Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Prezidentský Pressklub na Frekvenci 1

29. května 2016

Dobrý den, pane prezidente. 

Dobré odpoledne. 

Tak, pojďme začít od protikuřáckého zákona, který neprošel Poslaneckou sněmovnou. Je to podle Vás jako kuřáka sladká píseň?

Tak já jsem řekl, že jsem na to reagoval sladkým úsměvem.

Ano.

Ale v každém případě platí moje předchozí prohlášení, že právě proto, že jsem kuřák, tak nemám právo tento zákon vetovat, protože bych byl v konfliktu zájmů, i když ho pokládám za nesmyslný. Podívejte se, Xavere, téměř v každé hospodě jsou dvě místnosti. Jedna kuřácká a druhá nekuřácká. Buďme tolerantní a liberální, nechme kuřáky a nekuřáky chodit tam, kam chtějí a nemluvte majitelům těchto hospod do toho, jestli mají mít úplně nekuřáckou hospodu, nebo ne.

To máte, pane prezidente, pravdu, na druhou stranu celá ta záležitost rozpohybovala politickou scénu. Co říkáte na ty tanečky okolo protikuřáckého zákona? Může to nakonec způsobit třeba pád koalice?

Určitě ne. Nerad bych se mýlil, protože každá prognóza, která nevyjde, je připsána na můj účet. Každá prognóza, která vyjde, je zapomenuta médii, ale myslím si, že zaprvé, ten zákon, aniž bych ho chtěl podceňovat, nepatří mezi ty úplně dominantní zákony současné vládní koalice. No a zadruhé, příští rok máme parlamentní volby. Proboha, kdo by rozbíjel vládu, když si může počkat rok a jaká bude vůle občanů, taková bude budoucí vláda.

Když jsme, pane prezidente, u těch zákonů, tak jihočeský hejtman pan Zimola v rámci možnosti zákonodárné iniciativy krajů podal zákon, který má umožnit zdanění církevních restitucí nebo návrh k tomu, aby byl zákon projednán. Co si o tomto myslíte? Za prvé, má šanci to projít? A ten zákon sám o sobě, přijde Vám jako dobrý nápad?

Víte, když jsem to slyšel z médií, tak jsem si říkal, co bylo impulsem k podání tohoto zákona. A impulsem byly stovky žalob katolické církve na vydání majetku krajů a obcí, přičemž podle restitučního zákona, který platí, kraje ani obce nejsou takzvané povinné osoby, to znamená, že nemají nic vydávat. A právě to, že nic nevydávají, je dáno druhou částí tohoto zákona, to znamená nikoliv naturální, ale finanční restituce. Dobře víte, Xavere, že každá akce vyvolává protiakci, takže já tento návrh pokládám za protiakci proti těmto žalobám, protože ty žaloby svým způsobem zpochybňují vlastnické právo krajů a obcí. A dal bych jako pozitivní příklad rozumného řešení těchto sporů právě moji dohodu s kardinálem Dominikem Dukou, kde jsme to podepsali na Hradě a kde se podařilo ten problém vyřešit. Církev, jak známo, stáhla své restituční žaloby, a i když to narazilo na odpor několika představitelů katolické církve, konkrétně kardinála Vlka, vždycky proti kompromisu někdo protestuje, tak si myslím, že je to dobrý příklad, jak se lze dohodnout, když se dohodnout ovšem chce.

Dobře. Tak když jsme u zákonů, tak je tady první posluchačský dotaz od posluchačky Františky, která se ptá: "Neskutečně mě naštvalo, pane prezidente, jak nakonec dopadl zákon o inkluzi. Neříkejte, že se Vás to nedotklo. Uzavřená kapitola?" Otazník, píše posluchačka.

