Drobečková navigace


Rozhovor prezidenta republiky pro Týden

7. listopadu 2016

Oslavy výročí vzniku republiky 28. října se pro část obyvatel Česka změnily v symbolický den protestů proti Miloši Zemanovi. Jak jste to vnímal? 

Ten den protestu lze interpretovat dvojím způsobem. Zaprvé, že je to protest proti tomu, že strýc ministra kultury nedostal státní vyznamenání. Druhá interpretace je, že je to zahájení volební kampaně. Ať už parlamentní, nebo prezidentské. Protože protest organizoval předseda jedné parlamentní strany a moderoval ho jeden z prezidentských kandidátů. Já sám se přikláním k druhé interpretaci. 

Pojďme se nejprve bavit o první variantě. Podle lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana jste mu 8. září na půdě slovenské ambasády v Praze řekl, že jeho vzdálený strýc Jiří Brady je na seznamu vyznamenaných. Ale i to, že pan Brady vyznamenán nebude, pokud Herman přijme dalajlamu. Co tomu říkáte? 

Toto nařčení bylo vyvráceno třemi svědky, které si sám pan Herman vybral. To znamená slovenským velvyslancem Peterem Weissem, ministrem průmyslu Janem Mládkem a ministrem dopravy Danem Ťokem. Nehledě na to, že tam byli ještě další dva, Jiří Ovčáček a já. A jestliže byl tedy pan Herman třemi svědky usvědčen ze lži, tak je pod úroveň jeho výroky dále komentovat. Nicméně, položím Vám otázku, která je velmi prostá. Proč předchozí dva prezidenti, tedy Václav Havel a Václav Klaus, pana Bradyho nevyznamenali? Ta odpověď je jednoduchá. Prezidenti mají udělovat státní vyznamenání lidem, kteří pracovali pro Českou republiku a její občany. Tečka. 

Zmínil jste trojici svědků. Pokud mne paměť neklame, ani jeden z nich neuvedl: "Není to pravda, nic takového tam nezaznělo." Oni řekli: "My jsme nic takového neslyšeli…" 

A jaký je v tom rozdíl? 

Mohli v tu chvíli třeba koukat jinam, ne? 

Koukat mohli, ale já si myslím, že uši měli pořád stejné. 

Takže nic takového, o čem mluví pan Herman, opravdu nezaznělo? 

Ale samozřejmě, že ne. Znovu Vám opakuji, že sám pan Herman řekl, bylo to tehdy a tehdy, tam a tam, slyšeli to tři lidé. A nikdo z nich to neslyšel. Tak co chcete víc? Opakuji jednu prostou věc. Udělování státních vyznamenání je zcela v kompetenci prezidenta republiky. A já se nenechám vydírat žádnými příbuzenskými vztahy jakéhokoli člena vlády s potenciálním vyznamenaným. 

Proč by si to podle Vás Herman vymýšlel? 

Nevím, existuje i nějaká konspirační teorie, že šlo o předem připravenou provokaci. Ale já nejsem příliš velkým příznivcem konspiračních teorií. Opravdu mě v této zemi nezajímá, jestli strýc ministra kultury dostane, či nedostane státní vyznamenání. Koneckonců jsem učinil i gesto dobré vůle, které pan Brady odmítl. Mě v této zemi zajímají problémy zaměstnanosti, životní úrovně, bytů pro mladé rodiny, valorizace starobních důchodů, dopravní infrastruktura, mezinárodní terorismus. Uznejte sám, že všechna tato témata jsou tisíckrát významnější než téma, kterému se věnuje mediální pozornost. 

Oním gestem dobré vůle myslíte návrh tlumočený přes mluvčího Jiřího Ovčáčka, že byste pana Bradyho vyznamenal jindy a jinde? 

Ano. Ale vzhledem k tomu, že pan Brady to odmítl, je pro mě celá ta záležitost uzavřená. 

Druhou věcí, která část společnosti pobouřila, bylo "Společné prohlášení nejvyšších ústavních činitelů České republiky" směrem k Číně. Bylo to opravdu v této formě nutné? I Váš přítel a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský to označil za bezprecedentní věc. 

Pavel Rychetský ke mně 28. října přišel a říkal mi, že změnil názor poté, co ho ministr zahraničí Lubomír Zaorálek informoval o pozadí celé věci. Zadruhé, v tomto prohlášení, když si ho pořádně přečtete, neděláme nic jiného, než že potvrzujeme dosavadní dlouhodobou politiku České republiky vůči Číně. Není tam ani jedna jediná věta navíc. 

