Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro TASS

17. listopadu 2017

Dobrý den, pane prezidente. Rád Vás vidím v takovou napjatou dobu. Omlouvám se, že Vás obírám o tak drahocenný čas.

Vždy si najdu čas pro své ruské přátele.

Beru Vás za slovo. Uvidíme se u příštího interview.

Skvěle.

Vypadáte dobře, pane prezidente.

Mluvte více nahlas, protože jsem už starší člověk. Jestli na mě nebudete křičet, nebudu Vám rozumět.

Člověk, který na Vás může křičet se ještě nenarodil.

Už se narodila spousta takových lidí, a mnoho z nich zemřelo. Víte, v každém případě jsem již řekl, že to není nevýhoda. Naopak. Protože když dobře neslyším, je to výhoda pro politika. Chápete? A to je skvělé. Ale, na Vaše zdraví!

Hodilo by se něco ostřejšího, ale ještě je brzy.

Ale můžeme začít. Technika funguje? Funguje. Výborně!

Pane prezidente, Moc Vám děkuji, že jsem se s Vámi mohl setkat. Já vím, jaká je teď v Praze napjatá situace, ale my se setkáváme v předvečer Vaší návštěvy Ruska. Návštěva bude celkem dlouhá, pojedete do hlavního města Moskvy, hlavního města sportu Soči a hlavního města Uralu Jekatěrinburgu. Prostě, máte před sebou velkou cestu. V plánu jsou i jednání s naším prezidentem Vladimírem Putinem a s premiérem. Co od návštěvy očekáváte? Co byste chtěl, aby tato cesta přinesla vzájemným vztahům?

Hlavní je, že se mnou jede 150 českých podnikatelů. Řeknete si, že podle ruských měřítek to není tak mnoho.

Ne, to je velká delegace. Velká!

Na česká měřítka je to největší delegace za posledních 25 let. Z toho plyne, že české podnikatele zajímá rozvoj ekonomických vztahů s ruskými kolegy, a to je pro mě jakožto stoupence ekonomické diplomacie nejdůležitější.

Řekli jste za posledních 25 let. Jestli to chápu dobře, toto číslo nezaznělo náhodou, příští rok bude výročí 25 let diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi.

Ano.

V této souvislosti, když se ohlédnete do minulosti, jak hodnotíte čtvrt století našich vztahů?

Víte, já jsem stoupenec otevřené diplomacie. Jsem proti sankcím, jak jistě víte. Jsem proti tomu, aby se vrátila studená válka, aby bylo Rusko izolované. A také se snažím, jak jsem již řekl, udržovat ekonomické kontakty s Ruskou federací.

Co se týče politických vztahů, tak podle mě v této oblasti nejsou větší problémy, ale v ekonomice je určitý potenciál, který jsme nevyužili. Například, investice českých firem do Ruska. V některých případech se vyskytnou problémy i ze strany ruských podniků, jelikož existují tzv. požadavky na lokalizaci (federální zákon RF č. 488 O průmyslové politice a ustanovení vlády RF č. 719. Soubor ustanovení předpokládá určitou úroveň lokalizace produkce zahraničních společností na území RF – pozn. TASS).

To bych chtěl probrat s panem prezidentem.

Zmínili jste téma vzájemných investicí. Obě témata jsou velice důležitá. Mohl byste upřesnit, v jakých směrech, v jakých oblastech? Přeci jen s Vámi jede 150 představitelů byznysu, členové vlády, ekonomové. V jakých směrech jsou podle Vás vztahy Česka a Ruska nejperspektivnější?

Zaprvé energetika. Zadruhé doprava. Víte, v Rusku máte zastaralé tramvaje, autobusy a tak dále. Právě bývalé Československo vyrábělo tyto tramvaje a autobusy. Je potřeba je vyměnit. A tady se otevírají možnosti naší spolupráce. Samozřejmě, že i v nových oblastech, jako je třeba atomová energetika. Nezapomínejte, že spolupracujeme se Spojeným ústavem jaderných výzkumů v Dubně. V Dubně pracuje mnoho českých specialistů. Za to jsem velice rád. No a potom samozřejmě nanotechnologie, biotechnologie. Je nutné rozvíjet průmysl se zapojením i těchto nových oblastí, a ne jen energetiky nebo dopravy.

Vy jste, pane prezidente, byl podle mě hlavním stoupencem toho, aby nad Pražským hradem spolu s vlajkou České republiky vlála i vlajka Evropské unie.

