Rozhovor pro Českou tiskovou kancelář

24. července 2013 , Praha

Pane prezidente, já bych začala úplně odlehčeně, noviny jsou plné královského miminka v Británii a dokonce se zdá, že připoutalo větší pozornost než naše politická scéna. Již jste poslal telegram do Británie?

Pane prezidente, já bych začala úplně odlehčeně, noviny jsou plné královského miminka v Británii a dokonce se zdá, že připoutalo větší pozornost než naše politická scéna. Již jste poslal telegram do Británie?

Ne, neposlal jsem telegram, nezapomeňte, že nejde o korunního prince, že v pořadí jde o třetího syna královského rodu, který by mohl nastoupit na trůn a, i když jsem velmi rád, že porod úspěšně proběhnul, tak si zase myslím, že královská rodina bude zaplavena tolika telegramy, že ten můj by se tam stejně určitě ztratil.

Teď už se tedy vraťme k české politické scéně. Vy jste ve svém inauguračním projevu řekl, že hodláte působit jako prostředník, jako jakýsi stmelovací prvek, chcete politickou scénu uklidnit a stabilizovat. Za tu dobu, co jste tedy prezidentem, myslíte si, že se Vám toto Vaše předsevzetí podařilo?

Vezměme si několik konkrétních příkladů. Když jsem nastupoval do funkce, tak byl Ústavní soud před kolapsem. Nyní je Ústavní soud v plném složení a dobře funguje. Pokud toto nepokládáte za uklidnění, pak nevím, co uklidnění je. Stejně tak bych mohl mluvit o asi dvou stech setkáních, které jsem měl za první tři měsíce svého úřadu, ať to byla setkání s hejtmany, se starosty, s představiteli nejrůznějších společenských organizací a podobně. Navštívil jsem také sjezdy některých politických stran, jednal jsem jak s předsedy těchto stran, tak s předsedy jejich poslaneckých a senátních klubů. Mimochodem, dozvěděl jsem se, že jsem byl první prezident, který jednal s předsedy senátních klubů. Stejně tak jsem byl prvním prezidentem, který přišel na zasedání tripartity a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Je pochopitelné, že při některých těchto jednáních nedojdeme ke shodě, ale demokracie, jak říkal Masaryk, je diskuse a tedy vzájemná výměna často různorodých názorů.

Nicméně já bych měla doplňující otázku. Strany bývalé koalice Vás nějakým způsobem obviňují, že nerespektujete parlamentní demokracii.  Mohl byste na toto reagovat?

Paní redaktorko, když si přečtete Ústavu, tak dobře víte, že prezident má právo jmenovat premiérem kohokoli a že ho Ústava rozhodně nezavazuje k tomu, aby pro tohoto premiéra a jeho vládu měl předem zajištěnou sněmovní většinu. Ostatně, uvažujte logicky, kdyby tomu tak bylo, tak by Ústava nedávala prezidentovi dva pokusy. V tom prvním může trochu riskovat, v tom druhém už musí být opatrnější.

Václav Havel to řešil tak, že "pověřoval" vyjednáváním o vládě. Proč Vy jste rovnou jmenoval?

Protože zde existovala vládní krize, kterou já zcela určitě nezavinil. A tuto vládní krizi bylo třeba okamžitě řešit. V opačném případě by zůstal ve funkci Petr Nečas, kterého s jeho vládou nechce zhruba 90 procent veřejnosti a, i když by to možná bylo nejpohodlnější řešení, určitě by to nebylo řešení nejsprávnější. Ale děkuji Vám za tuto inspiraci, i já uvažuji o tom, že při dalším vývoji nemohu vyloučit možnost následovat odkazu Václava Havla a také občas někoho pověřit jednáním o sestavení vlády.

Máte teď za sebou kolečko diskusí s šéfy parlamentních klubů od neděle do úterý. Jsme dál? Máte teď pocit, že vláda pana Rusnoka to tedy uhraje, že dostane důvěru?

