Drobečková navigace


Vystoupení prezidenta republiky v debatě na TV Nova

21. ledna 2018

Dobrý večer, vážení diváci, za šest dnů budeme znát jméno muže, který se na pět let stane prezidentem České republiky. Máme tak poslední dny na to, abychom se rozhodli, komu nakonec dáme ve volbách svůj hlas. My jsme proto do dnešního vysílání TV Nova pozvali oba kandidáty do druhého kola, bohužel profesor Jiří Drahoš naše pozvání odmítl, protože už má na dnešek jiný program. Nicméně muž, který post obhajuje, naše pozvání přijal.

Dámy a pánové, prezident České republiky Miloš Zeman, dobrý večer.

Pěkný dobrý večer.

Pane prezidente, než se budeme věnovat těm třem základním tematickým bodům, tak mám pár otázek, jak se říká na zahřátí. Pomalu Vám končí funkční období, kolik byste vsadil na to, že budete znovu zvolen prezidentem České republiky na dalších pět let?

Já zásadně nesázím, ale pane Korantengu, zatím to vypadá na remízu, což je to nejzajímavější. A víte proč? Protože, když hrozí remíza, tak každý hlas aktivního voliče může rozhodnout, neboť jste si možná všimnul, že ve Virginii, a to se stalo poprvé v amerických dějinách, rozhodl hlas jednoho jediného voliče. Takže já doufám, že protože hrozí remíza, tak lidé půjdou k volbám.

Teď jste mi nahrál na otázku. Předpokládáte, že by ten výsledek, buď to bude remíza, tam je ten postup jasně daný volebním zákonem, ale pokud by ten výsledek byl, ten rozdíl, opravdu velmi těsný, že by nás třeba čekalo přepočítávání hlasů?

To dělali, když už jsem u Američanů, na Floridě, ale myslím si, že to dopadlo úplně stejně, zatímco u nás, když přepočítávali hlasy pro ODS ve středních Čechách, tak tam se změnilo pořadí kandidátů. Máte pravdu, ale tady se pořadí kandidátů asi nezmění.

V těch středních Čechách šlo trochu o něco jiného, tam zapomněli započítat preferenční hlasy.

Protože volební lístek nemá dvě strany, že ano.

Ano, to byla technická chyba, na kterou se nakonec přišlo.

Přesně tak.

Měl to být duel, bohužel Váš oponent na dnešek neměl čas. Co tomu říkáte? Vadí Vám nepřítomnost, nebo se spokojíte se mnou pro dnešní večer?

Pane Korantengu, protože tady, ať už z jakýchkoli důvodů, pan Drahoš není přítomný, tak se k němu nebudu vyjadřovat. A myslím, že si to vynahradím, až do některého z duelů přijde.

Ale nebudete určitě tady jmenovat konkurenční televizní stanice, to myslím si, by mi vedení neprominulo.

Samozřejmě.

Pane prezidente, pomalu končí Vaše první funkční období. Které momenty během těch pěti let považujete za nejhorší, nejdramatičtější, na které naopak budete rád vzpomínat?

Já nechci vypadat jako straník sociální demokracie, ale pochopte, že jsem tu stranu řídil osm let, že se tehdy dostala ze sedmi na třicet dva procent, a já považuji za jeden z nejhorších momentů, i když jsem to neovlivňoval, její pád na těch sedm procent. Myslím si, že je to nejstarší česká politická strana a i z těchto osobních důvodů mně to bylo líto.

Za nejkrásnější moment pokládám setkání s občany, a těch tedy bylo mnoho, a pokládám také podnikatelské mise, nejenom cesty do zahraničí obecně, ale podnikatelské mise. A vždycky mám radost, když se podaří nějaký kontrakt.

O tom nepochybně budeme mluvit, nicméně během těch pěti let byly i momenty, kdy jste doslova rozbouřil veřejné mínění. Bylo jich několik.

To já dělám velmi rád.

To jsem se chtěl zeptat, jestli to děláte úmyslně, jestli to máte předem promyšlené, nebo jestli to je dílo náhody, které Vám někdy nahraje, někdy Vám ublíží. Je to spontánní?

Je to ve většině případů spontánní, protože jsem taky jenom člověk, ale teď jsem, nesmím jmenovat konkurenční televizi, na jedné konkurenční televizi říkal, že pokud bych to vyhrál, tak že už budu méně namyšlený, méně nafoukaný, méně sebevědomý, a že takových těch, já tomu říkám šrapnel, pane Korantengu. To je z Cimrmana, víte, šrapnel.

Vím, vím, co je šrapnel.

Inspektor Trachta a tak dále. Takže těch šrapnelů už bude méně a budu takový klidnější.

Můžou se na to voliči, diváci spolehnout?

Asi ano.

Protože já tady mám ještě otázku, ke které se za chvilku dostanu. Teď třeba naposledy ten Váš výraz, poměrně jadrný, na adresu bývalého generálního tajemník ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, který pobouřil hlavně tedy Slováky. Oni to berou v podstatě, jak jsem pochopil z některých komentářů, jako útok na vlastní národ. Uvažoval jste, že byste se jim třeba omluvil?

Ne, chraň bůh, protože lidé, kteří si na tohle stěžují, neznají historii, a já Vám uvedu jasný a pádný argument. Alexander Dubček, kromě toho že podepsal ‚moskevské protokoly‘, rok poté jako předseda Federálního shromáždění podepsal takzvané Zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění, které umožnilo československé armádě a Lidovým milicím, potlačit demonstrace, které byly v srpnu 69. A tohle už skoro nikdo neví. Takže ta kritika zaprvé se netýkala jenom Dubčeka, tam byl například i Černík.

Já vím, ale na Slovensku si to vztáhli samozřejmě hlavně na pana Dubčeka, který tam je považován za národního hrdinu, symbol…

Tak když si někdo někoho idealizuje, tak si uvědomí, že to Zákonné opatření vedlo i ke smrti několika demonstrantů, k zranění mnoha dalších a především, když sovětská okupační armáda něco potlačovala, tak to bylo odporné, ale ještě o stupeň odpornější bylo, když to dělali vlastní lidi.

Tak už to bývá v historii.

Pane prezidente, Vy jste po těch prvních volbách před pěti lety prohlásil, že budete prezident sjednotitel, že budete prezident dolních deseti milionů. Jak se Vám to z dnešního pohledu povedlo? Byl jste úspěšný?