Dokonce i dva signatáři prohlášení, šéf Poslanecké sněmovny Jan Hamáček a předseda Senátu Milan Štěch, konstatovali, že šlo "jen" o diplomatický dopis, který neměl být zveřejněn. Hrad ale prohlášení zveřejnil. To bylo nutné? 

Pane redaktore, jenom naprostý idiot se může domnívat, že když pošlete nějaký utajovaný dopis, nebude během dvou až tří dnů zveřejněn. Jak říkal starý Jiří Dienstbier, v Čechách se nic neutají. On dokonce říkal, v Čechách se vše vykecá. Dovedete si představit, co by to bylo za ostudu, kdybychom neměli odvahu veřejně vyjádřit své stanovisko? 

Nezaskočila Vás následná čínská reakce, v níž zaznělo: "Dokažte svá slova činy"? Nebylo to pro Českou republiku až ponižující? 

Od novináře Týdne bych očekával lepší informovanost. "Dokažte svá slova činy" vzniklo nepřesným překladem. Oficiální překlad obsahuje jinou formulaci. Ověřte si, jak ta formulace vypadá. 

Oficiální text jsem neviděl. 

Tak se na něj podívejte. 

Jak tedy přesně ta formulace zněla? 

To bych také rád věděl. Ale "dokažte svá slova činy" tam nebylo. Ta formulace čínského ministerstva zahraničí byla publikována v tisku. Takže buďte tak laskav a přečtěte si ji.

Ve chvíli, kdy jste se kvůli oběma výše zmiňovaným věcem dostal pod tlak, Vás "zachránili" Vaši největší odpůrci, které nazýváte pražskou kavárnou. Divadelníci a filmaři nejprve napsali petici Nemůžeme mlčet!. Následovala epizoda s protizemanovskými výzvami lidí, jako jsou Jan Ruml, Michael Kocáb či Táňa Fischerová v pořadu Jana Krause. Pokračuje to peticí Týdny občanského neklidu v čele s Vojtěchem Dykem a Jiřím Bartoškou. Jak tyto aktivity vnímáte? 

Víte, já jsem v politice pětadvacet let. A zjistil jsem, že v české politice se se zákonitou pravidelností opakují akce pražské kavárny. Chtěl bych připomenout rok 1999, kdy byla akce Děkujeme, odejděte!. Rok poté po ní neštěkl ani pes. Na přelomu let 2000 a 2001 byla takzvaná televizní krize. Kdo si dnes vzpomene na spacáky na Kavčích horách? Před dvěma lety byl pokus o pražský Majdan na Albertově. A protože teď uplynuly dva roky, je protest. V demokratické společnosti má každý právo svobodně vyjádřit svůj názor. Ale v demokratické společnosti rozhodují volby. Ať jde tedy pražská kavárna do voleb a ať předvede, co umí. 

Do voleb půjde podnikatel a textař Michal Horáček, který 28. října moderoval akci na Staroměstském náměstí. Je to podle Vás silný prezidentský kandidát? 

Nevím. Já se řídím zásadou, a to je moje standardní věta, že každý občan starší čtyřiceti let má právo kandidovat na prezidenta republiky. 

Takže Horáčka nijak hodnotit nehodláte? 

Nehodlám hodnotit žádného z potenciálních prezidentských kandidátů. Tedy ani pana Horáčka. 

Na Staroměstské náměstí lidi svolal předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík. Na Hrad nešli nejen poslanci a senátoři za toto hnutí, ale ani představitelé lidovců, ODS a TOP 09. Když v minulosti odmítli pozvánku na oslavy 28. října někteří rektoři, podruhé už jste je nezval. Otázka tedy zní: Přijdou příští rok pozvánky představitelům jmenovaných stran? 

Opět se mýlíte, pane redaktore, opět jsem si myslel, že jste lépe informován. Protože já jsem rektory pozval asi třikrát nebo čtyřikrát za sebou. S výjimkou jednoho jediného rektora, pana Mikuláše Beka. Není tedy pravda, že když nepřišli jednou, podruhé jsem je nepozval. Opravte si svoje informace. A pokud jde o neúčast některých politiků, je mi samozřejmě líto, že byl státní svátek zneužit k předvolební kampani. Nicméně Vám mohu říct, že Vladislavský sál byl i přes tento bojkot zaplněný. A ve Španělském sále na recepci včetně přilehlých prostor, jako je Rudolfova galerie, bylo dva tisíce šest set hostů. Jinými slovy, pokud tam někdo nebyl, tak si toho ani nikdo nevšiml. 