Zákon o inkluzi má dvě fáze. Ta první, to je předchozí zákon, paragraf 16, který o inkluzi mluví. A protože v tom zákoně byla řada dalších a užitečných paragrafů, tak jsem ho nevetoval. Školský zákon jsem vetoval mimo jiné i proto, že mě o to požádal Svaz měst a obcí a já jsem jeho argumenty shledal jako pádné. Každý z nás žije v nějakém městě nebo obci, takže tento názor je potřeba respektovat, a doufal jsem, že v tomto vetovaném zákoně se v jeho nové formě objeví i takzvané odkládací usnesení, to jest, že inkluze se odkládá o 2 roky, a že se mezitím na nějaké experimentální škole projeví a ověří, jak ta inkluze bude vypadat.

Já jsem si velmi, velmi pečlivě pročetl všechny materiály Ministerstva školství o inkluzi, a protože nemáme příliš mnoho času, tak Vám řeknu pouze jeden bod. Ten materiál předpokládá, že inkludovaný žák, tedy mentálně postižený žák, bude od ostatních žáků v normální třídě oddělen paravánem. Opakuji paravánem. A za tím paravánem s ním bude sedět jeho asistent. Mimochodem asistent, který nemá žádné speciální pedagogické vzdělání. Tak pokud někteří zastánci inkluze zastávali názor, že inkluze je socializací mentálně postižených, tak paraván rozhodně není nástrojem socializace.

Pane prezidente, migrační krize, pojďme na to třeba jenom v bodech. Stále větší počet zadržených migrantů, o čem to podle Vás svědčí?

Záleží na tom, kde ten počet zadržených počítáte. U nás to není tak dramatické. Já dostávám pravidelné týdenní zprávy z Ministerstva vnitra, dá se říci, že v posledních týdnech ten počet vzrostl z 10 na 50 týdně, což stále ještě není nějaké dramatické číslo, protože pašeráci lidí teď museli čelit uzavření balkánské cesty, to znamená, našli si cestu přes Itálii směrem na Rakousko, přes Brennerský průsmyk. Pak jsem viděl mapy, že chtějí obejít přes Rumunsko tu balkánskou trasu. Pak je tam šílený nápad obejít ji přes Ukrajinu, což vypadá jako dálkový pochod, ale myslím si, že hlavní trasa teď povede jednak přes Itálii, a protože není rozumná naděje na uzavření dohody mezi Evropskou unií a Tureckem, tak jsou dvě varianty. Jestliže tato dohoda nebude uzavřena, tak Turecko do Evropy pustí 2,5 milionu migrantů. Pokud dohoda bude uzavřena, a ta zahrnuje bezvízový styk, tak z Turecka přijede několik milionů Turků a Kurdů, protože nebudou mít víza. No a s nimi samozřejmě přijede těch 2,5 milionů migrantů.

Dobře. A včera jsem opět někde četl, pane prezidente, na internetu, že právě migrační krize ukázala v plné nahotě ono selhání politických elit. S tím souhlasíte nebo je to ...

Naprosto. Já jsem mnohokrát kritizoval vedení Evropské unie a do jisté míry i váhavost části, zdůrazňuji, jenom části české Vlády k migrační krizi. Víte, že z uniknuvších e-mailů to vypadá, že někteří poradci pana premiéra ho přemlouvali, aby vyhověl požadavkům Evropské unie na kvóty, ale mezitím se ukázalo, že nálada v Evropské unii se mění a proti kvótám roste odpor, který už není omezen pouze na hranice Visegrádu? Ale souhlasím s Vámi v tom, že je to selhání vedení Evropské unie. Já podporuji myšlenku evropské pohraniční stráže a pouze jsem kritizoval to, že tato stráž má mít pouze 1500 osob, přičemž podle veřejných agenturních zpráv jenom v Libyi je připraveno k migraci, tedy k exodu, 800 tisíc osob.

Dobře. Pane prezidente, požádám teď o stručnou odpověď, migrační krize jako taková, může to být téma při podzimních krajských a senátních volbách, jako byly třeba kdysi regulační poplatky ve zdravotnictví, a kdo by z takového tématu na té české politické scéně mohl nejvíc vytěžit?