Ano

Vy jste to vždy podporoval, ale četl jsem některá Vaše vystoupení, některé Vaše komentáře a zdálo se mi, že se Váš postoj k této, vlastně unikátní, organizaci jménem Evropská unie v poslední době změnil. Vím, že v Česku se spekuluje i o vystoupení z EU. Co si o tom myslíte a jaká je role Česka v EU?

Zaprvé se ozývají hlasy, že jsem proti tomu, aby Česká republika byla členem EU. To je lež. Já chci jen referendum. A Vy víte, že referendum je vůle společnosti, vůle občanů. Mluvil jsem o tom, že jestli se uskuteční referendum k vystoupení Česka z EU, budu proti. Ale víte, co řekl Voltaire: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat.“ To je i můj přístup. To znamená, že jsem stoupenec Evropské unie. Víte, co si přeji? V USA je silný lídr – prezident. To samé v Rusku, v Číně. Řekněte mi tedy, kdo je silný lídr v EU? Bohužel nikdo. Vzpomněl jsem si na ironickou otázku Henry Kissingera: „Jaké je telefonní číslo Evropy?“ takové číslo prostě neexistuje.

V souvislosti s tím mám otázku, spojenou s nelehkými vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií – s bruselským vedením. Jak vidíte roli České republiky jakožto rovnoprávného a váženého člena Evropské unie v dialogu Rusko – EU?

Řekl jsem to už ruským představitelům, se kterými jsem se setkal dříve. To bylo paradoxní. Řekl jsem jim: „Rusko bude v daleké budoucnosti členem EU, a jestli se vám to nelíbí, tak si myslete, že Evropská unie bude členem Ruské federace. Výsledek bude tentýž.“ Dnes musíme ale mluvit o krátkodobých perspektivách a já se snažím, aby se vzájemné vztahy vylepšily. Udělám proto všechno, co je v rámci mých pravomocí.

Pane prezidente, Vaše nedávné vystoupení na Parlamentním shromáždění Rady Evropy mělo v Rusku velkou odezvu. Mělo odezvu po celém světě, když jste jednoznačně, srozumitelně z tribuny Parlamentního shromáždění řekl, že ruská anexe Krymu je hotová věc (fait accompli) a jakékoli útoky na „znovusjednocení“ by mohly vést až k válce. Po pravdě, Vy jste jediný z hlavních politiků Evropy, kdo se tak jednoznačně, otevřeně a přesvědčeně, jak se mi zdálo, vyjádřil k tomuto tématu. Čím bylo podníceno toto Vaše prohlášení a jak vážně jste o něm mluvil?

To, že jsem jediný politik, který se takto vyjadřuje, neznamená, že jiní nevidí situaci stejně. Jen nemají dostatek odvahy, aby to vyslovili veřejně. Víte, v čem spočívá moje argumentace? Je to jednoduché, jsem proti dvojitým standardům. Z jedné strany je tu Kosovo, kde byla garance OSN, ale ta garance nebyla zajištěna (Zeman nejednou zmínil, že OSN přislíbila autonomii Kosova v bývalé Jugoslávii, ale potom mezinárodní společenství dopustilo bombardování Srbska – pozn. TASS), z druhé strany je tu Krym, kde bylo provedeno referendum. To jsou dvojité standardy, a to je špatně. Jestli se dnes Kosovo bere jako nezávislý stát a Krym se podle výsledků referenda připojil k Rusku, nemůžu protestovat. Proto jsem použil francouzský výraz fait accompli.

Tak tedy ještě jedno navazující téma, které se mi zdá aktuální v dnešní situaci. Je to téma členství České republiky v NATO. Už 20 let je Česko členem tohoto důležitého vojensko-politického bloku. Rusko teď má nepříliš důvěrné vztahy s NATO. Obě strany se nachází na jednom z nejnižších bodů za celou novodobou historii. Jak vidíte roli České republiky v kontextu dialogu mezi Ruskem a NATO? Jakou pozitivní roli by mohlo Česko sehrát v tomto procesu?

Česko se připojilo k NATO v r. 1999, v době, kdy vládla moje strana. Nedávno jsem vystoupil na summitu NATO a řekl jsem: „Musíme se soustředit ne na východ, ale na jih.“ Říká se, že generálové jsou vždycky připraveni k válce, která už proběhla. Nová válka je právě na jihu. Je to válka se skupinou Islámský stát, se všemi islamistickými teroristickými organizacemi, například v Afganistánu, Mali a dalších zemích.

