Jaroslava Kubery jsem si hluboce vážil, odmítám jakékoliv spekulace o podílu na jeho úmrtí

30. dubna 2020

V úctě k památce Jaroslava Kubery a jeho rodině jsem se k článkům, které byly v poslední době na téma jeho předčasného úmrtí publikovány, nevyjadřoval. Spekulace, které se v poslední době objevují, mě však nutí toto moje stanovisko změnit a uvést některé věci na pravou míru.

Jaroslava Kuberu jsem znal od roku 2010 a tykali jsme si. Tykání mi nabídl on sám. Byli jsme spolu na pivu, vypili jsme si i nějakého toho „panáka“. Jedinou neřest, kterou jsem s ním nesdílel, bylo kouření, protože já sám už dvacet let nekouřím. To, že o tomto našem vztahu nevěděla paní Kuberová, případně o jeho charakteru nabyla jiný dojem, je mi líto. Já jsem vztah nás dvou viděl tak, jak jsem popsal výše, a nemám důvod o tom lhát.

Schůzkám mezi panem Kuberou a panem prezidentem jsem byl vždy přítomen kromě jedné. Ze schůzek existují samozřejmě zápisy, ze kterých je zřejmé, co se na nich probíralo, případně jaké dokumenty na nich byly předávány. A jasně z nich plyne, že k žádnému vyhrožování či vydírání na nich nedošlo.

Rozumím citovému rozpoložení paní Kuberové, které odešel milovaný manžel a životní partner. Chápu proto, že některé věci vnímá z dnešního úhlu pohledu poněkud citlivěji, než jak se ve skutečnosti staly. Mám na mysli třeba to, že pan prezident měl pana předsedu údajně uhodit holí po hlavě. Nic takového se nestalo – pan prezident v žertu naznačil poklepání holí. Ostatně, podívejte se na záznam z tiskové konference po schůzce obou nejvyšších ústavních představitelů, kde si z toho pan Kubera dělá legraci a je ve velmi dobrém rozmaru. Pan Kubera byl bohužel nemocný a svou nemoc nebral vážně. Vysoký tlak je zákeřná nemoc, která nebolí. Je mi líto, že zemřel, protože tu mohl ještě pár let být, udělat spoustu práce a bavit všechny okolo svým neformálním přístupem k životu i politice. Do poslední chvíle mu zřejmě bylo dobře a nic necítil. Stačí si přečíst vyjádření paní Němcové ze sjezdu ODS nebo jeho asistentky ze dne, kdy ve své kanceláři zkolaboval. Pan Kubera podle nich byl v naprostém pořádku.

Tvrzení, že jsem si měl „objednat výhružný dopis z čínské ambasády“, je zcela nepravdivé a falešné. Vykonstruoval jej Deník N s úmyslem očernit mě, pana prezidenta a Čínskou lidovou republiku. Nejsem advokátem Číny, ale dobré jméno mé i pana prezidenta budu hájit. Odeslal jsem do Deníku N otevřený dopis, ve kterém novináře vyzývám k omluvě nebo k doložení jejich tvrzení. Pokud tak neučiní, budou následovat další právní kroky, v krajním případě nemohu vyloučit ani žalobu. Kdyby celá věc nebyla tak smutná, musel bych se smát, jak novináři, kteří nejdříve z pana Kubery léta dělali zastánce Číny a politického souputníka pana prezidenta v této otázce, z něj najednou dělají bojovníka proti Číně a oběť tohoto boje.

Ing. Vratislav Mynář, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky