uprchlickou vlnou nejlépe vyrovnáme tím, že zavřeme hranice Evropské unie. A pak už jsme se začali bavit naprosto věcně o tom, jak ty hranice zavřít, co dělat v Řecku, co dělat v Itálii, jak utěsnit hranici v Makedonii nebo v Bulharsku. Říkal jsem jí, že ke mně brzy přijede bulharský prezident, a že rád s ním tuto otázku projednám. Myslím si, že to byla věcná a klidná diskuze, která končila závěrem, podívejte se, vždyť by byla nuda, kdybychom se ve všech názorech shodovali, a bavme se především tam a o tom, kde se lišíme. A myslím si, že paní kancléřka tohle docela akceptovala.

Dobře. Nicméně, z dnešního dne zaznívá informace, že naše země by neměla třeba do konce roku přijmout jediného uprchlíka, tak to je přesně to, co se paní kancléřce líbit nebude. Co si o tomto stanovisku myslíte?

Ale to je stanovisko, které má na české straně i Andrej Babiš, a myslím si, že podobné stanovisko mají Slováci, Maďaři a po volbách teď už i Poláci. Já plně podporuji toto stanovisko Visegrádské skupiny. Každý může někdy udělat chybu, ale ta chyba se má přiznat. Ty kvóty byly naprostý nesmysl, a kromě toho nezapomeňte, že pan komisař Oettinger dokonce navrhoval, aby byly jednotné sociální dávky pro uprchlíky, což by znamenalo, že v některých zemích budou vyšší, než je minimální mzda.

Mám tomu rozumět tak, že stanovisko Miloše Zemana k té dnešní informaci, do konce roku ani jeden uprchlík, je takové, že to také podepisuje, pane prezidente?

Ale samozřejmě, že ano. Znovu opakuji větu, kterou jsem řekl paní kancléřce. Uvědomme si, že příliv uprchlíků, a to primárně do Německa, my jsme tranzitní země, přes nás přecházejí uprchlíci do Německa, a oni by nám je také mohli vracet, když jim nedají azyl, takže tento příliv byl primárně vyvolán větou paní kancléřky, kdy pozvala Syřany do Německa, ale dopadlo to tak, že každý je Syřan. Včetně těch, kteří vůbec nemluví arabsky, včetně těch, kteří mají falešné syrské pasy nebo nemají vůbec žádné pasy. Nevím, jestli jste, Xavere, viděl ten krásný film Čtyři vraždy stačí, drahoušku?

Ano.

A tam jeden herec říká, všichni jsme Gogo. Takže všichni byli Syřani. A německému policistovi jeden ilegální migrant říkal, zacházejte se mnou slušně, nás sem pozvala paní Merkelová.

Ano.

A ten policista mu správně odpověděl, to mě vůbec nezajímá.

Věříte, pane prezidente, na funkčnost takzvané společné armády Evropské unie? Je to vůbec možné, aby něco takového fungovalo?

Možná víte, že před třemi lety ve svém projevu před Evropským parlamentem ve Štrasburku jsem se pozitivně vyjadřoval k myšlence společné evropské armády. Tehdy se lidé tak trochu smáli, říkali, že je to utopistický projekt, že bude realizovatelný nejdříve v horizontu deseti let. Jsem rád, že se k mému názoru dnes přiklonili někteří další politici, nicméně, musíte si uvědomit, že proti nebezpečí Islámského státu musíme bojovat teď a hned, zatímco příprava té armády přece jenom bude nějakou dobu trvat. Takže já zastávám názor, který jsem vyjádřil i na summitu NATO ve Varšavě, že NATO, podobně jako v Afghánistánu, by mělo vytvořit jakousi aktivní koalici v boji proti Islámskému státu.

Na druhou stranu, tuším, že dnes v České televizi, zazněl takový názor z úst pana Blažka, že vzhledem k tomu, jak jsou rozloženy síly v Evropské unii, že by to byla spíš německá armáda než evropská, a to se přiznám, že mi trošku přeběhl mráz po zádech. Sdílíte ten názor alespoň trošku?

Je tady po brexitu dvacet sedm armád, a když si to sečtete a budete předpokládat určité stejné procento účasti v té evropské armádě, tak by německá armáda byla sice největší, ale z hlediska součtu těch dvaceti sedmi armád by rozhodně nepřevažovala součet těch ostatních.

