Drobečková navigace


Sté výročí naší státnosti

24. října 2018

Vážení a milí čtenáři,
sestry a bratři,

u příležitosti připomínky stého výročí naší státnosti mi dovolte poněkud netradiční zamyšlení. Nechci se totiž soustředit jen na jednotlivé dějinné okamžiky, na konkrétní výročí, ať už osmičková nebo jiná. Historie se totiž neskládá z jednotlivých událostí, ale plyne jako řeka. Někdy poklidná, jindy divoká a nespoutaná. Jinými slovy řečeno, po každém datu, které znamená změnu v životě našeho národa, čas nekončí, ale běží dál. Považuji proto za důležité, abychom se nesoustředili pouze na jeden den a zajímali se i o to, co následovalo dál.

Vznik Československa v roce 1918 také nebyl izolovaným dějem. Předcházelo mu úsilí statečných mužů a žen, kteří stáli za obnovením naší státnosti. Často v této souvislosti vzpomínáme Tomáše Garrigua Masaryka, dr. Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika.  Žel, zapomínáme na neméně významnou osobnost, kterou právě Masaryk označil za hlavu českého domácího odboje. Zapomínáme na Antonína Švehlu. Chci tuto nit přetrhnout a proto jsem se rozhodl, že u příležitosti státního svátku 28.října 2018 udělím právě Antonínu Švehlovi in memoriam státní vyznamenání.

Stejně tak platí, že 28. říjnem 1918 dějiny neskončily. Nastal čas budování demokratické Československé republiky, která se, vzhledem k mezinárodní situaci, nakonec stala ostrovem svobody, obklopeným totalitními režimy. První republika je pro nás příkladem pozitivním a dodnes z jejího odkazu čerpáme.

Stejně tak u dalších výročí, která si mnozí jen izolovaně připomínají, je mimořádně důležité, co následovalo potom. Připomeňme si osudový Mnichov 1938 a navazující druhou republiku, ten výtrysk temného a zapáchajícího kalu české společnosti v podobě oficiálního antisemitismu, nenávisti a netolerance. Byla to doba svržení sochy TGM studenty Univerzity Karlovy, doba, kdy zlatá mládež vpadla do kavárny Praha a skandovala „Židi ven!“. A byl to také neblahý čas, který těžce dolehl i na Národní Osvobození.

Stejně tak bychom se měli zamyslet nad 15. březnem 1939, 25. únorem 1948 a 21. srpnem1968. Nepodléhejme pokušení „odbýt“ si tato výročí okázalým obřadnictvím v jeden jediný den. Vzpomeňme na to, co následovalo! Na hrdinství a utrpení v boji za svobodu vlasti, ale také na kolaboraci. Ať už s německými nacisty nebo se sovětskými okupanty.

Cílem tohoto mého krátkého zamyšlení, u příležitosti stého výročí státnosti, není ukazovat naši historii programově v negativním světle. Chci ale apelovat na to, abychom si uvědomovali, že vždy následují další události, které na dějinný okamžik navazují. Pokud si toto nebudeme uvědomovat, hrozí nám nebezpečná ztráta historické paměti.

Závěrem bych rád, při vědomí výše uvedeného, popřál naší republice, aby její „dny poté“ byly nadále obdobím svobodným, demokratickým, úspěšným a ve prospěch všech občanů naší vlasti. Je na každém z nás, zda na této cestě budeme pokračovat dál. 

Váš,

Miloš Zeman
prezident republiky

Miloš Zeman, prezident České republiky, Národní Osvobození, 24. října 2018

zpět na seznam zpráv