Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Rossijskaju gazetu

23. května 2016

Tak mi dovolte položit Vám první závažný dotaz, který se týká i mě samotného, i budoucích perspektiv vztahů mezi Českou republikou a Ruskem. Nemyslíte si, že průběh odebrání tiskové akreditace mně a mému kolegovi z ruské tiskové agentury je práce, nebo dalo by se říci provokace, určitých sil, které chtějí zhoršit vztahy mezi oběma zeměmi a vyvolat vlnu nedůvěry?

Nevím, proč tajné služby říkají, že představujete nebezpečí pro Českou republiku. Slyšel jsem, že jste se prý setkali s lidmi, kteří jsou podle jejich názoru podezřelí. Ale já se také setkávám s "podezřelými lidmi". Je to součást mé práce, a samozřejmě také práce jakéhokoliv novináře. V tuto chvíli jsem Vám jako novináři partnerem. Vůbec mne nezajímá, zda máte akreditaci nebo ne. Důležité je, že jste tady, a že spolu mluvíme.

Dobře, budu to tedy považovat za pozitivní. Ale dovolte mi, abych v tématu trochu pokračoval. Řekněte mi, zda se Moskva prostřednictvím svých tajných pák opravdu snaží manipulovat české politiky. Opravdu Moskva, tak jak téměř každodenně uvádějí místní média, vymývá mozky českým občanům? Za dobu dvou let, kdy tu žiji, jsem, upřímně řečeno, nic takového neviděl. Ale možná prezident ví více.

Mohu mluvit jen za sebe. Mnou nikdo nemanipuluje. Ani Moskva, ani Washington. Mohu říci, že manipuluji pouze sám sebou. A někdy jsem ještě manipulován svou ženou, ale to neplatí pro politické otázky.

Opakovaně jste poukázal na zjevné škody plynoucí ze sankcí, a to pro Českou republiku i Evropu jako celek. Mluvil jste o tom, že ve vztazích mezi západem a Ruskem by měla být upřednostněna obchodní a hospodářská spolupráce spíše než politická konfrontace. Nicméně tato konfrontace pokračuje. Vidíte světlo na konci tunelu? Je pravda, že západ bude vždy hledat záminku, aby mohl tlačit na Rusko?

Někteří politici, jako je například francouzský ministr hospodářství Emmanuel Macron, uvádějí, že sankce budou zrušeny v polovině letošního roku. Jiní udávají termín konec roku. Osobně jsem proti sankcím obecně. Podívejte se, jak Američané drželi 50 let pod sankcemi Kubu. A co z toho? Takové akce nepomáhají rozvoji vzájemných vztahů, ničí důvěru. Existuje termín "win-win strategie", tj. dvojité vítězství. Politiku sankcí bych nazval "lost-lost strategií", dvojitou ztrátou.

Tvrději než ostatní představitelé EU mluvíte o nebezpečí radikálního islámu a potřebě tvrdé odpovědi na všechny projevy extremismu. To je pro mě trochu zvláštní, protože právě Česká republika je v tomto smyslu zcela bezpečná země. Nejsou v ní extremistické organizace, nebyly útoky. Co Vás k takové rétorice vede?

Co mě vede? Nejsem slepý. Vidím, co se děje v Belgii, Francii, Německu, co se děje v dalších sousedních zemích v souvislosti s přílivem přistěhovalců z Blízkého východu a severní Afriky. Jedná se o zcela jinou kulturu, která je neslučitelná s našimi evropskými hodnotami. Vezměte si jen jeden příklad, a to zacházení s ženami. Evropa je založena na úplné rovnosti pohlaví. A naši nezvaní hosté? Mohl bych uvést stovky dalších příkladů, ale pak by náš rozhovor trval několik hodin.

Střední Evropa zaujala poněkud odlišný postoj ve vztahu k migrantům než, řekněme, Berlín či Paříž. V Bruselu se hodně diskutovalo, ale přijalo jen málo konkrétních opatření. Co by se mohlo a mělo udělat, aby se tento problém řešil? A co si myslíte o kvótách pro uprchlíky, které prosazuje EU?

Je pravda, že nejen Česká republika, ale také Polsko, Maďarsko, Slovensko a, zdá se, i Rumunsko zaujímají odlišný postoj. Některé západoevropské země váhají. A co bychom měli dělat? Nejdůležitější je uzavření vnějších hranic EU. Nechápu, proč například Itálie a Řecko nedělají žádná opatření ke kontrole své hranice.

Možná, že na to nemají dostatečné prostředky?

Formálně ano. Ale každý z 28 členských států EU má své vlastní ozbrojené síly. Proč nevytvoříme společný desetitisícový vojenský kontingent, kterému bychom svěřili tento úkol? Druhá věc, kterou je nutné udělat, je vyhostit takzvané "ekonomické migranty", tedy lidi, kteří nejsou uprchlíky v přesném slova smyslu. Potíž je v tom, že EU není zvyklá na krize a není schopna na ně rychle reagovat. Nelegální migrace, to je velká krize, možná nejdůležitější zkouška pro EU v celé její historii.