Tak zaprvé, podle mých rozhovorů s občany, a já sám toto téma nevyvolávám, migrační krize naše občany znepokojuje, protože prakticky všichni mají televizory a na těch televizorech se mohou dovědět, jak to vypadá v sousedních zemích, a bojí se, a to je oprávněný strach a obava, že totéž může být i v České republice, takže tématem voleb to určitě bude. Já se chystám v Lidicích vystoupit a varovat před těmi, kdo migrační krize zneužívají a kdo do naší společnosti zanášejí neonacismus, protože pro demokratické strany je migrační krize bezesporu důležité téma a já sám patřím k těm, kdo mají velmi razantní názor nepouštět sem ilegální migranty, a nejsem v tom sám. Ale je jedna neonacistická strana v České republice, a tu pojmenuji při svém projevu v Lidicích, která migrační krize zneužívá ve svůj prospěch a současně podporuje neonacistické tendence ne jenom u nás, ale například na Slovensku, tím mám na mysli Kotlebovu stranu. A teď mně dovolte, Xavere, jednu poznámku. Já sám jsem ji označil za fašistickou, ale ve skutečnosti je to neonacistická strana, protože fašismus je specifický italský fenomén, a my jsme si zvykli z doby komunistického režimu, protože ten neměl rád ten termín nacionální socialismus, takže používal termín fašismus. A my všichni, fascinováni touto tradicí, mluvíme o fašismu, místo abychom mluvili o neonacismu.

Mimochodem, když jsme u toho, jak si vysvětlujete ty stoupající preference některých politických stran, které mnohá média označují za extremistické? Myslím ty strany.

Já o žádných takových preferencích nevím a právě tím projevem v Lidicích se snažím svým drobným přínosem zabránit tomu, aby ty preference rostly. A pokud máte na mysli třeba hnutí ANO, tak to rozhodně není extremistické, a že se vyslovuje ústy Andreje Babiše proti migraci, je mně sympatické. Přál bych si, aby stejně tak razantní byla i sociální demokracie, z jejichž ministrů to zatím říká pouze Milan Chovanec, a naopak jeho opakem je Jiří Dienstbier.

Pane prezidente, co kdybychom další sadu otázek začali takovou malou debatou o umění, jste pro?

Jsem samozřejmě pro.

Tak mi řekněte, která píseň Michala Horáčka je pro Vás nejoblíbenější? Znáte-li nějakou.

Víte, když mně řekli, že Milan Horáček chce kandidovat nebo Michal Horáček ...

Michal, pan Michal Horáček.

... chce kandidovat na prezidenta, tak jsem se svých spolupracovníků především zeptal, kdo to je. Pak jsem se dozvěděl, že je to textař, že je to snad bývalý majitel sázkové kanceláře Fortuna  a miliardář. Pak jsem se zeptal, jakou má praxi v politice, a dověděl jsem se, že spolu s panem Bursíkem zakládali jakousi liberálně-ekologickou stranu, která se jmenuje LES. Ta strana má prakticky nulové preference. Takže to je všechno, co o panu Horáčkovi vím. Každý má právo, pokud je starší 40 let, kandidovat na prezidenta. A žádné jeho písně neznám.

Ani S cizí ženou v cizím pokoji a řadu dalších?

Ne. Cizí ženu v cizím pokoji nemám, mám ve svém pokoji vlastní ženu a úplně mně to stačí.

Máte svoji, ano, dobře. A jak hodnotíte vyjádření právě pana Michala Horáčka ve smyslu, že je dost možné, že Miloš Zeman kandidovat vůbec nebude? Co o tom ví?

V každém případě si bude muset počkat na březen 2017, kdy své rozhodnutí oznámím.

Vypadá to, že se šikuje poměrně silná koalice, která má za cíl nezvolení Miloše Zemana příštím prezidentem. Já třeba připomenu tady Kroměřížskou výzvu, cítíte z toho, pane prezidente, že jedním z lidí, kteří se Vám mohou postavit v té prezidentské volbě, může být třeba Michael Kocáb?