Pane prezidente Zemane, co byl pro Vás největší zážitek z Olympijských her?

Kdybych měl mluvit o plážovém volejbalu, tak bych o něm mluvil především proto, protože to bylo jediné sportovní utkání, které jsem stihnul. Ale řeknu Vám, co byl největší zážitek. Nádherný vodní kanál. Mluvil jsem s profesorem Pollertem, který tyto kanály buduje po celém světě a je vlastně člověk, který má tak obrovský téměř monopol, řekněme devadesát procent, na budování těchto kanálů, že jsem byl rád, že dílo českých rukou se uplatnilo i v Riu.

To mi tedy připomíná, tady je posluchačský dotaz od Black, Jižní Morava, podepsáno. Moc jsem Vás na Olympijských hrách neviděl u vodních sportů. To je opak toho, co říkáte, pane prezidente. A přitom je to sport, ve kterém jste sám dobrý. Proč jste například kajakářům nepomohl radou, popřípadě zkušenostmi z Vašeho rybníku? To se mi líbí.

Protože to byl kanál s divokou vodou. Na mém rybníku v Novém Veselí žádná divoká voda není.

A teď už zcela vážně zase, pane prezidente. Jedna zlatá. Není to málo?

Ale tak, je to sport. Je to sport, ve kterém často rozhoduje i náhoda. A musíme brát v potaz Coubertinovo heslo, není důležité zvítězit, je důležité se zúčastnit.

Což se třeba paní Sáblíkové nepovedlo, tak se ptám, jestli to necítíte trošku jako křivdu.

Já jsem se tou věcí dosti zabýval a snažil jsem se intervenovat. Bohužel, pravidla jsou pravidla. Nicméně, základní chybu vidím u našeho cyklistického svazu. Mluvil jsem o tom jak s Martinou Sáblíkovou, tak s jejím trenérem. Oba mi říkali, že je cyklistický svaz vůbec nejenže neinformoval o těch dvou kritériích pro účast, ale dokonce, že jim tvrdil, že stačí kritérium jedno jediné, kde Martina byla suverénně nejlepší. A pak se ukázalo, že to byla špatná informace. Já nemám rád amatéry v politice, ve sportu, kdekoli, a jestliže tito amatéři vlastně svojí neschopností zabránili Martině Sáblíkové v účasti, tak si myslím, že by bylo velmi dobře, kdyby byli pro výstrahu ostatním nějakým způsobem postiženi.

Váš osobní názor, pane prezidente, Hingisová podle Vás trefila naši Hlaváčkovou schválně? Víte, o čem mluvím?

Ale vím, o čem mluvíte. A zlomenina nějaké té podočnice, nebo jak se té kosti říká, je samozřejmě nesmírně nepříjemná…

Ale já se ptám na něco jiného, pane prezidente.

Ale já jsem u toho nebyl, dokonce jsem to neviděl ani v televizi, a takovéto laické posuzování, mně to připadá nepřiměřené. Nemám na to názor, nedokážu to posoudit. V každém případě jediný sport, kde nedochází ke zraněním, ale ani k faulům, jsou šachy, a doufám, že šachy se stanou příštím olympijským sportem.

Tak. Pojďme k velevážnému tématu, a to jsou kontroly nově zavedené na Pražském hradě. Považujete to za chybu? To zavedení těch důkladných kontrol? S ohledem na to, co všechno to způsobilo.

Víte, já nemám rád hlupáky typu Ondřeje Neffa, kteří se vyjadřují k věcem, jimž vůbec nerozumí. Teď byla velmi hezká reportáž Českého rozhlasu v přímém přenosu, kdy sama reportérka konstatovala, že ve frontách v průměru čekáte deset minut. Kdyby Ondřej Neff a další totálně neinformovaní lidé věděli, že v zahraničí u kulturních památek často čekáte dvě až tři hodiny, tak by neplácali blbosti.

Já tedy, pane prezidente, na rozdíl od Vás, pana Neffa nemám za hlupáka. A teď se chci zeptat, jestli Vás naštvalo to, co o Vás napsal na svém webu. Ta citace zní přesně takto: "Jeho tvrdošíjnost ve snaze držet roli blba prokázala aféra s neexistujícím článkem Ferdinanda Peroutky." To je to, co Vás naštvalo?