Co jste říkal na postoj šéfa ANO a vicepremiéra Andreje Babiše, jenž prohlásil, že jako každý rok jede v době státního svátku s dětmi do zahraničí? 

Tak já si myslím, že na státní svátek by měli být členové české vlády na Pražském hradě, protože je to svátek celé republiky. Není to svátek prezidenta Zemana. Pro Vaše čtenáře, můj svátek je 25. ledna. Já si třeba vážím, že tam, snad až na Jiřího Dienstbiera, byli všichni ministři za sociální demokracii. Takže se mohli účastnit předání vyznamenání bývalému čestnému předsedovi ČSSD Valtru Komárkovi. A samozřejmě lituji, že tam nebyli politici Křesťansko-demokratické unie, takže se nemohli účastnit předání vyznamenání kardinálu Dukovi. Ale to je jejich problém. Mám pocit, že tento bojkot diskreditoval především ty, kteří k němu přistoupili. Protože státní svátek se nemá zneužívat. 

Sám jste zmínil některé vyznamenané. Ačkoli nejvyšší ocenění získali váleční hrdinové, nejčastěji se skloňovalo jméno zpěváka Daniela Hůlky. Proč dostal medaili zrovna on? 

Protože je to skvělý zpěvák. Stejně tak, jako je skvělou zpěvačkou například Lucie Bílá, která minule také dostala vyznamenání. Prezident má vyznamenávat lidi, kteří přinesli lidem buď práci, to jsou zaměstnavatelé, anebo radost. A to jsou umělci. Takže vedle Daniela Hůlky dostal z umělecké fronty vyznamenání Jan Kačer. Ale jak jste si zajisté všiml, dostala řada úspěšných podnikatelů zase vyznamenání za to, že dávají lidem práci. 

Vaši odpůrci ve vyznamenání Hůlky viděli něco jiného. Podporoval Vás totiž v prezidentské kandidatuře a také sám kandidoval za, s Vámi spojenou, Stranu práv občanů.

Zastáváte názor, že ten, kdo mě podporoval v prezidentské volbě, má být automaticky vyloučen ze seznamu vyznamenaných? Pokud jsem správně informován, tak Daniel Hůlka dostal nedávno nabídku od Vídeňské státní opery, aby v ní hostoval. Je to skvělý operní, nikoli pouze muzikálový, zpěvák. A položte si otázku, kolik našich zpěváků může hostovat ve Vídeňské státní opeře. 

Vraťme se ještě k Andreji Babišovi a čínským investicím v Česku. Ministr financí je zpochybnil s tím, že peníze plynou do rukou soukromých vlastníků, ale stát z nich nemá nic. Nemá Babiš pravdu? Co Vy na to? 

Pokud se pan vicepremiér domnívá, že investice by měly sloužit státu, ať se vrátí ke komunismu, kdy tady byly v drtivé většině pouze a jedině státní podniky. Čínské investice v současné době představují, pokud jde o uzavřená jednání, zhruba padesát miliard korun. A o dalších padesáti miliardách se jedná. Já dám panu Babišovi velmi rád, aby se poučil, seznam těch prvních padesáti miliard. Podívejte se, asi za čtrnáct dní tu bude Česko-čínské investiční fórum. A abyste už potřetí nevynikal nedostatkem informací, nechte si od zúčastněných poskytnout informace o tom, jak to s čínskými investicemi vypadá. Koneckonců s nimi můžete udělat i rozhovor. 

Dobrá, pojďme k domácí politice. Podle posledního volebního modelu agentury STEM by Babišovo hnutí ANO dosáhlo téměř třiceti procent hlasů, zatímco ČSSD by získala mírně přes čtrnáct procent a propadla by se až na třetí místo za komunisty. Věříte, že jsou ta čísla reálná? 

Ne. Já totiž zásadně nevěřím žádnému průzkumu veřejného mínění. Protože mě praxe, která trvá pětadvacet let, přesvědčila, že ani jeden z těchto průzkumů se, byť přibližně, nesetkal s reálnými volebními výsledky. 

Nicméně je podle Vás možný takový propad ČSSD? 