Prezident dolních deseti milionů určitě jsem a neustále si to ověřuji právě na setkání s občany, o kterých jsem mluvil.

A sjednotitel? Tady bych se hlavně asi držel toho sjednotitele.

Pokud jde o sjednocení, pokusme se dohodnout, co se tím rozumí. Já Vám uvedu jediný příklad, abychom neztráceli čas. Teď se snažím sjednotit dva proudy. Proud Andreje Babiše, který by nejraději vládnul sám, a proudy ostatní, které by mu nejradši podtrhly stoličku, tak aby nevládnul vůbec. Toto je v politice sjednocování, dosáhnout dohody politických subjektů.

 A teď si představte, že bych chtěl být sjednotitel fanoušků Sparty a Slavie. Dokážete to? Já tedy určitě ne. Čili základní teze zní, že rozděluje názor, nikoli člověk. Budeme mluvit třeba o názorech na migranty, tak jak já mám sjednocovat ty, kdo chtějí migranty, a ty, kdo je nechtějí? Řeknu svůj názor a ten jsem také mnohokrát řekl.

Jak jsem říkal v úvodu, krátce jsem to zmínil, tak my jsme dnešní rozhovor s prezidentem republiky rozdělili do tří základních tematických bloků. Tím prvním je úloha prezidenta v domácí politice.

Pane prezidente, Vy jste to před chvilkou zmínil, to je vlastně teď asi nejsilnější téma, kromě prezidentských, voleb sestavování nové vlády České republiky. Je kolem toho hodně emocí. Můžete divákům vysvětlit a zdůvodnit proč jste jmenoval premiérem člověka, který neměl předjednanou důvěru Sněmovny? Teď úplně pomíjím ty problémy další, které se na to navazují.

Ale to se v politické praxi stává běžně, protože pokud nejste věštec, tak nikdy nevíte na sto procent, jestli při hlasování o důvěře vládě ten člověk tu důvěru dostane nebo ne.

Pane prezidente, já se omlouvám, že Vám skáču do řeči, nechci to dnes dělat, ale Vy jste zkušený politik, jste v politice této země velmi dlouho, zkušený politik je i pan Babiš, a nechce se mi věřit, že jste tak nějak vystřelili na slepo, a čekali jste, jestli to tou Sněmovnou projde nebo neprojde, protože všichni, všichni před volbami a po volbách říkali, že ne.

Zaprvé, pan Babiš ještě není zkušený politik. Je mi sympatický, ale to neznamená, že bych ho přeceňoval.

Považujete pana Babiše za nezkušeného politika nebo za méně zkušeného politika?

Pan Babiš je stále ještě začínající politik a slouží mu ke cti, že to sám veřejně přiznává. Pokud jde o konkrétní příklad, kterým dokáži, že mám jako vždy pravdu, tak ten příklad je Mirek Topolánek, jehož vláda vládla, kolik, pět měsíců, od září do ledna, a vládla v demisi. A taky neměla nic předjednáno.

Tak tam to byla trošku jiná situace, tam to tehdy bylo, myslím si, sto na sto ve Sněmovně. Nakonec tedy podpořili vládu Mirka Topolánka dva přeběhlí poslanci. Tak to můžeme říct.

Ano samozřejmě.

Dneska je ta situace jiná. Máme ve Sněmovně devět politických subjektů, tam se určitě nějaká podpora dá hledat nebo dá se předjednat. Vzhledem k tomu, že Vy jste jmenoval, nebo pověřil jste sestavením vlády, jestli se nepletu, tři osoby za svého prezidentování, byl to pan Rusnok, byl to pan Sobotka a byl to Andrej Babiš, teď v tom prvním případě, tak mi z toho vychází, že z těch tří Vašich pokusů dva byly neúspěšné, protože dvakrát se nestalo, že by premiér získal…

Počkejte, úspěšný nebo neúspěšný pokus je pokus premiéra nikoli prezidenta, to zaprvé.

Já vím, ale prezident přece na někoho sází. Vytipujete si osobnost.

A zadruhé, Jiří Rusnok, tomu chybělo několik málo hlasů.

Ale chyběly mu.

Ale já jsem se snažil vysvětlit, zřejmě i divákům a teď i Vám, že v prvním kole všichni ukazují svaly a všichni chtějí demonstrovat svoji cenu. A Vy jste si jistě všiml, pane Korantengu, že jsem říkal, já i pan Babiš, že první pokus bude neúspěšný. Je to tak?

To jste právě říkali oba dva a říkali to i ostatní lídři parlamentních stran a člověk z toho byl, běžný volič, který nesleduje politiku každý den, musí z toho být zmatený. Když přeci vím, že ta situace je neprůstřelná, tak proč si nevezmu čas a nejednám déle. Nechci alespoň…

Já Vám to velmi rád vysvětlím. Velmi rád to vysvětlím, i když jsem to už několikrát říkal. Pan Babiš požádal, abych jmenoval jeho vládu třináctého prosince, a měl pro to velmi slušný argument, že by jel rád čtrnáctého prosince do Bruselu už jako předseda vlády. Samozřejmě, že tím začíná běžet třicetidenní lhůta, to znamená, nejpozději do desátého ledna musel požádat o důvěru. Čili už tímhle tím byl ten časový interval značně zúžený, a teď si do toho ještě započtěte novoroční svátky a vánoční svátky.

Vánoce, ano, ano, to bylo řečeno už..

Tohleto jsem mnohokrát vysvětloval a rád jsem Vám to vysvětlil znova.

Ono ani tak nejde o to, vysvětlit to mně, ale hlavně divákům a Vašim potenciálním voličům.

Tak.

Nechci se toho tématu držet dlouho, protože tady máme spoustu dalších otázek. Snad jenom velmi krátce. Pak v tom druhém pokuse už jste k tomu přihodil tu stojedničkovou záruku.

Tak nemusí to být zrovna stojednička. V Poslanecké sněmovně jsem říkal, může to být sto tři, může to být sto osm, sto patnáct, nebo dokonce sto čtyřicet.

A to byla která varianta sto čtyřicet?

Ale, tak nechte mi také nějaké tajemství. Ale je hodně divoká, ty tři předchozí jsou daleko reálnější.

Upřímně řečeno, mám nutkání Vám nenechat, až budete odcházet ze studia, žádné tajemství.

Jakou vládu byste preferoval? Preferoval byste menšinovou vládu s podporou, nebo koaliční vládu, pokud koaliční…

Preferoval bych menšinovou vládu, kterou by podporovala sociální demokracie a buď komunisté anebo Strana přímé demokracie, případně oboje.