Pokud jde o Vaši otázku o kvótách, zdá se, že tento projekt už zahynul. Nikdo o něm nemluví. Ale namísto kvót přišel další bláznivý nápad, takzvané kompenzace. Pokud některá země nepřijme migranty, bude muset zaplatit. Domnívám se, že tento plán také zkrachuje, i kdyby jen proto, že téměř všichni migranti se snaží zůstat v Německu, kde jim nabízí programy sociální pomoci. Mimochodem, pracovat jich chce jen málo z nich.

Na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause, který byl považován za "euroskeptika", jste Vy vždy důsledně podporoval myšlenku Evropské unie. I já tento projekt považuji za životaschopný. Pozitiva EU jsou zřejmá. Co ale podle Vašeho názoru nefunguje? Co se musí změnit?

Jedním ze základních principů Evropské unie je zásada subsidiarity. Podle mého názoru se Evropská komise někdy chová v rozporu s touto zásadou, protože otevřeně zasahuje do vnitřních záležitostí členských států EU. A tato intervence nikomu neprospívá. Vedení EU by se mělo zaměřit na základní otázky, jako je společná zahraniční politika, strategická obrana či společné řešení naléhavých sociálních a ekonomických problémů.

Když mluvíte o intervencích, myslíte tím ekonomiku?

Nejen ji. Jsou například některá technická specifika, která jsou v kompetenci jednotlivých států. Existují kulturní a národní charakteristiky. Já jsem proti totální unifikaci. Podle mého názoru je jednou z hlavních hodnot sjednocené Evropy právě diverzifikace. Na jedné straně máme různost kultur, na druhé jejich spolupráci na vyšší úrovni.

Když se rozpadl Sovětský svaz a komunismus se zhroutil, mnoho lidí včetně mě myslelo, že od teď budeme žít bez válek, konfliktů a konfrontace. Skutečnost však byla jiná. Svět je opět na pokraji "studené války". Znamená to, že základem konfrontace nejsou ideologické důvody? Že je náš svět odsouzen k válce?

Válka je již v plném proudu, a není "studená", jak říkáte, ale skutečně "horká". Je to bitva s Islámským státem. Vede se s použitím moderních zbraní včetně dronů, vesmírné špionáže atd. A rozsah této války před našima očima nabývá, proto spolu s Islámským státem se na frontu derou další extremistické organizace, jako je například Boko Haram a další. Řekl bych, že se jedná o náboženskou válku. Něco podobného se stalo v Evropě ve středověku, kdy došlo ke střetu mezi katolíky a protestanty. Nyní je to konfrontace militantního islámu se zbytkem světa.

Pak je tedy nutné připomenout, že jste začal svou vědeckou kariéru jako futurolog. A komu jinému než Vám adresovat otázku, jak bude vypadat náš svět, řekněme, za 20 let?

Věřím v pokrok. Ten není lineární. A vůbec, mluvit o něm je obtížné. Životní úroveň se však zvýší. Objeví se nové technologie, zvýší se produktivita práce. Ale napětí mezi jednotlivými státy zůstane na podobné úrovni. Na druhou stranu se domnívám, že 20 let by mělo stačit k porážce mezinárodního terorismu.

Jak byste okomentoval plány na rozmístění prvků amerického systému protiraketové obrany ve východní Evropě?

Dříve, když Američané hovořili o systému protiraketové obrany, argumentovali, že jej budují v reakci na hrozbu přicházející z Íránu. Možná to tak bylo. Ale teď, po zrušení sankcí proti Íránu, si nejsem zcela jist, že je tento raketový štít v Evropě zapotřebí. Ano, Íránci samozřejmě vlastní balistické rakety a nikdo neví, zda nemají i jaderné zbraně. Ale teď tady takový štít není potřeba.

Hodně děláte pro rozvoj ekonomických vztahů České republiky s neevropskými a neatlantickými zeměmi. Nedávno jste v Praze hostil čínského prezidenta. Jde o čistý pragmatismus a touhu vstoupit na perspektivní trhy, nebo spíše část Vaší geopolitické strategie?

V reakci na to mohu jen zopakovat tezi Charlese de Gaulla, politickou strategii ve všech směrech. Asi tak.

Jsou dveře do Vašeho sídla pro amerického velvyslance v Praze stále zavřeny?

Ano, jsou stále zavřeny, a Vy víte, proč.

Kdo by nevěděl? Shapiro Vám loni doporučil nejezdit do Moskvy na oslavy 70. výročí vítězství nad fašismem. Považoval jste to za nepřípustné. To opravdu stále nemá žádnou šanci?

Proč by neměl? Jako turista má možnost Pražský hrad kdykoliv navštívit.