Nic nespojuje víc než společný nepřítel. Ale Rusko má s tím svoji zkušenost z historie. Nezapomeneme Beslan, Volgograd a celý Kavkaz. To je tragická zkušenost. I Američané to znají, 11. září. Proč se nespojit v boji proti islámskému extremismu. Nazývají to mezinárodním terorismem. Jen já říkám: „Ne, to je islámský terorismus“.

Pane prezidente, v r. 2013 jste uskutečnil v jisté míře politickou revoluci, když jste byl zvolen jako první prezident České republiky přímou volbou. To je samozřejmě nejvyšší mandát, který Vám dali čeští občané – být hlavou státu na Pražském hradě. Jestli si dobře pamatuji, 13. ledna se uskuteční nové prezidentské volby. Podle Ústavy ČR máte právo kandidovat a já, popravdě řečeno, jelikož mám tu čest být stejného znamení jako Vy, jsem se s radostí dozvěděl, že jste oznámil svoji kandidaturu. Prozraďte mi, chápu, že máte ještě mnoho času, a že prezidentská kampaň ani nezačala, ale jaké hlavní poslání byste chtěl sdělit svému národu, v souvislosti s Vaší kandidaturou na druhé prezidentské období?

Jakýkoli prezident musí chránit národní zájmy své země. V našem případě, nacházíme se pod určitým tlakem EU, který se týká tzv. migračních kvót. Na našem území nechceme žádné islámské migranty. To se také týká ochrany národních zájmů. Ale především musí prezident pracovat v rámci ekonomické diplomacie, podporovat naše exportéry a vést dialog se zahraničními investory. Jsem rád, že se mi podařilo rozvinout dobré ekonomické vztahy s Čínou. Doufám, že během mé návštěvy Ruska se podaří to samé.

Pane prezidente, Praha je u Rusů oblíbenou destinací. Kdybych se zeptal kohokoli z mých známých, tak všichni si přejí navštívit Prahu, protože to je opravdu krásné město tak jako Česko, známé nejen lázněmi, ale i překrásnými místy na dovolenou a cestování. Turistů z naší země stále přibývá. Minulý rok jich bylo kolem 400 tisíc, ale podle mě je potenciál o hodně vyšší. Co podle Vás může udělat vláda ČR, český stát, český byznys, aby mohlo Vaši krásnou zemi, překrásné hlavní město, zlatou Prahu, jak se zpívá v naší známé písni: „Zlatou Prahu – drahou přítelkyni Moskvy“, navštívit ještě více ruských turistů?

Krásně řečeno, ale chtěl bych dodat, že překrásná je nejen Praha, ale i další česká města. V Jižních Čechách leží mnoho středověkých měst. V dalších krajích je také nesčetně památek. Co se týče našich možností, musíme lépe informovat naše ruské přátele o možnostech návštěvy Česka nejen na jeden dva dny, ale třeba na čtrnáct dní.

To je sen.

No a proč ne? Z druhé strany turistický průmysl, jak to nazývají v Rakousku, se u nás vyvíjí. Jsem velice rád, že počet Vašich turistů u nás opět roste.

Když hovoříme o pěkných místech v Praze, o památkách, dotknul bych se vážného tématu, vojenských památníků. Vždyť právě v Praze sovětští vojáci vítězně ukončili boj s fašizmem. Právě v Praze, Pražané, Češi, Slováci v Bratislavě je vítali jako bratry sovětské vojáky – osvoboditele.

Opravdu, v Praze je několik památníků válečným hrdinům. Vím, že se Češi k těmto památníkům chovají s úctou. Na Praze 6 stojí památník maršálu Koněvovi, dvakrát oceněnému hrdinovi SSSR, můžeme říci, osvoboditeli Prahy. Také je Vám ale známo, pane prezidente, že poslední dobou se někteří činitelé zasazují o přezkoumání výsledků války. Bohužel není žádným tajemstvím, že se čím dál víc ozývají hlasy neonacistů.

Co je podle Vás potřeba udělat, aby se paměť zachovala navěky, aby nesílil neonacizmus, aby ti, kteří se snaží přepsat historii, naši společnou historii, nemohli uskutečnit svoje odporné plány?

Lidé, kteří se snaží přepsat naši historii, to jsou lidé, kteří jí nerozumí. Já ctím maršála Koněva. Jsem zcela přesvědčen, že jeho památník musí být v Praze, stejně tak jako mnoho dalších památníků těm, kdo bojovali za osvobození našeho národa, včetně osvobození Prahy. V jakémkoli státě existují fanatici, kteří přepisují historii. Například na Ukrajině, o které jsme hovořili.