To je Vaše preference, to je Vaše doporučení?

To je moje preference, ale rozhoduje v tomto případě premiér. Premiér by si přál variantu sto tři, což je koalice s ODS. Já jsem mu jenom citoval to stupňování slova nepřítel.

My ho známe.

Nepřítel, úhlavní nepřítel a koaliční partner.

To jste si oblíbil, to říkáte už dvacet...

To říkal Vladimír Mečiar.

Já vím, já vím.

Vidíte, že i on měl smysl pro humor.

Já myslel, že řeknete, že i on měl v něčem pravdu.

To také.

Znamená to tedy, že jste stoprocentně rozhodnut Andreje Babiše pověřit sestavením příští vlády?

 

Druhého pokusu, a teď záleží na tom, jak dlouho budou trvat vyjednávání. V cestě tomu nestojí ani vánoční ani novoroční svátky a doufám, ani jeho další cesta do Bruselu. Naposledy pozítří odlétá do Bulharska a to tak důležité není.

Mě tam zarazilo to, že jste říkal, že to bylo na přání Andreje Babiše, že chtěl letět do Bruselu, protože my jsme vládu měli, to byla vláda Bohuslava Sobotky.

Pane Korantengu, Vy si opravdu myslíte, že vláda člověka, pod jehož předsednictvím se sociální demokracie dostala na těch sedm procent, by byla dobrou vládou pro Českou republiku?

Já to beru jako řečnickou otázku, víte, že není vůbec důležité, co si myslím já.

Ale je to důležité, jste jeden z osmi a půl milionu aktivních voličů.

Jistě, ale určitě neočekáváte, že Vám na to odpovím, protože od toho tady skutečně nejsem.

Proslýchá se, nebo vyplavává na povrch, že by Andrej Babiš se možná mohl vzdát, jsou to zatím jenom takové balónky, že by se mohl vzdát své podmínky být premiérem, nebo svého, nechci říci přání, protože on říká, že to není přání. Zkrátka, že by nebyl premiérem, že by za sebe nominoval někoho dalšího. To stále potom platí, že hnutí ANO prostě bude pověřeno sestavením té příští vlády, i kdyby to nebyl Andrej Babiš?

Já v žádném případě nebudu zasahovat do hnutí ANO. Jak se rozhodne, tak bude.

Pane prezidente, jedním z těch nástrojů, jak může prezident zasáhnout do politického dění, je hrozba, nebo hrozba, slib vypsání předčasných voleb. A já jsem předpokládal, že když je situace tak napjatá, že si třeba necháte tu zálohu, a řeknete politikům, tak pokud se nedohodnete teď, tak vypíšu předčasné volby. A Vy jste se nechal slyšet, že předčasné volby v žádném, v žádném případě nevypíšete. Jak to máme číst? Je to snaha zabránit dalšímu růstu hnutí ANO, nebo je to snaha zabránit možnému volebnímu propadu, dalšímu, ČSSD?

Ani jedno, ani druhé, je to snaha neurážet voliče, protože já považuji předčasné volby několik měsíců po řádných volbách za urážku voličů.

To znamená, že z Vašeho pohledu tedy vypsání předčasných voleb by nebylo motivováno preferencemi, nebo naopak nepreferencemi nějaké straně, ale čistě vůči voličům?

Ale co Vy víte, jaké budou ty preference. Kdo tušil, že se například Piráti dostanou s jedenácti procenty do Poslanecké sněmovny? Nechme se překvapit, ale opakuji ještě jednou, politici mají hrát s těmi kartami, které rozdali voliči. Pokud to neumějí, jsou neschopní.

Pane prezidente, teď tady mám sérii otázek, které se týkají témat, které probírala a nestihla doprobrat předcházející vláda. Jste například pro zdanění finančních náhrad církvím?

Ano. Vždycky jsem podporoval to, že když už došlo k finančním restitucím, tak že mají být spravedlivé, a podle mého názoru například ocenění půdy a některé další komponenty spravedlivé nebylo.

Já vůbec se nechci teď zabývat tím jedním konkrétním případem, ale můžeme si myslet, co chceme, nicméně ten zákon byl přijat, to plnění probíhá a nikde se celou dobu nemluvilo o nějakém zdanění a teď najednou k tomu stát jakoby přidával další podmínku. Je to podobná situace, i když naprosto jiný příklad, jako v případě druhého důchodového pilíře. Jedna vláda to zavede a druhá vláda to zruší. Otázka vlastně směřuje tam, nakolik je český stát důvěryhodný, nakolik je předvídatelný, že co bude přijato dnes, a je to zásadní otázka, nebude změněno zítra, pozítří zrušeno.

Dobře. Tak jestli mně dáte alespoň jednu minutu, tak budu reagovat daleko stručněji, než jste Vy tuto otázku uvedl. Zaprvé sociální demokracie deklarovala zdanění finančních náhrad už ve svém volebním programu, a totéž prohlašoval Andrej Babiš. Lidovci to tenkrát v koaliční vládě odmítli. Dnes se neočekává, že lidovci budou ve vládě, a nová vláda může zaujmout nové stanovisko, jako zaujala u toho druhého pilíře, o kterém jste mluvil. Byla to jedna minuta, pane Korantengu?

Byla to jedna minuta. Nejsem si jistý, jestli jste odpověděl stručněji, než já jsem tu otázku položil, ale možná jo.

Byl byste proto, aby studenti a senioři měli vlaky zdarma v České republice?

Ale proč ne, pokud možno mimo dopravní špičky, protože to by pro ně bylo utrpení.

To by pro ně bylo utrpení, ale pak si nedovedu představit tu organizaci, ale beru to jako bonmot.

Jste pro úpravy, zrušení elektronické evidence tržeb? Případně jste pro zavedení třetí vlny elektronické evidence?

Pro co?

Elektronická evidence tržeb, jestli jste pro zrušení nebo úpravy té první a druhé vlny elektronické evidence tržeb, případně jestli jste pro zavedení třetí vlny?

Pro zavedení třetí vlny. Pokládám EET za dobrý a úspěšný nástroj, který zvyšuje příjmy státního rozpočtu z DPH, no a z toho logicky vyplývá, že jsem pro zavedení i dalších vln. A pokud jde o stanovisko Ústavního soudu, víte dobře, že ten pouze žádal, aby to bylo upraveno zákonem, a nikoli pod zákonnou normou.

