V případě autorské přehlídky v Královském letohrádku nejde o výstavu soubornou. Divák zhlédne více než sto reprezentativních obrazů a velkoformátových kreseb, převážně z posledních tří dekád uměleckého počínání. Chce zasáhnout, oslovit, ukázat pěstěnou krásu vlastní životu založenému na klasických hodnotách běhu světa v pravidelných intervalech daných vesmírným řádem. Všem zdejším dílům je společný řád a představují protiváhu výtvarnému chaosu, o nějž dnes není nouze. Je to tím, že se nepokrytě až proklamativně hlásí k tradičnímu odkazu antické a renesanční vzdělanosti, k zažitým vzorům evropské kultury vyrostlé na středomořských základech civilizací Starého světa. 

V Exnerových malbách jsou renesanční inspirace vskutku nepřehlédnutelné. Nejde přitom o suchou neživou nápodobu. Jde o sblížení, prolnutí duchovních prožitků a požitků blízkých jak někdejším umělcům, tak autorovi nyní žijícímu. Diváku se doporučuje nespěchat, neulpět prvními postřehy na povrchu. Nebývá běžné v dnešní době plné gagů a schválnosti, neřkuli adorace hnusu a špíny, vzývat tak nábožně krásu, ladnost a přirozenost přírody. Její proměny jsou stálou Exnerovou inspirací. Nutno tedy labužnicky vychutnávat nuance barevných valérů, vstřebat náladu obrazů a naladit se na jejich notu.

Ivan Exner vyznává tradiční hodnoty, úctu k historii, trvá na tom, že výtvarné umění ve své tradiční formě je především řemeslem a není potřeba „dělat věci nově, ale lépe“. Jeho obrazy jsou zastoupeny v mnoha sbírkách v Evropě, USA i Japonsku.

Výstava je o kráse malířství i kultury vůbec. Je to ale hlavně odměna, radost a rozkoš z něčeho, co přesahuje hmotu a marnost světa.

Připomenout bezmála čtyřicetiletou výtvarnou práci čelního umělce střední generace v prostorách Belvederu je trefnou volbou i s ohledem na prolínání historie a současnosti v jeho přemítavých kompozicích.

Nechť i výstava Exnerových obrazů vybízí k překonání pomíjivosti a zabraňuje zevšednění krásy…

MICHAEL ZACHAŘ, kurátor výstavy