Banderovci, co to je za lidi? To jsou lidé, kteří přepisují historii. Víte, co řekl bývalý premiér Jaceňuk německé televizi, když ještě byl premiérem? V roce 1943 napadl Sovětský svaz Německo a po cestě okupoval Ukrajinu. Četl jste to?

Bohužel četl. U všech to vyvolalo pohoršení.

To samé se děje v Česku. Naštěstí není mnoho lidí, kteří myslí podobným způsobem. U nás nemáme žádné banderovce.

Pane prezidente, vím, že máte plán podruhé kandidovat. Spoléháte se na to nejdůležitější, na Vaši manželku Ivanu, dceru Kateřinu, které Vás v prvních volbách velmi podporovaly. Jsem si jist, že i nyní, navíc předpokládám, že mi teď řeknete, jestli mám pravdu, nebo ne, jste se s nimi poradil o kandidatuře na druhé prezidentské období. Na to navazuje i moje otázka. Jak Vám pomáhají, jak moc spoléháte na jejich pomoc a mimochodem, jak často máte možnost jakožto prezident strávit obyčejný klidný rodinný večer?

To je otázka organizace práce. Pokud jste si všechno dobře zorganizoval, vždy si najdete volný čas pro ženu a dceru, i když je teď studentkou ve Velké Británii. Co se týče mé ženy, ve volbách mi pomáhá.

Když už jste nakousl organizaci, jak organizujete svůj volný čas? Vím, že dobře hrajete šachy. Hrál jste s významnými soupeři. Také jste zmínil, že Vás baví sci-fi. Mnohému ale asi nepřejí léta, túry po horách už si asi tolik neužíváte. Čím je zaneprázdněn ve volném čase prezident České republiky?

Jestli ho vůbec mám. Mám půl hodiny před spaním, kdy si čtu zajímavé knihy. Nový ministr zahraničí Boris Johnson mi daroval svoji novou knihu o Winstonu Churchillovi. Tu jsem přečetl s velkým zájmem. To samé se týká i dalších knih, i když moc volného času nemám. Mimochodem, co se týče šachu, víte, jaký je rozdíl mezi šachem a jinými druhy sportu? Nevíte. Zaprvé, v šachu jsou chyby nepřípustné. A zadruhé, v šachu je prakticky nemožné se zranit. Je to velmi mírumilovný sport, proto hraju šachy.

Já doufám, že si na šachy najdete čas i během návštěvy Ruska. Máme hodně velikých šachistů. Moje poslední otázka, pane prezidente. Naše besedy vždy ukončuji otázkou, kterou jsem Vám mimochodem už zadával, ale zajímá mě, jak na ni odpovíte nyní, po několika letech od našeho posledního setkání. Protože se náš program nazývá Vzorec moci, ptám se Vás, co pro prezidenta České republiky znamená politická moc? Jste prezidentem už čtyři roky. Do té doby jste byl na vysokých politických postech a chcete i nadále zůstat prezidentem. Jakou má moc chuť a co pro Vás představuje?

Chápu. Musím objasnit, že v českém jazyce ruské slovo „vlasť“ zní stejně jako „vlast“ česky. Mohl bych Vám říci, že chuť moci je chuť vlasti. To by bylo bezpodmínečné, protože vlast je v mém srdci. Je to tak bezpodmínečné jako láska k ženě a dětem. Ale vím, že v ruštině slovo vlasť znamená něco jiného. Hlavní je sebekontrola. Stanovit si, jak se říká, zpětnou vazbu, vést dialog s občany. Proto vyjíždím do měst, velmi často pořádám setkání s lidmi na přeplněných náměstích. Jsem šťastný, že mám takovou možnost. Otázky občanů, to je osobitá pomoc při korekci mého jednání. Chápete? Kdybych se izoloval na Pražském hradě, trávil bych tam příjemný čas několik let, ale byl bych absolutně zbytečný. Samozřejmě, že chci být užitečným své vlasti i občanům.

Pane prezidente, chci Vám popřát úspěšnou, šťastnou a zajímavou cestu do Ruska. Jsem si jist, že taková i bude. Jsem si také jistý, že spolu s Vaší delegací, mluvil jste o 150 představitelích byznysu, najdete v Rusku společníky a budoucí obchodní partnery.
Přeji Vám šťastnou cestu! Jestli se do ledna neuvidíme, dovolte mi Vám popřát úspěšné volby, to je moje osobní přání. Děkuji Vám, pane prezidente.

Mějte se moc krásně.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TASS, 17. listopadu 2017

zpět na seznam zpráv