Nezapomeňte, že mnou milovaná média ještě před čtrnácti dny naprosto jasně psala, že Rusnokova vláda ve Sněmovně nedostane ani hlas a že se proti ní postaví všechny parlamentní strany. Pokud nemáte krátkou paměť, tak si na to jistě také pamatujete. Po kolečku těchto jednání mohu konstatovat, že je pravděpodobné, nikoli ovšem jisté, co také je v politice jistého, že podporu určitých parlamentních stran Rusnokova vláda dostane.

Ale stačit to nebude. Podle všeho.

Kdybyste si přečetl, jaké je složení Poslanecké sněmovny, tak byste zjistil, že je tam sedmnáct poslanců, respektive poslankyň, jimž Petr Nečas říkal volné radikály. Zatím nikdo neví, jak se tito nezařazení poslanci zachovají. Takže nemůžete vycházet jako ve standardní parlamentní demokracii jenom z poměru sil mezi parlamentními stranami, musíte počítat i s těmito volnými radikály.

Budu-li věřit bývalé vládní koalici, tak tvrdí, že mají 101.

Já jsem při jednání s panem Bendou a s panem Gazdíkem řekl, že pokud se rozhodnu pro druhý pokus, pokud vůbec bude druhý pokus nutný, pak velmi uvítám, když mně těch 101 podpisů znovu přinesou a dokonce jsem je zdvořile požádal, aby byly notářsky ověřené.

Když to udělají, dostane ten druhý pokus paní Němcová?

V každém případě nedostanou druhý pokus, když to neudělají.

Sociální demokracie, měla by ona právo na svůj pokus?

Určitě ano, vyhrála volby, i když s ní nikdo nechtěl jít do koalice, ale je pravda, že je vítězem minulých voleb. A kdyby si Bohuslav Sobotka jako předseda sociální demokracie o první pokus řekl, tak by ho dostal. Právě proto, jak jsem Vám vysvětlil, že u prvního pokusu může prezident poněkud více riskovat. Má v záloze ještě ten druhý. Bohužel Bohuslav Sobotka to několikrát, a to veřejně, odmítl. Myslím si, že by bylo naprosto legitimní, kdyby první pokus prezidenta měl dostat on, ale co uděláte s člověkem, který to nechce.

Jestli ještě můžu, vrátím se na chvilku k tomu, čeho jsme se dotkli a nedořekli to. Vy hovoříte o těch šestnácti volných radikálech ve Sněmovně, mluvil jste se šéfy poslaneckých klubů, je nějaká šance, že je pozvete všechny na oběd do Lán?

Tak já sice ani to nemohu vyloučit, ale předpokládám, jak už jsem řekl, že jak pan premiér Rusnok, tak jednotliví ministři, budou jednat s jednotlivými poslanci. To znamená, že vystoupí mimo jiné i na zasedáních poslaneckých klubů, zatímco já jsem jednal jenom s předsedy poslaneckých klubů.

Vy jste tady zmínil možnost ve druhém pokusu někoho pověřit jednáním. To je varianta, která by šla dohromady s pravicovou stojedničkou? Že by paní Němcová byla pověřená? Oni tvrdí, že by za Vámi přišli v podstatě i se složením vlády, i s hotovým programovým prohlášením.

Zatím bývalá vládní koalice prohlašovala, že chce, až na jednu personální výjimku, tedy výjimku v čele vlády, zachovat dosavadní personální složení a samozřejmě zachovat i dosavadní program. Což je poněkud obtížné, uvážíme-li, že opravdu ta zhruba devadesátiprocentní nedůvěra občanů zde reálně existuje. Na druhé straně samozřejmě počkám, s čím tito lidé přijdou, a budu pouze argumentovat tím, že dosud probíhá vyšetřování, u něhož nemůžeme vyloučit, že zasáhne i některé, ať už bývalé anebo současné politiky, a zajisté se mnou budete souhlasit, že ministerstvo se poměrně obtížně řídí z cely vyšetřovací vazby.