Teď jsme vlastně ve fázi, že třetí vlna je zatím plánovaná a ještě se neví, kdy bude na základě tohoto rozhodnutí.

Jistě.

Jste pro zmírnění protikuřáckého zákona?

Jako člověk, který kouří, ano. Jako prezident jsem si to nemohl dovolit vetovat, protože bych byl právem obviněn z konfliktu zájmů.

Z konfliktu zájmů, to už jste taky někde použil tuto argumentaci, ale třeba soudce Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu, říká, že v České republice se přijímají zákony, přijímají se zákony, svobody pomalinku ubývá, svobodného rozhodnutí občanů České republiky ubývá. Tak jestli série těch nařízení, jestli už toho nebylo moc, jestli přeci jenom bychom…?

Já Vám tady odpovím s jistou dávkou politického cynismu, která spočívá v tom, že když jsem znal rozložení sil v Poslanecké sněmovně, tak moje veto by bylo stejně přehlasováno. A zde mně dovolte jenom třicet vteřin. Kdyby prezident měl možnost, aby jeho veto bylo přehlasováno kvalifikovanou většinou, tak by prezidentská veta nebyla prázdnou frází.

Ale bylo by to gesto, protože víme, že prezident jako autorita by koneckonců měl nastolovat diskuzi. Bylo by to gesto.

Uznávám. Někdy jsem toto gesto také udělal. To je pravda.

V tomto konkrétním případě ne.

Pane prezidente, souhlasíte s návrhem zákona, na základě kterého by měli možnost dlužníci po sedmi letech, pokud dodrží nějaké podmínky, se zbavit svých dluhů? Je to rozumný návrh?

Ne. Víte, já vím, že teď ztratím možná ty rozhodující voliče v té remízové situaci, ale neudělám to, protože, jak říkala moje babička, dluhy ujídají z mísy. A jsou dlužníci, kteří vyrážejí klín klínem, mají třeba pět nebo deset exekucí, místo aby lépe hospodařili, a já si myslím, že odpouštět někomu jeho dluhy není dobře.

Tam se možná jedná o to, a teď vůbec nehodnotím to, jestli pro nebo proti tomu zákonu uvažovanému, ale že některé ty dluhy podle některých neúměrně narůstají.

Pane Korantengu, tak zaprvé, tohle se dá řešit ani ne tak institucí osobního bankrotu, jako prodloužením splátkového kalendáře. A pak máte dost času na to, abyste se z té dluhové pasti vyhrabal. Ale když vám někdo odpouští dluhy, no tak Vy jste sám před chvílí protestoval, že se stát plete do věcí…

Neprotestoval, ptal jsem se.

Dobře, tak nesouhlasil, ale v každém případě, tady se, byť v obráceném gardu, také stát plete do vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Kdo to zaplatí? Kdo zaplatí to oddlužení? No, český daňový poplatník, nikdo jiný.

Druhým tematickým okruhem dnešního rozhovoru s prezidentem republiky je prezident a zahraniční politika.

Pane prezidente, úplně zásadní základní otázka. Dovedete si představit Českou republiku mimo Evropskou unii?

Ani mimo Evropskou unii, ani mimo Severoatlantickou alianci, ale samozřejmě jsem pro to, aby lidé, kteří mají opačný názor, měli právo ho vyslovit. Žijeme v demokracii.

Bezpochyby. Ptám se na to ze dvou důvodů. Zaprvé, premiér Babiš po prvním kole na Vás apeloval, abyste zaručil obyvatelům České republiky, že jste orientován tak či onak, jestli na západ nebo na východ, o tom budeme mluvit později. A zadruhé…

Milý pane Korantengu, promiňte, ale pan premiér Babiš, když jsem mluvil o jeho politických znalostech, si zřejmě nevšiml, že jako premiér jsem dovedl Českou republiku v roce 1999 do Severoatlantické aliance, že jsem připravoval vstup do Evropské unie a že, když jsem byl zvolen prezidentem, vyvěsil jsem na Pražském hradě vlajku Evropské unie, a Vy mně kladete otázku…

Někteří Vaši kritici říkají, že vyvěsit vlajku ještě nic neznamená, že důležitější jsou kroky, a sám jste kdysi řekl, že, nebudu to citovat doslovně, že určitý druh lidí, pouze určitý druh lidí, nemění názory. Tak proto se ptám, jestli se…

Vyvěsit vlajku nic neznamená? Za to se kdysi střílelo. To je urážka praporu.

Já říkám někteří Vaši kritici, slyšel jsem tento názor, nebudu říkat, od kterého politika jsem ho slyšel. Vypsání referenda, o našem bytí či nebytí, v České republice. Byl byste pro, nebo to vůbec není na pořadu dne?

V Parlamentě leží zákon o obecném referendu. Tento zákon je v prvním čtení a nebyl de facto dosud projednáván. Já jsem ho ve svém vystoupení podpořil. Bavme se o tom, jaký bude okruh témat, a to je součást tohoto zákona. Dokud toto neřeknete, tak jste neřekl nic. Ale zatím tento zákon není ani projednáván, natož aby byl přijat, a k tomu potřebujete ústavní většinu, protože je to ústavní zákon.

Já jsem neměl na mysli úvahy o referendu jako takovém, ale referendum o tomto jednom konkrétním bodě, vystoupení z Evropské unie, nebo naopak setrvání v Evropské unii, protože jsou tady politické síly dneska, které říkají, že…

A odpověděl jsem Vám, protože buď členství v mezinárodních organizacích můžete učinit součástí referenda, anebo přímo v zákoně toto členství můžete vyloučit, nebo alespoň některých organizací, jako je třeba právě Evropská unie.

Pane prezidente, jak byste oznámkoval, dovolte mi ten výraz, oznámkoval současnou pozici České republiky v Evropské unii, protože to je často kritizováno ze všech možných koutů politického spektra. Jak si stojíme jako Česká republika v rámci EU?

Ustrašená, přikrčená, bojící se, že nás někdo okřikne, a krásným, tedy v uvozovkách krásným, příkladem jsou právě migrační kvóty. Když na nás někdo zadupe a řekne, tak vám dáme pokutu, nebo vás přehlasujeme…

Budu se na to ještě ptát. Chci tomu věnovat poměrně dost času.

…tak jdeme do koutka a tam tiše pláčeme, pane Korantengu. A plakat se v politice nemá.

To jsem rád, že to slyším od politika.

Jste pro přijetí eura? Vy jste byl jeden čas jeho velkým zastáncem.