Jste velmi populární, a to nejen v České republice, ale také v Rusku. Lidem se líbí Vaše nezávislost, úsudek a činy bez ohledu na Brusel či Berlín. To ale na druhé straně způsobuje prudkou kritiku ze strany Vašich politických soupeřů. Co Vám pomáhá zůstat silným?

Pokud vezmeme některé mé oponenty, zdůrazňuji, pouze některé, pomáhá mi jednoduše přehlížení. V jiných případech se nevyhýbám diskuzi o nejnaléhavějších problémech. Výměna argumentů, to mi pomáhá.

Kniha, kterou jste napsal, se nazývá "Jak jsem se mýlil v politice". Kterou ze svých chyb považujete za nejdůležitější? Nebo neodpustitelnou?

Někdy jsem měl příliš velkou důvěru v lidi, kteří jí následně nedostáli. Mluvíme-li o diskuzi o presumpci neviny, dříve jsem trochu váhal, ale teď jsem pro to, aby se tato presumpce vztahovala na všechny včetně politiků.

Znamená to, že všem odpouštíte?

Ne, to ne. Ale pouze nezávislý a nestranný soud může dospět k verdiktu, zda je osoba vinna či nikoli. Další příklad, kdy jsem změnil svůj postoj. Po nedávném masakru v Paříži, kde teroristé vzali rukojmí v kulturním centru, jsem si uvědomil, že každý svobodný občan by měl mít právo vlastnit zbraně. A dokonce je i nosit u sebe. Kdyby byl v pařížském klubu muž s pistolí v kapse, výsledek by pak nemusel být tak tragický.

Po odchodu z postu premiéra jste žil po dlouhou dobu v "politickém důchodu". Mnozí, jak jsem pochopil, Vás odepsali a nepovažovali za politika, který už kdy může zastávat důležitý post. Ale před třemi lety jste se právě vrátil a stal se prvním přímo zvoleným prezidentem v dějinách České republiky. Přitom jste vyhrál nad soupeřem, který měl podporu téměř všech médií. Co Vám pomohlo?

Pomohlo mi to, že Češi nevěří novinářům. To sahá až do dob komunismu. Říkáme, že v novinách a časopisech existují tři druhy informací. Pravdivá informace, to je datum vydání novin. Pravděpodobná, předpověď počasí. Všechny ostatní jsou nepravdivé.

Pravděpodobně se Vás už ptají, budete se účastnit prezidentských voleb v roce 2018? Existují nepřímé důkazy, že to není vyloučeno. Například nedávno bylo zveřejněno hodnocení lékařů, podle kterého je Vaše zdraví "stabilní a splňuje předpoklady pro kandidaturu pro druhé funkční období."

Na tuto otázku jsem vždycky odpovídal stejným způsobem. Rozhodnutí přijmu a zveřejním až v březnu příštího roku.

Od někoho jsem slyšel, že Vaše pravidelné výlety do regionů a setkávání s občany je jakási trvalá volební kampaň.

Ne, to není kampaň. To je součást mé práce jako prezidenta. Jezdím na takové cesty už tři a půl roku, tedy od samého počátku. Tak jakápak volební kampaň?

Jaké otázky Vám občané v průběhu těchto regionálních setkání dávají nejčastěji? Jaké otázky trápí obyčejné Čechy?

To záleží na aktuální situaci, vnější a vnitřní. Nyní se nejčastější otázka týká migrantů. Neřekl bych, že se lidé bojí, ale jisté obavy existují. Každý chce, abychom se vyhnuli negativním důsledkům, každý chce být připravený na možné problémy.

Když dovolíte, pane prezidente, několik osobních otázek. Každý ví, že jste nejen silný kuřák, ale rád si dáte i sklenku či dvě. Jakým nápojům dáváte přednost?

Českému pivu, které, jak víte, je nejlepší na světě, dobrému moravskému vínu, a proč si nedopřát někdy i něco silnějšího? To je život.

Máte ve zvyku používat ostrá a silná slova. Je to část Vaší image, nebo Vaše bytostná vlastnost?

Podle mého názoru má být vše vyjádřeno jasně a stručně. A některá tvrdá slova k tomu přispívají. No není to pravda?

Plánujete oficiální návštěvu Ruské federace?

Nedávno ke mně do Prahy zavítal prezident Tatarstánu a dohodli jsme se, že během mé návštěvy přijedu také do Kazaně. Podobná dohoda je i s vedením Jekatěrinburgu. To znamená, že stejně jako při své nedávné cestě do Číny bych se chtěl nejprve seznámit s životem ruských regionů a teprve potom jet do hlavního města.

Jakou knihu momentálně čtete?

Čtu dvě knihy naráz. Autorem první z nich je český sociolog Jan Keller. A ta druhá, nedivte se, Jules Verne: Robur Dobyvatel. Vracím se do dětství. Někdy se musíte vracet. Pomáhá to.

Miloš Zeman, prezident republiky, Rossijskaja gazeta, 23. května 2016

zpět na seznam zpráv