K tomu se váže další otázka, kterou tady mám napsanou. Vy jste řekl, že do toho vyšetřování by politici moc mluvit neměli. Ale obecněji, týká se to tří bývalých poslanců, v rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že ta věc je krytá imunitou. Vy jako hlava státu, myslíte si, že by se ta poslanecká imunita měla v Ústavě nějakým způsobem zpřísnit, zpřesnit?

Tak já si rozhodně myslím, že Nejvyšší soud zvolil velmi extenzivní výklad poslanecké imunity, ale já jsem také jasně řekl, že politici by neměli komentovat rozhodnutí Nejvyššího nebo jakéhokoli jiného soudu. Na druhé straně mě zaujal rozhovor pana Ivo Ištvana asi tak před čtrnácti dny v Hospodářských novinách, kde říká, že vyšetřování může vést k senzaci, cituji doslova. Ovšem tuto senzaci nepřisuzuje vyšetřování těchto tří poslanců, ale spíše minulým případům, kdy se může prokázat, že politická moc kryla akce, které se dají označit za ekonomickou kriminalitu.

Vy jste mi trochu utekl z té otázky, která směřovala k tomu, zda by měla být zpřesněna poslanecká imunita ústavní novelou.

Ale já se domnívám, že zcela určitě ano. Ono by nejlépe bylo, kdyby žádná poslanecká imunita neexistovala, protože nežijeme ve feudálních dobách, kdy by král stínal neposlušné členy Parlamentu. Na druhé straně, kdyby už existovala, měla by být pouze verbální. Ale pozor, nikoli jenom v Poslanecké sněmovně, ale třeba když mluví politik na náměstích a řekne, že prezident je idiot, tak by neměl být za tento verbální projev stíhán, třeba že ho pronesl na náměstí, a nikoli v zasedací síni v Poslanecké sněmovně.

Budete takovou nějakou změnu třeba iniciovat?

Myslím si, že Rusnokova vláda je v každém případě přechodná, ať už na několik měsíců anebo na deset měsíců do řádných voleb, že to, o čem mluvíte, by zřejmě vyžadovalo změnu ústavy. Jak víte, změna ústavy vyžaduje kvalifikovanou většinu a teď před volbami je tato kvalifikovaná většina prakticky nedosažitelná.

Pane prezidente, v souvislosti tady s těmi případy exposlanců ODS bývalý premiér Nečas kritizuje státní zástupce a vůbec justici. Hovoří také o transformaci České republiky do „české prokurátorské republiky“. Sdílíte tento názor? Máme se podle Vás bát státních zástupců a toho, jak konají? Soudíte, že zneužívají své pravomoci?

Já tento názor absolutně nesdílím. Nemyslím si, že nám hrozí prokurátorská republika. Některým politikům, jejichž nervozita úměrně tomu narůstá, samozřejmě hrozí vyšetřování za některé minulé kauzy. A v takovém případě obvyklá rétorika těchto politiků, já tomu říkám rétorika potrefených hus, zní tak, že nám hrozí například policejní stát. Naopak jsem vděčný panu premiéru Nečasovi, že uvolnil ruce státním zástupcům a policistům. A myslím si, že právě Rusnokova vláda by měla být zárukou toho, že bude garantována nezávislost vyšetřování, i když by se, jak už jsem řekl, mohla týkat i významných politických osobností.

Pane prezidente, nemůžeme se nezeptat na spor kolem velvyslanců. Váš šéf zahraničního odboru pan Kmoníček nám minulý týden řekl, že tento týden podepíšete první skupinu velvyslanců, kteří už mají agrément a pouze jim chybí Váš finální podpis. Jak to vypadá? Už jste listiny podepsal, nebo kdy se na to chystáte?

Předpokládám, že to podepíšu zítra v 16:30 středoevropského času. Přejete si nějakou bližší informaci?

Ano, o které se jedná?

Ti, které již vláda potvrdila a kde neexistují pochybnosti o jejich schopnostech.

Pane prezidente, protože i Vaši předchůdci vyjednávali vždycky s ministry zahraniční nebo premiéry o některých jménech, tak nás by zajímalo, jak moc hodláte vstupovat dál do tohoto procesu jmenování velvyslanců? Máte ještě nějaké další kandidáty?

