Současná literatura, netradiční místa, známé tváře: taková je Noc literatury, která na atraktivních či běžně nedostupných místech přibližuje široké veřejnosti ukázky z nové tvorby evropských spisovatelů v podání známých hereckých osobností. Unikátní propojení neobvyklého místa, osobité interpretace a literárního textu nabízí nevšední kulturní zážitek a příležitost seznámit se s myšlením současných evropských autorů. Do letošního 18. ročníku se poprvé zapojí také Pražský hrad, na němž se bude číst česká a romská literatura. 

*

Marek Torčík: Rozložíš paměť
Paseka 2023
Čte: Daniel Krejčík

Marek Torčík (* 1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ. Rozložíš paměť je jeho románový debut, který v roce 2024 získal cenu Magnesia Litera v kategorii próza. 

Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny.

Malá Vikárka
Vikářská 38/4
Vikářská ulice je nazvána podle domu, který pro vikáře chrámu sv. Víta nechal postavit císař Zikmund. Vedle domu děkanů kapituly u sv. Víta se zde nacházel dům vikářů, jenž se později rozšířil na domy dva – staré vikářství neboli Malá Vikárka, za kterou se nachází Prašná věž či Mihulka, a nové vikářství neboli Velká Vikárka, kde už před sto lety existovala proslulá hospoda Na Vikárce. Oba domy byly adaptovány v 60. letech 20. století pro obnovenou restauraci. Za císaře Rudolfa II. byly domy propojeny chodbou s katedrálou sv. Víta. Do tohoto prostředí situoval spisovatel Svatopluk Čech známou povídku s hlavní postavou pražského měšťana Matěje Broučka. 

Kapacita: 40 
Tlumočení do českého znakového jazyka:
Ve 20:00 a 22:30 hodin V těchto časech mají přednostní vstup neslyšící.

Minikurz českého znakového jazyka o pauzách.
Minikurz znakového jazyka je určen pro slyšící veřejnost a zpravidla bývá veden neslyšícími lektory. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet základní znaky a uvědomit si specifika komunikace neslyšících, pro které je vlastně čeština cizím jazykem, který se musí naučit. 

V Malé Vikárce tento minikurz povede organizace KukátkOO, která již třetím rokem zajišťuje i tlumočení vybraných čtení do českého znakového jazyka.

Minikurz bude probíhat během celého večera, návštěvníci se mohou kdykoli přidat
a kdykoli odejít.

 *

Olga Fečová: Den byl pro mě krátkej
Paseka / Kher 2022
Čte: Lucie Polišenská

Olga Fečová (1942–2022) se narodila na Slovensku, v roce 1947 se její rodina přestěhovala do Prahy, kde strávila většinu svého života. Pracovala na dráze či v divadle jako uklízečka a pradlena, po sametové revoluci dlouhodobě působila jako asistentka pedagoga na základní škole. Se svým manželem, hudebníkem Jozefem Fečem, založila a organizovala aktivity dětského pěveckého a tanečního souboru Čhavorikani Luma / Dětský svět. Se svými dcerami se věnovala přechodnému pěstounství. Za celoživotní práci ve prospěch romské společnosti jí byla v roce 2016 udělena cena Roma Spirit. 

Vyrůstala v centru stalinské Prahy. Jako malá rozsvěcovala s maminkou na Karlově mostě plynové lampy, prala ve Vltavě, chodila s bandaskou pro mléko. V osadě u babičky na Slovensku poznala staré romské tradice a rodovou pospolitost a zažila nezapomenutelnou atmosféru vypravěčských a hudebních sešlostí. Naučila se, že život má naplňovat hudba a tanec stejně jako pomoc druhým, ochota dělit se, pracovitost a hrdost na romské kořeny. Ikona romské kultury, žena s nezdolnou energií, představuje svůj život v knize, která na půdorysu individuálního osudu vypráví příběh Romů v Československu. Postupně před čtenářem krystalizuje portrét silné osobnosti, jež byla magnetizující autoritou pro celé generace Romů.

Nejvyšší purkrabství
Jiřská 6/2
Renesanční palác v areálu Pražského hradu stojí na místě románského a později gotického domu. Bydlel v něm mladý kralevic Karel, pozdější Karel IV., po svém návratu do Čech v době, kdy královský palác nebyl obyvatelný. Dům byl sídlem nejvyšších purkrabí, kteří po čas nepřítomnosti zastupovali krále. V letech 1555–1561 provedl stavitel Giovanni Ventura celkovou přestavbu objektu. Z tohoto období pochází i zachovalá původní výzdoba interiéru tzv. soudní světnice – malovaný dřevěný strop a fresky. Další úpravy pocházejí z konce 16. století. Purkrabství spolu se sousedními Lobkowiczkými konírnami bylo na počátku šedesátých let 20. století upraveno na Dům československých dětí. 

Kapacita: 50 

*

www.nocliteratury.cz