Ale tak ten snad nekandiduje.

No zatím ne.

Ono se vyrojilo už teď mnoho kandidátů z pravice a v jednom případě i z levice. Někteří z nich jsou lidé, kteří měli v politice úspěch, připomenul bych pro stručnost jenom Jaroslava Kuberu, který je úspěšným několikanásobným primátorem Teplic. Na levici je to Zdeněk Škromach, ministr, bývalý ministr práce a sociálních věcí a nyní místopředseda Senátu. A víte, já mám pouze dojem, a teď mnoho lidí naštvu následující větou, že skutečný kandidát na prezidenta by se neměl spojovat s pouťovým cirkusem, jakou jsou například Evropské hodnoty vedené pornohercem Jakubem Jandou, anebo jako je ta Kroměřížská výzva, která Michalovi Kocábovi asi přidělala vrásky na čele, protože, jak jsem v monitoru četl, tak si z toho dělali legraci jak pravicoví, tak levicoví komentátoři. Xavere, ten, kdo chce kandidovat na prezidenta, musí vstát a říci, jsem připraven, mám ten a ten program a argumentem pro věrohodnost tohoto programu je to, co jsem až dosud v politice, zdůrazňuji v politice, dokázal. Jedině takový člověk má šanci v prezidentské volbě vyhrát.

Tak, další téma - krajské volby. Pane prezidente, blíží se velmi rychle, vypadá to, že o hejtmany se podělí sociální demokracie a hnutí ANO, tedy alespoň podle průzkumů, a očekáváte Vy, pane prezidente, nějakou zásadní změnu?

Ani ne. Já jsem dokonce říkal při různých setkáních, nedůvěřujte tomu, že diskuze mezi hnutím ANO a sociální demokracií se rozhodne v krajských volbách, protože tam budou volit lidé ani ne tak podle stranických preferencí, jako podle toho, jestli jsou nebo nejsou spokojeni s existujícími hejtmany. Ten spor mezi oběma nejsilnějšími politickými partnery, zatím partnery, se rozhodne až v parlamentních volbách za rok.

Tak a teď, pane prezidente, do jaké míry se domníváte, že mohou právě krajské volby ovlivnit například dozvuky takzvané slavné lánské schůzky?

Ale to vůbec ne. Tak zaprvé, lánská schůzka je zástěrkou pro ty lidi, kteří podporovali předsedu sociální demokracie Bohuslava Sobotku. Ve skutečnosti předsednictvo tenkrát v poměru hlasů 20:13 vyzvalo Bohuslava Sobotku k rezignaci, a to nemělo s lánskou schůzkou nic společného. Nejenom proto, že u mě v Lánech nebylo 20 lidí, ale také proto, že jsme o jednání předsednictva vůbec nejednali a já sám jsem o něm ani nebyl informován. Že si přišli někteří lidé včetně Michala Haška a dalších postěžovat na vedení sociální demokracie, to je pravda, a já jsem jim tehdy říkal, víte, v politice máte jediné tvrdé kritérium, a to jsou výsledky voleb. Nic jiného.

Právě Michal Hašek, kterého jste zmínil, byl včera hostem Pressklubu u nás na Frekvenci 1 a prohlásil, pane prezidente, mimo jiné, že se za lánskou schůzku nestydí, že jenom držel slovo a na Vaši adresu řekl, že vnímá Váš nadhled a že se poté stal Vaším nehonorovaným poradcem. Sedí to všechno?

Je nehonorovaným poradcem pro regionální problematiku, protože je předseda Asociace krajů, to zaprvé. Zadruhé, za lánskou schůzku není důvod se stydět, ale chtěl bych na vzdálenost, na dálku, Michalovi vzkázat, i když tvrdí, že to slíbil jednomu ze svých spolupracovníků, neměl v televizi říkat nepravdu a měl prostě říkat, že lánská schůzka proběhla, protože on sám o její konání požádal. To by byla poctivá hra.