Jsem dodnes, ale protože mám hájit národní zájmy jako prezident, a protože tedy mám hájit i zájmy českých daňových poplatníků, tak jsem přestal podporovat euro v okamžiku, před několika lety, kdy vznikla řecká dluhová krize, neboť hrozilo reálné nebezpečí, že vstupem do eurozóny bychom platili část řeckých dluhů. A proč bychom to dělali?

To je poměrně přijatelný argument, nicméně k přijetí eura jsme se zavázali, tak jestli vidíte nějaký horizont? Co by se mělo stát?

Ale nezavázali jsme se k termínu.

Tak, a my můžeme říkat dalších sto let, že ještě neuzrála doba. Ale to je řečnická otázka.

Jeden můj přítel dokonce říkal, že to bude v geologicky dohledné době.

Koho považujete, pane prezidente, za nejbližšího spojence České republiky v rámci Evropské unie?

Velmi bych si přál, aby to byly státy Visegrádu. Vy znáte přísloví o třech prutech Svatoplukových a Visegrád, to jsou dokonce čtyři pruty.

Nicméně u těch klíčových hlasování, které se konaly v tom loňském roce a před tím, tak tam Visegrád zrovna nehlasoval v rámci jednoho názoru. Tam jsme se velmi často rozcházeli, jednou to byl český postoj, pak to byl slovenský postoj, pak to byl polský postoj. To nevypadá jako jednotný celek. Alespoň v těchto klíčových otázkách.

Já Vám dám konkrétní příklad. V Polsku došlo k výměně vlády po volbách a nová polská vláda, jak jsem o tom jednal i s prezidentem Dudou, se například k migračním kvótám chová stejně tak jako my, Maďaři nebo Slováci.

Velmi často od politiků slyšíme, že Česká republika je malý stát. Když se člověk podívá na mapu a na počet obyvatel v Evropě, ve státech Evropské unie…

Střední.

…tak jsme středním státem. V podstatě těch vysloveně lidnatějších států jsou čtyři, teď záleží, jestli počítáme Británii.

No Švédové mají sedm milionů obyvatel a urazili by se, kdyby o nich někdo říkal, že jsou malý stát.

Ano. Proč se nám nedaří dojednávat blokační většiny? Ať už skrze Visegrád, i když tam nám to nevychází, tam nám to nevychází populací. Proč nehledáme blokační většinu někde v těch západních zemích?

Já jsem kdysi doporučoval dohodu mezi Visegrádem a Beneluxem a tam by před Lisabonskou smlouvou ta blokační menšina byla. Dokonce se na Slovensku setkali premiéři Beneluxu a Visegrádu. Vypadalo to velmi nadějně, pak došlo k výměně vlád, ale to už je kus života těžkého. Víte, já bych tady spíše volil jinou cestu. V Evropské radě platí princip jednomyslnosti. Evropská rada je tvořena buď předsedy vlád, nebo hlavami států, to je celkem jedno. No a tam, když premiér řekne, že s tím nesouhlasí, tak přes to nejede vlak. Tato cesta by se měla podle mého názoru využít.

Já jsem použil tedy tu otázku, protože ta nás posunuje právě k uprchlickým kvótám, kde jsme byli přehlasováni. Které kroky jste Vy jako prezident učinil třeba ke svým partnerům v Evropské unii, abyste podpořil tu pozici české vlády? Teď jsme v situaci, že čelíme žalobě, která nás pravděpodobně čeká. Co jste jako prezident udělal pro to, abyste postoj České republiky vysvětloval v zemích Evropské unie?

Vysvětloval jsem ho mnohokrát různým partnerům, a to by bylo téměř na půl hodiny, takže zase zkratka na minutu. Budu Vám citovat, co jsem řekl paní kancléřce Angele Merkelové. ‚Paní kancléřko, když si pozvete hosty k sobě domů, tak je neposíláte na oběd k sousedům.‘ Já si myslím, že tenhle bonmot, a já uznávám, že je to bonmot, jasně vysvětluje pozici České republiky, protože ten oběd k sousedům, to je právě vynucené umisťování migrantů na české území.

Tady v tom, si myslím, panuje národní shoda a nemá teď cenu se bavit o těch detailních okolnostech, nicméně jsme byli přehlasováni. Vláda České republiky se pak snažila to nějakým způsobem řešit. Teď tady máme nového premiéra, který si to dal jako jednu ze svých priorit. Co Vy jako prezident uděláte pro to v této situaci, abyste podpořil stanovisko jakékoli vlády, protože myslím si, že s příchodem jakékoli vlády se ten názor na uprchlické kvóty měnit nebude?

Tak zaprvé, jestliže jsem trošku kritizoval premiéra Babiše, tak tady ho musím pochválit, protože ten jeho energický tah na branku vysoce oceňuji, právě v téhle věci jednat uvnitř Evropské unie, nevázat se samozřejmě jenom na Visegrád, protože s Vámi souhlasím, že je to trochu málo.

A pokud jde o to, co budu dělat já, budu-li zvolen, budu v tom samozřejmě pokračovat. To znamená, budu naléhat především na to, aby, a to naštěstí teď říká i Donald Tusk, předseda Evropské rady, tak zvané uprchlické kvóty padly pod stůl. Ale teď Vás překvapím, v případě svého znovuzvolení bych odmítl podepsat takzvaný Dublin IV, protože to by vlastně prolomilo to krásné pravidlo, které nás dosud chrání, a sice že máte vstoupit do první bezpečné země a tam požádat o azyl.

I o tom chci mluvit, doufám, že na to získáme ještě čas.

Já Vám vykrádám Vaše otázky, aniž bych tušil, jaké budou.

Já myslím, že jsou to témata, která cloumají Českou republikou, takže se dá předpokládat, jaká témata jsme pro dnešní večer zvolili.

Jaká je Vaše představa uprchlické krize, řešení uprchlické krize? Vy jste jeden čas zmiňoval evropskou armádu, pak jste od toho upustil, už jste to nezmiňoval.

Neupustil. Je to jedno z mnoha možných řešení, stejně tak jako nasazení Severoatlantické aliance, ale aniž bych uváděl Vaši konkurenční televizi, řeknu jenom tři jednoduché body. Bod číslo jedna je samozřejmě ochrana vnějších hranic. Ta dosud téměř neexistuje. Bod číslo dvě, a tady budu velmi razantní, je deportace těch, kdo nedostali azyl. Ti tady prostě nemají co dělat. A bod číslo tří je naopak humanistický v tom dobrém slova smyslu, to znamená pomoci těmto lidem v zemích jejich původu, například budováním infrastruktury, elektrifikace, voda a tak dále a tak dále.