Já si myslím, že buď mluvíme o článku Ferdinanda Peroutky, a pokud si přejete, já o tom velmi rád budu mluvit, anebo mluvíme o kontrolách na Pražském hradě.

Ne. Já se ptám na něco jiného. Já se ptám na toho Neffa.

Spojovat tyto dvě věci mně připadá jako zbytečné. To je bolševický výraz, vy zase bijete černochy. Vzpomínáte si na to, Xavere?

Nevzpomínám.

Ne?

Nevzpomínám, pane prezidente.

Vy zase bijete černochy, to bylo, když byla ještě studená válka a obě strany si vyměňovaly vzájemně kritická stanoviska. Vraťme se k těm kontrolám na Pražském hradě.

Tak, to bych rád.

Podívejte se, lidé, kteří teď proti těmto kontrolám brojí, by byli první, kteří by řvali v okamžiku, kdyby, nedej bůh, k nějakému incidentu došlo. Včetně toho Ondřeje Neffa.

A také někteří bezpečnostní experti tvrdí, že právě fronta nebo nějaká skupina lidí je snadný terč pro teroristy. Tak i toto je přece jeden z argumentů.

My jsme dělali jakousi sondáž názorů těch, kdo tam přicházejí. Pokud jde o ty zahraniční návštěvníky, kteří mají, na rozdíl od některých českých laiků, zkušenost, tak říkali, proboha, my když jdeme v zahraničí, tedy v naší zemi, na návštěvu, co já vím, do Vatikánu například, tak tam opravdu je opevněná pevnost, to stojíte vícehodinové fronty. Takže ti to brali jako naopak pohodovou záležitost, ale celkem všichni návštěvníci říkali, my se teď cítíme v hradním areálu bezpečněji. Nezapomeňte, že součástí hradního areálu je i katedrála. A teroristický útok se samozřejmě nedá vyloučit ani v souvislosti s katedrálou.

Dobře. Tak s tím souvisí, myslím, že tak trošku, posluchačský dotaz od Kamily z Ostravska. Jak se Vás dotknulo rozhodnutí v kauze trenýrky, pane prezidente? Ptá se Kamila.

Já zastávám neměnný názor, že prezidentská vlajka není osobní vlastnictví jakéhokoli prezidenta počínaje Masarykem a konče mnou. Prezidentská vlajka, z toho jste mě zkoušel v prezidentské kampani, jestli si ještě vzpomínáte.

To si pamatujete?

No, samozřejmě, že ano. Protože to bylo zajímavé. Nevěděl jsem, že jeden ze šesti symbolů jsou i barvy, takže jsem uhádl pět ze šesti. Ale prezidentská vlajka je opravdu jeden ze šesti státních symbolů. No a ať jsou ti kominíci rádi, že se to nestalo v Americe, tam by je z té střechy sestřelili.

Budete dělat nějaké další kroky nebo iniciovat v té věci?

Já si myslím, že ne. Pokud jsem správně informován, tak státní zástupkyně se odvolala, takže to půjde k soudu vyšší instance, a ten musí posoudit, zejména díky tomu rozstříhání, zda jde nebo nejde o hanobení státních symbolů. Mimochodem ti lidé přece lhali, protože tvrdili, že tu standartu odvál vítr, a teď se ukázalo, že ji měli celou dobu ve svém držení.

Pane prezidente, čtyři z unesených Čechů v Libanonu požadují po státu odškodnění. Vy jste to označil za nehoráznou drzost. Na jakém základě jste to tak rychle usoudil? Protože, promiňte, my občané předpokládáme, stane-li se nám něco někde po světě, že se český stát o nás postará.

Český stát se postaral, Xavere, a stálo to velké úsilí. Myslím si, že mám právo o tom mluvit, protože únosci se na mě obrátili dopisem. V tom dopise stálo, že je vydají, když my jim vydáme pana Fajáda, což se také nakonec stalo. Probíral jsem to s premiérem, probíral jsem to s ministrem zahraničí. Zasazoval jsem se o to, aby k této výměně došlo, protože mít na svědomí případně pět mrtvých, to pro žádného politika není dobře. Na druhé straně, židé mají krásný výraz „chucpe“. Chucpe, to je něco víc než drzost. Chucpe znamená, že se otcovrah brání před soudem tím, že je sirotek. To je chucpe.

Ano. Dobře, a hodláte se do toho nějak oficiálně ještě vložit?