Uvědomte si, že sociální demokracie dostala v krajských volbách přibližně patnáct procent. Teď má čtrnáct procent, takže to je zhruba totéž číslo, jaké odpovídá výsledkům krajských voleb. 

Bohuslav Sobotka po krajských volbách prohlásil, že změnou je on. Jeho plánem je oslovit mladého městského voliče a lidi, kteří volí Piráty, Stranu zelených a další podobná uskupení. Je to podle Vás cesta, jak dostat ČSSD z krize? 

Strana zelených i Piráti se z hlediska reálných volebních výsledků pohybují někde mezi dvěma a třemi procenty. I kdyby se tedy podařilo, o čemž pochybuji, získat všechny voliče těchto dvou stran, příliš by to sociální demokracii nepomohlo. Zvláště kdyby touto tematizací volební kampaně odradila své klasické voliče, kterým se někdy říká lidi práce. 

To znamená, že by se ČSSD naopak měla spíše držet svých sociálnědemokratických kořenů? 

Každá strana se má držet svých kořenů. Vzpomeňte si na Masarykovu větu, že státy se udržují těmi idejemi, z nichž vznikly. A to, co platí pro státy, platí i pro politické strany. 

Sociální demokraté budou mít v březnu svůj volební sjezd. O výměně předsedy se ve straně zatím příliš nemluví, objevily se ale už myšlenky na to, že by si ho měli zvolit všichni straníci přímo. Bylo by to podle Vás řešení? 

Já jsem v zásadě pro přímou volbu prezidenta, přímou volbu hejtmanů, primátorů, starostů. Proč bych nebyl i pro přímou volbu předsedů politických stran. To si ale musí rozhodnout členové těchto stran sami a nikdo jim do toho nemá mluvit. 

Přesto někteří mluví. Bývalý předseda ČSSD Jiří Paroubek třeba pro Týden nedávno uvedl, že by straně doporučoval oddělit funkci premiéra, kterým by podle něho měl zůstat Bohuslav Sobotka, a předsedy sociální demokracie. Vy jste si podobný model vyzkoušel v roce 2001 s Vladimírem Špidlou. Myslíte i po této zkušenosti, že je funkční? 

Je to funkční model. Mám dojem, že k něčemu podobnému došlo i v Německu, kde si své role rozdělili Oskar Lafontaine a Gerhard Schröder. Takže tento model je v praxi vyzkoušený a nemám nic proti tomu. Ale opakuji, že to je věcí dohody členů, tedy nejen funkcionářů, ale pokud možno všech členů dané politické strany. 

S některými ze sociálních demokratů jste stále v kontaktu, na Hradě u Vás byl třeba jihočeský hejtman Jiří Zimola, o němž se také mluví jako o možném předsedovi strany. Měl by podle Vás na celostátní politiku? 

To si musí rozhodnout on sám. Já jsem udělal jednu chybu, za kterou jsem se sebekriticky kál, když jsem použil takzvaný monarchistický model. To znamená, kdy vládnoucí monarcha, abych to trochu přehnal, posvětí svého následovníka. A tuto chybu už v žádném případě nehodlám opakovat. 

Nevymstí se sociální demokracii, že po krajských volbách v řadě regionů obešla vítězné ANO a sestavila koalice s dalšími stranami proti babišovcům? 

Když jsem se na ty krajské koalice díval, mám dojem, že v některých případech zase hnutí ANO obešlo ČSSD. Myslím si, že jeden nebo dva takové případy se dají také postihnout. Osobně si myslím, že to není dobře. Není nutné, aby měl vítěz krajských voleb automaticky nutně hejtmana, ale myslím si, že by měl být ve vedení kraje. 

Ve druhém kole senátních voleb výrazně uspěli lidovci a Starostové a nezávislí. Bylo to podle Vás jejich skvělými kandidáty a geniální politikou, anebo proto, že k volbám přišlo jen patnáct procent lidí a třeba právě lidovci mají tvrdé voličské jádro? 

Sám jste si odpověděl. Když máte ve druhém kole jenom patnáctiprocentní volební účast, je naprosto logické, že vítězí strany, které mají silnější hard core. Nicméně to není jediný faktor. Nezapomeňte, že řada lidoveckých starostů je velmi oblíbená. Dělají ve svých obcích a městech dobrou práci. A já sám jsem vždy zastával názor, že do parlamentních funkcí mají kandidovat především lidé, kteří se osvědčili v komunální, respektive regionální politice. 