Dobře, ale na druhou stranu, domníváte se, že vzhledem k tomu, že on je nejpopulárnějším hejtmanem, že se za tu dobu dostatečně rehabilitoval, aby se opět mohl stát hejtmanem, popřípadě šéfem všech našich hejtmanů?

Já si myslím, že ano. Michal Hašek určitě odvedl obrovskou práci v Jihomoravském kraji. Já jsem tam několikrát byl, té práce si vážím, a kromě toho to, že se trvale udržuje na prvním místě v žebříčku nejpopulárnějších hejtmanů. Kdyby to byl, Xavere, nahodilý výkyv, no tak mávneme rukou, ale když je to trvalé, tak je vidět, že si ho lidé váží, a že si ho znovu přejí jako hejtmana Jihomoravského kraje.

Tak, pane prezidente, brzy se Vám dostane na stůl zákon k podpisu o rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob. Podle Sdružení pro internetový rozvoj může dojít k takzvané neúnosné cenzuře internetu a některých médií. Na vysvětlenou, dřív takové věci rozhodoval soud, teď bude takovou věc podle tohoto rozšíření zákona rozhodovat ministerský úředník. Co si o tomto myslíte? Že může dojít tedy k cenzuře internetu a médií, a že to, promiňte, může skončit až tím, že některá média vlastně skončí.

Protože já občas sleduji internet, tak bych si přál místo cenzury jedno jediné, a to je, aby všichni, kdo diskutují na internetu, označili svoje jméno a neskrývali se za různými přezdívkami, protože anonym je v podstatě zbabělec. Anonym, když Vám napíše dopis, tak je  třeba hodit ho do koše. A to ovšem není cenzura, to je pouze transparentnost. Pokud jde o ten zákon, prosím Vás, ten zákon vůbec není ve své podstatě o internetové cenzuře. Ten zákon je o tom, a k tomu směřují i některé pozměňovací návrhy, abyste se vyvinil z trestní odpovědnosti právnických osob tím, že firma má etický kodex, a když má etický kodex, tak už splnila svoji povinnost a není trestně právně odpovědná. Já nechci nikoho pomlouvat, jenom bych rád připomenul, že pro jednu významnou firmu v České republice zpracoval trestní kodex pan Ivo Rittig.

Dobře. Ale ještě k tomu teda drobnost, pane prezidente, ta skutečnost sama o sobě, že o věci, ve které dříve rozhodoval soud, teď bude rozhodovat úředník na ministerstvu, to samo o sobě Vám přijde v pořádku?

Ale o čem bude rozhodovat?

O tom, jestli byl porušen ten zákon o trestní odpovědnosti právnických osob třeba.

Ale samozřejmě, že o jakékoliv trestní odpovědnosti rozhoduje například v případě fyzických osob úředník na policii, úředník na státním zastupitelství, úředník na ministerstvu spravedlnosti, co je na tom nového? Vy si pletete první a poslední fázi. Tu poslední fázi samozřejmě rozhoduje soud, ale na začátku, to znamená při iniciaci celého procesu, může klidně rozhodovat úředník. To už je teď v celé řadě jiných trestných kauz.

Tak, pane prezidente, jdeme na dotazy našich posluchačů, které k nám přicházely na naše internetové stránky Frekvence1.cz. Předem se ptám, jestli snesete úplně každou otázku, protože je jich tady několik velmi ostrých.

Panebože, já už jsem dvacet pět let v politice a nemyslím si, že by mě zahubily jakkoliv ostré otázky.

Tak, začneme od těch mírnějších. Sledoval jste světový šampionát v hokeji? Co říkáte na výsledek? Ptá se Ivana.