Teď jedna krátká otázka, která se toho týká. Vy jste zmínil Dublin IV, tedy jednání zemí Evropské unie o tom, jak bude vypadat azylová politika. Říkám to velmi stručně. Jaká doporučení dáte vládě? Vy jste říkal, že to nepodepíšete, ale jaká doporučení dáte vládě?

Doporučení dám odmítnout, samozřejmě, protože až dosud ten Dublin znamená, že u nás může požádat o azyl jako o bezpečnou zemi pouze ten, kdo na pražském letišti přistane v letadle. Jinak je tady Řecko, je tady Itálie, to jsou všechno první bezpečné země. Já bych dokonce diskutoval i o tom, jestli náhodou první bezpečnou zemí není i Turecko. Proč ne?

Já myslím, že nikdo nezpochybňoval, že Turecko není bezpečnou zemí, a myslím, že mají na svém území poměrně dost uprchlíků.

Po vojenském převratu a po akcích po něm ty pochybnosti už byly.

Přešel bych k dalšímu tématu, protože čas nás tlačí a těch otázek jsem si připravil hodně.

Vy jste často, často, velmi často kritizován za svoje postoje a vztahy s Ruskem. Myslím si, že z představitelů států Evropské unie máte možná s Ruskem asi nejbližší nebo nejviditelnější vztahy. Jaká je Vaše vize vztahů s Ruskem, pokud se stanete prezidentem na dalších pět let? Půjdete v těch intencích jako do teď, nebo je budete korigovat?

Abych Vám vysvětlil, proč bych v nich pokračoval, uvedu jeden drobný příklad. Jeden jediný, nelekejte se. Teď v Moskvě, kde jsem měl podnikatelskou misi, se podepsala dohoda o dodávce šesti tisíc traktorů Zetor na dobu čtyř let. Výrobní kapacita této továrny je tři tisíce traktorů ročně, takže si to dokážete snadno spočítat. Já mám radost z těchto drobných kontraktů, i když tohle zrovna drobný kontrakt není, protože dává lidem práci a protože i umožňuje zisk a tedy zvýšení mezd.

Myslím si, že tady to nikdo nezpochybňuje, myslím si, že všichni respektují to, že se jedná o ekonomickou diplomacii.

Ale ano, samozřejmě, že zpochybňuje. To byste se divil.

Spíš mě zajímá, co za to od Ruska dostáváme. Chápu, že kontrakty jsou velmi důležité, to je jedna věc, nicméně kdykoliv se objevíte v Rusku, vždycky vyplave nějaký políček, mně to tak připadá. Teď, když jste byl naposledy, tak vyšel ten článek o tak zvaném osvobození v roce 1968. Běžel v ruských televizích dokument o tak zvaném osvobození v roce 1968.

Tak dost. Pane Korantengu, od moderátora mám právo očekávat, že bude informován o základních věcech. Já teď nechci urazit své ruské kolegy a nechci proto říkat, že políček naopak dostal premiér Medveděv při otevřeném televizním přenosu, kdy jsem ho velmi razantně zkritizoval.

Já Vám, že jste...

Ale když mě alespoň necháte domluvit, protože Vy, tuším, nekandidujete na prezidenta, když mě necháte domluvit, tak Vám ve třech bodech řeknu, co se pak po tomto kvazipolíčku stalo. Ta Krasnaja zvezda, která to publikovala, se musela omluvit. Šéfredaktor dostal důtku. Ten autor tohoto článku byl vyhozen z redakce, a za čtvrté a za poslední, už končím, další den vyšel článek oslavující pražské jaro a odmítající sovětskou okupaci v roce 68. Stačí Vám to?

Nejde o to, jestli to stačí mně, pane prezidente, jde o to, jestli to stačí občanům České republiky. Mohli bychom se bavit o tom, že kdyby to bylo tak jednoznačné v Rusku, tak vůbec takové dokumentární pořady ani články nevzniknou.

Já jsem se o tom bavil s Medveděvem a víte, v Rusku stále ještě existuje skupina stalinistů. Jsou to většinou starší lidé. Tito lidé mají vliv v okrajových periodicích, a myslím si, že kupodivu i ta Krasnaja zvezda je velmi okrajové periodikum. Ale v každém případě, ano, tito lidé postupně odcházejí ze scény, nebo mění svůj názor, a premiér Medveděv se omluvil a jak vidíte, tyto čtyři body dokazují, že ta omluva byla důsledná a pádná.

Další zemí, za kterou jste, vztahy s ní, jste kritizován, je Čína. Po Vašem případném znovuzvolení, vztahy s Čínou budete rozvíjet dál v těchto intencích jako doposud?

To je stereotypní otázka.

Je to stereotypní otázka, ale myslím si, že by voliči měli vědět, jaká je vize vztahů českého prezidenta s těmito zeměmi.

No samozřejmě. Já už jsem snad jasně odmítl tvrzení, že šoupu naši republiku na východ.

To jsem nikdy neřekl.

Ne, Vy ne, ale někteří moji oponenti včetně protikandidátů to tvrdili, a je to lež. Dokonce drzá a hloupá lež. Ale na druhé straně snažím se rozvíjet ekonomické vztahy, protože ekonomická diplomacie je důležitá. Podívejte se, teď do Číny přiletěl francouzský prezident Macron. Podepsal tam obrovský kontrakt na dodávku Airbusů, obrovský kontrakt. Taktně se vyhnul otázce lidských práv a jenom prohlásil, že každá země má různou kulturu. To bylo vše. No já nejsem francouzský prezident a my nevyrábíme Airbusy, ale v Číně jsem třeba jednal o dodávce letadel L-410, a i to je produkt českého průmyslu a i to je konkrétní příklad toho, co bych chtěl i nadále dělat ve věci vztahů s Čínou.

Posledním, třetím tematickým blokem je prezidentský úřad.

Pane prezidente, pokud budete českým prezidentem dalších pět let, na co se zaměříte v tom druhém funkčním období? Bude to zase ekonomická diplomacie, nebo spíše moderování domácí politické scény? Jaká je vize, Vaše vize úřadu?