Ptám se zrovna na lidovce a STAN proto, že po volbách zesílily spekulace o tom, že by spolu vytvořili předvolební koalici, respektive sdružení, jakým byla ve Vaší premiérské éře čtyřkoalice. Mělo by něco takového naději na úspěch? 

Vzpomínám si na případ se čtyřkoalicí, kdy bylo takzvané aditivní kvórum. To znamená, že každý z členů koalice musel získat nejméně pět procent odevzdaných hlasů, a to se pak sčítalo. Takže ze čtyřkoalice se postupně stávala trojkoalice, aby nemuseli překročit dvacet procent. A v závěru z toho zbyla dvojkoalice. Myslím, že tenkrát vypadla nejprve Demokratická unie a pak snad ještě Unie svobody. 

Byla to ODA. 

Máte pravdu. Tentokrát jsem se já dopustil chyby, takže je to 3:1 v můj prospěch. Děkuji za upřesnění. A ano, nakonec ta dvojkoalice Unie svobody–DEU a lidovců získala asi třináct procent hlasů. Takže kdyby riskovala a šla na to, že překročí patnáctiprocentní hranici, skončila by v poli poražených. Tady je něco trochu podobného. Jsou tady tři subjekty. TOP 09, STAN a KDU-ČSL. Každý z nich, nejméně snad TOP 09, ale asi i ta, má naději překročit pětiprocentní hranici. A teď je otázka, jestli by synergický efekt nebyl v případě nějaké koalice spíše záporný. 

Zdá se, že podle dosavadních jednání STAN a lidovci s TOP 09 vůbec nepočítají. Dohadují se pouze spolu. A to na vytvoření nějakého nového předvolebního uskupení s vlastním předsedou. Tak aby k tomuto efektu nedocházelo a stačilo jim překročit i těch pět procent. Měli by tak podle Vás naději znásobit volební zisk? 

Pokud by chtěli jenom těch skromných pět procent, nepotřebují vytvářet jednotnou stranu. K tomu jim stačí koalice po volbách. Pokud by chtěli jednotnou stranu, měli by asi dostatek sebevědomí, aby věřili, že taková strana překročí deset procent. Ale to mohou i v koalici, na to nepotřebují jednotnou stranu. 

Před časem jste předpověděl, že se stávající hlavní vládní partneři, tedy ANO a ČSSD, mohou potkat i v příští koalici. Teď se ale situace změnila v neprospěch sociální demokracie, Babiš ji může obejít, ne? 

Když sčítáte predikované mandáty, tak to samozřejmě možné je. Ale zajíci se počítají až po honu. Jinými slovy, počkejme si na reálné volební výsledky. 

V minulosti jste zastával tezi, nenechávejme komunisty zdivočet, vezměme je do vlády a tím je nechme se znemožnit. Za příklad jste dával Françoise Mitterranda, který s nimi to samé provedl ve Francii. Platí to stále? 

Komunisté mohli hrát roli radikální levice. Tak jako je tato role obsazena v politickém spektru v celé řadě západoevropských zemí. Samozřejmě, aniž bych jim chtěl radit, vyžadovalo by to, aby se důsledněji než dosud rozešli se svou totalitní minulostí. 

Pakliže by měl Babiš po volbách možnost opřít se o komunisty, anebo se dohadovat právě se stranami typu KDU a STAN, co byste mu doporučoval? 

Pane redaktore, kdybych chtěl být znovu premiérem, byla by Vaše otázka zcela namístě. Ale protože tomu tak není, položte tuto otázku Andreji Babišovi. Já mu určitě radit nebudu. V politice ale někdy záleží více na osobních vztazích než na čemkoli jiném. Jaké osobní vztahy Andrej Babiš v předvolebních i povolebních jednáních naváže, je čistě jeho věc. 

Premiérem být nechcete. Zda chcete být opět prezidentem, řeknete až na jaře. Nicméně, myslíte si v tuto chvíli, že byste na těch dalších pět let na Hradě měl dost sil a motivace? 

Víte, kdybych chtěl být maratonským běžcem, zcela určitě bych dostatek sil neměl. Ale politika se nedělá svalovou muskulaturou. Politika se dělá spíše nervovým systémem. A nervový systém mám porouchaný pouze od kotníku dolů, což mě trochu omezuje v pohybu, ale to je vše. 

 

Miloš Zeman, prezident republiky, Týden, 7. listopadu 2016

zpět na seznam zpráv