Drobečková navigace


Za Valtrem Komárkem

17. května 2013 , Praha

Naposledy jsme se viděli před několika dny. To už jsem jen seděl u jeho nemocničního lůžka a hladil jsem ho po ruce. Ale zhruba před měsícem jsme se setkali na sjezdu Strany práv občanů ZEMANOVCŮ, kde Valtr Komárek vystoupil v plné životní síle a pronesl krásný projev o nutnosti spolupráce demokratických levicových stran.Tehdy bych přísahal na to, že má před sebou ještě nejméně deset let aktivního života. Bohužel jsem se zmýlil.

Valtr Komárek se na rozdíl od velké většiny českých politiků, včetně mě, vyznačoval jednou vlastností, kterou ostatní politici neměli. A to byla laskavost. Z něho nikdy nedokázala vytrysknout nenávist vůči názoru jeho oponenta. Spíše se ho s úsměvem snažil přesvědčit argumenty o oprávněnosti svého stanoviska, ale současně velice pečlivě naslouchal i argumentům protistrany.

Nikdy neklesl tak hluboko, aby svým protivníkem pohrdal, a naopak se ho vždy snažil pochopit. Myslím si, že tento nadhled je něco, co česká politika smrtí Valtra Komárka nejvíce ztrácí.

Souhlasil jsem s velkou většinou jeho ekonomických i jiných názorů. Když jsem si připravoval podklady k inauguračnímu projevu, napsal mi materiál, v němž právem zdůrazňoval význam podpory domácího českého kapitálu, a tím tedy českých podnikatelů. V mém srdci vždy zůstane jako člověk s obrovským smyslem pro humor, člověk, který se dokázal usmát nejenom vůči druhým, ale usmát i sám sobě, člověk, kterého budeme postrádat o to více, že jeho životní moudrost a životní zkušenost nemůže být nahrazena součtem politických nezkušeností některých dnešních rychlokvašek.

Čest památce mého přítele.

Miloš Zeman, prezident České republiky, Právo, 17. května 2013

zpět na seznam zpráv