Moje téma, které částečně, ale jenom částečně bylo i v tomto funkčním období, je aktivní občanství. Co to znamená? Víte, že jsem podporoval návrh, aby byla přímá volba starostů, primátorů a dokonce i hejtmanů. Ne jenom tedy přímá volba prezidenta. Víte, že jsem podporoval zákon o referendu, ale teď pozor, aktivní občanství také znamená nepopulární věc a já, i když jsem věděl, že mně to samozřejmě nepřinese hlasy, jsem podporoval volební povinnost. Protože si myslím, že u nás byla za Masarykovy první republiky, je v Belgii, je v Lucembursku, je v Austrálii a tak dále. A já si myslím, že když voliči mají mít práva, a já podporuji rozšíření jejich práv, tak úměrně tomu mají mít i povinnosti.

A opravdu si, pane prezidente, myslíte, že kdyby existovala v České republice volební povinnost, a jak jste sám říkal, byla tady za první republiky, stejně, byl tam dokonce, myslím si, i nějaký finanční postih, ale nebyl vymáhán.

No to víte, že ano.

Ale nebyl vymáhán ve výsledku. Alespoň podle mých informací. Myslíte si, že by to lidi přitáhlo k urnám, povinnost jít volit? Nemělo by to být skutečně spíš, vycházet z toho, že jako občan vím, že můžu něco rozhodnout, že můžu něco změnit?

Opravte svoje informace, ta pokuta byla poměrně citelná.

Ale nebyla vymáhaná.

Mám dojem, že se to pohybovalo kolem tisíce korun, což ovšem v té době byly docela slušné peníze.

Ano, ano, ale nebyla vymáhaná. O to mi šlo, že pak nikdo nepřišel, a nikdo to po něm nechtěl, těch tisíc korun.

Já si myslím, že nemáte pravdu, protože jsou pamětníci, kteří vzpomínají, jak vymáhána byla, a dokonce proti tomu byly protesty. Ale to je samozřejmě detail. Já bych spíše upozornil, že jste měl možnost dát tak zvaný bílý lístek. To znamená, když jste neměl nikoho, kdo by se vám hodil, ať už prezidenta nebo stranu, no tak jste hodil bílý lístek, ale vaše aktivní občanství spočívalo v tom, že jste zdvihnul zadek z gauče a šel jste volit.

Nechci se tady upnout na nějakou politologickou debatu, ale možná i to, že člověk nejde volit, tak tím vyjadřuje nějaký svůj názor. Možná to je ten bílý lístek, o kterém tady mluvíte, ale nechci se u toho, u této otázky zdržovat zbytečně dlouho. Jinými slovy jste pro volební povinnost. Tu byste chtěl.

Přesně tak.

Jste často kritizován za výběr svých spolupracovníků. Teď naposledy to byl, musím se k němu opět vrátit, pan Babiš, který dokonce jmenoval dva konkrétní muže. Byl to pan Mynář, Váš kancléř, a poradce pan Nejedlý. Mají všichni Vaši současní spolupracovníci svůj post jistý, pokud budete znovu zvolen?

Co je v životě jistého? Ale rozhodně, kdybych byl znovu zvolen, si na toto téma nejdříve promluvím s nimi, protože taky nemohu vyloučit, že některého už ta práce díky neustálým útokům otrávila, a nebudu to předem sdělovat médiím, což jistě pochopíte. Ovšem reagoval jsem u těchto dvou lidí suchou poznámkou, že pokud vím, nikdo z nich není trestně stíhán, zajisté jste si toho všiml, a nebyl ani obviněn, tím méně souzen. Zadruhé, málo lidí ví, že kancléř vůbec nepotřebuje prověrku, ze zákona.

Ale myslím si, že to veřejnost ví, že nepotřebuje prověrku.

Obávám se, že ne, protože jinak, neboť i novináři jsou ku podivu veřejnost.

Myslím, že takovou otázku nikdo nepoložil, jestli ji potřebuje.

Neustále, paní Kovářová, která je taky veřejnost, ze STAN, upozorňuje, že kancléř nemá prověrku, aniž by znala zákon, který toto neumožňuje, nebo nedává tuto možnost.

Nemá tu podmínku, tak. Prezidentův kancléř nemusí mít, ano, to je pravda, nemusí mít bezpečnostní prověrku, ale tak nějak se očekává, že by ji mohl mít, a on ji, myslím si, nedostal, takže to něco vzkazuje společnosti.

Jak víte, tak první kancléři, včetně, tuším, i pana Schwarzenberga u Václava Havla, ji neměli, ale já uznávám, že by ji měli mít. Pan kancléř si požádal zbytečně o zcela nejvyšší stupeň, kdyby si řekl o tajné, možná že by to dostal, ale on si řekl o přísně tajné.

A nemá ji. Musím to znovu připomenout.

Nemá ji a teď se soudí. Dobře mu tak.

To znělo skoro až škodolibě. Počítáte s koncem funkčního období s amnestií nebo s milostmi? Máte na stole ještě nějakou žádost o milost?

Tak žádosti o milost mně posílá ministr spravedlnosti a s jedinou výjimkou, to byl pan Kajínek, tak jsem milosti vždy udělil pouze v případě nevyléčitelně nemocných. A u pana Kajínka proto, že seděl dvacet tři let a byly pochybnosti o jeho vině. S amnestií nepočítám vůbec, protože amnestie, pane Korantengu, je plošná milost a co já vím…

Tak měli jsme tady prezidenty, kteří toho práva, a je to právo, využili.

Je to právo a já ho v žádném případě nehodlám využít. Řekl jsem to už mnohokrát, opakuji to znovu.

Během prvního kola voleb jste byl, já nechci říct, že na Vás byl podniknut útok, protože tak to nebylo alespoň z pohledu nás diváků, byl jste konfrontován s ukrajinskou aktivistkou. Když se za tím incidentem ohlédnete s odstupem času, co Vás napadne jako první? Lichotí Vám tedy ta událost, nebo Vás spíš pohoršuje?

Já jenom, že Vám skáču do řeči, nedělám to rád, ale třeba Váš šéf protokolu pan Kruliš se vlastně celou dobu smál, že my jsme v první moment nevěděli, co se bude dít?

Ano, on si myslel, že je to moje obdivovatelka, a domníval se, že na Ukrajině obdivovatelky chodí nahoře bez. Je to špatná znalost ukrajinských reálií. Dovolte mi, abych si odkašlal. Nicméně, ani mě to nepohoršilo, ani mě to nerozesmálo. Slyšel jsem, že něco podobného, tedy hnutí Femen, bylo při setkání kancléřky Merkelové a prezidenta Putina, tam těch dam bylo podstatně víc. No, a kdybych pokračoval, tak budu obviněn našimi sufražetkami ze sexistických narážek, a proto zmlknu.

Já myslím, že diváci ten incident viděli. Já ho nechci zase nějak zlehčovat, protože tam bylo také nějaké politické sdělení. Ona se ta slečna vyjádřila o Vás a Vašem vztahu k Rusku. Já to nechci překládat, protože to bylo poměrně nelichotivé, tak jestli Vás třeba nemrzí, že takto Vás vnímá část lidí v zahraničí.

Ale, pane Korantengu, já se setkávám s tolika nelichotivými vyjádřeními, že už je ani nestačím sledovat, ale abych vyrovnal naše skóre na minutáž, dovolte mi, a to bude další minuta, říci tři konkrétní případy. Zaprvé, to je první nelichotivé vyjádření, mám amputovanou pravou nohu. Druhé nelichotivé vyjádření, za několik měsíc zemřu na rakovinu. A třetí, a to mě rozesmálo, a proto Vám to říkám, abychom se na sebe usmáli, jakýsi neúspěšný politik a lékař, Martin Jan Stránský, na internetu prohlásil, že ho znepokojuje, že mrkám pravým okem, a že to svědčí o nějaké neurologické vadě. Diagnóza na dálku. Dovolte mi, abych na Vás mrknul, a pro jistotu i levým okem. Tak.

Tak já jsem četl tu prognózu a celou dobu jsem Vás sledoval a mohu potvrdit, že nemrkáte tím okem, kromě tohoto momentu.

Už jste přemýšlel o tom, co budete dělat, až jednou nebudete prezident, a teď bez ohledu na to, kdy to bude?

No, kdy to bude, to rozhodnou voliči.

Říkám, bez ohledu na to.

A co budu dělat, to už jsem také mnohokrát řekl, ale chápu, že ty otázky se opakují. Mám houpací křeslo a mám připravenou zásobu knih. No a z toho vyplývá, že si budu číst. Že mně bude líto, to říkám naprosto upřímně, že nebudu moci pokračovat v krásné práci, kterou teď dělám, bude mi to líto, ale budu respektovat vůli voličů a budu si číst.

Teď nás opravdu velmi tlačí čas, mám informaci z režie, že nás opravdu velmi tlačí. Vy jste mi nahrál na jednu otázku, já jsem se rozhodl, že ji položím právě ke konci. Jaký máte jako politik sen o české politice, o České republice? Jaká je Vaše osobní vize, Vaše přání, jak by měla Česká republika a česká politika vypadat?

Napsal jsem o tom dvě knihy a převyprávět je do jedné minuty je těžké. Můj sen je, že Česká republika by měla směřovat ke skandinávskému modelu sociálního státu, protože tento model je nejenom podle mého názoru nejúspěšnější v celé Evropě, a rozhodně by neměla směřovat k řeckému modelu, jak jistě pochopíte.

Co jako prezident, pokud budete zvolen, já to pořád musím podmiňovat, pokud budete zvolen, co pro to uděláte?

Samozřejmě budu prosazovat velmi nepopulární návrhy zákonů a budu přesvědčovat poslance, případně senátory, aby pro ně hlasovali. A víte, co je součástí skandinávského modelu? Mimo jiné progresivní zdanění fyzických osob a například ve Švédsku ti nejbohatší mají mezní sazbu daně z příjmu padesát šest procent. No a neřekl bych, že ty daně platí s nadšením, ale neprotestují, protože vědí, že se nerozkradou, a že za to mají fungující zdravotnictví, školství a další věci.

To je právě otázka, protože mám drobnou zkušenost se skandinávským modelem, a ono to není tak jednoznačné, protože tam přeci jenom ty služby státu fungují trochu jiným způsobem. Opravdu si myslíte, že je nutná tak velká disproporce mezi příjmovými skupinami obyvatelstva? Nebude to zase jenom další věc, která vráží klín mezi společnost?

Já jsem se samozřejmě díval na několik ukazatelů. Jednak je to čistě ekonomický ukazatel, konkurenceschopnost. Tam jsou skandinávské země naprosto jasně na prvních příčkách, a to také vyvrací teze, že vysoké zdanění snižuje konkurenceschopnost. No, a pokud jde o Vaše trošku rovnostářské heslo, že bohatí i chudí, teď jsem Vás úmyslně zkreslil.

Já vím, že se tady provokujeme celý večer.

Provokuji, provokuji, provokuji, vždyť to taky oživuje tu debatu.

Ano, ano.

Rovnostářské heslo, bohatí i chudí mají stejné žaludky, měli by platit stejné daně. Podívejte se, já si myslím, že má platit určitá míra solidarity mezi bohatými a chudými, stejně jako mezi zdravými a nemocnými, nebo mladými a starými A diskutujme seriózně o tom, jak velká má tato míra solidarity být.

Pane prezidente, mohli bychom se spolu bavit až do rána, ale náš čas určený pro tuto debatu vypršel. Já Vám děkuji, že jste přijal to pozvání k dnešnímu rozhovoru. Díky, že jste si na nás udělal čas a na diváky TV Nova.

Já děkuji samozřejmě těm divákům TV Nova, kteří se dívali, a Vás, pane Korantengu, teď už si to mohu dovolit, si dovoluji pozvat na skleničku vína, protože kdybych Vás zval předem, tak byste mohl být obviněn, že jste se nechal korumpovat za hlt mrzkého chlastu. Takhle Vás nikdo neobviní.

Pane prezidente, přijímám, ale dohodněme se, že to bude po volbách, ať dopadnou jakkoli, aby zase někdo neřekl, že jsem se nechal uplatit ex post.

Jak si přejete. Ale ona druhá debata na Nově stejně nebude.

Tak, uvidíme, uvidíme. Každopádně náš čas už je opravdu pryč. Divákům děkuji za pozornost a znovu připomínám, že prezidentské volby, druhé kolo začíná v pátek ve čtrnáct hodin a končí v sobotu ve čtrnáct hodin.

A nezapomeňte, že lístky tentokrát dostanete až ve volebních místnostech.

Ale pane prezidente, teď už si myslím, že je všechno divákům jasné. Jenom připomínám, že tedy TV Nova připravuje na sobotu speciální volební vysílání. Tak šťastnou ruku, a díky, že jste se na nás dívali. Hezký večer.

Bylo mi potěšením.

 

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Nova, 21. ledna 2018

zpět na seznam zpráv