Ale proboha proč? Já si myslím, a v tom souhlasím i s Milanem Chovancem, že tihle lidé mohou být rádi, že se o ně stát skutečně postaral. Jeli tam naprosto dobrovolně, nikdo je nenutil, a můj názor je, že by naopak měli zaplatit státu za náklady vynaložené na jejich záchranu.

Tak, pojďme k blížícím se krajským a senátním volbám, pane prezidente. Vyjedete ještě někam do krajů třeba podpořit některého z kandidátů?

Ne. Úkolem prezidenta není podpořit žádnou politickou stranu, a tedy ani žádného kandidáta. Já jsem udělal jednu jedinou výjimku, a sice, že v projevu v Lidicích jsem varoval před Dělnickou stranou sociální spravedlnosti jako stranou neonacistickou, což jsem zdůvodnil její podporou Mariana Kotleby na Slovensku. A s touto jedinou výjimkou budu na krajských výjezdech apelovat na co nejvyšší volební účast a budu uvádět drastický příklad, který je extrémní, ale který tu věc objasňuje. Kdyby šel k volbám jeden jediný volič, protože nemáme dolní hranici volební účasti, a hodil do urny lístek s nějakou kandidátkou, lhostejno jakou, tak tahle kandidátka podle daných pravidel dostane sto procent mandátu, jinými slovy, zase je to vyjádřeno bonmotem, stejně jako vůči paní kancléřce, já mám rád bonmoty, kdo nevolí, ten volí, ale neví o tom. Protože všichni ti, kdo nešli k volbám, až na toho jednoho jediného voliče, vlastně zvolili těch sto procent mandátu pro tu jednu jedinou stranu.

Jak si vysvětlujete, pane prezidente, že máme pár týdnů před volbami a je relativně klid? Neprobíhají žádné drsné politické kampaně. A co soudíte o případu falešné tiskové mluvčí na Jižní Moravě? Je to předvolební boj, nebo je to chyba?

Tak zaprvé, ještě si musíte počkat, lidé se vracejí z dovolených, máme před sebou celé září, a myslím si, že ta kampaň trochu zhoustne. A co se týče Vaší otázky, myslím si, že každého hejtmana bychom měli posuzovat podle jeho práce pro kraj, nikoli podle jeho tiskové mluvčí.

Za skandál to nevnímáte, tuto věc?

Pane bože, když někdo ukradne miliardu korun, tak to pokládám za skandál. Ale když má někdo nějakou tiskovou mluvčí, a já o tom opravdu velmi málo vím, jenom z tisku, kterému principiálně nedůvěřuji, tak proč bych se k tomu měl vyjadřovat?

Tak, pojďme k dalším volbám, a to jsou ty prezidentské. Když jsme tady mluvili naposled spolu, pane prezidente, tak jste nevěděl, kdo to je Michal Horáček. Teď už, myslím, v přímém přenosu sledujeme, že pan Horáček spustil svoji předvolební kampaň. Nemáte obavu, že jste teď pozadu za ním? Pro případ, že byste do toho šel znovu?

Tak zaprvé, já až v březnu příštího roku oznámím svoje rozhodnutí, zda budu nebo nebudu kandidovat. Zadruhé, kdybych se rozhodl kandidovat, tak nepůjdu do žádné volební kampaně, protože v mém případě by měli občané, tedy voliči, posuzovat výsledky mé práce v uplynulých pěti letech. Všichni ostatní kandidáti budou samozřejmě říkat, že by to dělali lépe než já, a záleží pouze na voličích, zda jim uvěří.

Dobře, a tady je další posluchačský dotaz, který s tím velmi úzce souvisí. Adam Lukášek se ptá, pane prezidente, od posledního vysílání na Frekvenci 1 už Vás někdo poučil, kdo je to Michal Horáček? Nevěřím tomu, že jste to nevěděl. Píše pan Lukášek.

Víte, tady je tak trochu konkurenční pořad Blesku, kde jsme o tom také mluvili, a já jsem docela upřímně říkal, podívejte se, svět populární hudby není mým světem. To, že mám rád ABBU nebo Beatles, zaprvé vůbec neznamená, že populární hudbě rozumím, a zadruhé, že se o ni zajímám. A když už, tak o krásu melodií, a nikoli o texty. A pan Horáček je textař. No jistě, protože podívejte se, moje angličtina je taková, že jsem schopen komunikovat, ale když poslouchám, ať už Beatles nebo ABBU, tak pokud nedostanu text napsaný, tak to, co zpívají, to si ani nedokážu pořádně přeložit.