Tak, když se mě ptali, jak ten šampionát dopadne, tak jsem říkal, že jako prognostik, který se nikdy nemýlí, odpovídám, že zcela určitě se stoprocentní pravděpodobností vyhraje ten nejlepší. A prognóza mně opět vyšla.

Dobře. Posluchač podepsaný JP se ptá: "Pane Zemane, máte už v hlavě nějaká jména, kterým hodláte udělit nějaká státní vyznamenání? Děkuji a zdravím z Pardubic. Máte mojí podporu."

Ano, mám jména a samozřejmě čekám, až mně obě komory Parlamentu pošlou i svoje návrhy, kterým jsem v mnoha případech minulý rok také vyhověl, nicméně řídím se dvěma jasnými kritérii. Ten člověk musí mít za sebou celoživotní dílo, to je kritérium číslo jedna a kritérium nejpodstatnější. Kritérium číslo dva, měl by být veřejně známý. Já při svých návštěvách v krajích říkám hejtmanům, já nemůžu vyznamenat stovky lidí, i když bych rád, a jsou už někteří hejtmani, kteří mají takzvanou Cenu hejtmana a ta Cena hejtmana je v podstatě analogie vyznamenání, které dávám já, na krajské úrovni.

Dobře. Posluchač, který je podepsaný jako zasvěcený posluchač Boris: "V politických kuloárech se říká, že do roka a do dne svedou pánové Sobotka a Chovanec boj o předsedu sociální demokracie. Na kterého z nich byste si, pane prezidente, v této chvíli vsadil? Popřípadě vidíte tam ještě jiného lídra?" Ptá se Boris.

No tak já nemám právo ani chuť zasahovat do vnitřních záležitostí sociální demokracie. Chtěl bych jenom poznamenat, že v každé demokratické, zdůrazňuji demokratické straně, bývá naprosto běžnou věcí souboj mezi několika lídry této strany, a že tento souboj samozřejmě vyhrává ten, kdo může svému oponentovi prokázat evidentní volební neúspěch.

Oba dva si tam umíte představit? Myslím oba dva jmenované.

Ale já nejsem na rozdíl od minulosti předseda sociální demokracie, nicméně moje představivost je téměř stoprocentně široká, takže já si umím představit tyto dva a možná i některé jiné.

Posluchač Miki Nekuda se ptá: "Jak Vy osobně si představujete možného protikandidáta v dalších prezidentských volbách, kterého mnozí označují jako Antizemana? Jak takový Antizeman vypadá?" Ptá se pan Nekuda.

Já bych odpověděl velice jednoduše. Každý kandidát, který založí svoji kandidaturu na tom, že je anti a vůbec nebude záležet na tom, jestli Antizeman nebo antikdokoli jiný, je předem odsouzený k porážce, protože je tak ubohý chudák, že nemá pozitivní program, což je pro jakéhokoliv kandidáta na jakoukoliv politickou funkci důležité. A protože se musí vymezovat proti a nikoli pro. To dělá Miroslav Kalousek, ten je proti Zemanovi, ten je proti Babišovi, předpokládám, že i proti Sobotkovi, ale není pro. A taková osoba je podle mého názoru spíše trapná.

Tak, další posluchačský dotaz doputoval z Uherského Hradiště, ptá se Tomáš: "Uznávám Vás jako prezidenta a jsem si vědom, že otázka je brutálně nezdvořilá," píše Tomáš, "hledal jsem na internetu, zda jste podobný dotaz už někdy dostal a zda jste na něj odpověděl. Nenašel jsem to. Jste ochoten říct, pane prezidente, veřejnosti, kolik máte peněz na svém osobním účtu?"

Ale ano, přibližně 10 milionů korun a jsou to celoživotní úspory od začátku dospělosti, kdy jsem si začal ukládat na vkladní knížku, až do současné doby, kde se mně tam kumulujou prostředky z platu prezidenta, přičemž podotýkám, že třetinu tohoto platu dávám na Fond ohrožených dětí.

