SOPHIA JAFFÉ NA HRADĚ
SLAVNOSTNÍ ZAHAJOVACÍ KONCERT FESTIVALU
k 300. výročí narození Jana Václava Stamice

PKF – PRAGUE PHILHARMONIA
PETR VRONSKÝ – dirigent
SOPHIA JAFFÉ (Německo) – housle
Jan Václav Stamic (1717-1757): Sinfonia D dur op. 4 č. 2 „Pastorální“
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791): Koncert č. 5 A dur pro housle a orchestr K 219
Ludwig van Beethoven (1770-1827): Symfonie č. 3 Es dur „Eroica“ op. 55

Jan Václav Stamic se proslavil v době, kdy Čechy platily za konzervatoř Evropy. Hudební vzdělání získal v rodině a na jezuitském gymnáziu. Od počátku 40. let 18. století působil na dvoře kurfiřta Karla Theodora v Mannheimu. Ve svých skladbách stmelil prvky vznikajícího klasicismu a přispěl k jeho vzniku: v sinfonii uplatnil princip melodického kontrastu a rozšířil ji o menuet, zavedl nový způsob orchestrální hry. Tyto rysy jsou zřejmé i v jedné z jeho posledních sinfonií, Pastorální. Byla určena k provozování o Vánocích, jak patrno z koledy „Nesem vám noviny“, jejíž část zní v druhé větě. Wolfgang Amadeus Mozart napsal svých pět houslových koncertů ve službách salcburského arcibiskupa. Tehdy měl už za sebou řadu uměleckých úspěchů a začal formovat svůj nezaměnitelný hudební styl. Jeho poslední houslový koncert, známý také jako „turecký“, měl premiéru v Salcburku o Vánocích r. 1775. V mnohém překonává obvyklá očekávání – kromě působivého partu sólového nástroje se na charakteru díla významně podílí také orchestr. K jeho popularitě přispělo i užití tehdy módních „tureckých“ prvků ve střední části třetí věty.
Tvorba Ludwiga van Beethovena významně odráží vliv myšlenek Velké francouzské revoluce. Symfonie č. 3 Es dur zvaná Eroica (heroická) je první z řady Beethovenových světoznámých skladeb. Její novátorství spočívá nejen v závažnosti a rozsahu díla, ale i jednotě hudebních myšlenek a dokonalosti kompoziční práce. Těžiště představuje pomalá věta – smuteční pochod, který přesáhl vše, co bylo v této oblasti doposud vytvořeno. Skladbu, inspirovanou Napoleonem bojujícím za ideály revoluce, připsal po jeho korunovaci císařem „památce velkého člověka“. Poprvé zazněla ve Vídni r. 1805.