Já Vám rozumím, a přesto Vám doporučím za sebe, abyste si alespoň některé texty pana Horáčka poslechl, protože jsou dobré. Ale jdeme dál.

Dobře, jste fanda pana Horáčka, a já Vám to vůbec neberu, ale prezident tady není od toho, aby posuzoval kvalitu textů a jeho pracovní náplň je poněkud jiná.

Dobře, ale na přání moderátora by si mohl poslechnout jednu desku, to uznáte, pane prezidente, ne? Vždyť po Vás nechci moc.

Xavere, jenom kvůli Vám to udělám.

Děkuju, a jdeme na další otázku.

Ale je to ztráta několika minut. Zbytečná ztráta.

Tak, já Vám za to děkuju. Tak, jak hodnotíte kandidáty typu pan Hušák, mám tady poznámku: “rozdat zbraně lidu“, pan Zaremba, výrok „cikáni kradou“, anebo Felix Slováček?

Tak teď už se neptáte na kandidáty na prezidenta, ale ptáte se na kandidáty na senátory. Abychom to odlišili.

Jasně, jedu dál na téma volby. Volby jako volby.

Takže já říkám, že každý, kdo splňuje stanovené například věkové podmínky, má právo kandidovat, ať už na prezidenta, nebo na senátora, a víc ze mě nedostanete.

Umíte si Felixe Slováčka představit v politice? 

Když jsem vstupoval do politiky počátkem devadesátých let, tak tam byla řada obdivuhodných umělců. Já připomínám třeba Rudolfa Hrušínského, ale mám dojem, že většinu umělců to po čase přestalo bavit a že už podruhé nekandidovali.

Dobře. A třeba ten výrok pana Zaremby, cikáni kradou. Říkáte, že z Vás víc nedostanu. Já si myslím, že ano. Je to přijatelné, nebo to není přijatelné? Má takový člověk co dělat v politice?

Generalizace nebo paušalizace je samozřejmě nebezpečná. Ne všichni cikáni kradou. Stejně tak bych mohl říci, bílí kradou, a byla by to taky částečně pravda. Ale když to zobecníte, že všichni kradou, tak je to věcně nesprávná informace.

Pane prezidente, show pana Konvičky, kterou jsme v ulicích Prahy mohli sledovat před pár dny, je to věc, která Vás pobavila, nebo naštvala?

Ani jedno, ani druhé. Já si myslím, že, a tady bych souhlasil s premiérem, že se pan Konvička prokázal jako magor. Já nemám nic proti jeho kritice islámu a do značné míry tuto kritiku sdílím. Ale to, co udělal na Staroměstském náměstí, to je velmi podobné tomu, co udělala ta skupina Sto hoven, všimněte si, jak pečlivě odděluji slova, tím, že se napojila na vysílání České televize a simulovala atomový výbuch nad Krkonošemi. To bylo také šíření poplašné zprávy stejně tak, jako je poplašnou zprávou, že Islámský stát pronikl na Staroměstské náměstí.

Tak, pojďme na posluchačské dotazy. Jarka se ptá úplně stručně. Nějaký pohyb v kauze Kajínek?

Zatím žádný pohyb není. Byl jsem už téměř dohodnutý s paní exministryní Válkovou, že se zváží obnova řízení před jiným než plzeňským soudem. Pokud jde o nového ministra spravedlnosti pana Pelikána, tak podle jeho veřejných vyjádření k tomu není nakloněn.

Dobře. Posluchač Jindřich. Před pár dny jste přijmul ředitele České televize, a to na jeho žádost. O co mu šlo? Můžete prozradit?

Tak, diskutovali jsme samozřejmě o objektivitě nebo neobjektivitě vysílání veřejnoprávní televize. Snažil jsem se uvádět konkrétní příklady, kde se domnívám, že není vyvážené zpravodajství, protože nedává rovnoprávný postoj a prostranství oběma stranám ve sporu, a můj názor, Xavere, je velmi jednoduchý. Lidi mají vlastní rozum. Dejte jim argumenty pro a proti a oni se rozhodnou sami. To, co mě štve na některých komentátorech, kteří myslí a píší spíše žlučí než mozkem, to je právě to, že oni svůj názor považují za nadřazený těm protinázorům. Tohle by televize, ale samozřejmě nejenom televize, dělat neměla.