„Pojedete se podívat na některý ze zápasů fotbalového Eura?“ Ptá se tady posluchačka Petra.

Ne, ale pojedu na pozvání předsedy Mezinárodního olympijského výboru a našeho olympijského výboru na olympijské hry do Brazílie a nebojím se, že mě tam štípne nějaký mediálně zveličený komár.

Dobře. Jana Malá se ptá: "David Koller nedávno v nějakém rozhovoru prohlásil, že máte, pane prezidente, textařský talent, který prokazujete údajně svými bonmoty. Neuvažujete o tom, že byste napsal nějakou píseň?" Doufám, že nemyslí labutí.

Každý z nás má dodržovat pravidlo, ševče, drž se svého kopyta. Pana Davida Kollera mohu ujistit, že nebudu zasahovat do jeho profese.

Dobře. Dotaz od Magdy z Brna: "Dobrý den, pane prezidente, v médiích proběhla zpráva o tom, že prezident Zeman bude jednat s ministrem Pelikánem v dubnu a budou hovořit o kauze Jiřího Kajínka. Jak to prosím dopadlo? Díky za odpověď a pěkný den."

S ministrem Pelikánem jsem o kauze Jiřího Kajínka nejednal, a to ani v dubnu, ani v jakýkoliv jiný měsíc, takže nevěřte médiím, která Vám tuto informaci přinesla.

Tak na úplný závěr, pane prezidente, jak budou vypadat Vaše letošní prázdniny, dovolená?

Jako obvykle. Pokud chce někdo do Dubaje nebo do Karibiku nebo do Itálie, Monte Argentario, nebo jak se to jmenuje, ať si tam jede. Já si spokojeně jedu na Vysočinu, spokojeně si vstoupím do člun, nafukovacího, kterému říkám moje jachta, budu se radovat společně se svými přáteli, které jsem rok neviděl. Bohužel jeden z nich nedávno zemřel, ale to nás čeká koneckonců všechny, a vypadá to tak, že strávím na Vysočině 5 dnů dovolené, protože pak musím jet na summit NATO do Varšavy a pak musím jet do ASEM, to je společenství Asie-Evropa, do Mongolska, a až se vrátím z Mongolska, tak snad se mně podaří získat ještě několik málo dalších dnů, abych si projel Vysočinu a zavzpomínal na ty krásné časy, když jsem tam byl a kdy mně tam bylo dobře.

Pane prezidente, na úplný závěr mně teda dovolte jednu osobní otázku. Když jste tady zmínil ten člun, Vy máte na účtu 10 milionů, proč si nekoupíte pořádnou loď, ale nafukovací člun?

Panebože, já zaprvé těch 10 milionů budu potřebovat pro to, aby moje žena měla nějaký domeček se zahrádkou, kde bude moci venčit svého psa. Mně osobně bohatě stačí dvě místnosti na tvrzi na Vysočině, takže z toho vyplývá, že nevidím důvod, proč bych zbytečně investoval do věcí, které nepotřebuji. Ten člun, i když jsem teď dostal hezkou lodičku, tak ten člun je výhodný v tom, že v něm můžete ležet. A víte, jaká je to pohoda, když ležíte jenom tak, pomalu veslujete a kocháte se? „Pane doktore, zase jste se kochal.“ Takže možná, že tam Kalousek přijede, bude mít špendlík v ruce a ten člun mi propíchne.

Pane prezidente, víc se do našeho dnešního prezidentského Press klubu nevleze. Děkujeme za to, že jste nás přijal tady v Lánech a já říkám za sebe i za všechny posluchače Frekvence 1, že už teď se těšíme na příště. Mějte se moc hezky.

Já se těším také a mohu slíbit, že žádnou sebeostřejší otázku nenechávám bez odpovědi.

Jsme za to vděční. Mějte se moc hezky a na shledanou.

Na shledanou.


Miloš Zeman, prezident republiky, 29. května 2016, Frekvence 1

zpět na seznam zpráv