Budete překvapena, ale já jsem od začátku uváděl pouze dvě jména, která znáte, a ve srovnání s mými předchůdci to tedy byla, dejme tomu, jedna pětina. Nechci hauzírovat, jestli moji předchůdci měli zrovna deset nebo devět jmen, ale rozhodně jich měli daleko více než já.

To znamená, že v budoucnu už nemáte žádného kandidáta, kterého byste rád viděl na nějakém postu?

Odlišme pozitivní a negativní volbu. Kdyby byl Pepek Vyskoč z Putimi navrhován na velvyslance, velmi pravděpodobně bych protestoval. Ale abych měl nějakého pozitivního kandidáta, kromě těch dvou, to zatím nemám a ani nepředpokládám, že v budoucnosti budu mít.

Mnohokrát jsme z Vašich úst slyšeli odsouzení neonacismu. Proč jste se jako hlava státu zatím nevyjádřil k dění v Českých Budějovicích?

Vyjádřil jsem se k těmto záležitostem jednak ve svém inauguračním projevu a jednak v Lidicích, kde jsem dokonce mluvil o tom, že heslo „Čechy Čechům“ mě nápadně připomíná heslo „Juden raus“, že je to jakési pozadí. A shodou okolností právě v Českých Budějovicích toto heslo „Čechy Čechům“ několikrát zaznělo.

Takže lze říci, že jsem reagoval s předstihem, že se domnívám, že proti těmto neonacistickým bojůvkám je zapotřebí daleko intenzivnější represivní postih. Tento názor také sdílí nový ministr vnitra Martin Pecina.

Víte, pane redaktore, Vy je nemůžete zakázat, a sice ze dvou důvodů. Za prvé zakázat můžete to, co je organizováno, co má nějaký statut, nějaké jméno a tak dále. Mimochodem, i kdybyste to udělal, tak ničeho nedosáhnete. Vezměte si Dělnickou stranu, která se pouze přejmenovala a jede dál.

Čili jediná cesta je cesta aktivní represe. To znamená rozbíjet v samém začátku jejich demonstrace, jejich pseudokoncerty, kde se hajluje, konfiskovat krámky, kde se prodávají nacistické odznaky a tak dál a tak dál. To je podle mého názoru účinná cesta.
Převychovat skinheady, ač bych si to přál, je cesta málo účinná, protože převychovat můžete někoho, jehož mozkovna obsahuje dostatečný počet závitů. U skinheadů tomu tak ne vždy je.

Poslední otázka na trochu jiné téma. Příští rok bude volné místo v bankovní radě ČNB, je Vaším kandidátem pan Rusnok?

Ale já už jsem to prohlásil zhruba před rokem, ještě v době prezidentské kampaně, a já málokdy měním své názory.

Když jsme ještě u té ekonomiky. Hovořil jste také o nutnosti investic, o jejich podpoře. Jaká je podle Vás optimální míra investic? Za minulé vlády bylo takovou mantrou, že nesmí být překročena tři procenta deficitu, platí to pořád?

Za prvé existuje určitá absorpční kapacita ekonomiky. To znamená, že kdybyste skokově zvýšil například objem stavebních investic, tak tomu nebude dostačovat kapacita existujících stavebních firem, která naroste skokově. Ale v případě konjunktury roste kontinuálně. Čili pro mě je trend daleko důležitější než nějaké konkrétní číslo. To znamená to, jestli podíl investičních výdajů, ono se tomu říká tvorba hrubého fixního kapitálu, ve státním rozpočtu roste nebo klesá.

Znepokojující je, že investice jsou vytlačovány jednak dluhovou službou, dále náklady na přebujelý státní aparát, někdy zbytečnými armádními zakázkami. Nezapomeňte, že nám v hangárech hnije šedesát letadel L-159 za miliardy a miliardy korun, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Čili ten trend je důležitý. Byť třeba pomalu, ale trvale zvyšovat podíl investic ve výdajích státního rozpočtu.

Miloš Zeman, prezident České republiky, ČTK, 24. července 2013