Ještě něco, kromě tohoto, zajímavého z toho setkání s panem generálním?

Já si myslím, že ne. Bavili jsme se samozřejmě o tom, jak se bude vysílat 28. říjen na Hradě, a s taktem sobě vlastním jsem upozornil pana generálního ředitele, že bych byl opravdu velmi nerad, kdyby se opakovala situace před dvěma lety, kdy tam byla desetiminutová porucha, protože jim nefungovalo příslušné zařízení.

Dokonce se snad říkalo, že by byla možnost, že by se to vysílalo i na jiné televizi, po tomto incidentu. Je to pravda, nebo je to hloupost?

Byly některé televize, které nabídly 28. říjen, ale na druhé straně si myslím, že je to státní svátek, na rozdíl třeba od vánočního poselství, a že státní svátek by měla vysílat veřejnoprávní televize, pokud jí zase nevyhoří přenosový vůz.

Tak, požádám už jenom stručnou odpověď, pane prezidente, na dotaz posluchače Karla Koutného. Myslíte si, že čeští politici si zaslouží tak vysoké platy, jaké mají?

Ale tak, já znám politiky, kteří by měli doplácet. Nicméně na druhé straně...

Třeba kdo, pane prezidente?

... zákon toto stanoví, tento zákon si poslanci a senátoři velmi radostně odhlasovali. Víte, že já sám dávám třetinu svého platu na Klokánky, a dělám dobře, a jestliže ti lidé mají opravdu pocit, že s tím dosavadním platem nevyjdou a že se jim má ještě zvýšit, tak se ptám, za co ty peníze asi tak utrácejí?

A já se tedy ptám ještě jednou, kdo by podle Vás měl doplácet? To by mě bavilo.

Ale tak, podívejte se, aby zase někdo na mě podával žalobu pro urážku na cti, když o daném politikovi řeknu, že by měl ještě doplácet, místo aby ten plat bral, tak to ode mě nechtějte. Myslím si, že každý, kdo sleduje naši politickou scénu, si do toho výroku dokáže dosadit konkrétní jména.

Mně by stačilo jedno jméno.

Chcete-li znát můj osobní subjektivní názor, tak takový pan Laudát z TOP 09 je to jedno jméno, které chcete.

Tak, a teď na závěr poslední dotaz posluchačský a můžeme teď slyšet od prezidenta republiky něco optimistického na závěr. Mám si po vzoru obyvatel Německa dělat také zásoby trvanlivých potravin, čekat na válečný stav?

Určitě ne. Ono mimochodem kromě Německa toto taky dělají Američané. Ti si dokonce budují protiatomové kryty, což je taková hezká záliba. Až je to přejde, tak z těch krytů mohou mít vinný sklípek. Ale nemyslím si, že je nutné se obávat, a myslím si, že i toto je svým způsobem zbytečná a kontraproduktivní poplašná zpráva.

Tak, máme chvíli po půl šesté, pár minut. Dnes je neděle. Co ještě stihnete dneska, pane prezidente?

Vzhledem k tomu, že mě rozhovor s Vámi natolik vyčerpává, tak si stihnu s Vámi dát skleničku vína, až skončíme.

A potom? Spánek, televize, seriál?

Já se většinou v televizi dívám pouze na zprávy. A samozřejmě, že tady v Lánech pracuji. Beru si sem práci, kterou nestihnu vyřídit na Hradě, takže mě pak bude čekat ještě dvojité takzvané čtenářské kolečko, a to kolečko zahrnuje vždy pět konkrétních textů, abych se nenudil tím, že čtu pouze jeden jediný text.

Tak, a já se od této chvíle začínám těšit na další Prezidentský Pressklub. Pane prezidente, doufám, že to bude co nevidět. Mějte se moc hezky, děkujeme za to, že jste nás přijal, a za pár týdnů na Frekvenci 1 opět na shledanou.

Rád jsem Vás viděl a ještě jednou opakuji, kdybyste si vy, Xavere, pozval domů nějakého hosta, neposílejte ho na oběd k Vašim sousedům.

Děkuju. Budu na to pamatovat, pane prezidente. Na shledanou.

Na shledanou.

Miloš Zeman, prezident republiky, Frekvence 1, 28. srpna 2016

zpět na seznam zpráv